V Praze, ve středu dne 22. srpna.

K číslu 231. Čísle v Praze za 2t a na venkově za 3h

Na »Národní Listy. ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrací na něsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20b s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80b

NARUDNÍ

SII Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Potvrzený zákon. Z Vídně, 22. srpna. Císař potvrdi osnovu zákona o regulaci řeky Mo- stěnky, na níž se usnesl sněm markrab ství moravského.

K poměru mezi Bulharskem a Rumunskem. Z Vídně, 22. srpna. »Neue Freie Presse« uveřejňuje rozmluvu svého spolu- pracovníka s činným bulharským státníkem čelného postavení o konfliktu bulharsko- rumunském. Nepokládejte mne — pravil — za ne- přítele Rumunska; studoval jsem tam a za- choval jsem si od té doby sympatie pro tuto zemi. V posledních dnech jsem však jedná- ním rumunské vlády a rumunského tisku vůči naší zemi velice rozladěn. Toje neslýchaná mluva, kte- rou se Rumunsko proti nám obrací. Chci vytknouti především methodu, kterou rumunská vláda uznala vůči nám za dobrou. Dejme tomu, že by rumunský kabi- net měl příčinu k oprávněným stížnostem myslím však, že také v tomto případě bylo by bývalo správno, aby se hleděla ru- munská vláda domluviti na před se Sofií. Na místo toho se však obrací rumunský ministr zahraničních záležitostí ihned a zby- tečně s appellem na velmoci a na Portu a posílá nám noty psané v nej prudších výrazech. Co se stalo, čím by se takové jednání mohlo ospravedlniti? V Bukurešti obviňují nejen celý bulharsko-makedonský komitét, že věděl o zavraždění prof. Mi- heileana, nýbrž jdou tam tak daleko, že i bulharská vláda jest podezří- vána ze sympatií s tímto zločinem. Mohu však říci, že ani makedonský ko- mitét vraždu tuto neschvaluje. Chci promluviti slovo o poměru bul. harské vlády k makedonskému komitétu v Sofii. Postavení bulharské vlády k němu je velmi obtížné. Avšak vždy bulharská vláda má všechny prostředky v rukou by vyvrátila obžaloby pronesené v Pešti. Také rumunská mládež byla svá- děna k vášnivým demonstracím proti Bul- harsku. Doufám však, že bouřka brzy se přežene, a že opět nastane dřívější přátelství mezi oběma zeměmi.

Telegraflcké zprávy. Z Frankfurtu n. M., 22. srpna (C.-B.) Král Jiří řecký odjel o 9. hodině večerní přes Hamburk do Kodaně, když se byl včera odpoledne v Cronbergu rozloučil s císařovnou Bedřiškou.

Boje v Číně. Z Paříže, 21. srpna. (C.-B.) Dopisovatel »Tempsu« sděluje ze Šanchaje, že císařovna dala se na útěk, vzavší s sebou 50 millionů taelů. Je prý obklíčena japonskou jízdou. Z Washingtonu, 21. srpna. (C. - B.) Vláda se usnesla zamítnouti, žádost Lihunča- novu, by vyslanec Conger nebo kterýkoli jiný americký úřadník obdržel plnou moc k zave- dení jednání o mír, a to z toho důvodu, že Čína nesplnila podmínky dřívějších vyjádření Spojených států. ožj Z Honkonu, 21. srpna. (C.-B.) Reute- rova kancelář oznamuje: Časopis »The Chinese Reformer« má v rukou opis dopisů, jež vymě- nili yunglu a velitel vojsk kansuských Tunfuhsian. Yunglu žádá v nich Tunfuh- siana o pomoc ke zničení cizinců, jichž je- diná síla záleží ve válečných lodích a dělech. Číňané mají dostatečný počet děl a vycvičených vojsk. Tunfuhsian poskytuje ve své odpovědi kansuské vojsko k úkolu, napomahati boxerům při zničení cizinců.

