1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 184. ze dne 7. července 1905.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Hraběnka Lonyayová. Jednomu z vídeňských
listů píše se z bezpečného prý pramene: Hraběnka
Lonyayová, bývalá korunní princezna rakouská, pře-
kvapila svět zprávou, že v Paříži rozprodává zvé
šperk, a jednotlivé části drahocenné toiletty. A to
výhradně ony šperky, kterých se jí dostalo jakožto
korunní princezně. Kromě toho prodává drahocenný
závoj, brusselský výrobek, jenž ve svém tkanivu
nese znaky Rakouska a Belgie a jenž oceněn jest
na obnos 25.000 franků. Za všechny předměty žádá
hraběnka obnos jednoho millionu. Zpráva o rozhod-
nutí bývalé korunní princezny způsobila v zasvěce-
ných vídeňských kruzích veliké rozechvění, ba vy-
kládá se i za urážku jistých instancí... Všeobecně
považuje se za demonstranci. Dost možná, že hra-
běnka má nutně zapotřebí millionu. Nebylo by ku
podivu, při způsobu života, jakýž vede: na tc nestačí
obě apanáže, jichž požívá dcera belgickéno krále se
kterým vede spor o dědictví. Její choť jest moho-
vitým uherským magnátem, ale do řad boháčů ne-
náleží. Kromě toho utrpěl citelnou škodu na svých
statcích obrovským požárem lesů loňského roku. Přes
to však nelze tvrditi, že by byla hraběnka Lonyayová
jednala z jakési nouze, nýbrž spíše se odhodlala k roz-
prodeji skvostů jen proto, že ji k tomu svedlo jakési
trpké rozhořčení... Nelze totiž pochybovati více
o tom, že padla v úplnou nemilosť rakouského dvora.
Příčinu k tomu zavdala afféra princezny Koburské.
Lonyayová
Paříž
Rakousko
Belgie
4
article
Hraběnka Štěpánka Lonyayová setkala se loni se svou
sestrou Louisou, uprchlou z lázní elsterských v Pa-
řiži a přidala se úplně na její stranu. Princi Filipu
Koburskému zaslala do Vídně stručný telegram ne
příliš něžného obsahu: „Louisa má právě tak zdravé
smysly jako Vy. Podniknu u císaře veškeré kroky,
abych jí pomohla k jejím právům“ stálo tam. Za týden
potom přijela do Vídně a císař — poprvé ignoroval
její přítomnost. Bylo prohlašováno, že si hraběnka
vyžádala slyšení u císaře. Ale — audience nebylají
povolena. A hraběnka opět z Vídně odcestovala. Ode-
slání telegramu na prince Koburského nebylo jí vlastně
panovníkem tak příliš ve zle vykládáno. Spíše okol-
nost, že se zpráva o tom objevila ve všech světových
listech ještě před tím, než telegram obdržel princ Ko-
burský. A protože panovník projevil vůči hraběnce
nelibost, byla tato rozmrzena. K veřejnému projevu
došlo 26. února t. r. Tohoto dne přinesla vídeňská
„N. Fr. Presse“ zprávu, že zemřela někdejší komorná
hraběnčina slečna Ida Haasova a Štěpánka věnovala
jí v dotyčném listě posmrtnou vzpomínku. Bývalá
korunní princezna chválila tam zejmena mlčelivost
zvé společnice, uvádějíc, že služebnou povýšila na
svcu přítelkyni. „...Věděla mnoho,“ pravilo se v no-
vinářské vzpomínce, „... a mnoho hrozných věcí
zažila se svou paní. Mohla by mluviti o hoských
slzách, značných zklamáních a bezmezné nesprave-
dlnosti, ale mlčela a taje ony odnesla si do hrobu...
