1
article
obcí, starostové z Jaroměřle, Zdáru a j. a zá-
stupci učitelstva, živnostnictva a průmyslu.
Schůzi předsedal dr. Čhlum. Poslanec dr.
Stránský z Brna promluvil o politic ké
situaci. Pravil, že není sice dnešek vhod-
ným dnem ku politickým výkladům, jelikož
právě tento týden má poslanecký klub rozhod-
nouti o budoucí taktice a tudíž řečníku za těžko
přichází předbíhati jeho usnesení. Cokoliv tedy
řekne, může být jen osobní jeho náhled. Vy-
líčiv genesi nynější situace, vyvrací výtku, ja-
koby byl klub utrpěl porážku ve svém politi-
ckém postupu. Jazyková akce setkala se sice
s nezdarem, ale zanechala přec jen nesmaza-
telné stopy ve vnitřním úřadním jednání.
V nejhorším případě může se říci, že jsme
v jazykové otázce tam, kde jsme byli před Ba-
denem. Nabyli jsme zkušenosti, že není radno
připoutat veškerou energii národa i jeho posel-
stva k jedné otázce druhu podřízeného. (!!) Řeč-
ník rozbírá nyní v delší řeči význam jazykové
otázky a srovnává jej s významem jiných otá
zek, jako nabytí většiny na zem. sněmu morav
ském, dále v zemském výboru, vydobytí mnohých
ještě moravských měst a souvisících s tím man-
dátů zemských a říšských, upevnění a rozšířen
našich posic ve Slezsku a j.
Čhlum
doktor
Stránský
Jaroměřle
Brno
Slezsko
2
article
Přecházeje k nejaktuálnější otázce taktiky
českéhu klubu, zdali totiž bude jednání o roz
počtu a rakousko uherském vyrovnání propuštěno
čili nic, myslí řečník, že klub zachová se před
definitivním rozhodnutím v obou těchto věcech
ve druhém čtení dle toho, jak se vláda
dra. Körbra zachová k nám. Jestliže
vláda podá garancii a dostatečnou záruku, že
nehodlá a nebude vládnouti nadále ve smyslu
německé levice, že nebude v cestu se sta-
aěti přirozenému rozvoji našich osvětových
a hospodářských požadavků, jestliže se za-
váže těmto oprávněným našim nárokům
vstříc přicházeti a je podporovati, pak snad
nebude klub náš státi v cestě jejímu štěstí, na-
lézti si na levici většinu pro obě předlohy.
Klub sám by zaujal posici vážné, hou-
ževnaté a energické opposice, která
vládě může za nehty více zalézti, než obstrukce (?)
Hlavním jeho úkolem musí býti odstranění
Körbrovy úřadnické vlády. Dr. Strán-
ský míní, že obstrukce není pravou cestou
k tomu. Neboť rozpočet upravila by si vláda
§ 14. A co se rakousko-uherského vyrovnání
týče, zůstalo by to asi při provisoriu dle Szel-
lovy formulky do roku 1907. Koruna, byvši
postavena před dilemma, vyměniti sobě za če-
skou obstrukci zase obstrukci německou proti
nové vládě k vůli nám a následkem naší ob-
strukce eventualně dosazené, nebude se rozpa-
kovati rozhodnouti se pro další trvání vlády
Körbrův
doktor
Strán
3
article
dra, Körbra, kteráž byť i jen s vládou uherskou
prozatím bez parlamentu, avšak přece aspoř
s vládou vyrovnání zkoncovala, kdežto každá jiná
vláda začíti by musila od začátků. Úřadnický
system vládní odstraněn býti může pouze ( )
cestou utvoření normálních parlamentních a kon-
stitučních poměrů.
Musí se pracovati k utvoření většiny, vše
jedno, které. My ovšem nemůžeme jinak než
přičiňovati se o většinu stran s námi duševně
myšlenkově spřízněných. Mohou-li Němci utvořit
většinu svoji, nechtějme jim v tom překážet.
