1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 27. února 1913.
Praha
4
article
Marannl a večerní listy
přod plácí se
v Praze v adlmlnli
a měslo
na Brijota . sk Z
s dvojí ddsikškou
a měsle, . . . ro
čtsrt iota. . 7 k e
na měslc. .. . s K B
Poštou-
na Etortiota : . :
kat
s dvojí záls niko
Praha
K B
5
article
Úřadní zmatek.
Úřadní zmatek.
Průběhem afery Prochaskovy bylo ve-
doucím činitelům rakouské politiky z nej-
různějších stran snésti ostrou výtku, že
nekonají svou povinnost vůči veřejnému
mínění. Počínali si, jakoby jedinými lid-
mi, kteří v Rakousku na zahraniční politi-
ce mají zájem, bylí diplomaté, a všecko
ostatní byl pouhý obmezený rozum pod-
daného, který musí snášet tísnivou nejistotu
situace a všecky její hrůzné hospodářské
následky, musí se chvěti o svoje syny, kteří
jsou zúčastněni na pohraničních opatřeních,
o nichž se úřadně dovídá až ve chvíli, kdy
už mají býti zrušena — ale jinak naprosto
nemá práva, aby se spolehlivě dověděl, co
vlastně se v tajemné kuchyni zahraniční
politiky děje a jaké jsou tam vyhlídky.
Tiskové bureau zahraničního úřadu, ve
kterém sedí Maďar, informovalo ho pouze
tím, že ho plašilo vymýšlenými zprávami o
přihodách famosního konsula, které videň-
ské listy z přirozeného pudu ještě se snaži-
ly předstihovat, ale vláda sama mu leda
občas podala na lžíci tak zvané úřadní pro-
hlášení, při kterém každý se mimoděk
ohlížel po třínožce, nad kterou se zrodílo.
Kdo ještě mohl čísti zahraniční listy, které
bez překážky směly přes hranice, ten se
alespoň dovídal čísla zvýšeného stavu
armády, vyslané na kritická místa na-
šeho mocnářství; kdo byl odkázán na
domácí, nad nimiž bděla censorova mou-
drost, ten vlivem jejich nuceného mlčení,
jež znamenitě podporovalo všecky divoké
zprávy, které soukromě ve veřejnosti kolo-
valy, ocital se ve velikém pokušení, aby
se připojíl k národohospodářským názorům,
jež se rozhostily v Halíči, shromaždíly tam
vkladatele u okének jejich finančních ústa-
vů a přestěhovaly velkou část agendy zá-
ložen a spořitelen do hrnců a punčoch.
Prochaskův
Maďar
Rakousko
6
article
Ale to nic, které jsme tenkrát úřadně
věděli, měli jsme alespoň jisté. Byla to
pouhá orakula, ale zněla stejným ponurým
tonem a nechávala nám alespoň poslední
naději, že nemáme sice zahraniční politiku
zrovna nejlepší, ale že máme alespoň toliko
jednu. Teď, bohužel, jakoby nám chtěli
vzíti i tuto útěchu. Ministerský předseda dá
poslancům prohlášení, které roznese úřadní
telegrafní kancelář a které obsahuje „dů-
vodnou naději, že v nedaleké době nastane
všeobecná obleva zahraniční sítuace“. Plni
radosti nad touto povětrnostní zprávou,
hledáme ji na druhý den i v oficiosním orgá-
nu vládním, nalezneme ji tam sice, ale ofi-
ciosní péro navěsilo na ni tolik dodatků,
tolik obmezení, tolik výhrad, tolik starostí
o rytířský národ albánský, že včerejší
články obou vídeňských vládních listů při
nejlepší vůli nelze považovati za nic jiného,
než za formální dementi, kterév
ních na projev hr. Stürgkha zavěsili.
Kdo? Cui prodest? Kdo pak to miluje
tolik ty špatné vyhlídky, že s nimi vystu-
puje až i proti premierovi vlastního státu?
