Ročník XXXXIX

ea st stile -

V Praze, ve čtvrtek 25. března 1909.

Číslo 84.

Ma ranní a večerní liety předplání?se V Praze v administrní Da měsle, na štvrt leta : . . . 5 K —h s dvojí denáško na měsic. . . . . na čtvrt lsta . . . . 7 K 64k ve filiálkách na měsic. . . . . . 2 K 30 h Poštou: na měsla. na čtrrt ieta ! : . . 9 K ori s dvojí zásilkou na měsle, na Stvrt feta ke

Dnešní čisla pre Prahu le a 12 stranácb. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pátek dne 26. března v ob- vyklou hodinu ranní.

Poplašné zprávy a úřadní projevy Za celých pět měsícův prošlých od an nexe Bosny a Hercegoviny nebylo snad ještě dne vidoucího podobný válečný poplach ve sloupcích žurnalistiky německéa madarské, jako včerejška. — Z Vídně z Pešti i z Berlína samé děsné — na štěstí však — nezaručené pověsti o ztrosko- tání posledníchsmiřovacích pokusův a snab diplomacie a tudíž o bezprostřední blízkosti války . .. »V poslaneckých kruzích pešťských považuje se situace mezinárodní za úplne beznadějnou!« — »Vyjednávání mezi Anglií a Rakouskem nevedlo k cíli a tudíž po náhledu směrodat- ných vídeňských kruhů klesla na- děje v zachování míru na dobro!e »Baron Aehrenthal nečeká déle, než do čtvrtka . . . Pať pošle Srbsku svou notu, která bude mítí ráz ultimatn. Zachování míru visí nyní toliko na stéblu, na tom totiž, zdali Srbsko ještě v posledni chvíli neobrátí«, čemuž prý se však zhola nepodobá; ba spíše lze prý očekávati ze Srbska co chvíli zprávy o svržení vlády a o propuknutí revoluce proti samému králi« . . . »Od zakročení mocností nelze již ničeho doufati, ač nemají-li Anglie Francie tolik síly, aby přiměly Rusko k obratu, nač ovšem není téměř žádné naděje.« — Naopak dle »spolehlivých zpráv« postupují prý ruské armádní sbory již navýchodní hranice Ha- liče a Bukoviny, z čehož je patrno. že chce Rusko na prospěch Srbska provésti velkou vojenskou demonstrac proti Rakousku a donutiti je tak, aby rozptýlilo své branné síly odesláním několika armádních sborů místo na jih — do Haliče. — Slovem, podle vídeňských, pešťských berlínských podpalovačů vášní již se Evropa octla »ve světodějném okamžiku, kdy veliká část ctázky jihoslovanské bude rozhodnuta« — a »jedovatý jazyk na Balkáně vytrzen.« —

Ale tážeme-li se, co se vlastně kde včera tak nebezpečného a neslýchaně osud- ného událo, co by takový náhlý poplac vysvětlilo — nedovídáme se ani o jediném faktu! Naopak, právě včera náhodou pro- mluvili: v Bělehradě náčelník srbské vlády ministr Novakovič, v Římě italský král a v Pešti náčelník uherské vlády dr. Wekerle a to ne snad sou- kromě, nýbrž úřadně ve veřejných schůzích parlamentů... ale ni z jediného toho projevu neprozírá naprosto taková beznaděj v zachování míru taková zoufalá blízkost nebezpečí válečného- Král italský v trůnní řeči své pro- nesl se rozhodně optimisticky takto: »Na základě stejně smířlivého ducha (jakým prý je prodchnuta Italie) jakým dnes všecky státy naplněny jsou, byly některé obtížné otázky na polo- ostrově balkánském rozřešenyv míru. Chci vysloviti důvěru, že kýžené dohody též ve příčině ostatních otázek, jež posud vy- řízeny nejsou, bude lze rychle dosíci.« — Mluvil by tak zeť kní- žete černohorského, kdyby opravdu

