Z Říma, 6. března. (C.-B.) Munici- pální rada jmenovala Marcona akklamací čestným měšťanem. Purkmistr Colonna proslovil za velké pochvaly řeč, v níž vele- bil vřelými slovy Marcona. Z Říma, 6. března. (C.-B.) Dnešního postního kázání ve Vatikáně zú- častnili se kardinálové a preláti. Papež se nedostavil. Musí dosud zachovávati přísný klid. Zdravotní stav jeho jest však dobrý Rýma už ustala. Celý den ztrávil papež mimo lože. Z Paříže, 6. března. (C.-B.) Senát pokračoval v rokování o dotazu stran zdravotních poměrů v armá dě. Gotteron poukázal na rozčilení, jež vzbu- dilo prohlášení ministra války ve Francii, že úmrtnost v armádě francouzské jest ně- kolikráte větší než v německé. Poměry ty jsou asi zaviněny tím, že se ve Francii od- vádí mnoho slabých lidí. Také zdravotní služba není dostatečná. Ministr války André odpověděl, že byla učiněna všemožná opa- tření za účelem snížení úmrtnosti. Potom odročeno rokování na úterek. Z Madridu, 6. března. (C. B.) Prin- cezna Asturská porodila syna. Z Tangeru, 6. března. (C.-B.) Guver- nér tangerský obdržel od zvláštního kurýra sem přibylého zprávu o zajetí presi- den ta. Z Londýna, 6. března. (C.-B.) Dnes odpoledne konala se zde londýnskou obchodní komorou svolaná konference, jež se ra- dila u účincích nového německého celního tarifu na obchod angli- cký. Předseda Rogers dovozoval, že Anglie musí se nejdříve pokusiti úzavříti novou obchodní smlouvu s Německem. Ne- může zavésti vůči Německu řízení differen- ciální, ale nemůže mu ani povoliti výhody. jichž neposkytuje ani svým vlastním koloniím. Shromáždění přijalo resoluci, jíž se vláda vyzývá, aby vyjednávala s Německem a s ostat- ními zeměmi o zvláštní obchodní smlouvy Jiná resoluce přimlouvá se za dosazení vy- borů, které by vyšetřily účinek tarifu na různá odvětví průmyslová.

„Česká spořitelna“.

Různé zprávy. = Dlouhoprstá návštěva. Přítel našeho listu píše nám z Oděsy: Že tenoristé mají štěstí třeba i v ne- štěstí, dokazuje skandální historka, která se zde onehdy odehrála. K oblíbenému tenoristovi italské opery v Oděse p. Barreriovi přišlo do bytu několik ctitelů hudby, kteří za příčinou jeho odjezdu do Pa- lerma srdečně se s ním loučili. Mezi čilou zábavou p. Barreri najednou zpozoroval, že na stolku se na- lezající krabička s brilianty v ceně 1500 rublů - iétě pracovati? Ničemu se jak živ nenaučil a pak byl líný jako valach a celý den páchl kořalkou! Nikdo by ho byl do práce ani nevzal! . .. Do jizby vešla žena v zablácených škor- ních a s podkasanými sukněmi, všecka pro- moklá a zkřehlá, s otepí klestí v náručí. „Bodejť do tebe, ty valachu!... Sedí t celý den jako pavouk a rukou nehne, jakoby bylo všeho dost!... Aby aspoň na to klestí šel nebo na chřást!... Ale to musím všecko sama!... Jen počkej v zimě!“ spustila, dusíe se kašlem. Pacovský ani brvou nehnul. Proč by také?! Takovému kázání byl zvyklý, měl je každý den. Hleděl stále jen na náves, kde se lilo, až se z kaluží prášilo a kde stále ten studený vítr smýkal suché listí blátem . .. Teď viděl, jak protější Havránková, sukni majíc přes hlavu, žene domů husy. Byly tři, tři pěkné, běloučké a vykrmené husy. Dostala je od kmotřičky ze statku, aby měla na zimu drobet sádla a drobet peří maličkému do drchny. Ráno o tom komusi na návsi hlasitě vyprávěla. Slyšel te, jak stál na záhrobci. A teď je hnala domů . .. Kdyby tak Pánbůh dal a — já k těm husám nějak šťastně přišel!“ pomyslil si Pa- covský a vstav, šel si lehnout na pec. Stmívalo