Je to týž vítr, který přinášel pověstné lži
o panu Prochaskovi, se kterými si ovšem
do vládních listů netroufal? Jsou to kruhy,
které budou nuceny v nejbližších dnech
přece jen vyhlásiti úřadní demobilisaci
úřadně popřené mobilisace, a chtějí teď je-
Stürgkh
Prochaska
7
article
ROn
ROn
ště v poslední chvili veřejnosti alespoň
opepřiti ten přicházející klid? Dostáváme
o motivech toho zarážejícího zjevu násle-
dující svrchovaně zajímavou zprávu z Víd-
ně, která nevylučuje, že snad jde o případ
na který se vztahuje docela obyčejný para-
graf trestního zákona o šíření klamných
zpráv za obchodními účely, vedle toho
však udává ještě různé vlivy jiné, které
všecky dohromady nesou nechvalný název
„vedlejší“.
Náš vídeňský zpravodaj oznamuje:
Z Vídně, 26. února. Dnešní stať „Frem-
denblattu“, která se podobá na vlas stu-
dené sprše, spuštěné zahraníčním úřadem.
anebo ministerstvem vojenství, nebo oběma
na nadějnou situaci, jak ji vylíčil včera, do-
dáváme výslovně a důrazně, na základě
prohlášení, ke kterému zmocněn byl
hr. Berchtoldem samým ministerský
předseda hr. Stürgkhi způsobila v par-
lamentních a politických kruzích nemalý
úžas a podiv. Ptali se důvodně, pro
takový rozpor v názorech orgánu, který
pokládán jest za hlasatele zahraničního
úřadu a mezi názory a předpovědmí, které
činí chcf rakouské vlády, byv k tomu
zodpovědným ministrem zahra-
ničním formálně zmocněn?
Ron
Berchtold
Víd
Vídeň
8
article
Na vysvětlenou, nikoliv na omlu-
vu. bylo praveno, že pracují četné
silné proudy vedlejší, kterým zá-
leží jednak na kalení vody, jinak na
vyličování situace jako ponuré
konečně také na udržení — bai s sy
na vídeňské bursel Bylo však též uka-
zováno na proudy, jichžto směr namířen
jest proti snaze hr. Berchtolda
zjednatí snesitelnější styky ra-
kousko-ruské, a bylo doloženo, že
proudy ty valí se současně se dvou stran:
Jednak z Berlína, jednak z Paříž e.
V Berlíně, bylo praveno, ner ad
vidí, sbližuje-li se Rakousk
s Ruskem bez prostředníctv
Německa. V Paříži pak nemil
pozorují, že v Petrohradě j
snaha dospěti k lepším pomě-
rům k Rakousku, než v poslední době
byly. Konečně přetřásá se i pozoruhodný
zjev, že Německo pracuje v Běle-
hradě s veškerým úsilím, aby před-
stihlo Rakousko-po stránce ob-
chodně-politické, nežli Rakou-
sko se Srbskemdospěje k nějaké
do hodě, kterou by se obchodně-agrárn
styky mezi Rakouskem a Srbskem zlepšily.
Berchtold
Berlín
Paříž
Rusko
Německo
Petrohrad
Rakousko
Běla
Srbskemdospěj
Srbsko
9
article
Celkem dlužno povědět, že vedle
hlavního toku zahraniční poli-
tiky, na kterém pluje hr. Berchtold, jsou
vedlejší, na kterých pohybují se lodice
četných agitací a protiagitací.
Následkem zvláštního vystoupení obou
oficiosních listů vzníkl včera ve vídeňském
tisku pustý zmatek, ve kterém jmenovitě
vynikl optimismus křesťansko-sociální
„Reichspost“, jež přece až dosud stála
čele bojovné strany. Jak se tím rakouská
zahraniční politika ukazuje v cízině, jest
věcí, která jistě jí nebude na prospěch.
Ještě horší jsou však následky doma, po-
něvadž poměry nejsou podle toho, aby sne-
sly takovou úřadní hru na schovávanou.