hrozilo Černé Hoře na zejtří neodvratné nebezpečí strašlivé války s vel- mocí rakousko-uherskou? Či možno za to míti, aby diplomacie italská byla o blíz- kosti hrozící války tak málo a tak špatně zpravena, že by ještě v předvečer její ne- chala krále svého vyslovit tak pevnou dů věru v rychlé a tedy snadné rozřešení sporu srbsko-rakouského v míru? — Ministerský předseda uherský dr. We kerle sice včera v parlamentě uherském uhodil poněkud na »heroicko-maďarský ton« jako na př. že »jsme v mírumilovné intenci své vůči Srbsku došli až k mezím, za něž bez poškození svých zájmů, své důstojnosti a svého sebevědomí jsme jíti nemohlia také nepůjdeme«, a že »nic se nebude smět státi, co by bylo na ujmu mocenskému postavení a vážnosti mocnářství,« — ale zá- roveň také neopomenul doložit, že »dosud nevzdáváme se naděje, že trpělivé snaby naše o zachování míru budou mít úspěch«, že »těmito mírumilov- nými intencemi jsme i dnes ještě proniknuti«, kdy dějí se právě »po- slední pokusy« v tom směru, »zdali vzhledem na toto naše stanovisko bude nám možno zaříditi naši zahraniční polítiku tak, aby se pohybovala v rámci míru. « — Naznačoval-li tím dr. Wekerle, zahaluje sebe v roucho beránčí, že všechno záleží nyní jen na umírněnosti Srbska, tož odpo- věděl mu a tempo, v týž den 24. března předseda ministerstva srbskéh Novakovič ve veřejné schůzi srbské skupštiny timto v nynější chvíli nejdůležitějším osvědčením vlády království srbského: »Uznávajíc nynější povšechnou situaci v Evropě a smýšlení velmocí, vla d srbská projevila v notě ze dne 10. t. m., svědčící všem mocnostem a tudíž také

Rakousko-Uhersku, své mírumi lovné snahy a svou ochotu, pod- robiti se v otázce bosensko-h er- cegovské úsudku velmocí. Srbská ta nota byla všude dobře přijata až na Vídeň a Berlín, kde přičiňovaly se poznámky jenom k určitým slovům noty, ačkoliv an tato slova neodporovala nikterak mírumilov- ným snahám Srbska a jeho důvěře ve spra- vedlnost velmocí. To jest základ, na nějž následovala později nota rakousko- ukasskáka upalanoe, na a k,l. -drršnonro srbskou notou ze dne 14. t. m. a po níž byla obnovena akce mocností, Srbsku naklo něných, čelící k nejrychlejšímu odstranění svrchu zmíněných neshod, jež jsou samyo sobě jen normálního rázu. Všechny vel- moci se snaží mír zachovati a protože vel- moci jsou evropským soudem, bez něhož nic nemůže býti ukončeno, svěřilo se jim Srbsko s plnou upřímností. Dnes jest, bohudíky, víra velmocí zachování míru tak velkou, že projevily přání, aby Srbsko osvědčilo svou mírumilovnost též tím, že by nepřikro- čilo k mobilisaci, ačkoli se o tom mluví a považuje za hodnověrné, že Ra- kousko-Uhersko mobilisuje a ačkoliv se zdá, že by Srbsko bylo oprávněno odpověděti na tento krok podobnými opatřeními. Krá- lovská vláda, jež přijala s plnou důvěrou nový krok velmocí, če- lící k odstranění zbývajících neshod mezi Srbskem a Rakouskem, nemohla než těmto přáním po odročení mo- bilisace vyhověti a uznala za vhodné přání toho uposle ch nouti. To jsou důvody, jež přiměly krá- lovskou vládu, aby v otázce mobilisace tal

jednala. Královská vláda může s oprávněnou nadějí doufati, že její disposice k zacho- vání míru a její snaha, vyhověti přáním velmocí, dozná u velmocí těchto spravedli vého ocenění a že ponese dobré ovoce.« Tak mluvil včera náčelník vlády s rb- ské před tváří zákonného zastupitelstva ná- roda srbského. Když pak interpelant Mi sič mu odtušil, že se tázal po něčem jiném, sice po tom, má-li vláda srbská zvlášt- ních jakých příčin, aby byla vůči válečným opatřením Rakousko- Úherska t ak lhostejna? — doložil ministerský před- seda Novakovič v odpověď ještě tato pozoruhodná slova: »Taková otázka mohla by se položiti jenom, kdyby bylo pouze Ra- kousko-Uherska a Srbska. Mezi námi jes však někdo třetí, totiž velmoci. Tvrzení že RakouskoUhersko chce válce. uvádí se na základě neautentických dat. Víme však též z autenti- ckého pramene, že ani Rakousko- Uhersko si nepřeje války, ba že v Rakousko-Uhersku zasazuje se dokonce nejsměrodatněji še místo o zachování míru.« Dovedou týto úřadní projevy rozptýliti mraky svrchovaně znepokojivých pověstí poplachů válečných a vrátiti evropské ve- řejnosti žádoucí klid? Snad na chvíli. Ale pokud neuzří se na obzoru znamení oprav- dové vzájemné vůle po přátelském vyrov- nání protiv a rozporů, vznikajících jednak ze snah celé rakousko-uherské východní poli- tiky, jednak z přirozených snah Slovanů bal- kánských po samostatném, nehaceném plném rozvoji svém národním, politickém, kulturním a národohospodářském, — potud mohou nadejíti sice vždy doby k dočasnému uklidnění a zažehnání války, ale sotva k trva- lému uklidnění pro celou budoucnost.