Druhého dne z rána byla celá ves vzhůru. Pro Pacovského přišel četník a odvedl ho v že- lezech do města. Byl prý v noci venku a ponocný ho lapil, jak lezl od Havránků přes plot s ně- jakým pytlem. V pytli byly tři zardousené husyi A tak toho milého, starého Pánaboha vzý- vají lidé o pomoc za nekalým často účelem Jeden ho prosí, aby lidé stonali, jiný, aby mřeli a třetí k němu vzdychá, aby mu pomohl šťastně krást! Ale dobrý Pánbůh neslyší a jenom tresce. zmizela. Pan Barreri se ulekl a oznámil to svým ho- stům. Počali krabičku hledat, avšak marně. Nacháze- jící se mezi hosty všeobecně vážený soudce pan La- skovecký poslal ihned pro policii. — »Ať nás vše- chny prohledají,« pravil, »aby na žádném z nás ne- lpělo podezření z hnusné krádeže.« Za nedlouho při- šel policejní komisař a krabičku s brilianty našel podhozenou — pod postelí. Není to poprvé, co mezi zdejší intelligentní společností stala se taká kompro- mitující událost. Nedávno byl předveden na policejní komisařství známý oděsský elegán p. V., který v di- vadle ze šatny primadonny odcizil drahocenný nára- mek. Druhý případ se stal v sále kupecké bursy při loterii, kde vytahoval jakýs gentleman z urny lístky a zároveň druhou rukou »vytahoval« z kasy, u které se dáma nacházela, bankovky. Třetí případ udál se v delikatesním obchodě Dubinina, kamž každodenně chodila elegantní dáma a nepozorovaně odnášela uzené ryby. Kupečtí pomocníci konečně zpozorovali systematické odnášení ryb a vtipně na dámu políčili.

Přivázali totiž všechny ryby nepozorovaně na dlouhý provázek. Když dáma jako obyčejně strčila jednu do kapsy svého širokého plaště a odcházela, táhla za sebou na provázku celý řetěz uzených ryb. = O dobrodružství londýnského kata oznamují se ještě následující podrobnosti: Kat pro Anglil Bil- lington vykonal v úterý ráno popravu vraha Ed- wardsa, jenž, jak jsme onehdy oznámili, zavraždil celou rodinu a rozsekané jejich mrtvoly zakopal v zahradě. O půl noci odejel Billington, vykonav po- pravu na dvoře vězení, do Boltonu, kdež bydlí. Že- lezniční zřízenci pozorovali, kterak vstoupil do prázd- ného kupé. Půl hodiny potom nalezen Billington blíže stanice Lutonu ležící beze smyslů na želez- niční hrázi. Dopravili jej na stanici a lékař zjistil, že utrpěl sice silné pohmožděniny, ale nikoliv váž- nější poranění. O své nehodě vypravoval Billing- ton: »Když se vlak již rozjížděl, skočil ještě rychle jakýs muž do mého kupé. Usnul jsem, ale záby zase jsem se probudil a shledal, kterak můj spolu- cestující mi prohledává kapsy. Protestoval jsem ovšem proti tomu, avšak on stavěl se jakoby byl uražen pro domnělé neodůvodněné obvinění z krá- deže a napadl mne. Ve rvačce byl jsem vržen proti dvířkám vagonu a vypadl jsem.« — Poněvadž vlak jel plnou parou, jest skutečným zázrakem, že kat vyvázl životem. Po útočníku nenalezeno ani stopy a železniční správa, jak se zdá, nevěří valně vypravo- vání Billingtonovu.