Kdyby hospodářské škody, které veřejnost
takovými skoky trpí, nebyly tak vážné
kdyby bylo možno držeti se zásady, že
musí být hůř, aby bylo lépe, mohli bychom
se z toho neobratného kousku vlastně tě-
šit. Čím více jich bude, tím více nabude
stoupenců přesvědčení, hlásané až dosud
jen s české strany a toliko výjimečněi
drem. Baernreithrem, že rakouská diplo-
macie nezbytně musí zahodit svoje staré
methody, že musí obrátit, že se musí mo-
dernisovat a věnovat skutečným, opravdo-
vým zájmům státu, který zastupuje. Ne-
patrná míra zodpovědnosti, která v naší
diplomacii panuje, přišla tentokráte i Něm-
cům tak draho, že alespoň od škody chce-
me očekávati jakési malé zmoudření.
Berchtold
Německo
10
article
Daně prosté minimum
a živnostnictvo.
Daně prosté minimum
a živnostnictvo.
Mezi naše živnostnictvo jdou agitátoři,
kteří vyhlašují za chybu, že nebylo při reformě
daně z příjmů zvýšeno daně prosté minimum
na 2000 K prý v zájmu živnostnictva. Tito
„přátelé“ živnostníků zapomínají úplně na to,
že nelze uvažovati důsledky jednoho opatření
bez ohledu na celkový hospodářský stav.
Je známo, že poslancí naši hned na počát-
ku prohlásili, že mohou býti pro linanční plán
jen tehdá, dostane-li se zemím podílu na zvý-
šených výnosech osobní daně z příjmů. To se
také houževnatému a neústupnému jednání
posl. dra. Rašína, který právě tuto partií
dohodování vedl, podařilo tak, že země obdrží
z obnosu nad 115 mil. kor. 40 proc. Úmluva
s vládou uzavřena byla na nátlak posl. Ra-
šína den před hlasováním o zvýšení
minima, poněvadž od jejího úspěchu bylo od-
vislo hlasování poslanců českých.
Proč, vysvitne z této úvahy. Daň z příjmů
do 2000 K vynáší 10 mil. korun; úbytek její
značí pro země ztrátu 4 mil. K čili pro Čechy
okrouhle 1 mil. K. Při hospodářství zemském,
které má veliký schodek, značí úbytek tohoto
příjmu nutnost většího zvýšení přirážky
zomské, které odnese městské oby v a-
telstvo, neboť z 83 mil. přímých daní, pod-
léhajících přírážce, obnáší daň gruntovní 21
mil., po slevách při živelních pohromách 18.5
mil., domovní daň třídní 2.5 mil., čili celkem
celkového přirážkového základu. Zvýšení
daně prostého minima neprospělo by tedy živ-
nostnictvu, které by úsporu na dani příjmo-
vé zaplatilo ve zvýšené přirážce zemské k dan
výdělkové, k dani činžovhí, a to tim spíše, že
zvyšování přírážek vyhání od nás podniky
akciové, které překládají sídlo do Vídně, kde
přírážky jsou malé, a tím část základu přiráž-
kového se ztrácí a nutnost zvýšiti přírážky
zemské roste.
Rašín
Čechy
Vídeň
11
article
Snížení daně prostého mínima má proto
význam jen pro ony vrstvy, které neplatí dan
přirážkám podrobenou, čili nové přesunut
zemských břemen na výrobní vrstvy z vrste
osvobozených od přirážek.
To jest jeden důvod. Druhý důvod, kte-
rý pro živnostnictvo není bez významu, spo-
čivá v tom, že úbytek musil by býti dosažen
zvýšením sazeb u důchodů nad 2000 K. A tu
u nás máme již nyní nejmírnější stoupání
do 10.000 korun, a dle nového zákona
nejprudší stoupání přes 10.000 korun takže
dosahujeme při příjmu 110.000 korun nj-
větší sazby ze všech států. Rakousko
není zemí kapitálově silnou, jak jsme právě
nedávno víděli, když Francie odňala nám svoje
kapitály. Nemůžeme proto zdaňovati vyšší
příjmy tak velikou sazbou, že by se vyplatilo,
aby se kapitál stěhoval za hranice. Živnost-
nictvo potřebuje úvěr, ať již přímo, výpůjčka-
mi, nebo nepřímo, poskytnutím úvěru od vel-
koobchodu, u nějž nakupuje surovinu nebo
polotovary. Čín méně bude pohotového kapi-
tálu, tím vyšší bude úrokbvá míra, kratší lhůty
platební a živnostník, který musí čekati nej-
déle, odnese zdražení nejtíže. Zase to tak
těžko nedolehne na rolníka, který má pevně
zúročítelný úvěr hypoteční, ani na vrstvys
pevnýmí příjmy, jako právě na živnosti.
