Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIII.

2

V Praze, ve středu dne 3. června 1903.

Praha

3

Číslo 150.

4 article

Ka rnnnt a odpol. Iisty přodpllácí sen v Praze v alninislratl na mě4e . . . . . . 2 1e na čtvrt leta. . . . . 6i k v dvojí denážlen ns tněe . . . 7 K moh na čtes l. žcda- ve slislkěck: na oě te . . . . . . 2 K 30h Poštou na měsne na čtrrt lels . . . . 9 K 60 deji s K e sa noělní t k: . . Hke

Praha

5 title

Dnořní čislo pro Prahu je o 10 stranácl.

Praha

6 article Proroci politické povětrnosti v Rakousku.

Proroci politické povětrnosti v Rakousku. Poněkud v patrném odkvětu, ne-li v nepo piratelném úpadku ocitla se i už moda, navštěvo vati všeliké „odborníky přes vysokou politiku“ neb aspoň „přes politickou situaci“ a vyžadovat si od nich „poučení“. Odkvetla, ba značně po klesla tato moda jako každá jiná, jakmile vyšlo na jevo, že byla ještě planější a směšnější, než kterákoliv jiná. Ministři, státníci, diplomati, po- slanci zařídili si prodlením několika let, posléze minulých, jakýsi zvláštní „fife o'elock“, kdy s napjatou trpělivostí, ba se zimničným nepo- kojem očekávali, přijde-li dnes zase někdo, vy- ptávati se jich, jaké zejtra bude počasí v poli- tice světové nebo domácí? Tu a tam některý zvláště nedočkavý ,vševěda“ objednal si tako- vého návštěvníka, jenž přišel k němu s otázkami. jimž dříve doma půl dne se učil z paměti, s notickou a přiřezanou tužkou, aby si všechno doslova a věrně napsal, co „odborník“ mu sdělí. rozumí se, jen jako největší tajemství. Dnes po mnohonásobných smutných neb směšných zkušenostech, a když moda zajíma- vých interviewův už valně sevšedněla a ošuntěla. dotýční zvědavci už raději se obracejí se svými dotazy k orakulu, zdárně a obecně prospěšně působícímu beze vší reklamy v Karlových Va- rech. Tam totiž na malebném Loveckém domě nizko při zemi, aby každý mohl se přesvědčiti. že tu nejsou žádné čáry, ani žádný švindl, vísí prkénko, do prkénka jest zaražen hřebíček a na hřebíčku visí provázek. Pod tímto zcela spo- lehlivým a velice skrovným prorokem povětrnosti čte se: „Jestli tento provázek mokrý, prší, houpá-li se, jest větrno. Ostatní z ochoty povi žába v nejbližší kaluži.“ — A všichni domácí lidé i lázeňští hosté v Karlových Varech věři tomuto orakulu a neshánějí se po žádném jiném.

Rakousko Karlová Virginie Karlová Vary

7 article

Ministr zahraničné politiky rakousko-uher- ské měl by tam vážiti cestu, aby pro své diplo- matické a politické interviewy něčemu dobrému a praktickému se naučil. Jinak mohlo by se mu přihoditi velmi snadno, že bude prorokovati stále vytrvale a hrdinsky nejúplnější klíd a mir, když koule ze spojeneckých ručnic a děl už bu- dou lítati Rakousku do oken! Pan hr. Golu- chowski patrně ze všech státníkův a diplomatův evropských jest jediný, jenž na všechen domácí i zahraničný svět napořád se dívá jen skly růžo- vými! A k tomu ještě při interviewul Nepamatujeme se, že za všechen čas, co h Goluchowski „řídí“ zahraničnou politiku ra- kousko-uherskou, některý smrfelník vůbec by byl býval tak mlsný, aby právě jeho byl šel se ze- ptat, zač — je krejearová houska? Ale p. hr. Go- luchowski v „bezvášnivé vytrvalosti“, jíž se na- učil od p. dra. Körbra, šťastně se dočkal, věda, že i „nejmenší rostlince přijde doba květu“ Trvalo to sice trochu dlouho, než první zvě- davec u něho se přihlásil, ale i hrabě Isolani při šel, třeba pozdě! A tak v době, kdy politické intervicwy už pozbyly všeho úvěru a ocitly se v naprosté de kadenci, dle vypravování listův vídeňských ja kýsi nejmenovaný — frochu podezřelá figura — poslanec z tábora německého udělal hr. Golu- chowskému lacinou a tichou radost, a jako „osvědčeného odborníka přes politickou povětr- nost“ nejen rakousko-uherskou, ale i evropskou a částečně i austrálskou vzal ho na důvěrný po- taz. Řečený, totiž neřečený poslanec měl prj

