V Praze, v úterý dne II. července.

K číslu 188. Číslo v Praze za, 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Vzpoura námořníků u Oděssy. Z »Potemkina«. Z Konstance, 10. července. (»Neue Fr Presse«.) Matušenko byl přijat před svým odjezdem rumunským ministerským předsedou Kantakuzenem. Vypravoval ministerskému předsedovi, že mužstvo »Potemkina« vzchopilo se teprve k odboji, když lodní lékař na jeho dotaz odpověděl, že červy, v mase, určeném pro vojsko, jsou teprve — od včerejška. Zpravodaj »Neue Fr. Presse« navštívil »Potemkina«. Ka- juty jeho jsou zpustošeny. Na stěnách a podlaze jsou velké skvrny krve. Skladiště jsou vypá- čena. Nemajíce sladké vody užívali vzbouřenci mořské, čímž kotle zkaženy. Nepravdiva jest zpráva, že na »Potemkinu« byly velké zásoby střeliva. Jak potravin, tak střeliva bylo na Změny v loďstvu sebastopolském. Z Oděssy, 11. července. Proslýchá se, že loďstvo sebastopolské bude dáno mimo službu a že jméno lodi »Potemkin« bude změněno. Torpedovka č. 207 a »Vechae v Sebastopolu. Ze Sebastopolu, 10. července. (»Spb. Ag.«) Dnes připlula sem torpedovka čís. 207, jež se zdráhala vzdáti se rumunským úřadům. Mužstvo ze 16 osob se skládající bylo zatčeno a na do- pravní loď »Prut« převedeno. Také parník »Vecha« sem přibyl. mále.

Události na Rusi. K nynějším poměrům. Zprávy o odstoupení, ruského ministra vnitra Bulygina nezakládají se na pravdě. Známý státní rada Bezobrazov, pověstný svým řáděním při kácení lesů na Jalu a původce války nynější, nebezpečně o nemocněl a jest jen uměle již při životě udržován

V cizině vyjdou nyní dvě práce Tolsté- ho: »Věrné srdce« a »Velký hřích«, pojedná- vající o zemstevní organisaci mužíků a nynější válce.

Německá dráha vojenská prodána Japoncům. Z Londýna, 11. července. »Standard« sdě- luje ze Šanchaje: Velkou sensaci způsobila zde zpráva, že německá vojenská dráha byla prodána Japonsku. Koleje její mají délku 150 kilometrů. Dráhy užívají nyní Japonci k vojenským operacím v Mandžursku. Železniční materiál byl dovezen r. 1900 a bylo ho užito proti Číně. Od té doby ležel na skladě. Německý generál prodal jej německé firmě, tato pak japonským úřadům vojenským s velkým ziskem. Dopisovatel prohlašuje, že ruské úřady po- daly proti prodeji tomu rozhodný protest. Bourgouin odsouzen na 10 let. Z Tokia, 11. července. (Reut.) Soud zdejší odsoudil dřívějšího attaché francouzského vysla- nectví Bourgouina, jenž nedávno byl zatčen pro podezření z vyzvědačství, na 10 let do vě- zení při těžké práci. Jeho tlumočníka Maki a na 8 let, bez těžké práce. Oba usvědčeni, že pro- vinili se proti zákonu o chránění voj. tajemství. Soudí se, že se odvolají. Mírové porady v Portsmouthu. Z Washingtonu, 10. července. (Reuter. Ruští a japonští plnomocníci, jak již sděleno sejdou se v Portsmouthu. Ušneseno konati schůze mimo Washington a pravidelně ve vládní rejdě portsmouthské. —ch. Z Petrohradu, 10. července. Správa ussurijské železnice přeložena z Vladivostoku do Chabarovska.

STY Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Politický klid.

Z Vídně, 11. července. V obou polovicích říše nastane budoucím týdnem úplný klid. Oba chefové vlády odeberou se na několik neděl do lázní — baron Gautsch do Karlových Varů a bar. Fejérváry do Gastýna. Maďarští vojáci a opposice. Z Pešti, 11. července. Z Kološe se ozna- muje, že v tamějších kasárnách 62. pěšího pluku konala se z rozkazu ministra honvédů prohlídka veškerých zavazadel, protože čásť mužstva zaslala Františku Košutovi list, vyzývající opposici k setrvání v boji za práva národní, ujišťujíc, že kdyby došlo krevoluci, maďar- ští vojáci nechopí se zbraně za žádných okolností.

Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 11. července. (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Císař udělil velevyslanci Aloisu bar. Lexovi z Aehrenthalu velký kříž řádu Leopoldova, mimořádnému vy- slanci a zplnomocněnému ministrovi Janu markraběti Palavicinovi řád železné ko- runy I. třídy a mimořádným vyslancům a zplno- mocněným ministrům Ottonu hrab. Bran- disovi a Krištofu hrab. Wydenbru- ckovi hodnost tajných radů, všem s promi- nutím tax. Rouvierovo prohlášení v záležitosti marocké. Z Paříže, 10. července. (C.-B.) Minister- ským předsedou Rouvierem v dnešní schůzi poslanecké sněmovny učiněné prohlá- šení zní takto: Sněmovna pamatuje se zajisté, že náš vyslanec v Marokku, když v lednu do

FEUILLETON. Pyšný hasič. Bořek Nětýn.

Jž je tomu deset let, co pověst o krásách Národopisné výstavy pronikla do všech koutů našich zemí a vzbuzovala touhu po Praze ve všech nadšenějších hlavách. I na plesnivou lebku stréčka Zaoralového zaklepala mocně ideální zvědavost a vzbudila pevný úmysl, „ještě jed- nou, dřív než umřu, Prahu chci já viděti“ Slovo učiněno bylo skutkem. Prahu chtěli stré- ček ještě jednou viděti proto, že do ní putovali už v r. 1884 s divadelním vlakem, a vidětiji ještě jednou chtěli též proto, že už v r. 1848, vlastně před ním, za doby roboty ještě, kdy platívalo se rákoskou a za srnce „letama““, byli už vypráskaným pytlákem, jehož více ctili spolu- občané počestné obce Zetova, než panští my- slivci a hajní. Povídali si jako stréček, že pamět těchto věcí oprávňuje jej dříve odejíti na věčné luhy, oplývající množstvím zvěře, bonit bez honebního a zbrojního listu, než někoho, kdo půjde ponejprv k „oksindě“. Rekli si to se sta- rým dědkem Vitaliášem, který před železnicemi formanil až do Uher, do Budína, a odtud ještě sedmdesát mil dále, až do Pešti. Vitaliáš přestai lhát už před desíti léty, stréček Zaoralovi mluví pravdu dosud; Vitaliáš zůstal doma, protože Vi- taliáška položila resolutní veto, stréček Zaora- lovi jeli, protože Zaoralku za Prajzů potrhala kolera mordus a její nástupkyni nedávno ko- řalka. Moudře se na cestu vypravili; vzali si jen španihelku a sváteční dřevěnku; žádných buchet ani masa, protože prva byvše v Praze, přivezli všecek proviant zpátky, nadarmo s uzlíčkem se sotonili. Na nádraží s dosti těžkým srdcem, kou- pili si zatroleně drahou cedulku na mašinu a za chvíli s Kristem pánem svěřovali porušitelný obal své nesmrtelné duše železnici, z níž kou- kali na pravo, na levo, aby přece také mohli po- vídat, jak se kde chystají žně, až přindou dom.

A zase vzpomínali, jak prva jeli do teho Národ- ního divadla, hráli jim „Probuzence“, takovou řeč tam vedli ti chlapi na jevišti, až musili i sám stréček hodně očima přimrkávat, a ten Vítek — no, sami byli taky takovej. Zase se tam pudou podívat. Z Národního je vedl krajan doktor k „Flekům“, pili černé pivo, ráno je bolela hlava a ještě ten pakáš doktor je vedl do cha- lupy, co tam študýruje. Kolikrát za měsíc sly- šeli jsme doma vypravovati strýčka tuto kata- strofu: Dochtor votevřel dvéře, a já vleza tam. bele v tem sálo na stolech třé nebožtícé. Eno, já hviza je, fók ven, a jak sem se dostal k tem „Flekům“, nemužů vepravit dovčel. — Však nyní se nedají nikým ošulit. — Vlak letěl, veselá společnost hovořila, strý ček zúčastnil se činně hovoru a než dokouřil po- slední dýmku, pozdravovali cestující nadšeně Prahu, vítající jednotlivce i korporace, hrnoucí se všemi směry, obdivovat pokladů, snešených ve výstavě.

