Ročník XXXXIII.

V Praze, v sobotu dne 14. února 1903.

Číslo 44.

Na ranní a odpel. Iisty předylkerco sei v Praze v ašministrael tvt lta. . . : 6 R — s dvojí donálkon a mě na nit leta . 7 K 50h ve nlialkách! a K 3o na mědíe. Poštost vtis: . . . 9 K o s dvoji zásilkou na m za čtrrt leta . . . . 11 K 4oh

Klesá Szellova hvězda? V Uhrách do nedávna ještě zakládali sin tom, že nejsou v takové politické šlamastice jako jejich cislajtánský soused a ministerstvo Szel- lovo neopomenulo nižádné příležitosti, připome- nouti to jak doma, tak i ve Vídni. Časopisectvo sloužící nynější vládě uherské vedlo celý rejstříl úspěchů Szellových: zjednal opět parlamentn pořádek, za barona Banffa zle ohrožený, zjednal pořádek při volbách, odstraniv nejhorší výstřelky volební agitace, naladil i oproti národnostem mírnější struny, takže při nových „čistých“ vol- bách zvílězilo i na Slovensku několik národních poslanců, uspořádal rozmetané šiky vládní stra- ny, sesíliv ji dohodou a splynutím se stoupenci hraběte Apponyie či stranou národní, obnovil parlamentní způsoby ve stycích s opposicí tento stav dovedl udržeti v zemi i ve sněmovni až do konce minulého roku. Pokud se týče poměru mezi oběma polovi nami říše, zachránil hospodářskou pospolitost známou svou formulkou, ale různost výkladů jej stala se také zárodkem nových nedorozuměn mezi ním a opposicí. Skupiny opposiční doufaly. že nepodaří se v čas revise vyrovnání Banffov- ského, podniknutá Szellem a drem. Körbrem dokazovaly, že by musilo obnovené vyrovnání provedeno býti i zákonodárně do konce pro- since 1902, jinak že samo sebou nadejde hospo- dářské osamostatnění Uher a celní rozluka, ale vláda uherská obnovu vyrovnání s touto polo- vinou říše ve lhůtě oné zkoncovala a zároveň pro- hlásila, že jest ahlo r. 1907 dosti času, aby vy- rovnání Szellovsko-Körbrovské vyřídilo se i par lamentně. A toto ustálení pospolitosti hospodářské s Cislajtánií, jakož i úmysl, prodloužiti ji na dal- ších deset let, jest vlastně prvním oblakem, jenž zastřel posavadní úspěchy Szellovy v Uhrách.

Stoupenci hospodářské samostatnosti Uhen nalézali se ostatně i mezi přívrženci vládními a byly okamžiky, kdy i listy vládní strany ne- tajily se svými pochybnostmi — že za vším tím nekonečným vyjednáváním Szella s drem. Körb- rem vězí jakási neupřímnost se strany Vídně, nebylo proto divu, když o pozdní hodině na Sylvestra přece jen rakousko-uherské vyrovnán bylo obnoveno, že strany opposiční zaujaly proti němu odmítavé stanovisko a setrvaly nadále na svém názoru, že lhůta, pro obnovu jeho stano- vená, minula. Do tohoto vnitřního rozporu v Uhrách za- padly současně požadavky vojenské, jež v prv- ním svém znění musily býti odvolány a když je správa vojenská předložila ve znění nynějším, i tu musila vláda uherská se zavázati, že je nepodá sněmovně a nedá o nich jednati do určité doby.

Po opěiných odkladech vytasily se konečně vlády vídeňská i peštská koncem měsíce ledna se svými revidovanými vyrovnacími úmluvami současně počalo rokování v uherské sněmovně o branné předloze. K této branné předloze zaujala spojena opposice uherská nové stanovisko potud, že jest jaksi důsledkem jejího názoru, dle něhož kon- cem r. 1902 automaticky nadešlo hospodářské osnmaslatnění a tudíž stav, jehož účinky nutno důsledně prováděti i ve vojště. Proto vytasila se opposice s celou řadou požadavků co do vojska, jež jednak souvisí se státoprávním stanoviskem jejím, jednak se odvozují z povahy dualismu. Jsou to zejmena požadavky, aby vojsko v Uhrách odváděné mělo ráz ryze maďarský, mělo své zvláštní uherské prapory, domorodé důstojníky, velící řeč maďarskou, výchovu důstojníkův duchu dějin uherských, zkrátka, aby duali- stickýráz soustátíjevil se i ve spo lečné armádě. Boj ve sněmovně uherské o brannou před lohu vedený nabyl rozměrů netušených, a oppo sice již nyní svými časopisy žádá na vládě, aby

