V Praze, v pátek dne 2. června.

K číslu 150 číslo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí s v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Válka. Osmá zpráva admirála Toga. Z Tokia, 1. června. (C.-B.) Osmá zpráva admirála Toga, došlá 31. května, zní: Velitel Kasugy, přibyvší dnes odpoledne se zachráněným mužstvem »Dmitrije Donského« sděluje, že po otevření záklopek »Dmitrij Donskoj« se potopil a že zbylé mužstvo se živými z »Osljablje«a torpédoborce »Bujného« přistálo na ostrově Urlenu. Zdá se, že »Bujný« převzal admirála Rožestvenského a jeho štáb, jakož 200 mužů z »Osljablje« odpoledne 27. května před poto- pením admirální lodě, že však, když torpédo- borec nemohl nějak ku předu, Rožestvenskýa jeho štáb přestoupili na »Bědový«. Když pak »Bujný« plul severně, narazil ráno 28. května na »Dmitrije Donského«. Jak- mile Rusové z paluby »Bujného« dopraveni na »Dmitrije Donského«, ponořil se torpédobore »Osljabija« dostala v sobotu dle udání jednoho Rusa hned na počátku bitvy ránu do věže, ranou tou byl admirál Felkerzam zabit. Loď se pak potopila, jsouc zasáhnuta dalšími ranami o 3. hodině odpolední. Pozůstalí z »Dmitrije Don- ského« vypravují, že v sobotu o poledni, kdy bitva byla nejprudší, viděli dva torpédoborce ruské utonouti. Podle toho, odpovídají-li sdělení ta pravdě, potopilo se 5 torpédoborců. Vzpoura na ruských lodích. Z Petrohradu oznamuje se na základě tam došlých, ale dosud neuveřejněných zpráv, že byla hlavní příčinou zkázy ruského loďstva vzpoura strojníků, kteří v nejdů- ležitější době svá místa opustili. Zejmena na lodích »Nikolaj«, »Orel«a »Apraxin« byla vzpoura dokonalá. Zrádné mužstvo donutilo důstoj- niky, aby bílé vlajky vztýčili a

Japoncům se vzdali. Strojníci zastavili prý práci hned po první srážce. Důstojní k, jenž loď »Orel« do povětří vyhoditi chtěl, aby se nedostala do rukou Japonců, byl revoltujícím muž- stvem zabit. O taktice v námořní bitvě korejské zahajují přední odborníci rozpravy, aby vyše- třili příčiny tak velké porážky ruské. Ale pro- zatím se shodují v tom, že nelze již nyní na základě kusých zpráv učiniti žádný závěr o tak- tice v nejnovější bitvě námořní. Z Petrohradu, 1. června. „Novému Vre- meni“ sděluje velitel jednoho ruského torpédo- lcvce, že se 4 důstojníky a 170 muži utonulé lodi „O slablja“ přibyl do Vladivestoku. Ve- litel křížové lodi „Izumrud“ bar. Fersen te- legrafuje, že přibyl do Vladivostoku. Z Londýna, 1. června. Ruský vyslanec ve Washingtoně prohlašuje, že všechny pověstio uzavření míru jsou nesmyslem. Před bitvou ljaojanskou byla pro Rusko dána možnost míru. Po porážkách pozdějších však je nutno pokra- čovati ve válce, třeba ještě několik let. Válečné náhrady, kterou žádá Japonsko, může Rusko lépe užiti ke stavbě nového loďstva. (Ostatní zprávy viz na 3. straně.)

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Uherská krise. Z Vídně, 2. června. Ministerský předseda hrabě Štěpán Tisza je zase ve Vídni. Tvrdí se, že tentokráte nikoli nadarmo a že dnes vyhověno bude žádosti jeho, aby demisse jeho, dávno podaná, stala se konečně skutkem a on propuštěn byl z úřadu, který se mu stal utrpením a nastolen byl nějaký jeho nástupce. Přese všechno popírání tvrdí se dále, že Tiszův nástupce bude přece jenom bar. Féjerváry, který má svůj kabinet úplně se- stavený a že dneškem počínáv Uhrách ve vší formě systém abso- lutistický, systém dalších překva- pení. Dlužno také v tomto případě vyčkati věci, které přijdou. Aspoň bar. Féjerváry dušuje se, že kabinet sestavuje pro ně- koho jiného. Kdo to jest, neudává. Hádá se na leckoho. Je těchto kandidátů plná ošatka. Trvalo by dlouho, než bychom všechny vyjme- novali. Počkáme tedy. Hrabě Štěpán Tisza bude dnes dopoledne přijat císařem ve slyšení, po kterém snad ve- řejnost doví se věcí určitějších. Z Pešti, 2. června. Baron Féjerváry prohlásil k členu liberální strany, že pověstio něm rozšiřované, jsou bezpodstatny. Přičinil se sice o rozřešení krise, a bude-li mu dovoleno, podá také panovníkovi referát, ale nevěří, že na základě tohoto referátu bude pověřen úkolem převzíti vládu. Rozřešení krise způsobem mimo- parlamentním považuje za nesmyslno.

Složil mandát.

Z Vídně, 2. června. Rumunský poslanee na říšské radě, rada zemského soudu Lu pu, který byl jmenován doživotním ředitelem rumun- ské banky zemské, vzdal se následkem toho mandátu poslaneckého na říšské radě a také své hodnosti soud- covské. Bulharská universita zavřena. Ze Sofie, 2. června. Usnesení aka- demického senátu, kterým za vírá se universita do října a zároveň releguje se na dva semestry 400 studentů, vyhlášeno bylo úřadně. Universitní studenti shlukli se před universitou, strhli vyhlášky, na kterých byl také se- znam studentů a demonstrovali ulicemi.

