Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY-

16. lstopadu 1907. Císlo 317.

českého, Národní rada česká, čeští poslancia zástupci národa v radě koruny: všichni se musí vzepříti novému výbuchu trhacích choutek ně- meckého chauvinismu a pracovati k tomu: 1. aby- pro království české zřízena byla jednotná nedělená úradovna zemská se sídlen v Praze, jakož i aby v čelo její postaven byl předseda národnosti většiny členstva, t. j. ná rodnosti české; 2. aby jak v představenstvu pensijního úslavu ve Vídni, tak v prvních výborech zem- ských úřadoven zastoupena byla spravedlivě ná- rodnost česká; 3. aby i v úřadnictvu institucí pensijních dle práva a spravedlnosti i účelnosti dáno byl dostatek míst sílám českým. Rada král. hlav. města Prahy se již ve sehůzi své dne 8. listopadu 1907 usnesla pra- covati ve směru tuto naznačeném, nuže, n e ch ostatní následují, a to bez odkla- du, dokud ještě čas, aby nebylo zase příčiny k nářkům pozdě. Fr. Hašourek.

Politické zprávy domácí. V Praze, 14. listopadu. (Změna ve ve- deni polského kola.) S převratem v pol- ském kole jsou nespokojeny orgány polskýeh konservativců i lidovců. Tyto proto, že volbou prof. Glabiňského za předsedu kola jest zmařeno splynutí klubu polských lidovců s kolem, o něz se v poslední době pilně jednalo; ony pocho pitelně z té příčiny, že provedeným právě pře vratem zpečetěn bankrot strany konservativně- šlechtické, která řídila polskou politiku ve Vídn po celých 40 let. »Dzien. Polski« vytýká polskému kolu,že si za předsedu zvolilo osobu nejméně vhodnou, poněvadž prof. G'abinski se v poslední dobu silně kompromitoval svým chováním v otázee ústupků, slíbených haličským Rusům. Prof. Gla- biňski, ač sám jako místopředseda polského kol se účastnil vyjednávání s Rusy a věděl o všech slíbených jim ústupeích, proti nimž nečinil ná- mitek, užil ve »Slowě polsk « onoho vyjednávání za zbraň proti předsednictvu kola i ministru kra- janovi hr. Dzieduszyckému, aby se přes jejieh mrtvoly zmoenil předsednictva v kole a po při- padě i ministerského křesla. Celá tato kampan prof. G'ablňského byla tedy silně nemravná jen na jeho stranu spadá vina, že lidovci polšti se nespojí s polským kolem, ač byli ochotni se připojiti a tak je zmařen opět svorný postu všech polských poslanců na říšské radě. Krakovskému »Czasu« prof. Glabiňski za- slal opravu, v níž popírá, že by se byí zúčastnil vyjednávání s maloruským klubem. »Czas« opravu otiskl, ale přidal k ní poznámku, že trvá na svém tvrzení, a jmenuje docenta lvovské university dra. Grabského jako očitého svědka.

Orgán lidoveů »Kur. Lwow.« praví: V oka- mžiku, kdy politická situace vyžaduje, aby se polské kolo a klub lidoveů co nejvíce sblížily, staví se na hodnost, která má oba kluby spojo- vati, osoba, k niž vážnější část polské delegace dávno už ztratila úctu. Činí se to úmyslně. aby se zmařilo všeliké sblížení a při tom se po lidoveích mohlo hoditi kamenem pomluvy, ze oni maří svorný postup Poláků ve Vídni. Tak mluví o novém předsedovi polského kola listy polské. Ani my Čechové nemůžeme se spřáteliti s touto změnou. Orgán proť. Gle- biňského »Slowo polské« náleží k zapřísáhlým nepřátelům všech našich národních snah, s ne- tajenou závistí sleduje každý náš drobný úspěch a s nelajenou radosti zaznamenává každý ne- zdar náš a nezdar každého jiného slovanského národa. Z Pešti, 13. listopadu. (Rozkol v straně neodvislosti.) Dnešním vystou- pením býv. ministra a místopředsedy strany ne odvislosti Polonye a soudruhů ze strany Košutovy dosáhl počet odštěpenců čísla 18 Vzhledem k tomu, že skupina Frant. Tha llya mladšího, čítající také asi 18 poslanců, pro- hlásila dnes, že vzhledem k vážnosti doby setrv ve strané neodvislosti, zdá se, že počet odště- penců číslem 18 dovršen. Mezi posledními od- štěpenci je také poslanec kečkemetský, 90lete Štěpán Szappanos, který své vystoupeni ohlásil Frant. Košutovi listem, z něhož vyjímáme začátek. Píše tam: ». . . Poněvadž můj návrh, učiněný ve schůzi klubovní dne 11. t. m., aby se zřídila samostatná cedulová banka uherská. byl konfereneí jednomyslně přijat, ale v zá- pisníku konference byl vynechán, vystupuji ze strany. Bůh mně dopřál vysokého věku. Je mi devadesát let. Padesát let už stojím v čele kečkemetské strany neodvislosti.