Ona se dlouho neudrží, nejsouc politicky, sociálně
a hospodářsky jednolitou.
V příčině obstrukce českého klu-
bu vysvětluje dr. Stránský své stanovisko. Mluvii
prý ve sněmovně v poslední své řeči o obstrukei
vůbec se stanoviska čistě objektivního, nemaje
a mysli určitou obstrukci té neb oné strany
Dr. Stránský dotýká-se pak také významu
německého nacionalismu, jeho rozmachu a ná-
sledků toho pro naši politiku. Zde ovšem lze
mluviti o obratu české politiky, ne sice o pro-
gramu a cílech její, ale v taktice. Řečník končí
výkladem, že věc česká nebude rozhodnuta ve
vídeňské sněmovně, nýbrž doma, vlastn
činností českého lidu, jeho osvětovou
prací, jeho národním a hospodářským sesílením
a duševní přípravou pro svatý náš úkol z alo-
žení samostatnosti českých zem
a českého státu.«
Řeč dra. Stránského setkala se u vět
šiny přítomných se všeobecným souhlasem. Pan
dr. Chlum za souhlasu vyslovil poselstvu če-
skému a posl. dru. Stránskému úplnou důvěru
a díky za jejich námahu v zájmu národa.
Körbr
Němec
doktor
Stránský
Chlum
4
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= O čest otcovu. Z Paříže se oznamuje: Zdejší
veřejné mínění zabývá se sensačním případem, jenž
vzbuzuje všeobecné účastenství. Jde tu o pokus mla-
dého Chalesa, rehabilitovati svého otce, jenž před
dvaceti osmi roky byl odsouzen pro vraždu. Jean
Chales byl r. 1875 pohnán před porotu, jsa obžalo
ván z vraždy. Obžalovaný, tehdaž 38letý, zapřísaha
se, že je nevinen. Přes to dali se porotci četným
okolnostmi, svědčícími proti obžalovanému, přesvěd
čit o jeho vině a uznali jej vinným, načež byl Cha-
les odsouzen k doživotní trestnické práci na Nové
Kaledonii. Příbuzní jeho věřili tehdaž v jeho nevinu
a jsou dosud přesvědčeni, že Chales pyká za vinu
jiného. Syn jeho, jenž byl v době jeho odsouzení
nedospělým děckem, umínil si, že zachrání čest svého
otce. Jean Chales, jenž po dvacet osm let meškáv
Nové Kaledonii, opakuje ve svých listech rodině, že
je nevinen. Toliko naděje, že jeho nevina konečně
přec vyjde na jevo, zachovává jej na živu. Syn jeho
snažil se sebrati o »afféře Chalesově« co nejhojnější
materiál. Podařilo se mu nalézti dokumenty a svě-
dectví, jež, jak se domnívá, byly by daly celému
procesu jiný obrat, kdyby tehdaž se o nich byli po-
rotci dověděli. Opatřen tímto materiálem, požádal
mladý Chales žurnalistu Jacquesa Dhura, jenž si zí-
skal jméno tím, že a úspěchem se zasadil o rebabi-
litaci jakéhos lékarníka, odsouzeného pro vraždu,
Chales
Dhura
Paříž
Nová Kaledonie
5
article
Pan Dbur prostudoval podaný mu materiál a slíbil
mladému Chalesovi svoji podporu. Těchto dnů uve-
řejnil p. Dhur v »Journalu« článek, v němž stručně
líčí utrpení nešťastníkovo a slibuje v nejbližší době
obšírné vylíčení celé afféry
= Originální šejdířský kousek. Do krámu klenot-
níka Fabergéa v Petrohradě přišly onehdy dvě dámy
v toilettách nanejvýš elegantních. Chtěly vidět bri-
llantové náhrdelníky nejnovějších tvarů a projevovaly
tam jak znalost klenotů, tak kritický smysl. Žejmena
byly nadšeny náhrdelníkem, jenž byl rovněž vkusný
jako drahocenný. Avšak dáma, jež kupovala, prohlá-
sila, že se může definitivně roznodnouti teprve pak.
