V Praze, v sobdtu dne 3. června.

K číslu 15

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Číslo v Praze za 2h. a na venkově za 3h.

LSII Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

Válka. Dojmy porážky v Rusku. řetěžké bylo postavení ruského tisku. Na dějně pohližel na srážku, zvláště pod dojmem nedávné zprávy, v zápětí však vyvrácené, o úspě- chu ruských lodí. A nyní pojednou katastrofa, rozprášení celého loďstva. Nejprve neuveřejňovány téměř žádné zprávy, pak telegrafické depeše, v nichž mluveno o největší světové bitvě a ztrá- tách na obou stranách. Dále poukazováno na přesilu Togovu a na těžké postavení ruského loďstva, jež trpělo nedostatkem uhlía únavou z obrovské plavby. V prvních zprávách stálo, že admirál Rožestvenský se zachránil do Vladivostoku a nechtělo se v Petrohradě věřiti. že ruských zajatých jest 3000. Pomalu přidáváno a posléze nezbývalo než sdělovati výsledek osudné bitvy námořní a do znati hroznou porážku. Z různých dalších pro- jevů stůjtež zde dva hlasy z tábora více nespo- kojených, opposičních, tak »Rus« v článku »Nač dále lhát?« vystoupila proti officiálnímu orgánu vojenskému »Ruskému Invalidu«, jenž téměř v poslední ještě chvilce budil naději, že vše skončí dobře pro Rusko a pro Japonsko špatně! »Rus« se zřetelem k porážce ruské žádá svolání lidového zastupitel- stva, aby se národ vzpamatova z rány a uradil se o východisku z nového postavení svého.

Petrohradské »Slovo« přineslo článek, nadepsaný: Dosti! Pravilo tu: My jsme vě- řili v Kuropatkina a byli jsme rozbiti, věřili jsme v Port Artur a byl vydán nepříteli, věřil jsme v baltické loďstvo — a není ho více...« List přičítá nezdar byrokracii a praví: »Ale jestli byrokracie i tentokráte se postaví mezi národ a cara, jestli i nyní vztýčí jako dříve svou hlavu, nechať vzpomené si dříve výstrahy z historie ruské, historie zemského soboru z r. 1649....« »Slovo« dovozuje, že bita jest od Japonců byrokracie ruská, ne Rusko av tom vidí jedinou útěchu v těžké době nynější.« »Novosti« petrohradské píšou, že nad nynější vojnou lpí jakési prokletí, selhalo veškeré úsilí vyrvati Japoncům vítězství, i nyní na moři List se obává, že jako pád Port Arturu mě demoralisující vliv na výsledek bitvy pod Muk denem, tak i nynější porážka námořní bude stejně působiti na armádu Liněvičovu. Nyní na- stává vážná obava o osud Vladi vo- stoku. Zbývá prý jedina utecha: využitkovati zbytků ruských lodí a pozemních sil k dosa- žení možnosti čestného míru. Podobně jiné listy dovolávají se prove- dení očekávaných a slíbených oprav a nové práce domácí, vycházejíce z toho stanoviska, že Rusko musí samo sobě přičísti porážky nynější a musí nastoupiti nové cesty ve vlastním zájmu. Dosavadním směrem dále to nejde — toť všeobecný ohlas na Rus dnes. Devátá zpráva Togova. Z Tokia, 2. června. (C.-B.) Úřadní zpráva Devátá zpráva admirála Toga, včera sem došlá zní: »Ivate« a »Yakumo« sdělují, že není žád- ných ruských lodí mezi Torišimou a Šanchajem Kontradmirál Shimamura sděluje, že jeho vlaj ková loď »Ivate« silně postřílela odpoledne 27 května »Žemčug« na vzdálenost 3000 metrů nepochybně jej potopila.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Uherská krise. Z Vídně, 3. června. Hrabě Khuen H derváry, bývalý bán chorvatský, bývalý mi nisterský předseda uherský, nyní ministr u krá- lovy osoby, chystá se opustiti svůj úřa a ve dnech nejblíže přištích odebéře se na svůj statek Héderváry. Vyslovil se k redaktoru ča- sopisu »Pesti Napló« na jeho dotaz, jaký měla výsledek včerejší audience Tiszo- va: »Tímto slyšením nabyl jsem jistoty, že opustím hodnost svou co nejdříve. Ve 2 —3 dnech bude zřízena vláda nová, načež propuštění bude pak vyhlášeno.« Na do- taz, je-li pravda, že bar. Fejérváry stane se ministerským předsedou, odvětil Khuen »Jméno budoucího ministerského předsedy je neznámo. Mohu však ujistiti, že jménu,v novinách uveřejněná, na listě mi nisterské nebudou. Kabinet bude slo- žen ze samých úřadníků. Ostatně mi po tom nic není. Dal jsem již sbalit své věci doufám, že s neděle vystoupím.« Z Pešti, 3. června. Z komedie s bar- Fejérvárem, jak se podobá, stane se před- ce hra vážná. Jsou však hlasy, které ři- kají, že bude z ní truchlohra. Předpověd ty činily se po včerejší schůzi, výkonného vý- boru koalice, ve kterém předložen byl hrab. Apponyem plán k odboji proti kabi netu Fejérvárovu. Odboj má se ko- nati: odepřením daní a vojáků, ode- přením příspěvku zemí koruny uherské ke společným záležito- stem a konečně akcí po celé zemi zahájenou. Košut byl zmocněn, aby dnes ve sněmovně podal prohlášení ve příčině vo- lebního práva. Dle něho všichni vo- jáci mají býti také voliči. Koneč- ným cílem strany ve příčině vo- lebního práva jest, aby ten, kdo hájí svým životem a svými statky zem, měl právo působiti na její osudy. Byl přijat také návrh, vyzývající vše- chny příslušníky strany neodvislosti, aby vzhle- dem na těžkou politickou situaci z ůstal v Pešti a plným počtem účastnili se schůzí sněmu.