Štěpánek Lonyayová
Louisa
Filip koburský
ko
Haasův
Štěpánek
Vídeň
5
article
Článek vzbudil nesmírnou sensaci. Od té chvíle za-
chovával se vídeňský dvůr vůči hraběnce úplně le-
dově a v okolnosti, že vše, co připomíná jí na Ra-
kousko, odprodává, spatřuje se demonstrační akt. Vy-
pravuje se, že císař zamýšlí své vnučce Alžbětě, dceř
hraběnčině, vykázati byt v schönbrunnském zámku
= Pověstný italský náčelník lupičské bandy od-
souzen. Že romantika loupežnická v Italii dosud ne-
vymizela, dokázalo zajímavé líčení, konané před ně-
kolika dny před soudem palermským s pověstným
loupežníkem Draganou, nadšeným následníkem Mu-
solinovým. Dragana minulostí náleží k nejrázovitěj-
ším typům oné romantiky brigantů, která často zvěč-
ňována bývala v románech, povídkách i operách.
Alžběta
Dragan
6
article
Vyrostl jako synek chudičkého pobřežního rybářea
poněvadž byl mladíkem velmi nadaným, dostalo se
mu na přímluvu vojenského velitele v Bastii vycho-
vání v námořní škole. Dragana mohl se snadno státi
námořním důstojníkem, ba i kapitánem. Ale když
mu bylo osmnáct let, unesl dceru jednoho ze svých
učitelů a odjel s ní do Tunisu, kdež oba bídně živo-
řili. Tehda dopustil se Dragana prvního z odvážných
kousků, pro které byl nyní pohnán před soud. Spol-
čiv se s několika tuláky, většinou z práce propuště-
nými lodníky a uprchlými trestanci, zosnoval na po-
břeží mezi Bizertou a Filipperillem přepadení kara-
vany, která měla zásobovati lodi v malých přísta-
vech a poněvadž nikdo se v těchto místech podob-
ného útoku nenadál, podařilo se bídníkům oloupiti
karavanu o zásoby, zbraně a hotové peníze, aniž
jim byl někdo kladl odporu. Dragana se touto koři-
stí obohatil pramálo, neboť záhy potom byl
nucen vyhledávati výživu jako dělník na Krétě.
Tam byl však poznán, zatčen a dodán na lod,
která jej měla dopraviti do Tunisu. Při bez-
ohledné krutosti tunisských soudů nemohl se
nadíti osudu jiného, nežli že bude popraven anebo
doživotně žalařován. Ale poslední den před zakotve-
ním lodi v přístavu tunisském poštěstilo se mu s po-
mocí jednoho plavce za bouřlivé temné noci unik-
nouti stráži a vrhnouti se s paluby do moře. Až do
rána ploval ve vlnách rozbouřeného moře, pátraje po
lodi, která by jej spasila. A jako až dosud náhoda
podivuhodným způsobem byla mu příznivou, taki
tentokráte zachránila jej před bídným utonutím pla-
chetní loď přímořská, náležející jistému lovci ústřic.
Dragan
Bastia
Tunis
Kréta
rozbouřený moře
7
article
Přijal Draganu do svých služeb a umožnil mu od-
plutí do Italie, kamž mezi tím také jeho mladá mi-
lenka, dosud v Tunisu prodlévající, se odebrala. Dra-
gana vydal se na to do Sicilie, ale sotva že se octl
na souši, zahájil činnost loupežnickou. Právě tak,
jako bandité za starodávna činívali, shromáždil i
Dragana kolem sebe hordu odvážných lupičů a stal
se za několik let postrachem pobřežních krajů mezi
Marsalou a Girgentim. Lupičství jeho mělo ráz di-
voké romantiky. Stávalo se na příklad, že za někte-
rých temných večerů podzimních, kdy vůdce lupičské
bandy byl jist, že četnictvu nepadne do rukou, přijel
v čele své dvaceti- až třicetičlenné tlupy, bílými
plášti oděné a důkladně ozbrojené, do některé dědiny,
vyhledal starostu, oznámil mu, kdo je a diktovalsi
podmínky, za kterých dotyčnou obec hodlá šetřiti.
