Milešovku v čes. Středohoří, (106 km), Bezděz u Ml. Boleslavi (50 km), Trosky v čes. ráji, Tábor (682 m vys.) nad Lomnicí, Ještěd u Liberce s vy- krojeným vrcholem, Kozákov u Turnova (rozsáhlý), město Vysoké na rozhraní mezi horami Jizerskými a Krkonošskými a konečně celý hřbet Krkonošský počínající Vysokým »Kolem a končící Špi- čákem u Žacléře. Od Sněžky (30 km. vzdálené a o 960 m vyšší než Kumburk) spatříme v levo Žalý u Vrchlabí a Jilemnice s rozhlednou, v pravo táhlou lesnatou Černou Kupu a jmenovaný již Spičák (Spitzberg). Tím jen několika slovy zmínili jsme se o rozsáhlém rozhledu, jenž by zvláště získal. kdyby bylo možno sledovati jej z hlavní věže druhdy zábradlím opatřené. Výlet na Kumburk spojují turisté z pravidla s ná- vštěvou hradu Bradlce, kterýž směrem na západ vzdálen je v přímé čáře 2 km. Nejlépe jíti přes ho- stinec Klepandu, kde možno dobře a levně se občer- stviti; odtud za čtvrt hodiny jsme na hradě. Z hradu přepevného a těžko přístupného zachovala se část 4hranné věže a věžička, jež spojeny jsou zdí, na níž byla pavlač. Hrad spočívá na ostré obloukovité strmé a úzké skále — bradlo. Z Klepandy možno navští- viti Tábor s poutnickým kostelíčkem. Za východiště na jmenované brady doporuču- jeme N. Paku, kteráž jest nejbližší železniční stanicí. odkud možno pohodlně při nepatrném stoupání do- stati se na Kumburk za půl druhé hodiny a na Bradlec přes Klepandu za 2 hod, Výlet jest tudíž při rannějším vyjití polodenní. K jízdě možno po- užiti 8 vlaků přijíždějících do N. Paky a 10 vlaků ze Staré Paky, kde dráha severozápadní křižuje s tratí pardubicko-libereckou. Cesty z N. Paky označeny jsou péčí K. Č. T. a místního okrašlova- cího spolku značkami a tabulkami orientačními.

Les bstrovská.

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro- mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799., jejž sepsal Honoré de Balzac, st 33—36. — Afféra s místním velitelem Glotzem vyřízena. Dle přípisu velitelstva osmého sboru armádního byla známá afféra, která udála se na stanicí elektrické dráhy blíže Nového něme- ckého divadla, zvláštním způsobem vyřízena. Pan plukovník byl prostě předvolán a dána mu otázka, zdali skutečně to pravda, že oproti konduktoru elektrické dráhy pronesl slova: »prokletá česká pakáž« a pan plukov- ník odpověděl, jak se samo sebou rozumí, že tak neučinil. A dost. Mimo konduktora nebylo tu ovšem svědků, kteří byli by nadávku tu sly- šeli z plukovníkových úst, však v tomto pří- padě sluší uvážiti význam indicií, zejmena, že by byl onen konduktor o případu nebyl ihned učinil oznámení svému představenému, a že by neměl vůbec příčiny obviňovati lhostejného mu jinak důstojníka z výroku, jenž činil podstatu stížnosti. Co ostatně bylo zjištěno o povazea »vroucím přátelství« tohoto pána k národu našemu, stačilo by k více než odůvodněnému podezření, ze oněch slov, jež mu do úst klade konduktor,

skutečně byl užil. Toho všeho ale nedbáno. Pan plukovník to popřel a věc tím vyřízena. Přípis velitelstva ošmého sböru, doručený staro- stovi panu dru. Srbovi místodržitelstvím, byl odkázán právní komisi. Ta věc nenapraví. Oč ale má české obyvatelstvo a jeho representace právo žádati? Výpověď tu proti výpovědi a třeba že dle vojenských názorů průvodní mate- rial nestačil ku zjištění pravdy, tolik snad přece doznati musí i slavné velitelstvo, že věc je sporná. K tomu ani nehledě, že kdo Čechem a kdo poměry zná, o pravdivosti toho, co udal konduktor, úplně je přesvědčen, již z důvodu uvedeného české obyvatelstvo Prahy věru právo má žádati, aby pan Glotz odtud byl aspoň pře- ložen, neb aby vůbec ze své dovoleně, kterou byl nastoupil, na své místo zdejší více se ne- vrátil. Tolik ohledu se strany vojenských orgánů snad zasluhuje.