FEUILLETON. Jak se dostávají peníze. N. A. Lejkin. Do podjezdu zahnul pán v liščím kožichu a poopraviv si na hlavě beranici, jal se stoupat po schodech. „Ke komu jdete?“ zavolal na něho vrátný vykukuje ze své komůrky. „K panu Zachvatajevu,“ odvětil pán, ohléd nuv se. Vrátný prohlédl si příchozího od hlavy až k patě a spatřiv na něm vysoké boty, tázal se: „Od koho?“ „Sám od sebe. Jsem povozný. Jdu si pro peníze. „Když jste povozný a jdete pro peníze jděte po černých schodech.“ „Ach, známe ty černé schody, ale tam se ničeho nedočekáš, pána jaktěživ neuvidíš.“ Příchozí opět se jal stoupati po schodech. „Tam nesmíte, pravím vám!“ povýšil hla vrátný. „To je pro pány. „Tak? Pro své peníze nesmím?“ „Nesmíte. K tomu jsou černé schody. Pro černé lidi černé schody. Příchozí se zastavil a kýval hlavou, hledě na vrátného. „Vím, co chceš,“ pravil příchozí, sahajed kapsy. „Toť máš dvacetník. Vrátný vzal peníze a pozměněným hlasem řekl: „Nesmíme tam pouštět obyčejné lidi. Nu, jdi, jdi, bůh ti pomoz!“ Povozný přišel ke dveřím, na nichž byl ná- pis J. A. Zachvatajev a zazvonil. „Čeho si přejete?“ tázal se lokaj, otvírají dvéře. „Řekněte pánovi, že povozný si ho přeje „Povozný... Víte přece, že máte chodi po černých schodech!“ vidět. „Po těch chodím pro peníze už od pod zimku — ale pořád jich nevidím. „Zde jich teprv neuvidíte. „Oznamte to a uvidím.) „Neoznámím, že jste šel po parádních schodech.“ „Já ho tedy vyčkám zde na schodech a sám se ohlásím „Můžete být i za límec vyhozen.o „Za límec? A k soudu si nepřeješ? Vidět že's neseděl ještě v kukani!“ „To bych měl proč!“ „Ohlas, že přišel povozník pro peníze.- „Peníze! Služné nám nevyplácí a tu bude najednou platit povoznému! Kde by vzal pe- níze?“ „Ostatně, když si poroučel, darmo přece neporoučel.

„Může být, že darmo.“ „Aby tě čert vzal! Co si myslíš? Na, tu más dvacetník a ohlas mne. Lokaj se dal obměkčiti. „Ohlásím, ale to vím, že z toho nebude nie jdete-li pro peníze. „Kdo ví. Jenom to zkus,“ dotíral povozník „Marné zkoušení — já znám jeho řeč, jde-l kdo pro peníze — ,žeň ho pryč'. Dobře ohlásím.“ Lokaj odešel ohlásit a brzy se vrátil. „Nu, co? Jaká slova?“ „Slova změnil, ale výsledek je týž.“ „Ať táhne!“ pravil. Povozník pošinul čepici do týla a pravil: „Co dělat, budu čekat, až ho dočkám. „Zde u nás to nejde čekat. „Proč by nešlo? Vždyť dostal's na pivo. Když vzal's, tak mne nech.“ „To je obnos!“ „Dostanu-li od něho pohledávku, přidám ještě dvacetník.“ „Nu, čekejte, bůh vám pomoz!“ Povozník se dal do čekání. Uplynulo čtvrt hodiny. Dvéře se rozevřely a objev.l se pán v bobrové čepici, v kabátě s bobrovým límcem. Povozník smekl čepici. „Račte býti tak laskav, milostivý pane...“ „Kdo jsi? Ach, ano... povozný,“ ohlédl se po povozníkovi tlustý pán. „Ty ještě pořád zde? Vždyť jsem ti vzkázal, abys odešel.“ „Prokažte mi tu milost, prosím, vždyť od léta sem chodím a groše jsem od vás neviděl.“ „Nejsem teď při penězích. „Aspoň stovečku, račte, prosím.- „Kde bych stovku nabral? Jsem vůbec bez peněz. „Takový velký pán a bez stovky! Kdo to jaktěživ viděl!“ Pán se usmál. „To je velmi prosté. Jsou takové časy!“ „To nemůže být, vaše excellence. Aspoň půl stovečky kdybych dostal. Ach, jak bych po- třeboval peněz!“ „Kde pak je mám vzít? Zvláštní člověk!“ „Dělníci přijdou, musím je přece vyplatit. Dejte aspoň čivrtinu.“ „Ty's neodbyta! Nemám. „Nevěřím. Budu-li t brát po čtvrtinách i pro vás to bude lépe.“ Pán pokýval hlavou a vyňal peněženku. „Na, zde máš 25 rublů, ale věz, že to jsou ty poslední.“ „Děkuju uctivě.“ Pán sestupoval se schodů. Povozník stál.

Vyšel lokaj.

„Vidíš, že jsem dostal. Třeba jen čtvrtku, ale přece jsem dostal.“ „Dej, dvacetník, co jsi slíbil,“ natahoval ruku lokaj. „Tu máš. Ale to ti pravím, že příště zase přijdu po parádních schodech. A odtud mne ohlásíš. Nedá-li, budu čekat, až ho dočkám. Fu, jak těžko se teď dostávají peníze!“ Prel. J. Koj scký.