Gola Goluchowský Isolani Rakousko

8 article

potřebí zcela správných a spolehlivých informac o některých důležitých věcech, chystaje se za- vítati do středu svých voličův! A jak tytéž ví- deňské listy na poučení a potěšení svých čte- nářův oznamují, hr. Goluchowski, tak nepřipra- ven jak byl, rozhovořil se s milým poslancem ně- meckým a zásobil cestovní jeho kufr náplní drahocenných vědomostí z oboru vyšší zahra- ničné polítiky rakousko-uherské. Jen prý tak na- mátkou řečené časopisy vybraly ze světodějného diškursu hr. Goluchowského s poslancem —x, na příklad: „Poměr Rakousko-Uherska k Italii k Německu jest dán a určen smlouvou trojspol- kovou,“ pravil ministr zahraničné politiky ra- kousko-uherské. Nebožka Sibylla na jeho mistě nebyla by mohla vyjádřiti se správněji. Hr. Go- luchowski ještě dodal: „Není ani možno pomyslitisinicpřátelštějšího, než jestnáš poměl kItalii.“ Svatá pravda: mezi Rakousko- Uherskema Italií do té chvíle není vypovězena válka — aspoň p. hr. Goluchowski jistě by o tom něco věděl —; ale už po několik měsícův noviny ital- ské i vídeňsko-německé jsou plny zpráv, jak na- pjatý poměr vyvinul se nejen mezi Quirinálem, ale i mezi národem italskýma vládou vídeňskou. Italská irredenta jest proti Rakousku zařízení staré a samou vládou římskou od jakživa trpěné, nejnověji i rádo vídané a podporované.

Goluchowský Sibylla Rakousko Uhersko Německo Hradec Quirinál

9 article

Při onehdejší návštěvě německého císaře v Římě způsobem až příliš okázalým a úmyslným opome- nuto ve slavnostních řečech věnovati třebas jen nejmenší zmínku o třetím spojenci. — Vše- chny university italské už po celý měsíc pro- nášejí se co nejrázněji a nejnepřátelštěji proti Rakousku. — V osmi italských městech jen mi- nulého téhodne byly veřejně spáleny prapory barev rakouských. I v samém Římě veřejné ne- přátelské projevy obyvatelstva italského proti Ra- kousku nabyly už takového rozsahu a důrazu, že aspoň na omezení jejich musilo býti vysláno vojsko. Národ italský, od severu až k jihu, ve všech vrstvách svých provozuje už po celý měsíe nejostřejší demonstrace proti Rakousku. A vůči tomu všemu oznamuje se z Vídně jen dvojí věc: V kruzích vládních prý vzniklo pro to jakési rozladění; a hr. Goluchowsk prohlásil, že Rakousko-Uhersko nalézá se k Itali v poměru, nad nějž není lze pomysliti si nie přátelštějšíhol S tímto vyjádřením ministra zahraničné politiky rakousko-uherské i vláda italská i národ italský mohou býti a zajisté i budou úplně spoko jeni. Pokud pak se týká Rakousko-Uherska, do- poručovalo by se, státnickou bezvášnivou vytrva- lost a politickou proziravost hr. Goluchowského dáti na zasloužený trvalý odpočinek a nahraditi je obě karlovarským prorokem povětrnosti.

Goluchowský Řím Rakousko Vídeň Uhersko RakouskoUhersko

10 article

Bouře, výtržnosti, demonstrace, jichžto je- vištěm proti soustátí rakouskému v minulých dnech bylo území sjednoceného království ital- ského, pro úřadní svět vídeňský byly naprosto vyřízeny a odbyty prohlášením úřad- nich osobností italských, že lituji těch příhod. Tím požadavkům stykův diplomati- ckých bylo správně učiněno zadost, a se strany rakoüsko-uherské zajisté neozvou se v té otázce další žaloby, výčitky a žádosti. Jinak všechno zůstane při starém. Smlouv trojspolková na vídeňských místech úřadních vy- kládá se v ten smysl, že Rakousko jest povinno snášeti nepřátelské projevy spojen- ce italského s největší trpělivostí potud pokud rostoucím nátlakem národa ital ského navládu italskou trojspolek nebude roztrhán. Se strany vlády vídeňské přichází se přáním italským vstříc s ochotou, z jakéž posud netěší se nejnalehavější a nejoprávněnější kulturní potřeby jižních Slovanův, obývajících tuto říši. Třenice studentstva italského s německým na universitě inšprucké budou vyřízeny tím způ- sobem, že vláda vídeňská zřídí italskou fa- kultu právnickou ve spojení s ital- skou obchodní akademii v Terstu. Pro všechny Jihoslovany rakouske vláda páně Körbrova neni domal Také věrný prorok politické povětrnosti v Ra- kousku. Aspoň na tak dlouho, až uho- dí do něho hrom a rozbije ten in- štrumentl

Slovanův Jihoslovan Körbrův Rakousko Terst Ra

11 article Pátý sjezd slovanských novinářů v Plzni.