= Místoguvernér postřelil redaktora. Z Columbie, Jižní Carolina. Ve stínu státního kapitolu Jižní Caro- liny postřelil a snad smrtelně poranil místoguvernér James H. Tillman, synovec senátora Tillmana, re- daktora místního časopisu »Columbia State«, Nar- cissa Genera Gonzalesa. Příčinu k tomu zavdalo dlouho trvající nepřátelství mezi Tillmanem a redak- torem Gonzalesem, které táhne se od známé afféry Tiliman-Mc.-Laurinové. Tehdy měl být pro udaten- ství vyznamenán major M. Jenkins, který bojoval s Rooseveltem na Kubě. Lid Jižní Caroliny věnoval Jenkinsovi drahocennou šavli, kterou mu měl ode- vzdati místoguvernér Tilíman. V čase tom udal se známý skandální výstup v senátu, mezi Tillmanem o Mc Laurinem. Následkem tohoto výstupu odvolal president Roosevelt pozvání senátora Tillmana k státní hostině a v odvetu za to odepřel synovec se- nátorův, místoguvernér Tillman, odevzdávati vyzna- menání majoru Jenkinsovi. Za to byl vl časopise »Columbia State« zuřivě napadán. Tillman vyzval redaktora Gonzalesa několikrát na souboj, ale týž vyzvání ignoroval a v útočení na Tillmana při každé příležitosti pokračoval. Dle jedné zprávy obdržel Tillman od redaktora dopis, v němž prý mu psal, že spor svůj vyrovnají konečně přece jen pistolemi. Proto když setkal se Tillman s Gonzalesem, vytáhl revolver a z bezprostřední blízkosti střelil na redak- tora. Ten sklesl k zemi a vida, že Tiliman revolver v ruce dosud drží, volal: »Střel opět, zbabělče!

Gonzales střelen byl mezi žebra a kule projela tě- lem a dopadla na dlažbu. Tillman nalezá se ve vě- zení, kde držán bude, až jak utváří se stav raně- ného, který prý je povážlivý. Oba muži mají mnoho osobních přátel a stoupenců a panuje obava, že do- jde ke srážce mezi stranami, jak na jihu často se stává. = Záhadná krádež. Z Curychu se oznamuje V Rapperswylu, kde se, jak známo, nalézá polské národní museum, vloupali se neznámí pachatelé do villy bývalého člena rakouské sněmovny poslanců dra. Lewakowského a ukradli z nedobytné pokladny veškerou korrespondenci dra. Lewakowského. Hoto- vých peněz a cenných papírů, jež se nalézaly v po- kladně, se pachatelé nedotkli. Poněvadž se mezi ukradenou korrespondencí nalezala též pojistka na život, zakročil dr. Lewakowski, aby byla amortiso- vána. Dr. Lewakowski jest ředitelem polského národ- ního musea. = Bouřlivý konec soutěže krasavic. Z Milána se oznamuje: Také v Italii byl několikráte učiněn pokus, uspořádati závody krasavic. Avšak podnik zmařen vždycky horkokrevností uchazeček a jejich ctitelů. Letos o konci masopustu učiněn zde ještě jednou pokus, zjistiti veřejným hlasováním, která dívka jest nejkrásnější v celém městě. Jakožto cena slíbena zvítězivší krásce pěkná výbava. Následkem toho sešly se v Teatro Dal Verme nejznamenitější krasavice, aby diváci po zralé úvaze přiřkli cenu nejkrásnější z nich. Nešťastnou náhodou dostaly dvě z krasavic skorem stejný počet hlasů. Celý Milán rozdělil se ve dva tábory, červených a modrých, podle stuh, jimiž ta která uchazečka byla zdobena.

Signorina s červenou stuhou jest krasavice v plném rozvoji klassických řeckých forem. Její sokyně s mo- drou stuhou jest ještě poupátko, ale pikantní a ne- obyčejně půvabná. Porota přiřkla cenu signorině s červenou stuhou a dle programu měla se ve ve- řejném průvodu objevit lidu. Avšak prohlášení vý- sledku soutěže rozzuřilo ostatní konkurentky tou měrou, že by málem byly zvítězívší krásce i porotě vyškrábaly oči a zbily je. Od veřejného průvodu zvítězivší krasavice musilo být upuštěno, nebot podlehnuvší krasavice a jejich přátelé a příbuzní hrozili, že způsobí veřejnou demonstraci, odváží- se zvítězivší krasavice slaviti svůj triumí pod šírým nebem. Nešťastní porotci jsou jedva bezpeční svými životy a musejí na každém kroku poslouchat nejkr- vavější urážky. = Továrna na barvy vyhořela. Z Clevelandu, Ohio, se oznamuje: Krátce před úsvitem spozoroval onehdy noční hlídač Benet, když nahlížel do stro- jovny továrny Ferrows Pigment Co., na křižovatce C. P. dráhy na Mason streetu, že z jednoho okna továrny srší jiskry. Chtěl vylézti na střechu, ale šle- hající plameny mu v tom zabránily. Také průchod továrnou byl již ohněm zamezen. Když viděl nezbytí, vyrazil postranní dvéře a hustým kouřem dostal se teprve na volný vzduch. Ohněm uchvácené jedno- patrové stavení bylo úplně zničeno. Hašení bylo spo- jeno s velkým nebezpečím, neboť každou chvilku vy- buchovaly sudy s olejem a nádržky barev. Jedné části budovy používala Cleveland Color Co. za skla- diště. Správcem závodů byl dr. A. L. Ramage a utrpěl požárem velkou škodu, poněvadž zníčeno mu bylo drahocenné chemické laboratorium. Způsobená škoda obnáší 10.000 dol.