až manžel schválí její volbu. Poněvadž pak zábava,
pro niž byl šperk ustanoven, byla již téhož večera,
jevila veliké nesnáze. Přítelkyně, vidouc její neroz-
hodnost, připadla na znamenitý nápad. — »Dojeď si
se šperkem domů, ukaž jej svému manželu a vrať se
s mým povozem co nejrychleji sem. Já tu zatím zů-
stanu jako rukojmě a tak se věc nejrychlejí vyřídí.«
Dbur
Petrohrad
6
article
— Klenotník neměl nijakých námitek a dáma po-
slechla. Přítelkyně její, bohatě zdobená šperky, zů-
stala v krámě, usadila se pohodlně na pohovcea
zapředla zajímavý hovor s panem Fabergém. V tom
vstoupil do krámu plukovník četnictva, patrně velice
rozčilen a tázal se: »Pan Fabergé, nemýlím-li
se.« — »K službám, ten jsem.« — »Poslyšte, milý
pane, nebyla u vás as před půl hodinou krásná,
mladá dáma v šedých hedvábných šatech, v nej-
elegantnější toilettě, jež si u vás objednala bril-
lantový náhrdelník a vzala jej s sebouj?« — »Tak
jest, pane plukovníku.« — »To tedy souhlasí. Bude
vás zajisté zajímat, povím-li vám, že vaše elegantní
zákaznice byla pověstná zlodějka, kterou jsme ko-
nečně před chvílí lapili. Učiníte dobře, odeberete-li
se na komisařství vašeho okresu a přihlásíte-li seo
svůj náhrdelník, jenž byl u zatčené nalezen!« —
»Ale, můj bože, kterak je to možno, vždyť tato dáma
zůstala zde jako rukojmí!« — »Jakže, její přítelkyně
a spoluvinnice je dosud zde? To tedy měla policie
dnes vskutku šťastný den ! Prosím, milostivá, seberte
se honem, abychom vás mohli vyslechnout spolu
s vaší kollegyní.« — Co bylo platno všecko vzpí-
rání? Čekající dáma zatčena a odjela v průvodu
plukovníka četníků. Hned potom vstoupil p. Fabergé,
všecek bez sebe rozčilením, do vozu a dojel na po-
licejní komisařství, kdež k nemalému jeho úžasu ne-
měli ani potuchy o zatčené zlodějce, aniž o zabave-
ném náhrdelníku, aniž o plukovníku četnictva s dru-
hou zatčenou dámou ...
Fabergé
Al
7
article
= Požár basiliky. Z Noly, v kraji casertském, ro-
dišti Giordana Bruna, se oznamuje: Chrám San Felice,
v blízkém městečku Cimitile, jedna z nejstarších ba-
silik z prvních dob křesťanství, proslavený svými
katakombami, nanejvýše důležitými pro archaeology,
a svou zvonicí, o níž je zjištěno, že to první, jež vůbec
byla postavena, stal se těchto dnů obětí požáru. O svá-
tek sv. Felixa, patrona městečka, postaven v presby-
teriu trůn se sochou svatého, prastarou řezbou ve
dřevě a chrám byl bohatě ozdoben. V noci potom zpo-
zorovali pekařští dělníci ze sousedství v jednomz
velikých oken basiliky plameny i učinili ihned po-
plach. Avšak polovice lodi chrámové i s trůnem a so-
chou svatého byly již úplně zničeny. Předpokládá se.
že oheň byl založen rukou zločinnou.