Po celou tu dobu jsem hlásal, že společné věci jsou našemu národu na škodu, že se společné věci musojí odstraniti. Tato zásada a myšlenky neodvislosti, jež jsem hlásal i písemně, nedovo- lují mně, abych přijal jakoukoli, tím méně zvýšenou kvotu. Nedovoluje mi toho můj vlastenecký cit. Poněvadž pak klub se usnesl, že se musí povoliti i zvýšená kvota, nemohu déle zůstati členem klubu strany neodvislosti...« Odětěpenci zřídí si prý svůj vlastní klu jmena Ludvíka Košuta a Szappano s má býti předsedou nového oposičního klubu. V Praze, 15. listopadu. (Další noví mi- nistři.) Čeká se, že v úterý budou v úřad- ních novinách uveřejněny další vlastnoruční listy panovnikovy, jimiž budou sproštěni úřadu mi- nistr zemské obrany gener. Latscher a pol- ský ministr krajan Hr. Dzieduszycki, a n jejich místa budou povoláni podmaršálek Bedř. Georgi a ryt. David Abrahamowicz. Podmaršálek Bedřich Georgi narodil se 17. ledna 1852 v Praze jako syn plukovníkův, byl v hainburské kadetce a v novoměstské vo- jenské akademii, z níž vyšel r. 1871 poručíkem Sloužil u myslivců a stav se nadporučíkem, pro- šel válečnou školu, načež byl r. 1882 přidělen generálnímu štábu. Jako důstojník generálního štábu při páté horské brigádě účastnil se bojů proti povstalcům v Hercegovině. Stav se r. 1891 majorem, povolán r. 1893 za učitele do kursu štábních důstojníků. Jako plukovník jmenován r. 1898 přednostou desátého oddělení minister stva vojenství. Roku 1903 stal se volitelem 42 zeměbranecké brigády v Praze a povýšen za gonerál-majora. Od r. 1906 je přednostou odbe rovým v ministerstvě zemské obrany a podmar- šálkem.

Ryt. David Abrahamowicz je původt arménského. Narodil se r. 1843, studoval v Ha liči a vyšší studia konal v Německu a Francii. Po smrti oteově vrátil se domů a ujal se správy zděděných statků Sňatyna, Horodenky, Kolomyje a statků bukovinských. Byl dobrým hospodářem a patří k nejbohatším statkářům východo-halič- ským. Odborné stati z oboru polního hospodář- ství uveřejňoval v různých polských listech. Záhy se počal zabývati politikou a byl už roku 1870 zvolen velkostatkářskou kurií do zem- ského sněmu, mandát jeho však zrušen, poně- vadž neměl tehda ještě zákonitého věku. Te- prve r. 1874 mohl zasednouti jako poslanec nn sněmě haličském. Od r. 1881 je poslancem na říšské radě, v níž zastupoval nejprvé venkovský okres lvovský, později kurii velkostatkářskou. Jako přívrženec polského kola a rozhodný kon- servativec stal se r. 1893 místopředsedou posla- necké sněmovny, za vlády Badenovy po nových volbách r. 1897 zvolen za prvého místopřed sedu a když se Kathrein v době německé ob- strukce vzdal předsednictva, stal se Abrahamo- wicz předsedou parlamentu. Ale v hodnosti té po- byl jen několik málo dní. Násilné zavedení Fal kenhaynova zostřeného jednacího řádu a povo- lání policie do parlamentu proti vzdorujícím ob- strukčním poslancům mělo 28. listopadu 1897 za následek uzavření sněmovny a pád kabinetu Badenova. Stav se r. 1898 tajným radou, byl pak členem předsednictva polského kola a když hr. Dzieduszycki r. 1906 povolán do minister- stva, zvolen na jeho místo za předsedu kola. Při letošních všeobecných volbách říšských ob- držel dva mandáty, městský ve skupině rozdal- ské, venkovský v okrese lvovském. Toho se vzdal. Za letního zasedání řišské rady zvolen opětně za předsedu polského kola, minulý týden však ustoupil své místo prof. Glabíňskému, vida,

že jeho konservativně-šlechtická strana je v kol již v menšině a rozhodující slovo tu mají d- mokraté.

