Románová přiloha „Národních Listů“ k čislu 132. ze dne 14. května 1903.

Různé zprávy.

= O sebevraždě barona Jiřího Petrina, oznamují se z Vídně následující podrobnosti: Nešťastník bydli až do posledních dnů v jednom hotelu ve III. okresu Štíhlý muž, dosud elegantní, navzdor patrné kruté nouzi, byl po celou tu dobu nápadný svým nervos- ním, neklidným, skorem chorobným vzezřením. O poledne až pozdě do noci sedával jako »kavka«u hracích stolků anebo u kulečníků, kouřil cigaretu po cigaretě, ale nikdy nebylo lze pozorovat, že by ně- čeho požil a všeobecně se mělo za to, že trpí hladem Tu a tam bylo jej vídat v některém předměstském hostinci u stolu stálých hostů, maloměšťáků, ale také zde ničeho nepožil. Vypravovalo se, že zbytek své pense 40 zl. měsíčně dávno prodal nebo postoupil a že nemá nijakých prostředků k výživě. Nebožák ne- jedl a nespal a činil na každého, kdo jej viděl, do- jem, že nastává tragický konec. Před několika dny opustil hotel, kde najemné dlouho již neplatil, po- zději byl viděn v Sieveringu, Grinzingu a sousedních předměstích, kde prý — hledal nocleh. Příčinou jeho sebevraždy byla patrně nejkrutší nouze. Baronu Pe- trinovi dostalo se skvělého vychování a byl zejmena znamenitě vzdělán ve vědách přírodních.

= O souboji bývalého starosty města Alžíru německým důstojníkem na francouzské půdě nedaleko německé hranice přináší »Daily Mail« následující po- drobnosti: Podmínky souboje byly neobyčejně těžké a při stanovení jich bylo by málem došlo ke srážce mezi svědky. Nejprve dány s obou stran dva vý- střely; když se minuly cílem, přineseny šavle a zapo- čal tuhý zápas, trvající dvě minuty, při čemž Max Régis, bývalý starosta alžírský, jenž jest výtečným šermířem, probodl svému sokovi předloktí, načež sou- boj přerušen. Sokové rozešli se nesmířeni, pozdravili se toliko z dálky a nepodali si ruce. Příčinou souboje byla hádka v jedné římské kavárně. Max Régis tvr- dil, že plemeno latinské musí se spojit vůči náro- dům germánským. Přítomný německý důstojník pro- hodil potom urážlivou poznámku a následek bylo vyzvání na souboj.

= Pro zhrzenou lásku. Z Chicaga se oznamuje Mabel Greenova, vzdělaná a sličná dcera Eduarda Greena, zámožného občana v Laconu, IlI., spáchala sebevraždu ve svém bytu na Woodlawn ave. tím způ- sobem, že nadýchala se plynu. Ze zeufalství nad tím, že nemohla získati znovu lásky mladého muže, s ním. před časem se rozešla, učinila životu svému konec. John Loring Cook, syn předsedy školy Northern Sta- te Normal v De-Kalb, Ill., byl zasnouben se slč. Gree- novou po několik roků a udržoval s ní známost až do posledního září. V tu dobu mladí lidé se rozešli a krát- ce na to prohlásil Cook ke svým přátelům, že v příštím červnu ožení se s jinou dívkou. Slečna Greenova od- stěhovala se po rozchodu se svým milencem k sestř jeho, paní H. Galeové, na Wood lawn ave. Galeová snažila se svým vlivem přemluviti bratra, aby mi- lostné styky s Mabel obnovil, avšak veškeré prosby a naléhání na mladíka byly marny. Nešťastná Mabel, která viděla, že jest každý další pokus, získati nového přátelství mezi ní a Cookem, s nímž v dětství svém chodila do školy, marným, rozhodla se raději zemříti Zanechala dopis, v němž žádá Cooka za odpuštění a projevuje přání, aby mrtvola její byla spálena v kre- matoriu v Laconu, Iil.