Válečné nehezpečí na Balkáně Situace jest opět na ostří nože. Ani sir Edward Groy, jehož akce k za- chování míru byla v těchto dnech provázena horečným zájmem veškeré Evropy a upřímným přáním zdaru přátel míru, nebyl šťastnějším svých předchůdců na cestě za formul v labyrintu křižujících se zájmů. Nepřinesl zá zračné formule. eta alanoklska, zakouskému pro při- lišné ohledy na Srbsko a tervtneuv, toren němečtí i rakouští oficiosové chtějí stůj co stů vylíčiti jako zloducha, mařícího smírnou dohodu. Anglický ministr zahraničních záležitosti by však nesměl býti příslušníkem houževnaté racy anglo- saské, aby kapituloval po tomto nezdaru. Bohu- žel, ani nové jeho návrhy, které ihned poslai do Vídně, nemaj! mnoho naděje na přije tí. Nikoli bez jisté logiky v zápětí za touto zprávou se rozlétly další o tom, že rakouský vyslanec v Bělehradě ve čtvrtek nebo nejdéle v pátek odevzdá nótu, která naléhá důrazně na úplné vyjasnění a má tudíž ráz ultimata. Tím události dospěly k bodu, od něhož jest jen krůček k válce, ale dlouhý, klopotný návrat k uklidnění a míru. Politické zápletky mají však též své para- doxální zjevy. Téměř současně s těmito zprá- vami, prodehnutými nejčernějším pessimiemem přišly jiné, které neslevujíce s úsudku o kriti ckém rázu situace, vnášejí paprsek naděje v zkalený obzor. Z Berlína, z Kolína n. R., i z Pe- trohradu přilětly zprávy, které napovídají, že možno do ud doufati. „Novoje Vremja“ naznučuje, že Rusko nemá nic proti dlohodě Ra- kousko-Uherska se Srbskem, jen když jí nebude docfleno hrozbami. Zprávy berlinské přímo už

mluví o pochopení, které má Rusko pro danou situaci. Zprávy tyto jsou úrodnou půdou, v níž může se odvážiti nového vzklíčení naděje! Naše zprávy z Bělehradu. Sp. Z Bělehradu, 24. března. (Zvl. telegr. »Národních Listů«.) Znepokojení, způsobené ne příznivými zprávami zahraničních listů, že vláda jest odhodlána ustoupit od známé resoluce skup štiny, uklidnilo se dnes po prohlášení v »Samo- upravě«, že nic takového není pravdou a že ministerská rada na očekávanou notu rakouskou dá odpověď v shodě se skupštinou. Jisto je, že se strany Srbska ne- bude porušen mír, neboť byl dán sl ih velmocem, že řádné vejsko srbské za všech okolností zůstane při defensivě. Milovanovič meškal dnes dlouho u Forgače. Z Cetyně ohlášena je návštěv prince Mirka s jistým poselstvím Vyslanec Porty pověřen byl úko- lem, aby tlumočil zde za účelem udržení míru jisté návrhy, týkajíc se cest sandžakem. Z Cařihradu byly tyto kroky Porty telegraťovány d Vídně.

