Románová příloha

„Národnich Listů“ k číslu 15l. ze dne 3. června 1905

Různé zprávy. = Čtyřikráte postřelen. Gustav Kapp, drobný tkadlec hedvábí z přádelny Pelgramovy v Pater- hornu, byl těchto dnů čtyřikráte postřelen svým ka- marádem Meisenem. Kapp a Meisen vyrazili záhy z rána z domu, kde se oba stravují, aby se ode- brali do práce. Na ulici se pojednou pro jakousi příčinu pohádali a servali. Meisen dostal bití. Vida, že osobní silou ničeho nepořídí, vrátil se domů a opatřil si revolver. Pak přiběhl opět ke Kappovia třikrát do něho střelil. Jedna z kulí vnikla napade- nému do pravého ramene, druhá otřela se o prsa a třetí poranila mu ruku. Raněný odebral se na poli- cejní stanici, odkud poslán byl do nemocnice, kde mu byly rány ošetřeny. Z nemocnice vrátil se Kapp zase na policejní stanici a podal žalobu proti Mei- senovi. Odepřel však udati příčinu výstupu. Pak vy- dal se na cestu k domovu. Pojednou vyrazil na něho Meisen z jednoho domu a znovu na něj vystřelil. Tentokráte zasáhla kule prsa Kappova. Přepadeného útok ten nepřekvapil ani nezalekl. Jako by se nebylo nic událo, obrátil se na cestě a odebral se zpátky na policejní stanici, kde znovu oznamoval, co se mu příhodilo. Byl zase poslán do nemocnice, ale s po- dotknutím, aby si ho tam ponechali tak dlouho, než bude Meisen dopaden. Šťastnou náhodou není žádné poranění jeho nebezpečným. = Souboj ve vlaku. Bývalý místopředseda akc. dráhy v Cane Beltu, Tomáš Eldredge, zabil včera ve voze osobního vlaku svého nepřítele, právě když vlak blížil se k městu Houstonu. Eldredge, jenž ce- stoval v Pullmanově voze, vešel do vozu denního.

Zde setkal se s Calhounem, mužem, jenž ho jednou postřelil. Jakmile se spatřili, vytáhli oba nepřátele. revolvery a počali na sebe ihned stříleti. Eldredge byl hhitějším a zasáhl třikráte Calhouna do prsou čtvrtá rána zasáhla jednoho ze spolucestujících do ramene. Calhoun, umíraje, klesl k zemi. Vůz naplněn byl cestujícími, kteří o překot snažili se dostati z do- sahu ran obou zápasníků a v nastalém zmatku ně- kolik žen omdlelo. Eldredge byl ve Wallsu zatčen. Před dvěma roky v témže voze a skorem v tutéž hodinu setkal se Eldredge s kap. Dunovantem, ře- ditelem dráhy a odehrála se tragédie téhož druhu. Oba muži vytáhli revolvery, avšak Eldredge zabil Dunovanta. Tragédie byla následkem řevnivého ne přátelství mezi akcionáři dráhy Cane-beltské a mezi řediteli. Eldredge byl sproštěn viny na omluvu, že jednal v sebeobraně. Prohlásil, že opustí stát, aby zamezil dalším nepokojům, avšak slovu svému nedo- stál. Během času bylo na něho dvakráte z úkrytu vystřeleno, ale pokaždé z poranění svého se zotavil. Calhoun, jehož Eldredge zastřelil, byl důvěrným přítelem kapitána Dunovanta. Ten prohlásil, že jej již jednou Calhoun postřelil a že byl na to připraven, že při příštím setkání jejich dojde k prudkému vý- stupu; sám prý toto setkání nevyhledával, ale byl na každou možnost připraven.

= Radí prý přistěhovalcům. Pozoruhodné zvý- šení přistěhovalců z Uherska v baltimorském pří- stavu, jež nedovedli si vládní úřadníci Spojených států za dobu posledních měsíců vysvětliti, objas- ňuje dopis jistého důvěrného agenta, zaslaný depar tementu obci odu a práce ve Washingtoně. Agent cestuje nyní v Uhrách a na Slovači. Z Nov. Yorku a Pittsburgu prý totiž zasílány jsou rady a poučení do malých vesnic uherských, slováckých, rumun- ských a srbských, že přistěhovalecké úřady v Balti- more vykládají zákony o přístupu cizinců mnohem volněji a mírněji, než v Novém Yorku, z kteréž pří- činy prý přistěhovalci mají mnohem snažší příleži- tost, dostati se do Spojených států přes Baltimore, než přes Nový York. »Bylo by sice pro vystěhovalce mnohem levnějším, kdyby brali se přes Rjeku«, píše zmíněný vládní agent, »avšak dostávají rady z Ame riky a sice od firmy Petr Rovnianek z Nového Yorku, že přistěhovalecké zákony jsou mnohem přís- něji vykládány v Novém Yorku nežli v Baltimore.

