Periodikum ALTO Viewer

1

Románová příloha

2

„Národnich Listů“ k čislu 136. ze dne 19. května 1903.

3 article Různé zprávy.

Různé zprávy. = Nový důstojnický skandál v anglické armádě »Daily Chronicle« oznamuje z Dublína: U 21. pluku hulánů bylo dosazeno několik důstojníků z osad kteří se byli vyznamenali ve válce. Mezi nimi na- lezal se poručík, jenž byl ve svých stycích velm zdrželivý a proto byl od ostatních důstojníků obtěžo- ván. Po hostině na památku bitvy u Omdurmanu odebralo se několik důstojníků do bytu poručíkova a přepadli jej. Zbili jej, rozřezali mu šaty a konečně jej shodili se schodů. Podobně dálo se ještě něko- lika důstojníkům, kteří rovněž pro zásluhy před ne- přítelem byli k jejich pluku přesazeni. Konečně po- kusili se důstojníci, schladit si žáhu na plukovním učiteli jízdy, poněvadž to byl důstojník z řadového vojska. Ale učitel jízdy dovedl se bránit s náležitým důrazem a mimo to podal o věci zprávu ministeriu války. Lord Roberts očekává se v nejbližších dnech v Dublíně, aby mezi důstojníky hulánského pluku zjednal důkladný pořádek. = Milostné drama. Z Palerma se oznamuje Selský synek Corrado Garrano z Pacchina, jenž se koncem tohoto měsíce měl oženit se svou milenkou, krásnou Emilií Sanovou, připadl těchto dnů na osud- nou myšlenku. Přemluvil dívku, aby jej navštívilav jeho bytě, až bude samoten. Krásná Emilia dlouho se vzpírala, ale konečně svolila k jeho náruživému naléhání a vloudila se večer ke svému milenci,u něhož zůstala dvě hodiny — »Dobrá«, pravil ke své nevěstě, když plačíc studem nad svým pokleskem od něho odcházela, »tedy ty's taková? S tebou se nikdy neožením! Chtěl jsem jen zkusit tvoji cnost. Ty's ve zkoušce neobstála. Hledej si jiného hocha.« — Dívka z počátku myslila, že její milenec žertuje a odešla

Roberts Corrado Garrano Sanův Palermo Pacchina Daily Chronicle

4 article

od něho bez velkých námitek. Ale druhého dne ráno vrátil jí Corrado Garrano starobylou dýku se stříbr- nou rukojetí, již byl od ní dostal jako svatební dar a vypravoval po celé vsi, že o ní nechce vědět, po- něvadž se před svatbou zahodila. — »Taková děvčata nestojí za nic«, ospravedlňoval se, »když děvče již před svatbou tropí takové věci, co bude teprve vy- vádět v manželství?« — Rodina svedené Emilie ovšem hleděla na věc jinak a vyzvala svůdce, aby právě proto dostál svému danému slibu a pojal dívku za manželku. Také starosta obce, duchovní jiné vážené osobnosti zakročovali, ale Corrado trval na svém, že povede k oltáři toliko dívku neposkvr- něnou, bezúhonnou. Když se onehdy večer Corrado vracel z citronového sadu, kdež každodenně praco- val, vešla mu svedená Emilia vstříc a zapřísahala jej, plačíc, aby jí odpustil, poněvadž se dopustila poklesku toliko z přílišné lásky k němu a abyjí čest opět vrátil. — »Táhni,« odpověděl jí Corrado. »Dívka musí odolat pokušení, ale ty toho nedovedeš. Co mám počít s takovou ženskou? Ostatně,« doložil a vytáhl revolver z kapsy, »proti vašim hrozbám do- vedu se bránit. Ale také Emilia měla při sobě r- volver. Měla jej skrytý pod zástěrou a jedva nevěr- ník domluvil, střelila na něho a zasáhla ho do srdce. Corrado střelil také, ale jeho výstřel minul se cílem. Klesl krví zbrocen, načež opuštěná nevěsta při- skočila k němu a vrazila mu dýku, kterou jí byl vrátil, až po rukojeť do hrdla. Pak zůstala státu mrtvoly. Když přišli četníci a dívku zatkli, pravila, spokojeně si oddechnuvši: »Teď mám opět svoji čest. Na mé rodině nebude Ipět žádná skvrna«.

