1
masthead
Ročník XXXXVII
2
masthead
V Praze, v sobotu 22. února 1908.
Praha
4
masthead
totiulelsoz ita
5
masthead
V drobném p.nneji:
6
article
Na ranní a odpol. lIsta
přelelácí sa:
v Praze v zdenlnislra
so. . .. . K —
na čtvrt leta .
s dvojí donáškou h K 50 1
na měete
n dtot Lta . . . . 7 k 50h
vs úlialkách
na měsie . . . . . . 2 K 30 h
Pošloui
n čtrrt leta . . . . 9 K 00
s dvají zásilkae
nn tořsíc . . .
.. k e
n atvrt ata
Praha
NN
7
article
Agrárním vítězům!
Agrárním vítězům!
Čtvrtečními volbami sněmovními na na-
šem venkově dobyla česká strana agrární
vítězství rozhodného, jež zbývajícími druhými
volbami dále ještě vzroste, tak že strana tato
na budoucím sněmě království českého bude
až na ojedinělé výminky téměř výhradní
držitelkou všech českých mandátů poslane
ckých za venkovské okresy volební. Strana
agrární jakožto strana stavovská, zájmová
dosáhla takto největšího možného rozmachu
pomocí své třídní organisace, a bude jí nyní
osvědčiti své síly a schopnosti na půdě prak-
tické politiky sněmovní.
Nechceme tím nijak říci, že by zájmy
našeho venkova v dobách minulých, nežse
ukončil tento po mnoha let rostoucí vývoj
hnutí agrárního, byly požívaly nedostatečné
péče v lůně stran, s nimiž venkov náš po-
stupoval ve společné representaci národní
aneb že na dále starosti o zájmy venkova
pěstěny budou výhradně jen vítěznou stra-
nou agrární. Rovněž nelze tvrditi, že by
všecek venkov byl jednolitý a že jest doko-
nale soustředěn v táboře strany agrární
Počet hlasů, jež ve venkovských okresech
soustředily na sobě strany s agrárníky sou
peřící, jde do tisíců, což při rozvrstvení naší
národní společnosti i na našem venkově jest
zjevem přirozeným a vážným, protože bude
trvalým a stálým činitelem, k němuž nutno
míti zření i se strany agrární. Jest pro ni
zároveň výstrahou proti upřílišněnému, jedno-
stranně stavovskému stanovisku.
8
article
Rozestup českého voličstva dle hese
stavovských pokladá se obyčejně za násle-
dek posavadní neňspěšnosti zápasů národ-
ních a jest to zejména vypočtěnou taktikou
hlasů německých, že tímto předstíráním snaž
se oslabiti důraz obrany neněmeckých ná-
redností. Tak i při nynějších volbách časo-
pisy německé neostýchají se sahati k této
zbrani, dokazujíce, »že to spočívá nejen ve
vývoji politických stran, že nabývá politika
zájmová stále širší půdy, a že v silném po-
stupu českých agrárníků lze prý asi též
sbledati oposici českého rolnictva proti vý-
lučně národní politice českého měšťactva.
Českému rolníku jest prý bližší starost o
vtastní obilí, než o nové národní university.-
Tento německý výklad jest právě tak
urážlivý pro české rolnictvo, jako nesprávný
pokud se týče naší politiky narodní.
V zápasech našeho národa stál náš
venkov od samého počátku éry ústavní v řa-
dách nejpřednějších a v dějinách národní
politiky již na prvních stránkách jejich možno
se dočísti o úspěšném hájení zájmů našebo
venkova, když se jednalo o utvoření ven
kevských obcí s vyloučením velkostatku. Ne-
třeba nám zejména z minulosti strany svo
bodomyslné na novo vypočítávati nesčetné
příklady podobné.
Naproti tomu lze tvrditi, že stížený zápas
existenční, rostoucí břemena veřejná a pře-
pjaté nadsazování očekávaných úspěchů podle
theorií ekonomických, kteréž namnoze nepři
hlížejí k tomu, že hospodářský blahobyt sou-
visí s politikou státní, s mocenským postavením
říše v koncertu mezinárodním, čímž jsou
dány i těsné hranice úspěchům hospodář
ským jednotlivých stavů a skupin zájmových.
že to vše nemálo přispělo k úpadku posa-
vadních společných stran národních.
národní univerzita
9
article
Naše hospodářské úspěchy však jsou
ještě více závislé na těchto poměrech, než
na příklad v druhé polovině soustátí a proto
se tam snaží dosíci naprosté hospodářské
neodvislosti, aby dostali upravení podmínek
svého hospodářského zdaru úplně do svých
rukou . . .
Pokud zájmové kruhy mezi námi nepo-
stihnou tuto souvislost, potud bude vždy
možno přeceňovati mezi námi možné úspěchy
politiky stavovské, politiky zájmové . ..