Při nejmenším pětasedmdesát vystěhovalců sdělilo mi tento fakt. Současně mi oznámili, že se jim téže in- formace dostalo od některých firem brémských. Vý- sledkem tohoto jednání se strany evropských agentů Rovniankových je značné zvýšení příjmů hambur- sko-americké dopravní společnosti, která dováží vy stěhovalce v mezipalubí do Baltimore. »Neznám pří- činy, jak tato historka vznikla«, pravil komisař Sar- gent, hovoře o zmíněné zprávě. »Snad jedině proto. aby pomohla parníkům transatlantickým, které zasta- vují v Baltimore. Vše, co mám k tomu dodati, da se říci několika slovy. Když tito cizozemští gentle- meni přibudou do Baltimore, naleznou zde mříže právě tak vysoké jako v Novém Yorku. V provádění zákonů není rozdílů v Americe a kdokoliv něco po- dobného tvrdí, jest buď politování hodným ignoran- tem anebo vědomě lže.«

= Ten pravý osel. V anglickém Bournemouthu vypravuje se tato veselá historka: Na silnici, z Lon- dýna do Weymouthu vedoucí, bývala za starých časů stanice poštovních vozů. Stál tam zájezdní hostinec, jehož štít nesl obrazec oslí hlavy. Ceny v hostinei byly nízké, hostinský vyznamenával se pověstnou přívětivostí, nad nápoje a pokrmy nebylo lepších, jaký tudiž div, že závod znamenitě prospíval a že se v celém kraji těšil výtečnému jménu. Ke konci osmnáctého století, jednou, když přijel do vesnice na svých potulkách král Jiří III., zastavil před zájezd- ním hostincem a žádal za malé občerstvení. Hostin- ský spatřoval v tom vyznamenání a aby paměť na příchod panovníkův zvláštním způsobem kraji i zá- vodu zachoval, odstranil z hostinského štítu oslí hlavu a nahradil ji — podobiznou panovníkovou. O té doby měl hostinec nésti název »U krále Jiřího«. Avšak majitel protější hospody zakoupil starý ho- spodský štít za nepatrný peníz a vyzdobil jím prů- čelí svého závodu. Náhodou se stalo, že poštovní vůz, toho dne z Weymouthu do Londýna jedoucí, měl nového postiliona, jenž se v krajině dobře ne- vyznal. A poněvadž měl nařízeno, aby před hostin- cem »U oslí hlavy« učinil zastávku, zdržel se sku- tečně tam, jak název ukazoval a nikoliv »U krále Jiřího«. To však majitele této hospody nesmírně do- hřálo. Aby se tudíž uvaroval všemožným dalším ne- příjemnostem a aby netrpěl více žádné újmy, dal si pod královu podobiznu přibíti obrovskou tabuli s ná- pisem: »U toho pravého osla !e = Francouzské kostelní poklady. O kostelních pokladech francouzských, jich ceně a mizení vypráví zajímavě Jean de Bonneson v pařížském »Journalu«.

Spisovatel navazuje na nedávný oběžník ministra kultu v příčině inventury uměl. předmětů v katolických kostelích a praví, že mají cenu až šest milliard. Tyto poklady jsou však špatně střeženy a proto mizí též začasté na některých místech. V osadě Congnesu, v departementu aveyronském, nalezá se kostelní poklad, jenž jedním syndikátem amerických milovníků umění na světové výstavě r. 1900, kde byl vyštaven, oceněn byl na 32 millionů a tato suma byla za poklad ten také hotově nabízena. Jest chován v dřevěných skří- ních vedle světnic, ve kterých se topí, takže hrozí neustále nebezpečí požáru. Kdysi se zjistilo, žev pokladu tomto chybí některé cenné předměty. Správce kostelního jmění vymlouval se, že věci ony ze svých prostředků získal. Od té doby bylo mu však odňato střežení pokladu. V Beauvaisu odhaduje se mobilář salonu biskupského paláce na 300.000 franků a ná- stěnné výzdobě kathedrálního chrámu tamtéž přikládá se cena 1,200.000 franků. V Remeši bylo nabídnuto za jedinou schránku na relikvie 300.000 franků. Je to dar krále Jindřicha III. a zároveň jedna z nej- vzácnějších ukázek umění zlatotepeckého své doby. Též mešní roucha v Remeši platí za neocenitelná. Přes to však je kostelní poklad remešský jen pou- hým zbytkem dřívější nádbery. Též z pokladu paříž- ského se mnoho ztratilo, přes to však mohlo by jím vyplněno býti deset museí. Za štolu a jedno mešní roucho byly v Anglii nabídnuty čtyři milliony. Obraz Madonny v jednom kostele má cenu million franků, pozlacená Marie Panna v Amiensu 800.000 franků. Bonnesou upozorňuje na nebezpečí, které mnohým cenným předmětům hrozí se strany obecenstva v ko- stelích. Podobně učinili již také mnozí biskupové, avšak, bohužel, nebylo výstrah jejich dosti dbáno.