Na Kumburk a Bradlec. (Pro výletníky a turisty.) Ku vděčným výletům v severovýchodních Če- chách při dráze severozápadní (z nádraží Nová Paka) náleží jistě návštěva hradu Kumburku a jemu neda- lekého Bradlce. Kumburk dominuje celé krajině nejen svojí značnou výškou nad hladinou moře (640 m.), ale i okolní krajině; má krásnou polohu v řadě ho- molovitých kopců v podhoří krkonošském, jsa téměř uprostřed permské červené oblasti. Těší se proto dávno četným návštěvám blízkých měst Nové Paky (5 km.), Lomnice (7 km) a Jičína (9 km.). Hrad je sice značně sešlý, ale náleží svým starobylým rázem ku zvláštnostem hradů rytířských. Mimo 2—3násobné spirálové hradby s mnoha ba- štami zachovaly se zde zbytky 4 bran, 2 věží (z nichž jedna 6 m, druhá 8 m výšky čítá), zbytky hradního stavení, 3 sklepů, studny. V příkopech hradních, mezibranních i hluboko pod hradem povalují ae obrovské kusy hradního zdiva, hlavně melafyrového, spojeného přepevnou maltou. Okolí hradu zarostlé jest obrovskými jehličnatými i listna- tými stromy, v nichž hrad zůstává zrakům našim ukryt, dokud za první branou se neoctneme. Jeden z buků v dolním hradním příkopě na straně severní jest největším stromem všech rozsáhlých okolních revírů, maje přes 3 m. v objemu. Hrad vystavěn je na melafyrové strmé přepevné skále, kteráž na mnoha místech zajímá geology svými šestibokými dlouhými hranoly, na jichž vrcholech zdivo hradní spočívá. Starší zdi jsou na malafyru, novější z tesaného pískovce. Nechtějíce se obírati dějinami hradu *) všimněme si překrásného a dalekého roz- hledu; saháť od hranic království hluboko do milé vlasti.

Přímo k východu vidíme hradním oknem hlavní věže města N. Paky s rozsáhlým klášterem. Těsně v levo ve veliké dálce spatřujeme Hvězdu u Police, v pravo Hejšovinu na pomezí kladském. Sledujíce daleké okolí stále směrem v pravo k jihu, uzříme za jasnějších dnů vedle přemnoha osad, samot, hvozdů, rolí atd. atd. především tyto body: Zvíčinu nad Král. Dvorem s kostelíkem na vrcholu (vedle hostinec K. Č. T.), lázně Bělohra d, Mlázovice (sloje rašelinné), Kunětickou horu u Pardubic (50 km.), chlumy Hořické (s kostelíkem Konecchlumí) přervané údolím Mezi- horským, přímo k jihu Dřevenici (rybník, ředi- telství panství kumburského, pivovar), Radim s ko- stelem, Češovské valy u Kopidlna, Jičín, vrchy Velíš, Zebín (s kaplí), Kartouzy, Lo- retu, Železnici pod Těšínem, Brada (host.) s nimiž souvisí Prachovské skály, Bra- dlec za jasných dnů Řip u Roudnice (80 km.), ) Viz Hrady, zámky a tvrze české od Sedláčk.

ELEION. Spadlá hvězda. Kdykoli se manželé Havlíkovi objevili na promenádě, ohlížel se za nimi kde kdo, zhusta pronášeje při tom polohlasem.: »Jaký to párek šťastných lidí, oba tal mladí, tak hezcí !« Nejlacinější to úsudek světa a nejpohodl- nější, protože mimo několika slov není při něm jiné námahy. Jak často jen maskou pouhého úsměvu, pohybu, přikrývá se rodinné drama, odehrávané tam za zdmi domácnosti, kam nikdo nevidí. Kolik těch duší prostých neměnilo by se štěstím těch výše postavených, kdyby jen týden pod střechou jejich pobyli. Takový život vylhaně spokojenosti vedli manželé Havlíkovi již celá čtyři léta, co byli spolu oddáni. Postavení, které dr. Havlík jako hledaný lékař zaujímal a společnost, v níž se pohyboval, donucovaly jej přímo chlubiti se štěstím, které neexistovalo. Jak by se na něj byli dívali, kdyby byl jen dost málo jim dal znáti, že úpí pode jhem své krásné ženy, ko- ketní paní Milady, je ta žena, která každého okouzluje přívalem něhyplných slov, nemá pro něho než úštěpkv. Kruté to bylo poznání; když dr. Havlík sblížil se více s tou, kterou učinil svojí chotí davi Již druhý měsíc. po svatbě, při první ne- shodé v mládé domácnosti dověděl se, že sta se vlastně obětí vypočítavé slečny Milády. Z rozmaru, ženě jejího druhu a postavení vrozeného, uzavřela se svými přítelkyněmi sázku, že nesmělého doktora Havlíka povzbudí tak da- lece, že požádá za její ruku. Hra se jí podařila a ona pozorujíc závis