Nynější rozestup naší národní společ-
nosti v tomto směru nutno tudíž pokládati
pouze za stadium přechodní, kteréž v době
dohledné musí dospěti k novému zájmovému
srovnání a uspořádání národního celku.
Kdežto do nedávna rovnováha zájmová se
udržovala v širokém společném postupu ná-
rodních stran za společným programem, tedy
vnitřní vzájemnou dohodou, nastane či lépe
řečeno musí nastati na dále postup obrá-
cený, strany zájmové, strany stavovské budou
se dohodovati o své hospodářské interesy,
aby dospěly k nutné pospolitosti v otázkách
národních, kulturních a politických.
Strana agrární jakožto nynější represen
tant našeho venkova bude záhy dosti da-
nými poměry nucena, aby spolupřipravovala
takovou novou společnou shodu. Nemyslíme
ovšem, že se tak stane bez tuhých zápasů,
ale již nejbližší sněmovní kampaň se svým
úkolem opravy volebního řádu kategoricky
ukládá všem politickým stranám českým,
aby k němu přikročily na základě předcho-
zího přiměřeného uspořádání poměrů záj-
mových.
10
article
Neujde zajisté pozornosti vůdců agrár-
ních, že již nyní zejména klerikálové na to
spolehají, že strana agrární zájmovou jedno-
stranností při této příležitosti si připraví osud
svých politických předchůdců. Neboť jak
jinak máme rozuměti, když orgán klerikálův
ke čtvrtečním volbám poznamenává, že bu-
dou se zasazovati s největším důrazem o za
vedení všeobecného práva hlasovacího při
volební opravě na sněm; jakoby již napřed
byli přesvědčení, že se budou agrárníci vzpí-
rati rozšíření volebního práva a tím se sta-
nou nemožnými v nejširších vrstvách lido-
vých; a když současně vídeňský orgán soci
ální demokracie předstírá, že česka strana
agrární strne v jednostrannosti zájmové?
Vítězům ve čtvrtečních volbách sněmov-
ních nastanou dle toho všeho nové a to
velmi důležité úkoly, na jejichž správném
řešení u veliké míře bude záležeti, zda další
rozestup zájmový a třídní se zastaví a zda
nastane opět rozumný, moderně vývojovýa
pokročilý postup k nové politické organisaci
našeho národa, aneb zda nynější rozestup
zájmový a stavovský se zvrhne v naprostý
chaotický rozklad.
Zaznamenali jsme tuto, jak německé
orgány se namáhají, postaviti stranu agrární
v odpor s posavadní společnou národní poli
likou, a jak se snaží vytvořiti propast mezi
naším venkovem a městy, jak se to v ději
nách českých doby starší nejednou podařilo.
Zaznamenali jsme dále, jak podobnou
taktikou řídí se klerikálové, snažíce se vy-
tvořiti prohlubeň mezi českými rolníky a
širokými vrstvami lidu, dosud z volebního
práva na sněm vyloučenými, a jak v naději,
že se jim to podaří při jednání o opravě
volebního práva na sněm, již nyní chlubně
11
article
hlásají, že se budou děliti se sociální demo
kracií — o dědictví agrárníků.
Může liž zřetelněji se projeviti úmysl
způsobiti všestranný rozklad v národě našem
a hnáti a zneužíti tak zvané stavovské
třídní zájmy k chaotickému zápasení všech
proti všem?
Strana agrární není nijakým nováčkem
na politické areně; stoupenci její prošli dlou-
hou školou posavadních zápasů v obraně
národa našeho a nejeden z nynějších zá-
stupců její stával v řadách politických stran
českých na místě vynikajícím; nejslavnější
doby národní strany svobodomyslné byly
i slávou našeho venkova — a to vše jest
nám dostatečnou zárukou, že vítězná strana
agrární pro zvláštní zájmy stavovské nikdy
a nikde nezadá zájmům pokroku a společ-
ným zájmům všenárodníml
12
article
Dr. Josef Fořt o politické
Dr. Josef Fořt o politické
Včera večer konala se v Roudnici schůze
voličů, věnovaná rozpravě o zemských volbách
Na schůzi promluvil ministr obchodu m. sl. dr
Fořt velmi obsáhle o všech důležitých politi
ckých otázkách doby.