Čís. jedn. Pr. I. 33/3

Jménem Jeho Veličenstva císaře! Cís. král. zemský jako tiskový soud v Praze uznal k návrhům c.s k. státního zástupnictví ze dne 4. března 1902 čís. Ss 24/3 takto právem: Obsah článku »Česká spořitelna« v čísle 62. v Praze tištěného a vydávaného (periodického) tisko- pisu »Národní Listy« odpolední vydání ze dne 4. března 1903 uveřejněného zahrnuje v sobě v místech »Jakže!? To, že jest důkazem«, až »věřitelé České spořitelny« skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu v § 302. zák. tr. naznačeného. Zabavení periodického časopisu »Národní Listy« odpolední vydání číslo 62. ze dne 4. března 1903 se schvaluje dle § 489. ř. tr., další rozšiřování téhož čísla se zapovída dle 8 493 ř. tr. a nařizuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku.

Obsahem nahoře naznačených míst jmenovaného článku vybízí se obyvatelé státu k nepřátelskému strannictví proti sobě. Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelství vyhověno, jak shora uvedeno. V Praze, dne 5. března 1903. C. k. zemský jako trestní soud v Praze Dr. Wokaun. Panu Josefu Anýžovi, redaktoru periodického tiskopisu »Národní Listy« v Praze. Největšího pytle státního návladnictví, do něhož se vejde ale už každá konfiskace, pro jakou nikde jinde nelze nalézti důvodů, bylo použito na náš konfiskovaný článek o České spořitelně. Povzbuzování národností k vzájemnému stranictví ! Jaký to elastický pojem: Kdyby tento paragraf měl platnost ostří, jakého se proti nám použilo právě v dnešním případě, také všeobecně a každého dne, nesmělo by v Čechách zvlášt v uzavřeném území, světlo světa spatřiti ani je- diné číslo německých plátkův a celé té žurnali- stiky, která otráveným pérem potírá český lid, po menšinách vydaný prušácké zvůli a organi- suje vyhlazovací boj proti našincům, pomalejší sice, ale stejně účinný, jako kdyby byl veden mečem nebo ohněm. Nebylo ještě boje s odvěkým nepřítelem ně- meckým, vyčerpávajícím všechny síly naše, abychom nebyli pocítili meč spravedlnostiv boku, která, ač slepá, po paměti a ve tmách vždy najde mezi národnostmi, povzbuzovanými ke vzá- jemnému strannictví, výhradné národnost českou.

Při veškeré nám vrozené úctě, jakou chováme k nálezům slavných soudních úřadů, nejsme s to, ubrámti se vůči shora citovanému konfiskačnímu nálezu dojmům od vážnosti velice se různícím. Myslíme, že týmž dojmům neubrání se ani naše čtenářstvo až bude číst odůvodnění konfiskač- ního aktu, kterýmž odňata byla mu část našich úvah, v podstatě nejméně se srovnávající s obsa- hem paragrafu proti nám citovaného. Myslíme, že takovýto postup v afféře České spořitelny, ve kteréž proti českým vkladatelům, používajícím jenom svého práva volného nakládání se svým jměním sorganisována celá státní správa od sluhy c. k. okr. hejtmanství, zanášejícího známé plakáty do nejodlehlejší vísky, až po předsedu ministerstva, takže neschází ani konfiskační ap- parát se svými výkony v celém tom systému, nej- méně jest vhodný vzájemnou nenávist mezi obě- ma národnostmi umenšiti, pakliže se všemi pro- středky potírá jen na jedné straně. Ovšem my Němce nenávidíme, oni však za- hrnují nás každodenně nečítanými, neocenitel- nými důkazy lásky. Nejpádnější důkaz této lá- sky poskytuje se nám právě v záležitosti České spořitelny. Nebylo snad pod sluncem spravedli- vějšího požadavku, než aby učiněna byla přítrž