Politické zprávy zahraničné. V. Praze, 15. listopadu. Na koho na Černé Hoře byl chystán atentát? Listy, revoluční omladině černohorské slou- žící, více než zřetelně napovídaly, že voleb do černohorské skupštiny bude užito ke vzpouře. »Slovenski Jug« v Bělehradě mluvil o »strašné perspektivě, která se ukazuje na horizontu Černé Hory« — a dále: »krev se teprve bude prolé- vati za účelem vnitřních svobod Černé Hory«. O jaké »vnitřní svobody« tu jde, není nám známo, aniž jde nám na rozum, co revoluční omladina černohorská po darování konstituce ještě chce. Volby do černohorské skupštiny byly do- končeny dne 31. října. Týž den bělehradské listy »Štampa« a »Politika« uveřejnily zprávu z Cetyně, že volby dokončeny nejsou, poněvadž prý na Černé Hoře vypukla revoluce, které s účastní plemena: Vasojeviči, Kuči, Grachované.

Drobňáci a Pipeři. Tisková kancelář bělehradská se telegraficky otázala na Cetyni, co se tam děje a je-li pravda, že vypukla revoluce. Obdržela odpověď, že volby do skupštiny dokončeny jsou za nejúplnějšího pořádku a pokoje. Vyšlo pak na jevo, že ona falešná zpráva byla do jmeno- vaných bělehradských listů telegrafována z Ko- toru, odkudž černohorští pumaři chtěli ope- rovati. V Bělehradě přes to ještě několik dní se udržovaly pověsti o černohorské revoluci a o za- vraždění knížete Nikoly, jak některé bělehradské listy zaznamenaly. Současně byly na Cetyni nalezeny Rajko- viéovypumy. Ze zpráv o černohorských pumách nelz čerpati podezření, že by do chystaného atentátu bylo zasvěceno úřadní Srbsko. Konstatujeme to proto, že některé časopisy zprávy o černohor- ských pumách upravují v tom smyslu. Stejným právem mohly by vrhati podezření na Rakousko, neboť spiklenci operovali z Dubrovníka a Kotoru právě tak, jako z Bělehradu. O sazeči Rajkoviči, jenž na Cetyň pumy přenesl, oznamuje v bělehradské »Politice« vraňský lékárník p. Kušakovič: Stevan Rajkovi byl nějakou dobu zaměstnán v mé zdejší tiskárně. Znám jej jako starého opilce a oby- čejného darebu i šejdíře. Jeho zkažená povaha činí ho sehopným ku provedení takového »ju- náetví«, za jakým přenesl pumy na Cetyň«.

Pumy na Cetyni. Zpráva »Glasu Crrogerca« o nalezenýeh pumách, námi již stručně podaná, oznamuje v celku: Sazeč Slevan Rajkovié pracoval minulou zimu v naší státní tiskárně. Přemluven odešel odtud do Nikšiče pracovat v tiskárně, kde s tiskl časopis »Narodna Misao«. Když tento list přestal vycházeti, Rajkovié se vrátil na Cetyň a odtud odcestoval do Bělehradu, kde dříve byl zaměstnán v některé tiskárně. Z Bělehradu se znova vrátil na Cetyň 22. října (4. listopadu). Policejní orgány, jimž byl nápadný brzký jeho návrat z Bělehradu, pojaly k němu podezření a pozorně ho stopovaly od minuty, co se vrátil na černohorské zemiště. Druhý den po návratu jeho na Cetyň byla u něho předsevzata policejní prohlídka, jejímž výsledkem byl nález s e dim- nácti pum. Rajkovié byl ihned zavřen a za- vedeno s ním vyšetřovánl. Jeho dosavadními výslechy kompromitováni jsou bývali poslanci černohorské skupštiny Simo Šobajié a Vaso Djulafié, poručík Nikola Vukoti a předseda klubu černohorské universitní omla- diny Todor Božovié, všichni v Bělehradě, kde se s nimi Rajkovié stýkal. Todor Božovič mu před jeho odchodem na Cetyň ukazoval mnoho peněz, dal mu jich hojně na cestu a pět pum, aby je vzal s sebou do Kotoru. Do Gruže před ním příšel z Bělehradu Jovan Djonovié, a do Dubrovníka přišli mu naproti Radonja Popovie