»Jako mnohý z vás,« pravil dr. Foř
»jsem i já v politice kozákem již dost ostřl
leným; v průběhu let viděl a i sám proděla
jsem nejednu tuhou šrůtku, aniž by mysl moji
byla kdy provanula sentimentálnost. Dnes však,
příznávám se, dostavují se okamžiky, ve kterých
i mne zmocňuje se pocit sklíčenosti. Chvilemi
mám dojem, že celkový náš stav mnobem jest
horší, než snad sami si myslíme. Ne tak pro
soupeřství Němců a nepřízeň Vídně, jako pro
poměry, panující v nás samotných. Nepravím to
jakožto Mladočech; nehledejte ve slovech těchto
obhajobu strany, jejíž zásadám, aniž bych do-
týkati se chtěl poctivého přesvědčení stran jiných,
povždy zůstanu věren. Slova má k tomu však
směřují, abychom si všichni, nechť náležíme ke
straně kterékoli, věnovali aspoň okamžik ke z py-
tování českého svého svědomí. Kdo
má smysl pochopovati přitomnost na základě
minulosti, nemůže přec nepozorovati, že vln
vnitřního života našeho dospívá poznovu k jedné
z oněch tak zvaných dějinných peripetil; bli-
žíme se opělovně k vrchovišti vývoje, pro další
postup věci české zvlášť kritickému; nadchází
doba, kdy pro nás všochny bez rozdílu stran
jeví se být příkazem povinnosti, abychom a spon
na chvilku ze strannických hesel se vybavili,
rozpomenuvše si, že všichni bez újmy stranni-
ckého vyznání svého jsme především jiným
doktor
Fořt
Němec
Roudnice
Vídeň
13
article
Čechové, abychom pak, uvedše si to na pamět
povznesli se v duchu nad domácí své různice
až k rozhledně dějin a odtud popatřil
dolů na dnešní stav české svoj
domácnosti. Učiníme-li tak, jakéže s
zrakům našim olevře divadlo? Spatříme obraz.
vzbuzující dojmy, jež v pozorovateli vyvolává —
odehod ledových ker. Každý z nás Polabanů
velkolepý, nezřídka arci léž hrůzný průběh jeho
dobře zná. Všude to puká, láme se a praští;
rozložité tabule ledu, živelní silou na se vráže-
jice, drtí se vespolek a každým okamžikem hrozí
nebezpečí, že kry se zpříčí, zatlukou řečiště
způsobí zátopu, trhající břehy, ničíeí rolea
pustošící celou krajinu. Jestliže šťastnou náhodou
k takovéto zátopě nedojde, ledy odplavou beze
škody; pakliže však srážkou ker řečiště se za-
stěmsa obůe onllašnov mavstrge
o venl
Čecho
Polaban
15
article
tluče, jdou v zápětí toho spousty, nadchází po
hroma v účineích svých pro celé povodí někdy
na léta citelná.
Nuž, zdá se mi, že k podobnému as d
vadlu v novověkých politických dějinách našich
dochází nyní po druhé. Během jediného poko-
lení dvakrát už jednotná organisace národní se
roztříštila. Počálkem let devadesátých zmizela
v rozpukaných krách strana staročeská, loni
letos týž osud doléhá na ústrojí, sešikované do
nedávna pod firmou vedoucí strany mladočeské.
Kdežto však před osmnácti lety utkaly se toliko
proudy dva, takže národ po pádu Staročechů
ihned zas ve velké většině soustředil se v tá-
boře mladočeském, zápoli dnes vespolek stran
šest, neb dokonce sedm; žádně z nich nekyne
čáka, aby se stala výhradně vedoucí a naděje
aby se všechny dobrovolně semkly do organi-
ekého celku jednotného, jest aspoň dnes při vá-
šnivosti a neupřímnosti zápasů velice skrovnou.
Co na nás čeká? Hrozí opravdu nebezpečí, že
ledy tentokráte hladce neodejdou, naopak, ž
zpříčené kry řečiště zdravého toku české poli-
tiky na delší dobu zatlukou, nové spousty ne-
souce v zápěll ?.
16
article
Obraťme se tudy všichni, jak tu jsme, bez
rozdllu stran, obraťme se k svému svědomía
položme si otázku: Jest národ náš, do-
jdeli ktrvalému roztříštění jeh
šiku, vůbec způsobilý, dělati po
litiku jakýkoli podstatný úspěch
slibujleí? Jest myslitelno, aby národ roze-
klaný v půl tuctu stran, rvoucích se do krve
jak o taktiku, tak o cíle programatické, byl př.
trvání neb dokonce stupňování zmatkůplného
stavu tohoto vůbec schopen, nejen se zdarem
postupovati ku předu, nýbrž zároveň čeliti po-
hromám, ze slerých zálud při každém kroku
naň číhajícím? V olázce této, pánové, leží stě-
žejný bod dnešního stavu našeho. Vůči vý-
znamu otázky té všechno ostatní, jak různá ta
hesla: pokrokovství, radikalism, zpálečničtví.