předlohu tu vzala zpět raději hned než později. protože není naděje, aby se dočkala jejího přijetí a že tudíž čas parlamentního zasedání může po- užiti jinak a prospěšněji k úkolům jiným. Opposice vnáši do rozpravy čím dále tím choulostivější otázky, máme-li na mysli, jak kruhy vojenské dosud své požadavky považovaly za nedotknutelné a povznesené nad všecku kri- tiku parlamentní, a tím stává se i vládní strana i vláda sama podrážděnější, jak vidno zejmena z množících se výkřiků ministra honvédů barona Féjérvára. Opposice kromě toho zanáší svou agitae i do lidu, a při tom neopomijí využitkovati i čet ných processů národnostních, dovozujíc ze jmena z agitace všeněmecké, že národnosti jsou z venčí popichovány proti Maďarům a že posta vení národa maďarského jest ohroženo s hora z dola. Tím nabývá zápas opposice v očích lidu maďarského povahy národní, jakoby již již kva- čící nebezpečí od něho odvracela, po případě na příchod jeho v čas upozorňovala. Ba jednotlivé časopisy bez obalu prohla šují, že odpor opposice není namířen na žádnou osobu, nevyjímaje ani barona Fejérvára, stojící při vládě, ale že jest to zápas zásadní za zjednání průchodu právům parlamentním a národním v onom odvětví státní organisace, jež dosuds vlivu jejich důsledně vymykala. A tak plynula ve sněmovně uherské od 24. ledna schůze za schůzí, aniž by projednán branné předlohy, třeba jen o krok, se přiblížilo svému cíli. Tu v minulých dnech dostavila se vláda s požadavkem, aby se jednání urychlilo prodlou žením trvání schůze o hodinu, aby řečníci oppo siční spíše se unavili a vyčerpali; ale opposie odvětila tím, že hned následující schůze nedo spěla ani k jednacímu pořadu!

Jisto jest již, že branná předloha nebude v čas vyřízena a že nebude moci se položiti za základ letošního odvodu. Opposice, čítající více než 120 poslanců, má dobrého spojence v tom že vládní rozpočet prozatímně jest povolen pouze na první čtvrletí letošního roku, a nebude- do té doby sněmovna s brannou předlohou ho tova — musí vláda sama jednání přerušiti poža davkem prodloužení rozpočtové prozatímnosti. anebo způsobiti stav „mimozákonní“, kterýmž jak známo, skončilo ministerstvo Banffovo. Tyto parlamentní poměry zbavují i vítěz- ného dosud předsedu ministerstva Szella posa- vadní bezpečnosti a vládní listy až nápadně pro zrazují tento nepříznivý stav, snášejíce na hlavy opposice všemožné hrozby. Opposice, jež nemá naděje, ba ani ctižádosti, volá na př. „Pest.