To poměrně nepatrné břímě daňové (ob-
nášíť sazba při 1200 K obnos 7.20 K a stoupí
do 2000 K na 18.40 K) není v žádném poměru
k hospodářským škodám, které by živnostníka
stihly
Třeti důvod spočívá v tom, že nesmí b t
směšováno daně prosté minimum s exi-
stenčním minímem exekuce prostým.
Daň z příjmu vybírá se z čistého příjmu bez
odpočtení toho, co je potřebí k výživě vlástní
a výživě rodiny, bez odpočtení výloh na byt.
Rakousko
Francie
Čína
12
article
Již z toho je zřejmo, že existenční minimun
zde padá měně na váhu. U nás proti jiným
slátům máme největší daně prosté mini-
mum: V Prusku obnáší 900 marek, v Bavorsku
(dle zák. z r. 1911) 600 marek, v malých stá-
tech německých dokonce 300—400 marek.
Celý směr zákonodárství evropského smě-
řuje naopak k tomu, aby minimum bylo co nej-
menší, aby při všeobecném hlasovacím právu
přicházel, pokud možno, každý občan v přímý
styk se státem, aby nabyl vědomí, že přispívá
svým grošem na úkoly státu, takže demago-
gické zvyšování výdajů státních dotkneise také
jeho kapsy. Jestlíže v Bavorsku zaplatí po-
platník ze 600 M příjmu 1 M, nemá z toho
stát — když odpočtou se náklady s ukládáním
a vybíráním daně — valného linančního pro-
spěchu, ale morální význam v připomínce jeho
státní příslušnosti k bavorskému státu, to.
má jistě. Objevují-lí se na obzoru dnes snahy
zavésti stejnou malou daň z hlavy, vyprýštily
z toho, že neobyčejně šíří se snahy povolovati
pro široké vrstvy miliony a nestarati se o ne-
populární úhradu. V nepřímých daních, při
níchž dle úmyslu zákonodárce daň ml á býti
započtena do ceny daní stiženého výrobku,
nevidí po krátkém čase jednotlivci v této ceně
výrobku daň v ni obsaženou a jeho přímý po-
měr k státu, jeho výdajům a úkolům zmizía
agitace pro zatěžování lépe situovaných
středních vrstev — které jsou početně síl-
né a proto pro větší výnos daně vhodnější nek
malé procento nejbohatších — jen roste u těch.
kdož přímo zdaněni nejsou,
Naše živnostnictvo dovede zajisté klidně
uvažovati o těchto věcech a při klidné úvaze
pozná, že zvýšení minima daně prostého nen
jeho prospěchem.
Bavorsko
13
article
Válka na Balkáně.
Válka na Balkáně.
Rusko a Černá Hora.
Z Bělchradu, 26. února. (Zvl. tel. »N.
L.«) Dle došlých sem zvěsti pro-
hlásí Rusko v zítřejší koníe-
renci velvyslaneů, že souhla s
spožadavkemrakouským, a by
Balkán
Rusko
Černá Hora
14
article
V drobném prodeji
Kečeríslo 1oh . . 5a l
Ve Hiliáikách na vonkově
ranní cislo . . . . . . .
večernl
Inaoráty
plati se hotově Bapřed
doseoace V riu s.
Tam nacházeji so táž
arnsnána, k. orkpodiee
Rukopisy sp nevracol
Kečeríslo 1 oh
16
article
Skadar byl ponechán Albánsku
nebude-li dobyt. Srbsku má připadnout
území západně od Peče, Dakové a Tibry
až po řeku Vardar a Soluň. Kromě
toho obdrží Srbsko neutráln
přístup k Adrii.
Z Paříže, 26. února. Jedna zdejší tele-
grafni agentura oznamuje z Petrohradu
Ruská vláda oficialně prohlá-
sila, že vzdává se podpory Černe
Hory v záležitosti Skadru s podmín-
kou, že Daková, Prizren a Peč připadnou
Srbsku.