17
article
realism, klerikalism, tak i vše to po čem se
dnes horuje a touží vzhledem ku přištímu sněmu
českému — volební reforma, povznesení vý-
znamu domácího parlamentu našeho, oprava
zřízení zemského, finanční bída země atd. —
vše to bez vyjímky ustupuje do pozadi. Pře-
devším k oně základní otázce nutno, aby duše
česká dala si jasnou, určitou odpověď. A po-
kust-li se o to, shledá, že udpověď nemůže být
než jedna: dokud si ve vlastní do
mácnosti nezjednáme pořádek
dokud český lid ve své většině neshodne seo
cilech a cestách soudobé svojí práce politické
dokud na zikladě této shody zástupcové jeho
aspoň ve své většině nebudou poslupovati ja-
kožto jednolný, pevnou, z vlasteneckého sebe-
zapření se prýšticí kázní semknutý celek, do-
tud všechno jest marné, dotud
všechna sebe bleskotnější hesla
vyzněj! na prázdno, dotud jak
v Praze tak ve Vídni politiceká
práce naše jak ve velkých tak
malých věcech zůstane jalovou
a nejen to, dotud my samotni nej-
výdatněji poženeme vodu na mlýn
odpůrcům svým národním!
Nepovažujte slova ta za žádné plané svorno-
stářství. Jsme národem uhněteným, jehož posta-
vení jest neobyčejně těžké nejen proto, že mu-
síme doháněti, oč nás nepřízeň celých stoleti
byla připravila, nýbrž těžké i z té příčiny,
poněvadž máme proti sobě odpůrce silného
vyškoleného, odpůrce, jenž neobmezuje se jen
Praha
Vídeň
20
article
rnaní čilo o sobě . . za 8 b
vdpoledni
. . . . za 2b
Ve flialkách na venkové
ranní číslo. . . . . . . . 10 b
vdpolední . . . . . . . . 4 k
I nserávy
plali se hotově zapřel.
Předplacevi a inserty přijímá udminl-
strace v Marianské ulici c. s.
Tm naeháaejí se těl režakeeí
Ulskárna a eapedice „Národních Leistě“.
E-kopisy se nevraceji.
národní Leistě
21
article
na pouhou obranu svých posic dosavadních,
nýbrž který, nesen jsa mocnou ideou politické
i hospodářské expanse národního svého tělesa,
vystupuje proti nám výbojně s úporností zvlášt
v posledním desítiletí značně stupňovanou. Vůči
tomu má a musí být obranný tábor náš v ho-
tovosti permanentní a dojde-li z přičin
těch či oněch k dočasnému jeho roztřišténí,
musí čím dřiv, tím líp znovu zahlaholit po-
plašný povel: »Do řady!« Opakuji, nemluvim
pro domo jakožto stranník mladočeský. Osud
nás Mladočechů jakožto strany výhradné vedoucí
byl vitězstvím agrárníků již při loňských květ-
nových volbách definitivně zpečetěn. Včerejší
volby venkovské to nad vši pochybnost potvrdily.
Nikdo neví, jaký bude ve svém celku výsledek
voleb městských, jeť hnutí duše lidové nevyzpy-
Iatelno. Však jako voda neteče do vrchu, tak
marnou jest naděje, že by dříve neb později
opětně celý národ ve své většině zformoval
se do jednotného šiku pod vlajkou výhradného
mladočešství. Jest to snad přechodní pohromou,
však nikoli neštěstím trvalým. Nezapomínejme,
že žádná strana není sama o sobě účelem,
nýbrž jen prostředkem k dosažení cílů, národem
sledovaných. Každá strana jest útvarem dočas-
ným, toliko národ tvoří řetěz života nepřetrži-
tého. O tento život a zdravý jeho rozvoj pře-
devším se jedná; a majíli podminky obého býti
opatřeny a trvale zabezpečeny, nevede k tomu
jiná cesta, než když všechna srdee
česká prodchnuta budou pevnou
vůlí pracovati se všim úsilím,
aby, byla-li již strana po dvě de-
sítiletí vedoucí zborcena, a ne-
došlo-li loni ani letos k tak zvané
koncentraci před volbami, aspon
po volbách, až rozklad naš bude
dovršen, na základě jasných urči-
tých mylenek vůdčích k opětnému
semknutí se českého tábora došloa
národní naše pohotovost tím k obraně i výboji
poznovu byla sešikovánal
Iatelno
duše lidový nevyzpa
22
article
Mám za to, že povel tento tihou kategori-
ckého imperalivu dolehá na nás především se
zřetelem na Vídeň a na soupeřství krajanů ně-
meckých. Nedivte se, ve Vídni mnozí živlové
tím radostněji mnou si ruce, čím hloub vnitřním
rozkolem národní těleso naše jest rozežíráno. Čím
více u nás stran a čím ostřeji tyto na sebe útočí,
tím hýřivějšímu kvasu oddávati se může staré
ono divide et impera, jehož bodavé ostny během
dějin již tolikrát na svém těle jsme pocítili. Jak
jinak by na př. věci dnes dopadaly, kdybychom
již před loňskou rekonstrukei kabinetu byli tu
stáli jakožťo ajednocený parlamentní činitel, mající
k disposici, když už ne všech 107, tož aspoň
kolem osmdesáli mandátů, jejichž nositelé by
jednou mysli, jednou vůli bývali proniknuti! Ba,
neváhám tvrditi, že i nynější nebývalá agresiv-
nost německých našich krajanů aspoň z valné
části nalezá se s vnitřní naší rozervanosti v pří-
činné souvislosti. To, co děje se dnes v Chebu,
není jen vzpourou soudců, strážců to zákona,
zákon sám nohama šlapajíeích, toť negace a po-
hana státu právního, toť negace, kterou se ne-
útočí jen na nás, nýbrž i na Rakousko samotné.