Lloyd“, aby byla povolána ku positivní práci a jež se tudíž nemusí obávati, že dračí setba, již koná, přeroste ji přes hlavu jako většině, taková opposice znenáhla propadá nihilismu. Ani nelze věřiti, že by opravdu krajní levice chtěla, aby nastal stav ex lex; a „Pest. Lloyd“ to nevěři proto — že by předseda ministerstva Szell se takto ocitl v situaci krajně kritické, ač i opposice uznává, že zůstává věren svému programu. Ale Szell nelpí na křesle minister- ském a netouží tak po moci, aby se chtěl stůj co stůj při ní udržeti proti fakciosní opposici, a stálo ho více sebezapření, že vlády se ujal, než by ho stálo, aby se ji vzdal. Nástupce Szellův by p případé se odvolal k voličům, a kdyby to ne- pomohlo, nemohl by zůstati na poloviční cestě musil by se postarati o to, aby uherský parla- mentarism nebyl mařen bezmyšlenkovou op- posicí. — Z tohoto výkřiku vládního listu peštskéh jest zřejmo, že již i Szell jest nucen, sahat k „důvodům“, kteréž jsme dosud slýchali pouze z úst dra. Körbra. Usnesení říšské rady v záležitosti konverse společného dluhu ovšem poskytne uherské oppo- sici novou zbran.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna- Schůze 202 (Původní a telef. zpráva »Nár. Listů «.) Z Vídně, 13. února. Tiskovému zákonu rakouskému je čtyřice let. Cokoli se změnilo v něm, bylo jen kousko- vité, příštipkářské, novelistické. R. 1894 zrušily se kauce. R. 1898 ministr financi dr. Kaiz předložil zrušení kolku, kteréž odepřeno jemu. povoleno však dru. Kniazioluckému, správci stát ního pokladu v provisorním kabinetě Clarově Dr. Körber hodil do sněmovny reformu, kterě je snůškou ustanovení živnostenských, trestníeh a Ginančních. Navrhují se změny podstatné Hlavními jsou: kolportáže ne zcela volná, ome zuje se objektivní řízení a berou se urážky soukromých osob soudům porotním. Osnova, o které rokovalo se dnes za ne- valného účastenství, je dílem ministerského před- sedy. Sepsal sám zákon i jeho motivy. Je tedy zodpověden také sám za něj. Jsou viditelny n něm stopy rychlého vzníku. Je nesrovnaným nepropracovaným a leckde nejasným.

Není žádným tajemstvím, že podána byla tato lex Körber proti Čechům. Bylo to ve chvili. kdy bál se jejich obstrukce proti nové dani na jízdní lístky železniční a podpory obstrukce te sociálními demokraty. Tito kaptivováni nadějemi že získá jejich tisk prodejem uličním, nadějemi o kterých myslíme, že bý nesplnily se ani, kdyby kolporláž v díle Körbrově neměla četných a svl- zelných výhrad, pout a kliček. A zase sociálním demokratům vhod a k vůli vykonává se 1. čtení předlohy. Pohrozili krajním odporem, stane-li se pokus, vsunouti 2. čtení zá- kona branného jako první věci na jednací pořad na kterém je tisková reforma již od loňskéh Jenom s největším politováním a s největš nevoli zaznamenáváme smutné faktum, že vláda. která pro každou opravu svolává expertisu, ela- borát s novotami pronikavými dala parlamentu interessenty, nejvíce dotčené, publicisty, ne- vzavši na potaz. Novináři odbyli svoje ankety když operát již v parlamentě byl: v Praze, Vídni.

Lvově a Štyrském Hradci. Všechny vyslovily se zamítavě do té míry, že čelný poslanec polský vyslovil se k nám: „Vy, žurnalisté, rozcupovali jste předlohu tak, že z ní nezbyl ani cár.“ Slyšíme, že výbor pro záležitosti tiskové chce svolati zástupce denních listů, by vyslechl jejich soud, jejich mínění a jejich návrhy a pod- něty a tak napraviti chybu, které se dopustilo mi- nisterstvo. Nepochybujeme, že by kollegové vy- hověli vyzvání tomu, ale pochybujeme, že by jejich votum zneto před forem výborovým jinak. nežli bylo proneseno na schůzích odborníků. Tolikéž nemůžeme zamlčeti, že rokování dělo se za malé pozornosti. Poslouchalo sotva 30—40 lidí. Všech bylo ve sněmovně stěží pře 100. Inu, ovšem. Běží jen o noviny a novináře. My pak o smýšlení pp. zákonodárců k nim ne- nalézáme se v nižádném klamu. Čím větším jsou povinni díkem novinám, tím méně jej osvědčuj — bez rozdilu stran, národnosti a vyznání. No- viny jsou pro ně, pro parlament, pro veškerý ži- vot společenský a veřejný, pro všechny obory lid- ského myšlení a snažení primum necessarium — parlament odbývá jejich věci, jakoby jednalo s o štěrkování silnice v Tyrolech. Nás může toto chování zarmoutit a rozhořčit, ale nemůže nás zviklat v poslání našem a v jeho konání. Také my máme pocit zodpovědnosti a povinnosti — snad citlivější a vyvinutější, nežli pp. s man- dátem. Byl to nevídaný a neslýchaný skandál, když předseda hr. Vetten vyvolal posl. Herzoga, Riegra, Oí nera, Pernerstorfera, Seitze a F- dersche, ke slovu přihlášené a ne- léta.

