V Praze, v úterý dne 19. května.

K číslu 136.

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ K dnešnímu zasedání poslanecké sněmovny. Z Vídně, 19. května. Poslanecká sně- movna sejde se dnes opět za všeobecné ne- chuti. Jest úmysl, pokračovati v rozpravěo změnách nedělního klidu. Možno však, že dříve projedná se pilný návrh po- slance Bianchina o událostech v Chor- vatsku. Jest však také možno, že navrho- vatel sám odloží svou řeč až na pátek. »Vaterland« uveřejňuje v čele listu přípis »Kvašení v Chorvatsku«. Po- depsán je jako pisatel prof. dr. Veru, bez pochyby pseudonym. Stať svoji uzavírá slovy: »Muž, který přes 20 let nalézá se v čele vlády v Chorvatsku, prokázal velký talent ovládat duchy znemravňováním a násilím. Ale o moudrém, ústavním a zákonném ve- dení neměli jsme ani potuchy. Lid činí hr Khuen-Hédervara zodpovědným za nynější situaci. Nemůže býti s podivem, zahostilo-l se v lidu našem pevné přesvědčení, že Maďař hr. Khuen-Hédervarym vykonávají mstu na Chorvatech za rok 1848. Jedna věc je však jistou. Žádný emissar uherský nebyl by existenční podmínky chor vatského lidu podryl soustavněji, než učinil hr. Khuen Hédervary. »Zeit« uveřejňuje též zajímavý dopis ze Záhřeba, ve kterém se konstatuje, že 56 osob, náležejících intelligenci, mezi nimi zvláště četní redaktoři, nalezá se ve vazbě a čeká nejistý svůj osud. Hrabě Apponyi. Z Pešti, 19. května. Všeobecný jest pocit, že jest svrchovaně na čase, aby affér presidenta poslanecké sněmovny hr. Appo- nya zmizela s veřejnosti. Tento pocit ma jistě též hr. Apponyi sám, vyhýbaje se po kusům poslanců strany liberální uvésti ji na přetřes v poslanecké sněmovně. »M agy ar

Ország« pronáší se o ní způsobem násle- dujícím: »Akta nemohou býti uzavřena, do- kud nebude vyšetřeno, kdo očernil hrab. Apponya u koruny. Nechť jest to kdokoli. musí býti uklizen ze sféry panovníkovy. Patrně jest to nějaký denunciant. Tomu se musí ukázati dvéře.« Není pochyby, že jest to zřejmá narážka na bývalého minister ského předsedu bar. Bánffa. „Ruthenische Revue“ Z Vídně, 19. května. Rusové haličtí vydávají ve Vídni časopis »Ruthenische Re- vue« jazykem německým dvakráte v měsíci. Vydavateli jsou poslanci Vasil Jaworski. dr. Kos a Roman Sembratovič. Po- sléz uvedený uveřejňuje stať »Zapomenutý národ«, ve které podává stručný nástin dě- jin Rusů haličských. O politické situaci ny- nější vzhledem na Halič píše poslanec dr Kos. V delším článku vyličuje se život povaha Tarase Ševčenka. Rusové haličtí ná- sledují příkladu Rumunů, kteří taktéž vydá- vají revui pro své záležitosti jazykem něme- ckým. Akce v záležitosti cukerní. Z Vídně, 19. května. Bývalý ministr obchodu dr. Bärnreither odebere se dnes se zástupcem rakouského ministerstva financí Joasem do Londýna v záležitosti cu- kerní. Včera měl s min. předsedou drem. Körbrem a ministrem financí drem. Böhm Bawerkem v této věci poradu. K bouřím chorvatským. Ze Rěky, 19. května. V obci Dra- ga byl předevčírem odpoledne na veřejné ulici nalezen obraz bánův s propíchanýma očima. Pachatel nebyl vypátrán. Ze Záhřeba, 19. května. Policie vy- dala výnos, kterým se zrušuje dosavadní zákaz, vedle kterého musily býti hostince kavárny časně z večera zavřeny. Dovoluje se nyní míti je otevřeny o hodinu déle.