= O příjezdu Marconově do Říma oznamují se následující podrobnosti: Náruživí Římané, rovněž okázalí ve své lásce jako ve své nenávisti navzdor dvěma rychle po sobě následujícím návštěvám pa- novníků, které vítali s velkým nadšením, měli ještě až nazbyt enthusiasmu pro národní ovací, jež ve způsobě poněkud mírnějším byla by bezpochyby bý vala oslavenci milejší. Mladý vynálezce Marconi poprvé po svých velkých úspěších přibyl do Říma. Ohromné davy lidu čekaly na něho před nádražím, kamž se dostavila též k uvítání deputace se staro stou knížetem Colonnou v čele. Deputace jedvas mohla proklestit cestu k vagonu, v němž se nalezal Marconi. Když jej kníže chtěl uvítat, byl mu Mar coni nadšeným davem vyrván a vynesen na rame- nech nadšenců z nádraží. Každý chtěl toužebně oče- kávaného pocelovat, dotknouti se ho, stisknouti mu ruku a »Viva il genio italiano! Viva Marconi!« hlu- čelo na něho se všech stran a u vítězoslávě donesen do prostřed náměstí a samou nedočkavostí byl by býval málem umačkán, kdyby se starostovi, jenž hrdinně vydržel po boku oslavencově, nebylo bývalo podařilo spolu s několika policisty, chrániti jej.

Úřadní povozy stály na protější straně náměstí, proud lidu unášel Marcona směrem opáčným. Kníže Colonna nerozmýšleje se dlouho, otevřel dvířka nejbližší- ho soukromého povozu, všinul Marcona úplně vysíleného dovnitř, nařídil policistovi, aby jako stráž ochranná sedl na kozlík, postavil se na stupátko po- vozu a velel: »Ke Grandhotelu!« V kočáře seděla mladá Američanka, jež byla všecka bez sebe náhlým tímto vpádem. Bylať rovněž přijela k nádraží, aby spatříla slavného vynálezce, k čemuž ovšem měla teď dostatečnou příležitost v nejbližším sousedství. ale chudinka z počátku nevěděla, kdo jest její vnu- cený host. Pojednou, na Piazza dell Esedra, povoz provázený nadšeným davem zakolísal, koně vypřa- ženy a studenti táhli povoz ke »Grandhotelu«, kdež Marconi jen s největším namáháním mohl sestoupie s povozu. Kníže Colonna omluvil se mladé Ameri- čance, vysvětlil jí vše a provázel pak Marcona do hotelu. Bohužel jest krásná Američanka provdána, jinak by to dalo nejkrásnější román: mladý, slávou věnčený vynálezce, krásná, mladá, oba seznámivší se tak podivným způsobem a hned při tom starosta. jenž mohl vykonat občanský sňatek.

= Automaticky chycen. Z Brusselu se ozna- muje: Těchto dnů vrátil se pokladniční zřízenec jedné zdejší banky do bankovní budovy a položil na pult balík obsahující 250.000 fr. V tu chvíli jej ja- kýs elegantně oděný pán porazil, zmocnil se balíku a spěchal k vých du. Na poplach pokladníkův zam- kly se za ohromného rozčilení mezi obecenstvem rozsáhlé bankovní síni automaticky všechny dvéře v celé budově. Zloděj, anglický bookmaker Brown octl se takto v pastí a byl odevzdán policii. = Lupiči překvapeni při práci. Když v pátek odpoledne přišli v Chicagu Salvator Rispio a jeho manželka z vycházky do svého bytu, shledali, že dvéře jsou zavřeny z vnitřka. Vyrazili je a našli bytě dva zloděje. Rispio snažil se zadržeti zloděje, ale byl v zápase postřelen. Také manželka jeho marně se namahala lotry chytiti. Ti uprchli a vzali s sebou 200 doll. úspor Rispiových a různé cenné předměty. Rána Rispiova není nebezpečnou.

Zemřelí v Praze. Dne 8. května 1903: Loulova Marta, dcera šikovatele, 8 měsíců, 416—III. Wagner Jan, tovární dělník, 60 roků, 621—I. Frieblova Žofie, dcera číšníka, 4 neděle, 179—V. Těšíkova Kristina, 2 roky, 923—I. Libiš František, kupecký, 30 roků, 1363—II. Schmidt Jan, 3 neděle, 70—III. Kokoška Václav, kovár, 54 roky, 107—VII. Havlíkova Marie, 19 dni, 652—VII. Hruška Rudolf, nástrojař, 25 roků, 186—VIII. Rytířova Anna, dcera jircháře, 4 roku, 449—VIII. — Ve všeobec- né nemocnici: Dvorská Karolina, manželka obuv- níka, 37 roků. Kyselá Viléma, manželka krejčího, 52 roky. Brunner Richard, šafář, 37 roků. — U Milo- srdných bratří: Kaněra Karel, sedlářský pomoc- ník, 59 roků. Pekárek Josef, almužník, 75 roků. — U Milosrdných sester: Hříbková Barbora, náden- nice, 36 oků

