germanisační práci, Ceskou spořitelnou provozo- vané výtěžkem českých úspor, uložených tu v imposantních millionech na pouhou legendární fikci, že je to „císařská spořitelna“, udržovaná kuratorským poměrem c. k. místodržitele ke spo- řitelně této. Nemůže býti ani větší ohavnosti před Hospodinem, než tohoto poplatnictví českého lidu prušáckému hakatismu, tohoto systému. kterým se odvádí po staticících berně z mozolů českých na bundy, heimy, vereiny a nemajících jiného účelu než výboj proti českému majetku nejen národnímu, ale i soukromému.

Ničeho jiného nechce ten český lid, než aby na příště tomu zabráněno bylo, nad těmi mil- liony, jež za minulá desítiletí zaplatil do válečné pokladny výbojného němectví, chce učiniti kří- žek. Žádá tudíž, aby do správy jeho millionů, do kontroly nad používáním výtěžku jeho píle příslovečné pracovitosti povoláni byli také čeští mužové jakožto členové spolku České spořitelny jejího ředitelství, jejího kurátorstva. Co se mu odpovídá na tento požadavek? Spořitelna dáva svým tiskem prohlašovati požadavek tento „za pitomý“ („albern“) a pan předseda ministerstva oznamuje zákonodárným sborům říše, že vláda nedopustí, aby byl změněn statut České spořitel- ný tak, aby spravedlnosti, jejimž jménem jsme konfiskováni, bylo učiněno zadost, aby bylo za- jištěno, že se účelům českým naměřuje v témž poměru jako německým podle stavu českých a německých vkladů. Když pak čeští vkladatelé přistupují k svépomoci, aby uvedli věc do po- řádku vystoupením ze spořitelny, anoť se jich důvěrníkům brání vstoupení do její správy a spolurozhodování o jmění, kteréž jest z převalné části českým, celá autorita státní sprá- vy, celý její politický apparát vzepře se tomuto emancipačnímu činu, a postaví se po bok udržení stavu, který v nejzákladnější své podstatě jest illegálním privilejem německým. Podaří-l se timto jednáním zmařiti, zlomit toto hnutí národního svědomí, roz- pomenuvšího se na potupu nejen trpěnou a po půl století podporo- vanou vlastnima rukama českýma potom ovšem dostoupí „vzájemné strannictví ná- rodů“ mezi sebou vrchole před tím nevídaného.

Kdyby stát, kdyby vláda byla volila jediné jí přislušné stanovisko, a byla do sporu zakročila, vyrovnávajíc krutou křivdu na nás pá- chanou, kdyby byla prostřednictvím vrchního kuratora přistoupila ke spolku 45 německých správců spo- řitelny s ponuknutím, aby proza- tím aspoň vakantní mista uzavřeného členstva Č. S. byla obsazena členy českými, týmž dnem byl by usta nával českých vkladatelů k poklad- nám spořitelní m. Nepodceňujte, pánové, jimž svěřeno jest rozhodnutí v tomto boji, hnutí, jehož jste svědky. Nepokoušejte se o to, měniti sebevě- domí lidu českého, který nekoná nic nespra vedlivého, v zoufalství; stavte známé pohrůžky od nichž marně slibujete si pomoci pro spo- řitelnu. Nikomu nenapadá, chtiti Českou spořitelnu povaliti, ji poškoditi, jak se neustále tvrdí z zbytečného uvádění dokladů o její nerozbornosti To však může český vkladatel České spořitelny žá dati, aby, chovaje doma její vkladní knížku, nemě v ní zároveň doklad své hanby, své potupy svého ponížení, své poplatnosti germanisačním účelům České spořitelny. Odejmete od něj tento osten a především vědomí, že jest této jeho po roby protektorem sám stát!