Pátý sjezd slovanských novinářů v Plzni. V Plzni, 31. května. Po ukončeném jednání sjezdovém účastníe sjezdu zavítali do dvorany Měšťanské besedy pl zeňské, kde na jich počest rada král, města Plzně uspořádala slavnostní hostinu. Připraveno bylo 150 příborů. Také zástupcové městské rady plzeňské a členové pořadatelského výboru byl přitomni. Menu takto bylo sestaveno: polévka — ragout z kuřat — losos s majonesou — rostbeal jemně obložený — pečená kuřátka — sezonní salát — srnčí kýta — jemný závar — mražené — mokka — plzeňský prazdroj. Hudební část obstarala kapela sboru českých vysloužilců, za řízení kapelníka p. Pastora. Při střelbě zátek šampaňského proneseny projevy zástupců jedno- tlivých národů slovanských. Po toastu dra. Mazzury panovníkovi městský rada plzeňský p. Kroh jménem král. Plzně účastníky vřele uvílal a vyslovil upřímné přání, aby usnesení sjezdu byla korunována výsledkem, čemuž provolal zdar. (Souhlas.) Pan Kummer z Prahy připil dalšímu mo- hutnému rozkvětu Plzně, která ve směru národ- ním učinila veliký pokrok. (Souhlas.) Pan dr. Vergun ve svém přípilku vstoupi na pole chemické. Vzpomíná, že polská žena, provdaná za francouzského chemika, stala se vy- nálezkyní dvou prvků radia a polonia. Radium jest prvek rozkladu, polonium má vlastnosti zcela opačné. Mezi vlastnostmi rozkladnými a smiřova- cimi nutno nalézti výslednici, která by pro život slovanských národů stejně vyhověla zájmům srdce a rozumu tak, aby se navzájem nepotíraly nýbrž doplňovaly. Slovanská politika smí míti pouze jediný cil. Musí dát každému, co mu prá vem náleží. Připijí na zdraví žen slovanských.

Pastor Kroh Kummer doktor Vergun Plzeň Praha

12 article

(Souhlas.) Pan red. Jonáš sdělil, že pozdravné telegramy zaslali sjezdu pp. dr. Peták, starosta města Plzně a m. r. Port, dále město Pilzn v Haliči. Říšský poslanec p. T. Merunovič vzpo- míná české organisace, která budí pozornost ne- jen mezi Slovany a na prvém místě Poláky, nýbrž i mezi Němci. Zjevné stopy té pevné organisace shledává zejmena i v Plzni v četných velko- lepých budovách a průmyslových podnicích. Je to práce mužů jdoucích za pevným, určitým eflem, kteří práci svoji netříští, nýbrž ji soustře- ďují na určitý, na ten čas nejdůležitější bod. Jed- ním ze zasloužilých Plzeňanů jest prof. Hora, který je členem předsednictva slavnostního vý boru a který zároveň svými literárnímí pracem si získal velikou zásluhu o sblížení česko-polské Připijí osobě prof. Hory a plzeňskému sjezdo- vému výboru. (Souhlas.) Jménem ruských žen pronesla přípitek slč Levšina, načež p. Fabris jménem Srbů, navázav na slova dra. Verguna, shledává, žeu Čechů politika rozumu jest již v rovnováze s poli- tikou srdce. Je mu to tím vítanější, že odpadnou některé pochybnosti srbských novináři, kteří se vzdalovali slovanských novinářských sjezdůz obavy, že jejich politika srdce na sjezdech nedo- jde ohlasu. Nyní však se přesvědčil, že na sjezdech i zájmy srdce jsou dostatečně hájenya tím odpadne Srbům pro příště důvod, aby s: sjezdů vzdalovali. Přeje, aby rovnováha mezi oběma politikami zavládla v brzku také u jiných Slovanů a zejmena aby nezůstala bez vlivu na vývoj věcí na Balkáně, jenž může náležeti jen balkánským národům. (Hlučný souhlas.) Pan dr. Mazzura vyřizoval pozdrav o posl. Biankina, který pro nutné záležitosti ne- mohl na sjezd přijeti.

