Fezu odjížděl, rozkaz obdržel, aby sultá- novi jménem Francie přednesl a vysvětlil opravy, jež by způsobilými byly, porušenému stavu jeho říše odpomoci, dále pak, že navržené tyto re- formy ve hlavních rysech sjezdu předáků ma- rocké říše jakožto návrhy předloženy a potom za spolupůsobení za tím účelem jmenovaných plnomocníků prozkoumány byly. Tyto reformy nebyly odmítnuty ba neučiněny proti nim ani žádné námitky. Avšak sultán, obdržev o tomto přípravném vy- jednávání povinnou zprávu, projevil přání. seznati minění cizích mocí a pozval za tím účelem mocnosti k mezinárodní konferenci. Nás došlo toto pozvání dne 80. května. Berlínská vláda sdělila republice nótou ze dne 5. července, že se mu tato kon- ference zdá nejlepším prostředkem k průpravě námi navržených oprav. Odpověděli jsme na to, že zásadně a po dobrém uvážení věci navržené konferenci neodporu- jeme, že však se nám nutným zdá, abychom za účelem účelného našeho přistoupení dříve s Německem o jistých zásadách se dohodli, kterých bychom sev Marokku zříci nemohli. Chtěli jsme zejmena nabyti jistoty, že cí- sařská vláda uzná zvláštní zájem Fran- cie, jakožto sousední země, na udržování po- řádku v šerifské říši. Prohlášení, jež jsme s ve- levyslancem knížetem Radolinem si vyměnilia jež naším velevyslancem Bihourdem a říšským kancléřem knížetem Bůlowem ujednána byla, přiměla obě vlády, aby si daly vzájemná ujištění, jejichž slovná znění nyní sněmovně přečtu. Schůze švédského krále s císařem Vílémem. Ze Štokholmu, 10. července. (C.-B.) Král Oskar a korunní prine odcestují ve čtvrtek do Gefle a poplují pak na palubě královské yachty »Drott« do gefleského fjordu, aby se tam se- tkali s císařem Vilémem, který jich na palubě lodi »Hohenzollern« očekávati bude.

Z anglické sněmovny. Z Londýna, 11. července. (C.-B.) Panská sněmovna. Earl of Wemyss podal resoluci, v níž praví, že považuje za nebezpečné spo- lehati jedině na loďstvo a zároveň se klade důraz na to, že třeba přiměřené po- nějakého generála; tváři jeho pohrával úsměv trochu pohrdlivý, hlava seděla na krku, jakoby se ani nesměla pohnout a oči ne a ne se po- dívati aspoň chvilenku na stréčka, kteří přece jen tuze rádi by si s tím kujónem pohovořili, aby se dověděli něco o věcech, kterých dosud nebyli viděli. Jaké by to také bylo, aby se nepoptali po všem, neprohlídli všeho, nevšimli sa každé věci! Sousedí budou se vyptávat, a což teprve hasiči, až zvědí, že prohlíželi si hasičské od- dělení, kde jsou i věci, kterých by strýček podle svého rozumu tam ani nedávali. A zapřít se nedá ničeho, protože doma vyčtou z novin, co zde všecka je, ti novináři to umějí nějak napsat, těm jistě všecko poví ta protiva! Strýček Zaoralovi se chvíli zamyslili líto- „Přece hé mohl chlap vidět, že so take hasič, déž to žde tolik vomrkojó, a že, só vod nás, tím spíš měl bě si mněnvšimnót,! uvažovali.

