V Praze, v sobotu dne 8. července.

K číslu 185. Číslo v Praze za 2 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h. ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou; na měsíc 3 K 80 h

Vzpoura námořníků u Oděssy Nový manifest mužstva lodi »Potemkin«. Z Bukurešti, 8. července. Kromě nóty, kte- rou mužstvo »Potemkina« zaslalo evropským vládám a rumunským úřadům, vydalo ještě ma- mifest k celému světu. Líčí se v něm krutost systému autokratického a praví pak dále: »Nadešla chvíle, kdy nesmí býti užíváno armády, leč dle spravedlivé vůle lidové. Proto » Kňaz Potemkin« a torpédový člun č. 267 se usnesly, jdáti znamení ke vzpouře armády a námořnictva. Naším heslem jest: »Smrt nebo svoboda !« Pro- ruský lid chceme štěstí a mír, pro Rusko chceme, aby zastavilo se nelidské krveprolévání v dalných končinách Mandžurska a svolal se neprodleně ustavující sněm na základě všeobec- ného hlasovacího práva. Aby splnily se tyto po- žadavky, usnesli jsme se jednomyslně, zůstati na pancéřové lodi, dokud nezvítězíme nebo ne- podlehneme. Jsme přesvědčeni, že všichni svo- bodní občané celého světa pozdraví náš boj z svobodu a mír. Ať žije ruská svoboda. « — Tento manifest psán je na stroji, má pečeť »Po- temkina« a torpédového člunu č. 267 a bude rozházen ve všech přístavech, ve kterých »po- temkin« přistane. Další loď se vzbouřila. Z Londýna, 8. července. Mužstvo lod »Kateřina Veliká« připojilo se k buřičům. Vypovídání z Oděssy. Z Londýna, 8. července. »Standard« sdě- luje z Oděssy: President advokátn komory a dva universitní profes- soři, kteří se zúčastnili moskevskéh kongresu zemstev a několik čelných mě- šťanů bylo vyzváno, aby opustili O děssu do 48 hodin. Není jim dovoleno meškati ani v Moskvě ani v Petrohradě. Z Oděssy, 8. července. Známý advokát Pergament byl vypovězen. Generáln guvernér mu sdělil, že musí Oděssu opustiti d

48 hodin. Jeho vypovězení se odůvodňuje kraj. ním liberálním jeho smýšlením. Prohlásil, že ustoupí jenom násilí. Členu obecního zastupitel stva Dragovi bylo sděleno, že jej může sti- hnouti stejný osud. Knihvedoucí Cartakov- ský byl vypovězen. Jest na něj důminka, že oknem střelil na vojsko. Jeho žena zatčena. Stíhání »Potemkina« černomoř- ským loďstvem. Z Oděssy, 7. července. (C.-B.) Velitel černo- mořského loďstva admirál Čuchnin vyplul veškerým loďstvem, aby stíhal »Potemkina«a dle rozkazu buď jej zajal nebo zničil. Z Berlína, 8. července. Z Cařihradu sdě- lují: »Potemkin« zamýšlí plouti do Trape- zuntu. Torpédové čluny obdržely, rozkaz, by pluly do horního Bosporu a tam zůstaly.

Události na Rusi. Spisovatel Gorký. Z Petrohradu, 8. července. (Pův. zpráva »N. L.«) Spisovatel Gorký vyslovil se v roz- mluvě pro zastoupení také dělnictva a neruského obyvatelstva v lidovém zastupitelstvu příštím. Není pro okamžité uzavření míru, neboť vojna prý přivodila řadu oprav a bezn rovněž strádala země a lid. Aspoň válka při- spěje k zlomení útisku . . . Dále pravil, že ne- píše román »Petraševči«. Kus jeho »Děti Slunce« bude nejspíše v Moskvě dáván. Na podzim prý dojde na přelíčení s Gorkým. alka.

