V Praze, v pátek dne 7. července.

K číslu 184.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

Čislo v Fraze za 21 a na venkově za 3h Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakc a expedice

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Z parlamentu.

Z Vídně, 7. července. Obě sněmovny zasedají dnes. V poslanecké sněmovně pro- jednávají se dodatečné úvěry na dráhy a lp- ské. V debatě učiní ministerský předseda sám prohlášení v příčině postátňovací akce a z poslanců českých promluví posl. Kaftan. V této sněmovně rozhorlili se do krajní míry pro dělnost, takže není vyloučena možnost. že tam dodělají vše, co jest pro nynější kampař ještě ustanoveno. Především beze vší animosity může býti pověděno: Nebýti pilných návrhů ná- rodních socialistů, nalezali bychom se ještě dnes v debatě o obchodní smlouvě rakou- sko-německé; jenom ze strachu, že by ná- rodní sociálové mohli přijíti zase s nějakým pro- středkem obstrukčním, vydána včera parola, se- děti dotud, až bude celá vzpomenutá obchodní smlouva hotova. Baron Gautsch odpoledne vůbec ve sně- movně nebyl. Odjel do Badenu, jsa jist a bez- pečen, že také za jeho nepřítomnosti všechno se pořídí. Ve sněmovně panské rozhodne se, zdal má býti dosazen stálý výbor živnosten- ský. Usnesou-li se positivně, bude vyžádána sankce panovníkova telegraficky z Išlu, by moh snad zejtra stálý výbor ten býti volen. Attentát posl. Steina na poslance národně-sociální odbývají vídeňské listy ledabyle. Vládní »Fremdenblatt« těmito slovy: »Malinko« překročil posl. Stein práva poslancům vyhra- žená.« — Co by tak byl vládní »Fremdenblatte napsal, kdyby místo Františka Steina byl hodil kalamářem po nějakém poslanci Václ. Fresl ! .. Vždyť se ještě pamatujeme, jaké to bylo mravní rozhořčení a vzbouření po veškerém německém světě, když na sněmu království českého zma- řena byla památná schůze dne 15. května 1893 při projednávání předlohy trutnovské. Co tenkráte báchorek a klamů vymyšleno o sněmu českém! Inu ovšem. To my víme, když dva činí totéž, není to totéž.

Čestní měšťané česko-budějovičt. Z Vídně, 7. července. Správní soud vynesl dnes o 9. hod. dopol. nález o stížnosti, kterou podali Němci česko-budějovičtí na zem- ský výbor království českého, jenž zrušil usne- sení obecního zastupitelstva v Českých Budě- jovicích ve příčině čestnýcn měšťanů a občanů. Rozhodnutí zemského výboru, po- kud se týká čestných měšťanů, bylo zrušeno jako zákonem neodůvodněné; jinak však byla stížnost zamítnuta jako bezdůvodná. V lůvodech se praví: Usne- sení obecního zastupitelstva ve příčině čestných měšťanů stalo se zcela řádným způsobem, usne- sení však ve příčině občanů stalo se tak, že není z protokolu nade všechnu pochybnost zřejmo, že vyhovuje podmínkám zákona, totiž aby volba děla se veřejně a hlasovacími lístky Německá zbujnost. Z Vídně, 7. července. Ze Štyrského Hradce dochází zpráva, která vzbuditi by mohla vese- losť, kdyby ve faktu, o které jde, nejevila se zřejmá německá nesnášelivost právě tak zv. intelligentů. Němečt studenti obou vysokých škol hlavního mě- sta štyrského konali schůzi proti zamýšlené slovinské právnické fakultě v L- b lani a přijali resoluci, ve které se praví : »Národ, který nemá potřebných škol obecných a středních pro svou mládež, který nemá vyvi nutého jazyka, který by slovem a písmem byl pojítkem mezi národem, nemůže míti učitele pr vysoké školy, ještě méně pak odborné literatury jakou vyžaduje věda.« Německé studentstvo vůbec a všeněmeck zvláště mělo by všechny příčiny býti skromným a tichým a nevypínati se nad jinými národnost- mi, když korunní princ německé ří še, jak prokázáno jest německými listy, nen schopen napsati správně poděko- vání na gratulaci.