Z Pešti, 3. června. Hr. St. Tisza o vče- rejší audienci také v Pešti zachovává mlčení, Přes to však obecným a pevným je přesvěd- čení, že kombinace s kabinetem Fejérvárovým stane se skutkem. Vládní »Magy a Nemzete prohlašuje, že se rozhodnutí věcné v příčině příštích věcí j iž stalo. Vyjednávání pokročilo již do té míry, že nezdar je vyloučen. Stanou se ještě některá opatření ve dnech nej- bližších a počátkem téhodne možno čekati jmenování nového kabi- netu. Baron Fejérváry podrobil se lékařskému šetření. Lékaři prohlásili, že vzhledem na vy- soké stáří a operaci, která na něm před málo léty byla vykonána, konečně vzhledem na roze- chvění, spojené s úřadem ministerského před- sedy vydává v šane svůj život, přejímaje hod- nost chefa vlády. Jakkoli také členové rodiny působí naň, aby ho odvrátili od zámyslu, pro- hlásil rozhodně, že vyhovi výzvě svého panovníka. Bulharští studenti. Ze Sofie, 2. června. Většina poslu- chačů vysokých škol chce sdíleti osud svých předevčírem vylouče- ných soudruhů a podala senátu žádost, aby je též vyloučil. Zemětřesení na pobřeží dalmatském. Z Kotoru, 3. června. Zprávy, které došly ze Zadru, jsou hrozny. Ze- mětřesení, které se tam objevilo o 26 h. ráno, sbořilo skoro celé město, většina domů je poškozena tak, že ulice jsou vyrovnány se zemí. Mrtvých jest asi 100, raněných 250. Na ce-

FEUILLETON. Jarní scenerie.

