1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 188. ze dne II. července 1905.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Radiové hodiny. Na celním úřadě v Baltimore
očekávají s napjetím proslulé »radiové hodiny«, které
tam přiváží parník »Campania«. Zasílatelem tohoto
nejnovějšího zázraku moderní techniky jest George
Selden z Rochestru, kterýž tam přijel již před
týdnem, aby byl přítomen přivezení vzácného časo-
měru a aby dohlížel nad celním aktem. Hodiny na-
lezají se v osobním uschování výplatčího z parníku
»Campania«, který je odevzdá přímo panu Selde-
novi, jenž je opět předloží celnímu odhadci, aby se
nedostaly do rukou celních inspektorů a neutrpěly
škodu. Hodiny byly zhotoveny v Londýně a jsou je-
diné svého druhu; strojek udržují v činnosti paprsky
radiového světla, umístěné v malém cylindruv
pouzdře hodin. Vynálezce podivuhodného mechanis-
mu tvrdí, že hodinky půjdou plných 2000 roků, nic
více a nic méně, aniž by bylo třeba je natahovati;
jest to tudíž další významný krok k uskutečnění
perpetua mobile. Jaké clo bude uvaleno na tento zá-
zračný vynález, dosud se neví, poněvadž skutečná
cena »radiových hodin« nedá se vůbec ještě odhad-
nouti.
= Rodinná truchlohra. O strašné rodinné truchlo-
hře docházejí zprávy z Brooklyna. Paní Marie Wag-
nerová, 25letá, manželka truhláře Wagnera, seděla
s manželem u večeře, při které došlo mezi nimi pro
nepatrnou příčinu k prudké hádce a Wagner rozčill
se tak, že manželku udeřil. Na to Wagnerová ucho-
pila velký, ostrý nůž, ležící na stole a bodla zuřivce
do prsou. Wagner klesl k zemi, a během několika
minut byl mrtev, neboť nůž přeťal mu jednu z vel-
kých cév a smrt následovala vnitřním vykrvácením.
Když Wagnerová nahlédla, co způsobila, uprchla
z domu, avšak záhy se zase vrátila, při čemž byla
zatčena policif, kteráž byla mezitím povolána. Žena
ujišťuje, že neměla v úmyslu manžela zavražditi.
Selden
Selde
Wag nerová
Wagner
Wagnerová
Baltimore
Rochestr
Campania
Londýn
4
article
Celou událost vylíčila pak následovně: Wagner při-
šel ve středu večer opilý domů, dal se ihned s man-
želkou do hádky a požadoval od ní peníze. Měla
však u sebe 13 centů, za které zamýšlela pro dítě
koupiti mléko. Wagner chtěl se těchto peněz přece
zmocniti, i uchopil manželku za krk a vyhrožoval jí.
že ji uškrtí, aby nemohla proti němu svědčiti. Tu
nebohá žena ve své smrtelné úzkosti chopila se nože
a spáchala čin tak strašný
= Výbuch parního kotle. Výbuchem parního kotle
v baltimorském závodě pro zhuštěný vzduch, určený
pro stavbu tunelu, bylo minulou neděli nejméně 10
osob poraněno a jedna z nich zemře. Téměř za zá-
zrak dlužno ještě považovati, že neštěstí nedopadlo
mnohem hůře, neboť v bezprostředním okolí bylo
mnoho mužů, žen a dětí, kteří na štěstí unikli pole-
tujícím kusům oceli. Do nemocnice byli dopraveni
těžce ranění: Daniel Barry, výpomocný inženýr, jenž
zároveň jest pod policejní dohlídkou pro zločinný
útok, Josef Morgan, Eduard Altenisia, Jolin Amatoa
Eduard Elword. Tito hošíci ve stáří okolo 13 let kou-
pali se v plovárně, avšak v době výbuchu stáli na
břehu a byli poletujícími kusy oceli zraněni. Střecha
dílny pro kalení oceli byla rozmetena na kusy. Ko-
pule velkého kotle, jenž vybuchl, byla vymrštěna do
výše, dopadla na pahorek vzdálený asi 300 stop a
skutálela se až ke společnosti žen a dítek, sedících
pod košatým stromem nedaleko místa neštěstí; ná-
hodou nebyl z nich nikdo poraněn. Na verandě sou-
sedního domu sedělo asi 100 mužů, kteří ihned po
výbuchu spěchali na místo neštěstí, kde při odklízení
trosek a vyhledávání raněných vydatně pomáhali.