Ja Marko Dakovié, jenž, jak se zdá, za tím úče- lem dříve utekl na Přimoří, načež společně pokračovali v cestě do Kotoru, kde se potkal s bývalým předsedou černohorského ministerstva Andrijou Radovičem, jenž v tu dobu také prehl z Černé Hory. Tam se Rajkovié setkal také s býv. černohorským poslancem Milijou Pavice- viéem a býv. soudním písařem Petrem Novako- vicem, kteří spolu s Markem Dakoviéem ostavili Černou Horu a kromě nich s Todorem Božovicem a Djurou Vojvodičem, kteří hned za Rajkovičem také stihli z Bělehradu. Od těchto obdržel do- datečně ještě dvanáct pum, které s oněmi pěti přenesl přes naši hranici. Zatčený Rajkovié vypověděl, že v kruhu jmenovaných osob v Bělehradě a ještě někte- rých, jichž jména neudal, slyšel o plánu, podle kterého těmi pumami měl na Černe Hoře způsoben býti takový převrat který by zachvátil i to, co je každému synt této země nejsvětější. Knížecí vláda požádala zdejšího rakousko- uherského vyslance p. barona Khuna, aby učiníl by jmenované osoby, pokud se zdržují na ze- mišti sousedního mocnářství, byly zatčeny, načež rakouské úřady v Kotoru a j. učinily příslušná opatření. Černohorské úřady pečlivě ve vyšetřován pokračují. Bouřlivá schůze bulharského národního sobrání V bulharském národním sobrání vůdce radi- kálných demokratů Canov ostrými slovy napadl vládu, vyčítaje jí řadu nezákonitostí a porušení ústavy. Pravil, že politika vlády byla příčinou lednových demonstrací proti knížeti. Vládní po- slanci ho za ten výrok stáhli s trihuny. Strhla se strašná vřava a schůze musila býti pře- rušena. Na návrh předsedy ministorstva dra. Gu- deva vládní většina potom odhlasovala, aby Ca- nov byl vyloučen z pěti schůzí národního so- brání. Všecky strany oposičné svorně protestuji proti tomuto skutku, nazývajíce jej „terrorismem vládní většiny“

V Berlíně zatčeni Rusové. V Berlíně policic vypátrala tajnou schůzi. které přítomno bylo 30 osob. Jeden z účastníko právě četl jakýsi referát, když se policie obje- vila. Všichni byli prohlášeni za zatčené a k vůl zjištění osobnosti vláčeni po rozličných policej- ních kvartálech, kde že bydlejí udali. Na te byl z Berlína vypověděni. Mezi nimi byli čtyři dopi sovatelé petrohradských a moskevských listů Výslovně se jmenuje p. Voinov, dopisovatel mo- skevského „Ruského Slova“. Tento svobodo- myslný list nyní v Rusku bez závady vychází Vidno, kde je více svobody. Berlínské dobro- družství zajisté bude na ruské žurnalisty půsc biti poučně. Změny v německé diplomacii. Doplňkem ke včerejší naší zprávě sděluje se: Potvrzuje se, že chystají se některé změny v německé diplomacii. Zvláště že Radowitz, vy- slanec v Madridě, nahražen bude hr. z Talten baumu. Za nástupce vyslance teheranského Steinricha, kterýž nahradit má šl. Müblberga v st. podtajemnietví v zahraničném úřadě ber linském, určen jest dr. Rosen, vyslanec v Ma- rokku, na jehož místo odebere se gen. konsuí v Sofiji, šl. Ronsberg, do Tangeru. Ostatní hlá- šené změny se nepotvrzují. Vyzvědačská aféra Ulmova. Námořní praporečník Ulmo učinil ted úplné doznání, že vyšetřování s ním je již skoro ukončeno. Ulmo se prozradil svou roztržitostí. Chtěl se odebrati do Brusselu k ná- čelníkovi německé vyzvědačské služby. Poslal mu z Toulonu telegram, který ovšem nepode- psal. Když odevzdával telegram, chtěl opraviti jedno slovo. Přeškrtl slovo, nahradil je jinýma k žádesti úřadníka telegrafního připojil obvyklou poznámku: »Jedno slovo škrinuto. Ulmo.« Tak se prozradil. »Temps« uveřejnil z doznání Ulmova vylíčení jeho poměru k milence, jea

ho svedla na scestí. Pravil, že jeho milenkao ničem nevěděla, chtěl si ji udržeti a potřeboval mnoho peněz. Podařilo se mu zaopatřiti si ně- které tajné dokumenty. Rozhodl se, že je prodá do ciziny. Vyměnil několik telegramů s agentem cizího státu v Brusselu. Mezi nimi byl též te- legram, který ho prozradil. Dne 17. srpna setkal se s agentem v Brusselu, kdo agentovi vylíčil ráz listin, za něž žádal 950 000 franků. Obnos se zdál agentovi příliš vysokým. Rozloučil ses sgentem, jenž ho ujistil, že mu odešle do Tou- lonu zprávu o výsledku jednání. Odpověď byla zamitavá, Ulmo nabídl dokumenty za menší cenu. Ulmo popřel, že dokumenty nabídl jinému státu nežli Německu. Dle telegrafiekých posledních zpráv paříž- ských, byl cizozemský agent, jemuž Ulmo nabídl dokumenty, vojenským námořním attachem cizo- zemské velmoci. Ulmo vyhledal v adresáři svém tohoto altachéa a poslal mu podrobný popis do- kumentů, které mu chtěl nabídnouti. Žádalo odpověď v inserátech jistého pařížského listu. Obdržel zprávu v inserátu, že mu bude do Tou- lonu na poste restante zaslán dopis, označený určitými začátečními písmenami. Po výměně ně- kolika listů a telegramů byla smluvena schůzka v Brusselu, při níž, jak již uvedeno, shledal attaché cenu nabízených dokumentů přiliš vy- sokou. Pak dostal Ulmo do Paříže telegram attachéa: »Cena vysoká. Véc nás již nezajímá. Dopis s vysvětlením poslán do Toulonu.« Dopis však nedošel. Ulmo prohlásil vyšetřujícímu soudci, že jeho doznání je úplné. Obhájce Ulmův žádal vyšetřujícího soudce, aby dal lékařsky zjistit, jak dalece mělo kouření opia zhoubný vliv na Ulms.