byl ani jediný přítomen, tak že všichni ztratili slovo. Poslanci smáli se plným hrdlem, ale pří hoda tato je neskonale smutným úkazem a posl Wolf měl pravdu, volaje: „Tohle je pěkné za stoupení tisku!“ Ke všemu ještě posl. Cing. vyzván byv, aby mluvil, protože je na řadě vzdal se slova dobrovolně. Dr. Ryba nemusí se báti, že bude jeho řed novináři — neposlanci desavouována. Naopak, vzdají mu všichni plný souhlas a vřelou chválu za kritiku, kterou pronesl o Körbrově operátě za plaidover jeho pro svobodný tisk. Ještě druhá serie poslanců, kteří ztrati slovo, následovala. Byli to: dr. Ivčevi č, dr Tschan, dr. Perathoner, Biankini, dr. Stojan a Glöckner. Schönererovee Herzog ztratil je po druhé. Poslanci dr- Sylvester, dr. Schücker a také Voj- tyga a Rieger, kleří oba se opět přihlásili k slovu, byli převahou na stanovisku zápor- n ém. Počet posluchačů vklesl, když odjížděly odpolední rychliky do Prahy a Brna Celá dnešní schůze a veškeré její jednání bylo patrným aktem nevážnosti parlamentu k in- stituci, klerá jest učitelkou, vychovatelkou voditelkou lidu, kteráž ukázala se často a leckde pevnějším sloupem jeho svobod než zákonodárně sbory a která v oddanosti k zájmům a pokroku národů nemá sobě rovnu, byla aktem nevážnosti k publicistice. Celá dnešní schůze, abychom krátce řekli, byla nedůstojnou- sněmovny samé.

Byla skvrnou nesmazatelnou. Bylo proto dobře. že se jí učinila záhy přítrž a že o 3. hodině bylo po prvním čtení tiskové novelly a po schůzi vůbec. Zmínku ještě jen o dru. Körbrovit zmínku negativní. Předseda ministerstva ne- mluvil, ba ani neposlouchal. Vytýkáme mu to ze dvou příčin. Jednak proto, že jednalo se o jeho vlastní výrobek, jinak proto, že mlun jindy o všem a při všem, ba také tam, kde vláda má jen právo jedno: mlčet, jako při návrhu na změnu jednacího řádu. Bylo by se slušelo a patřilo, by chef vlády pověděl aspoň, zdali ministerstvo svoliti chce k eventuálním změnám svě předlohy čili nie. Jako počala schůze skandálem, tak skončila skandálem. Když měl býti zjištěn poměr hlasů pro návrh na veřejnost výboru na změnu jed- nacího řádu, která byla včera zamítnuta, dnes však přijata, nebylo v celé budově parlamentní ani jediného zapisovatele ! A sněmovna má jich dvanáct Zdali se kdo z málo přítomných poslanců styděl ve svém nitru za sebe či za nepřitomné, nevíme, ale víme: žalostnější, zbědovanější hanebnější schůze nad dnešní schůzi nebylo ve

