ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 b0047130-7673-11dc-9aa3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 27 celkem · entity: person 53, org 1, work 3, place 24
1 masthead
4. srpna 1907.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „Národních Listů“ k č. 214.
3 masthead
Strana 9
4 article Dle kalendáře a přírody.
Dle kalendáře a přírody. Chmýří v srpnovém vzduchu. Léto dostoupilo svého vrcholu. Je v ze- nithu svojí dráhy. Avšak ono dostoupivši svojí kulminace, překročilo výši svojí krásy a svého půvabu. Razgar — jak Rusové říkají — to jest plný rozmach a dovršený rozvoj, postrádá vždy už panenského půvabu, postrádá už smavé luz nosti mládí, okouzlující vnady květného rozpuku, postrádá opojné vůně prášného snoubení. Mládí tohoto léta uprchlo a nastoupila zralost. Lva, překypujícího mízou a bujně řvou cího v mladistvém žáru vášně, vystřídala klid- nější už Krásopaní. Zeleň touhyplné naděje ohnivý plápol milostné záře obestřelo zlato uklidnění, uspokojení, plodové zraní. Nejlibější kvití odkvello, nejkrasší nádhera flóry mizí- doba růží je ta tam. Ještě se arci nepěje senti- mentální »The last rose of summer — poslední růže prehajícího léta,« ale sláva rostlinné apo- theosy už pobledla. Harmonie sfér našeho ovzduší ztichla- odmlčela se kukačka, oněměli pěvci našich sadů a lesů! Viřivé melodie, unylé tlukoly a jásavé tyrády, spojené s tajemným šukáním ve šťavna- tém listoví nebo jehličí dozněly a s korun stromů nebo s houpavých větviček keřů pozdra vuje nás už jenom elegické ovrlikání a piskání Karneval zpěvného plactva se vybouřil zároveř s libánkami parádního kvItI. Láska vyvřela, plody zrajou.
Rus Láska the last rosa of summer
5 article
Planoucí, peřestá a jiskrná préle sť lučin je vystřidána pestrostí už skromnější, avšak — ještě není po vší nádheře, ještě zbývají mnohé krásy, hojné vnady a četné půvaby. Je doba prázdnin. »Už dávno !« vpadá m asi do řeči leckterý pan profe sor nebo studios. Vím, vím, ale my, bývali studenti z doby před- gaučovské, slučujeme stále ještě pojem počátku srpna s pojmem počátku prázdnin. Za našich dob totiž a ještě dlouho polom končíval školn rok dnem 31. července, kteréhožto dne se po slavném Te Deum rozdávala vysvědčení. T jest: na školách středních. Na universitách. kde tehda již panovala »svoboda vyučování a učení se«, začinaly také již tehda prázdni- ny, jak komu se libilo a byli již za onobo času profesoři i studenti, kteří si dovedli udělali prázdniny vůbec, po celý rok, po celáa to třebas dlouhá léta. Ale to nesouvisí s naším předmělem. Tedy počátkem srpna teprve zači- naly na středních a obecných školách prázdniny. na gymnasiích pro všechny žáky vyjma okta- váný, kteři se podrobovali maturitě. Ubozi ma- turanti vídali po skončeném Te Deum s pocho- pitelným smulkem v srdeích odcházeti na prázdniny všechny oslatní gymnasisty, kdežto jim teprve nastávala tehda ještě opravdu — hrozná tortura. Pisatel těchto řádků na přiklad dělal ústní maturitu teprve dne 12. srpna. Všichni páni profesoři a nepochybně také všichni páni sludenti uživající už aspoň čirnácte dní prazdnin a žně jsou v plném proudu.
T Deum
6 article
Žně! Také doba krásné poesie, navzdor mláti cím strojům a žentourům, jež na sto honů čp prosaickou střízlivostí a navzdor »obžinkáme které se nikde snad již neslaví, než tam, kd národopisná společnost má zvláště horlivého jed- natele. Vázání snopů, stavění panáků a svážen mandelů — panák nedovedl mandele aspoň zli- dové mluvy vytlačit — jsou a zůstanou navždy úkony, ozářené a provázené zdravou, veselou poesil . . . Zda-lí pak se ještě zachovala possie buchet z »jarého« žila? Vzpomínám dosud s rozkoší, s jakou nedočkavosti jsme naléhali, aby sklizeně jarní žito rychle vymlácenoa semleto bylo, z jeho »výražku« pak aby ne- prodleně napečeno bylo buchiet, které tak la- hodně voněly a tak delikatně chulnaly! Marně jsem si vždy lámal hlavu, čím to, že čerstvé jarní žito tak zvláště vkusné výrobky dává a že lahoda ta postupem času rychle mizí . . . přece je prostonárodní vysvětleni zeela nal snadě; mládím je to! Mládí zpravidla voní a chutná, kdežto . . . však nesmím zde nikoho uraziti, ani sebe! Jenom ještě otázku: zná ještě někdo pochoutku buchet z mladého jarního žita? Č opanovala již do poslední chatrče uherská pše- ničná mouka číslo 00?