„Děbé přěšil vono k nám, rozebral běch mo celo střikačko, vobě, staró, hě novó. — E co, drbno jé, hať se střapči že nic, péšné chlap, šak ho ne- hoböde, néni z marcepána,“ rozhodli se náhle- a udatně přikročili ku pyšnému hasiči, jenž už na ně posílal pomalu městskou nemoc, nervosu. „Povídám, sósede, mohl běste mně přec říct, nač je tadě to, so take hasič,“ řekli a chy- tili nadutého bratra za ruku. — — — „Eno, drbno jé, von vám bel z vosko,“ až teprve doma v Zetově sdělovali příhodu svou stréček se sousedy při chladící chmelovině. „A hoviza (uzřev), že je to panák — říkajó tomo figörýna na té véstavě, a všade tam só, he na koních — šóroval sem se honem ven, tak se mně zdálo, jakobě se ten sakolenské hasič smil“ — — „A co se smijete, ve hlópáce? Ve běste také nepoznale, že só to jen figorýne; déť je to všecko jak žévy, jen votevřit hobo a rozprávět. Jen tam jeďte, za padesát rénskéch ta podivaná stojí, do smrti na to véstavo nezapomeno, hani na Praho,“ usadili strýček povýšeným hlasem smějicí se sousedy. Sousedi jezdili na výstavu, mnozí i tetky vzali s sebou. Na pyšného hasiče podíval se každý, ale nikdo ho už nedrbl za ruku, jen po- ťouchle se usmívali, vzpomínajíce na stréčka Zavoralovýko.

zemní armády, aby se zabránilo vpádu do An- glie. Také lord Robert vyslovuje se pro návrh a praví, že není třeba silné stálé armády, ale že třeba postarati se o vhodnou, dosta- tečně silnou zálohu. Ministr zahraniční marqulis of Lansdowns hájí nedávno od ministra předsedy Balfoura učiněné prohlá- šení a důrazně prohlásil, že otázka zemské obrany jest složitá. Resoluce pak přijata.

Mír s Japonskem či mir s národem? (Původní dopis z Petrohradu.) Porážka za porážkou na souši a na moři, revo luce za revolucí ve všech centrech a guberniích roz- sáhlé země — strašné dni postihly Rus, strašnější snad ještě ji očekávají! Pokaždé, když se zdá, že již dovršena míra hrozných ran, ještě nové, děs- nější, ohromující nervy i údy! Když ruské loďstvo, vedené admirálem Rožestvenským, téměř úplně bylo zničeno v korejském průlivu, nečekal nikdo to, co stalo se před několika dny v samém Rusku. Vzpoura na vlastních broněnoscích, revoluce, při níž našlo smrt mnoho lidí a zničeno na sto millionů jmění! To, co přinesl nám telegraf z Oděssy, převyšuje všechno to, co četli jsme v Petrohradě, Varšavě, Tiflisu, Lodi ald. Hrozné zprávy. A ve vzduchu nad samými našimi hlavami visí ještě něco hroznějšího, o čem máme jen slabé neurčité tušení! Ze všech koutů Ruska telegraf přináší zem každodenně stejně děsné noviny: stávky, vzpoury, požáry, vraždy! A z dalekých polí mandžurských telegramy tr nejsou lepšími. I tam čekají den ode dne řadu dlou- hých bojů, nové krveprolití, a snad novou hroznou porážku, porážku poslední! Zpitá vítězstvím japon- ská armáda jako láva valí se ku předu! Zdá se, že ji nic nezadrží na té vítězné cestě, že všechna úsilí, všechny oběti, zastaviti ji na vítězném pochodu jsou marnými a že nezbývá nic jiného, nežli uzavřít s ní mír! Mír, o kterém před porážkou ruského lod- stva v průlivu korejském a posledními vnitřními udá- lostmi nikdo zde téměř slyšeti nechtěl, uchvátil vše.

