Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V sobotu 16. prosince. O 31/2 hod. odpol BETLÉM. Vánoční hra se zpěvy o 5 obrazech. S použitím národních motivů napsal Karel Mašek. Hudbu složi František Picka. Scénicky vystavil Karel Štapfer. Režisér Gustav Schmoranz. V sobotu 16. prosince. 70. hra v předpl (2. čtvrtka.) Faust a Markétka. Velká romantická opera o pěti dějstvích. Složil Ch. Gounod Text napsali Barbiera Carré. Přeložil J. Böhm. Dirigent Frant. Jílek. Režisér Adolf Krössing Začátek o 7. hod. Konec po 10. hod.

Švandovo divadlo na Smíchově. V sobotu 16. prosince Začátek o 7. hod Pan Alfons. Komedie o 3 jednáních. Napsal Al. Dumas. Přeložil Em. Bozděch. Režisér Jan Kubík. Žádný muž a tolk děvčat. Komická opereta o 1 jednání. Pro české divadlo zpracoval Jindř. Böhm. Hudbu složil Frant. Suppée. Režisér Alois Charvát.

Nové lidové divadlo v Praze VIII. v Libni Ředitelka Mary Kučerová- Groszova. Začátek o 7. hod. V sobotu 16. prosince. Slavnostní, zahajovací představení. Slavnostní ouvertura, přednese divad. orchestr. Proslov, napsal Jaroslav Vrchlický, přednesou slečna Teršova a pan Bohuslav. Poprvé: Magdalena. Činohra o 4 jednáních. Napsal Polykarp Starý 27239 Režisér Ant. Chlumský.

Z novo-kdýňsko-všerubského průsmyku! Kvapem blížící se Vánoce, hlásící se tuhými mra- zy a krutými severáky, jakož i neutěšené poměry ná- rodnostní nutí místní odbor Národní jednoty pošumav- ské v Prapořišti snažně prositi vlastenecké stolní společnosti, lidumily a dobrodince chudé české mlá- deže o přispění na vánoční nadílku chudým dětem ma- tiční školy v Prapořišti. Rodiče dítek zaměstnáni v německé továrně novo- kdýňské ža to, že své dítky do české matiční školy posílají, snášeti musí ústrky, příkoří a pronásledování. Každý příspěvek neb dárek bude odborem Národní jednoty pošumavské i správou matiční školy v Pra- pořišti vděčně přijat a náležitě použit. Dosud došlo tak málo příspěvků a dárků, že na nadílku nelze po- mysliti. Za každou pomoc a podporu volá již předem jmé- nem malých podělených upřímné „Zaplať Bůh?- dne 13. prosince 1905. Tom. Flaška, jednatel.

— Ty nepojedeš!... Já nechci!... Zde já po- roučím, na to, zdá se, ty zapomínáš stále víc ! — Odpusť, otče, opakoval Antonín tímtéž vlídným hlasem, pohlížeje při tom pevně otci do očí; moji přátelé mne očekávají, slíbil jsem to, pojedu. — Tvoji přátelé?... Promluvme si o nich ! ... Všichni ničemové a světáci z celého okresu ! Všichni, kteří jsou neschopni opravdové práce!... Už je těch slavností dost!... Nemáš takové jmění, abys mohl celý život pro- zahálet!... Já jsem pracoval a šetřil po celý věk, nyní je na tobě, abys se opravdově chopil práce. — Práce?... Každý jí rozumí po svém! zabručel Antonín. — Rád bych znal tu tvou práci! posměšně od- větil otec. — Při práci, kterou ty mi ukládáš, mohu jen zblbnouti. — Což jsi byl schopen zvoliti si jiné povolání? zvolal otec zlostí bez sebe. Neměl bys se spíše považo- vati za šťastného, že máš zabezpečenou budoucnost v zá- vodu, který nežádá na tobě než trochu vytrvalosti a dobré vůle, aby dospěl k piněmu rozkvětu? Antonín vzdorovitě mlčel chvili a potom vybuchl: — Jiní směli si zvoliti povolání podle chuti, mohl bys mi aspoň dopřáti v náhradu trochu toho nevinného vyražení. Ostatně, prokáži tím Petrovi službu. Petr nemíchal se nikdy do těchto často se opaku- jících výjevů. Když ho nyní bratr vtáhl do sporu, řekl krátce, aniž očí pozvedl. — Děkuji, dojedu si vybrat sám, čeho potřebuji.

— Aj, aj, řekl posměšně Antonín, pán nedůvěřuje mému vkusu? Nu, jsem snad přece povolanějším v po- dobných delikátních záležitostech než ty? A dívaje se na otce pravil s úšklebkem: — Zakážete snad také Petrovi tuto cestu pro zábavu? — Petr je na dovoleně, může svým časem na- kládati, jak mu libo! odpověděl mlynář podrážděně. — Jeden smí tedy všecko a druhý nic !. .. ozvalo se v tom trpce. Paní Florentová z kuchyně slyšela čásť sporu. A nyní čistě ženským způsobem obrátila celou záležitosť, zamě- nila úlohy, učinila z obviněného žalobce. Její hlavní zbraní bylo, snad bezděčně, že obviňovala chotě svého ze strannictví k Petrovi. Když mlynář viděl, že choť jeho se mísi také do sporu, couvl před rozčilujícím, bolestným výstupem, nebot věděl předem, že bude poražen. Zase jednou klidná smělost Antonínova slavila vítězství .., . Petr, aniž by se staral o svého bratra, odjel hned druhého rána do města a vrátil se odpoledne, přivezl si skupinu sošek ze saského porcelánu, cukroví a po- řádné bolení hlavy z dlouhých porad s prodavačkami, s nimiž měl důležité rozhovory, než vybral saskou skupinu. Bim, bam..., bim, bam!... Na kostelní vížce rozhoupal se zvon a svým, věkem trochu ochraptělým hlasem, vítal nové malé křesťany do kruhu věřícich. Děti