7 article
Ale aťsi! I bez buchet z »jarého« žita jsou zně dobou krásnou. Cepová tercetta a kvartettu hlaholí dosud vesele ze stodol — z malýeh proto, že na stroj není dosti mandelů a z vel- kých aspoň nějaký králký čas, k vůli slámě na povřísla. Čeho dříve býval nadbytek, zachovala se už téměř jenom upominka nebo ukázka, ale nechť si — dobrého po málu a mlatecká possie jenom když aspoň jako mastná oka zdobí mísu sklizňovou. Čtenář pozoruje už asi, že jsou tyto řádky psány na venkově, v nejbližším soused- ství doškové střechy nad mlatem Tedy žně, trochu zamoklé, ale přece žně Však jeslě více: začátek saisony honební — zajíci a koroptve třeste se! Celé moře svůd- ných představ a vzpomínek rozviřuje se při slo vech: střílení v polich je volno! Kdo by téch obrazů a výjevů neznal! Venkované je znaj všichni a v městech skoro všichni buď z vlast- ních střeleckých výprav anebo z ústního a ti- štěného podání, o zdařilých a nepodařených anekdotách ani nemluvě. Střelci v polích jsou pikaniní živou stafáží méně malebných krajinek, jejich výpravy pestří život venkova, oplodňují fantasii loveckých »básníků« a zbystřují vtip našich humoristů — proto budiž lovecká sezona srdečně vítána ! S počátkem honební doby spadá v jednu dobu druhá, vznešená perioda »výsoké« sezony svělových lázní. První, takřka hebrejská řada společenské noblesy odbyla si svoji vyso- kou lázeňskou sezonu v červenci. Druhá výzva. v níž se nalezají panovníci a vladaři, presiďenti republik, ministerští předsedové, ministři a různí magnáti, přijiždí ke zřidlám a koupelím teprve nysí, jednak aby mělo panstvo přiměřenější sobě »prostředí« — luze krásné slovo! — jednak také, aby jeho dámy nemusily s krasavicemi vy- voleného národa namáhavě konkurovati v oln briliantů a v těžké nádheře na odiv stavěných — spodniček.
Ted
8 article
Léto v plném, zralém rozmachu ukazuje všude svoje bohatatví, svoji hojnost a vynáši poslední trumfy svojí plodnosti. Četná pole pla- nou ještě zlatem těžkých klasů, na jiných bují už ze strniště šťavnatý jetel a opět jinde začínají se již znovu zelenat rychle zorané lány. Ještě buji nesčetné druhy rostlin a dostavují se po- zdější poslové královny květeny. Ale nejenom v říši bylin, také v milionovém carstvu živeny je všude ještě ruch a šumné hemžení, a také zde objevují se noví příchozí. Je luzný, lahodný, teplý večer. srpnový. Slabý větřik přináší různé kořenité vůně. Na východě povznesl se nad obzor zářný kruh mě- síce. Vše kolem usiná, ale vzduch pojednou oživuje: jako nějakým kouzlem přivolány, noři se z večerních stínů bílé mouchy a rozpínají svoje podlouhlá křídla v hebkém, střibrném jasu luny. Vždy více a více jich přibývá, vždy čet- nější jich roje prosýpají se stinným soumrakem a vždy hustší obláčky jich přinášejí klidné vlny večerního vánku. Jako krouživé chomáče sražené bílé páry víři nám nad hlavami v tisících, sta- tisících a snad milionech, hemží se v nezměrném tlumu, bez šelestu a šumu, srší ve kruhových a vinutých čárách, prohánějí se, laškují a zápoll. až únavou na nás dolů spadají, v úhledném ještě, hravém, jako milostném tanci a víru. Záhy pokrývá se všechno jejich bělostnými tělíčky jakoby to snih hustě padal aneb jakoby kvetouei jižní stromoví nás zasypávalo svým pelem. Ráno pak je půda jimi pokryta jako hustým jiním.