Wagner
Barr
Morgan
Altenisius
Elword
ko
cent
Jolin Amato
5
article
Závod náležel známému millionáři Donaldovi. Dle
pozdějších zpráv vyžádal si výbuch za oběť dva lid-
ské životy. Topič Morgan zemřel v nemocnici, kdežto
18letý Frank Marone, který se v době výbuchu s ně-
kolika chlapci koupal, se od katastrofy pohřešuje.
Jeho oblek byl nalezen na břehu. Z ostatních raně-
ných ještě zemře Eduard Altenisia, kterému byla
pravá noha rozdrcena a o jehož zachování lékaři na-
prosto pochybují.
= Krajan vrahem a sebevrahem. Hrozné drama
odehrálo se dle amerických českých listů ke konci
minulého týdne na Allportově ulici v Novém Yorku.
Antonín Port zastřelil manželku Karolinu, rozenou
Kvardovu a pak vpálil sobě kuli do hlavy Paní
Portová obývala byt zadní, kdežto v předu bydlí její
matka, paní Josefa Kvardová a pak švakrová paní
Marie Kvardová. Asi o třetí hodině odpoledne za-
slechla paní Kvardová čtyry výstřely. Domnívala se,
že to někdo střílel na dvoře a proto seběhla dolu
podívat se, co se děje. Když však tam nikde střelce
nespatřila, běžela opět nahoru přímo do bytu své
švakrové. Tu se jí naskytla hrozná podívaná. Na po-
dlaze spatříla mrtvolu Ant. Porta a jeho ženy
Karoliny. Nedaleko spalo malé, teprve tři mě-
síce čítající děcko, dceruška Portové. Byla povolána
policejní ambulance, kteráž odvezla mrtvolu vrahaa
sebevraha do pohrobnického závodu, kdežto mrtvola
zavražděné ženy ponechána v bytě. Port vykonal
hrozný čin během pěti minut, tedy v době velice
krátké. Nikdo neví a také již nezví, co událo se v bytě
nešťast. manželů a co předcházelo osudným výstřelům.
Donald
Morgan
Marone
Altenisius
Port
Kvardův
Kvardová
Antonín
Allportův ulice
Nový York
Karolina
6
article
Jisto jest, že Port mířil jistě, neboť kule projela paní
Portové přímo srdcem. Sám se střelil do hlavy tak,
že byl okamžitě mrtev. Manželé Portovi spolu ne-
žili poslední dobu. Port pracoval jako kovář. Příčina,
proč se manželé rozešli, vysvětluje se tím, že se
paní Portová dověděla o svém muži, že má ženu
v Čechách a dvě děti. To ji dojalo i zadala žalobu
o rozvod. Minulé soboty měla býti žaloba projedná-
vána, avšak Port se k soudu nedostavil. Za to přišel
odpoledne do bytu ženina a sprovodil ji i sebe se
světa. Zavražděná paní měla zde také několik bratrů
a sester. Narodila se ve Zborově u Klatov v Čechách
a do Ameriky přibyla před 15 lety. Port neměl bliž-
ších přátel žádných. Přijel za oceán asi před třemi
roky a není dosud vyšetřeno, odkud. Jak praví Forst,
u něhož byl Port na bytě, nikdy se nevyslovil, že
by měl v úmyslu spáchati hrozný čin. Netřeba po-
dotýkati, že příbuzní ubohé paní jsou žalem zdrceni
a zvláště matka div si žalem oči nevypláče. Karo:
lina Portová čítala teprve 22 roky, Portovi bylo
36 let.
Port
Forst
Čechy
Zborov
Klatovy
Netřeba
Karo
7
article
Zemřeli v Praze
Zemřeli v Praze
Dne 2. července 1905: Kneplíková AAnna;
vdova po truhláři, 66 roků, 39—I. Kokš Jakub, obchod-
ník, 69 roků, 516—I. Vízkova Věra, dcera krejčího,
roku, 724—I. Stožický Vilém, krejčí, 73 roky
583—III. Cibulka Josef, syn kočího, 71/2 m., 376—VII
Nejedlá Marie, vdova po kováři, 81 rok, 494—VII.
Černý Antonín, syn dělníka, 3 měs., 272—VIII. Černá
Růžena, dcera dílovedoucího, 131/2 měs., 529—VIII.