Pouze Komarov, Suvorin a jiní a s nimi valná men- šina Petrohraďanů, nadšených patriotů, přeje si války, věří ve vítězství ruských zbraní, byť i ruskou armádu stihla ještě jedenkráte taková porážka jako u Mukdena.. Ruský plnomocník se svými pomocníky při vy- jednávání o mír, hrabě Muravěv, za nedlouho bude seděti za zeleným stolem s japonskými plnomocníky v daleké Americe. Čím skončí vyjednávání? Bude uzavřen mír? Přijme Rusko podmínky kladené Js- ponskem? Odstoupí Japonsko od svých požadavků válečné kontribuce, zavládnutí Sachalinem a Vladivo- stokem? O tom nikdo neví nic určitého. Jedno však jest jisto, a ti nejzarytější přívrženci míru musí uznati: Rusko nikdy nemůže přijmouti míru, bude-li Japonsko naléhati na splnění tří posledních bodů míru. Jeden z našich králů kdysi zvolal: „Toho bohdá nehude, aby český král z hoje utíkal!“ po- dobně musí říci každý upřímný Rus: „Toho nikdy nebude, aby Rusko uzavíralo tak hanebný, ponížující mír!“ Japonsko vyhrálo řadu bitev na souši, vzalo Port Artur, zničilo ruské lodstvo, dobude možná i Charbinu a Vladivostoku, však uím nepřemohlo a ne- přemůže Rusko.

Hrozný, silný dosud vítězný protivník stojí proti Rusku na dalekých polích Mandžurska! Vítězný, sle ne nepřemozišelný. Hroznější a silnější však japon- ských bodáků seaďuje svě šiky v negře- možitelnou armádu, nepřítel ve — vlastní zemi. Ne- přítel ten skrývá se v zemi pod různými maskami, i bojuje s otevřeným hledím! Hlavním předvojem jeho jsou revolucionářské živly všech odstínů, mezi nimiž první místo zaujímají Židé. Dostojev ský kdesi řekl: „Od Žídů zhyne Rusko!“ Zdá ze, jakoby prorocká tato slova ruského spisovatele se splňovala. Rusko hyne! Rusko hyne tím, že na jedné straně vysiluje ho válka s Japonskem a na druhé podkopá- vají zdravé životodárné kořeny jeho — Židé. Ko- řenem ruského státu zňstane vždy ruský mužik. Země, které se skládá z 909 zedláků, musí veškeru svou sílu čerpati, veškeru svou zílu budovati na tomto živlu, musí veškeru svou péči vynaložiti na jeho povznesení a blahobyt. To se však, bohužel, dosud neděje a ruské agrárnictví klesá rok od roku. Chudoba a žebrota roste v ruských vesnicích úžasně. V Jeleckém újezdě 35%, v celé orlovské gubernii 28, v celé tulské gubernii 21.4 sedláků tak zchudlo, že nemá nejen koňů a krav, ale ani pluhu a drobného polního nářadí, jímž by obdělali zadluženou půdu. V některých guberniích mají pouze polní náčiní, nemají však koní ani krav. Tuto bídu ruských mužíků využitkují revoluční a socialističtí živlové, skládající ze jako všude i v Rusku z velké většiny Židů, kteří pobuřují a pod- něcují ruského mužíka proti statkářůím a státu. Bíd je zlý host a jestli že se s ní ještě spojí živlové revolucionářští, bývají následky této koalice birozny, jak o tom svědčí události posledních dnů v celě řadě ruberníí jako: orlovaké, kurské, černigovské.

simbirské aj; kde zedláci pálilí statky; rozkradli do bytek, obilí a zabili dokonce mnohe statkářů. A při všech těchto vzpourách není příkladu, aby se obešly bez židovského agitátora! I v jiných pouličních bou- řích ve velkých i malých městech Ruska Židě hrají prim. Vypukne-li proto v Rusku, kdekoliv vzpoura — hledejte Žida, tak i v Oděsse. Jakmile podaří ze Rusku učiniti neškodneu re- volucionářskou hydru, dobylo velikého vítězství, musí ihned uzavříti mír se svým národem. Mír, jehož pod- mínky diktuje celý ruský národ! Musí nalézti pro- středky, jak zvelebovati stav zemědělský, hlavní svoj moc a sílu, musí otevřít i zdroj vzdělání — školu všem, rozšířiti svobodu slova i tisku, osvoboditi ná- rod od prohnilého byrokratismu, zkrátka, zjednati ná- pravu v hlavě i v údech. A stane-li se tak, nepotřebuje se báti žádné re- voluce, nemusí uzavírati mír z Japonskem k jakému ho dnešní zoufalá situace téměř přinucuje. Ruská armáda, ruský národ řekne sám poslední slovo: „Bud zvítězit nebo zemříti, nikdy však se vzdávati, nikdy uzavírati zahanbující mír! Mobilisace minula zde zcela pokojně; reservisté byli skvěle pohostěni a nacházejí se již na cestě na bojistě. Zdejší Putilovský závod — původce krvavých událostí lednových — zase stávkuje. Tentokráte však kromě vojska povolali na rebelanty hasiče, kteří je rozháněli proudy vody ze stříkaček. Vypravují, ža tento prostředek velmi účinkoval: promočení stávku- jící rozutikali se brzy do svých příbytků.

