Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 150. ze dne 2. června 1905

Různé zprávy.

= Neprobádané končiny světa. O krajích, kam do- sud málokdy vkročila noha Evropana, a kde nahro- maděny jsou nesmírné poklady, vypravuje Oskar Frichet v „Houschold Mordsu“. Tak prý protéká řeka Amazonek rozlehlými územími, která dosud zůstala skryta před slídivými zraky bělochů. Na březích řeky jsou lesy nejvzácnějších druhů, v nichž prohání se obdivuhodná zvířena. Hory na severu mají stříbra, zlata a drahokamů spousty. Milliony by vynesly ty širé kraje Venezuely a Guyany těm, kteří by je chtěli osaditi a využitkovati. Ale v povětří tam visí smrt, kraje jsou zimnicí nejnebezpečnější celého světa. Tak dovede si příroda obhájiti své poklady. O střední Africe známo, že je dosud málo prozkoumána a že „temná pevnina“ dosud nebyla oloupena o své bohatství. Ale méně je známo, že Severní Amerika má dosud ohromná prostranství, která zůstala uzavřena badatelům. Platí to zejmena o Gronsku, Aljašce a území u Hudsonské zátoky. Má se za to, že na sever od Aljašky leží země na mapách dosud neoznačená. Také země severně od

Kolumbie dosud nebyla probádána; mnoho čtverečních mil nebylo nikdy dotčeno lidskou nohou. A přece se dá s bezpečností předpokládati, že neznámé ty lány mohly by přinésti člověku užitek. Ve státě Washing- tonu leží dokola uzavřena Olympskými horami země v rozloze 6300 čtver. metrů, která zůstává okolnímu světu neznámou, protože je obývána divokým kme- nem, kterýž dovede vetřelce zahnati. Z cestujících a badatelů, kteří si proklestili cestu horami, nevrátil se ani jediný; buď zahynuli v pralese, nebo byli divochy zavražděni. Podivným úkazem je v Severní Americe vylidňování. Mnohé kraje jsou dnes liduprázdné, ač tam před sto léty byly veliké, živé osady. Rudoši byli vyhubeni a Američané se spustošených krajin ne- ujali. Severní kraje Australie vůbec ještě neznají bě- lochů. Louis de Rougemont, moderní Robinson Crusoe, pronikl sice nejdále na sever, ale o vzdálenějších kra- jinách neví ničeho. Soudí jen, že bydlí tam divoši na nejnižším stupni kultury, žijící skoro ve zvířecím stavu. Také o střední Sipiři je známo, že chová v lůně svém poklady nesmírné ceny. Jen z nepatrné části prozkoumány byry Madagaskar, Borneo a Papua,a docela neznámy jsou přečetné ostrovy v Tichém oce- áně, kde periy, korály, drahokamy, vzácná dřeva atd. nejsou předmětem žádného viastnictví.

= Odpykal svůj zločin. Před týdnem byl ve stát- ním vězení ve Wathersfieldu popraven 73letý Ger- shon Marx, farmář z Colchesteru. Zločiny Marxovy vzbudily svého času velkou sensaci po Americe. Jedna vražda byla mu přímo dokázána, ačkoliv na její vrub několik se jich příčítalo. Odsouzenec do posled- ního okamžiku nedal na sobě znáti známky slabosti. Byl veden k popravišti krátce po 12. hodině a za pět minut prohlášen byl vězeňským lékařem Foxem mrtvolou. Několik hodin před popravou nalezal se Marx ve společnosti svého duchovního těšitele rabína Hoffenberga; avšak ani slovem se nezmínil o zločinu, ani tehdá ne, když spuštěn měl býti pod ním padák. Mrtvola pohřbena byla na židovském hřbitově. Marx byl jedním z nejstarších mužů, jaký kdy popraven byl v Americe. Zavraždíl svého dělníka na farmě, Poláka Rodeckiho před rokem, aby mu nemusil za- platit dluhující mzdu. Tělo tohoto nalezeno pylov opuštěném sklepě na kusy rozsekané a do plátěného pytle vecpané. Rodecki závražděn byl ve spaní. Marx

