Románová přiloha

Národních Listů“ k číslu 185. ze dne 8. července 1905.

Různé zprávy.

= Země úžasných jeskyň. Jim Friday, nebez- pečný černý bandila, byl postrachem v horách Ar- buckle po mnoho let, až konečně stihla jej trestající spravedlnost, neboť byl popraven ve Fort Smithu roku 1882 pro vraždu manželů. Zavraždil napřed manžela a odnesl ženu do blízké jeskyně, kdej též zprovodil. Kosti obětí naloženy byly do bedny a v této dopraveny v Nov. Yorku před soudce a po- rotu, kteří černocha soudili. Jakmile Friday kosti spatřil, přiznal se ihned ke vraždě, jakož i k několika jiným, ještě hroznějším činům. Fridaye chytil spol- kový maršál Mershon v jeskyni velice podivné a vy- právělo se tehdy, že maršál znal i jiné jeskyně v okolí, jež byly mnohem podivuhodnější, než jeskyně Fridayova. Bandité žili celé měsíce v jeskyních oněch a policie nebyla s to je vypátrati. Svědek jeden z Da- visu vyprávěl, že má povědomost o jeskyních v ob- vodu deseti mil, kde dobytek byl porážen a hlavy i rohy v zachovalém stavu na důkaz toho dosud se tam nalézají. V jeskyních těchto jsou úhly a kouty. kde se může množství lidí uschovati a pakliže člověk neví kam má pohlížeti, nikdy nenalezne do takových úkrytů vchodu. Má se za to, že všemi jeskyněmi těmi probíhá mocný pramen vody. Jiný svědek tvrdil, že potok Honey probíhá ony jeskyně a kromě toho i jiný silný pramen, jenž prýští ze skály právě nad Turne- rovými vodopády. Tyto vodopády jsou známy pod jménem „Little Niagara“ a jsou navštěvovány tisíci lidmi každého roku. Pramen má pověsť léčivé vody a Indiáni měli jej za léčební místo po mnoho roků.

Farmář Grant, který žil asi na míli od staré pevnosti, pravil, že v tom kraji jsou jeskyně kolem do kola zmínil se o jedné uprostřed cesty mezi městečky El- kem a Foremanem. Jeskyně je na samotném vrcholu vysokého vrchu na prérii a několik stop dále se roz- šiřuje v mocnou sluj. Dle útvaru svého musí to býti podivuhodné místo. Jeskyně známa jest jako „sluj mrtvého muže“, ježto přeď několika léty nalezeny tam zůstatky jakési mrtvoly.

= Něco z amerického humoru. Američan, sedící v koutku vozu prvé třídy, zapálil si cigaretu a vy- pouštěl husté mraky dýmu, jakkoli seděl v oddělení pro nekuřáky. Proti němu sedící Angličan proti tomu činil námitky a Američanu připomínal, že nesmi kouřiti. Poněvadž však americký občan protestů těch nedbal, zavolal průvodčího vlaku, jejž chtěl žádati, aby Američana z vozu vyvedl. Ale chytrý syn vlasti svobody jej předešel. „Prohlédněte, pane, jízdní lístek tohoto pána,“ pravil ostrým hlasem Američan. „Je to lístek třetí třídy, z kteréž příčiny ať tento pán opustí náš vůz.“ Bylo tomu skutečně tak. Angličan volky nevolky musil opustiti vůz prvé třídy a stě- hovati se do třídy třetí. Jiný cestující, jenž výjevu byl přítomen, tázal se potom Američana, jak to možno, že o onom podvodném kousku Angličanově tak určitě věděl. „Zcela jednoduše,“ odvětil Yankee, „zahlédl jsem onen lístek v jeho vestě a poznal jiem ihned, že je to lístek třetí třídy, neboť. byl léže barvy jako — můj. ., = Lynchovaní pachatelé vraždy. Město Watkins- ville v Georgii stalo se těchto dnů jevištěm příšerné afféry Po delším trýznění byla na starších manželech, kteří byli bělochy, spáchána vražda a za několik hodin potom zatčeno bylo osm černochů a jeden běloch. Za- jat odvedeni byli do vazby, neboť lpělo na nich dů- vodné podezřen, že na vraždě měli účastenství. Čin vyvolal v celé krajině nepoosateiný rozruch a o půl- noci shlukl se nepřehledný zástup lidí za vedení nej- vážnějších občanů a vtáhl k soudní budově, kdež zajatí byli uvězněni. Všichni účastníci zástupu byli masko- váni a ozbrojeni revolvery. Jakmile dospěli k soudu, vyzvali vězeňskéno dozorce, aby jim zatčené vydal.