Adrie
Daková
Prizren
Skadar
Srbsko
Peč
Daková
Vardar
Soluň
Paříž
Petrohrad
17
article
Pašič do Vídně.
Pašič do Vídně.
Z Bělehradu, 26. února. Zde udržuje se .
pověst, že mín. předs. Pašič brzy odebere
se do Vídně, neboť soudí se, že v mezi-
národní situaci nastal naprosto příznivý
obrat.
Bulharsko a Rumunsko.
Z Berlína, 26. února. (K. k.) Zahraniční
úřad prohlašuje za nepravdivé zprávy
zde rozšířené, jako by Německo
Rusko byly od velmoci obdržely
mandát, sprostředkovati mezi Bulhar-
skem a Rumunskem. Nyní se mezi
mocnostmi ještě vyjednává, a to na kon-
ferenci velvyslanců v Londýně
o způsobu zakročení mocností, jež bude roz-
hodně učiněno ve formě kolektivního kroku
velmoci. Není však vyloučeno, že jednání
o bulharsko-rumunském sporu
bude v pozdější době přeloženo
do Pletrohradu.
Turecko se vyhýbá přímé odpovědi,
Z Londýna, 26. února. (Pův. tel. „Nár.
Listů.“) Turecko ještě neodpovědělo na
poslední notu, kterou sír Edvard Greyv
úterý odevzdal tureckému velevyslanci jmé-
nem velmocí a v níž Evropa prohlásila,
že nemůže přljmouti výhrady Por-
ty. Přeje-li si Porta prostřednictví velmocí,
musila by jim ponechati úplnou volnost a ne-
činiti žádných podmínek.
Tevfik paša však odevzdal siru
Edvardu Greyovi odpověď, kterou dostal
z Cařihradu a která se nedotýká otáz-
ky, položené velmocemi, nýbrž u vá-
díjiné body. Zahraniční úřad anglický při-
jal tento telegram jako pouhý dokument
a očekává stále určitou odpověd
turecké vlády v otázce prostřed-
nictví.
J. Coudurier.
Pašič
Bulhar
Greyv
Port
Tevfik paša
Grey
J Coudurier
Vídeň
Bělehrad
Bulharsko
Rumunsko
Berlín
Německo
Rusko
Londýn
Turecko
Evropa
Cařihrad
18
article
Zprávy z bojiště.
Zprávy z bojiště.
Ze Sofíje, 26. února. Vojenské operace
bulharské a srbské armády, které asi na
týden byly přerušeny, budou zítra
opět zahájeny. Přes Solun dopra-
veno bylo srbské armádě u Drinopole
šest baterií rychlopalných del a čtyři
houfnice nejnovějšího druhu, které jíž byly
rozestaveny, Nejen bulharská, nýbrž i srbská
děla naprosto nestačila na drinopolské tvrze.
Všeobecná palba, spojená s generálním úto-
kem na pevnosti, bude zahájena zítra. Po-
časí v posledních dnech neobyčejně mrazívé
a bouřlivé se poněkud již zlepšilo.
Řecká blokáda Drače.
Ze Soluna, 26. února. (K. k.) Řecko roz-
šířilo nyní blokádu až na Draě.
(Viz poslední zprávy.)
Drinopol
Drač
Řecko
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jubileum jihočeského epika.
Dnešním dnem dovršuje Jose f Hole-
ček šedesátý rok svého života. Narozen ve
Stožících u Vodňan, věnoval se po odbytých
studiích cele literární a publicistické činnosti.
Dilo jeho jest rozlehlé kvantitativně i svou
povahou, objímá současně několik oborů slo-
vesného tvoření a snažení, jeho zájem součas-
ně se upiná na několik směrů a problemů, Ve-
die nesčetných úvah, které vyplynuly z Ho-
lečkova životního povolání a byly věnovány
kulturním a politickým poměrům jihoslovan-
ským i ruským, jest to řada překladů cizí ná-
rodní poesie, pak díla rázu výpravného, vrcho-
licí v posledních letech rozměrným cyklem ro-
mánovým, podnes neukončeným.