Hardenův prozatímní doslov. V posledním čísle »Zukunftu« promlouvá Harden též o svém procesu Moltkeově, kterýž zove »episodou«. Jest mnoho slov v tom, ale málo nového — a bude-li Harden z procesu svého těžiti tak do nekonečna, záhyi vlastní věrné členáře své unaví. Harden zmi- ňuje se v článku tom ale též o svém intimním poměru k Bismarkovi, klerýž provázen byl v ostatním tisku německém všelikými pochyb- nostmi, zvláště co se nezištnosti jeho týče. Praví, že když na druhé pozvání za Bismar- kem přijel, nebyl ještě redaktorem. Byl ale přijat s nejsrdečnější účasti, při obědě sedával vedle knížete neb kněžny, směl ho provázeti a byl jím vyhledáván i ve svém pokoji. Někdy prý ho ale Bismark »nepotřeboval«. Hardenova neodvislost prý se tomu přičila. Naopak stál prý proti němu v sociálních otázkách. Ostatně tato omluva připomíná, co bylo Hardenovi připomenuto o jeho poměru k bankám některým, kteréž ve své bursovní a hospodářské kronice v »Zukunftu« v nepatrno- stech kritisoval, aby tím pravděpodobněji zněly glossy o hlavních jejich podnicích, v nichž jim dělal reklamu. Harden tvrdí, že má doklad svého tvrzení, mohl by otisknouti listy od Bismarka synův jeho, ale nemá prý toho zapotřebí . ..

Byl prý ostatně jako jediný host přítomen, když Bismark mluvil s choti svou o náboženství, životě a smrti, o pohřbu a hrobu, o dětech vnucich. Nikdy prý nelíčil svůji poměr jako intimnější než skutečně byl, ač Bismark jej kdysi nazval přítelem i ač prý mu děl, žesi proto od něho dá libiti »pokročilý socialismus«. Ve vlastním slova smyslu nebyl prý ostatně skutečně velikému starci přítelem. Vě- říme rádi ... Přítelem možno býti ostatně jen tomu, míní Harden, jemuž se dává ne méně, nežli se od něho přijímá a dokládá: »Není člověka, s nímž bych se i jen ho- dinu stýkal, kdyby nejednal se mnou jako smužem sobé rovným; není a nebudel« Stávka žurnalistů. Stávka žurnalistů ve sněmovně saské, která způsobena byla výrokem poslance Hettnera, že zprávy novin z parlamentu jsou nesmysl, byla nyní urovnána prohlášením Hettnerovým, kterýž

z duše jdoucí dík, s nimi pak nesčetní nárc dovci, uznávající veliké zásluhy její jak literárni tak kulturní o národ náš, všichni s přáním, aby vzáená jubilantka ve zdraví šťastně znova získa ném pěla nám ještě dlouho své písně, činem jsoucí a k činům pro národ volající. Vilma Sokolo vá. Naše novinky. * Louis Křikava: Pavillon moru. Zlome zápisků neurasthenikových. V Semilech, nákladem Josefa Closa. Myslíme, že tyto „zápisky neurasthenikovy“ jsou výslednici touhy po sensačnosli. Pan aulor chlěl uvé- sti do literatury sujety posud nedolčeně (nedotčené z dobrých důvodů!), chtěl odvážili se a překročiti onen sice neviditelný, ale pro duši sensitivní zřeteln cítěný kruh esthetismu, za nímž je propast směs- nosti nebo — hnusu . Pravé umění dotkne se sice téfo hranice, která je úskalím zvláště pro dramatiky, ba jde až těsně k ní, ale nikdy ji nepřekročí. Ale v této knížce šlo se přes ni s výbojnou sohválností. Zůmyslně evokuje pan autor strašidlo nákazy luctické, a výsledek? — Po několika strán- kách odkládáte tyto verše s pocitem štítivosti. Této sensace neubráníle se tím spíše, že čtete verše. že to má býti poesie, na které hledáte vždy ale spoh prvky nějaké vyšší aspirace, které by rozechvěly ony hořejší oktávy duševních strun. Snad by se nám namíllo, že knížka má odstru- šovati a varovati a v tom že je její ethické poslání ale to není cílem a úkolem poesie, nýbrž spisovatelo hygienika. Ve 23 malých kapitolách, psaných volným ver šem, líčí pan autor utrpení a dojmy soudního auskul- tanta, jenž nakazil se příjící. Jsou tu jednollivos nedolikátní a schválně akcentované, jednotlivosti, jeh by nezarazily čtenáře jenom v denníku lékaře „taj ných nemocí“, nebo v medicinském listu.