Avšak dozorce místo odpovědi zamkl veškeré dvéře a vrata na několik západů a prohlásil, že vyzvání zá- stupu nevyhoví. To lid podráždilo a zástup jakoby na povel, vzal budovu útokem, odstranil veškeré pře- kážky a vnikl dovnitř budovy, kdež se zmocnil všech devíti zatčených. Všichni přivedeni byli na tržiště, kdež rozzuřený lid se jich chopil a rozvěšel je na telegrafní tyče, počav je kamenovati. Dle jiné verse byli prý všichni postaveni do řady a jeden po druhém skolen ranou z revolveru. Na to lid se rozprchl. Když k místu přibyla policie, aby odstranima mrtvoly na zemi ležící, zjistila, že jeden z černochů dosud žije Při střelbě padl na zem a tvářil se, jakoby býval přiše o život. Nicméně však pyl přece jen tak těžce zraněn, že se o záchraně jeno pocnybuje. = Věda a duše. Professor Haeckel z Jeny po- řádal před nedávnem v Berlíně dvě přednášky, jež vyvolaly nemalou sensaci. Přednášky měly za účel vyložiti poslední výviny theorie Darwinovy. V první přednášce prof. Haeckel pravil, že stalo se pouze na nátlak přátel, když odhodlal se přednášeti v Berlíně a že vybral si k tomu nynější příležitost, poněvadž nastala velice zajímavá epocha v historii vědy, které on sám věnoval celou životní práci. Jezovita dr.

Wasmann z Lucemburku, jenž obětoval mnoho let úmorné, ač s jiné stránky velice zajímavé studiio vývinu života mravenců, prohlásit, že veškerá pozo- rování jeho potvrzují theorii Darwinovu o původu tvorstva. Ve svém díle však, v němž dr. Wasmann k tomuto náhledu se doznává, dodává, že člověk v pravidle tom činí výminku, nemaje pranic společ- ného s evolucí, neboť má neviditelnou, nesmrtelnou duši. Nechce popírati, že by se člověk nevyvinul z ostatního tvorstva, avšak musí od počátku chovati v sobě duši, pocházející od boha. Tak opakuje se, čeho již častěji jsme se dožili, církev smiřuje se s Darwinem, jako kdysi s Koperníkem. Dle náhledu prof. Haeckela příštím krokem musí býti úplný pře- vrat ve vyučování. V druhé přednášce podal prof Haeckel krátký přehled pokroku, jaký učinila Darwi- nova theorie, vedoucí až k prohlášení, týkajícímu se nejposlednějších výsledků bádání o možnosti exi- stence nesmrtelné duše. Vývin naší duše — souhrn našich duševních schopností — může býti stopován právě tak, jako stopován může býti na těle a pro- fessor dokládá, že lidé budou lepšími, šlechetnějšími a intelligentnějšími tvory, zbaví-li se vlivu bůjek.

= Lékařský pokus s ufatou hlavou popraveného. V Orleansu popraven byl minulou středu vrab Lan- gaille. Ředitel nemocnice lékař dr. Beaurieu obdržel úřadní povolení, že smí s hlavou popraveného pro- vésti zvláštní pokus. Jakmile guillotina příšerné dílo dokonala, chopil se lékař useknuté hlavy, zvedl ji do výše a rychle zvolal: »Languille! Languille!« Diváci byli hrůzou vyděšení. Víčka oční počala se zvedati a leskem zářící zrak upíral se do tváře lékařovy. Pak se víčka opět zavřela. »Languille!« zvolal léka podruhé a víčka zvedala se znova, při čemž oči mrtvé hlavy zabodaly se podruhé pohledem na lé- kaře . . . A zavřely se opětně a teprve když dr. Benu

rieu zvolání potřetí opětoval, zůstaly nehybnými. Pokus trval plných třicet vteřin. Před svou smrtí pro- jevoval odsouzenec na sobě známky neuvěřitelné chladnokrevnosti. Ve Francii oznamuje se delikventu, odsouzenému k smrti, zpráva o výkonu rozsudku te- prve několik minut před popravou. Když se dozorci dostavili pro Languilla, aby jej vyprovodili na po- slední cestě, přistihli jej hráti karty ještě se dvěma trestanci. Languille vyslechl výrok, zvěstovaný mu představeným soudu, velmi klidně a jen poznamenat: »Lituji velice, ale očekával jsem to již před třemi dny. Nechte mne dohrát ještě tuto partil, potrvá jen několik minut.« V nádvoří vězeňské budovy obrátil se pak Languille ke katovi a pravil: »Pane popravčí, nemýlím-li se, náležím vám celý. Jmenuji se Lan- guille.« Jeden z dozorců, drže v rukou láhev koňaku a připravenou číšku, jej přerušil slovy: »Napijte se, Languille.« »S největší radostí,« vyznívala odpověd, »jen správně nalijte! Je to poslední číška, již vy- prázdním. Snad bude dobrá . ..« Na to zvedl Lan- guille číšku a připíjeje shromážděným, pravil: » Na vaše zdraví, pánové. Na své připít nemohu.« Když ležel kandidát smrti spoután na prkně, ozývaly se hlasy ze shromáždění: »Pryč s ním! Pryč s ním!« »Vy padouši, špinavci!« křičel Languille. V tom stiskl kat hlavici guillotiny a ostří sekery příšerně za- hvizdlo

Dary a příspěvky.