Však pokud nás se tyče, klamali bychom se,
majíce za to, že ony v pravdě skandální zjevy
jsou postůpujícího rozkladu našeho příčinou. Ni-
koli příčinou, zjevy ony jsou rozkladu našeho
spiše účinkem! Nikdy by nebylo došlo k vy-
zývavosti chebské, nikdy by nebylo došlo k oka-
tým demonstracím s německými kandidaturami
pražskými, nikdy by nebylo došlo k řadě jmných
Vídeň
Cheb
Rakousko
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Literatura.
lnrro
vdl
»Česká politika.«
Politický zápas našeho národa stává se čím
dále tím komplikovanější, problémy, jež vyžaduj
řešení, se kupí jeden na druhý, křižuji se navzájem
a působí spletitost celkové situace, oddálení se o
onech útvarů, jež charakterisovaly různé otázki
před dvaceti, třiceti, čtyřiceti roky. Nejen průměrným
čenářům novin, ale i mteligentdm chybí často jak
celkový plehled domácího života politického, tak
zvláště historická kontinosta, evoluční obraz posled-
níbu půlstoleti. Jsem jist, že řada našich čtenářo
z nejlepších kruhů, a snad i mnozí z lidi, zabýva-
jících se drobnou činností politickou, neznají pod
statu různých politických pojmů, neznají útvarů.
jež v politickém vývoji těmto pojmům předcházaly
A přece je povinností každého uvědomělého přísluš
nika národa, aby byl informován o základníci
bodech politického boje, o politických cilecb národa
o právech i povinnostech občana i státu. Jen tak
dovedeme si uvědomiti, co chceme, jen tak můžeme
dospěti k přesnému vytčení prostředků, jichž k do
sažení svého cíle použijeme.
24
article
Vliv voličstva na politické osudy národa, vliv
jevící se už v pouhém faklu volebního práva jednot
livcova, ať jde tu o volby poslanců či samosprávných
korporací, musí přece býti vědomým, účelným činem
mravní povinnosli. A to předpokládá přirozeně zna
lost poměrů, schopnost kritisovati tyto poměry av
mysli snažiti se o vhodný návrh retormy nebo o fe
šení té kleré situace. Jen tebdy má akt voličův onu
vysokou mravní a národní hodnotu, jen tehdy má
sautečné právo kexistenci. Tedy politické vz dě-
lání za dnešní komplikované situace je podminkou
úspěšného života politického. K tomu nestačí ovšem
jen denní lisk, k tomu třeba ználi výsoj oněch olá-
zek, jež jsou aktualní, k tomu třeba tedy skulečné
snahy po vzdělání politickém. A že to je téměř nut-
nosti při inteligenci, jak venkovské, tak městské, je
na snadě.
25
article
Bohužel až dosud neměli jsme — až na malá
dílka v podobě katechismů — souborného díla, jež by
podstatu i vývoj jednotlivých odvětví naši politik
podávalo důkladně, vědecky a přehledně. Nakladatei-
ství Laichterovo poskytlo nám konečně toto dílo, jež
únes tvoří tři objemné svazky a poskytuje bezpečné
zúruky, že bude s touže dokonalostí a podrobností do-
končeno, s jakou bylo začato. O prvém dílu »České
politiky« bylo už v »Nár Listech« psáno a vytčen
při tom způsob, jak dílo uspořádáno a jaké hledisk
zaujimá. V Laichtrově »České politice«*) jsou jednol-
*) Díl II. 1. 930 stran. Cena 12 K. (Nakladate
J. Laichiter.)
livé rozsáhlé slati psány odborníky z kruhů politi-
ckých a tak spojena tu bez rozdílu stran jména, jichž
pouhý zvuk je nám zárukou, že v knize budeme jasně
a bezpečně v tom kterém oboru informováni.