Neslýchaná drzost německého po- štovního úřadníka. Vlastně by se to mělo nazvati ještě jinak než pouze drzostí, čeho do- pustil se kterýsi poštovní úřadník v Kufštejnu. Řádný, povinností svých dbalý úřadník to ovšem nebyl, nýbrž asi nějaké c. k. poštovní nedo- chůdče, jehož zmocnila se zběsilost při pohledu na českou adresu. Purkmistrovský úřad v Hu- sinci odeslal v jisté nutné záležitosti — šloo nemocného, v nemocnici kufštejnské v ošetřo- vání se nalezajícího — správě této nemocnice dne 17. t. m. český dopis, opatřený, jak se samo sebou rozumí, českou adresou. Dopis tento, který, jak přaveno, byl nutný m, poštovní úřad v Kufštejnu medodal adresá- tovi, nýbrž úřadník dotyčný zaslal jej na- zpět, napsav na přední stranu obálky »Zu- rück Husinetz« a na stranu zadní »Zurück, zur Neuadressierung in einer allgemein verständlichen Sprache.« (Zpět, adresovati v řeči vše- obecně srozumitelné.) Slova »allgemein verstän- dlichen Sprache« byla podškrtnuta. Takověto jednání jest očividné z neužití úřadn moci, nehledě ani k tomu, že svévolným vrácením dopisu mohla býti poškozena osobao níž jde neb nemocnice a mělo by s drzým člověkem tím po zákonu naložiti. Tážeme se; dovolil by sobě něco podobného s německým přípisem poštovní úřadník Čech? A kdybysi to dovolil, co by se mu za to stalo? Co do- pisů přijde do ryze českých míst s adresou německou a zdali napadlo některému poštov- nímu úřadníku dopisy ty vraceti? Ničemnost podobného druhu ale nesmíme si dáti líbiti jak se nám sděluje, učinil také již obecní úřad husinecký v záležitosti této příslušné kroky, o jichž výsledku čtenáře své zpraviti neopo- meneme.

— Místodržitel hr. Coudenhove, odjel včera o půl 10. hod. večer osobním vlakem dráhy Fran- tiška Josefa z Prahy do Vídně. — Rodinné zprávy. Slečna Arnoštka Jan- tova Forsterova, dcera policejního ředitelea pan JUDr. Otakar Vendulák oddáni budou v ko- stele u Nejsv. Trojice (Spálená ul.) dne 28. srpna o půl 11. hod. dop. — Slečna Kamila Laglerová a pan PhDr. Václav Felix slaví sňatek dne 23. srpna o půl 4. hodině odpol. ve votivním chrámu sv. Ludmily na Král. Vinohradech. — Úkázky »obecního« slohu. Píše se nám z Domažlic: Pro zasmání a také k posouzení, do jakých rukou tu a tam správa obcí se klade, zasílám vám tuto několik ukázek obecního úřadního slohu. Ukázka první: »Slavnému cé, ká, okrešnimu Hejt- mansvy v X. oznamuju niže psaní vipuknutí skaže- niny klisni řebné matky Jakuba H. kerí na henkšta- cke stanicy klisnu u štatních řebců připoušti tedy bud prostředek proti naka ženině určeni od ck. Hejt- manstvy neb bi velkou škodu majitel matky hřebné utrpěl na svém mění. V X. dne J. J. starosta.« — Druhá: »Slavny c. kr. okr. hejtmanství v X. Uctivje se věděti dává že N. N. zabyl Prase jenž nežralo asi dvadni tak jej zabil a mělo prant. N. N. starosta.«— Třetí: »Vjedomost sedává Na slavni c: k: Hejtman- stvy Matěj X. starosta 23 ráno se mi roztonal pes dovečera byl zapaleni a v noci chcíp. Matěj X. sta- rosta.« Čtvrtá!Ot Občnyho úřadu v X. dáváse Vjedomost že František M. legrut — Regementu nejní f obci a toulá se snákou ženckou je lump Karel X. starosta« —. atd. — Proč otí rakouští Němci Bismarka.