Složeno u pokladny „Národních Listů-

Ústřední Matici školské. Oděssa na Rusi. Při stříbrné svatbě pana Jana Nečady, předsedy Českoslovanského spolku, vybral p. Václav Šícha s heslem »Ne proti dálnému Východu, ale proti blízkému Západu soustřeďujme naše síly« 15 rublů (výměnou) Nová Paka. Při sňatku sl. Boženy Fišarovy z N. Paky s p. MUDrem. V. Kučerou z Libáně vybráno Praha. Sbor staroměstské reálky odvádí ju- bílejní dar Vídeň. Pan Josef Beránek Prahu. Při svatbě p. Fr. Rössiera se sl. Jo- sefinou Kerlickou vybrala pí. Růžena Ritterová .. — Za stínítka na hlavní poště (výpravna poukázek) . . . . Vöcklabruck. Nejmenovaný zasílá pravidelný měsíční příspěvek Libáň. K uctění památky zesnulé paní Anny Kroupové místo věnce zasílá p. Josel Martinek, hodinář Bohnice u Karlína. Při výletu spolku »Na děje« v Karlíně vybráno v hostincip Jana Růžičky Jilemnice. Pan J. Buchar, říd. učitel v Dol. Štěpanicích, zasílá výtěžek sbírky, uspo řádané v hostinci »u modré hvězdy«k oslavě svátku Oldřicha u Prokopa. Král. Vinohrady. Na čestnou paměť své ze- snulé sestry Barbory Kořínkové po rodu Krupkovy z Peruce věnuje bratr Fran- tišek, český novinář Prahu. Od stolu »Pecků« v dolejší restau- 37.80

slabé etikety, jež přísluší cizinci. Byl jsem znám prostě jako »Cápek«. Představovali mne i sousedům (v okruhu osmdesáti mil) jako »Cápka«. Tak se mne také naučil oslovovati Balaam, onen trýznitel koní, když přijel vyko- nati návštěvu, vyžadujícidva dny cesty. A právě tento můj název a má notorická bezmocnosť hrozily ukončiti všecky mé svazky s Virgiňanem. Neboť když se soudce Henry přesvědčil, že ničím nelze tomu zabrániti, abych nezabloudil a že nebylo u mne nic zvláštního, když jsem se vytratil po svačině ven s puškou a po půl hodině jsem již nerozeznal sever od jihu, postaral se o mou ochranu. Určil mi průvodce; a tento průvodce byl opět jeho dů- věryhodný muž! Nebohého Virgiňana vytrhli od jeho práce a soudruhů a ustanovili mi ho za chůvu. A po nějaký čas užíralo toto pokoření jeho nezkrocenou duši. Jeho žalostným losem bylo, doprovázeti mne na mých toulkách, dohlížeti na mou neznalosť a zachraňovati mne, abych se nedostal nešťastně na onen svět. Snášel to zdvo- řile mlčky, promluvil, jen když bylo nutně třeba mluviti. Ukazoval mi, kde je nižší brod, který jsem si vždycky pletl s hluchým pískem. Uvazoval správně mého koně. Radil mi, abych nestřílel na srnu s bílým zadečkem právě v tom okamžiku, když jede za zvířetem na druhé straně houštiny vůz pastevecké výpravy. Snad neminulo ani dne, aby nebyl nucen pospíšiti a zachrániti mne před náhlou smrtí neb před směšností, což jest ještě horší. A přece nikdy ani jednou nepozbyl trpělivosti; a jeho jemný, po- malý hlas a zdánlivě lenivé způsoby se nezměnily, at jsme seděli spolu při svačině, či jsme byli nahoře v ho- rách na lovu, neb mně přiváděl měho koně, který utekl, protože jsem opět zapomněl hoditi mu uzdu přes hlavu a nechati ji plouhati.

adp t re e polv as

Byla to slepice a žila na farmě na Mizící říčce. Farma soudce Henryho vyznamenávala se jakýmsi přepychem. Měl ku příkladu mléko. Za oněch dnů jeho druzi farmáři měli často tisíce kusů skotu, avšak ani kapky mléka, kromě kondensovaného. Neměli tudíž ani másla. Soudce však ho měl dostalek. Stejnou vzácností jako mléko a máslo byly v zemi skotu vejce. Avšak můj hostitel měl slepice. Bylo-li to proto, že za svého mládí sledoval kohoutí zápasy, či zásluhou pí. Henryové, to ne- mohu říci. Vím pouze, když jsem jedl někde jinde, že jistě jsem nenašel nic jiného, než věčné »houžve«,*) boby a kávu; kdežto na Mizící říčce bývala často omeleta neb svítek. Mimo jedoucí pocestný rád přivázal svého koně ku plotu a zasedl u soudcova stolu. Neboť jeho pověsť sahala tak daleko, jak veliký je Wyoming. V pustém jídelním lístku tohoto území byla to jakási oasa. Dlouhé ploty farmy soudce Henryho počínaly na Mizící říčce tam, kde tok její se vynořuje z průryvu horou Bow Leg. Byl to statek, jejž vždy pečlivě i za dob

*) Tak říkají solenému masu. lašsi kkkto b

„Vlrziňan.-“

Emila.