Corrado Garrano Emilie Corrado Emilio

5 article

= Otec zavraždil celou rodinu. Ze St. Louis, Mo. se oznamuje: Hrozného činu se dopustil Adolf Krauss. farmář, bydlící blíže Bellefontaine, dvacet mil západně od St. Louis. Zabil svoji ženu a šest dítek pří- šerným způsobem, rozbiv jim hlavy kladivem. Pak se tloukl kladivem sám tak dlouho, až pozbyl vě- domí a o půlnoci byl v posledním tažení. Příčina děsného tohoto skutku není dostatečně objasněna a myslí se, že nešťastník sešílel. Jinak byl znám mezi sousedy jako člověk tichý, pokojný a přičinlivý. O7. hodině večerní přišel k němu na návštěvu jeho bratr John. Světla byla zhasnuta a dvéře otevřeny, což v něm hned vzbudilo podezření. Rozžehl sirku a vi- děl, co se stalo. Jak všecky okolnosti ukazují, přišel Krauss do domu z venku někdy dopoledne, ozbrojen kladivem a usmrtil svoji ženu napřed, pak dítě 12leté a potom všecky ostatní. Nejmladší dítě bylo 6 měsíců staré. Mrtvoly položil jednu vedle druhé. On sám, když nalezen, ležel na zemi v bezvědomí s těžkou ranou na hlavě. Tragedie tato vzbudila po celém okolí veliké vzrušení. = Voják zavraždil svou manželku. Z Turina se oznamuje: Voják Paolo Sorco od 31. pluku pěchoty jenž nyní je posádkou ve Forraně, kam krátce před tím přibyl z Turina, vyznal se svému setníku, že se v Turině oženil se čtrnáctiletou dívkou, ale záhy potom ji ze žárlivosti zavraždil. Mrtvolu své obět rozřezal na kusy a zakopal ji v zahradě. Vrah by zatčen.

Krauss John Paola Sorco Turina St . Louis Bellefontaine Forrana Turin

6 article

= Nezaměstnaností dohnán k sebevraždě. Z zá- chvatu rozrušení mysle, že nemůže nikde nalézti za- méstnání, sáhl 47letý slévač Leopold Leist v Cincin- nati ke zbrani, učiniv takto dobrovolně svému životu konec. Před tím pokusil se ještě zprovoditi se světa také svou družku života. Leist byl zaměstnán až do stávky sladovnických pomocníků v Kauffmannově pivovaře a od té doby marně hledal nějaké zaměst- nání. K tomu ke všemu zlomila si jeho žena před několika týdny ruku, a týž osud stihl hned druhý den také Leista. Právě tato okolnost zavinila bídu, která se zahostila v domácnosti nešťastných manželů. V době té vznikl v hlavě Leistově úmysl usmrtiti nejen sebe, ale i svou manželku. Koupil si tedy revolver, s kterým spáchal krvavý čin svůj. Ráno o půl osmé hodině řekl své ženě, že půjde do lesa hledat salát. Za chvilku však odešel do vedlejší světnice a vyjda ven, třímal již v ruce revolver. Sotva že to manželka jeho zpozoro- vala, spěchala k němu, aby mu zbraň vyrvala. Dříve než k němu došla, vypálil na ni ránu, ale střela letěla těsně kolem hlavy. V nejbližším okamžiku uchopila ho žena za ruku a rvala se s ním o zbraň. Mezi tím padly ještě dvě rány, druhý výstřel chybil se cíle svého, ale třetí zasáhl ukazováček její a za- pálil jí rukáv. Po třetí ráně prchala ustrašená žena ven a jakmile se ocitla na chodbě, uslyšela čtvrtý výstřel. Leist tentokráte vypálil ránu proti sobě a na místě se usmrtil. Před pěti měsíci skonal tragickým osudem z téže příčiny také Leistův hratr, vypix. ky- selinu karbolovou.

Leist Kauffmannův Leistův Cincin

7 article

Zemřelí v Praze. Dne 12. května 1903: Tichý Václav, obchodní sluha, 52 roky, 248—V. Držková Josefa, posluhovačka, 65 r., 305—VIII. Špínova Rozalie, dcera dělnice 4 měs. 172—V. — Ve všeobecné nemocnici: Bloch Zikmund, soukromník, 60 roků. Sýkora Jan, dělník, 73 roky. Moll Čeněk, tesař, 51 rok. Šubrová Kateřina, vdova, 30 roků. — U Milosrdnýeh bra tří: Kup

Josef Sýkora Jan Moll Šubrová Kateřina Praha Tichá Václav Špínův Rozalie Bloch Zikmund

8 article

František, koželužský pomocník, 31 rok. Trnka Jan, brašnářský pomocník, 21 rok. — U Milosrdných sester: Červenka Václav, kolovrátkář, 67 roků. V městském chudobinci: Hübsch Karel, býv klempíř, 73 roky.