Tyto podmínky záležely v pravidelných dávkách po-
travin, oděvu a zbraní pro celou tlupu a ujednáno
bylo, že musí obec vypravovati s tímto zbožím
zvláštní posly do hor, aby tam naznačené potřeby
zakuklencům byly odevzdány. Arciže se neobešla po-
dobná návštěva také bez důkladného pohostění vůdce
i všech jeho věrných. Po zkušenostech, které sicilské
obyvatelstvo s bandity již v minulosti bylo učinilo,
nelze se diviti, že na podmínky tyto bylo přistupo-
váno a že vesničané vždy hleděli, aby vyšli s lou-
pežníky v dobrém. Starosta jedné takové dědiny pro-
zradil kdysi četníkům úkryt loupežníků, což mělo za
následek, že podniknuta do hor výprava a osm lu-
pičů zatčeno, dva pak zastřeleni; Dragana sám uprchl
a pomstil se zrádnému starostovi tím, že jej v jeho
Dragan
Italia
Tunis
Sicílie
Marsala
8
article
vlastní světnici ranou z revolveru skolil, aniž by byl kdo
měl jen tušení o jeho přítomnosti. Nejděsnější zločin
provedl Dragana se svojí tlupou ve vsi Camposartile.
Zvěděl totiž kdysi, že vysláno jest proti němu nové
oddělení četníků, aby jej zajalo a do Mazzary přivedlo.
V Camposartile byli na příchod těchto četníků, cel-
kem osmi mužů, potají už připraveni a čekali je
před půlnocí. Asi k osmé hodině večerní přišel do
Camposartile starý muž, dosti nuzně oděný, vstoupil
do hostince a požádav o sklenici vína, vytáhl z pří-
ručního, rozedraného vaku harmoniku a začal na ni
pohrávati. Hostinský prohodil k němu: »Jste-li dobrý
muzikant, budete mít slušný výdělek« a milerád do-
volil mu, že může v hostinci přespati. O 11. hodině
v noci přibyli četníci; stařec už spal na lavici, ale
hostinský jej vzbudil a vybídl, aby četníky hrou po-
bavil. Ti hodlali se zdržeti jen asi hodinu a odejíti
neprodleně do hor, aby pátrali po banditovi. Leč
starý harmonikář hrál veselé písničky, prozpěvoval
k tomu a když hostinský se na chvíli odstranil, aby
dohlédl na přípravu objednaných pokrmů, stařec čet-
níky sám obsluhoval. A tu stalo se náhle něco velmi
Dragan
9
article
podivného: ozbrojení mužové začali klásti hlavy na
stůl, zívali a za krátko upadli všichni ve tvrdý spá-
nek. Na to stařec čekal; vyplíživ se tiše ven z ho-
stince, hvízdl na píšťalku a za několik okamžiků
vnikla dovnitř tlupa zakuklenců, která četníky i s ho-
stinským povraždila. Stařec nebyl nikdo jiný, než
falešným vlasem i vousem opatřený Dragana, jenž
četníkům ve chvíli, kdy je obsluhoval, do vína na-
míchal silný uspávací prostředek. Po tomto kousku
žil Dragana ještě nějakou dobu v horách, ale loniv
září byl následkem vlastní neopatrnosti při jisté
slavnosti v Girgenti poznán a zajat, tyto dny pak po
dlouhém vyšetřování octl se před soudem, který jej
pro zločin vraždy, v 26 případech spáchaný a pak
pro nesčetné loupeže a krádeže odsoudil k doživot-
nímu žaláři při těžké práci na pevnosti. Od té doby,
kdy byl v Italii trest smrti zrušen, jest tento trest
nejtěžším, který zločinci vůbec může býti uložen.
Zajímavo je, že milenka Draganova, kterou byl lou-
pežník už na Korsice unesl, až do poslední doby
s ním žila a osudy jeho sdílela.