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3 Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Učňové však a děti nesmějí po osmé hodině večer být puštěni na ulici. Zatýkání pachatelů attentátu soluňského. Ze Soluna, 19. května. (»Neue Fr. Presse«.) Zdejší policie zatkla v neděli ráno Marka Stojana Wano z Ochridy. Byl ná- jemcem krámu blíže banky ottomanské, kde počínal podzemní průkop k dy- namitové mině. Včera se přiznal. Ze Soluna, 19. května. (»Neue Fr. Presse«.) Zatčení Bulhara Wano bylo uví- táno s největším povděkem. Wano se ke všemu přiznal. Veškery plány se nalezají v rukou policie. Wano jest 25 let starý, velmi sešlý, chudý, prý inženýr. Když vstou- pil před beje, zvolal: »Povím pravdu«. Také jeho kvartýrský Bulhar Christ byl zatčen.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 19. května. (C.-B.) Císař propůjčil mimořádn. vyslanci a splnomocněnému ministru na čínském císařském dvoře Mořicovi svob. pá- novi Czikannovi z Wahlbornu velkokříž řádu Františka Josefa. Císař propůjčil sekčnímu chéfovi v mini- sterstvu železničním ryt. Pichlerov i za pří- činou jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpo- činek v uznání jeho mnoholetých výborných služeb komandérský kříž řádu Leopoldova s pro- minutím tax. Císař propůjčil opatovi cisterciáckého klá- štera ve Světlé Štěpánovi Rösslerov i hvězdu komturního kříže řádu Františka Josefa. Císař jmenoval ministerského radu Aloisa Stáně sekčním chéfem a ředitele státní dráhy a dvor. radu Artura sv. pána Borowiczku ministerským radou v ministerstvu železničním. Císař jmenoval náměstka ředitele státní dráhy vládního radu Rudolfa z Ambergu ředitelem státních drah a propůjčil mu bezplatně titul dvorního rady.

FEUILLETON. odvod. Napsal Václav Mácha. Franta a Honza byli dvojčata. Oba pracoval na panském, byli hezcí, osmahlí a silní hoši. Franta byl přiblblý a byl mnohem silnější zdravější, než jeho bratr; takových svalů neměl chlapci po celém okolí! V době, kdy šli k od- vodu, Franta byl pravý obr. Již před odvoden koupil si modrou vojenskou čapku. On vášnivě miloval vojsko! Chodíval často po dvoře, tleskal si do dlaní a volal: ajns, cvaj — ajns, cvaj —— Viděl-li mašírovat vojáky, skákal radostí do výše, vyhazoval čepici a křičel: hurá! Při zvucích vojenské hudby počínal si nad míru divoce. Tak se na to těšil! Noc před odvodem celou probděl. Asi pětkráte se myl (tělo při tom drhnul kartáčem) a ustavičně se domníval, že není dosti čistým. Šaty klepal a cídil — tak špatnými se mu zdály! Boty tak dlouho leštil, až se v nich viděl. Oblékl zcela nové prádlo, jež si koupil zvlášť k odvodu ze svých úspor. Pak namazal vlasy pomádou, v prostřed hlavy udělal hřebe- nem pěšinku a od ní rozčesával je na obě strany a hodně do čela... Na hlavu nasadil si vojen- skou čapku, hezky na stranu, vytáhl z kufru har- moniku a vyšel pyšně, záře štěstím, na náves. Hoši se shromažďovali. Přišli otcové, matky holky a bylo pláče, křiku a objímání, jakoby na- stával soudný den. Naposled dostavili se muzi- kanti, kteří se zdáli býti úplně passivními a ne- jevili žádnou účast. Honza šel s milou, všecek zaražen a Franta vyskakoval a výskal. Spustil na harmoniku vojenský marš a když mu zlostně řekli, aby toho nechal, začervenal se a zasty- děl... Bolest dostoupila vrcholu, když spustila muzika... Chlapci dali se do zpěvu a tak stís- něná a sentimentální byla ta jejich nota! Těžko mne matička vychovala a z ruky na ruku překládala . ..