Píše se nám: Ve Štyrsku se šíří mezi lidem takové blbé nesmysly o nás a o říši německé, že je ubohý lid tamější opravdu k politování. Tak jsme sami v jedné hospodě na venkově slyšeli z úst většího sedláka tento do nebe volající nesmysl a výklado Bismarkovi, který má za účel proti nám štváti: »Roku 1866 bylo v Rakousku zle. Tenkráte chtěli Češi svrhnouti císaře rakouského a zvoliti si svého krále. To když uslyšel Bismark, vtrhl s německými voji do Čech, pobil Čechům všecky ženy (?) a zpu- stošil jejich zemi. Tim zachráni! Rakousko a proto je povinností každého Raku- šana a Němce, aby jej ctil a slavi!. ..« Takové nesmysly šíří se tendenčně mezi prostomysl- ným horským lidem a tak líčeni jsme my vezdy lo- yální Čecháčkově! —Sjezd ochotnictva českoslovanského na Horách Kutných. Péčí ochotnického spolku »Tylena Horách Kutných svolán jest na dny 8.a 9. září sjezd ochotnických spolků českoslovanských do Kutné Hory, kde právě se koná bohatá krajinská hospodářsko-průmyslová a technologická výstava. Se sjezdem ochotnickým spojeny budou zápasy, k nimž připuštěni budou ochotničtí spolkové i jednotlivci. Zápasy hudou se konati v Sokolovně kutnohorské, největším to sále místním, v sobotu dne 8. září. Při- hlášky k zápasům přijímají se do 25. t. m. Vlastní jednání sjezdové bude v neděli 9. září. Program jeho oznámíme později. Protektorát nad sjezdem převzala Ústřední Matice divadelních ochotníků.

— Z hospodářské školy v Opočně. Ve- řejná zkoušká a výstava prací chovanek letního běhu hospodyňského při zimní hospodářské škole v Opočně konají se v neděli dne 2. září a sice veřejná zkouška v sále hotelu »Holub« o 9. hod. dopol. a výstava prací chovanek od 9. hod. dopol. do 4. hod. odpol. v budově školy hospodářské. — Husův domek v Husinci. Zpráva naše nedávno uveřejněná o frekvenci návštěvníků v Hu- sově rodném domku v Husinci dobře působila na naše turistý, neboť návštěva od té doby značně stoupla. V první polovici srpna vystřídalo se ve svět- ničce Husově 137 osob, průměrně 9 denně. — Z ústavu hr. Pöttinga v Olomouci. Zápis chovanek pro příští školní rok koná se dne 16., 17. a 18. září. K zápisu nutno přinésti poslední vysvědčení, chovanky nemající 14 let, též vysvědčení očkovací. — Ústav bude v budoucím roce školním obsahovati: 1. Trojtřídní školu literní, zastupující výše organisovanou dívčí školu měšťanskou. 2. Dvouletou školu obchodní, která má za účel uschopniti své absolventky pro různá povo- lání obchodnická a jiné obory lidské činnosti s tímto spřízněné. 3. Tři pracovny, sloužící vý- cviku ve všech odvětvích ženských ručních prací, zejmena střihání a šití prádla a šatů. 4. Školu kuchařskohospodářskou, navádějící do kuchařství a všech prací hospodyňských.

5. Školu jazykovou pro ruštinu, němčinu, fran- činu. 6. Školu hudebně-pěveckou. 7. Různé kursy a) pro malbu na porceláně, b) pro žáromalbu, c) pro pokračovací kreslení, d) pro krasopis, e) pravopis, f) tanec. Ústavní pensionát čítá 150 míst, z nichž jest ještě několik málo volných. Za celé zaopatření platí se měsíčně 22 zl. Podrob- nější prospekt ústavu zašle ředitelství každému na požádání. — K jízdě a jízdnímu řádu na západní dráze píše se nám z vážné strany: »Poměry jízd- ního řádu, jež panují na tratích dráhy západnía dráhy tak zvané rakovnicko-protivínské, volají už křiklavě po nápravě. Jsa s rodinou svou ve zdejší krajině na letním bytu, mám příležitost nyní častěji tratěmi uvedenými cestovati a musím konstatovati, že nehoví ani jízdní řád ani rychlost jízdy potře- bám obecenstva. Za poměrů normálních má jeti vlak z Prahy do Písku pět (!) hodin, ale na př. v neděli jede pravidelně sedm hodin! Stejně je s vlaky jezdícími do Prahy: tyto opozďují se o hodinu i více, tak že se hodinové zpozďování stalo již pravidlem. A přece má trať zejmena v letě neobyčejně čilou frekvenci a zasluhovala by zajisté více vlaků a rych- lejších. Soudíme, že by nebylo nic nadlidského, zkrátiti jízdu do Písku na čtyři hodiny místo dosa- vadních pěti, resp. šesti neb sedmi hodin, neboť je přece závažný rozdíl, dorazí-li cestující sem o 1/211. hodině dopolední, nebo přijede-li až o 1. hodině s poledne. Celá vzdálenost nečiní ani 140 kilo- metrů!« Doporučujeme tento hlas ku povšimnutí sl. výkonnému ředitělštvu.