Vídni. Předseda hr. Vetter zahajuje schůzi o 11. hod. 20 min. Mezi došlými spisy jsou návrhy poslane V. Hofera a spol. o vřadění příspěvku ku podpoře humanitních snah řemeslnictva a maloobchodnictva. zřizování nemocenských pokladen mistrovských a j. do letošního rozpočtu: — Dötze a spol. na re- formu úřadní služby, úpravu platů a povyšování berních adjunktův a praktikantů: — dotazy po slanců Práška a spol. po odepření tratních lístků ročních česko-sev. dráhou; — Choce a spol. po jednání berního inspektora Holoubka v Hořovicích — Pachera a spol. po zneužívání obecního práva ke jmenování čestných občanů v Žatci; — Cho ce a spol. po nové úpravě lékárnictví: — Schö ne- rera a spol. po defraudaci ve falknovské okr. zá- ložně; — Udržala a spol. by se pojala do zákona o zákazu ravonování pravidla o úpravě koupě cu- krovky: — Pernerstoríra a spol. po úvěrním obchodě uzavřeném mezi hlavním konsulem belgi- ckým L. Doretem ve Vídni a velkoprůmyslnikem Em. Kubinzkým s jedné a Compagnie Austro-Belge de Petrole v Brusselu s druhé strany. Rozdána zpráva branného výboru o braneckém kontingentu. Přechází se k jednacímu pořadu, ku prvnímu čtení vládní předloby o tiskovém zákonu.

Poslanec Ryba: Když před několika měsíci před- seda ministerstva předkládal nový tiskový zákona já slyšel řeč, jíž jej provázel, bylo mi, jako bych cítil svěží vánek moderního ducha. Lehkomyslně, jako všichni žurnalisté, chtěl jsem již odpustiti všem ministrům, čím se na tisku provinili. Avšak dojem slov předsedy ministerstva netrval dlouho. Čta před- lohu, byl jsem čím dále více zaražen, až konečně jsem se stal nevrlým. Je pravda, že předseda mini- sterstva pěkně mluví, překrásně píše, ale hezky ne- jedná. Předloha obsahuje některá zlepšení, ale opo- míjí mnohá ustanovení, jež by vyžadovala opravy. ba jsou tu i věci horší, než v dosavadním tiskovém zákonu. Předlohu v tomto znění přijmouti nemů žeme. Netřeba mluviti o důležitosti tisku, ministr- presidení to ví snad nejlíp. A přes to strádal tisk po dlouhá leta hanebnými poměry. Zůstal Popelkou, jež sloužila do úpadu, aby byla opovrhována, urá- žena, ano i pronásledována. Je svrchovaný čas, že stát a společnost vzpomněly si jednou na svou po- vinnost. Nároky tisku nejsou velké. Chce pouze, aby nebyl obtěžován. Nejdůležitějším ustanove- ním předlohy je, že provinění pro úrážky na cti spáchané tiskem mají se vyloučiti z oboru porot přikázati jako přestupky řádnému soudu. Tato no- vota je novináři největším kamenem úrazu. Stává se sice, že mnohému na cti uraženému nedostane s satisfakce před soudem a že odchází z něho roz- mrzelý. Tak bývalo za prvních časů po zavedení porot pro tiskové věci, zvláště tam, kde spor měl politické pozadí. V politice, žel, nebere se to se ctí tak vážně, avšak takové zjevy mizí a nebylo by slušné pro jednotlivé případy zkracovati tisk v jeho rozvoji.

Také odborný soudce stojí v politických a ná- rodních bojích, a třeba snažil se vymknouti z těchto vlivů, přec bude mluviti vždy jako stranník. Řečník zmiňuje se o nedávném případu, kdy soudce před českým obžalovaným mluvil o »českém cirklu«. Ten soudce přec nebyl předpojatým, ani onen, jenž ne- divil se, že jakýs německý tulák raději udal za své jméno Jan než Václav. A proč by se měly vylučo- vati z porot urážky na cti, kdy člověk, žalovaný pro těžké ublížení na těle, ba pro zabití a vraždu byl osvobozen jen proto, že obětí byl Čech a žalovaný Němec. (Posl. Nowak: Kde se to stalo?) Při přelíčení pro urážku na cti odehrávají s někdy v soudní síni věci, jež se pro slušného člo- věka nehodí. Často bývá skandál obsahem závě- rečného přelíčení. Tím však není vinen trastní řád. ale způvob, jakým jej předseda provádí. Nabude-li tolo ustanovení zákonné moci, tisk bude se moci zříci svého kontrolního práva, což nebude míti na veřejné poměry blahodárného vlivu. Zrušení objektivního řízení a svobodná kolpor- táže jsou žádoucí, ale pravidla o kolportáži jsou klausulována tak, jak to dovede jen rakouská byro- kracie. Trpěly by zvlášť opposiční noviny, jimž by se mohl zakázati pro některé zločiny nebo přečiny pouliční prodej. »Národní Listy«, jejichž spolu- pracovníkem jsem, vykazují v některých ročnících at 64 zločinův a 68 přečinů. Tyto noviny by byly za 14 dní s výhodou svobodné kolportáže hotovy. Řečník brojí proti tomu, že policejní konfiskac má zůstati i pro budouenost v platnosti a proti uve- řejňování některých oznámení jen v úřadních novi- nach, za čež se musí draze platiti. Novinám by pro- spělo nižší porto.

