V Praze, ve čtvrtek dne 14. května.

K číslu 132. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listye zanní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách

NAk na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Krise v kole polském. Z Vídně, 14. května. Možno-li věřiti polským listům, jest v klubu polském krise nejen předsednická, nýbrž krise celého klubu. »Slowo Polskie« ohlašuje, že pan Ja- worski, jakkoliv dostane se mu projevů dů- věry, rychleji odstoupí, než se če- kalo. Skupina poslanců jest prý ochotn místo něho zvoliti dosavadního místopřed- sedu hr. Vojtěcha Dzieduszického, kte- roužto volbou by se dostal klub z deště pod okap. »Gazeta Narodowa« praví, že klub sobě navykl stotožnovati zájmy dyna- stie a státu se zájmy vlády. Ryt. Jaworské- mu jsou zájmy země lhostejny, on fedruje toliko zájmy koruny a vlády. To má za ná- sledek, že polský klub pozbyl důvěry v zemi a že východohaličská strana, ze které ryt. Jaworski vyšel, počíná hlasitě reptat. Dlužno vyčkati, jak se věci v klubu polském vyvinou. Právo veřejnosti. Z Vídně, 14. května. Ministr vyuč. roz- šířil právo veřejnosti, udělené 1., 4. a 5. třídě dívčího lycea spolku »Vesna« v Brně, na třídy 2. a 6., zároveň pak udělil ústavu jme- novanému právo, konati zkoušky maturitní a vystavovati vysvědčení s platností veřej- ných listin.

Bouře v Chorvatsku. Ze Záhřeba, 14. května. Ve Velke Gorici blíže Záhřeba jeví se rozhořčení oby- vatelštva proti obecní správě. Vyslána tam setnina pluku krále belgického. Obecní radní Čupak, který byl zatčen pro výtržnosti, byl dodán zdejšímu soudu. — Ze Rjeky te- legrafují: Následkem útoku, který se sta předevčírem na nádražní budovu v Buccar a Plase, byla tam včera odpoledne vyslána setnina pěchoty. Bulharský ministerský předseda o situaci balkánské. Z Vídně, 14. května. »Fremden- blatt« uveřejňuje rozmluvu s bulharským ministerským předsedou. Daněv pravil: »Rád byste zajisté zvěděl o možnosti válečné zápletky. Mohu dát nejupřímnější ujištění, že s bulharské strany nestane se ničeho, aby takový obrat mohl býti prorokován. Bude- me-li však napadeni, dovedeme se brániti. Přiznávám bez obalu, že máme aspirace na Makedonii. Nicméně respektujeme suverenitu Turecka. Chceme, aby nastaly na Balkáně lepší poměry, kterými by se zaručil snesitel- nější život našim soukmenovcům. Dovoláváme se reformy, zejmena provedení berlínské smlouvy. Doufáme, že jednomyslné vůli vel- mocí se podaří vymoci nezbytné reformy v Makedonii.