Telegraflcké zprávy. Jmenování mimořádného professora na univer- sitě české. Z Vídně, 7. července. (C.-B.) Dnešní »Wiener Zeitung« oznamuje: Císař jmenoval soukromého docenta české university a gymna- siálního professora dra. Františka Groha mimořádným professorem klassické filologie na české universitě v Praze. Jmenování kollegia na ochranu práva autor- ského. Z Vídně, 7. července. (C.-B.) Ministr kultu a vyučování na základě § 4. úmluvy tohoto ministerstva s ministerstvem spravedlnosti ze dne 21. července 1896 ř. z. č. 151 jmenoval na dobu šesti let nové funkcionáře v kollegiu odborníků práva autorského pro obvod pražský a to: předsedou kollegia hr. Zdeňka Thuna- Hohensteina, místopředsedu Společnosti přátel umění v Čechách, místopředsedou Voj- těcha ryt. Lannu, správce téže společnosti; členy kollegia pak prof. Vojtěcha Hynai s a, prof. Emila Lauffera, prof. Josefa My sl- beka, prof. Jindřicha Schmidta, prof. Zd. ryt. Schuberta ze Soldenu, dv. radu prof. dra. Josefa Stupeckého a dv. radu prof. Josefa Zítka. Jmenování pro učitelský ústav v Poličce. Z Vídně, 7. července. (C.-B.) Ministr kultu a vyučování jmenoval supplenta na státním če- ském gymnasiu v Litomyšli Josefa Svárov- ského hlavním učitelem na učitelském ústavě v Poličce. Okresní školní inspektor pro okres sedlčanský. Z Vídně, 7. července. (C.-B.) Ministr kultu a vyučování jmenoval učitele měšťanských škol Josefa Nováka v Blatné okresním školním inspektorem pro český školní okres sedlčanský. Vyznamenání. Z Vídně, 7. července. (C.-B.) Panovník udělil školníku německé právnické fakulty v Praze Vojtěchu Janu Wankovi při vyžádaném od- chodu na odpočinek stříbrný záslužný kříž s ko- runou.

Nápisy na hradě pražském. Z Vídně, 7. července. Poslanci Břez- novský, Kaftan a dr. Pantůček ode- brali se o 10. hodině dopolední k nejvyššímu hofmistrovi v příčině n ápisů na pražsk ém hradě.

Jaures do Berlína nepojede. Z Paříže, 7. července. Jaures byl tázánv kuloarech sněmovny, zdali jest odhodlán jeti do Berlína, ačkoli jest tam schůze socialistů, na níž chce mluviti, zakázána. Jaures pro- hlásil, že do Berlína nepojede. Z Paříže, 7. července. Jaures násled- kem listu, který mu byl dodán německým vele- vyslancem kníž. Radolinem, upustil o své cesty do Berlína.

Povýšení. Z Vídně, 7. července. (C.-B.) Správce mi- nisterstva spravedlnosti povýšil inspektora žen- ské trestnice v Řepích Václava Řimsu do IX. třídy hodnostní.