po objevení zločinu prchl, avšak po delším pátrán vyhledán byl mezi svými souvěrci, polskými židy, v Novém Yorku. Jiná mrtvola, farmářského dělníka Pavoliho, nalezena byla v tomže stavu na farmě Mar- xově a má se za to, že i Pavoli zavražděn byl po- dobným způsobem jako Rodecki. = Proti vousatým doktorům. Státní zdravotní rada v Moinesu prohlásíla válku vousům. Dr. Ken- nedy pronesl ve smyslu tom asi tuto řeč: „V několika zemích nesmějí lékaři nositi vousů. Vousy považo- vány jsou nejen za zbytečnost, ale ony ohrožují ro- diny, jež jsou vousatými lékaři navštěvovány. Pakliže ženské přinášejí v sukních bacilly z ulic do příbytků, není neopodstatněným tvrzení, že vousatí lékaři při- náší zárodky nemocí z jiných domů do bytů, jež na to navštěvují, právě tak jako do shromáždění lidí, kam se dostavují. Vousy sice mohou sloužiti k ozdobě ji- stých lidí a některých lékařů, avšak tito měli by se jich k vůli záchraně veřejného zdraví zbýti. Členové rady jsou souhlasného mínění, že jest nutno chopiti se rázných a rozhodných prostředků a docíliti toho, aby každý kandidát lékařské praxe byl bezvousým a aby požadavek ten byl vyhražen v předních pod- mínkách ve smyslu dosažení lékařského povolení. = Řecká vláda proti rumunským požadavkům.

Stanovisko, jež zaujala řecká vláda proti oprávněným požadavkům Rumunska v Makedonii, dokazuje zřejmě, že se jí nejedná o osvobození křesťanů od tureckého jha, nýbrž o potlačení všech národností v tureckých provinciích. Ministr zahraničních záležitostí neostýchal se v odpověď na interpellaci jednoho z poslanců pro- hlásiti, že řecká vláda vynaložila vše, by Vysoká Porta nepřiznala rumunskou národnost a nedovolila bohoslužbu v rumunské řeči v Makedonii a v Epiru.

V té příčině podporuje ji všemožnými prostředky patriarcha v Cařihradě. Dřívější ministří Evtaxios a Dragumis upozornili vládu na velké nebezpečí, jež by věci hrozilo, kdyby Turecko vyhovělo přání Ru- munska. Sněm se pak usnesl, podporovati mini- sterstvo a patriarchu ve všem, co za dobré uznají proti nebezpečí tomu. Prostředky ty jsou známy. V Janině Řekové, podporováni konsulem a archimandritou, ohrožovali rumunského konsula, když nastoupil své místo. V Monastyru zakoupili Ře- kové turecké úřady a hrozili Rumunům zavražděním, když si zřídili chrám. V Cařihradě podplatili hodnosty v Vildizu, by sultána přemluvili, neboť by se prý turečtí Rumuni nebo Kucovlachové stali nebezpeč- nými Turecku, kdyby se jim dostalo rovnoprávnosti s Řeky. Nepoctivé jednání to mělo za následek ny- nější spor, jinak by turecká vláda musela nahléd- nouti, že si podporováním Řeků, kteří si činí veřejné nároky na Makedonii, kopá sama hrob. Z toho mo- hou i blouznící filhelenové nahlédnouti, že by osud jiných národností v Makedonii byl horší pod řeckým nadvládím než pod tureckým. V příčině Kréty ujistil ministerský předseda sněm, že sjednocení ostrova s Řeckem jest jen otázkou času a že princ Jiří byl dosazen od velmocí za generálního komisaře jako ochránce řeckých zájmů v té věci. Ministr zahranič- ních záležitostí ohražuje ministerstvo proti tvrzení italského ministra, který ve své řeči pravil ironicky jednomu poslanci, že chce býti větším filhelenem nežli řecká vláda. = Vlak rozbit dynamitem. Zatím co na jedné straně Spojených států rozpoutaný živel přírodní ni čil majetek i životy lidské, na místě jiném dle všeho