Podati dějinný vývoj jednotlivých olázek i ny-
nější jich status quo se zřetelem na politickou
situaci přítomného okamžiku je tedy prvním cllem
učenců, kteří na tomto velikém díle pracují: lu mize
názory jednotlivce jako příslušníka strany, byť i za
znívala časem kritika se stanoviska všenárodntho nebo
i poněkud politicky určitěji zbarveného. Kritika
taková je vždy výsledkem přesného studia, togick ýci
úvah a jasných a positivních soudů. Tak .— aspoř
povšechně jevil se mi první dil »České politiky«
totéž mohl bych opakovati povšechně i o dilu dru-
hém. Jména autoro, způsob, jakým jednottivé stati
zpracovány, positivní vývody, všestranná důkladnost
celkového obrazu — všechno to je qualitativně oběma
dilům společno. Jest tedy přihlédnouti podrobněj
k obsahu druhého dilu, který nám přinesl minulý
rok 1907.
Laichterův
Nakladate
J Laichiter
26
article
Obsahem prvého jeho svazku je ústava ra
kouská vůbec a česká zvláště. Thema vysoce dů-
ležité, zajímavé zvláště tím, že nám umožňuje pa-
ralelu s ústavami jiných zemí a že plati nejen pro
Čechy, ale pro kteroukoliv zemi předlitavskou. Pojemn
»ůstava« je velice rozsáhlý a proto v díle je vhodně
rozdělen na několik částí. Prvou z nich jsou
»Ústavní dějiny rakouské« (napsal dr. F
Vavřinek), jež počínají rokem 1848 a podávají prvotní
fáse naši ústavy. Od malých ústavních koncesí, jež
přinesly bouře roku čtyřicátéhoosmého, sledujeme tu
otázku ústavní, jak prochazi různými pokusnými —
v praxi neuvedenými - formami a navrhy: ústava
dubnová, kroměřižský návrh, ústava březnová z roku
1849, po níž nastal opět absolutismus. Posilivními
výsledky byly jen zrušení poddanství a svoboda ná-
boženská.
Vavřinek
Čechy
27
article
Nové snahy — po desetileté nadvládě absolu
tismu — vrcholí v diplomu říjnovém z r. 1860, který
jako všechno předcházející a i vše následujícíje
projevem silné centralistické snahy vládní: .. . »vy-
niká na první pohled jeho tah unitarištický, jeho
idea společně celořišské ústavy, jeho pokus všechny
země bez rozdí u obepnouti pevným svazkém vyšší
monarchie celkové.« Formální ničení jednoty zemí
koruny české, šlapání po historických právech: tímn
chce se upevniti absolutistický centralismus vládní.
Únorová ústava Schmerlingova z r. 1861 »v pře-
vracení daných a v zkrucování skulečných poměrů
raffinované a smutně důvlipné dílo ducha Schmer-
lingova a jeho německo-centralistických pomocnikůe
není o nic lepší: pojišťuje se proti sebe menším
známkám federalismu. Konečně úslava prosincová
z roku 1867. Ale tu již jsme v drubé stati: »Du
alismus rakousko-u herský z roku 1867.
(napsal JUDr. František Fiedler).
Zde vysvobozují se Uhry z pout byrokratického
centralismu a v tom faktu dán je všechen úspěcl
jejich budoucí politiky. Jinak vytčena nepřesnost
Schmerlingův
JUDr
Fiedler
Uher
28
article
nedokonalost rakousko-uherského dualismu, zvláště
pokud jde o podivný a nejasný státoprávní svazek
mezi Rakoukem a Uhrami, poukázáno na neopráv
něné, protiústavní, avšak fakilčké spojení zemí ko-
runy české se zeměmi babsburskými, počinaje ut
dobou Marie Terazie. Vyrovnání z roku 1867, ne-
hledě k nesrovnalostem ve vzájemném poměru obou
polovin říše, podrobeno zdrcující kritice: »dnalismu
v dubnu r. 1848 uznaný byl mnohem úplnější
rozděloval říši na dvě části mnohem důkladněji, ne
poslední dualismus z r. 1867.« I z dalších řádek
zvláště ze závěru, plyne všechna ta nedokonalost
ten rakouský šlendrian a la snaka omeziti celek
v jeho samostatné výkonnosti. Odtud chápeme dalš
pokusy o vyrovnání.