FEUILLETON

Šedá rukavička. Vytržené lístky z denníku snílkova. Kolikráte útlá Vaše ručka, sličná má sou sedko, sevřena byla zajetím této malé, šedé, ru- kavičky, která jediná zůstala mi positivní upo mínkou na Vás ve spoustě oněch, jež fantasti- ckými sny obetkávaly něžnou hlavičku Vaši, ne- mající tušení o modloslužebném vzývání, kterým ji uctívala oddanost bláhového poety, sídlícího v podstřeší domu Vašeho. Nedělila nás pouze tři patra, mezi residen- cemi našimi se nacházející, nás dělily tři hory předsudků, společenského postavení a všechny ty ostatní vymoženosti, jež týčí hranici mezi bohatci a chudáky. Vy a já. Rozmarný, zhýčkaný jedináček zámožných rodičů a já, ubožák, na sebe odkázaný, vlastní pěstí dosti spoře se probíjející. Nechci však zde filosofovati o propasti nás dělíci, tím ji nepřeklenu a přece, kdysi jsem byl tak pošetilý a domníval se, že tato šedá rukavička může se státi zlatým můstkem, jenž mně přes prohiubeň pomůže. Jak jsem se stal jejím majetníkem i tolika pěkných představ, jež Vás do svého snění za- předly? Náhodou Sestupoval jsem kdysi za Vámi se schodů. Vy, pohřížena v čtení jakéhosi nekonečného do- pisu, upustila jste bezděky jednu z rukaviček, jež v ruce jste nesla. Shýbl jsem se pro ni a v duchu sestavoval si lahodná slova, jimiž Vás obdařím, abych Vás na svou nepatrnost upo- zornil. Ale než jsem se k tomu připravil, sedla jste do vozu před domem stojícího a ještě jsem po- střehl, jak jste políbila list, jejž jste byla právě dočtla.

Kočár odhrčel a já stál jsem s palčivým pocity žárlivých výtek, jež drápky v hruď moj zaťaly, rukavičku Vaši v hrsti svíraje. „Čí psaníčko to líbala?“ ptal jsem se večen šedé společnice svojí, „pověz, ty víš snad, kdo jí tak drahým jest, že pro něho ani tebe ne pohřešila?“so Jemný ten obal Vaší ručky výsměšně o- povídal: „Blázínku, co tobě po tom, kdo to je? Spo koj se tím, co máš, nežádej nemožné — — A mně nezbylo než poslechnouti. Celou noc vdechoval jsem vůni, jež z Vašeho těla přešla do této nyní prázdné schránky a líbal pět jejích prstíků, blouzně o těch růžových, teplých, s pe- leťovými nehtíčky, které laskal jsem pouze ve své fantasii. Chtěl jsem Vám druhý den rukavičku po- slati; zahřátá žárem prscu mých snad Vám poví, že Vám blízko kdosi dlouho již sní o modru luz- ných Vašich očí, krásné Vaší postavě a zatím —

Jobova zvěsti, proč tolik blažených nadějí sotva do světa vylétly, jsi zkrušila? Mírná, stařecká tvář posluhovačky mojí téhož rána připadla mi výmyslem pekla, když beze všeho vzrušení mi oznamovala: „Tak, mladý pane, na zejtřek si připravěji pěknou zprávu do novin. To bude svatba, jakou hned tak někdo neviděl. Ženich slečny domácích přijel až z Ameriky a přivez' ssebou černocha, ten, jako páže, ponese vlečku nevěstě. A kníže pán, u něhož býval pan domácí ve službách, sám povede slečnu k oltáři. Ta ná- dhera, toho panstva tady, kočáry prý budou kvě- tinami vystrojené, podle barvy šatů družiček . . Příval, povodeň rozšuměla se mou hlavou a hučela v ní ještě, když opřen o sloup ve staré kathedrále, s referentskou tužkou v ruce, za- znamenával jsem všechny hodnosty, kteří přišli, aby byli svědky štěstí — Vašeho. Jako bílý oblak vplula jste do chrámu, svůdná jako jitro májové, vzhledem svým všechny okouzlujíc. Nálada vybraného obecen- stva, spousty květů, melodie svatebního po- chodu, všechno Vám jásalo vstříc — jenom já skláněl jsem hlavu, cítě, jak srdce mi chladne, jakoby z té malé, šedé rukavičky v blízkosti jeho ukryté vyrůstal mrak zhoubu nesoucí, mrak zovoucí se skutečností, která, žel, tak často bývá nejnemilosrdnějším popravčím nejkrásnějších našich illusí —

Lea Ostrovská.