A přece, začteme-li se hloubějí a pozorněji
do všech těchto knih, srovnáme-li vzájemni
veškery ústřední ideje, jež se v nich obrážejí.
vidime, že celá tato životní žeň jest svrcho-
vaně jednotná, prodšená touž snahou a týmž
úsilim od prvopočátku až do poslední stránky
románového cyklu „Našich“, jak se čte v prá-
vě vycházejícím ročníku „Květů“. Jest to úsilí
o odkrytí podmínek „samobytného' života ná-
rodního, jeho volnosti politické, jeho budou-
cnosti a pokroku hospodářského i kulturního.
Cesty, kterými Holeček šel k tomuto cíli, jsou
často zdánlivě dosti odlehlé, křivolaké a ne-
schůdné, a přece jeho jasný a mužný duch
ani na chvíli nespouštěl se zřetele směr, který
si vytkl a který mu byl zárukou konečného
vítězství.
Holeček
Stožíce u Vodňany
20
article
Frvní literární práce — odečteme-li drob-
nosti, roztroušené po soudobých časopisech,
a pak překlad junácké epiky bulharské — vy-
plynuly z událostí, které vypukly na slovan-
ském jihu. R. 1875 vzbouřila se Hercegovina.
roku následujícího nastala válka černohorsko-
turecká, a mladistvý Holeček spěchá na dě-
Jiště válečné, aby jako zpravodaj listu, s kte-
rým pak již definítivně spojil své životní osu-
dy, zúčástnil se všech útrap bojujících vojsk
spolu prožíval veškery radosti vítězů. Literár-
ním plodem těchto zkušeností jest třísvazllové,
obsáhlé dílo „Za svobodu“. Dulch, který se tu
Holeček
Dul
Hercegovina
21
article
vtělil, není romantický zájem a povrchní touha
po dobrodružstvích (jako na př. u současného
Bohumila Havlasy), ale jasná a kladná vůle
poznání, opravdový životní i politický realism,
žízeň pravdy. Holeček jest vyzbrojen bohatou
znalostí historie, studuje sociální i politické
poměry, prodírá se úporně vnějšími jevy a pří-
hodami k jádru slovanské duše, uvažuje o so-
ciologických problemech, srovnává s poměry
českými i západo-evropskými. A nespokojuje
se jen zkušenostmi, načerpanými ve vzrušené
době válečné. V pozdějších letech ještě několi-
kráte se vrací na slovanský jih, svůj úsudek,
kterého nabyl v mimořádných poměrech, kon-
troluje a koriguje novými cestamí a novými
studiemi. Proto kapitoly knihy „Za svoboduí
nalézají své pokračování v dalších spisech
jako v dvousvazkových „Černohorských po-
vídkách“ (1879 a 1881), pak hlavně v „Černě
Hoře v míru“ (1883), v pozdějších dílech: „Na
Černou Horu a Černá Hora koncem věku
(1899), „Bosna a Hercegovina za okupace!
(1901) a pod. K těmto cestám balkánským při-
pojily se i studijní zájezdy na Rus. Ideové bo-
hatstvi, na nich načerpané, Holeček uložil pak
hlavně do dvou spísů: „Rusko-českých kapi-
tol“ a do „Zájezdu na Rus“
Není naším programem podati tuto výče
a podrobnou analysu všech Holečkových spisů.
Havlasa
Holeček
Holečkův
Černá Hora
Bosna a Hercegovina
Rus
Zájezd
22
article
Úkol tento teprve čeká novodobou literární
politickou historii; bude to kapitola kladné
radostné práce, zkoumati, jak se v Holečkově
osobě dostalo našim slovanským snahám no-
vého a reálného podkladu, které, vybudovány
na konkrétním poznání, vytyčovaly opět kon-
krétní a reálné cíle. Ne poslední přednosti
těchto spísů jest i jejich literární stránka. Ho-
leček dovedl svůj zvědavý a neutuchající zá-
jem věcný odívati formou velmí pestrou a roz-
manitou. Kapitoly, referující o dějích váleč-
ných nebo jiných událostech, proplétá remi-
niscencemi historickými, úvahami hospodář-
skými a společenskými, objektivní tok epický
kombinuje s krajinářskými líeněmi nebo osob-
nímí vzpomínkami. Často těžko byste hledali
hraníc mezl volnou novinářskou causerií a po-
vídkou nebo novellou. Epik a myslitel se u
něho stále sváří a proplétají, jakož uvidíme
později.