nedbalost a lehkomyslnost lidská zavinila stejně strašlivé neštěstí. Dvacet osob bylo zabito a sto po- raněno — dnes právě tomu týden — o 10. hodině z rána na pennsyivanské dráze, když rychlovlak Cle- veland Cincinnati, jedoucí směrem západním a oče- kávaný v Harrisburgu o 1.15 hod., vrazil u South Harrisburgu, 2 míle od města, do nákladního vlaku, naloženého dynamitem. Oba vlaky byly silou vý- buchu této látky roztříštěny a hned na to v troskách jejich vypukl oheň, který nejen trosky, ale i četné životy zničil. V poledne bylo již v městské márnici sedmnáct mrtvol ... Osobní vlak sestával z několíka denních vozů a šesti spacích vozů Pullmanových. Směrem východním jedoucí vlak nákladní spojoval se právě blíže stanice South Harrisburgu a jeden z jeho vozů, v němž nalezal se velký počet beden s dynamitem, byl odepnut a zatlačen z hlavních ko- lejí tak, že zadní jeho díl na těchto ještě zůstal, Dříve než mohla býti dána výstraha anebo učiněny ochranné kroky, přihnal se osobní viak a vrazil do zadní strany vozu s dynamitem. Bedny, výbušnou látku obsahující, byly rozhozeny všemi směry. Hned na to vybuchl kotel lokomotivy, čímž zároveň explo- doval dynamit na nákladním vlaku. Výbuch byl strašlivý. Massivní Pullmanovy vozy byly roztrženy a části rozlétly se na všechny strany, dopadajíce do řeky a daleko do polí. Otřes vzduchu a hrozná rána vyrušily obyvatelstvo Harrisburgu rázem ze sna. Za několik minut veškeří lékaři a ošetřovatelky spěchaly nejrychleji na jeviště katastrofy. Na sta občanů, napolo oblečených, pustilo se po kolejích za stříkačkami a am- bulancemi. Mezitím však požár nabyl v troskách tako- vých rozměrů, že když první ochranná četa na místě

se objevila, nemohla se k hořícím troskám přiblížiti pro veliké horko, které z těchto sálalo. Stříkaček nebylo použito následkem nedostatku vody, jež na- lezala se ve značné vzdálenosti. Avšak hasiči, posil- něni velkým počtem dobrovolníků, vytáhli z ho- řících trosek celé tucty raněných, kteří vypadl anebo vybavili se z rozbitých vozů. Tito pak, i nalezené mrtvoly, dopravováni rychle do ho- spitálů. Mnozí z poraněných dopraveni byli také do soukromých domů a hotelů. Hrozným výbuchem dynamitu byl značně poškozen také závod Paxtan- gův. Jedna zeď byla by málem padla na hořící tro- sky. Po celém Harri sburgu rozbita byla otřesem vzduchu okna, kdežto malé domky dělnické, z nichž město se skládá, byly téměř v základech otřeseny. Ačkoliv se má za to, že valná část lidu byla okamžitě zabita, zdá se býti zcela možným, že mnozí nešťast- níci byli jenom zranění a že se v hořících troskách volně usmažili. Mnozí opět výbuchem vyhozeni byli z vozů a daleko od trati dopadli mrtví k zemi. Vina za neštěstí přičítá se zřízencům vlaku nákladního, ačkoliv tvrdí se naproti tomu, že na nákladním vlaku právě u závodu společnosti Paxtangovy praskla vzdušná roura, čímž několik vozů ve středu vlaku se vybortilo a svezlo s kolejí. Za dvě nebo tři mi- nuty na to, aniž by mu byla dána výstraha, přihnal se vlak osobní a neštěstí bylo hotovo. Devět náklad- ních vozů bylo zničeno a tři zbývající učiněny k další službě nepotřebnými; z osobního vlaku ne- zbyla ani jediná část. Mezi poraněnými byla také dcera spolkového senatora Knoxa, která jela z No- vého Yorku do Pittsburgu, divadelní ředitel Shubert a advokát Klein z Nového Yorku.