Škoda toho nadání, jež probleskuje na mnohých místech v těchto verších, pro thema tak — nechutné thema, jež vylaženo bylo z kliniky profesora Janov- vkého. * Golgeta. Legenďa z doby Kristovy. Básen Michaela Zouzala. V Praze, tiskem Al. Wies- nera. Nákladem spisovatele. Pan autor žije dle vlastního doznání již řadu let na Rusi. Svoji knihu dedikoval polskému maliř. Janu Stykovi, jehož panoramařický obraz „Golgola“ inspiroval spisovateli tuto epickou báseň. Práce tate je ovšem pouhou parafrásí evangelia ač votkány jsou v ní různé episody a figury vybá- sněné, z nichž mnohě nemají dosti logického pod- kladu. Tak vyslupuje zde sestra Jidášova Judila, jež je milenkou zločince Barabáše. Judita nenávídi Krist a navede Jidáše ke zradě. Jidáš domnívá se, že Kri- stus vysvobodí se zázrakem, a chtéje sestru přosvěd- čiti, že Kristus je Mesiášem, dopustí se zrady. Je zřejmo, že měl pan autor snahu, podati něce nového. To se mu ovšem z části povedlo, ale tento grandiosní námět vyžaduje mnohem plastičtější dikce. vyžaduje uměleckou eruplivní imaginaci a určitější kresbu charakterů. A toho všeho se panu Zouzalovi nedoslává. Pěkné jsou zde lieně náladové a mnohdy originální obrazy básnické a melafory. Z celě básn líbí se nám nejvíce krajinářsky procitěná konečná apotheosa v oddíle „Dokonáno jest“. V tomto oddile vrcholí ovšem též dramalická linie této práce. Pan autor má spíše talent pro poesii lyrickou a měl by se jen vystříhati jistých rythmických po- klésků, jichž je mnoho v jeho práci Báseň je psána desitistopovým jambickým ver- šem o rýmech většinou obkročných. Ale najednou je tu verš o 8 stopách a to bez potřeby. To uráží sluh a snižuje to velice formální cenu básně, K. Weinfurter.

* Moravsko-slezská kronika. Ročník XVIII. Sva- zek 1.—4. Obsah: J. M. Slavičlnský: „U Křů- palů“. Valašská povídka. Druhé vydání. „O bráz- ky z minulých let.“ Rada II. Frt. HIolub „Hirst kopřiv.“ Nákladem R. Prombergra v Olo- „Příroda“. Illustrovaný měsíčník přírodově- decký. Vydává a rediguje prof. Jan Kranich. Ročník VI., čís. 1. Nákladem knihkupectví RR. Prembergra v Olomouci. „Sebrané spisy“. Sešit 120.—122. Svazek I Vesnické obrázky od Bohumila Brodského. * Vlastivěda moravská II. Místopis. Hradišťský kraj. Vizovský okres. Napsal Václav Peřinka. Redi- guje dr. F. Úvorský. Tiskem Moravské akc. knihli- skárny v Brně. „Mluva čísel v české universitní otázce.“ Na- psal MUDr. Olak. Srdínko, prof. české university Otisk z „Pokrokové Revue“. Nákladem vlastním. „Rabelois“. Studie literárně historická. Napsa Prokop Haškovec. (Část. otisk z knihovny paedagoi- ckých klassiků III.) Tiskem dra. Ed. Grégra syna Praze. *Týdenník „Máj“ (Praha, Vodičkova ulice 33 roč. VI. čís. 7.: Jaroslav Vrchlický: Loulky. Ant- Klášterský: Podzimní písně. Božena Voitlo- vá: Mysterium citů. Boh. Bauše: Smrt a spánek v přírodě. Karel Klostermann: Vypovězen. Feuil- leton: Básníci a panovníci. Z českého života. — Illu- strace: Hana Kvapilová ve hře „V říši tulipánků“ A. Papáček: Dřevěné domy ve Vrajtě. Románská okna v kostele sv. Václava.