Holečkův
23
article
Bylo přirozeným důsledkem, že Holeček
Bylo přirozeným důsledkem, že Holeček
svůj interes o věci slovanské a své poznávání
jich „samobytného“ života rozšířil již od po-
čátku i studiem slovanské poesie a jm. národní
epiky. Vycházeje z přesvědčení, že — dle
Ruskinových slov — umělecké dílo není jen
dílem celého člověka, jedince, nýbrž že jest
i dílem celého národa, vší jeho síly po věky
shromažďované, zahloubal se do systematické-
ho a vážného zkoumání rhapsodické poesie
jihoslovanské, jak to dosvědčují obsáhlé pře-
klady „Junáckých písní národa bulharského“
(z r. 1874 a 1875), „Písní hercegovských“
(1876), „Srbské národní epiky“ a pod. Zajímají
ho svou ryzí, nezkalenou epičností, která try-
ská jako čistý pramen hor, a zajímají ho i svou
psychologií, svými prvky lyrickými i metafo-
rickými. Na této cestě srovnávacího studia a
analysy dospěl Holeček i k důkladnému zkou-
mání národní poesíe finské. V překladu vydal
veliké epos finské „Kalevalu“ (v letech 1894
až 1896) a finskou národní lyriku „Kantele-
tar“ (1904-5). S překvapením konstatuje, že-
duch těchto lidových výtvorů básníckých jest
v mnohém a mnohém ohledu obdobný s du-
chovou náplní plodů slovanských, ačkoliv pří-
kré rozdíly jazykové nepřípouštějí možnosti
mechanického přejímání. Zbývá jediný výklad-
stejné podmínky klimatické a přírodní, které
po věky působily na hmotný byt národů, ana-
logicky utrojily i psychické vlastnosti, vtiskly
analogické touhy i míry životní. Tímto způso-
bem usazuje se rodová tradice, vytváří se ná-
rodní karakter — duše národa.
Holeček
Ruskinův
Kaleval
24
article
A toto empírické poznání, vyzkoušené
prohloubené tolikerými studiemi národní po-
vahy slovanské i jejích přírodních a sociálních
podmínek, stává se i prahorním základem nej-
většího a nejvážnějšího díla Holečkova, romá-
nového cyklu „Našich“. Není po mém soudu
věcí náhody, že Holeček dospěl vrcholného
svého výtvoru teprve v pokročilém věku muž-
nosti a že — šedesátník — posud o něm pra-
cuje. Již kolikráte byl konstatován zjev dosti
nápadný, že u nás básníci vytvořili svá
nejlepší díla na začátku své dráhy, jimiž
jako by vybuchli, tvůrčí energie se strávíla.
a v době, kde jinde se teprve umělecky
dospívá, u nás nastává již ochablost tvůr
Holečkův
Holeček
25
article
čích sil, dekadence. Nepodceňují niktera k mla-
dé výboje, díla odvahy a prudkosti, která
dovedou jediným vzmachem uchvátiti uměle-
cký úspěch. Ale přes to zůstává pravdou, že
každé umělecké dílo musí býti vždy plodem
jakésí plnosti, zralosti a mužnosti, znamená
vždy jakésí delinítivum, poslední slovoa
nejvyšší moudrost.
