Románová přiloha

„Národnich Listů“ k číslu 231. ze dne 22. srpna 1900.

Různé zprávy.

= K attentátu Bressionovu. Z New Yorku se oznamuje: Osobnost záhadné ženštiny, jež pod jmenem Maria Cazzova provázela vraha krále Hum- berta do Paříže, byla zde těchto dnů zjištěna. Fio- renzo Quazzi, tkadlec bedvábí z Patersonu prohlásil. že dívka v Italii zatčená nade všecku pochybnost jest jeho dcera Emma Ouazziova. Dostal od ní z Pa- říže následující dopis ze dne 28. května: »Drahý otče! Píšu Ti hned, abych Ti podala zprávu, jak se mi daří. Včera přibyti jsme do Paříže. Bydlím zdev rodině. Muž jest Ital, ženaPařížanka. Vede se mi tu znamenitě a nic mi nechybí. Vyložím Ti, kte- rak jsem učinila tak příjemnou známost. Na lodi nalezali se mimo jiné také dva mladíci; z nichž je- den se mne tázal, odkud jsem. Když slyšel, že jsem z Patersonu, pravil, že mne zná od vidění, nebo také on jest tkadlec hedvábí z Patersonu. Jmenuje se Gaetano Bressi, jest rodilý z Toskany a v Pater- sonu stravoval se vždy v hotelu Bartholdiově. Cho- val se celkem velmi zdrželivě a stýkal se málo ostatními pasažéry. Jen se mnou činil vyjímku, pa- trně proto, poněvadž jsem z Patersonu. Měl doporu- čující list od paní Prinové, kuchařky hotelu Barthol- diova k jejímu bratru Foderovi v Paříži a představil mne jemu jako svoji sestru. Děkuji náhodě, žes tak stalo, neboť jak živa nepoznala jsem tak rozto- milé lidi. To jsou moje noviny. Pozdravuj všecky. kdož na mne vzpomínají. Tvoje milující dcera

Emma.« — Otec byl všecek zoufalý nad zatčením své dcery, avšak jest přesvědčen, že záhy bude pro- puštěna. Připouštěl, že Emma byla socialistkou, avšak anarchistické tendence prý neznala ani z do- slechu. »Je-li anarchistkou,« pravil, »učinil ji tím Bressi v těch několika dnech.« Paní Prinová potvr- dila, že dala Bressímu doporučující list svému bratru v Paříži. Co se týče anarchisty Malatesty, tjehož po- važují za náčelníka spiknutí k zavraždění krále Humberta, podal jakýs patersonský anarchista ná- sledující zprávy: Anarchisté v Patersonu a v okolí považují Enrika Malatestu za vůdce a orakulum.

Různé skupiny anarchistické v Americe byly vesměs založeny jím a nynější jeho pobyt v Anglii má za účel založení podobných skupin. Patersonská sku- pina anarchistů jest nejdůležitější ve Spojených stá- tech, nazývá se »skupina života« a ačkoliv členové její toho nedoznávají, předpokládá se, že v této skupině pronáší se rozhodující slovo ve všech otáz- kách o životě a smrti. pest zjištěno, že Bressi nebyl jediný, jenž patersonskou skupinou ustanoven byl ke královraždě. Hlavní pravidlo, jež Malatesta důtklivě doporučuje přívržencům svého učení, jest, aby se vyhnuli veškerým sporům s policií. Členové, kteří se oddávají pití aneb jiným neřestem, bývají záhy vy - loučeni a drobnějších zločinců mezi anarchisty prý vůbec není. = Požár klášterního chrámu v Czensto- chově. Ve středu byla veliká pouť v proslaveném poutnickém chrámu Černé Matky boží na Jasné Hoře z Czenstochově. Bylo tu sbromážděno na 100.000 osob z Kongresovky, Haliče, Pozňanska a rakouského a pruského Slezska. Chrám byl obklíčen tisíci pout- níky, kteří musili trávit noc pod šírým nebem, poněvadž místní noclehárny nikterak nestačily. Podle starého obyčeje byl toho večera na hlavní věží klá- šterního chrámu vypálen ohňostroj. K jedenácté