Celá trýzeň manželského jeho života do- lehla naň v tichu osvětleného pokoje, po jehož stěnách prodlužoval se fantasticky pohybující se jeho stín až k bizarnosti. Přistoupil k oknu a zahleděl se ven do letní noci k nebi, obsypanému milliardam hvězd. V tom okamžiku jedno z těch zářících světel nebeských odloučilo se od druhých a jako světlý bod zapadalo v temnu neznáma. Spadlá hvězda l Havlíkovi napadla pověra, tam u nich doma, na vsi často pronášená. S každou novou hvězdou nová že vzchází láska na zemi, a s tou hvězdou spadlou, jedna že láska zaniká. Nával nezvyklé něžnosti zaplavil duši jeho při vzpomínce na šťastný život v rodišti ztrá- vený i vznikla mu na mysli otázka: »Proč by to měla být právě hvězda tvoje, která zapadá, vždyť není snad ještě všechno ztraceno! Pokusím se v Miládě probuditi poroz- umnění pro sebe a snahy svoje, snad se m to podaří . . .« S témito myšlénkami ubíral se k ložnici své choti, chtěje tu na návrat její čekati. Jda kolem dvéří, za nimiž spala babičk s pravnučkou, zaslechl hlásek maličké: »Ne babičko, nemohu spát, až mne ma tinka políbí.- Hlas dítěte povzbudil předsevzetí jeho. Ano dítě bude páskou mezi nimi, ono mu pomůže upevnit strhané svazky mezi ním a ženou . . Až se Milada vrátí, sám ji dovede k ma ličké, políbí jí oba — a pak — Octl se v ložnici panině, pološeře osvětlené zastíněnou lampou a rozhližel se, jakoby sem hvl přišel poprvě. Jak dávno tu již hebyl.

Je to týž pokoj, totéž uspořádání jako v dobách, kdy horký dech rozkoše omámil smysly jeho a on doufal ve štěstí s ženou, kterou si byl vyvolil. Prohlížel všechny tretky tu umistěné se zbožnou úctou posvátnosti; zrak jeho zabloudil k bílé, krajek a hedbáví plné posteli a stanul na malounkých trepkách u postele připravených. Zalomcovala jím horečná touha po jeho mladé krásné ženě a v tom opojení smyslů vrhl se na divan, kde ležel světlý župan Miládin, ve všech záhybech nasycený jemnou vůní oblíbe- ného jejího parfumu. Při prudkém jeho pohybu župan se svezl s opěradla a z kapsy jeho vypadl složený lístek na zem. Doktor se sehnul, chtěje jej znovu do kapsy vložiti, leč jediné slovo v popsaném lístku, náhodou shlédnuté, přinutilo jej, že pře- četl jej celý Jen mocné oddychování svědčilo, že neprch život z jeho, jak křída zbledlého obličeje. Ve chvíli, kdy doufal ve štěstí svoje, třímá tu v dlani důkaz zrady na něm spáchané dnešního večera — hříšným objetím dovršené . . Potáceje se z pokoje, setkal se na prahu s tou, na jejichž rtech, zdálo se mu, že vidí znečisťující stopy rtů — jiného. Zachvěla se poznáním, které ji svitlo. »Zabte mne — pane — máte k tomu právo — vyžeňte mne — půjdu! mluvila pře- rývaně. Pln opovržení vzhlédl k ní: »Ano, mám právo zabíti vás, zničila jste můj život, ale nemám práva zničiti štěstí dvou jiných, mne drahých bytostí. Jděte paní — je tam dítě, které čeká na polibek váš, aby mohlo usnouti ! —