9 article
Co zničilo ty nesčetné živůtky? Světlo luny, záře svítilen a ohňů anebo skutečně předčasný mrazik , nikoli: jenom několik hodin života je dopráno našim jepicím. Vsak znáte ten poutavý zjev z říše okřidleuého hmyzu! Jepice po čas svého žití nepožívá žádné pozemské potravy; ona nemá ani vyvinutých úst a žije toliko vzduchem láskou. Život jepice je kratičký, ale řady let po- třebuje příroda k jejímu rozvoji. Samičky, kte rých je oproti samečkům nepatrná menšina, ne- staví hnízd a nedělají děr do země; nemaj vůbec ani času starati se o umístění potomstva a pouštějí tedy vajíčka prostě a rázem do vody Z těchto vajíček vyvinují se rychle Iarvy, št. hlá válcovitá, střelhbité se pohybující žravá zvířátka, jež si do pobřežních stěn vrtají několik centi- metrů dlouhé chodby, ze kterých pak konaj loupežné výpady na malá vodní zviřátka a do kterých se pak sama před svými nepřáteli ulikají V dlouhé době svého vzrůstu svlékají několikráte »kůži«, Z larvy vyvinuje se kukla, kteráž po příchodu teplého počasí na povrch vody vy stupuje, zde ještě jednou kůži svléká i s křídly, jediný to připad ve vývoji hmyzu- a konečně odhodivši obal ve vlhké trávě sou- mraku očekává, aby se pak na ozdobných kří dlech jako lehká moucha do výše povznesla. Hromadný vzlet jepie děje se vždy jenom v ur- čitých dnech, hlavně v měsíci srpnu a to množ- stvím takovým, že napadaných jepic obyvatelstv některých krajin užívá k lovení ryby aneh i k mrvení poll. Následujícího večera meškáme na malé mýtině nehluboko v lese, na jižní stranu roze- vřeném.
Iarva
10 article
Je velmi teplo a povětří docela tiché Obloha je lehce zastřena vlnitými oblaky. Dés nikterak nehrozí, ale měsic probírá se jenom v dlouhých přestávkách z volně plujících mrá- čků. V našem stanovišti je tma. Rozeznáváme jenom obrysy houštiny, jež nás obklopuje. Jinak skoro nic. Pojednou rozsvítilo se cosi drobného v trávě; jakýsi zelenavě zářicí bod sálá do kola měkkým, magickým světýlkem. Než jsme se tomu líbeznému zjevu náležitě podivili, kmitla se kolem našich hlav zelenavá jiskra, za ní druhá, proti ní třetí, potom stranou ještě dalších několik a tyto jiskry nebo drobounké svitivé ku- ličky poletují rozmarně semo tamo a chvílemi tak rychte, že se zdá, jakoby se to souvislé ohnivé linie ve vzduchu všemi směry roztáčely. proplétaly nebo svijely — jsme v reji světlušek nejlibeznějšího nočního kouzla v pokročilém létu. Také velké žhavé body dole v trávě nebo v mechu se rozmnožily, ale nehýbají se z místa. Tatáž do zelena jiskříeí světýlka na zemi i ve vzdüchu, ale dole klidně utkvělá, nahoře však vesele kroužíci. To divadlo všichni znáte. Kolem našich hlav prohánějí se, jako v bujném veselí, nepa- trní, sotva centimetr dlouzí broučkové, kterýmž matka příroda také jenom krátkého života do přála a dole na zemi leží nebo lezou pomalounku jejich o něco větší, ale nemotorné samičky, po- dobně spíše llustým larvám, než vyvinutým již broučkům.
11 article
Však nejsou také, u porovnání se samečky úplně vyvinuty, majíce jenom zakrnělá, k letu neschopná křidělka. Za to mají samičky vzadu na žlutém břišku šest svitících orgánů čili apa- rátů, kdežto samečkové jenom dvěma jsou ob- dařeni. Samičky svití tedy silněji a nezřídka tak ostře, že se písmo, k nim přistrčené, dá čísti, ba že jejich sálavé paprsky i skrze měď a hli- ník čili aluminium na fotegrafickou desku ješti znatelně působí. Čím a jak tato zvířátka svitl, není dosud zjištěno — učenci pronášejí o tom jenom domněnky. Za to ví se již určitě, že různé, silnější a slabší sálání světlušek za účel má, aby se pohlaví poznávala a k sobě vábila. Světlušky svítí vůbec jenom v noci; za dne ne- docili se u nich žádného sálání ani v docela temném prostoru. Vložíte-li několik samiček do skleněné láhve a vynesete tuto večer do přírody. začnou záby samečkové k této láhvi se slétata kolem ní kroužit. Chytite li několik těchto sa- mečků a vpustíte je k samičkám do láhive, začnou samičky v láhvi neobyčejně prudce zářii — čímž účel celého záření je vysvětlen.