Jonáš doktor Peták T Merunovič Polák Němec Hora profesor Fabris Srba Čecho Mazzura Biankin Plzeň Pilzn Halič Balkán

13 article

Svetozar Hurban-Vajanský rozmar ným tónem ukazuje, že je na sjezdu tolik růz- ných nepřátel: Srbové a Chorvati, Poláci a Ru- sové a přece nedošlo na žádný konflikt. Tuto udá- lost měli by si naši nepřátelé zapsat na černou tabuli a přál by si, aby se takových sjezdů po- řádalo na tisíce. (Hlučný souhlas.) Tím byla vyčerpána řada přípitků a účast níci hostiny setrvali ještě delší dobu v přátel- ském rozhovoru a k 5. hod. odpol., když se byl zapsali do pamětní knihy Měšťanské besedy, ode- brali se účastníci sjezdu k návštěvě lidové čí- tárny král. města Plzně, kam vedeni byli před- sedou Kuratoria p. prof. Čiperou. V čítárně byli uvítáni členy Kuratoria pp. B. Štorchem, Fr. Ro- venským a Jos. Hanzlíčkem a členy obecního okresního výboru pp. Mattasem a Bernáškem. Kustos p. Malý čítárnou provedl hosty, jimž byla darována tištěná zpráva o lidové čítárně. S ne- všedním zájmem prohlédli si hosté moderně zaří zenou čítárnu a o její praktickém upravení vy- slovili se velmi pochvalně. Následovala pro- cházka sady Pecháčkovými a projíždka okolím Plzně.

Hurban Vajanský Srba Chorvat Polák profesor Čipera B Štorch Hanzlíček Mattas Bernášek Pecháčkův Plzeň Francie měšťanský beseda

14 article

Program dnešního dne nebyl tím ještě vy- čerpán. O 7. hodině shromáždili se účastníe sjezdu ve velmi útulné Sokolovně. V zasedae stni byl jim připraven rout, velmi chutně upra- vený. Po tomto občerstvení sestoupili novináři do rozsáhlé tělocvičny, jejiž střed byl hostům vy- hražen. Lože i postranní prostory byly přeplněny obecenstvem „lzeňským, které příchozí slovanské hosty neutuchajícím potleskem přivítalo. Hosty pozdravil vřelou řečí místostarosta „Sokola plzeňského br. Wuršr, který důraz na to kladl, že tento stánek „Sokola“ zbudován byl za přispěm časopisectva a podotkl, že novinář slovanšti účinně podporovali sokolskou myšlénku Fügnera a Tyrše. Předseda sjezdu p. dr. Mazzura připil na slávu českého „Sokola“. Pan Zawiliňsk pravil, že český „Sokol“ je matkou veškerého Sokolstva slovanského a vyslovil přání, aby Čechy i v jiném směru byly matkou slovanskou. Obšírnou řeč proslovil p. red. Hejret na při- vítání všech slovanských zástupců na sjezdu. Dále proslovili přípitky pp. Svetozar Hurban- Vajanský, který pravil: Jsme tady v Sokolně a sokol je dravý plák. Já mám rád dravá zvířata, na př. českého lva, moravskou orlici, polskou orlici a dvouhlavého orla (ruského), který se nad nimi vznáší. (Bouřlivý a neutuchající pollesk. Beneš-Šumavský (slovanským ženám) Svjatkovskij z Petrohradu vzpomíná těeh V orobném prodejii ranni čí-lo o sobě . . . za sh .. . na z odpoledn. a. Ve elialkáeh na venkové rasní čn l oápolední . . . . . . . . Sh Iuserátv plati re hotevá vprřeš. Pledplacení a inserty přljtia á sdmini- stasce v Mariasské ulici č. z. Tem nachěrejí se těh roáakee. Uskárna a ozpočleo „Národnich L-istá“. Eakoplsy su nevracají.

