Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 195. ze dne 18. července 1905.

Různé zprávy.

= Předchůdce »Potemkina«. Ačkoliv dost romá nově zněly zprávy o vzpouře námořníků »Potem- kina«, přece není třeba sahati daleko nazpět do hi- storie, aby analogický případ vzpoury na lodi byí nalezen. Jak »Gaulois« vzpomíná, stalo se tak vr 1873 za španělské občanské války, kdy mužstvo špa- nělské fregatty »Numancie« se vzbouřilo proti vládě, v jejímž čele tehdy stál Emilio Castello. Loď stála na rejdě kartaginské a zamířila děla svoje proti mě- stu. Prve však nežli vypálila, objevilo se španělské válečné loďstvo na obzoru a »Numancii« nezbývalo než prchati. Francouzská eskadra později loď zajala a mužstvo vydala vojenským úřadům španělským. Náčelníci vzpoury dostali se za své buřičství na mnoho let na pevnost. = Váěčnost sultánova. Přítel našeho listu píše nám z Cařihradu: O sultánovi Hamidovi kolují různé pověsti a báje, v nichž většinou hraje roli ukrutného krvežíznivce. Jest to jeho osud, jako mnoha jiných panovníků, že nemůže býti takým, jakým vlastně jest a že mnohdy musí býti proti vlastní vůli ukrutným. aby odvrátil od sebe vražednou ruku svých milost- níků a ochranců, kteří ho ovládají. Převzal od svých předchůdců strašné dědictví a musí odnésti hříchy. jež páchali po celá století. Jako dítě nalézal oblibu v řemeslech a strávil každý den delší čas mezi ře- meslníky, pracujícími v paláci. Z těch utkvěli mu někteří v paměti a předsevzal si odměniti je za ra- dosti, jež mu v mládí připravili, nehledě při tom ani na národnost ani na vyznání. V té příčině třeba přiznati, že není fanatikem mohamedánským, jak ho mnozí líčí, ač, jak se samo sebou rozumí, musí v mnohých věcech dávati přednost mohamedánům.

Před krátkým časem vzpomněl si na řemeslníka Ohanésa Arménce, který si s ním hrával v paláci a poručil ho vyhledati. Okamžitě byla veškerá caři- hradská policie na nohou, by vyplnila příkaz pady- šaha, ale podařilo se jí toliko dověděti se, že Ohanés Kalfa zemřel před třemi lety, zanechav jednoho syna. Sultán tedy poručil nalézti tohoto a když ho policie vypátrala, rozkázal, by byl doveden k němu. Ten byl malým úřadníkem v Kallipoli u správy státních dluhů a třásl se strachem, když ho policisté vedli do Yildizu, domnívaje se, že ho očekává nějaký hrozný trest. Jaké bylo ale jeho překvapení, když byl před- veden k sultánovi a ten ho jmenoval úřadníkemv dragomanském úřadu v Yildizu. Podobně dal vyhle- dati Řeka, kterého znal pod jménem Janko (Jan) který jako mladý učenník pracoval v paláci. Jelikož neznal jeho vlastní jméno, bylo policii nemožno na- lézti Řeka a tu si pomohla tím, že ho prohlásila za zemřelého. Náhoda tomu ale chtěla, že Janko před krátkým časem pracoval zase v paláci a že ho sul- tán, který má zvláštní zálibu pro- ozdobné truhlářství a často s dělníky hovoří, poznal po dvaceti pěti letech. »Podivno,« pravil k okolostojícím žertovně, »že zde vstávají lidé z mrtvých. Bylo mi sděleno, že Janko zemřel a on jest nyní zde.« Pohovořiv s ním pak delší čas, jmenoval ho řemeslníkem v paláci s měsíčním platem 800 grošů. Zároveň ale projevi) svou nespokojenost policejnímu veliteli a přikázal přísně, by policie svědomitě splňovala jeho příkazya nevydávala živé za zemřelé.

= Účes la Cecilie. Z Berlína se sděluje: Ko- runní princezna Cecilie vzbudila svým vysokým, zvláštním účesem nemalé povstání v berlínském damském světě. Vše chce býti nyní česáno »á la Cecilie«. Účes korunní princezny není však věcí jen tak lehkou. Především patří k tomu bohatý vlastní vlas, nemá-li přihoditi se některé dámě malér, jaký potkal dvorní jednu dámu při hostině v mramoro- vém paláci. Obobatila řídký svůj vlas o umělé vlasy, pomocí jichž docílila vysokého účesu la Cecilie.