= Společnost ku podpoře lhostejnosti žen vůči
mužům — jest to jméno dost dlouhé — byla založena
onehdy v Guilfordu v Anglii. Toliko více než 17leté
dívky smějí se státi členy této podivné společnosti,
jejíž účelem jest, chrániti svoje členy před nebezpečím
manželství. Společnost, podivno dost, setkala se hned
z počátku s velkým souhlasem, čímž jí bylo umož-
něno, opatřit si zvláštní místnosti, jež mají jméno
„Domov panen“. Předepsány jsou dlouhé šatya
prostý, ale pěkný účes. Všechny účastnice společnosti
musejí býti silné a zdravé a opatřovati si samy vý-
živu, aby tak chráněny byly proti nebezpečí, pova-
žovati manželství za útulek z nouze. Musí dále býti
ozbrojeny proti svodům mužských, míti ošklivost vůči
lásce a pohrdati manželstvím. Jestliže se nějaká účast-
nice zamiluje, má ji předsedkyně především mateřsky
napomenout, ale, provdá-li se, jest ze společnosti vy-
loučena.
Nol
Giordano Brun
Felix
Guilford
Anglie
Sana Felice
Cimitile
8
article
Velký požár. Z Clevelandu, Ohio, se ozna-
muje: Onehdy před čtvrtou hodinou odpolední vy-
pukl požár v nábytkovém závodu Brown Bros na
Ontario streetu. Povolaní hasiči požár uhasili v krát-
kém čase. O hodinu později vypukl požár poznovu
v jiné části budovy a šířil se s takovou rychlostí, že
v krátkém čase zachvácena byla jím celá budova
vzdor tomu, že v bezprostřední blízkosti nalezá se
požární stanice č. 2 a že v krátkém čase povolány
byly k požáru všechny stříkačky v městě. Navzdor
úsilovné práci hasičů rozšířil se požár na sousední
obchod Nathan Skall a dvě hostinské místnosti.
Bylo již půl deváté večer, když hasičům podařilo se
požár uhasiti. Není žádné pochybnosti, že požár byl
založen. Na Ontario a sousedních ulicích shromáždilo
se více než 30.000 diváků, kteří zvědavě sledovali zápas
hasičů s rozzuřeným živlem.. Pouliční doprava mu-
sela být na čas přerušena. Úhrnná škoda, způsobená
požárem, páčí se na 169.000 doll.
Brown Bros
Skall
Cleveland
Ohio
Ontario
9
article
= Co se stalo z Tarpejské skály. Z Říma s
oznamuje: Pověstná Tarpejská skála, tvořící příkrý
jihozápadní svah Kapitolu, odkud vrháni byli do pro-
pasti velezrádci, jest snad známa po celém světě.
Avšak zdá se, že Římané si tohoto svědka římské
slávy valně nevšímají. Slavný francouzský tragéd
Mounet-Sully, jenž nyní vystupuje v Římě se skvě-
lými úspěchy, navštíviv všechny památky starého
Říma, chtěl navštíviti také Tarpejskou skálu, avšak
musil se dlouho vyptávat, neboť Římané o ní málo
vědí. Již po několik století jest součástkou soukro-
mého majetku paláce Caffarelli. Po nekonečném vy-
jednávání dostal se konečně tragéd ke skále, ale
zděšeně couvl, neboť nynější Tarpejská skála připo-
míná již jen ony ostrovy v Tichém oceánu, kde nes-
celých pokolení továrnou a železnicí; morálka
ale nevalná. I když v tomto kraji Lvov samotný
pomineme, jenž jako velké město sdemoralisuje
a k mravnímu úpadku přivádí celé legie děvčat
i mladých mužů, je i polský venkov velmi laxn
k tomu, co zove se mravností.
Říman
Sulla
Caffarelli
Řím
Kapitol
Tichý oceán
Lvov
10
article
Volný život pastviště a polí, málo intelli
gence a vrozená měkkost vtiskuje stále ještě ráz
povaze i mravu tohoto lidu.
A pak, židé ovšem zasahují daleko i sem
v každém směru. Jsouť sedláci polští hloupí
A závislost na židu je jim mnohdy zkázou.
Ostatně je to věc známá. A sednou mu na vě-
jíčku vždy. Byl mně zde osobou věrohodnou vy-
pravován skutečný malý případ: Do krčmy přiše
sedlák s několika kachními vejci. Chtěl je pro-
dat. Žid krčmář smluvil je konečně na korunu.