Wuršr Fügner Tyrš doktor Mazzura Zawiliňsk Hejret Hurban Vajanský Beneš Čechy Petrohrad Mariasský ulice Tema Sokol plzeňský br Sokol Národnich Listat

15 article

Slovanů, kteří nemohli na letošní náš sjezd vy- slati zástupců. Jsou to zejména Bulhaři, Srbové z království, ze Starého Srbska, lužičtí Srbové a Poláci z Poznaňska. Přál by si, aby v brzku slovanských sjezdů mohli se zúčastniti zástup- cové všech Slovanů vůbec. (Souhlas.) Dále pro- mluvil p. Markov, který vzpomenul utiskova- ných Slovanů v severních Uhrách, karpatských Rusů a Slováků, na jichž zdraví připil. Pan Ščepaňski zmínil se o nepřízni- vých poměrech Polaků v Poznaňsku a v Kongre- sovce, přešel pak na příšti všesokolský sjezd v Lvově a pozval české Sokoly, aby se hojně tohoto sjezdu zúčastnili, slibuje již předem bratrské přijetí. Dále promluvili p. Sokol-Tůma, pl. Jan- čikievičová ze Záhřeba, Govekar z Lublaně, slč. Wachtlova, Majkič (žádal, aby slovanští žurna- listé více pozornosti věnovali utlačovaným Srbům i Chorvatům v Bosně a Hercegovině), d.. Ver- gun, řed. Fuchs a dr. Baxa (pro české státní právo). Při velmi příjemném večírku v Sokolovně účinkoval zpěvácký spolek „Hlahol“, řízením p. R. Kubáta, slč. V. Hingstova, slč. Noemi-WVol- fova a sokolská kapela, řízená kapelníkem p. Pokorným. Výkony všech účinkujících byly pro- vázeny vřelou pochvalou. Shromáždění před- staven byl také p. Suda, skladatel opery „Leše- tínský kovář“, z níž modlitba byla přednesena. Autor byl nadšeně pozdraven. Do pozdní noci setrvali účastníci v přátel- ské pospolitosti. Dodati dlužno, že při routu v Sokolně hosty obsluhoval komitét dam, jehož předsedkyní byl pí. Marie Burešová, dále dámy Růžena Jurán- kova, Růžena Nolová, Markéta Vachtlova, M. Ve- selá, H. Rillová, A. Háchová, M. Hochmistováa slečny Milada, Sláva a Růžena Purghartovy.

Bulhar Srba Polák Slovan Markov Rus Slovák Ščepaňski Sokol Jan Govekar Wachtlův Majkič Chorvat Fuchs doktor Baxa R Kubát V Hingstův Pokorná Sud Leš Burešová Jurán Nolová Vachtlův H Rillová A Háchová M Hochmistová Milada Sláva Purghartův Starý Srbsko Poznaňsko Uhry Kongre Lvov Záhřeb Lublaň Boseň a Hercegovina Vera Noemi SokolTůma WVol

16 article

Při této příležitosti dlužno vzpomenouti, že při routu, uspořádaném v Měšťanské besedě, ob- sluhovaly slovanské hosty dámy: pl. Berta Sme- tanová, paní Růžena Juránková, pí. Marie Bure- šová, slečny M. Bartelmusova, M. Vachtlova, P. Nolova, R. Juránkova a slečny Řezníkovy. Po hostině v zastoupení slovanských novi- nářů odebrali se pp. dr. Mazzura, Chyliňski a Jonáš ke členům městské rady p. Krohovi, H - rovi, Pyllíkovi, Šulcovi, Kesslerovi, Troppovi a Čiperovi a posl. řed. Schwarzovi, aby jim vyslo- vili díky za přijetí protektorátu sjezdu a po- hostinnost. V Plzni, 1. června. V časných hodinách ranních shromáždili se slovanští novináři v Měšťanské besedě, odkudž podnikli výlet do rozkošného Lochotina. O 10. hod. dopol. sešli se ve dvoraně Měšťanské be- sedy, kde předseda p. dr. Mazzura zahájil pro- gram druhého dne sjezdového jednání. Na galeriích bylo shromážděno četné obe- zenstvo, zvláště dámy byly četně zastoupeny. Když byl předseda účastníky uvítal, prohlási rekování za zahájené. Tajemník p. Hejret přečetl telegramy sjezdu zaslané, mnohé z nich, zejmena z Chor- vatska, byly přijaty s potleskem ů Telegrafické pozdravy zaslali sjezdu: za 11 uvězněných redaktorů Zagorka z Lublaně, uvěznění redaktoři z Lublaně, posl. J. Biankini, A. Holzbach za „Mor. Obzor“ v Kroměříži, Chor- vatská pokroková Omladina z Lublaně, Svaz jiho- slovanských učitelských spolků v Lublani, Kři- žek ze Smíchova, red. „Chorvatské Mysli“z Lublaně, red. „Obzora“ v Lublani, sestry chor- vatské v Lublani, red. „Vienca“ z Lublaně, Zá-

Bert Sme Juránková Bure M Bartelmusův M Vachtlův Nolův R Juránkův Řezníkův doktor Mazzura Chyliňski Jonáš Kroh H r Pyllík Šulc Kessler Tropp Čipera Schwarz Hejret Zagorka J Biankini A Holzbach Mor Vienc Plzeň Chor Lublaň Kroměříž Kř Smíchov Zá svaz jiho

17 title

FEUILLETON.