Nepokoje v Makedonii pokládáme za následek fakta, že Turecko neprovedlo re- formy, které Rakousko a Rusko mu radía ke kterým se zavázalo. Pokud jde o krvavé události v Solunu, mohu říci, že jsou vše- obecně odsuzovány. Atentáty tyto již dlouho byly připravovány. Pohříchu měly v zápětí příkrá opatření. V Monastýru mohamedáni pronásledovali bulharské občany. Mnoho Bulharů bylo pobito. Kromě toho byly všude bulharské školy zavřeny, učitelé a vyšší občané bulharští byli zatčeni. To může jen rozechvění stupňovati. Zatčené osoby majív Bulharsku četné příbuzné, již destavili se ke mně žádat o intervenci na prospěch zatčenců. Protivy na všechen způsob se takto při- ostřují.« Demonstrace proti císařské hymně Z Pešti, 14. května. Na včerejší du- najské slavnosti došlo k demonstracím proti císařské hymně. Když byla tato na parníku vojenskou hudbou hrána, studentstvo na ná- břeží stojící ji vypískalo, volajíc »Abcúg !«. Policie zakročila proti studentům. Na to zpí- vána uherská hymna. Císařská hymna byla také překřičena Košutovou hymnou. Methoda ku potlačení uherské obstrukce. Z Pešti, 14. května. Vyvracejí se vče- rejší pověsti, jakoby Štěpán Tisza byl vy- stoupil z vládní strany. Dodává se však, že jsou neshody potud, že hr. Tisza žádá přís- nější zakročení proti obstrukci, kterému se ministerský předseda vzpírá. Zejmena naléhá hr. Tisza, by se konaly dvě schůze denně. jakož aby se uplatnila methoda Kartorffova.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 14. května. (C.-B.) Císař jmeno- val dvorního radu u nejvyššího a kasačního soudu ve Vídni Františka Zohara senátním předsedou tohoto soudu. Císař dovolil, aby bylo řádnému professoru filosofie a pedagogiky na německé universitěv Praze dvornímu radovi dru. Ottovi Willman- novi, odcházejícímu na trvalý vyžádaný odpo- činek, vysloveno nejvyšší uznání. Úřadní list uveřejňuje koncesi, udělenou ministerstvem železnic na stavbu odbočky od normálně kolejné malodráhy s parním pohonem Beroun-Koněprusy do překladiště Cí- sařský Lo m. Z Lázní Reichenhallských, 13. května. (C.-B.) Dnes v poledne přibyl sem bývalý pre- sident svobodného státu oranžského Steijn s chotí a s dětmi. Současně s ním přijel sem též bývalý burský plukovník Schiel, který se k presidentovi připojil v Mnichově. Z Nov. Yorku, 13. května. (C.-B.) Dl zprávy »New. York Heraldu« z Panamy ne-

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

potvrzuje se zpráva o odstoupení presi- denta kolumbijského Marrog uina. Z Buenos Aires, 13. května. (C.-B.) Ve Valparaisu byl prohlášen stav obležení. Dav lidu učinil útok na redakční budovu časopisu »Mercurio«, jež byla obhajo- vána ozbrojenou mocí. Povstalci vydrancovali celou řadu krámů a zapálili je. Hlídky procházejí městem. Dosud bylo 40 o sob zabitoa četné jiné zraněny.

„Kde leží větší Německo Na tuto otázku, kteráž jest jenom obměnou představ vše- a velkoněmeckých, odpovídá si »jeden Němec« žlutozelenou útlounkou brožurkou, vydanou těchto dnů nákladem Fuszingrova knih- kupectví v Berlíně. Jako podtitul dotazu stojí na titulním listu svazečku ještě »Kritika naši nynější politiky úzkosti.« Dík německé psavosti, která dovoluje nejbídnějším pérům osvědčovati se na poli veřejného mínění, dovídáme se čas od času vítané zprávy o pokroku velkoněme- ckých tendencí v německé říši, o vzrůstu oné mohutné síly v myslích německého národa, kte- ráž koncem konců přinutí k sáhnutí na tak zva- nou nerozbornou celistvost a jednotu habsbur- ského mocnářství. Tentokráte máme co činiti s jedním z nejšpatnějších politických letáků vel- koněmecké organisace, poněvadž přespříliš upří- mným, v přímosti až neotesaným.

