V Praze, v úterý dne 3. přezna.

K číslu 6l. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách

NAk na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Interpellace ve příčině prohlášen Gálgoczyho. Z Vídně, 3. března. V dnešní schůz poslanecké sněmovny podá poslanec B rei- ter dotaz na vládu ve příčině afféry Gál goczyho. Tento generál, jak známo, prohlá sil, že nebude žalovati poslance Pernerstor- fera pro jeho výroky, učiněné o něm ve sně- movně, jakkoliv poslanec tento prohlásil předem, že sám nalehati bude na to, by byl vydán. Jest dále známo, že dostalo se ve- liteli přemyšlského sboru ministrem vojen- ství Pittreichem pochvalného uznání. Bylo úmyslem podat v této věci pilný návrh. Zdá se však, že nebylo buď na něj sehnáno dostatečného množství podpisů, anebo že se podařilo vládě odvrátit od plánu tohoto so- ciální demokraty. Bude podán tedy dotaz poslancem Breiterem, ve kterém se praví. že byla Gálgoczym a Pittreichem osvědčena nevážnost k parlamentu, která by mohla být napodobena, jednak mladšími důstojníky, jinak funkcionáři v jiných oborech. Proto táži se interpellanti: 1. Jest ministerský předseda ochoten postarati se o to, by důstojnost a vážnost parlamentu nebyla žádným způsobem urá- žena úřadníky ať vojenskými, ať civilními? 2. jest ministr vojenství ochoten vyzva ministra zemské obrany, aby dal vyšetři žaloby, vznesené ve veřejných schůzích prot zlořádům ve vojsku a zakázat všem důstoj níkům, pouhým projevem rozhořčení, vyslo- veným povšechnou frásí, »že pokládá sebe nedůstojným«, přejíti přes žalobu naň vzne- senou k jednacímu pořadu? 3. jest předseda ministerstva ochoten odsouditi formu pol. zbrojmistra Gálgoczyho a chování se ministra vojenství, kterým byla co nejcitlivěji uražena důstojnost sněmovny?

Odpor proti branné předloze. Z Vídně, 3. března. Včera večer ko- nalo se zde devět schůzí sociálně-demokra- tických proti branné „ předloze. Namířeny byly přímo proti stranám, jež hlasovaly pro ni. Zajímavo je, že na jedné referát měla dáma. Z Pešti, 3. března. Včera večer ko- nala se porada za příčinou pořádání velkého demonstračního průvodu proti branné před- loze. Zúčastnili se jí poslanci a přívrženci strany neodvislosti a asi 100 posluchačů vy- sokých škol. Posl. Halló vyslovil přání, aby průvod se konal za pobytu císařovav Pešti, aby se takto panovník přesvědčil, že národ nestojí za vládou. Proto navrhl, aby v neděli shromáždili se účastníci průvodu před parlamentní budovou, kdež bude schůze lidová a odtud půjde se k pomníku Petöfiho na nábřeží. Průvod nechť pak se postaví večer s pochodněmi na nábřeží zrovna naproti dvorní- mu hradu. V politických kruzích se domnívají, že průvod bude zakázán. Jmenování. Z Vídně, 3. března. Okresnímu hejt- manu v Přerově Ludvíku A bendrothov byl při vyžádaném odchodu na trvalý odpo- činek udělen titul místodržitelského rady. — Ředitel mužské věznice v Kartouzích Vi lém Hornisch jmenován byl vrchním ře- ditelem této trestnice.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 3. března. (C.-B.) Císař jme- noval kanovníka metropolitní kapituly svato- vítské v Praze dra. Josefa Doubravu biskupem královéhradecký m. Z Říma, 2. března. (C.-B.) Bavorský vyslanec u Vatikánu svob. pán Cetto těžce onemocněl. V noci vzbuzoval jeho stav vážné obavy.