A. Polák.

Denní zprávy. — Ve Vídni ne, v Pešti ano. V neděli dne 9. t. m. konalo se v Pešti veřejné cvičeni tamějšího Sokola. Na cvičení přijeli Sokolové též z této poloviny říše. Z Vídně zúčastnilo se 26 Sokolů v kroji s praporem. Státní dráha uherská povolila Sokolům 5Oproc. slevu s jízd- ného. Na cvičiště šlo se v průvodu s hudbou s prapory hlavními tří- dami peštskými. Obecenstvo pozdravo- valo nadšeně průvod sokolský. Cvičení přítomny byly četné vyni kající maďarské osobnosti. A jak bylo ve Vídni ? — Německá demonstrace v obchodní ke- moře plzeňské. Jak se z Plzně sděluje, odešli ze včerejší schůze tamní obchodní komory Němci způsobem okázalým, aby tak demonstro- vali proti české většině, že tato měla dosti zmužilosti a vypověděla poslušnost komandu ně- mecké menšiny. Příčinu k této produkci něme- ckých členů komory zavdaly volby do volební komise k nastávajícím doplňovacím volbáma do výboru pro průkaz způsobilosti obchodních živnostníků. Němci nabízeli české většině kom- promis se žádostí, aby také jich zástupci byli do těchto komisí voleni, ale když česká většina zachovala se podle zásad německé spravedlnosti přesně tak, jak se provádí v obchodní komoře olomoucké, a německé kandidáty nevolila, zdvi- hli se němočtí pánové uraženě a odešli ze schůze.

— Říšskoněmečií studenti de zněměsnék úzení v Čecháck. K nejhojnějším výletům de německého jazykového obvodu v Čechách po- zývá předseda německé národní rady dr. Wen- zeslaus Titta v Třebenicích všechno německé studentstvo, studentské spolky zvláště z Ně- mecka! »Volksrat« vybízí studenty vysokých škol německých, aby co nejčastěji »chápali se hole cestovní« a prošli celým »tvrdě utiskova- ným« německým jazykovým územím a tu v na- cionálním smyslu působili. Na podporu této ně- mecko-nacionální a velkoněmecké turistiky při- hotovena jest hustá siť studentských nocleháren, po všech německých krajích rozestřená. Průkazy na noclehy vydají rektoráty vysokých škol ně- meckých. — Poměry v česko-budějovické jednota »Sokol Tyrš«. V nedělním čísle byla na tomto místě učiněna mimochodem zmínka o trudné události v sokolské jednotě v Čes. Budějovicích. Výtržnost přihodila se při valné hromadě »So- kola Tyrše« a nikoli v jednotě »Sokol Česko- budějovický«, jak by souditi se dalo z kontextu zmíněné zprávy. V Č. Budějovicích jsou totiž sokolské jednoty dvě. »Sokol Českobudějovický« je starší a vynikl jako pořadatel velkolepého sletu z r. 1903, jehož zúčastnilo se 3000 So- kolů. »Sokol Tyrš« byl teprve po několikaletém trvání přijat do župy, jejíž předsednietvo bude se událostí ve valné hromadě »Tyrše« sběhlou zabývati tohoto týdne. — O slavhesti 40 let trvání tuznérskéke spolku »Aar« v Plani vzpomněl slavnostní řeč- ník dr. Sabat některých význačných okolností, jež provázely slavnost založení spolku v roce 1864. Tenkráte konala se ustavující schůze na