Poukazuje na novinářské školy v Paříži, Ženevě a Berlíně a na podobný kurs zamýšlený v Peštia myslí, že vláda by si získala o novinářstvo zásluhy, kdyby věci té také v Rakousku věnovala pozornost. Arci novinář se musí novinářem narodit, neboť ne umění tomu nelze naučit, ale právě proto novinář- ství vyžaduje dokonalého a odborného vzdělání. Neví se, zda a kdy předloha tiskového zákona bude předložena výborem sněmovně. Bylo by nej- lépe, kdyby byla zcela stručna, o jediném článku »Tisk je svobodný!« (Pochvala mezi Čechy.) Posl. dr. Sylvestr lituje především, že vláda ne- podala po dnes nezbytně potřebnou předlohu trest- ního zákona, ač sněmovna již opětně na to nalebala. Co se týče předlohy tiskového zákona, je potěšitelno, že byla podána celá osnova a nikoliv pouze novela. Když předseda ministerstva ji podal, panovala ve sněmovně radost a jásot, ale když byla zkoumána, po optimismu zavládl pessimismus. Myslí, že není příčiny ani ke zvláštnímu optimismu ani pessimismu. Předloha má své slabé stránky, ale celkem obsahuje výhody pro tisk. Takovou výhodou jest omezení předběžné konfiskace jen na některé delikty, jichž počet snad podaří se výboru ještě zmenšiti. Také svobodná kolportáž znamená velikou výhodu pro denní listy. Přál by si jen, by osobní omezení v zá- koně uvedené bylo ztenčeno na míru nejmenší. Proti rozšíření svobodné kolportáže na všecky předměty knižního obchodu je proto, že by to znamenalo za- sahování v dobře nabytá práva knihkupců. Prohla- šuje, že ustanovení osnovy zákona, kterým urážky na cti spáchané tiskem odnímají se porotám a při- kazují se samosoudcům, nemůže býti schváleno za žádných okolností. Obrací se proti odstranění nyněj-

FEUILLETON. —a. V Praze, 12. února. Co napsáno již knih a knížek o tom, jak to vypadati bude za sto, za dvě stě let na této zeměkouli; co vyplýtváno fantasie na líčení poměrů v nedaleké budoucnosti, bude-li lidstv postupovati sedmimilovými botami, tak jako Nejduchaplnější myslitelé zabývali se popi sováním poměrů ve příštím století a hloubavý jejich duch, spřežený s bujným romantismem. vykouzlil velice poučná a ješté více zajímavá. ba i slavná díla o tom, co budou činiti naši vnukové, až se psáti bude: Dva tisice, tolik tolik Učiňmež jednou opak a vyburcujme ze spánku pradědečka svého, podejme mu do pravé ruky hůl a do levého ramene se mu zavěsme a nastupme v jeho společnosti procházku po době přitomné i slyšme, co řekne asi tomu, nač my jsme se zmohli a jak se mu libiti budou naše novoty a velkolepá zařízení. Nebude to snad tou měrou interessantní. jako blouzniti o tom, co bude, avšak nuditi s při tom čtenář asi také nemusí — —— dnes.