Oblaka vrhala svůj stín po kraji, lesy hu- čely, zahrady svištěly. Rozčeřené vody, lesk- noucí se, měnily své zbarvení. Vše bylo ostřejší svými obrysy i barvami, za velikými, jasně zele- nými kusy polí modraly se dálky a země, teplým větrem probuzena, s napjetím čekala nejbližších okamžiků. Tušila, že přichází cos velikého, bylo to zříti v nepokoji ptáčat, která houfně přeleto- vala s keře na keř. Plněji šuměla křídla jejich a když slunce, ze mraků se prodravší, kreslilo stíny kmenů, ještě mokrých od nedávného deště. bylo tolik veselí v přírodě. Pískem sypané pě- šiny byly ještě žlutší a tratily se v mírných vlnách kraje. Dva lidé šli tím rozechvělým krajem. Bavily je stíny mračen, ploužící se po zarůžovělých rolích; duše jejich cítily volný prostor, myšlenky unikaly v dálku. Nikde nemohly se uchytit, na nčem neutkvívaly, avšak srdce jásala. My- šlenky objímaly široké kraje, lidé toužili být ptáky — jenom vzletět! Dívka šla, zpola nesena větrem, sotva do- týkajíc se mladistvé trávr Cítili rozkoš života v nesmírnu. Nádherný byl toho dne západ. Mračna se rezprchla a žluté, bezoblačné nebe klenulo se klidně nad černým krajkovím lesů. Slunce, zpola zakryté hrstkou červánků, rozžhavilo se a vrhalo rudou záři na suchou dubinu. V té chvíli ozval se hvizd, ostrý a dumavý zároveň — to pták po- chopil svatou ebvíli, ve které vrátila se zemi Dva lidé stanuli a dlouho dívali se k lesu. Modrý soumrak snesl se nad celý kraj, rozmoklé cesty a kaluže zasvítily ocelovým leskem, pták hvízdal — lidé vrátili se z dalekého vesmíru v sebe, ptačí píseň vzbudila ozvěnu v jejich duši, pološero stlumilo jásavé výkřiky a srdce sevřela se podivnou touhou zaniknout. Vraceli se v dumácn. Bílý šat dívěm vlál zdál se býti oblakem.

Na mezích krčí se chudobky, zality sluneční září. Naproti slunci, jako ubohý nemocný, ne- směle stojí bledý měsíc a dívá se dolů na zdra- vím kypíci zemi. Upominá na chudé dítě, za- bloudivší mezi hlouček bohatých, hrajících si a nádherně vyšňořených rozpustilců. Samo bledé a neduživé, jenom na ty hračky se dívá ty děti, jimž by záviděti monlo, plní ho nadše- ním i podivem. Takový je ten zbloudilý měsíc, zhlíží se v lesklých vodách, obdivuje se svěžím barvám, vyhřívá se stydlivě na slunci, neuvědomujesi nijak sebe, neboť se mu zdá, že ho není ani vi- dět uprostřed čistého azzuru a mezi těmi nádher- nými barvami jara. „Nepatří sem,“ řekne si mnohý chodec, vida jej tak chudobného na nebi, „ale nepřekáží!“ doloží dobromyslně. A děvčata, která zavěšena do sebe, v řa- dách jdou a zpívají, dívají se na něj jako n mrtvou věc. Dědeček a babička, oba již stříbrovlasí schnuti, sedí na výsluní a mlčky dívají se v kraj. Snad dívají se také duší — v doby minulé, v dávno uprchlé mládí. Před nimi vylézá brou- ček namáhavě z pod hrudy. Jim, stařečkům, už se tak dobře dívá na jeho zápas životní, jim už to slunéčko jen o odpočinku povídá. Lidé i příroda se smějí a vyhřívají v zlatě slunečním, lesklé křivky větví, nalité mízcu, ohýbají se pružněji a slabounce sviští. Za plástvemi osení, již pod obzor, mizí rychle silhouetta sehnuté ženy — vítr ji žene v před. Je příšerná, zavinutá v šat, utíká a ztápí se v mračnech. Je to Zima. A Jaro, klouče nezbedné, žene ji březovou, opentlenou dynovačkou.