Dragan
Draganův
Korsika
10
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
234. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Král
Praha
národní divadlo
11
article
V pátek 7. července.
V pátek 7. července.
Hodiny.
Hra o třech dějstvích. Napsal Jan Červenka. Režisér
Jaroslav Kvapil.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
Červenka
Kvapil
12
article
Lidové divadlo „ Uranla“ v VII. části Prahy
Lidové divadlo „ Uranla“ v VII. části Prahy
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 7. července.
Začátek o 7. hod.
Miss Domino.
Fraška o 3 jednáních od Vilhelma Jacobyho a Fr.
Deutschingera. Přel. Jar. Berka. Režisér V. Spurny.
Fraško
Jacoby
Deutschinger
Berek
V Spurna
Praha
Francie
lidový divadlo
Uranl
13
article
Aréna na Smíchově (bliže Palaokého
Aréna na Smíchově (bliže Palaokého
mostu).
V pátek 7. července.
Začátek o 7. hod.
Grand Variétě v Paříži.
Smíchov
Paříž
Grand Variéto
14
article
potrvala. A snad by to nebylo došlo dále, kdyby nebylo
jisté individuality, ano, pravím individuality. A jelikož jí
vděčím, že jsem získal přítele, jehož předsudek proti sobě
bych nebyl jinak nikdy překonal, vypovím vám její
drobný příběh a jak její nehody a její osud způsobily, že
jsme se s Virgiňanem navzájem ocenili. Kdyby jí nebylo
nebyl bych asi mnoho zvěděl z historie slečny učitelky,
a jak přišla na Medvědí řičku.
15
article
a škola se také bude teprve stavěti.« Na to vytáhl z kapsy
dopis a pohlédl na mne. »Znáte miss Mary Stark. Woo-
dovu z Benningtonu, Vermonth?« tázal se.
Tehdy jsem ji neznal.
»Na tu pomýšlíme. Dopisuje si s paní Balaamovou,
a paní Balaamová řekla, že bude nejlépe, když se na to
psaní podívám a sám posoudím. Nesu je nazpět paní Ba-
laamové. Mohl byste mi snad sděliti své mínění, srovná-
vá-li se s pravopisem, jakým tam na východě píšou?«
Obsah listu byl psán většinou věcně, ale také osobně
a volně. Dle všeho asi pisatelka neočekávala, že bude vy-
dán jako doklad. Pisatelka toužila velice po tom, spatřiti
západ. Avšak nemůže ukojiti tuto touhu jen tak pro zá-
bavu, jinak by již dávno byla přijala vlídné pozvání
paní Balaamové k návštěvě farmy. Účiti ve škole, to je
něco, co by velmi ráda konala, kdyby k tomu byla způ-
sobilá. »Od té doby, co mlýny selhaly (pravila pisa-
telka), všichni jsme se pustili do práce a konali jsme
již různé věci, aby matinka mohla žiti dále ve starém
domě. Ano, plat by byl vábný. Ale, má drahá, nepů-
sobí Wyoming škodlivě na pleť? A mohla bych se na
nich domáhati náhrady, kdyby se mi zkazila? Je po
sud obdivována. Mohla bych přivézti alespoň jedno
mužské svědectví na důkaz!« Na to stala se pisatelka opět
věcnou. I kdyby byla přesvědčena, že by mohla opustiti
domov, neví naprosto, dovede-li učiti. Také myslí, že by
nebylo správné přijati postavení, v němž nemá zkušeností.
»Mám ráda děti, zvláště chlapce,« pokračovala. »Můj malý
synovec činí se mnou slavné pokroky. Ale představte si,
kdyby se mne počala vyptávati plná lavice chlapců a kladla
takové otázky, jež bych nemohla zodpověděti! Co bych
si počala? Však víte, že je přece nemůže člověk všechny
Virgiňan.-“
Maro Stark
Woo
Balaamová
Bennington
Vermonth
Wyoming