Situace v Srbsku. Ministři proti smírnému řešení Milovanovičovu- Zprávy, které docházejí o vnitřních pomě- rech v Srbsku, znějí povážlivě. Mírumilovný směr, jehož ztělesněním jest Milovanovič naráží na prudký odpor. Výbor pro národn obranu byl pověstmi o smírném obratu uveden v rozpaky, má-li i dále najimati dobro volníky. Ministr vojenství Živkovič, byv na t tázán, poděkoval výboru za dosavadní činnost a prohlásil, že mu o smírném ře- šení není nic známo. Ministru zahrani- čních záležitostí Milovanovičovi se nepodaří při- měti vládu k povolnosti k Rakousku. Nejen Živ- kovič, nýbrž i ostatní členové ministerstva roz- hodně prohlásili, že nemožno požadavkům ra- kouským vybověti a že jest dáti přednost válce. Živkovič vyzval výbor, aby pokračoval ve své činnosti a ubezpečil jej každou svou podporou. Ministr spravedlnosti Ribarac, odpoví- daje v národním klubu na dotaz o politick pravil, že se veškerou svou autorit přieim, a čovy, které odporují usnesení skupštiny. Z korektní své jednání nezasluhuje Srbsk pokoření, kterého si přeje bar. Aebrenthal. Vláda, v níž jsou zastoupeny všechny strany skupštiny, jest vázána jejím usnešením; a proto lze doufati, že rozřešení, o něž snaž se Milovanovič, narazí na jedno- hlasný odpor skupštiny.

Král v čele vojska. Z Bělehradu oznamují, že král Petr sám převezme vrchní velení nad vojskem. Srbské přípravy válečné. Přes Pešť docházejí ustavičně zprávy které ovšem dlužno posuzovati s náležitou opatrnosti, o připravách k válce. Tak se ozna muje, že u Čuprije (leží na řece Moravě u železniční trali, spojující Smederevo s Niší se cvičí 1000 mužů v užívání ručních granátů Výsledky prý vojenskou správu neuspokojily takže granátů těchto se zamýšlí použivati jen u tlup a při obhajobě opevněných míst. — Část dobrovolníků odeslána prý do Valjeva, hlavního tábora drinské divise. Jmenují se už i vůdeové tlup, určených k vpádu do sandžaku.

V drobném prodejia ranní čislo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za 4h Va fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . vočerní . . . . . . . . 5h lnneráty platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijíma admihistraco v Marianský ul., 3. Tam nacházeji se téi redakce, tiskárna a sxpediee „Národních Listů“ Rukopisy so nevranejl

O povolávání záložníků do zbraně. (Dotazy v uherské posl. sněmovněa odpovědi Wekerlovy.) Z Pesti, 25. března. (Tel. ub. tisk. kane.) V dnešní schůzi poslanecké sněmovny značný rozruch způsobil dotaz nár. soc. dem. poslance Me- zěliho, jenž interpeloval ministerského předsedu dra. Wekerla, proč neinformuje poslaneckou sněmovnu o zahraniční situaci, když celá zemé se obá- vá, že co nejdřive propukne válka Řečník se táže Jest ministerskému předsedovi známo, že zá- ložníci jsou houfně dopravováni do Bosny, Hercegoviny a Pulje, z čehot nepochybně vyplývá, že vypuknutí vál ky může býti pouze otázkou několika málo dnů Jest ministerskému předsedovi známo, ž e s obyvatelstvo Uher této války nepřeje, nýbrž proti ní protestuje, poněvadž nechee obětovati život svých synů, mír a po- koj vlasti šílené touze po velmocen- ském postavení? Hodlá ministerský předseda, jestliže jest mu všechno to známo, zpraviti krále uher- ského, který dle dosavadní proti- zákonné zvyklosti rozhoduje defini- tivně o otázce války nebo míru, že národové Rakousko-Uherska jej o to prosí, aby se rozhodl pro mír a bodla ministerský předseda uplatniti svůj ú st avn vliv v tom směru, aby se válce zabránile a zabezpečil se mír, jehož země nalé- havě potřebuje Hodlá ministerský předseda pilným způsobem postarati se o to, aby rodiny povolaných záložníků byly poskytnutím státních prostředků neprodleně chráněny před hmotnou bído u nouzí, nebo aby bylo postaráno o jieh existenei?