Rozhodně příznivou a úspěšnou — splše okol
nostmi než vlastní zásluhou — lze nazvati uherskou
politiku: o tom čteme v třetí části (Uherskáa
chorvatská soustava v hlavnich čelách
napral dr. Karel Kadlec) kde vynikne nepřiznivá
naše siluace srovnáním. Mnoho pravdy má v sob
poznámka, že stará doba byla vlastně konstifučnějš
než úslavní dnešek: Král byl volitelný (v Ubráci
i v Čechách) a sněm má vělší moc než panovník
Uherské poměry současné podány tu dosti podrobně
a právem: cheeme-li léčiti Rakousko, musíme mit
zřetel ke vše jeho částem, a proto dubře znáti po-
měry, jaké v těchto částech panují. Čienie tu dále
o vyrovnání uhersko chorvatském, jeho stinných
stránkách (zde přiložen podrobný lext toholo vyrov-
nání). Je pochopitelne, že poměrem Chiorvatska
k Uhrám dostává se monarchii jakožto celku kom-
plikované slátoprávní barvitosti, která pvšem je zjevně
velkou závadou.
Marie Terazie
doktor
Kadlec
Uhry
Čechy
Rakousko
29
article
Čivrta část Výklad dnešního státní h
zřízení královštví a zemí na radě říš
ské zastoupřených, z péra dra F. Vavříníka, ob
sahuje předem Ústavu prosincovou z r. 1867 a jej
kritiku: vládní snahy centralistické stojí tu prot
federalismu. Po rozhoru státoprávního poměru jed-
nětlivých zemí předlilavských přistupujeme k celko
věmu pohledu na přítomne zřízení slátní. Práva ob
čanská, svoboda tisku, zákon spolčovací. práva
moc panovníka, otázka následnická, jadro pragma-
tícké sankce, výhody i nevýhody parlamentního bi
kameralismu slátní rozpočel, meze vládní zodpověd-
nosti, soudnictví a noc soudcovská — to jsou de
lailní olázky, jimiž se tu autor stati zabývá. Vykláda
jich ústavní oprávněnost, porovnává znění zákona
s praxí, nebo i historicky uznaný, úslavou nezru
šený zákon s chováním se vlády a pak ováem kr
lisuje. Pečhvý rozhor všech těch otázek vede tu
často ke kritice ostré, ostřejší snad než v ostatnícl
částech
Ústavní olázky celku jsou v prvých čtyřech či
slech díla prozkoumány: pětá část přistupuje u
k otázce speciální, ježímnž předmělem je „Nyně jš
ústava zemská království a zemí na ríš
ské radě zantoupených“ (napsal dr. Dobroslav
Krejčí). Na začátku čteme plipomenulí, ze z těto úsla
F Vavříník
doktor
Krejčí
30
article
vy bude podán nynější její stav bez chledu na státo
právní námilky. Výtky, jež spisovatel télo ústavi
činí, jsou diktovány stanoviskem federativním
I zde vidíme nedokonalost našeho zřízení: indigenát
zemský měl by býti osobním podkladem zemsko
ústavy — takové zemské příslušenství však u nás
neexistuje. Kompelence zákonodárství zemského po
rušována — i v té skrovnosti, jež jí dopřána — záko
nočárstvím rišským. I tu nalézáme řadu podrobnustí
jež jsou asi neznámy i lidem, politicky dosti vzdě-
laným
31
article
Rozsáhlý pohled na olázku Řádů voleh-
ních, nedávno a dosud tolik zaměslnávající naše
politiky, přináší šestá čásť knihy, jejímž autorem je
dr. Lev Winter. V historii řádů volebních připome-
nuty účinky událostí roku 1848 a v dalším poukázáno
na stálou snahu vlády, aby v každém parlamente
měla většinu. Tak zvláště pomocí kurie velkostal
kářské, v níž druhdy snížen volební navržený censua
s 1000 zl. na 250 zl. České snahy po změně voleb
ního řádu, po rozšíření práva volebního, řád z r
1873, plný nárednostního i sociálního bezpráví
dělnické volební právo a jeho poslup; pokusy o vše-
obecné a rovně právo hlasovací za Taafa a Badena.
zavědení V. kurie afd. — vylíčeny tu souborně a v
vzájemně souvislosti. Osobní stanovisko autorovo
lze seznati dle důkladnosti, s jakou pojednává a de-
batáchy kleré se vztahevaly k zastoupení „člvrtěho
stavu“, o dělnickém volebním právu, a konečn“ takč
o nepříliš děvných událostech. „Krvavých dnech praž
ských 4. a 5. listopadu 1905“. Tu je kus historie
oněch demonstrací i »oučasně se odehrávajících udlá-
lostí v párlamentu: o 28. listopadu, kdy zahájen par-
lamení a kterýž den prohlášen za den všeobecného
zaslavení práce, praví se: „Den ten zůstane pajnát-
ným v ústavních dějinách Rakouska. Zejména tím, že
ukázal, jak důležitým činitelem v životě společen-
ském je ulice . .