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Mimo předplacení Ve čtvrtek, 14. května. Smetanův týden. III. Nově studováno DALIBO- Opera o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana. S textem od J. Wenziga v úpravě V. J. Novotného. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. OSOBY Vladislav, král český, E. Kroupa j. h. Dalibor, rytíř. R. Figar. Budivoj, velitel královské hradní stráže, Fr. Šír. Beneš, žalářník, R. Polák. Vítek, zbrojnoš Da- liborův, Otakar Mařák. Milada, sestra purkrabího Ploškovského, A. Slavíkova. Jitka, selské děvče na statcích Daliborových, A. Bobkova. Soudce, J. Žížka. Soudcové, zbrojnoši, poslové Daliborovi, lid atd. Děj v Praze, dílem na hradě a v okolí, dílem v dolením městě a to v 15. století. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod Konec po 10. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru Ve čtvrtek, 14. května. Začátek o 7. hod. Ve prospěch kapelníka p. Emiliana Starého. Po prvé: Venuše naší tržnice. Velká časová fraška. Napsal Jiří Oukovski, přeložil I. Chmelenský. Režisér B. Lachman. Dirigent E. Starý. Konec o 1/210. hodině.

Aréna na Smíchově (blíže Palaokého mostu). Ve čtvrtek, 14. května. Začátek o 7. hod. Ve prospěch Aloisa Ludvíka. Divadelní vlak aneb Vzhůru do Prahy! Fraška se zpěvy o třech jednáních. Napsal Frant. Ferd. Samberk. Režisér Jan Kubík. 11271 Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26.

Pištěkovo lidové divadlo vaetrorcon na Král. Ve čtvrtek, 14. května. Začátek o 7. hod. Ve prospěch p. Františka Paclta. Brunevík, kníže české. Činohra o 3 jedn. s předehrou od J. K. Tyla. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny Vicomt z Letorieru. 11283

nosti a vznešenosti, mimovolně vzbuzovala úctu; jeho ze slámy pletený klobouk a sukovitá hůl ležely vedle na la- vici u poháru, naplněného vínem. Byl to Jakub, vážený náčelník kmene, legendární patriarcha, jehož jméno ucho- vala historie. Husté vlasy a dlouhá brada, splývající na tmavou, srstnatou tuniku, byly prošedivělé; jeho energická a výrazná tvář byla pokryta vráskami, ale ve velkých čer- ných očích, pod hustým obočím plál ještě oheň a mo- hutná postava dosud byla plna síly. Jeho zádumčivý po- hled byl upřen na lehkou, zamodralou mlhu, kterou byl obzor zatažen; naslouchal vzdálenému bučení stád, vrace- jících se z pastvin. Najednou se vzpřímil, zaclonil si oči osmahlou, svalnatou rukou a pohled jeho s láskou a hr- dostí utkvěl na vysoké a hezké postavě jinocha, jenž právě vystoupil z háje a rychle blížil se k němu. Příjemný zevnějšek mladého muže, kterému bylo nejvýš osmnáct roků, ospravedlňoval úplně otcovskou pýchu Jakubovu; jeho podlouhlá tvář byla bledá a něžná, jako u mladé dívky, nepodléhající opálení a tahy byly klasicky pravidelné; maličká ústa, s lehce spuštěnými koutky rtů, dodávala tváři hrdého a sebevědomého výrazu; husté, hedvábí podobné kaštanové kučery vroubily vysoké, vzne- šené čelo. Co však tvořilo zvláštní půvab krásné tváře ji- nochovy — byly oči, veliké, temné, se zeleným odstínem; jasné a zároveň neproniknutelné zdály se pronikati do hlubin duše toho, na něhož se dívaly, samy pak skrývaly se pod dlouhými, jemnými řasami, které ihned se sklo- pily, když mladý žid chtěl skrýti před ostatními, co dálo se v jeho duši. »Vítám tě, dobrý otče můj! Kéž žehná Elohim*)