druhých, nepřejicích jí muže tak sličného a vý hodně postaveného, zakončila ji sňatkem. Kdyby byl dr. Havlík býval povahy jen dost málo výbojné a energické, jistě by byi rozmary její né-li zlomil aspoň omezil. Zatím klidně snášel nervósní výbuchy tak často podrážděné paní a kdy mohl, z domu utíkal. Ani příchod děcka nezměnil Miládiny po- vahy. Jí bylo potřebou, aby se jí stále někdo obdivoval, aby se ji kořil, aby ji společnost všude vyznamenávala. To lahodilo marnivé jej povaze. Však povolání volalo manžela jinam, kde ona nemohla býti s ním a vracelo jí ho una- veného, takže na zábavy ani nepomýšlel. Trpělivě snášel výčitky na něho se hrnoucí. jejichž předmětem bývalo vždy: Co užije jiná a co má ona na světě ?1 Aby jí částečně upokojil a zachoval klid domácí, obětoval se tak dalece, že začal s ní navštěvovati společnosti, po nichž toužila, aby se tam sám nudil, nenacházeje zábavy v prázd- ných planých konversacích salonů, ani v těch »lvech společnosti«, kteří jimi probíhali. Peklem se mu stal pak život po boku ženy. která ho nemilovala a která jej vláčela s sebou jenom jako ochranu svojí pověsti. Miláda čekala stále, že jednoho dneji řekne: »Nelíbí se mi chování tvoje ani lidé, kteři tě obletují, nechci tomu, zkrátka, že dá jí aspon znáti, že žárlí na triumfy její krásy. On zatím když viděl, že se choť jeho baví. ustupoval stranou šťasten, že aspoň na chvíli uniká její tyranii. Tak odcizoval se druh druhu, jenže ona ho nenáviděla a on přirozenou dobrotou povahy své odevzdaně snášel postavení svoje.

Často pomýšlel na vymanění se, na roz- vod, ale — bylo dítě! A kdož ví, jaké útrapy dolehly by nan potom. Přeďevším by musil celému světu odhaliti ránu, která mu byla zasazena poznáním ženy, dobroty jeho nehodné a potom — Žila tu u něho babička, která Miládu, rodiče záhy ztrativší, vychovala. Stará paní zbožňovala manžela vnučky svojí a dcerušku jeho zahrnovala láskou, všechno pomýšlení přesahující. Ta by byla jistě nepřežila ránu, uskuteč něním rozvodu jí zadanou Již týden večeřel dr. Havlík s babičkoua dceruškou samoten, paní vzdalovala se pod zá- minkou schůzi spolku, jehož byla předsed- Doktor vrátiv se jednoho večera, utýrán operaci, kterou na jedné z pacientek provedl, vešel do jídelny, kde doufal choť svojí na- Leč byla tu babička sama, chovajíe v ná- ručí polospící jeho deerušku. »Jakže, Miláda není ještě doma ?« tázal se staré paní. »Není, hochu, není, to víš, ty spolky, dámy se asi zdržely u paní Broumovské, kde ty schůze pořádají.« A proč maličkou neuložíte?« starostlivě vzhlížel k ospalé dcerušce. »Nechce jít spát, až prý jí maminka na dobrou noc políbí . . .« Znepokojen skoro se podaného jídla ani ne- dotekl a přecházel prudce pokojem. O desáté, když paní Miláda ještě doma nebyla, odebrala se babička s maličkou do své ložnise a doktor osaměl.