hodině v noci vzňalo se od prasklé rakety jedno z četných ptačích hnízd na věži. S ohromnou rychlostí rozšířil se oheň na hořejší čásť dřevěné střechy pobité měděným plechem. Pomoc byla ne- možna, neboť věž jest as 50 metrů vysoká a hasiči přibyli teprve po třech čtvrtích hodiny. Nebylo možno přiblížiti se, poněvadž padající trámy a žhavé plechy ohrožovaly každého. Hasiči musili se obme- ziti na ochranu chrámu. Vysoký kříž na vrcholi věže stál uprostřed plamenů, až konečně také sřítil se s hromovým rachotem. Jeden z hasičů zasypán byl pod troskami a devět osob těžce raněno. Požár věže vyvolal hroznou paniku. Četné ženštiny omdlelya několik osob bylo umačkáno. Věž vyhořela až do základů. Duchovním se podařilo zachrániti poklady chrámu. = Zprávy o Andréovi. Zpráva o domnělém dopisu Andréově vzbuzuje dosti značnou nedůvěru, již spíše ještě sesiluje dopis nálezcův z Clevelandu, zaslaný americkému generálnímu konsulu ve Stock- bolmu. Dopis tento zní: »Ve zdejším časopise »Cle- veland Avise četl jsem zprávu, že král Oskar vypsal odměny na jakýkoliv objev, týkající se Andréea.

Mám cos důležitého, co se týká Andréea a prosím, abyste laskavě krále Oskara o tom zpravili. Věc se má následovně. Byl jsem návštěvou v Evropěa odplul dne 7. června t. r. parníkem »Rotterdame do New Yorku. Dne 13. června po několika denních stálých větrech od severu, právě když se objevila velká ledova hora, nalezen na 47° 35' severní šířky a 42° 27 západní délky list podepsaný Andréem v němž oznamoval, že žije a že si přeje oznámiti to světu, dále žádá o pumoc, poněvadž se mu velmi špatně daří. List měl datum 2. ledna 1900 a byl psán německy tužkou. Kdyby král Oskar chtěl dopis prohlédnout, aby se přesvědčil je-li to písmo An- dreéovo, byl by mu k disposici.« = Proces Lole Fullerovy. Z Paříže se ozna- muje: V podivné situaci nalezá se známá serpenti- nová tanečnice Lofe Fullerova. Dala si postavit na světové výstavě zvláštní divadlo, ale stavitel dopo- sud nedal se přímět, aby podal účet za stavební práce. Tanečnice však chce stůj co stůj zaplatita podala tudíž u obchodního soudu žalobu na stavitele a podnikatele svého divadla, aby složili účty, kdyby bylo třeba, má soud dáti odhadnout znalci nároky stavitele. Architekt Lofe Fullerovy věru zasluhuje pomník, neboť stavitel, jenž i po dokončení stavby nechce peníze, jest skutečnou bílou vranou.

= Přepadený vlak. Ze Saliny v Kansasu se oznamuje: Vlak dráhy »Union Pacific«, jenž dne4. t. m. večer vyjel z Denveru, byl blíže stanice Hugo v Coloradu, as 90 angl. mil východně od Denveru přepaden lupiči. Pasažeři v Pullmanově spacím va- goně byli oloupeni o svoje cenné věci a starší pa- sažer mr. Fay z Kalifornie, jenž dosti rychle nevy- dal svoje cenné věci, byl jedním z lupičů střelen do úst, takže byl okamžitě mrtev. Lupiči, kteří měli tváře zastřené škraboškami, přinutili průvodčího, vy- hrožujíce mu revolvery, aby je provázel. vagony. Když byli pasažeři oloupeni, přinutili lupiči stroj- vedoucího, aby vlak před samou stanicí Hugo za- stavil, načež zmizeli v temnotě. Lupiči ukořistili as 100 dolarů hotových peněz, několik zlatých hodinek a jiných cenných předmětů. = Dvaadvacetiletá matka jedenácti synů.

Matkou vskutku příkladnou jest vikomtessa de Roche

maille v Paříži, aristokratka rovněž krásná jako roz- tomilá a kdyby všecky Francouzky následovaly je- jího příkladu, pominuly by záhy stesky na nedosta- tečný přírůstek obyvatelstva ve Francii. Těchto dnu překvapila vikomtessa svého manžela trojčaty-hošíky. V době svého manželství od zimy 1895 měla již čty- řikráte po dvojčatech-hošících. Těchto osm hošíků, z nichž nejstaršímu není ještě čtyři léta, jsou děti tak zdravé a silné, jak si toho jen šťastní rodičové mohou přát. Jejich radost nad příchodem tří nových bratříčků byla tak hlučná, že se musili se svými chůvami přestěhovat do nejvzdálenějšího pokoje ele gantního paláce.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve středu 22. srpna.

282. hra v předpl. 2. čtvrtka. Král to řekl. Komická opera o třech dějstvích. Složil Léon Delibes. S textem od Edm. Condineta. Po prvním dějství delší přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec o 91/2. hod.

Arena na Smíchově. Ve středu 22. srpna. Začátek o 1/27. hod. Malý krokodíl Fraška o 3 jednáních. Napsal J. Barrier. Režisér 19341 p. K. Lier.

Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech. Začátek o 1/27. hodině. Ve středu 22. srpna. Šestnácté lidové představení za polovičnich cen. Po druhé Sever proti Jihu. Obraz ze života amerického o 5 jedn. od V. Gilleta.

Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře. Ředitel V. Suk. Ve středu 22. srpna. Začátek o 7. hodině. Ve prospěch fondu družstva pro vystavění tělocvičny »Sokola« v Praze— VIl. Po prvé: Divoška aneb Ta třetí. Veselohra o 3 jednáních od V. Krylova. Režisér Fr. Šípek. Denní předprodej lístků v hlavní trafice na Příkopě. proti »Špinkům« do 4 hod. dopol. 19346

k pochodu, když zpozoroval trojbarevné kokardy dvou vojínů, kteří se vraceli, prohledavše houštiny po levé straně cesty. Velitel nevida také druhé dva harcovníky z pravé strany se vraceti, umínil si, že sečká, až se také tito vráti. — Snad přiletí puma z těto strany, pravil k oběma důstojníkům, ukazuje na houštinu, v níž obě ztracené jeho děti byly jako pohřbeny. Zatím co oba střelci mu podávali jaksi zprávuo svém výkonu, opomenul Hulot pozorovati Marchera- Terra. Tu počal chouan silně houkati, takže se to široko daleko rozléhalo; po té, prve než se mohl některý z obou jeho strážců k výstřelu připraviti, zasadil jim strašlivou ránu bičem, která je skolila na pokraj cesty. Ihned pak byli republikáni poděšeni křikem anebo spíše divým řevem. Strašlivá salva zaburácela z houštiny, která převyšovala svah, na němž seděl chouan, a zabila sedm neb osm vojínů. Marche--Terre, na něhož střelilo pět nebo šest mužů, avšak se ho vesměs chybilo, vyšplhal se na úbočí se hbitostí divoké kočky a zmizel v houštině. Dřevěnky jeho se skutálely do příkopu, načež bylo viděti na jeho- nohou hrubé okované střevíce, jaké nosili obyčejně »my- slivci královi«. Při prvním výkřiku chouanův utekli všichni nováčkové do houštiny v pravo, jako odletí hejno ptáků, přiblíží-li se k němu chodec. zli — Palte do těch psů l vykřikl velitel. Setnina střelila po nich, avšak nováčkové dovedli se všichni uchrániti před tímto hromadným výstřelem, skryvše se za stromy; a dříve než pušky byly znova nabity, zmizeli. — Dekretujte pak legie departementní, což ? pravil Hulot Gérardovi. Třeba býti opravdu tak zpozdilým jako

i Po těch slovech, pronesených potichu a s vítězo- slavnou tváří mnul si starý vojín ruce a pozoroval Marche--Terra veselým zrakem; pak stanul se založe- nýma rukama na cestě mezi oběma svými oblíbenými důstojníky a očekával výsledek svých disposic. Očekávaje s jistotou boj, pozoroval své vojíny selidnou tváří. — Ohl tady se strhne co nevidět rvačka, řekl Beau-Pied po tichu; velitel si mnul ruce. Kritické postavení, v němž se Hulot a jeho oddí nacházel, náleželo k situacím, kdy život jest opravdu vydán v nebezpečí, takže mužové rázní považují to za věc své cti jeviti úplně chladnou krev a jasnou mysl. Zde soudí se o lidech jako při poslední instanci. Proto velitel, lépe zasvěcený do nebezpečné situace než oba důstojníci, byl dosti marnivým na to, že jevil největší klid. Upíraje zrak střídavě na Marche-á-Terra, na cestu a na lesík, očekával nikoli bez obavy zahřmění hlavní salvy chouanů, kteří dle jeho domnění byli ukryti jako skřítkové kolem něho; avšak jeho tvář zůstávala klidnou. V okamžiku, kdy zraky všech vojínů byly upřeny na jeho zrak, svraštil lehce opálené a neštovicemi drobně zjízvené tváře své, posunul prudce do výše pravý koutek svých úst, zamhoural očima, kteréžto posuňky považovali jeho vojíni u něho vždy za úsměv, pak udeřil Gérarda do ramene a řekl: — Nyní máme pokoj; co jste mi chtěl právě říci? — Tož v jaké to nové krisi se nalezáme, veliteli? — Není to nic nového, odvětil potichu. Evropa je celá proti nám a tentokráte má snadnou práci. Zatím co direktoři mezi sebou se rvou jako ve stáji koně bez obroku a zatím co pod jich vládou vše se rozpadáu veteš, nechávají vojska bez pomoci. V Italii byli jsme Chouaní.