Dary a příspěvky.

Složeno u pokladny „Národních Listu“.

Ústřední Matici školské. Městečko u Křivoklátu. Čtenářsko-ochotnický spolek zasílá sedmou splátku na diplom k Žitava, Aloisie Krsková Talica na Rusi. Pp.: Funda, Kukla, Pavrov- ský z pivovaru, Poklevský, Kozel Praha. Při jubilejních koncertech, pořáda- ných 27. a 28. května na oslavu založení pivovaru »u Primasů« před 100 lety, vy- brali slečna Spetova a p. Vašík Poděbrady. Pěvecký a hudební spolek vě- nuje k uctění památky svého zemřelého činného člena p. Ant. Coufa . . Brandýs nad Labem. Místo věnce na rakev zesnulého p. Jos. Minaříka, právníkav Brandýse n. Lab., zasílají přátelé zvěčně- lého pp. Kamil Svoboda, Ant. Dragoun, Ed. Dragoun, Stan. Prachenský . . .. Sarajevo. Pan dr. Baxa, plukovní lékař, za- silá z nahodilé schůzky krajanů . . Vlaším. Spolek paní a dívek »Karolina Světlá« místo použití národního kolku při pěveckém večírku, pořádaném 23. dubna ve prospěch Matice Vöcklabruck. Nejmenovaný zasílá pravidelný měsíční příspěvek .

Úhrnem K 129.— K tomu z č. 144. odp. z 27. května 1905 K 592.533.94

V celku odevzdáno K 592.66294 — 360-

Minulost a budoucnost.

»Kde jest syn můj?« pravil Redwood. Dostal odpověd: »Jest zdráv!« A dodali mu: »Čekají na vaše poselství.« Redwood sestoupil s Cossarem do dlouhého, šikmého tunelu Tunel osvětlen byl rudě po několik okamžiků i za- halil se potom v temno. Hned potom zjevila se pod nimi velká jáma na ochranu zřízená, jak ji obři sami byli vybudovali První dojem, kterým na Redwooda působila, byl dojem nesmírné, velikými skalisky ohraničené arény, jejíž dno bylo velmi hustě obsazeno. Nehledě k záři reflektorův strážných, kteráž se ne- ustále nahoře nad hlavami jejich mihala a nehledě k ru- dému svitu, kterýž v odlehlém koutku, kdež dva obři za rachotu kovů pospolu pracovali, chvílemi se zvedala chvílemi zase mizel, prohlubeň ta zahalena bylav temno.

— 357 Vnikli do vítané temnoty ulice, vysoko vroubené, potom sjeli do jakési úžlabiny a podél několika domů opět do oslňujícího svitu. Potom silnice přeběhla na písečný násep i bylo jim, jakoby vznášeli se, rachotice, v nesmírnu. Ještě jednou zvedly se obrovské byliny kol nicha jako v divém víru ztratily se opět za nimi. Zcela náhle vztýčila se vedle obou mužův postava obra, oblita svitem tam dole, kdež záře reflektoru na ni dopadala a nahoře před nebem černá. »Holá, kdo zde?« volal obr. A dodal: »Slyštel »Tam v zadu přestává cesta !« Redwood povstal a na místě odpovědi vyrazil neurčitý skřek jakýs. A již také stál Cossar vedle něho — vedle něho na Chopil se ho oběma rukama a vytáhl ho z vozu. Redwood tázal se hned: »Můj syn ?« Cossar pravil: »Tomu vede se dobře. Tomu nepochroumali nie vážného !« »A vaše mládež?« Cossar odvětil: »Zdrávi ! Všichni zdrávi !« -Zápas s obr. silnici