ST1 Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z Milána, 2. března. (C.-B.) Korunní princ Vilém a princ Eitel Bedřich sem dnes v 9 hodin večer přijeli na zapře- nou. Na nádraží se dostavil generální kon- sul německý. Princové budou zejtra pokra- čovati v cestě do Brindisi. z Paříže, 2. března. (C.-B.) Bývalý předseda poslanecké sněmovny Descha- nel měl včera v Chartres na slavnosti, po- řádané na počest generála revoluce M ar- ceaua řeč, v níž polemisoval s poslední řečí socialistického poslance Jauresa. Ci- toval proti jeho vývodům četné výroky Dantona a Lazara Carnota, kteří žá- dali pro Francii přirozené hranice staré Gallie a sloučení s bývalými bratry. »Temps« toto místo řeči Deschane- lovy prudce odmítá a praví, že by slova ta mohla vésti k nebezpečným výkladům. Theorie přirozených hranic vedla prý Francii k Waterloo a theorie národnostní k Se- danu. »Víme«, pokračuje »Temps«, »ze zkušenosti, co to je vnášeti do politiky ze- měpisné hypotesy a etnografické sny. Potře- bujeme silnou armádu, ale bylo by trestu- hodným, kdybychom se po strašné lekci, kterou jsme dostali v posledním století, ho- nili po dalekosáhlých ideách. Caesarova Gallie není dnešní Francií. Francie má určité povinnosti. Bylo by lépe raději pobádati lid, aby plnil tyto povinnosti, nežli hledati v re- volučních zjevech příklad dobývačného kos mopolitismu, který opravňuje k veškeré ne důvěře a připravuje veškeré porážky.« Veřejná schůze v Jihlavě. Z Jihlavy, 2. března. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) Zdejší Politický spolek strany li dové uspořádal včera ve veliké dvoraně besedního domu veřejnou schůzi za- hojného účastenství. Vedle zdejších Čechů všech vrstev přitomni byli četní občané z okolních

FEUILLETON. Na polské vsi. Píše V. Freyn. V Lapajůvce, v Haliči, v září 1902. Na holé téměř rovině, až teprve na obzoru ohraničené pásem lesů, ve vzdálenosti asi 5 hodin cesty od Lvova, leží skupina polských vesnie nelze ani rozeznati, kde jedna začíná a druhá končí. I velmi podobná jména, Zimna Vóda. Zimna Vódka, Kalt-Wasser, činí cizinci potíže. má-li nalézti v té skupině baráků své stanoviště. předem jemu určené. — Jen jedna ze vsí těch Lapajúvka, poněkud dále od celé skupiny od- strčena, činí dojem samostatného celku. Velmi špatná polní cesta a kol ní po obou stranách rozhozených asi 25 chalup, více méně rozbitých, a něco dále dosti slušný statek ven- kovského šlechtice, to dohromady tvoří Lapa- júvku. — V poměrně nejlepším domku vesnice nalezl jsem mně přikázané obydlí. Dalo to dosti práce. Ač vše úřadní cestou dříve bylo pro- jednáno, zdál se můj příchod i u vujta, náčel- níka obce, obdiv buditi. Vyhýbavé i záporné od- povědi vesničanů zdály se být důkazem, že ci- zince nehrubě rádi vidí. Po mnohých řečecha hledání konečně ale přece dovezena má za- vazadla do stavení, v němž další dny tráviti jsem Obrovské hejno much mne uvítalo, když jsem otevřel dvéře pokojíka. Za chvíli teprve když nová má domácí paní kusem čerstvě utr žené větve jakž takž černý mrak ten rozptýlila mohl jsem se řádněji rozhlédnouti. Dosti slušný pokojík, stůl, almara, postel, cosi jako sklenník židle, ba dokonce i jakýsi druh pohovky, a na stěně — nastojte, velké, zcela moderně zarámo- vané zreadlo činilo podivný dojem vzhledem k celku. A vedle něho gbrazy svatých; celá ga měl.