Odchod japonského plnomocníka pro mír. Z Tokia, 7. července. (C.-B.) Diplomatický sbor uspořádal dnes na počest japonského plnomocníka pro konferenci míru barona Komury a jeho štábu snídani na rozloučenou. Belgický vyslanec jakožto nejstarší člen diplomatického sboru předsedal. Parník »Minnesota«, na němž japonští delegáti plavbu

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

vykonati zamýšlejí, očekává se v sobotu ráno v Jokohamě a odpluje téhož dne večer do Se- attlu. Slech o chystané nově vzpouře námořníků. Z Manily, 7. července. (C.-B.) Tvrdí se tu, že námořníci internovaných ruských vá- lečných lodí »Aurora«, »Oleg« a »Zemčug« velkou nespokojenost projevují a se vzbouřenci na Černém moři sympatisují. Ježto se pak roznesl slech, že námořníci tito své důstojníky pobiti hodlají, stanula pobřežní obrněná loď »Monadnock« přímo u ruských lodí. Z bojiště. Z Petrohradu, 8. července. (Pův. zpr. »N. L.«) Klimkov telegrafuje z Gundžulina, že ruská armáda jest vším zabezpe- čena od intendantury. Generál Oranovský dovolil čísti noviny na posicích. Jinak panuje zátiší a tížící nejistota, co bude.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z parlamentu. Z Vídně, 8. července. Poslední den kampaně, která trvá fakticky a formálně již od ledna t. r., nadešel. Poslanci po většině mají své věci již sbaleny. Velký počet jich — maje jistotu, že dnes nic jiného neudělá se, nežli co bylo smluveno, včera ljiž opustil Videň. Možno čekati, že před odjezdem od- poledních rychlíků celá schůze dnešní bude skončena. Pokládá se pravděpodobným, že říšská rada sejde se teprve v listo- padu t. r. a že záhy na podzim sejdou se všechny sněmy, sněm královstv českého v měsíci záři

Telegraflcké zprávy. Z anglické sněmovny lordů. Z Londýna, 7. července. (C.-B.) Lord M us kerry učinil dotaz k vládě, je-li jí známo, že

FEUILLETON. Prosa v životě. Osaměla. Ne dnes poprvé, jest opuštěnou skoro stále. Seděla u okna již celé odpoledne a ani nepozorovala, že soumrak snáší se k zemi. V pokoji míhaly se stíny venkovských chodců ohníček v kamnech ozařoval smutnou jizbu. Ne- pozorovala svého okolí, zrak svůj neupírala na ulici, nýbrž bloudila jím daleko, v neurčitu, ana duše její vzpomínky zapadlé pod prahem vědomí sbírala. Týkaly se všechny jejího života. Byla též jednou mladá a nescházelo jí obdivovatelů. Byla vždy veselou, nepomýšlejíc nikdy vážně na život. Před léty se však změnila úplně. Její myšlenky. její nazírání na svět, její touhy dostaly jiný směr. Zamilovala se — a byla též milována a splnění jejích tužeb značilo velkou změnu v je- jím životě. Provdala se — šťastně. Ano, tak se říkalo. Byla šťastnou z počátku. Leč na zemi vše jest pomíjející a i ten, který za svobodna za jediný pohled, úsměv ženy milované mřel, ten, ženat jsa, od své „velké lásky“ utíká. Rok tonula v jeho lásce, zpíjela se jí, která byla dle jeho ujišťování „mořem bezedným“. Po roce ochabovaly jeho zpěvy lásky k ní, umlkaly. až umlkly úplně. Jeho oči nevyhledávaly už je- jího pohledu, ba on se mu vyhýbal. Byl stále zamlklým, a tázala-li se ho po příčině jeho smutku a málomluvnosti, odbýval ji krátce, že není jeho úkolem ji bavit. Potom odcházel. Z počátku někdy, později každodenně. Večer od- cházel, ráno se vracel. Prosila ho a upozorňovala na malé finanční prostředky, neboť její věno, které oběma při společné šetrnosti zaručovalo šťastnou, bezstarostnou budoucnost, se značně