Obležení »české« spořitelny trvá stále, třebaže v počtu vkladatelů poněkud zmenšeném. Pro dnešek vydáno bylo 220 vstupenek. Včera výplata vkladů trvala do 6 hod. večerní. Na 1050 knížek vkladních bylo vyplaceno 1,156.802 K 63 h.

Denní zprávy.

K úmrtí dra. Fr. L. Riegra. K pohřbu dra. Fr. Lad. Riegra přijelo dnešním ranními a dopoledními vlaky do Prahy množstv účastníků ze všech končin království. Do Pantheonu kde mrtvola je vystavena, od 8. hodiny ranní až do 11. hod. dop. panoval veliký nával obecenstva. Dnes v den pohřbu dra. Fr. L. Riegra bude mít záchr. stanice oba ambulanční vozy k použití. Jeden vůz bnde státi ve Spálené ulici poblíže záchranné stanice, druhý vůz až do zahájení průvodu státi bude ve Štěpánské ulici před dvor. pivovarem (čís. telefonu 1016. Jakmile průvod postoupí odjede tento vůz k Vyšehradu a zaujme místo v Benáteské ulici u chu- dobince sv. Bartoloměie (čís. telefonu 1249.)

— V zájmu ochuzelého města a zbědovaného kraje: Je pravda: moderní rozruch průmyslový a zvláště rozvoj komunikační pozvedl obecný blahobyt na míru druhdy nebývalou, však na druhé straně přinesl nejen mnohému jednotlivci, nýbrž i ce- lým krajům ochuzení a zkázu. Máme na mysli jedno město, dnes zapadlé a jakoby odsouzené ku povlovnému hospodářskému zničení. Je to Týn n. Vltavou. Jaké to bylo město před pade- sáti léty! Středisko obchodu z jižních Čech směrem na sever a nazpět ze středu a ze se- veru na jih. Co druhdy po Zlaté stezce dopra- vováno. Všechny statky několikráte rozmnožené a novými doplněné, dovážené přes Týn n. Vlt. do Prahy a z Prahy. Týn n. Vlt. byl středem obchodu obilního a dřevařského, především ale bylo to obrovské skladiště soli, jež ze Solně Komory přes Budějovice dovážena byla do če- ského království a hromaděna ve velikých skla- dištích, jež dosud trčí v Týně nad Vlt. jako zbytkové staré týnské slávy a starého týnského bohatství! A dnes? Jak jsme již řekli: město mimo život, položené ve kraji neobyčejně půvabném na stoku Lužnice a Vltavy a jakoby stvořeném pro zdárný rozvoj průmyslový.A obyvatelstvo? Ochuzelé a zoufalý boj svádějící s bídou. Odkázáno téměř výhradně na země- dělskou výrobu, nevydělá sobě ani tolik, aby dětem do syta se chleba dalo najíst. Výdělek není žádný. Kde také? Na břehu řeky, kde jindy tak čilý panoval život, je pusto a prázdno.

A není-li v kapsách lidu selského nic, má-li dělník kapsu prázdnou, nemá také řemeslník živnostník ničeho. A přece to kraj k průmyslu jakoby stvořený. Vody plno i vodní síly a sice naprosto vody nezkažené, kterážto také při ne- jednom průmyslu je nezbytnou podmínkou, lid je pilný, dovedný a při tom skromný. Tak levně, jako v tomto kraji nepracoval by nikdo. Ale čeho kraji a zejmena městu tomu se nedostává, je dráha. Jest pravda, že má nyní lokálku do Vodňan, však tato dráha městu tomu nepomůže. Dokud nebude prodloužena do Veselí n. L. neb do Bechyně, je cena její velmi problematická. Však přes všechno namáhání, aby kraji tomu bylo pomoženo, přes úsilí obecního a okresního zastupitelstva i jednotlivců, přes nesčíslné inter vence ve Vídni i v Praze zůstávají příslušné instance hluchými. Jedna vymlouvá se na druhou a nejméně vůle pomoci má náš pan zemský železniční ministr hrabě Schönborn. A také jiní povolaní páni o věc valně se neinteressují. Přes všechnu námahu místního poslance, jenž marně dokazuje, že jde tu o pomoc ubohému kraji neskonalé nouzi, že nesmí se stavba této dráhy posuzovati dle obvyklých výpočtů rentability. která beztoho u všech státních dráh ukázala se býti nesprávnou, věc nejde ku předu, jakkol města a chudý okres sebral obrovskou pro ta- mější poměry částku na stavbu a sice plných 10 proc. stavebního nákladu. Včera opět v té věci u ministra Wittka zakročeno. Ministr želez- niční slíbil sice, že se vší přízní provázeti bude snahu po uskutečnění stavebního projektu, však což to všechno platno: ne slibů a hezkých slov mají v Týně n. Vlt. zapotřebí, nýbrž dráhy.