* Doc. JUDr. a Ph. dr. R. Maršan: Boj o se- verní ločnu. Nákladem „České Národní Hlídky“. (Če- ský novinářský a insertní závod A. Schönfeld spol. v Praze.) Cena 60 h, poštou o 10 h více. Brožurka tato poskytuje první přehled polárních výprav až po naše dny a podává úplnou informaci, především o úsilí posledních let, slavnou výpravou Nansenovou 1893—96 zahájeném, ač také o výpra- vách starších dob děje se úplná zmínka. Po kapitel „Až po Nansena“ a po vylíčení výpravy Nansenovy následuje vypsání balonové výpravy Andréevy 1896-7, cesty Ludvíka Amadea Savojskéh a Cagniho r. 1900, výprav známého arklického badatele Roberta Pearyho, klerý dosud nejdále k polu pronikl (r. 1906 na 87 6 sev. šírky) a ko- mouci nečně málo úspěšných posud pokusů Wellmannových řiditelným balonem, jakož i jinakých projektů k „do- bytí polu“, často dosti fantastických. *»Slavniček k prvým čtyřem zpěvům Homerovy Iliady« Pořadem veršovým sestavil Ga brie Suřan, c. k. gymn. profesor. Třetí opravené vydání Nakladem Bursika a Kohouta v Praze Obecní knihovna. Ročník XXII. Číslo 1. »Rukověť«, vzorce plsemností a podání písemních. Sepsal Jan Schneider, městský tajemník v Mýtě. Díl III Tiskem Jos. B. Zápotočného. * Základy geodesie nižšl. Dle svých přednášek a výkladů sestavil J. Pelřík, prof. české vys. školy technické v Praze, úř. opr. staveb. inženýr a civilní geometr. Nákladem spolku posluchačů inženýrství na české vys. škole technické v Praze. 1907. Čena pro členy 5 K, pro nečleny 7 K.

Čílému spolku posluchačů inženýrství na česk vys. škole technické v Praze přináležel do nedávna čestný úkol býti největším nakladatelem českých knih technických. V poslední době ovšem většina publikací technických vychází nákladem »Malice technické«; přes to každým rokem překvapí nás čilý spolek studentský novou cennou knihou. V uvedené knize této jest vedoucí myštenkou snaha po stročném definování každého úkonu měřič- ského, po účelném rozdělení jednotlivých druhů strojů a prostředků měřičských dle úpravy nejvý- značnějších součástí. Snaha tato vtiskla této publi- kaci zvláštní ráz a usnadnila velice přehledné uspo- řádání bohatého materiálu geodesie nižší. Zvláště jest to patrno při statích, pojednávajících o měřič- ských strojích a jich rektifikaci. Každý stroj jest zobrazen a při popisu uvedeno jest na příkladech zacházení se strojem, jeho přednosti a vady, rektif- kace, jakož i rozsah v jakém možno výhodně stroje užíti. Z uspořádání vysvítá snaha opatřiti studentstvu přehlednou knihu o všech nutných úkonech měřič- ských v praxi se vyskytujících, jak jest zřejmo z příložených litografických tabulek. Objednávky buďtet adresovány na spolek posluchačů inženýrství Praha-II. Vodičkova ulice, »u Helmů«.

Dramatické umění. + Život, průchodní dům! Kolikrát se vám přihodilo! Bylo co povědět známému. Šel tudy právě kolem! Zmeškali jste právě nějak — Až podruhé! těšili jste se. Až zase půjde kolem ! ... A čekali jste marně v průchodu, na zná- mém místě. Podruhé už nešel. A nepůjde už! Odešel, odstěhoval se nadobro. Dlí už nad hvězdami. V průchodním domě to jinak ne- chodí! Kdo má komu co povědět, neotálej. pospěš sil Před půl rokem nám to tak vyvedla Hana Kvapilová. Zahrála si dovádivou Blaženu ve »Mnoho povyku« a to bylo její poslední slovo. Pak už se rozletěla zpráva: Nevystoupí už Odešla l Hru na nějaký čas odložili. Nebylo jinal možná. Kdož se dá rád upomínat na odchod Až teď slečna Grégrova si dodala küráže. Úloha Shakespearovy Blaženy má své lá- kavé stránky. Slovný humor šlechetné chovanky Leonatovy z nich ovšem není. Je čistě dobový A doba měla svůj vkus a ten měl svoje— zvlástnostil Předpovidají Blaženě, že nikdy nenajde manžela. Je na to přiliš zlál — Príliš zlá je víe než zlá! obrací slovo Blažena. Tratím tedy nadělení božího, nebot se řiká: »Zlé krávě dává bůh krátké rohy.e Ale přiliš zlé nedává žádných !... Pane na nebi, nevystála bych vousatého muže! Raději bych spala na houni .. Je veselé stvoření. Když se narodila, »lan čily hvězdy na nebi« a proto je tak prostořeká. — »Hleďte, hleďte slečno! upozorňuje don Pedro. Přišla jste o srdce pana Beneše !.. Porazila jste ho !.. A slečna řízně na to: — Nerada bych, aby to on uděla! mně. sic bych se stala matkou bláznů ..

