V Praze, v sobotu dne 7. března.

K číslu 65.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách

NAk na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h sedvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z poslanecké sněmovny. Z Vídně, 7. března. V parlamentě na- stalo úplné stišení. Nemyslíme, že tento klid bude valně rozčeřen nastávající rozpravou rozpočtovou. Jest zajisté pozoruhodno — a na tento moment jsme opětně ukazovali a vždy ukazovati budeme — že proti rozpočtu zapšáni jsou a tím vyznačili svůj rozhodný odpor proti kabinetu Körbrovu a nynějšímu systemu vládnímu poslanci všech mimo- polských stran slovanských. To jest dokumentástále se opakující, že tento režim jest veskrze německý a protislovanský. Jako takový musí býti potírán stejně jako byl potírán system koalice ve sněmovněa koalice ve vládě, která spočívala na stejném složení stran, o které se opírá dr. Körber pomocí kterých vymohl disposiční fond, brannou předlohu, rozpočet a pomocí kterých nepochybně vymůže na parlamentu vyrovnací předlohy a vyřízení civilní listy. Zakázaná schůze štyrskohradecká. Z Vídně, 7. března. Ve Štyrském Hradci zakázána byla před několika dny schůze, na které mluviti měl dr. Eisen- koll. Zákaz stal se na základě § 6. shro mažďovacího zákona (tohoto paragrafu, o kte rém řekl jeho tvůrce, německo-ústavácký mi nistr, že nepovolí-li mu jej německo-ústavácká většina poslanecké sněmovny, že nezdolá če- ský národ). V příčině zápovědi této podal ve sně movně poslanecké dotaz předseda německé strany lidové dr. Derschatta. »Vater- land« dnes zlomyslně podotýká, že inter- pellant jednal patrně z hněvu nad tím, že nestal se německým ministrem bez porte- feuilu Pořadatelé schůze, jež ke dni 1. března chystána byla, podali žádost za povolení schůze nové pro zejtří. Policie šzapověděla také tuto schůzi, pravíc, že trvají důvody pro které zakázána byla schůze první.

JDNl

Co vytýká Fr. Košut rakouské armádě. Z Vidně, 7. března. »Neue Freie Presse« uveřejňuje rozmluvu s Frant. Košutem. Tento pravil: »Naše strana uznává, že mužstvo armády jest vycvičeno co nejskvěleji k vojně z národů evropských a uznává též vzornou statečnost důstojnictva. Vzhledem k tomu však, že společná armáda byla v posledních výpravách poražena, naše strana spatřuje v tom nový důkaz, že chyby organisace dlužno hledati ve stavu a duchu armády. Tato armáda již počtem svým jest vojskem lidovým a ne žoldnéřským. Nicméně jest vyloučen z ní lid se svým duchema svými ideály. A právě z tohoto ducha a z těchto ideálů prýští nejvydat nější zdroj síly. Vojenské moci mají na mysli jen a jen cifru — ačkoli není ještě ani dokázáno, zda bude se moci tak veliká armáda k válce mobilisovati, zásobo- vati a opatřovati střelivem. Vojenské moci nedbají duševních momentů ani dost málo, měly by však pracovati k tomu, aby armáda uvedena byla ve stav, ve kterém by vývoj těchto duševních mohutností byl mož- ným v rozsahu co největším. Jen mravn síla, duševní moment, může pře- konati pud sebezachování; nikdy však nedovede toho pouhá mechanická dis- ciplina. Tato utuchne v okamžiku nebezpečía — jak bylo na bojištích českých — nastává divý útěk. Vojny z r. 1859 a 1866 podaly důkaz, že armády samotny nemohly zabrá- niti okupaci anebo ztrátě koruny.« Na do- taz, zda je možno zřídit samostatnou uherskou armádu, odpověděl Košut »Kdyby se přesvědčili naši vládcové o pra- vém duchu uherského charakteru, nebylo by to nemožno.« Na další otázku, za kterých podmínek by strana neodvislosti propustila brannou předlohu, odpověděl: »O tom nemohu Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3 h.

Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3.

SII a expedice. se dnes vysloviti, to může učiniti strana jako celek. Avšak možno kní přistou- piti s vážnými a národního cha rakteru důstojnými podmínkami Stanovisko naše v této věci jest ostatně schva- lováno veškerým obecenstvem v zemi.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 7. března. (C.B.) Císař pro- půjčil čestnému kanovníkovi a farnímu dě- kanovi v Novém Městě n. M. Peregrinovi Novákovi rytířský kříž řádu Františka Josefa. Předseda ministerstva jako správce mi- nisterstva vnitra jmenoval mimořádného pro- fessora a inspektora c. k. všeobecného ústavu pro zkoumání potravin na německé univer- sitě v Praze, dra. Antonína Nestlera, vrchním inspektorem a adjunkta dra. Pavla Fortnera inspektorem jmenovaného ústavu. Předseda ministerstva jako správce mi- nisterstva vnitra jmenoval okresního komi- saře Josefa Schöpfera a místodržitelské tajemníky Jana Šindeláře, Otakara Böhma a Richarda šl. Česaného okresními hejtmany a okresní komisary dra. Františka Horáka, Josefa Brusáka a Leopolda Prušu místodržitelskými tajemní- ky v království českém. Předseda ministerstva jako správce mi- nisterstva vnitra jmenoval okresní komisary v Čechách Otakara Svobodu, Františka Poura a Františka Blažka vrchními okresními komisary. Z Pešti, 6. března. (C.B.) Cetní peštští průmyslníci konali dnes schůzi, na které se usnesli po řečech ně- kolika poslanců strany neodvislosti, zaslati poslanecké sněmovně a dresu proti vo- jenským předlohá m. Z Bukurešti, 6. března. (C.-B)Sně- movna přijala 63 hlasy proti 19 zákon o organisaci všeobecné státní po- licie.