František Trnka Jan Červenka Hübsch Karel

9 article Král.české zem. divadlo v Praze

Král.české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. V úterý, 19. května. 196. hra v předpl. (4. čtvrtka.)

Král Praha národní divadlo

10 article

Revisor. Veselohra o pěti dějstvích. Rusky napsal Nikolaj Vasiljevič Gogol. Přeložil Ignát Hošek. Rež. J. Kvapil. OSOBY: Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovský, městský hejtman. Jos. Šmaha. Anna Andrejevna, jeho žena, M. Hübnerová. Marie Antonovna, jeho dcera, A. Červená. Luka Lukič Chlopov, školní dozorce, K. Želenský. Žena jeho, L. Matějovská. Ammos Fedorovič Ljapkin-Tapkin, sudí, J. Seifert. Artemij Filipovič Zemljanika, dozorce dobročinných ústavů, A. Sedláček. Ivan Kuzmič Špekin, poštmistr, F. Steinsberg. Petr Ivánovič Dobčinský, Petr Iváno- vič Bobčinský, statkáři v městě žijící, R. Inneman, J. Mošna. lvan Alexandrovič Chlestakov, úřadník z Petrohradu, K. Mušek. Josef, sluha jeho, R. Kafka. Christián Ivánovič Hübner, okresní lékař, A. Ger- lický. Fedor Andrejevič Ljuljukov, Ivan Lazarevič Rastakovský, Stěpán Ivánovič Korobkin, úřadníci na odpočinku, vážené osoby ve městě, K. Pulc, P. Řada, R. Polák. Žena Korobkina, R. Kolárová. Štěpán Iljič Uchovertov, policejní komisař, J. Karásek. Svistunov, Pugovicin, Deržimorda, policejní strážníci, J. Loos, J. Gallus, V. Zintl. Abdulin, kupec, J. Havelský. Jiný kupec, A. Hlaváček. Fevroňja Petrovna Pošlepkina, zámečnice, M. Ryšavá. Žena poddůstojníkova, M. Pštrosová. Míška, sluha městského hejtmana, E Focht. Číšník, K. Váňa. — Děj na Rusi po r. 1830. Po druhém dějství přestávka. Konec před 10. hod. Začátek o 7. hod.

Nikolaj Vasiljevič Gogol Hošek J Kvapil Šmaha Anna Andrejevna M Hübnerová Antonovna A Červená Lukič Chlopov K Želenský L Matějovská J Seifert A Sedláček Kuzmič F Steinsberg Ivánovič Dobčinský Petr Ivat Bobčinský R Inneman J Mošna Alexandrovič Chlestakov Josef R Kafka Christián Ivánovič Hübner Andrejevič Ljuljukov Lazarevič Stěpán Ivánovič Korobkin K Pulc Korobkin R Kolárová Uchovertov J Karásek J Loos J Gallus V Zintl A Hlaváček Pošlepkin M Ryšavá M Pštrosová Míšek E Focht K Váňa Rus Rusko Luka Petrohrad Gera Ammos Fedorovič LjapkinTapkin Artemij Filipovič Zemljanik dobročinný ústav Anton Antonovič Skvoznik Špekin Rastakovský

11 article Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V úterý, 19. května. Začátek o 7. hod. Po čtvrté: Venuše naší tržnice. Velká fraška se zpěvy o 3 jedn. Napsal Jiří Okon- kowski. Přeložil L. Chmelenský. Režisér B. Lachman. Konec před 1/210. hod. (blíže Palackého

Jiří Okon Lachman Palacký Praha lidový divadlo

12 article Aréna na Smíchově

Aréna na Smíchově mostu). V úterý, 19. května. Začátek o 7. hod. Vystoupení pí. Mařenky Zieglerové. Novinka: Miss Nickol Nic k. Vaudeville o 4 jedn. Napsali A. Mars a H. Raymond. Přel. J. V. Novotný. Hudba od V. Rogera. Režisér Jan Kubík. Dirigent Jar. Hess. 11744 Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26. na Král.

Ziegler A Mars Raymond J V Novotná Roger Kubík Hess Urbánek Král Smíchov Praha

13 article Pištěkovo lidové divadlo vnohradect.

Pištěkovo lidové divadlo vnohradect. Začátek o 7. hod. V úterý, 19. května. Žena dvou mužů.