12 article
Však nesmím takovýmito výklady čtenáře dále nudit. Jenom ještě něco pro rybáře Svě- tlusky do skleněné láhve nebo koule uložené lá- kají prý znamenitě rýby do sítí nebo k udicím, a tu vnucuje se mi upomínka. Slavný kdys pianista Lešetický vypravoval nám v Petrohradé, že chytá s velkým úspěchem ryby pomoeí lesklých, nově ražených rublů, a Mikuláš Ru- binštejn doložil: »Z čehož je patrno, že u náe nejenom činovnici, nýbrž také ryby na rub berou.« Docela pak na konec ještě hádanku čil 1šarádu : čím a jak podobají se mnozi lidé je picím a čím zase jiní světluškám? Kdo nic moudřejšího na práci nemá a na letním bytě meškaje pro děšť snad z domu nemůže, necht přemýšlí! Jistě dospěje k přesvědčení, že by se u nás toto thema nesmělo za domácí úkol dát ani ještě oktavánům. Mám to pensum já pro- vésti? Učinil bych tak s radosti, kdybychs nebál, že by mi pak i leekterý velmi shovívavý čtenář jak náleží — vynadal. Nemo.
Mikuláš ruthenium Nemo
13 title
Čekáni.
14 article Napsal V. Jiskra.
Napsal V. Jiskra. Je to krásný pocit, míti dceru, hezkou dceru a jen jednu. Vždycky býval pan Filipek s pocitem tím i s dcerou spokojen, ale přišla zvláštní, dosuo nepocítěná, ač dávno očekávaná chvile, že pa Filípek byl více nežli spokojen, n byl roze chvěn. Ze se dcera libí, věděl, že se jednou vdá vědél, ale to byly samé neurčitosti; teď však se stalo něco skutečného, co ho zeela překvapil právě tou příchutí skulečnosti. Pan Filípek polkal přítele, takového přítelo pohádkového, kterého dvacet let neviděl, ježto přítel meškal mimo vlast. Nebyl sice v Americe aby tam dělal peníze, jak Američané říkají, ale podařilo se mu i v Evropě v jihoslovanské zem nabýti pěkného jmění. Vrátil se se ženou a sy- nem, a ten syn právě představoval onu skuteč nou příchuť páně Filipkovu, neboť seznal Fil pek, že hledá přitel svěmu synu nevěstu, dívku biblickou, skladiště všech cností a líbezností. V té chvíli ozval se ve Filípkovi otec. Taková dcera jest jen jedna na světě; co se ctností týče. stačí, že on jest oteem dotyčné dcery, a jinak ji má v medaillonu u hodinek, ať se přítel po- dívá.
V Jiskra Filipka Filípek Američan Filipkův Fil Amerika Evropa
15 article
Filipka byla hezoučká (Filipka se jmenovala po přání otcově, aby se jméno rodinné aspon křestně v přeslici udrželo), tuze hezoučká,a což je dnes velkou vzácnosti, z její šibezné tváře se dívala i první podmínka, kladená přítelom v budoucí snachu. Oči jako čisté studánky, riy ve skromném, skutečně něžném úsměvu, celí tvář, jevící klid, vytrvalost a charakler. „Příteli, to děťátko je anděl, jsem šťasten, že jsem tě potkal; nic neřikej, já také ničelie neřeknu, ale v nejbližších dnech k vám odpo ledne přijdeme jako by nic a budeme viděti.“ Radostně se oba přátelé rozešli. Neřekl doma ničeho ze svého plánu, jen vylévali veliké nadšení nad potkaným přítelem a jeho dcerou resp. synem. Ale buď vylévali přílis neopatrně nebo jsou mladí lidé nadání zvláštní cítivosli i Filipka i přítetův mládenec byli rozčilení a roz tržiti z opovězené návstěvy.
Filipka
16 article
„Kdy přijdou, tatínku? Dnes je neděle. „První dni tohoto týdne, Filipinko, a my slím, že zejtra. Ať přijdou nebo ne, připraven býti musímě, uchystáte kävu a koláče, nics ná- kladného, docela prostě, po sousedsku. Koláče přinesu sám, až půjdu z úřadu, od cukráře-“ Celou cestu z úředu přemýšlel v ponděl pan Filípek, jaké koláče asi přátelé rádi. S po vidly on sám nerad, nejspiš že přátelé je tak neradí, pro případ ale, že by je přece rádi, ve- zme asi čtyři. S mákem on už trochu radši. vezme jich osm. S tvarohem vůbec rád, těcl vezme šestnáct. Nejlepší jsou se zavařeninou, těch koupí třicet dva. A snad bude dost . “ .. „Ty's dnes nějak červená, Filipko...“ škádlil dcerku, když přišel domů, ale byl rád, žeje dnes zvláště hezká.