Uvádíme toto jako opětný doklad k tomu, jak těžko u nás dobývá se i to, co stát ve vlast ním prospěchu a bez pobídky měl by konati jak otčimsky i k nejnaléhavějším potřebám to- hoto království a jednotlivých jeho částí chovají se nejen orgánové státní, nýbrž i jistá instance zemská, když z té či oné příčiny jim ten neh onen podnik není po chuti. — »Zločinec olomoucký.« Ve středeční schůzi vídeňského parlamentu nazval poslane dr. Menger v návalu vášně, ba řekli bychom zuřivosti, českého poslance Reichstädtra »zlo- čincem olomouckým«. Předseda, byv k tomu vyzván, volal sice Mengra k pořádku, však což znamená ve vídeňském parlamentě tato censura Té si nikdo již ani nepovšimne a stane-li se tak, provází ji ten, jemuž byla udělena, sou- strastným smichem. V některých novinách vy- skytla se zpráva, že měl poslanec Reichstädten v úmyslu požádat, aby v této afféře sestoupila se sněmovna jako kárný soud, však že od toho upustil, když byl dr. Menger nahradil výrok svůj ve stenografickém protokole slovem »olomoucký provinilec«. Mohlo by se říci, že to bylo »péšky jako za vozem«, však posl. dr. Menger neměl ani tolik slušnosti, aby to byl učinil. A co učinil poslanec Reichstädter, že vzbouřil proti sobě všechny severo-moravské a slezské německé poslance, že soptili ve jmenovaný den oheň a síru? Rozčililo je nejvíce, že sytými barvami sice ale po pravdě vylíčil činnost pre- sidenta krajského soudu v Novém Jičíně, pana Krayatsche, důstojného to soudruha pana dra. d' Elverta, vrchního arrangera německých násilnických výprav do českých mést a krajů.

Ukázal jaký to pán tento druhdy slovanský Krajáč a co všechno dovoliti se může na Mo- ravé německý úřadník, aniž by mu na hlavé zkřivili vlas. Nejvyšší strážce spravedlnosti v kraji s několika sty tisíci obyvatelů nestydí se sestoupiti se soudcovského křesla do prachu uličního a v něm štváti proti těm, z nichž byl vzešel. Poslanec Reichstädter sebral z činnosti páně Krayatschovy ne sice vonný ale velice ob- jemný bouquett a presentoval jej parlamentu a proto ten vztek. Proto je »zločincem olo- mouckým«, kdežto pan Gross, dr. d'Elvert, dále zu- řivý Roland Albrecht a Menger, kteří po celé Moravě bouří lida k násilí ho pobádají, jsou nevinní jako holoubci. Obvod obchodní komory olomoucké je sice více než ze dvou třetin český, ale němečtí mužové do této korporace zvolení české menšině v této ani tolik práva nechtěli přiznati, aby dle libosti své v tomto sboru směla mluviti ve své mateřštině. 5A když Čechové olomoučtí tomu se opřeli a práv těch, jimž se nyní těší, v pravém slova toho smyslu si vynutili, byl poslanec Reich- städter stigmatisován Mengrem jako — zločinec. Čechové v obchodní komoře olomoucké uzavřeli s tamějšími Němci kompromis na základě usne- šení, jež ostatně pro národ náš je ponižující.