Pištěkův lidový divadlo

14 title

Veselohra o k jedn. Zpracoval J. Külbnl.

J Külbnl

15 article

rozkoší se točiti. Počet tančících hadů stále vzrůstal; zdálo se, jako by vylézali z každé skuliny, z každé trhliny, malí i velcí, se zlověstným šumotem se plazíce a šelestíce šupinami. Také píseň změnila svůj ráz; stále rychlejšími, pronikavějšími a dojímavějšími stávaly se její zvuky, unášejíce všechno k jakémusi pekelnému tanci. Hadi syčíce točili se jako zuřiví; jejich nazelenalé, pla- noucí oči vypadaly tak, jako by chtěly vyskočiti z důlků. V okamžiku tom, ovládají celou tu kypící spoustu, objevil se ohromný had; stoje na ohonu držel v tlamě cosi, co planulo namodralým světlem. Nehledě na odvahu a klid, které Josef až do tohoto okamžiku si uchoval, ucítil nyní, jak vyvstal mu na čele studený pot. Hudha Šebnova stala se nyní úplně divokou a neharmonickou, připomínajíe hvízdot bouře a žalostné vytí šakalů. Když pobouření dosáhlo nejvyššího stupně, hadi se natahovali a skákali, prskajíce pěnu a sliny; tu Šebna zdvihl ruku a dal zna- mení Josefovi. Také královna hadů porozuměla tomuto znamení; v okamžiku se zastavila a vzpřímila se na svém silném ocasu; ohromná hlava přišla do stejné úrovně s tváří jinochovou; hrozné, jako krev červené oči proni- kaly ho naskrz, zpěněné sliny kapaly z napolo rozevřené tlamy a její ohebné tělo se rozkývalo, jako by se chy- stalo skočiti na něho a otočiti ho. Maje na paměti po- kyny Šebny Josef vrhl se na hada a svými tenkými, nervosními, ale silnými prsty jako železnými kleštěmi chytil ho za krk a stiskl ho, aby hada zardousil. Zuřivý boj rozpoutal se mezi nimi; had kroutě se a syče chtěl ovinouti svého protivníka, avšak rozčilení zdesateronásobilo síly tohoto. Těžce oddychuje, ohýbaje se jako třtina, v těžkém objetí obludy Josef rdousil ji dále; konečně had seslábl a klesl, strhávaje ho s sebou; s posledním

Josef Šebnův

16 article

mlhou. Rozechvění, které se ho zmocnilo, najednou zmi- zelo; zaměřiv rychle k postavě, Josef zvolal: »Ty's to, učiteli? Kdybys jenom věděl, jak jsi mne polekal svým zevnějškem; v tomto čarovném světlev bílém obleku a s bílou bradou považoval jsem tě za posla Elohima«. »Což pak vypadám tak hrozně?« odpověděl s lehkým úsměvem Šebna, stařec vysoké postavy a výrazné tváře s pronikavýma očima. »Vyšel jsem pouze ven, abych okřál na čerstvém vzduchu a pokochal se tichou nocía krásou hvězdnaté oblohy.« »A já, učiteli, přinesl jsem ti něco k snědku, abys posilnil své tělo; při duševní práci zapomínáš na pokrm tělesný«, pravil vesele jinoch. »Zajdi ke mně a pak si pohovořime; hvězdy vypra- vovaly mně o tobě a jsem ti mnohé nucen řící, synu můj !« Rozmlouvajíce takto šli dále a dostali se konečně k rozsedlině skály, v jejíž hlubině byl vchod do dosti rozsáhlé, křovím zakryté jeskyně, osvětlené pochodní do zdi zaraženou. Přisná jednoduchost panovala v zařízení jeskyně: byla zde kamenná lavice s povalujícími se na ní kožemi, která sloužila za lůžko; uprostřed stály dře- věné lavice hrubé práce; na stole a ve veliké otevřené bedně bylo viděti svitky papyrusu, hliněné destičky, po- kryté písmenami a otýpky sušených bylin. V pozadí jeskyně bylo zřízeno cosi jako malý oltář: na třech stup- ních vypínal se kuželovitý kámen, černý a hladký, jako by pokrytý emailem; světlo bronzové lampy, visící na řetízcích, dopadalo na tento kámen a poskytovalo mož- nost, viděti na něm vyřezávané tajemné značky a písmeny. Josef, kvapně postaviv na stolici, stojící u zdi vedle lůžka, Želozný kanclář.

Josef Zajd