Filípek Filipka
17 article
Maminka chystala s tlukoucím mateřským srdcem kávu, smetanu, cukřenku, lžičky, kofli- ky, a pořád nemohla spočitati, kolik čeho potře- buje. Vždycky něco odnesla, zavřela, a pak te zase hledala. Blížilať se třetí hodina, mohli při- jíti každé chvile... A srdce jí tlouklo v očeká vání ještě silněji a zanášela si všechno ještě dů kladnéji. Filipka zatím stála rozechvěna pře zrcadlem, strhávajíc kvapně růžovou pentličku s krku, napadlo ji, že jí nesluší; uvazovala oče káváním třesoucími se prsty bledě modrou. Cink! — Filipka v pokoji sebou trhla, ma minka v kuchyni pustila prázdný hrnek.o „Podívejte se, Antonie, kdo jde?“ porou- čela pokud možno lhostejným hlasem paní Filip ková, jsoue u dveří dříve než Antonie. „Poroučejí řetkvičku!“ ozval se vysoký hla sek. „Nie neporoučím,“ osopila se po přestálén leknuti ze zvonění paní Filípková. „Kluk, zvon jako velký člověk! Zeňte to vždy hned ode dveři, Antonie, darmo se člověk lekne!“ „Kdo to byl?“ ukázal se ve dveřích Filípel s novinami v ruce. „Ale řetkvička,“ odvětila mrzutě Filípková „To je rota, ničeho nekupuj jaktěživa, o školních děti zvláště, podporuje se jen tuláctví Já myslil, kdo ví kdo to je...“ leou bvroddn
Cink Antonia Filip Filípková Filipka
18 article
„Vždyť já také?“ Filipka se nepřišla pláti, kdo zvonil. Kdyb to byli oni, už by byli v pokoji, už by je slyšela. Ale ulekla se! Aeh, proč tatínek mluvil, jak by... Ten mladý je prý takový snědý a hezký ani nevypadá jako zdejší. Filipka nepovážila, jak svým myšlením sni žuje své spoluobyvatele mužského rodu. Pan Filípek se zase usadil s novinami do lenošky. Kozli vědí, čeho se dnes všeho dočetl Turci přepadli chicagskou universitu a student ky z Walsh-sehool pořádaly jarní slavnos v Cařihradě; papež si objednal deset automo- bilů, ilalský král nechce jísti nežli zeleninu Češi porádali v Praze buml a třicet Němiců bylo b žen olanom oo zatčeno... Pan Filípek unaven odložil noviny. Něja ed jim dnes nerozuměl. Cink! — Vylíti. Sešli se s paní a s Antoni u dveří o lei n nitngní dolazůt a l „Koupějí rohožky!“ doloa dolnse „Zavřete!“ pronesl Filípek Mtě k Antonii. Byly už čtyři hodiny. Filipek měli halad. „Marie, našvačíme se, nežli přijdou, mů- žeme pak jísti ješté jednou.“ Paní Marie nikdy nenamítala ničeho prot svačení. Filípék prohlížel koláče, jestli béznl ubli- žení vzhledu bude možno odějmouti koláč. Šk to, i vybral si ten nejhorší, povidlový, Marie také, Filípka také. nnonl „Je dobře, že jsme si vzali povidlové. myslím rozhodně, že oni je neradi,“ mluvil ote- rozvážně.
Filípek Walsh Čech Cink Antoň Filípek Mta Antonius Marie Filipka Turec Cařihrad Praha
19 article
„Ale, Filípku, ter jeden je jako nic, jestl pak jich nebude málo „Nu, prosím tě, kdyby jich snědl každý doset, je to — oni tři, my tři — šedesát koláčů a šedesát jsem jich koupil. Ale nebudou pře jísti po desiti, vždyť znají způsob a naložiti jnko oráčům mísu do stropu také nemůžeme. — Te si vezmu jeden se zavařeninou a vy také, povi dlový dej Antonii, zdá se mi, že je jich na míse trochu mnoho, nevypadá to dost slušně. Ube reme několik. Nežli upravil pan Filipek mísu, že vypadale slušně, sklonila se pátá hodina. „Poslyš, manželi, kdyby nakrásně ješto přišli, nemůžeme už dávati svačinu, vždyť bude pomalu čas k večeři,“ řekla paní Filípková. Rozechvění ji opustilo, i jednala už zase klidně jako jindy. „Nu, v tom případě nemusíme koukati n vzhled a sníme je všechny, vždyť jsou jako nie mně se zdá, že by jich šedesát bylo vlastně málo. To máslové těsto je samý lupen, v ústech se koláč smrskne na čtvrtinu původní velikosti Dnes už, mystím, nepřijdou. Nalij tu druhou kávul Stalo se „Víš, Marie, jsem rád, že nepřišli. Udělal jsme jako zkoušku na svačinu s nimi a vidíme že musí býti více koláčů. Zejtra jich vezmu o polovinu víe. Hosté opravdu dnes nepřišli. Ale v úter je očekával pan Filípek jistě. Koupil koláč o polovinu více než na včerejšek, jen povidlov nechal v původním počtu. „Víš, manželi, žádné čekání, když přijdou budou tu, to nejde jako včera — „Jaké pak čekání, ale připraveno mít musís. Paní Marie neodpověděla, umínila si, že se nebude již nepokojiti, kdo ví, jestli se vůbe Filípkovi něco nezdálo s celým ženichem.