Nebudeme stopovati jeho spekulaci, kterouž přichází ke svým důsledkům, stačí uvésti, že na základě hospodářských předpokladů, rozvahy o přibývání obyvatelstva, německého vystěhova- lectví, vzrůstu německého průmyslu na úkor ně- meckého zemědělství, dovozuje nutnost ztrosko- tání Rakouska ve prospěch Německa. Pisatel li- tuje nesmírného seslabení Německa vystěhova- lectvím minulých století a desetiletí i praví, že kdyby milliony Němců, kteří v Americe, Austra- lin atd. posilují cizí národy, byly zůstaly doma, že by dnes nebylo žádné otázky polské, české, maďarské, ba na celém evropském kontinentě žádné otázky, která by Němce znepokojovati mohla. Ještě však není nic zmeškáno, ještě se německý lid tak mocně rozmnožuje, že je s to nejenom odraziti příboj západoslovanský, alei ochromiti rozvoj Ruska, celou západní Evropu ohrožující. Rusko buď prý přemůže vnitřní své ohromné a tajené nesnáze a svou chronickou fi- nanční tíseň aneb učiní finanční a politický ban- krot. Bude-li se Rusku dařiti — potom stanou se Německo i Francie jeho poddanými státy, ne- bude-li, potom ztratí Francie všechny své, v ru- ských papírech uložené peníze. Kdyby však se zavčas Francie s Německem spojila, mohla by si po případě vzíti Maroko, Zadní Indii, Čínua také dorozumění o Elsasko jest směšnou mali- cherností oproti východní otázce. Proto je prý ho- tovým šílenstvím, jimž se Francie dala vehnati po bok Ruska proti Německu. Avšak i kdyby ve Francii neměl zvítěziti rozum nad šílenstvím, ne-

FEUILLETON Pešek včelař.

Postavička z Podkrkonoší. Napsal St. Minařík. „A to jen si doběhněte k Peškoum pro kra pítek medu, to vám ten kašel hnedky vodleví, šeptem radí tetka Koublojic důvčeti, co slouž u řezníka Pavlaty. A tak všude a vždy. Kde je řeč o medu nebo o včelách, tam jist se vysloví taky Pešek. Však on těch „kuláčů“ má, jeden vedle druhého, jako břízky urostlé vojáky, pěkně v dlouhé řadě. Jeden je modře natřen, druhý s červená jako vycházející slunéčko, ten je žlutý. onen zas fialový, no radost koukat na ně. A opa- truje své včeličky jako malé děti. „No jo, co by taky jinýho dál, než tak trošku na ty fčeličky dohlížel,“ soudila hbitým jazykem bába kovářova, která nic jiného ne- dělala, než po vsi chodila a kde jaký klepa pemluvu zaslechla, hned rozhlásila do všech stran roztroušené dědiny. No, živý telefon. Ale v tomhle měla skoro pravdu. Pešek už byl skoro jednou nohou na výminku. Jenom že to nebylo ještě u úřadů. Ale na práci toho nemá mnoho. Jen zrovna ty včeličky. V létě sedává si na trávník, poha- zuje malou dýmčičkou z levého koutku úst do pravého a obráceně a dívá se na svoje kuláče. Oči se mu lesknou a svraskalý obličej sta- buje pokojný úsměv. Někdy kouká, zakouká se na jeden kuláč, dýmčička mu uhasne, pak se zvolna zvedne, jde k úlu a se země dává na česlo včeličku, celou jako pomeraně červenou o pelu. A včeličky ho zatím obletují, ale vědí, že to je jejich tatíček a nenapouštějí jedem svá žíhadla.

Bože, je to shonu a zmatku, když tak vče- ličkám napadne a ony se počnou rojit. Tu po- padne tetka Peškoje kůsu s klepancem (srpem) a začne těmi nástroji tak o sebe mlátit, div že se kůsa nepřerazí. Spěšnými údery chraplavě zvoní tvrdá ocel, aby se někam včeličky ne- zatoulaly. To už dole ve vesnici říkají: „Peškoum s rojej!“ A hejno dětí rozběhne se do kopce, aby se z uctivé vzdálenosti dívalo, jak Pešek se starostlivou něžností nese větev s velkým cho- máčem šedých tělíček a jak opatrně je vkládá do prázdného kuláče. A už by se nedalo ani pomyslit, že by byly včeličky bez Peška a Pešek bez včeliček. Sám říkává: „Šak gdouí jak to snima do- padne po mý smérti?“ Kdo ví?