Takovým dílem, které se stává životni
synthesou, slučujíc v sobě umělecké i lidské
zkušenosti dlouhých a dlouhých let, jsou Ho-
lečkovi „Naší“. Dílo, v kterém se bytost bás-
níkova zpovídá nejvroucněji, kam vkládá svůj
bol, svou lásku i celou svou víru. Dílo, spře-
dené ze vzpomínek i nadějí, dílo lyrické i epi-
cké, plné lásky k hroudě i plné vřelého idea-
lismu. Dějištěm lokalisovány jsou do rodné
krajiny autorovy na Vodňansko. A básník na-
plňuje je výhledy do minulosti, výsledkem
svého badání o karakteru českého člověka,
resp. jihočeského sedláka, jak se utvářelv
staletém důvěrném přilnutí k rodné půdě, uva-
žuje tu o všech možných otázkách národnost-
ních, problémech sociálních a hospodářských,
Vodňansko
26
article
pokud se dotýkají našeho národního orga-
nismu. Jest pravda: po stránce formální cyklus
není jednolně koncipován, nalézáte co chvíli
dlouhé odbočky a retrospektivy dějové, ne-
organické vložky a reflexe, které přerušují
jednotný tok epický. Ostatně lze s radostí po-
zorovati od kníhy ke kníze, jak postupně se
vzmáhá prvek čistě výpravný a jak zatlačuje
do pozadí neústrojné theoretisování. Leč i tak
přes všechny možné námitky ať s té, ať s oné
stránky, zůstávají „Naši“ význačným uměle-
ckým činem, plným kouzla a básnické la-
Základním rytmem, který prostupuje celé
toto dílo, jest to, co bych nejraději nazval poe-
sií rodovou. Jest lhostejno, že Holeček
své figury v jednotlivých knihách různě pře-
mísťuje, že vplétá postupně několik osudů jed-
notlivců, rodin i celých obcí. Nebylo by, tuším,
po této stránce nemožno uvésti obdobus
rhapsodickou poesií jihoslovanskou, která tu
asi nezůstala na Holečka bez vlivu. Ale všich-
ni tito lidé básníkovi, zastoupení tolikerými
různými typy, ba i výjimkami, žijí jediným spo-
hody.
Holeček
27
article
lečným životem, mají společné potřeby i tou-
hy, spravůjí se stejnými, neznámými zákony.
které dřímají na dně duší jako nevyřčené dě-
dictví předchozích pokolení. Holeček líčí sou-
bor tohoto jihočeského života ve všech jeho
projevech a fasích, a přece neupadá nikde do
falešného, hmotařského idyllismu, jeho dílo ne-
zná genrů, které ulpívají na dané anekdotě
nebo episodě. Naopak! Siroký a volný dech
vane timto dílem. Cítíte, že sice se tu vypra-
vují osudy jedinců nebo snad jedně, dvou ge-
nerací, ale tímto rytmem, tímto spádem, že
žily dávné a dávné generace před tím a bu-
dou žiti nadále i pokolení budoucí. Prazákla-
dem všeho tohoto života jest poměr držitele
k půdě. S ní člověk srůstá tajemnými kořeny
jako dub, vše, co s půdou souvisí a co ze
země vychází, jest posvěceno právě tímto sta-
letým svazkem. Největší hřích, kterého se
může člověk dopustiti, jest lehkomyslné zba-
vování se půdy, bezzemství. A přece není tu
hrubého materialismu, lpění na statku pozem-
ském, na dočasnosti. Člověku jest půda jen
svěřena, nemá práva se jí zbavovati, ale také
ne ji rozmnožovati. Nikdo neni na světě sám,
každý žije vyšším, duchovějším životem, má
vyšší povinnosti k obci, k bližnímu, k lidstvu.
Holeček
28
article
Vrcholem jest ovšem nejvyšší abstrakce —
bůh, ve jménu kterého se pak upravuje í náš
poměr k světu. Jest to zákon lásky.
A Holeček do této temné, černozemní
poesie dědin a lesů, do této říše dávných ro-
dových tradic, kde podávají si ruku mrtví se
živými, vlévá proud idealismu a vroucího al-
truismu, který překračuje meze vypravova-
ného děje a vpíná se do věčného dění světa
a člověčenstva. Vzpomínáte si na díla nedáv-
no zemřelé básnířky Terézy Novákové, která
svými romány, čerpanými zase z východoče-
ských dějin a života, došla podobných mezí
A těmito dvěma jmény — Holečka a Novákové
— jest dnes vymezen i ráz i umělecká a my-
šlenková výše českého venkovského románu.
Jimi dostupujeme k pramenům toho, co všichni
cítíme a oč marně se pokoušíme formulovati
a definovati: češství.
Básníci nám je objevilil
bůh
Holeček
Teréza Novák
Novák
29
article
Jan Thon.
Thon