Filípek Antonius Filipka Filípková Marie
20 article
Ale jak přišlo půl třetí, bylo zle. Roze- chvění, kde se vzalo, tu se vzalo. A v pokoj Filipka přeměnila už sedm pentliček všech ba- rev. Pan Filípek dnes vůbec více nečetl, mě v těle určité tušení, že přijdou každé chvíle. Ale oni nepřišli. V mrzuté náladě snědla rodina za pomoe Antonie ponenáhlu koláče. Usnesli se oba manželé, že už rozhodn nebudou ničeho chystati. Kdy přijdou, přijdou Ale ráno nazírali na věc jinak a Filipek se rozhodl, že koláče přinese „Vlš, Marie, do třetice všeho dobrého, uvi díš, že dnes přijdou. Já se sice pomalu stydín před eukrářem, ale co dělat, dnes ještě vše na chystáme. Nachystali. Antonie byla poslána na půdu by neviděla třetího rozechvění. Ale přišla s půdy a situace se nezměnila. Byla poslána do sklepa I ze sklepa se vrátila v situaci nezměněnou. Ne chali ji tedy doma, byloť půl páté a v těle měl jistotu, že hosté nepřijdou. Také nepřišli. Manželě šli do pokoje- „Marie!“ postavil se Filipek, jako když chce důstojník dáti vojáku naučení, „jestli ne- zlámal někdo z nich nohy, nebo . . . zkrálka není-li v tom něco velikého, je s naším přátel stvím konec. Jsem k smrti uražen co přítel. manžel a otec. Nebude-li omluva rovna velikost urážky, je konec, konec, nadobro konee. V duchu si představoval Filípek, jak zejtra. ve čtvrtek, přijdou, jistě přijdou, protože ne- bude nic uchystáno, tak to bývá, ale Filípek se bude tvářit uraženě a chladně. Když se řekn. první polovina týdne, nejbližší dny, nemůž se mysliti druhá. Čtvrtek patří do druhé. Celý den, hnod od rána, měl Filipek ura- ženou tvárnost, Filípková vlivem sdělení též, ale zbytečně. Přítel nepřišel.
Filípek Vlš Marie Antonia Filipka
21 article
Napjatě se o nich mlčelo. Filípek se eíti vinným, že něco spískal, Filípková byla velm dotčena, Filipka pak se hněvala na ty cizí lidi kteří způsobili v rodině výtržnost. V pátek sla Antonie odpoledne mandlovat prádlo, Filipka si zavázala šátek na babku oblékla starou kacabajku s krátkými rukávy takovoutéž sukni a data se do mytí oken. Zdravý tento tělocvik provozovala každého týdne. Když nalévala čistou vodu do vědérka, cinkl zvonek Filipka běžela s hadrem v ruce Antonii otevříti Očekávaná Antonie však sestávala ze tř osob. Filipku řízlo v srdci, zčervenala jako kro- can, pustila hadr a utekla do pokoje. 1 „Tatínku, jdéte ven, jděte ven, oni jsou tam. Takhle mě viděli, to je hrůza. a koláče tu nejsou!“voe em 11i Filípek vyskočil a běžel ven. Ve chvíli vedl přítele se ženou i synem, snědým, statným jo- nákem, „příchutí skutečnosti“, a zatím, co přítel vyprávěl, proč nemohli přijíti dříve, Filipínk se oblékla, Antonie se vrátila, maminka všechne schystala, a tak se vše obrátilo v dobré. Jen mi- zerná Antonie přinesla samé povidlové koláče ráda je, bídnice, jedla, i skoupila ve třech ob chodech dohromady osmdesát povidlových ko- láčů. or Na štěstí pro ni rozvíjela se v pokoji taková zvláštní, kräsná nálada i situace, že nejensi pan Fitípek nevšiml, jaké jsou koláče, ale vše chny takměř putovaly zpět Antonii do kuchyně A co po návštěvě, milé návštěvě, všich v pókoji růžově hovořili, skládala v kuchyni An tonie jedon povidlový koláč po druhém do svých útrob. Když ji napadlo, že bude po nich sháňka, utěšila se: „Ale pán povidlové nejí a pak,tř dny byli živi od koláčů, mají dost!“ ne