Stréček Zaoralovi doptali se na „Zlatou husu“, kde noclehovali dříve, zašli tam, pojedli, napili se a šli si odpočinout. Ráno o 4. hodině, věrni zvyku, vstali a netrpělivě čekali, až se le- nešní měšťáci budou hejbat z pelechů, což trvalo nekonečné dvě hodiny. „Banda, nic to nedělá a hnípale be do sódnýho dňa“, hubovali, kouříce jako lokomotiva. Ale usmířili se, když nasyceni drštkovou polévkou („culifindy“ nenáviděli)a poučení všestranně, vydali se na cestu do vý- stavy. Trvalo půl dne, než stanuli u brány vý- stavy. Krám od krámu prohlíželi, Prašnou bránu okukovali, dlouho nechtěli pochopit, proč mají přes most krejcar dát, z mostu přes hodinu kou- kali, jek vory po Vltavě plaví, potom zašli na žbánek a udělali jich pět a čtyři biřtle s křenem. viděli hromadu koní různých, velocipédů, pánů a paniček, vojáků, policajtů, inu, za každým krokem stanuli, obdivujíce se ruchu pražských ulic. A což teprve ve výstavě! Bloudili, pokyvo- vali hlavou v údivu i vrtěli, a uznávali, že by Lusil tam člověk sedět rok, aby mohl povídat,

co všecko viděl. A co tak v úžasu procházeli pa- villony, octli se i v oddělení hasičském. Stréček Zaoralovi byli velkým hasičem před tváří všech, kteří jej znali. Zakládali spolek dsma s panem učitelem a byli dlouhou řadu let velitelem u stříkačky, instruktorem u okolních spolků, inu, znalec a odborník, jakým nehono- sila se tak honem leckterá dědina. Všecke znali, hadice, žebříky, od stříkačky každý šroub, se- kyrky, helmy a jeho komande při ohni bylo po- věstným. Slov jak vody a každé tlumilo zhoubný požár! A tu náhle stane strýc odborník v míst- nosti, kde smějí se na hasičsky zapálené srdce jeho různé vymoženosti pokroku v hasičství, hlídané statným mužem v stejnokroji, oheň potí- rajících spolků, přísných zraků, vojenské po- stavy, ušlechtilé tváře.

Stréček se zálibou omustrovali bratra ve službách lidumilnosti a smekli na pozdrav klo- bouk. Líbil se jim ten hasič, ba přiznali si v duchu, že doma marně by hledali v řadách podřízených svých takového fest chlapa, jako je tento ... Jen zdá se pyšným, ani nezasalu- toval na jejich pozdrav a uctivý pozdrav. Snad nemá ani času, beztoho hromada lidí zdo pro- jde, a každému vykládat, musil by mět jazyk jak stará Vitaliáška. Ale přece, stakra, rádi by stréček si s ním poplkonile o hasičstvjó, přece sem nepostavijó páni nad tó véstavó nějakýho Němca, ale kabrňáka, keré ož tomo rozůmět mosi. A stréček také se přepřit nedajó, také vijó, co dělá o hasičstva dobře. Umínili si, že mu podají po lopatě trochu řeči. Točili se okolo něho, prohlíželi věci a hodně nahlas podávali úsudky o tom či onom před- mětu, ale strážce hasičského oddílu nijak ne- dbal odborných poznámek strýčkových. „Stakra, ten si vo sobě mesli,“ zabručeli strýček a bodavě zabořili zraky svoje do tváře pyšného hasiče, ale ten stál jako gardista. „Zeptám se něco,“ povídali si Zaorala hned potom překvapili hasiče důležitou otázkou, kterou jistě pyšně zodpoví. Aie zmýlili se. — Hasič xážně nohlížel ka xShgdu jakohx ačskáva)