ztenčilo a nestačilo již na dlouho na jeho stálá, velká vydání, ba že upadnou do dluhů a dluh bude s nimi z jedné mísy jísti. Nadarmo vyzněly její prosby; srdce man- želovo bylo nepřístupno, uzavřené proti nía žádné její přání, ani prosby nedošly svého splnění. Bývalo jí teskno v její samotě; neměla ni- koho, s kým by se o svůj bol rozdělila. Rodičů již neměla a cizím lidem se svěřiti? To značilo by pro ni dvojnásobnou bolest v srdci míti, nebot výsměch lidí bolí, tuze bolí. Svědkem jejích slz a bolu byly jenom čtyři stěny úzkého pokojíku; tam oplakávala ztrátu lásky svého muže a svého děcka. Milovala je vřele; s jemnou, něžnou, mateřskou láskou je ošetřovala a zapomínala na všechen bol, když miláček kučeravý opředl své ručky kolem její šíje, aneb. když ji hladíval po tváři, volaje: „Mama nyny, mama nyny.“ Jeho jedinký úsměv dovedl zahladiti každou bolnou vzpomínku, týkající se jejího manžela. Nebylo jí dopřáno dočkati se dospělosti jejlho dítka, bylo jí vyrváno smrtí, kdy nejméně její péče po- třebovalo, ale nejvíce svým bystrým rozoumkem a svou chápavostí radostí jí činilo. A dnes? Dnes musila se rozloučiti s památkou svých drahých rodičů, veškeren skoro nábytek, peřiny, obrazy a přebytečné šatstvo bylo prodáno a ne- zůstalo jí leč několik nejpotřebnějších kusů ná- bytku, jež stály v její opuštěné jizbě. Tušila vše dávno; dluhy se rozmnožily nebylo již čím platiti, musilo přijíti vše do prodeje. A on toho nedbá; jest vesel, zpívá v krčmě se svými soudruhy. Zpěv jeho rozléhal se tichým šerem . nesl se k jejím uším; rozpoznávala zcela určitě jeho hlas. Tam v pivě utápěl svou lásku k ní, měl-li jakou kdys, svou hrdost a

poslední groš, zbývající jemu ze prodaného ná- bytku. Je tu zbytečná, cítila to. Nač tu býti? Snad dovede se ve světě také uživiti. Což ne- vykonávala poslední dobou ve své domácnosti všecky práce, hrubé nevyjímajíc? A jaké od- měny se jí dostalo? Za její upřímné snažení na- dávky a bída byly jí údělem. Čím byl jí život2 Ničím! Mohla by jej skon- čiti, nebojí se smrti, leč není tak zbabělou, aby nedovedla snésti zbytek svého života. Má zůstati v domě svého manžela? Nelekala by se práce, neštítila bídy, pracovala by ráda pro něho, vždyt v jejím srdci nedohořel plamen lásky k němu, avšak — jest zbytečnou. Vidí to, cítí to, že jest mu obtíží. Ne, nebude mu překážeti, půjde mu s očí — kamkoliv. Svázala do uzlíčku své šaty, nebylo jich mnoho a dala „s bohem“ místu, kde slibně po- čínal její život, ale později tak bídně se utvářil. Nevěděla sama kam jde — kde najde ko- nečný cíl své cesty. Cítila však v sobě sílu, chut ku práci a snahu býti pryč, daleko pryč od místa zklamání. Ve velkém městě je mnoho dobrých lidí, i nebude snad nouze o práci a za práci o přístřeší. Manžel přišed domů, nalezl byt prázdný. Posupně se zachechtal: „Vida, holubička od- letěla, vypadalo jí to tu sprostě a nechtělo se jí bídu se mnou třít. Inu, aťsi; nebudu se zby- točně rozčilovati. Jsem volný, nebude mi nikdo více kázání dělati, budu míti svatý pokoj; což stojí také za něco.“ Převrátil se na stranu a chrupal spokojeně přes celý den, aby spánkem celodenním náležitě se posilnil a osvěžen jsa, večer opět zapadl do začazené místnosti ho- stinské a promarnil celou noc. Marie Protivenská.