»Nu, pradědoušku, jak se vám libí ny nější svět ?« »Vzdyť jsem toho ještě tak moc neviděl. Zbudili jste mne teprve večer a od té doby lajdám z jednoho pokoje do druhého a nemohu se dosti vynadivit všelikým tém potvorám, jimiž máte stěny pomalovány a vyšity do látek, jimiž nábytek je potažen.« »Tomu my, dědoušku, říkáme — secesse. Obyčejné listky a růžice, zvonečky a tulipány ž zdobily na přiklad cípy vaších beraních kožichů, jsou ty tam. Jejich místo zaujaly, jak vlite, ornamenty, jež z pola vypadají, jako *zyptátí ibisové a z pola jako austrálstí klo- kani. Nelibí se vám to? Vyjíti si na zahrádku a sebrati tam motiv k dekoraci, bylo by ná- ramně hloupé, čím nemožnějšl a hroznější taký ornament, tím cennější, čím nemotornější, tím obdivuhodnější. »Jaké to věčné u vás cinkání ?- »Pardon, vy nevíle tedy ani, co to je elektřina ?e- »Ne, slova toho dosud nikdy jsem ne- slyšel.« »Sáhněte, prosím, tuhle na knoflík.« »Rrrrrr — —

»Oh, už dost! U všech všudy, co v tom za raracha ? »Pranic, drahý dědoušku. Je to způsoh jímž na sebe dnes voláme. Na jedno zazvo- nění dostaví se služka, na dvě panská, na t sama paní.« »Na paní tedy zazvoniti třeba třikrát? Nu a příteli, koiikrát musíte stlačit knoflik, abyste se ji opět zbyl? Na to, že elektrika nestačí? Potom do nic není.« »Nemluvte tak, dědoušku, zdali pak byste uvěřil, že pomocí elektřiny nyní možno nám mluviti s přitelem, ktorý je třeba až ve Vídní ?« »Kam s tou flintou?« »Přesvědčite se sám. Vstupte do této ko- mory. Tak. Haló ! Vídeň, čtyřiaosmdesát — pě a dvacet !« »Přejete si ?e »Vyřizujeme vám pozdrav z minulého sto letí. Nic víc. Tak vidíte.« »A dávno-li už tak mluvíte s Vídní ?« »Již bez mála dvacet let.« »A dorozuměli jste se již s ní ?« »Bůh ví, že ne.« »Tak to raději rozkopejte.« Pradědeček, radikál z minulého století! »Takové světlo jste také neměli, jako my není li pravda ? Zde na tomto rameni je světlo

dvoje: tak zvané Auerovo, plynové a potom žárové, elektrické. Které by se vám víc libilo?« »Měli jsme za měho živobytí hloupé pří- sloví a to mně napadá: »lepší je louč, když při ni najdu dukát, než zlatý lustr, nemohu-li si při něm zašit roztrhanou punčochu !« Domníval jsem se, že budou udiveniti naši předci, uvedu li je v poměry naše a že neuvěři ani všemu, co byl vykonal lidský duch a oni zatím činí jizlivé poznámky o na- šich vymoženostech. »Což abychom si vyjeli elektrickou dráhou. abyste zvěděl, pradědoušku, jak už je Praha veliká. Mnoho-li měla obyvatel v době, kdy vy jste zemřel ?« »Asi 60 tiste.« »A teď jich má s předměstími bezmála 500.000.« »Nu, budete-li jezdit v těch žlutočervenýeh skříních jen ještě padesát let, sevrknete se zase na šedesát tisíc. Byl to v posledním roce roz- ruch tam na onom světě! Bylo nutno rozmno- žiti u vchodu do nebe kontrolory a málem byl by tam nastala nouze o byty. Takový byl tam nával, co jste jich tou elektrickou dráhou spro- vodili.« Jizlivý dědoušek. Zavedl jsem ho do ho stince. Rozhlédnuv se okolo, pravil: »Obědvali jsme zpravidla u nepokrytých stolů, neboť k pokrytým zamazaným kusem plátna nebyl by si nikdo sedl. Ubrousky nám rovněž nepředkládali a je pravda, že jsme si dost často utřeli ústa rukávem, ale byl to rukáv náš a ne ubrousek, pomazaný cizí omáčkou.« A jak zalamentoval nad úpadkem naší dobré české kuchyně! »Tolik důkladných kne- dlíků v Čechách a na talíři dobrý český kne- dlík přec tak vzácný !« Kavárna se mu protivila. Nemohl pochopit, kde že se nabere tolik lidí, kteří den za dnem ztráviti mohou úplně bez zaměstnání v kavárně.