Filípek Filípková Antonius Antonia Fitípek Filipka
22 article Už je vyhráno
Už je vyhráno bov 3n
23 article
Ze zátiší v Českém ráji.b e V nejlepší, přímo růžové náladě vytrácej se ráno hloučky „lufťáků“ všemi směry do lesů Nedůvěřiví jenom nejbližší okoli za cíl zvolili Valdštejn. Sedmihorky, Hrubou Skálu. e — Což kdyby se dnes opěl spustilo, nen čemu věřit! Je to kříž letos Olec v Podháji shovívavě slyší po patnáclé známě stesky na psí počasí, ale má dnes potěchu pro každého, Ukáže k obloze a povídá: „Už je vyhráno! Vypršelo včera čtyřicet dní Medardo vých — va jel deu vd A vskutku prognosa zdá se býti správnou. Z roztrhaných mračen úsilně prodírá se slunce. vzduch se otepluje; i barometr o půl milimetru vystoupil, černý huňáč Rek dnes trávu nekouše Sned — snad už je vyhráno. Lesy ovšem vážno mílči, ani listek se nehýbá, z rána divné to zna moníl — Jsou zmateny aprilovým počasím, ne chtějí si zadat. — Kozákov se mračí, v mlhách se topí. — Ach, ten se kaboní letos ustavičně na český kraj! Kdo by ho dbal! Obavy rozptýleny, odvaha roste. Našli se smělci, kteři poputují na Vyskeř, na Trosky. Poclední hlouček vychází a hned za plotem babička shrbená do cesty se mu vpletla. Eh, kdlo by dbal pověry — baba sem, bana tam! Jestto i vaším údělem, slečinky běloučké, dočekáte-li se tak požehnaného stáří. — Zaplať Pámbu tisíckrát, mladí pánil lehtá příjemně její dík štědrého pensistu. — Pěknou cestu budete míti dneska, slečinko! lichoti babka kulaťoučké paničce. Se smíchem, rozveselena, ztrácí se společ- nost v šeru lesa.
Valdštejn Sedmihorky Podháj Vyskeř
24 article
Hodina, dvé minuly, seenerie nebeská po- vážlivě se změnila. Špinavé mraky vyrostly nad lesy, vali se nízko v samých korunách stroma a již zafičel severák od skalního města. Lesy hučí, sténají, drobná prška mění se v lijavec. Výletnici vracejí se chvatně do Podháje — promoklí, se špatně tajeným roztrpčením. Sp lečnost prořídla, nevrátili se všichni, kdož ví, kde našli přístřeší. Přibíhají turisté, i několik dřevorubců hledá útulek pod hostinnou střechou pensionátu. Marně otec těší, hovor se nemůže probrali v jasnější tóny. Kroužku při obědě sedícímu předčítá pa inženýr z novin nejnovější zprávy: — De mili- onů jdou škody povodněmi způsobené. Na Ryeh- novsku povodně — neregulované Lábe rozlilo se krajem, zničilo pole, luka — S utajeným dechem kolem naslouchajía Mary, služka radovic, v koutku tlumeně pláče. Je z Vamberka... Dítě ji prozradilo, ubíhá ven. — Mně ještě jednu!“ zlomeným hlasem volá u stolu dřevařů vychrtlý člověk. „Ještě dva dny deště a bude zbytečno sekat, shnije nám všecko — Prosím vás, kdo byl Medard? vyzvídá slečinka jinde na svém protějšku. — Na sedm bratří nekáplo a přece nen hezky! Žena urousaná, umazaná, s košem třešní na zádech, vtlačila se do dveří. Děti ji obklopily. za chvilku má vyprodáno. V rohu jizby sedí osaměle dva turisté. Pro- moklí jsou, suší vaky, pijí likéry a zuřivě pií vzdechy na pohlednice. Mraky se roztrhly — zase slunce nesměle vykukuje. Na verandě mládež v zoufale hříšně resí- gnaci dala se při pianě do tance. Pak má býti hezky! A přece — mlhy se zdviliají — nic netrvá věčně — snad už je vyhráno! F. J. Čečetka.