Při hostině však musila seděti jako kamenná socha. neboť každý prudčí pohyb znamenal kalamitu. Avšak neušla jí. Sluha, roznášející pokrmy, zavadil o její frisuru a ta spadla za hlučného smíchu dvorní dámě do talíře. Jisto však, že vlásenkáři berlínští činí ve- lice dobré obchody s falešnými vlasy a s úpravou vysokých účesů la Cecilie. = Výborný muž, senátor pan Lintilhac. Fran- couzský senátor pan Lintilhac je rozhodně výbor- ným mužem, neboť jest universitním professorem, členem senátu, doktorem filosofie, automobilistou, cyklistou, otcem četné rodiny a dokonce už děde- čkem. Kromě toho jest znamenitým řečníkem, nebot jakmile ujme se slova, rozveseli i nejvážnější ma- trony senátorů, sedící v ložích. S komikou nenapo- dobitelnou, kterou sám považuje však za professor- sky katonskou přísnost, dovede dvě hodiny vyklá- dati, že dvakrát dvě jsou čtyři. Před nedávnou do- bou vzal si pan Lintilhac do hlavy, že bude studo- vati práva. Podrobil se také zkoušce a — propadí na celé čáře. To bylo haló v senátě. Pan Lintilhac však z propadnutí si nic nedělal a podrobil se znova zkoušce, při které šťastně obstál. Přátelé pobádají jej nyní, aby zkusil ještě studovati medicinu a není vyloučeno, že při podnikavosti pana Lintilhaca dojde i k tomu.

= Pohádkový palác indického knížete. Indický kníže Maharadža v Kapurthale v severním Pendžabu dal si zbudovati nákladem asi čtyř millionů korun palác, jaký vykouzliti dovedla jen fantasie orientál- ských pohádkářů, nebo mistrné péro zesnulého Jókaie. Úchvatná stavba zdá se býti vidinou, snem spřede- ným z mlh. A přece je to bílý a azurově modrý mra- mor. Stavba, přípomínající celým stylem svým staro- indickou architekturu, uvnitř vypravena je s opulene moderní. Kol do kola paláce táhnou se prostranné gallerie a logie s ballustrádami, jako by v alabastru vyřezávanými, spočívající na sloupoví z modrého, kanadského mramoru. Palác má uvnitř čtrnácte pro- storných sálů, z nichž rozevírá se vyhlídka do čaro- krásné zahrady, plné vodometů a umělých vodo- pádů. V sálech, aby ochlazena byla teplota, po mra- morových deskách ustavičně stéká křišťálová voda. Kuchyně zařízena je s takovým luxusem, že jen ná řadí stálo 100.000 K.

= Zvláštní koncert. Ze Ženevy se nám píše Před několika dny došlo zde k náhodnému a zvlášt- nímu uspořádání koncertu. Mladistvý český virtups vážný soupeř Kubelíkův, Jaroslav Kocián, vraceje se do svého domova na prázdniny z uměleckého a bo- hatými úspěchy korunovaného tournée v Italii,, za- stavil se zde v Ženevě, kde v nádherném paláci Tursiově ukázány mu byly housle guarnerky, na které hrál kdysi Paganini a jež v zámku uschovány byly pod sklem ve zvláštní skříni zapečetěny jako vzácná relikvie. Kocián vyslovil přání, že rád by na housle ty zahrál a bylo mu to purkmistrem ženev- ským se vzácnou ochotou dovoleno. Maire sezval sám přední kruhy ženevské a koncert Kociánův konán za ohromného účastenství nejvzácnějších osob- ností města. Kocián hrál s veškerým svým tempera- mentem a brillantní technikou a přidal i několik če- ských skladeb, jež obecenstvo uchvátily. Při bře praskly mu dvě struny, ale to nedovedlo uvésti jej do rozpaků. A když i třetí praskla, za bouřlivé po- chvaly, jako kdysi Paganini, pokračoval ve svém koncertu na stroně jedné. Když bylo po koncertu, uloženy opětně housle pod víko skříně, zapečetěny a všichni přítomní podepsali se na pergamenový papír, kde zapsáno mimo datum dne a roku, že po 65 letech opět poprve na housle ty hrál český umělec Jaroslav Kocián, hodný pověsti českého Paganiniho.