lerie jich tu visela, nejméně patnáct; ale z nich aspoň ze sedmi hleděla na mne libá tvář Marie Panny, kojící své dětátko. Myslím, že kult Matky Boží značně tu rozšířen, neboť v každém stavení bez výjimky, do něhož později jsem vešel, na- lezl jsem různých barvotisků Madonny velký počet. Peřin nějakých jsem ovšem v pokoji svém nenalezl. Polštář podívné formy, tvrdé vycpaný, a vespod srovnaná sláma, přikrýtá pytlem a pošpi- něným, někdy snad bílým hadrem, to bylo lůžko. Ale bylo teplo, plášť mně tedy zatím stačil za pokrývku úplně. Ostatně vedle selka na ohništi. jakéž v českých vesnicích už zřídka nalézti možno, v kotli stále cosi vařila; tepla tedy dost, někdy až příliš. Mohl jsem být tedy spokojen. Čekal jsem věcí horších; ale nebylo tak zlé, jak obyčejně vsi polské, zvláště haličské, líčeny bý- vají. Ovšem snad nepříliš velká vzdálenost Lvova je zde příčinou, že tito sedláci se drobným vymoženostem i požadavkům novějšího života více přiblížili než snad kraje vzdálenější. Přece však dalo dosti práce, sehnati si ku příkladu umyvadlo; konečně ale pořádná hliněná mísa, ve které dobrá hospodyně zajisté aspoň jednou týdně nějaké buchty zadělává, postačila mým nárokům úplně. Jedné věci ale marno v Lapa- júvce hledati; — že by na světě bylo nějakých místností, značených kdesi delikátním „Aha!“ lepe řečeno, že by něco takového bylo potřeb- ným, o tom nezdají se zde ti dobři lidé míti vě- domí; vždyť humna jsou dosti velká.

Nizounké, tmavé, slamou kryté stáje, studna s vysoko čnějícím, šikmým bidlem, na jedné straně zatíženým, rozbitý, větrem nakloněný plot a několik křivých hrušní tvoří mou bezprostřední vyhlídku z malého okna. Ale není zcela bez interessu ta vyhlídka. Za plochým obzorem pomalu mizí slunce. Celý západ zkrvavěl a bledý paprsek ozářil ješt na chvíli sporé listí staré hrušně. Nad bažina- tými pastvisky, obklopujícími vísku, vstala bílá mlha, ona studená, smutná mlha pozdního léta, záříjových večerů. Je dnes neděle — ale zde valného rozdílu od dnů všedních pozorovati ne- lze. Stáda zvolna vracejí se s pastvisk domů; v houfech i jednotlivě, někdy i zcela bez dozoru, pomalu kráčejí malé kravky, chvílemi se tu i tam ještě zastavujíce. A za nimi malí, kroteí, polští koníci. Tito koníci! Jsou tak charakteristickými pro tento chudý kraj i jeho lid. Stále tiší, s hla- vou skloněnou, neušlechtili a hubení, klušou, v malém vozíku zapřaženi, monotonním, rychlým krokem, nezastavujíce se, neznajíce oddechu.

Všude se s nimi setkáte. Po ulicích lvovských co chvíli projede taková kára selská, rozviklaná a za ni hned druhá, třetí židovská, ještě špina- vější prvé; a před každou dva koníci velmi malí, v zcela primitivním postroji: kus popruhu, ně- kdy i jen složeného hadru přes plece a dva pro- vazy kolem — to je vše. Mírně capají v před, a v zadu ještě menší hříbátko, zcela volné a klidné, s rozházenou hřívou běží za vozíkem po prome- nádě lvovské jako psík. Židé ve voze, špinaví jako cikáni, dlouhých brad a pejzů, živě gesti- kulují nebo se hádají, sedláci nedůvěřivě i hloupě rozhlížejí se z pod svých chlupatých čepie, ča- sem šlehne bič, ozve se hulákání, konici se ještě více rozběhnou a celá ta „ekypáž“ za rohem mizí. — Tu vracejí se koníci domů s pastvy. Ale nevejdou do svých stájí. Jsouť ve vsi vojáci a ti zabrali stáje pro své koně. Sedláci pro 3—4 kr., které dostanou denně od státu za propůjčení stájí, nechávají koníky své po celé měsíce přes noe venku, v otevřených kolnách, nebo i jen na holém dvoře. Ráno, mnohdy zcela skřehlí promrzli koníci zahřejou se teprve v běhu. Před vraty chat i na blátivé cestě mezi těmito přišla zatím „na besedu“ děvčata. Hezké ženy má Halič a statné. Není tu ještě degenerace