Vyplatil sedlákovi a ten si dal ihned dle zvyku
nalít vódky. Za chvíli ale žid praví: „Já vlastně
těch vajec nepotřebuji; ty ale potřebuješ peněz.
Když jsem je však už koupil, nech si tedy tu ko-
runu, a vejce si můžeš vzít zpět; za to ale mně
musíš za půl roku přiněst mladé kachny, až se
z těch vajec vylíhnou. Chceš?“ A sedlák nato
přistoupil, koupě tato uzavřena a v radosti nad
opět nabytými vejcí i „lehce“ dosaženou koru-
nou, sedlák tuto u žida propil — a ze půl roku
sháněl pro žida úsilovně mladé kachny; nebo
ty mu žid ovšem neslevil. — Že by prohledl
sedlák léčku židovu, není pravdě podobno, nebot
pak by se snad sedlák polský dovedl zhostiti ta-
kových dobrodinců. — Zde v Lapajúvce krčmy
není; stačí totiž úplně několik takových v blízké
Zimní Vódě i Kaltwasseru. Ovšem škola a kostel
zde také nejsou.
Nyní v podvečer nedělní sešli se sedláci, snad
příbuzní, se svými ženami u mého hospodáře.
Láhev s vódkou, špek paprikovaný a chléb pečený
se švestkami koluje kolem stolu, obsazeného
muži, jiná láhev kořalky obchází mezi ženami
Žid
11
article
u zdí. Muži zdají se o čemsi rokovati; pomalu
vykládá jeden a zas druhý, pak křičí chvíli
všichni najednou. Je hezká řeč polská, měkká.
zvlášť lahodná a lichotivá z úst ženy; ale tvrdé
hlasy oněch mužů jí ubírají všechnu jí vlastn
melodičnost. Za chvíli ztichli a opět jeden pouze
mluví. Do pausy této vmísí se tu ze vzdálí táhlý.
skoro jednotvárný ohlas písně, mužem v pol
kdesi zpívané. Tolik smutku zdá se být vloženo
do melodie té, že působí ponuře z onoho rámce
mlhy, odkud sem vlhkým vzduchem se nese
Hodí se to ostatně k náladě tohoto večera. Osa
mocenost, kterou pocítíte vždy, stanete-li sa
motni v kraji cizím, třeba že slyšíte řeč pří-
buznou vaší, zajme vás aspoň na chvíli. Je to
snad stesk po vísce české, snad po Praze, po
celých Čechách.
Praha
Čechy
12
article
Stmívá se vždy více. Po bílé silnici na zá-
padě chvílemi proběhne silhouetta rychle jedoucí
bryčky, dozní sem stlumeně hulákání vozky. To
židé vracejí se ze Lvova. — Malí vepříci, hu-
bení, za krk ke kolíku na blízkých lukách pro-
vazem přivázáni, začínají se ozývati, žádajíce
aby domů byli odvedeni. — Pak vždy více ticho
ještě — možno-li si to při tom klidu zde mysliti.
Slunce na dobro zašlo tam, kde jsou Čech
a snad zlaté ještě Hradčany. Zde už je šero.
Malý Jášů mého hospodáře, provázen ještě menš
Aňou, dlouho už si mně prohlížeje, dodal si ko-
nečně odvahy a dotkl se mých knoflíků, které
patrně nejvíce se mu na mně zamlouvaly. Temné
oči mu svítí, kulatá, ruměnná tvář zdravého klu-
činy září radostí. Drobná Aňa ale s prstíčkem
v ústech utekla do síňky. — I Jášú matka za-
volala — nezbývá než jít také spat, neboť lampu
zde ještě nemám a vypůjčit se ji, není kde. Zatím
vyšel měsíc — na vykouření cigarety pře
ulehnutím i na několik vzpomínek do Čech, osvě
tlení to úplně vhodné. —
říslná hejna mořského plactva ukládají vrstvy guana.
Lvov
Čechy
Hradčany