Winter
Baden
Rakousko
32
article
Ještě jedna věta aulorova stojí za připomonulí
„Zavěsti něrodnostní kalastr a kuriové rozdělení ze
mě je nyní další snahou vlády.“
Statí o řádech volebních končí prvý svazek dru-
hého dílu „České politiky.“ Druhý svazek') pojednáví
„Správě mocnářství rakousko-uher-
skěho“, a tu nebude na závadu, učiniti o jeho
obsahu několik informativních poznámek. Z šesti čá-
sti jeho má velkou theoreticky-vzdělávající cenu úvod
dr. Dobreslava Krejčího. Vyjímám definici: „Politikou
v tom smyslu, ve ktrém jedině lze mluviti o česko
nolitice, možno rozuměti souhor snah, čelících k ta-
kové úpravě záležitosti veřejných, jež by co nejlép
odpovídala ileálům těch kterých kruhů společen-
»kých.
doktor
Dobreslava Krejčí
33
article
Program tohoto svazku vylčen lu: „Význam ve-
řejné správy pro politiku vůbec a správy rakouské
pro českou politiku zvláště“. Týž autor podává v delší
slali Přehled vývoje veřejné správy
) Česká politika IIa 404 stran. Za 5.40 kor
Nakl J. Laichsi ter.
v našich zemích a dělí si látku na člyři období
nejstarší (do konce 12. století), střední (do vydání
obnoveného zřízení zemského r. 1627), dobu vývoje
správy absolutisticko cenhalistické (do r. 1848), dobu
vývoje nynější správy úslavní (do r. 1867). V třelí
slati, Nynější organismus rakouské
správy zeměpanské (napsal týž autor), máme
jakýsi katechismus státní správy ve všech oborech:
politickém, soudním, finančním atď. Vyložena tu
právomoc všech úadů otátních, vyznačena škála
instancí, vypočteny obory působnosti jednotlivých
ministerstev, hlavní, pobočné i speciální úřady, jež
v tom kterém ministerstvu jsou obsaženy. Obsah
stati, jak tu zběžně naznačen, je encyklopsedickým
přehledem státní správy, slouží k informaci velice
důležité, jak naznačuje pisatel apelem, jímž končí:
J Laichsi
Iia 404
kora nakladatelství
34
article
„Aby naši politikově, i ti, kdož jimi býti chtějí, ne-
zanedbávali olázek naší státní správy, věnovali for-
mě i duchu pprávy té plnou svoji pozornost a proto
ovšem nejprve sami ji pokud možná důkladně stu-
dovali
Část čtvrlá, Samospráva, z péra dra. Albína
Bráfa, je nejtheoreličtější parlií celého díla. Vylo-
ženy tu tři různé delinice o sanosprávě, její histori-
cký význam, provedeno srovnání se samosprávami
cizími, zvláště anglickou. Dále vyloženo tu ústrojí
nynější samosprávy, pokusy o reformy a připojeny
„kritické úvahy“, jedena nejzajímavějších, se stano-
viska ryze ragového nejzávažnějších momentů celého
pajednání. Nedostatek místa nedovoluje rozepsati se
zde podobně o vykládaných theoriích, an podrob-
nějši referát o nich vyžaduje zvláštního samnostat-
ného článku.
Albín Bráf
35
article
Obnova zřízení krajského, „tohoto pamnátného
historického útvaru“, souvisí dle Bráfa s reformními
plány samosprávními. Obnova tato, jak známo,
vstoupila poslední dobou ve znamaní aktuální olázky.
a tu lze jen vítali stať předposlední, psanou drem.
Fiadlerem, Krajaké zřízení v Čechách, je-
hož podoba kreslena tu v různých útvarech: za doby
stavovského českého státu, za centralisujícího absa-
lutismu a v novodobém stálu rakouském (dle osnovy
kroměřížské, v úpravách Sladionově, Bachově). Opět
poslední část je významná a závažná: „Návrhy na
obrodu krajského zlizení“ dokazuji, že vždy měly
tyto snahy pozadím národnostní rozdělení návrhy
Plenerovy, Körbrovy). Autor považuje jedině řešení
této otázky za možné: kompromisní. Krátkou posled-
ní slatí čestou, Místní správa v Uhrách
(napsal dr. Rud. Springer), která je jaksi zároven
krilikou uherských poměrů (volebních a národnost-
nlch) konči se II. díl „České politiky“
Jako při prvém svazku, tak i zde redakci díla
obslaral dr. Zdeněk Tobolka, které místy připojil
i odbornou literaturu k jednollivým slatím; vělšinou
však napsali tuto literaturu sami autoři dolyčných
partil. Tím řečeno vše, co nutno ríci o tomto velikém
díle. Predpověď, kterou jsme učinili“) v referátuo
) „Národní Listy“ z 8. března 190
Bráf
Sladionův
Bachův
Plenerův
Springer
doktor
Tobolka
Predpověď
Čechy
Uhry
Körbrův