Odpověď min. před. dra. Wekerla: »Soudím, že tonem, jakého užil p. interpelant. se může mluviti snad na schůzích žen, avšak otázky zahraniční nemohou se tak pro- jednávati. Učinili jsme všechno, aby požehnání míru bylo zachováno. S válečnými choutkami ne- zabájili jsme žádnou akci a své mírumi- lovné intence osvědčili až k mezím, za něž bez poškození svých zájmů a nejen naší d - stojnosti, ale i našeho sebevědomí, j sme jíti nemohli a těž nepůjdeme. Ujímám se tento- kráte slova, abych — kdyby měly přljít vážné okamžiky — se ohradil proti tomu, který by mohl vzbuzovati zdání malomysinostia poddajnosti a jenž by mobl vzbuditi damněnsu z ní úzkost Učinili jsme všechno k zachování míru a těž dnes jest to snahou naší. Kdyby nás nutno s měla zatlačiti na území boje, pak nebude zd zavládati tento ton, pak budeme od každého žádati — a žádáme to též od pana poslance — aby v oka- mžiku, kdy se musí vystonpiti s celou mocnou silou národa, se nesnatil takovými retrogradními protichůdnými výroky zmenšití tuto váhu a účinky této síly.

Vyslovil jsem se též o tom, že — pokud jdeo právo suverenity na Bosnu a Herceg- vinu — jsme dospěli s tureckou říší k úmluvě že tudíž soudíme, že otázka ta jest též mate- rialně vyjasněna. Vyslovil jsem se též o tom, ž se Srbskem právě ve příčině otázky této se vy- skytly diference, ve příčině kterýchž nepovažu- jeme dosavadní stanovísko Srbska z přijatelné a prohlašuji, ž právě nyní se konají poslední pokusy ve směru, zdali vzhiedem na toto stano visko nám bude možno zaříditi nas politiku zahraniční tak, aby se pohy bovala v rámci míru. Za poměrů takových považuji další výroky za nepřípustné. Prohla šuji však, že v nejbližších dnech se chopím příleži- tosti, abych poslaneckou sněmovnu ve příčině zahra- niční politické situace zevrubněji orientoval. (Dlouho- trvající pochvala a potlesk.) Na to prohlašuje posl. Mozěíi, ža ho odpo- věď předsedy ministerstva neus p - kojuje. Kdyby země byla snad ohrožena nebez

FEUILLETON V Praze, dne 24. března. (Jarní.) Nevím, jak bych začal, čtená zdá se mi, rovněž asi neví — je to kříž! Začátky jsou vůbec při všem a všude dosti obtížnými. Pod mými okny umístili v těchto dnecl rukavičkářskou skříň. Objevila se v naší ulie z čista jasna, s prvními špačky, kteří letos při- táhli o týdny později, než obyčejně — je to hezký pořádek v přírodě: každý si dělá, co chce, již i špačkové si přijdou, kdy se zlíbí jim a ne kalendáři. A nikdo na to nedohlídne — pěkná onarchie! Loni mili špačkové zaslechl kdesi cosi o passivní resistenci na drahách, př poště i u soudů a lelos hned při první příleži- tosti sami zahájili provádění služby vleklejším tempem, „přesně dle předpisů“, jakož vůbec je o špačcích známo, že jsou tvory velmi učeli- vými. Skříň, jež se tak znenadání ubnízdila právě pod mými okny, prožívá teď v prvních dnech jara svou renaissanci. Vzezření její je přím mladicky svěží. Když se tu objevila, byla dost zánovní a vyhlížela nějak příliš ustaraně. Na spuštěné její žaluzii byly stopy nějaké starší malby, jež, nemýlim-li se, kdysi představovala páreček něžných, kanárkově žlutých botek z nichž jedna byla prostší, s nízkými podpatky a druhá vyfintěnější, s vysokými špalíčky — nejspíše sameček a samička, Ale teď staroutu malbu, pozašlý výtvor neznámého mistra, snad přehlédnutím nějakého ledabylého a nedosti uvědomitého konservátora, prostě oškrábalia odrhli věchtem, milou skříň zasvětili jinému účelu a teď ji oblékají do nového, řekl bych svatebního roucha. Je teď krásně, přímo neod- dolatelně modrá, tak jako čerstvě natřená italská obloba — srdce se na ni směje. Nově natřená a vyleštěná leskne se jako panna — jen pro- mluvit! Však taky v sousedství všechna okna