Tázal se mne, nejsou-li to vojáci v občanském kroji, neboť dle jeho ponětí jenom ti by mohl po celý den hrát domino, dardu a karambol. Vysvětlil jsem mu věc, připomenuv mu, tož nejsou členové ozbrojené moci, nýbrž po vět šině radové všeho možného druhu. Radové dvorní a vrchní, soudní, poštovní, finanční, ra- dové zemského výboru, radové účetní, městští, vládní a císařšti, komerciální a bůh ví ještě jací, kteří nepřestávají raditi si na vzájem, kdy kdo má hráti busara a hlásiti pagátla. Podal jsem mu noviny. Lekl se tolika po- tištěného papíru, neboť to bylo v neděli a tázal se mne, má-li každý, kdo si list koupí, povinnost také ho přečíst. Odpověděl jsem, ž lidí takových je tuze málo, že ale náhodou znám muže, který od první písmeny na první straně až do poslední písmeny na poslední straně všechno přečte a při tom vykouří kilo obyčej- ného tabáku míchaného s vojenským. Neda pokoj, až jsem ho k zasloužilému tomu muži zavedl. Plnou hodinu se na něho díval, až mu pak z obdivu a vděku vstrčil do ruky dvou- krejearák. Podival se na peníz a jižjiž mu ho chtěl hodit pod nohy. Podíval se naň ještě jednou a potom bleskurychle zastrčil ho do kapsy. Přes to pokládal jsem za svou povinnost. návštěvníku z minulého stoleti vysvětlit, jak v minulém století cena peněz klesla a jak vlastně tak nepatrným dárkem urazil toho, jemuž na jevo chtěl dáti své uznání. »Vraťte mi peníz, pane, dám vám jiný« — obrátil jsem se vlídně na vytrvalého čtenáře. »Ani za million ne!« — zněla odpověd »Jste blázen ?« »Nikoli, neboť mám v ruce z minulého sloleti minci, na níž je vyražen — český lev!e zvolal jásavě. Štěstí za dva krejcary z minulého století

Potěšen byl dobrý muž z minulého saecula velice tím, že slyšel všude hovor český, viděl všude české nápisy, zejmena mu ale imponovalo, že také páni vznešení mluvili jazykem naším. »Toho za mě doby nebylo« — vzdychl si, a hned na to se radostně pousmál. »Co nám za měho života pobrali, dnes po většině zase už máte. Nu, jak pak statečně po- číná si mé rodné město?« »Které?« tázal jsem s »Žatec.« »Žatec? Člověče, pak jste Němec!« »Já — Němec, co se to opovažujete?« »Dnes ale je Žatec německý.« »Německý? Vy lžete!« »Přesvěděte se. Zajedeme si tam. Nenít tak daleko.« »Přichystejte kočár.« »Není třeba, zajedeme si tam železnicí, rychlikem jsme tam za dvě hodiny.« »Co je to železnice ?« »Uvidíte.« »Pravda-li co tvrdíte, potom nechť se těšl. Vím, co jim tam řeknu a co udělám. Lotrasové, oni jsou tedy Němci! A na konec tam najdu pravnuky, kteři snad také jsou Němci. Nu, počkejte vy, vy, vy!« . . »Utište se, prosím. S takovou-li tam při- jedete na ně, negarantuji za váš život.« »Vždyť jsem dávno už umřel. »Pardon! Tam vás ale ubijí po druhé, prohlásíte-li se Čechem.« Ubožák, jak ho to rozčililo, až se zapotil. »Nemohl byste mi podati drobet vody?« Učinil jsem mu po vůli. Napil se, však s odporem sklenici postavil vedle na stolek. »Člověče, trnu nad tím, co všechno máte, ale vody . . « »Té ještě nemáme« — dodal jsem smutně.