18 article Na Cety nň- Z jarního výletu.

Na Cety nň- Z jarního výletu. Lacroma! Perla Adriatiky! Věčně zelený ostrov pomerančů, citronů, cypřišů a palem Švitorný klášterní kuchař přinesl nám na terrassu láhve laeromského vína. V krásné chvilce, př pohledu na azurové nebe a klidné moře prohodi někdo: »Tedy zejtra na Černou Horu.« Počasí zrovna lákalo. Ještě téhož dne te- legrafovali jsme na Cetyň, Vuletiéovi, nájemei Grandhotelu, o pokoje a lůžka. Zajištění dopo- ručuje se pro Cetyň co nejnalehavěji. Nazejtří už odvážely nás z dubrovnické Brsalje vozy rozkošnou cestou poděl moře ke přístavišti do Gruže. V zátoce houpala se statná loď uhersko- chorvatské společnosti »Pannonie«. Proli nám zjevuje se trojice známých z Prahy: věčně ve- selý průmyslník pivovarnický p. V., nadšený Slovan, advokát dr. L. a professor táhorské aka- demie p. B. Kam že namířeno? Na Cetyň Kam jinam! Nebudeme tedy sami . Je nás už sedm Čechů na palubě. Přistupují noví dvai professor M. s chotí. A další: dr. G. z Prahy Zajišťujeme si devět míst k obědu.

Ceta Lacrom Adriatika Pannonius doktor Čecho Černá Hora Praha Slovan

19 article

Kolem malé pevnůstky — je jich tu po stráních naselo! — zahýbá »Pannonie« pomalu do boky Kotorské. Nádherná scenerie! V levo mohulné horstvo Krivošije, kolem do kola kyprá, svěží zeleň. Stavíme se v Castel Nuovo. Místo nezadá si přirozenou polohou i všemi podmín- kami mnohým proslulým bokům na Rivieře. Koho už omrzelo jezditi na jaro do šumn Nizzy, zajed si sem v ten luzný koutek boky Kotorské. Z obdivu scenerie vytrhuje nás zvo nec stewardův. Diner začíná. Ale po každém jídle užíváme pausy nekonečné (ty se pozděj vysvětlily), neleníme znovu vystupovati na pa lubu a sytiti oko. V prostřed oběda loď zaráží. Kotor ! Nemožno! A přece pravda! Odpouštíte půlku oběda (odtud rafinované prodlužování pře- stávek) a honem na břeh, obstarat si povoz. Za vámi oslatní cestující. Není nikoho, kdo by šegmaticky zůstal na lodi a dojídal snad oběd

Pannonius Castel Nuovo Riviera Nizza Kotor

20 article

Vuletičův agent čeká nás u přístavu a zaopa- třuje dva dobré povozy. 1) Prohlidky Kotora necháváme si na zpátečn cestu. Teď jen co nejdřive vyjeti. Vůz za vo- zem odjíždí. Počitáme na třicet spřežení. Polovička jede jen do polovice cesty. k unášející vyhlídce na boku. Ale patnáct po- vozů jistě jede dál. Silnice vzhůru je zname- nitá, vojenská. Od samé nuly zemského povrchu. od hladiny moře serpentinami do výše 1200 metrů! Nevycházíme z údivu a nadšení. Každým krokem tahounů rozšiřuje se rozhled. Dole Ko- tor pomalu se menší, sevrká se a naše pyšná »Pannonia« v zátoce není už malolinkou ška tulkou na sirky. Už druhé rameno bokys objevuje. A zvolna vystupujeme i nad horstvo dělící boku od moře a širá hladina Adriatiky stře se před naším zrakem. Odpolední slunee slnivě se zreadlí ze tři těch vodních hladin. V němém obdivu hledíme dolů do závratných hloubek . .. Na dolejší větvi serpentiny pod námi jede vůz, v něm čtyřlistek německých turistů bon hommů, Mají na kolenou prostřený plaid a hrají — karty. Také druh smyslu pro přírodní krásy Kočí ukazuje šikmo přes cestu proužel sotva znatelně vydlážděný: hranice rakousko černohorská.