— U Alžbětinek: Šuranová Julie, vdova po se-
dláři, 62 roky. — U Milosrdných hratří:
I Kokš
Jakub
Věra
Vilém
Cibulka
Josef
Antonín
Růžena
Praha
U Alžbětinka
Kneplíková AAnn
Šuranová Julie
8
title
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
9
article
Rezek Antonín, pekař, 19 roků. — U Milosrd-
ných sester: Jeníčková Marie, vdova po krejčím,
90 roků. — V c. a k. vojenské nemocnici
č. 11: Jung Antonín, sluha, 42 roky. — Ve všeob.
nemocnici: Linková Anna, vdova po dělníku, 71
rok. Richterová Josefa, vdova, 81 rok, Stádník Anto-
nin, kuchař, 33 roky. Stefl Antonín, 26 roků. Valter
František, dělník, 52 roky.
Dne 3. července 1905: Puchyngr Josef, úřad-
ník zem. výboru, 21 rok, 1355—II. Štěpánková Marie,
manželka majitele mlýna, 57 roků, 1073—II. — U
Milosrdných bratří: Šolc Gustav, metař, 63 r.
— U Milosrdnýcn sester: Adamovič Jan, ho-
stinský, 64 roky. — V kupecké nemocnici:
Dvořák Václav, obchodní příručí, 22 roky. — Ve
všeobecné nemocnici: Baloun Vavřinec, děl-
ník, 37 roků. Hansarová Anna, švadlena, 37 roků. Ja-
noušek Josef, dělník, 58 roků. Kotrbičkova Josefa,
dcera dělníka, 12 roků. Mužík Josef, dělník, 51 rok.
Rezek
Antonín
Richterová
Josef
Valter
Štěpánková
Marie
Mužík
Milosrdnýcn
Stádník Anta
Hansarová Anno
Kotrbičkov Josef
U Milosrd
Jeníčková Marie
Jung Antonín
Linková Anno
Šolc Gustav
Adamovič Jan
Dvořák Václav
Baloun Vavřinec
10
article
Národní divadlo.
Národní divadlo.
238. bra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Konrad šl. Zawilowski od dvorní opery ve Vídni
naposledy j. h.
TOSCA.
Hudební drama o třech dějstvích. Napsali V. Sardou,
L. Illica, G. Giacosa. Z vlaštiny přeložil O. Smrčka.
Hudbu složil G. Puccini. Dirigent Fr. Picka.
Režisér Robert Polák.
Začátek o 7. hod.
Konrád
Tosca
V Sardou
L Illica
G Giacosa
O Smrčka
G Puccini
Picek
Robert Polák
Vídeň
Francie
národní divadlo
11
article
V úterý 11. července.
Konec o 1/910. hod.
12
article
Lidové divadlo „„ Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „„ Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
Praha
lidový divadlo
13
article
V úterý 11. července.
Novinka. Po třetí;
Miss Domino.
Fraška o 3 jednáních od Viléma Jacobyho a Fr.
Deutschingera. Přel. Jar. Berka. Režisér V. Spurny.
Fraško
Jacoby
Berek
V Spurna
Francie
14
article
Aréna na Smichově (bliže Palaokéh
Aréna na Smichově (bliže Palaokéh
Začátek o 7. hod.
V úterý 11. července.
První vystoupení nově engažovaných členů pí. Hany
Jelínkové-Vojtové a p. A. Vojty od Národního di-
vadla v Brně.
Cyprienna.
Veselohra o 3 jedn. Napsa! V. Sardou. Z frančiny
přel. A. Pulda. Režisér J. Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
v Praze, vedle Národního divádla a v trafice proti
15307
zimnímu divadlu na- Smíchově.
Jelínek
Vojta
A Vojta
Napsa
V Sardou
A Pulda
J Kubík
Urbánek
Brno
Praha
Smíchov
národní di
15
article
Pištěkovo lidové divadlo vnertcsn
Pištěkovo lidové divadlo vnertcsn
na Král.
Začátek o 7. hod.
V úterý 11. července.
Lidové představení při malých cenách.
Krásná Lída.
15293
Burleskní fraška se zpěvy a tanci o 5 jednáních.
Hudbu i slova napsal O. Faster.