FEUILLETON. „kdyby tak Pánbůh dal... Napsal MUDr. Václav Černý. Skulinami spuštěných záclon dralo se srp nové, odpolední slunee do tichého kabinetu. Zlaté pruhy jeho paprsků chvěly se po měkkýc kobercích, po stěnách, obrazech a bibelotech. Jeden padl i na divan, na němž rozložen a polo- svlečen ležel doktor Květ, čtyřicátník a krasavec. Oči měl přimhouřeny, ale nespal. Přemítal, maje dlouhou chvíli — jakou mají lékaři od máje do listopadu, v době to, kdy nebývá nemocných — a byl strašně mrzut. Soužila ho už ta nuda sama o sobě. Byltě člověk pilný a pracovitý, který byl nejšťastnějším, když jako v zimě bývalo — od božího rána do noci spěchal dům od domu, jezdil ves ode vsi. promoklý mnohdy, zemdlený a hladový, v usta vičném chvatu, stále hledán, volán, toužebně čekán, obsypáváh chválou a uznáníím, mazlena hýčkán, za své úspěchy. Toho všeho teď v létě nebylo a to všecko mu teď tak hrozně chybělo. Než i jiná věc ho znepokojovala. Přiroze- ným následkem nedostatku práce u nemocných byl — nedostatek příjmů. Nebyl člověkem ne- majetným, zachoval ledacos z předešlých let, pa- matuje na zadní kola, ale mnoho toho nebylo a pak nerad, velmi nerad bral z úspor, věda, jak se to těžko dává zpět. A letos potřeboval peněz dvojnásob. Poslal ženu do lázní. Na jaře ležela a bylo nutno, aby se do zimy zotavila, neměla- se nemoc její vrátit. Den ze dne čekal, že bude té bezděčné prázdni a zahálce konec, ale den ze dne čeka mnárně.

Dnes od rána nebyl nohou z domu a také předsíň jeho kabinetu zůstala prázdna po celý den. Od oběda válel se po pohovce. Kdybysi byl mohl aspoň zdřímnouti! Ale starosti mu ne- daly a pak bylo horko, že v potu tonul a dusno k zalknutí! .. Co tak ležel a přemítal, vrzly v předsíni dvéře. „Kdyby tak Pánbůh dal a — někdo už ko nečně zase jednou stonal!“ povzdychl a vyskočiv s pohovky a připjav límec, šel se podívat. Nebyl to nemocný! Byl to Milosrdný bratr, který přišel prosi o příspěvek na řeholní nemocnici. Doktor dával mu rok co rok pětku. Měl se letos zahanbiti? . ..

Pan farář Čečetka dal se po obědě do pře- hlídky účtů. Na bílý, čistě vydrhnutý stůl rozložil učty a hospodářské zápisy, zapálil si dýmkua usedl. Panna Kristinka, kulatá hospodyně, vlhké pleti, přinesla mu kávu, která prve už z ku- chyně zavoněla po celé faře. Srknuv z koflíka, na němž vyobrazena byla Svatá Hora, jal se pracovati. Počítal, počítal, ale čím déle počítal. tím víc se mu kabonilo čelo. „Sakulente — sakulente!“ řekl si přes tu chvíli, hledě do velikých lejster a hlavou kroutil. Jak by také hlavou nekroutil?! Tolik vy- dání! Na jaře tu byla biskupská Milost. Biřmo- vala tu celé tři dni a vyjedla se sousedními pány bratry hnedle celou faru. Pak přišla visitace vi- kářova a s ní zase hody a nedávno padly mu dva kusy dobytka! A příjmy? Bah! Tak chatrné žně, jako byla letošní, nepamatoval celá léta. Stodolu naplnil

jen z polovice: patro bylo prázdno a s ním i jedna zádeň. Ani do mlácení se mu nechtělo!. A štola? Na tu už raději nemyslil! Napo- sledy oddával tu obecního posla. To bylo v maso- pustě a od té doby nebylo ani oddavek, ani křtin, ani pohřbu! Chalupníka Vránu, který se tu nedávno oběsil, pochovali bez církevních obřadu a služka od starostů, která se zapomněla s jed- ním synkem, odjela na čtrnáct dní před koutem do porodnice! „Bída na bídu!“ naříkal pan farář —- V tom na návsi rozklinkal se zvonek. Veleb- níčkem to trhlo. „Ach, kdyby tak Pánbůh dal a — byl to někdo majetnější!“ povzdychl a pokřižovav se, vstal, aby se v kuchyni poptal, kdo že to umřel. Ale v tom okamžiku rozlétly se dvéře a do světnice vřítil se kostelník všecek vyjeven, s kašketem na hlavě a bez dechu ... „Jem... jemnost... pane ... hoří . .. vaše stodola!“ Farář všecek ztrnul... To tedy na poplach zvonili a ne hodinku!... a hoří u něho!... Pane na nebesích!... A on chtěl dát stodolu s úrodou zejtra pojistit!... Oh! Ohl. ..

Domkář Pacovský — o němž v celé vsi ni- kdo nevěděl, čím jest celý boží čas živ — seděl v nízké, učazené jizbě své chajdy a hleděl špí- navým okénkem na náves. Venku od božího rána pršelo a studený vítr v kotoučích honil suché, žluté listí po blátivé půdě. Byl podzim, pozdní podzim a zima za dveřmi. A se zimou nedostatek a bída! Kdo v létě nepracoval a ně- čeho nepřihospodařil, tomu bude teď bledě! Pa- covský to věděl, dobře to věděl! Ale jak mohl