Junáci brali se okolo krku ... Franta už radostí řval. Viděl se na vojně. Všecko to maší- ruje — — Silnicí, prachem — daleko — daleko to mašíruje — — Oficíři na koních, muzika hraje a on má modré šaty, ručníci — oh! Až se za- potácel rozkoší... Honza byl již odveden, když Franta stál v řadě, z pola vysvlečen a s trochu pocuchaným účesem — a usmíval a styděl se, jako dítě .. Bude vojákem. Tak se na to těší! Honza je také vojákem a on Honzu přepere, každou chvíli mu nabije — všichni se ho bojí, on bude nejlepším vojákem z nich — haha! Četník se na něj útrpně ohlíží — hlupák —: lituje ho asi, že musí býti vejákem, že na něj čekají neznámé útrapy a štrapáce, ale to on právě chce; chce být vojákem a bude jím a bude to také hezké! Půjdou po bílé zaprášené silnici —. Avšak již ho volají; jde ... Bylo mu divno, že ho nevyzývají, aby svlékl prádlo a postavil se pod míru, jako činí druzí. I učinil tak sám. Odehnali jej. Dali hlavy do- hromady, pokývali jimi, když jim starosta cosi vysvětloval, ponořili péra do kalamářů — — Ale pro Krista Pána, vždyť on chce být vojákem — on musí být vojákem...! Vyrazil ze sebe zvuk, táhlý, strašlivý zvuk, jako zvíře ... Četníka voják k němu přiskočili; byl však již tich, ruce mu sklesly a — plakal. Nohy se mu chvěly, klesl na kolena — a tak nahý klečel u dveří a plakal, tak lítostivě plakal, až bylo všem úzko ... A pak ho oblékli .. Na dvoře seděli odvedení za stoly, politými pivem, všichni jeho známí, všichni, již se ho báli... Zpívali právě sloku:

Vítám tě, můj synu, kdo tě dal na vojnu, kdo je toho příčina? Varvažovskej jemnostpán — ten mě sám odvésti dal, ten je toho příčina . . . ald. V tom spatřil Frantu. Milenka jeho stála u něho a naříkala a on hryzl rty. V knoflíkové dírce měl pestrou kytici a v ní obrázek země- pána. Bratři podívali se na sebe, zaťali pěstě a než se kdo nadál, smýkali sebou po zemi. Zá- viděli jeden druhému — svou nehodu! Franta klečel na těle svého bratra a volal zoufale, oči maje plné slzí a tvář rudou a spocenou: „Vidíte, že ho přeperu! A přece nejsem vojákem. A on je! On je — ten — —.“ Vzchopil se najednou a utíkal zběsile do průjezdu, na ulici, ke bráně a do polí, až všecek zmořen a udýchán, klesl na cestě v lese. Za chvíli se z toho probral. Usedl a hleděl tupě před sebe. Trvalo to asi hodinu. Náhle zaslechl zpěv. A vždy jasněji a určitěji:

Odvedli mne, odvedli za myslivce — Abych nemoh' choditi k mej panence. . . atd.

Někdo hrál na harmoniku. Na jeho har- moniku! A tak špatně hrál!! A zase nová sloka:

Odvedli mne, odvedli ve Vlašimi — atd.

Tu dal se do tichého pláče a volal ustavičně: „Vždyť já ho přeperu...“ Zpěv utichl. Vstal a naslouchal. Nikde nic — ani hlásku, jen stromy šumí a pták někde zpívá. A zase ten obraz se mu zjevuje: Bílá silnice, vojáci mašírují, oficíři jedou na koni, v předu jdou hudebníci — a jeho tam není — jen jeho bratr si s nimi vesele vy- kračuje, ten, jemuž tolikráte nabil, a má čistý, modrý kabát a ručnici .. Hodil vzdorovitě hlavou, klidně odvázal ře- men, jejž měl kolem pasu, udělal smyčku, pře- táhl ji přes hlavu na krk — a jal se šplhati po úzkém pni až k vrcholu — —