Král
Lída
O Faster
Pištěkův lidový divadlo
16
article
»Nevěděl jsem nikdy, jak se jmenuje,« řekl. »Ten
kohout, co utekl, jí nenáviděl. A ona ho taky nenáviděla
jako všecky.«
»Já jsem ji tak pojmenoval,« odvětil jsem, »když
jsem si jí zvláště povšiml. U nás doma je stará panna
dobročinná a náleží ke Spolku proti týrání zvířat a ta ni-
kdy neví, má-li předejíti vůz na ulici nebo počkati. Po-
jmenoval jsem slepici po ní. Snáší vůbec někdy vejce ?«
Vírgiňan si »nelámal hlavy« s drůbeží.
»Však se mi zdá, že ani neví, jak. Myslím, že je to
poloviční kohout.«
»Vypadá skutečně tak,« děl Virgiňan. Ubírali jsme
se k ohradě a Virgiňan si prohlížel se zájmem Emilu.
Byla to neobyčejná slepice. Velká a vychrtlá, s vel-
kým žlutým zobákem a stála vzpřímena a bdělá na způ-
sob zodpovědných lidí. Její ocas byl nějak nesprávný.
Byl obrácen na koso k jedné straně a jedno péro bylo
dvakráte tak dlouhé jako ostatní. Na prsou vůbec neměla
peří. Bylo úplně sedřené od toho, že pořáde sedávala na
zemácích a jiných hrubých nezvyklých předmětech. A to
jí dodávalo vzezření, jakoby byla dekoletována, podivné
se lišíc od ostatního, jinak upejpavého celku. Oko měla
nápadně jasné, ale mělo jaksi uražený výraz. Vypadalo
to, jakoby chodila po světě neustále pohoršena tím, co
se dělo před jejím zrakem. Nohy měla modré, dlouhé
a nápadně silné.
»Měla by nosit krátké kalhoty,« prohodil Virgiňan.
»Vypadala by v nich lépe než leckterý student z koleje.
A pravite, že sedí na bramborech?«
»Myslí asi, že z nich něco vyvede. Našel jsem ji
již na cibuli a minulý úterek jsem ji zastihl na kouscích
mýdla.«
Virgiňan
Emil
Noha
17
article
»Zůstane vždycky státi, když to uděláte,« říkával
Virgiňan. »Podívejte se, jak můj konik tamto pěkně
stojí .«
Po takovéto domluvě neřekl mi již ani slova. Avšak
toto krotké povolání chůvy bylo pro něho jistě trápením.
Byl sice úplným mužem dle svého zevnějšku, ve svém
sebeovládání a tím, že se nedal naprosto uvésti do roz-
paků, ale byl přece jen chlapecky hrdý na své divoké po-
volání a se zřejmým potěšením nosil své španělské ko-
ženky a břinkal ostruhami. Jeho tygří, pružnost a jeho
krása překypovaly nezkroceným mládím; a ona síla, jež
číhala pod jeho zevnějškem, často musila držeti na uzdě
jeho netrpělivost oproti mně. Třeba jsem věděl, jaké asi
má mínění o mně — Cápkovi — přece jen vzrůstala má
náklonnost k němu a jeho němá společnost mi byla stále
přijemnější. Že měl své hovorné chvilky, to jsem poznal již
v Medicine Bowu. Avšak jeho nynější zamlklost byla by
již málem setřela tento dojem, kdybych nebyl šel náho-
dou — kdysi večer za tmy — kolem ratejny, když tam
byli shromážděni Medový Kazatel a ostatní hoši.
Onoho odpoledne jsem šel s Virgiňanem na kachny.
Našli jsme jich několik v bobří hrázi a já jsem zastřelil
dvě, sedící vedle sebe; avšak plynuly podél předprsně
z kůlů ven do vody, asi pět stop hluboké, kdež by je
unikající pramen snadno byl zanesl do proudu. Soudcův
červený křepelák nás neprovázel, čekalť rodinu.
»Vždyť ji s sebou nepotřebujeme,« vykládal mi Vir-
giňan. »Pobíhá sem tam nepředloženě a staví právě tak
na psouna stepního jako na ptáka. Je to daremné zvíře.«
Ze strachu, abych dostal kachny, vrhl jsem se do
vody ve všem svém šatstvu a vyškrábal jsem se potom
jako kluzká, jásající, valící se hromádka bahna. Virgiňanův
„Virsiň an“,
Virgiňan
Virgiňanův
Virsiň an
Medicine Bowa