— 356 Na výšině stanul. Stroj rachotil ještě a potom umlkl i on. »Tam !«, pravil řidič jen. I ukázal tlustým prstem svým, krytým v rukavičce na ruce navlečené, na černý, nestvůrný předmět před oči- má Redwoodovýma. U veliké dálce — tak se zdálo — zvedal se před oblohou veliký násep, korunovaný září reflektorů. Paprsky tyto přicházely a míjely pod mraky a na pahorkovitém kraji kol nich jakoby rýsovaly čáry jakés tajuplné. »Nevím, zdaž dále«, pravil řidič na konec i bylo zřejmo, že bojí se dále jeti. Tu rozlila se na ně záře reflektorů, utkvěla na nich, jakoby se byla náhle zarazila i zkoumala je. Oslňující lesk to, jenž obrovským stonkem rostlinným, stojícím mezi nimi a mezi ním, byl maten spíše, nežli mírněn. Tak seděli zde mužové, rukavičky své držíce před očima a pokoušeli se z pod nich vyhlížeti světlu vstříc. »Dále!« pravil Redwood po malé chvíli. Řidič byl stále ještě v pochybnostech. Pokusil se jen vyjádřiti, ale hlas jeho umlkl opět při slovech »Nevím, zdaž — —« Na konec odvážil se přece dále. »Tak tedy!« pravil a vzbudil stroj svůj opět ku pohybu, ostře sledován velkým, bílým okem oním. Redwoodovi připadalo to dlouho již, jakoby nedlelt na zemi, nýbrž jakoby honili se jakýmsi mrakem svítícím. Tuf-tuf-tuf dělal stroj a tu a tam — nevím, na jaký nervosní podnět to dbal — nechal vůdce zazvučeti opět roh svoj.

Útrapami a tísněmi obou posledních dnů byl Red- wood do krajnosti znaven; zdálo se mu, že city jeho musí býti vyčerpány, ale před odjezdem byl se posílil silnou kávou a myšlenky jeho vyvíjely se lehce a jasně. Duch jeho dotýkal se mnohých věcí. Přehlížel nyní ale v osvětlení dokonaných událostí ještě jednou způsob, jímž Krmě bohů ve svět byla vstou- pila a se rozvinula. Zašeptal s lehkým úsměvem sám k sobě: »Bensington mínil, že Herakleoforbie může se státi jednou výtečnou potravinou pro dítky.« Potom předstoupily před mysl jeho, jakoby po dnes byly nezodpověděny, vlastní jeho pochybnosti stražlivé, vzpomínka na to, jak dal se sám do věci zatáhnouti tím, že Herakleoforbii podal i svému synu. Od té doby Herakleoforbie přes všechno úsilí lidí, odpomoci a zameziti, šířila se stálou a neodvratnou roz- pínavostí celým lidstvem. A nyní? Redwood zašeptal; »I kdyby je usmrtili všechny, věc se stala a zů- stane.« Tajemství výroby Herakleoforbie bylo dnes už da- leko a široko známo. To bylo vlastním dílem Redwoodovým. Rostliny, zvířata, množství rostoucích obrovských děti v tísni musilo se nezbytně spolu spiknouti, aby donutily svět, by sáhl zpět k Herakleoforbii, nechť i boj nynější skončí jakkoli. Věc se stala již a zůstane! opakoval Redwyood, kdežto duch jeho nezdolatelný obrátil se již zase směrem „Zápas s obry . 353 —