Tak a podobně. Tuze řízné a vtipné, jen nehorázné trochu! Ale takový už byl doby vkus. A rozhodující okolnost: ovzduší! Úlohu »pekelné litice« hrál nějaký holobrádek. Bez- pochyby dost prkenný co do svého feminismu, ale za to s jadrnou výřečností. Zábava byla zcela »mužská«. Dámy nesměly do divadla leda zastřeny, někam do pozadí lože, aby je nebylo vidět! A takový byl pak vrchol švandy ! Právě ta hubatice protivná začala na konec fňukat láskou a naříkat! A právě do ní se chvástavý pan Beneš nakonec musil zabouchnout! A když na konci druhého aktu ohlašoval: »dám si udělat její podobiznu!« dupaly a řvaly rozkoší přízemek galerie starého divadla »U Globu«. Naše choutky jsou jiné. Snažíme se, co možná věrně si představit, jak bývalo jindy. Opáčíme »po shakespearovsku« scenerii, kostým a všecky zvláštnosti textu. Jenom kterak ještě zopáčit také — ovzduší doby? Dnešnímu hledišti nepředstavuje Blaženu žádný mládenec, oblečený do ženských šatů, s vousiskem pod nosem těžko tajeným a hra natou chůzí, ale skutečná dáma předního oboru

Role nesmírně získala ! Zajisté. Ale situ a cel Kdež tu se může měřit! Slečna Blažena je od hlavy do paty půvabné stvořeníčko, vyjímá se po celý čas hry velmi způsobně uprostřed ma- lebného rámce. A mezi tím, co se na jevišti všelicos zábavného provozuje, co se tančía hudba hraje, šveholí slečna svoji úlohu mezi zoubky a milý divák ani nepozoruje, jaké — hrnce, puklice dobové nehoráznosti vlastně při tom vyskakují z libezné pusinky! Proč by se nemohl a neměl pan Beneš do takové Blaženky po uši zamilovat? Čím dříve, lépe! Kníž- Pedro a ostatní dvorní pánové se ani nepotřee bovali namáhati! Všickni mu dáme za pravdu ! A usmíváme se spokojeni. Jenom — š vandu máme velmi skromnou. Komika situace nějak splaskla. Vyvětrala někudy ! Patrně mezerami dvojího — ovzduší.

+ Ze slovanských scén. Nové drama J. V. Špa- žinského, autora známé také u nás »Paní ma- jorky«, hrálo v těchto dnech Malé divadlo petrohrad- ské. Drama jmenuje se »Sfinxe. —- Po něm přijde na řadu premiéra dramatu N. N. Dolgova »Po- slědnij gastroler«. — Městské divadlo v Kra- kově vypravilo původní drama Jul. Germana »Mácicie!« (Mstitel), jehož děj hraje v době po- sledního polského povstání r. 1863. — V Moskvě zemřel publicista A. A. Jarcev, divadelní kritik, který mnoho práce literární věnoval speciálně za- čátkům ruského divadelnictví. Jeho biografická práce o F. G. Volkovu a o prvních letech moskevských divadel obrátily na sebe všeobecnou pozornost Autor »Drobného běsa« Fedor Sollogub zakončil novou tragedii, nazvanou »Pobě da smerti« (Vítězství smrti). Novinka vyhražena je pro divadlo paní V. F. Komisarževské v Petrohradě.

— M. N. Šmitgof napsal nový kus divadelní — »Po žrebiju« (Losem) — charakterisující ruskou revoluční mládež. Osnova intriky v dramatě spočivá v tom, že hrdince kusu — mladé studentce revolu- cionářce — připadne losem úkol okrásti jakéhos bo- hatého kupce. Odtud i název dramatu, jež ovšem akutnější látky již si sotva mohlo nalézti. — »Ma- lyjlěatrs moskevský měl velmi úspěšnou, origi- nální a zajímavou premiéru. Tím zajímavější, že šlo o první dramatický debut autora, který ovšem jako publicista a spisovatel požívá výborné pověsti. Je to čtyřaktové drama »Dělcy« (Obchody), jímž poprvé na scénu vystoupil A. Kolyško. Drama hraje na Uralu, uprostřed průmyslového kraje, kde kypí práce a srážejí se obchodní zájmy, vede se na nůž boj mezi jednotlivci. Takový boj v dramatě vede inženýr Bělskij, správce uhelných dolů, s dcerou svojí veli- telky, stejně silnou a nepoddajnou individualitou, jako je on sám. Na půdě, kde miliony dobývají se ze země anebo se do ní pohružují, rozvine se zápas mezi těmito dvěma osobami na život a na smrt. Kritika chválí drama pro originální ovzduší sytěa