Zemřeli v Praze. Dne 11. července: Horáčkova Marie, dcera zámečníka, 1 rok, čp. 730—I. Krováčkova Marie, dcera pekaře, 14 dní, čp. 353—II., Šimáčková Marie, vdova po rolníku, 52 roky, čp. 807—II. Jirovec Jan, c. k. nadstrážník, 48 roků, čp. 1681—II. Macnáčková Fran- tiška, vdova po výměnkáři, 70 roků, čp. 1841—II. Hedic Josef. c. k. soudní vykonavatel v. v., 71 roků, čp. 240—III. Minaříkova Růžena, dcera typografa, 1 rok, čp. 312—III. Hodková Františka, manželka te- sařského mistra, 59 roků, čp. 131—VI. Federhonc, Josef, dělník, 50 roků, čp. 398—VII. Marešova Jar- mila, dcera zámečníka, 41/2 měs., č. 525—VII. Veselá Anna, dcera obuvníka, 21/2 roku, čp. 603—VII. Ham- pešt František, syn dělnice, 8 měs., čp. 91—VIII. Še- divý Stanislav, syn kováře, 51/2 roku, čp. 157—VIII. — U milosrdných sester: Borovička Václav, syn dělníka, 12 roků. Doubová Marie, manželka tkalce, 84 roky. — V židovské nemocnici: Hrou- čková Františka, ošetřovatelka, 27 roků. — V měst- ském chudobinci: Kuchařová Marie, dcera labo- ranta, 82 roky. — Ve všeobecné nemocnici: Bejškova Marie, služka, 69 roků. Jebavá Marie, služka, 161% roku. Klímová Anna, dělnice, 77 roků. Markoviě František, revisor buštěhradské dráhy, 44 roky. Si- chert Jaroslav, c. k. úřadník, 27 roků. Schuber Rudolí, truhlářský pomocník, 26 roků. Skuhrovec Jan, fiakri- sta, 52 roky. Šajnerová Anna, manželka krejčího, 42 roky

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy V zahradě I. pražského měšť. pivovaru- V úterý 18. července. Začátek o 3/48. hod. Milostpánova komorná. Veselohra o 3 jednáních. Napsali Paul Bilhaud a M. Henequin. Přeložil J. Tišnov. Režisér V. Spurný. (blíže Palackého

Aréna na Smíchově mostu). V úterý 18. července. Začátek o 7. hod. Salon Martin. Fraška o 3 odděl. Napsal Antony Mars. Přeložil V. Táborský. Režisér Jan Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vinehradock na Král úterý 18. července. Začátek o 7. hod. Pohostinská hra A. Bernardiho, umělce proměn Mloupý kousek p. Jeroma. Manželova pomsta Slavní komponisté Maroušek — Svéhlavost.

Za soumraku se dvéře otevřely a vešla tiše starší dáma. »Má milá,« pokoušela se, »a nemohla bys —e »Ach, matinko !« zvolala dívka, »tyls mi: to také přišla říci?« Druhého dne byla slečna Woodova velmi pevnou. Za tři týdny přijala místo na Medvědí říčce. Za dva mě- síce se vypravila s těžkým srdcem, avšak s duchem žá- dostivým neznámého.

bartonu, jako když ji prateta brávala za ruku a dívajíe se na ni upjatě se zálibou, prohlásila »Drahoušku, stáváš se každičkým rokem více po- dobna ženě generálově.« »Myslite nejspíše můj nos,« odpovídá na to Molly »Nesmysl, díté. Ty máš rodinnou délku nosu a já jsem neslyšela, že by nás to hanobilo.« »Ale, myslím, že nejsem dosti velká.« »Tak jen běž do svého pokoje a obleč se k čaji. Starkové bývali vždy dochvilní.« A po této každoroční rozmluvě běží Molly do svého pokojíku a tam potají radí se po dobrých deset minut se dvěma předměty, dříve než se počne oblékati, třeba se tím i vydávala v nebezpečí, že se stane nevěrnou dóchvil- nosti Starků. Tyto dva předměty, jak jste asi správně uhodli, jsou miniatura ženy generálovy a zreadlo. Tolik o původu slečny Molly Stark- Woodovy. Druhou příčinou, proč nebyla obyčejnou dívkou, byla její povaha. Tato povaha byla výsledkem pýchy rodové zmužilosti, zápasící s rodinnými strasťmi. Právě rok před tím, když měla býti uvedena do světa — ne do velkého světa metropolitního, nýbrž do světa, který by ji byl přijal a kořil se ji na svých věneč- cích a obědech v Troyi, Rutlandu a Burlingtonu — obrá- tilo se štěstí k Woodovům zády. Neměli nikdy velikého majetku; avšak měli dosti. Od pokolení k pokolení dítky chodily do škol jako lidé urozených, oblékali se jako lidé urození, mluvívali a chovali se jako urození, a také žili a umírali urozeně. A teď jejich mlýny padly. Molly nepřemýšlela o svém prvém večerním úboru, ale vyhledávala žáky, jež by učila hudbě. Shledávala ka- „Virgiňan-