Nechtějme se klamati v tomto ohledu. Pání z komory té pana Reichstädtra vlastně desauovo- vali. Máme za to, že povinností jejich, aby se poslance Reichstädtra ujali. To tak nejde, aby vlastenecká rozhodnost, s jakou si poslanec Reichstädter v Olomouci bez odporu počínal, byla odměňována nevšímavostí, když vrhne se naň některý německý vzteklivec. Čeští členové obchodní komory olomoucké mají nejen příčinu, nýbrž i povinnost vyvoditi z Mengrova nestoud- ného útoku důsledky a napraviti nyní, čím po- chybili, že shnilý smír s Němci uzavřeli. — Národní dům v Litoměřicích. Řešití otázku českých menšin, znamená v první řadě pracovati v menšinách samotných. U nás po většině, mluví-li se o otázce menšinové, děje se- to způsobem generalisujícím. Pohlíží se totiž na menšiny jako na útvar, který prosycen jest vědomím, že jenom svorným postupem, vědo- mím jednolitosti solidaritou, práce a snah může domoci se svého práva. Než stadium, v jakém dnes menšiny se nalézají, neodpovídá tomuto mínění. Území, jež zove se menšinovým, jest souhrnem četných geografických míst, z nichž každé řešeno musí býti zvláště. Jest tu- díž v první řadě nutnou dělba práce, k níž di- rektivu podávají poměry jednotlivých míst. Před- ní podmínkou života a práce jednotlivých menšin jest, vzbuditi vědomí v nich, že tvořiti musí jednotný šik, k boji připravený, povznesený nad osobní, mnohdy malicherná nedorozumění. Všichni členové jedné menšiny musí vědomisi býti, že representují jednu rodinu, jež v otáz- kách národních svorně postupovati musí. K tomu cíli dlužno předem pracovati. Sílení vědomí jed- notnosti, scházení se, združování, výměna ná- zorů, směřující ku prospěchu menšiny i celku nejdůležitějším jsou podkladem vší práce.

Hlavní podmínkou všeho jest však, sjednati stře- disko, které by bylo jakousi přítažlivou silou všechněch Čechů, v menšině žijících. Toho vě- domí si jsouce, Čechové litoměřičtí za hlavní bod přítomného programu pracovního vytkli si, postarati se o společný stánek, který by postačo- val, pojati v sebe veškeren český živel v Litomě- řicích. Stánkem tím má býti „Národní dům“. Nemajíc hmotných prostředků ku provedení této myšlénky nutných, obrátila se Měšťanská beseda, jako representantka Čechů litoměřických, pro- voláním, plným důvěry na korporace samospráv- né, na spořitelny, záložny a zámožné jedno- tlivce, dožadujíc se od nich podpory v této snaze své. Nejde o veliké dary, jedná se pouze o 50korunové dlužní úpisy, splatné každoročním vylosováním jich v obnosu 1200 K. Pouhý úrok z částky 50 K, kterýžto základní kapitál dříve neb později vylosováním upisovateli vrácen bude, jest skrovnou obětí, položenou na oltář ujařme- ných Čechů, odkázaných žíti pode jhem zpup- ného živlu německého. Při této těžké a obtížné práci, jejíž váhy jest si Beseda zajisté plně vědoma, sílena jest přece jen vědomím, že když Čech, až na vzdálené slov. Rusi žijící, porozuměl snaze její a příspěvkem pro nový dům ji obdařil, také korporace veřejné a jednotlivci u nás ne- oslyší proseb její a upsáním dluhopisů posílí věc eminentně národní, a tím novou vdechnou vzpruhu v pochybovačné mysli mnohých ujařme- nch Čechů a odzbrojí posupný ten jásot Němců,