Vuletičův Pannonius ko

21 article

Jame na Černé Hoře ! Zraky naše uplnaj se teď více nahoru. Nemáme k temeni Lovčenu daleko. Potkáváme první Černohorce, ženy, opálené, vlídného pohledu. Mijíme proslulou je- skyni, někdejší úkryt před Turky a vjíždíme na temeno. Ještě jeden pohled zpět dolů do ča rovné scenerie a vjíždíme do kotliny plné čer ných balvanů. Černá Hora! Kolem nízké ka menné domky, ženy cestou pletoucí, muži hrdě ruku opírajtel o rukojeť revolveru za pasem. Vjiždíme na široké náměstí měslečka Ně- guše. ") Končí se den bazaru. Náměstí plno lidu Hlavně mužů a mladíků. Hovoří se ve skupi- nách. Největší skupina před hanem (hospodou) 1) Teprve na Cetyni jsme se dověděli, že o po- vozy možno telegrafovati i Čechovi p. Franřiýku Mě- šťánkovi, fiakristovi v Kotoru. Upozorňují krajany návštěvníky Cetyně. *) Dnes ještě je nocleh na Něguších velmi ne pohodlný, ale na přen rok už bude tam pohodlný lednopatrový hotel: je už skoro pod střechou. Gjury Stanišiče. Vejdeme do vnitř. Pomalu jen proniká zrak dýmem cigaret. Vnitřek je nabit. Černohorci stoje popljejí kávu a hovoři. Ale ně jak tiše, jako nesměle. A stoly jsou obsazeny Zaposlouchále se: od jednoho stolu jadrná ma- darština, od ostatních němčina. A v té splet maďarsko-německých zvuků zcela zaniká váš český hovor i srbské zvuky Černohorců. Jsme na Černé Hoře, v prvním městečku a jako byste byli v předměstské restauraci vídeňské. Jsme tu mezi svými v menšině. Není nám tu volno Raději zase ven! Co tu vypřažených kočárů Turistický proud je vskutku silný už na Černou Horu. A pozoruhodno: že po většině — ně mecký. Z opatrnosti zatelegrafujeme ještě jed nou do cetyňského hotelu, aby pokoje zajistili.

Čecho Gjura Stanišič Černohorec Černá hoře Lovčen Kotor Černá Hora

22 article

Kde je pošta? Na náměstí hraje skupina primi tivní hru v kuželky. Jeden z hráčů, s jednou nohou dřevěnou, zaslechne otázku, kývá vlídne a belhaje před námi, vede nás. Je sám pošt mistr. V bojích s Turky ztratil nohu a v o měnu stal se poštmistrem. Uspokojeni vracím se do hanu. Před ním stojí náš karbanický čtyřlístek Smlouvají se o černohorské zbraně. S po- hrdáním měří nesmělé domorodce, kteří tak uctivě odpovídají na fouňovský způsob peněz chrastících turistů. Kde je hrdost černohorská Snad uvidíme ji až na Cetyni ! Ceslou zkoumáme psychologii obou vozků Náš je Dalmatinec, neurvalý a lstivý. Druhý vůz řídí Ilja, Černohoroc, povolný a bezelstný Ale podléhá ve všem našemu, ten před každou hospůdkou přemluví ho k zastávce. Dokud na pájejí koně, mlčíme. Ale když vozkové napájejí kde v kterém hanu jen sebe, chápe se nás ne- vrlost. Přistoupil k nám černovousý muž, zdejš učitel. Naučil se sám německy, francouzsky, ru- sky a vlašsky. Hovoří plynně v těch řečech. Vy bízi nás prohlídnouti protější školu. Než naší zapřahnou, prohlídneme si ji. Prostinkásíň, tříd asi na 70 dětí něgušských. Po stěnách obrazy z bíble, přírodopisné obrazy. V čele obraz kni- žete Nikoly a cara ruského. Zapisujeme se do pamětní knihy a skládáme obol na školní po- můcky. Jsou v knize jmena všech národnosti.