jsou zotvírána a obsazena zvědavci, mého okna nevyjímaje — není divu: v naší ulici vlastně od předešlého léta, když jednoho čarokrásného. v měm loňském kalendáři červeně podtrženého dne na místě obvyklých a zaručených desiti kolo- vrátků hrály současně pouze tři, nic pamětihod nějšího se v nejbližším sousedství neudálo. Šťastny majitel nově obrozené skříně, již očividně těší radost ze života a z pozornosti, již v naší ulici vzbudila, dívá se na ni s pýchou téměř otcovskou — škoda, přeškoda, o tuhle záviděníhodnou radost mne osud připravil: na vlastní, třeba sebe menší výkladní skříň jakživ jsem se nezmohl. A právě teď by se mi zname- nitě hodila, při zahájení nové saisony mám na skladě pěkné, nejmodernější, velice trvanlivé látky na půvabné jarní novelly — právě, vždyt máme přece jaro a vím, po čem teď nastane největší poplávka. Pěkná látka k hezké, velmi moderní jarní novelle byla by tahle, již jsem na- šel mezi inseráty: „Který osamělý pán v stár od 60 do 65 let s lehčím neduhem neb nervo- vou chorobou, v zajištěném postavení, hlubš povahy, pojal by za cboť dámu jemných mravů. ne chudou, která by přírodním léčením chtěla jej pečlivě ošetřovati? Ctěné nabídky pod znač- kou“ — atd.

Tak na všech stranách jaro se již přihla šuje. V Čelakovského sadech za museem zazele nala se sice dosud jen jediná, včera natřená ta bulka, že „tyto sady odporučují se ochraně obe censtva“, ale již i jiné jsou toho neklamné do klady, že jaro skutečně již je zde. Jebo dech zavanul a budí hřejivé, nedočkavé touhy i v srdéčkách jiných, nejen v oné ideální by tosti jemných mravů, jež chtěla by se tak cele cele přimknouti k muží povahy stejně hluboké který však nesmí býti mladším šedesáti let, musí být v zajištěném postavení a při tom — na umření .. Najdou se, jak vidět, i v tom střízlivém zkaženém světě pořád ještě duše tak andělské, povahy tak ryze ideální. Snad jich není mnoho, ale jsou. Můj bože, sami ani netušíme, co mez námi hřišnými chodí po světě andělů! Ale ovšem, stává se, že člověk zaslechne někdy šelost porutí a myslí si, člověk bláhový že letěl kolem anděl. Avšak ohlédne se a vidi že se mýlil: nebyl to anděl, byla to jen husa Slalo se mi včera, v pravé poledne, že zne- nadání uslyšel jsem šelest peruti... Předešl mne dva zjevové rajští, smrtelné oči mě směly zblízka popatřit na samu krásu nadpozemskou jež zázrakem vtělila se v luzné dívčí bytosti v čarovné, pohádkové vidiny, jež ztělesněny zřídku jen zjevují se smrtelným očím pozem- šťanů: ta na levo byla, jistě byla andělem, ta druhá taky. Mám smysl i pro nadpozemskou. pohádkovou krásu: nemohu za tu vnímavost. není mou zásluhou, je to dar boží.

Zastihli jednou Sokrata, jak, procházeje se v Athenách, nelenil obrátiti se za hezkými děv- čátky, jež potkal a jichž krása jej okouzlile . U i- děl dvě pěkné Athéňanky a, mudrcem jsa, rád podivil se božské jejich kráse. Okolnost, že byl mudrcem a k tomu filosofem již hodně pleša- tým, pranie mu v tom nadšeném obdivu nepře- kážela. I řekli jsou ti, kdož jej stihli při tom. jak se za nimi otáčí: „Aj, i náš filosof točí s za hezkými děvčátky?“ A odpověděl jim filosoí řka: „Což právě hezká a nejhezčí děvčátka jsou jen pro blázny?“ Ale tedy o těch rajských zjevích, již zje- vili se mým očím smrtelným. Předešly mne, ty bytosti nadzemské, pojednou zmírnily vzdušnou chůzi, při níž ani země se nedotýkaly, obrátily se a jaly se mne smrtelného prohlížeti si ast tak, jakoby si prohlížely žatnik nějaký, nebo umyvadlo, nebo kávový příbor, nebo pianíno nebo kufr, nebo vůbec předmět nějaký, jak b vají ve výkladních skřiních. A anděl na levo. zjev pohádkový, zašvéholi! sladce, mně přímo do oči, a slova něžná, jež pronášel, lahodným- a sladkými byla jako manna biblická a, proná- šena hlasem opojně melodickým, zněla jako ča- rovná hudba harf andělských: „IIm, bože, spi