Ilja Černohoroc Na náměstí

23 article Čilý učitel používá své znalosti řečí, zavádí

Čilý učitel používá své znalosti řečí, zavádí pílně hosty a zjednává tak své škole možnost nákupu knih. Je po šesté. Nebe je zalaženo. Začlná pršel. Konečně vyjíždíme. Jedeme kolem dvore — rodiště knížete Nikoly. Uzavřený dvorec, je- diná větší, hromosvodem opatřená budova, smutně zamlklá. Za Něgušemi zas stoupáme. Zas mohutné horstvo staví se v cestu. Třeba je přejeti do Cetyně. Tu tam osamělé domky, ohrazená po- líčka a skály, skály, skály? Tma horstva, vše kolem se zčernává. Nevlidné sychravo mění se v zimu. Jen se leje. Po nadšené náladé od- polední ani památky. Jen ze zadního kočáru povzbuzují nás neodolatelné vtipy pana V. Jedeme sněhem a kola jen pomalu se pro- dírají ku předu 3) Oddáváme se s resignaei osudu. Serpentiny konce nemají. Ve tmě ne- vidět na hodinky. Ale řekl bys, že je už po půlnoci. Prohlížíme zkoumavě i hany po cestě, nebylo-li by možno v nich přespati. Nevěřime že v té nepohodě dojedeme dnes na Cetyň Kolem pusto, černé, fantasticky formované skály . . V nejvyšší resignaci výkřik nás vzpružuje Cetyně! A vše se probouzí ze ztrnulosti. Dole, hluboko, přehluboko a daleko pře- daleko jasně září množství světel. »Cetyně Cetyně !« Sjiždíme dolů . . . Už s veselejší nála- dou! Ostrými zákruty klesá cesta, konečně poděl silnice roztroušené domky pomalu se semkli v širokou ulici. Je po dešti, ulice je pusta. Jedeme cvalem, až na konci staneme před »Grand hotelem«. Jednopatrová budova, jasně osvětlená. Vysoký Černohorec odnáší nám věci do připravených pokojů. Na prahu vítá nás statný Vuko Vuletič, s nímž se už někteříz zpolečnosti znají. Nahoře vítá nás nastrojená panská »Gutn- ábnd!« Svojí líbeznou němčinou pronásledo vala nás celý příští den, ač jsme jen srbsky odpovídali . . Umyvše se, scházíme do jidelny.

Nikola Sjiždit Vuletič Dolo Cetyně Cetyně Grand hotel

24 article

*) Několik dní před námi vídeňský turislický klub pořádal výlet na Celyň. Za Něgušemi však pro sněhové závěje musila se výprava vrátiti. Francouz- ský turistický klub několik dní pe nás měl vělš stěstí. Jsme notně zkřehlí. S povděkem pozoru- jeme, že v rozsáhlé jidelně v obrovském krbu plápolá oheň. Dlouhá tabule je připravena s eleganei francouzských hotelů. Vše leskne se a třpyt. Sedáme spokojeně. Stůl obsazen — Němci. Čtyřlistek nám nejblíže, k naší potěše. Maďaři a druhá část Němců jsou nahoře v druhéjí- delně. Nás sedm je toho dne jediným zlom- kem Slovanů v Grand hotelu. Pardon, jsou tu ještě prof. K. z Krakova s paní, ale ti se a nápadně všech straní. Paní je dcerou j ruského státního rady Blocha, často citovaného autora díla o budoucí válce. Stalo se, co nám k naši útěše prof. B. cestou vyprávěl: hotelier dle zdejšího zvyku nedal jim dřiva jísti, až poslední ohlášení hosté — a těmi tento- kráte jsme byli my — nezasednou ke stolu. A také ano. Sotva jsme usedli už roznášeli po- lévku — tu obzvlášť vděčně jsme dnes přijali — a pak následovalo diner, nad bohatostí a vý- bornou jakostí byli jsme u vytržení. Bylo prostě exquisitní. Pozdě v noci do- stavil se tajemník ministerstva orby pan Tatar, dobrý známý ze sjezdu sokolského, člen depu- tace černohorské. V přátelském hovoru setrvali jsme pozdě do noci.

Francouz Němec Maďar Bloch Tatar Krakov Grand hotel

25 article

Zima v pokojích — bez kamen — byla tak eitlivá, že většina nás spala oděna. Ráno obloha šedivá jako olovo a lije se drobný, vy- trvalý déšt. Smulné vyhlídky! Mrzuti scházíme se u snídaně. Sklepník Kotoru od vojáků naučil se obstojně česky. V průjezdě nabízi se nám černohorský průvodce. Svěřujeme se mu Třeseme se zimou. Ulice jsou pusty. Cesta vede nás kolem ministerstev k knížecímu paláci, jednopatrové budově, před níž stojí stráž. Kníže je sice na Cetyni, ale je churav a nevychází. Ostatní rodina je v Rěee černohorské, Velebně nás dojímá kathedrála cetyňská, monastýr! Prohlížíme si hrobky knížecí, vladyky Petra, za světce prohlášeného, vidíme křeslo, na němž ve výklenku kníže sedává. V hořejších místnostech jsou cely mnichů a obydlí metro- polity. Nikde živé duše . . . Zcela jinak dojista bylo by za slunečného dnel

Kníže Petro Kotor