sovatel, to je ňáký zvíře!“ A anděl druhý, éthe rická bytost, zjev Vestálčin, hlasem neméně raj ským odvětil: „No tak vidiš, a furt jsi ho chtěla vidět — dyť na něm nic není. Spisovatel — to je štráchů!“ Šelest perutí zaniknul v dáli, oslněné oči m darmo hledaly kolem zjevy ty čarovné, jež náhle jako by se byly rozplynuly v mlhách. Jen hlas jejich sladký zůstal a dále zní mi v duši. Zje- vové rajští zmizeli, přeletěli, zanikli, v dál došelestil šumot bilých křidel. A přece, škoda, nebyli to andělé. Byly to jen andlělům podobné velmi, velmi roztomilé dámy. Trochu sice nevy chované, ale to nic nedělá. To je maličkost. ktorá ani za řeč nestojí. Ačkoliv, přece jen byly to snad bytosti nadzemské! Toto mne mýlí a utvrzuje v tom názoru: hledám ve slovníku, c je to „furt“ a co je to „štráchů“ — nikde nic. Patrně jsou to slůvka řeči jakési neznámé — snad právě oné, jíž pějí andělé ..

Nahoře jsem napsal, že každý začátek je těžký. Tak nějak, zdá se mi. Je věru ku podivu. i mně samotnému je nápadným, jak všechno, c napíšu, každé mé slovo je tak přiléhavé a mou- dré... Do Chotkových sadů jsem se v těchto dnech podíval, bylo k večeru. To víte, stare vzpomínky, jaro atd. Jaro probouzí lásku všude, kam se ohlédnete, již tolik je nedočkav touhy. Viděl jsem tam párek cukrujících se mi lenců — všechno se opakuje, dnes jako pře lety, lidé snad věčně budou se milovat! „On“ nějaký začátečník, seděl vedle „Ni“, nakloni svou hlavu k Její hlavě, ovinul Ji rámě kolem krku, a neslyšev mých kroků, chtěl Ji políbi na ústa — přece tomu snad rozumím? Ale by nešika nějaký, a jak se jí rukou hnal po šíji. shodil jí rukávem při tom klobouk, totiž málem byl by shodil — což pak takhle se líbá? Jakob skládal kufry s vozu? A když neumí líbat, za- čátečník, proč se do toho plete? Bodejť, mně bude někdo povídal! A že takový nešika alespon se tedy nepozeptá někoho moudřejšího a zkuše nějšího?

Kromě párků, v našich sadech v podvečen teď již houfně klokotajících, ať zcela nešikov- ných a začátečnických, ať z vyšších ročníků lásky, i jiné jsou toho neklamné doklady, že jaro skutečně již je tu. Noviny ohlásily, že dne 21. března ráno v 7 hodin vstoupilo slunce do znamení skopce — taky mohlo s produkcí po- čkat alespoň půl hodiny, aby si člověk zbytečn nemusil přivstával, chce-li být při tom. Ostatné. bláhové slunce se nejspíš domnívalo, že, vstou- pí-li do znamení skopce, provede kdo ví co ori- ginelního, bůh ví, jak strategický tah. A zatím naše osvědčená, od úspěchu k úspěchu trium- fálně postupující politika, kterou již dávno omrzelo, stále civiti jen ve znamení raka, o lru ani nemluvě — — Bodejť, to tak, budu mluvit o politice! A i nezavadím!

Ach ano, i letošní jaro mělo a má svá těžké, velmi těžké začátky. Ani se mu jaksi k nám nechtělo. Bálo se, že by si šatičky urou- salo v blátě. A panečku, bláta jsme tu měli, my v Praze i v předměstích! A tu najednou, když se již několik lidí v něm utopilo, bylo vy- dáno přísné nařízení, že zabláceným venkov- ským povozům nebude vstup do Prahy povolen, protože zabláceným jich zevnějškem velmi trp velkoměstský ráz ulic. Schválil jsem to pařízení a hned jsem se vydal po všech „branách“, abych se pozeptal, kolik takových vozů bylo za- drženo. Co byste řekli: ani jeden. Všechny totiz po nápravu zamazaly se teprve uvnitř města, v ulicích. A zákaz, jezditi se zablácenými vozy, týkal se jen těch, jež jedou do města, ne z Prahy ven. Zdá se, že i v naší ulici něco se zas děje- K panensky natřené skříní hoch, jenž zasvětil svůj život umění natěračskému, přistupuje se štafflemi, aby dovršil panenskou její krásu. P obou stranách skříně narýsoval mu pen mist dvě křížem přes sebe přeložené rukavice — mladistvý adept jeho umění má teď rukavice provésti v barvách. Jedna bude oranžová, druha