Láb Maro Medard F J Čečetka Podháj Vamberk jít mit
25 article Různé zprávy
Různé zprávy — Memolry hraběnky Tolstojově. Pelrohradský žurnalista A. Ismailov byl nedávno návštěvou v Jasné Poljaně a při tom se mu dostale zajímavých zpráv o memolrech choli hraběte Lva Tolstého. Jak hra- běnka sdělila, pracuje nyní na svých memoirech, jež počínají jejím dětstvím a sáhají až k r. 1885. Hra- běnka nebyla skoro nikdy od svého manžela vzdálen a její korespondence s ním nemá tudíž významu. Materiál, jehož ke svým pamětem používá, není velký. „Často mohu užíti svých listů, psaných sestře, vyprávěla hraběnka, „v nich jsem někdy vyličila upřímně a podrobně náš život. Pozdějí odevzdám cetý svůj materiál historickému museu v Moskvě- Tázala jsem se, zdali by listý, zaslané Lvu Nikol- jeviči se všemi možnými olázkami, měly pro museum zájem. Bylo mi odpověděno, že vše, co s jeho jmě- nem souvisí, má zájem, poněvadž podává obraz do- by, v níž Lev Tolstoj žil.“ — „Ilodláte memolry uveřajniti, až budou holovy?“ tázal se Ismailov. „Před svou smrtí sotva. Jest trapno mluvili o sobě samé a jsou tu příliš inlimní záležilosti. Také se mluví o osobách, jež teprve nedávno vystoupilya působily. Ne, raději teprve po mé smrti.“ Lev Tol- stoj napsal kromě své historické novely „Iladži Mu- rat“, jejíž děj se odehrává na Kavkaze, a která byla již před několika lety ukončena, ještě mnoho jiných prací, ale, jak pravil, nedá je za svého života (isk- nouti.
Tolstojův A Ismailov Tolstý Nikol Tolstoj Ismailov Poljana Moskva Kavkaz Lev Tolo
26 article
= Wallmanova polární výprava. Z Kristianie se sděluje: Prudké bouře na Špicberkách požkodily Wellmanovu balonovou budovu tou měrou, že doba odplutí k severní točně musí býti odložena. Až do 4. červ ence panovale na slanici u virgoského přislavu pěkné, liché počasí a plipravné práce rychle pokra- čovaly. V balenové budově byla vzducholoď monto- vána a počátkem července byla skoro již hotova, tak- že za několik dní mohlo se počíli s plněním balonu. jež vyžaduje 3—4 dnů. Tu nastala 4. července od- poledne bouře a pochroumala velice balonovou bu- dovu. Tato mohutná, 50 melrů dlouhá, 25 m šmroká a stejně vysoká budova jest zholovena z trámůa prken a byla úplně pokryla plachtovinou, takže s vichr o ni prudce opíral. Konečně povolil pod ohrom- ným tlakem poslední trám dřevěné konstrukce, takže se část slfechy sřítila, při čemž bylo mezi jiným poško- zeno kormidlo vzducholodi. Každý hleděl se co nej- rychleji z budovy zachrániti, Wellman však nepozbyl rozváhy a s pomocí inženýra Bannenmana učinil ihned opatření, aby budova byla podepřena. Nebyla to snadná práce, neboť celá budova praskala a hrozila se sřítiti a kromě toho padaly shora větrem odervané kusy dřev. Přece však podařilo se budovu zachrániti, a když bouře ustala, započato s odklízením trosek. Na budově bylo však třeba oprav a Wellmanova lod „Friilijol“ přivezla z Tromsö materiál. Opravné práce zatím značně pokročily, ale přes to i tato druhá Welímanova výprava ztratila mnoho drahého času takže na vzestup lze pomýšleti teprve v prvním tý- dnu srpna a později než v polovici srpna jest vzestup vůbec nemozný.
Wallmanův Wellmanův Friilijol Kristiania Špicberky
27 article
= „Moc zpěvu.“ Z Paříže se sděluje: Čínský sluha známé pařížské operní pěvkyně mme. Vara- desse jest velmí radikálním kritikem evropského pě- veckého umění. Tui Si IIu spáchal v posledních čírnácti dnech neměně než tři energické pokus sebevraždy. Nejprve požil otrušíku, ale vlili do něho zavčas prostředek pro vrhnutí a Tui Si Hu mustl dále žíti. Otrávil se opiem, ale opět se mu do toho vpletlí lékaři. Konečně učinil poslední zoufalý pokus a vrhl se s okna druhého patra. Ale nepočítal s pa- rižským pouličním ruchem, padl na polštáře kolem jedoucího aulomobilu a s lehkým poraněním viděl s opět ke svému zklamání upoulán k tomuto slzavému údolí. Dopravili jej na policejní strážnici a tam Tui Si Hu olevřeně prohlásíl, co mu ztrpčilo život, Pě- vecká cvičení jeho velitelky urážela jeho vkus! „Míme. Vadesse příliš vyje,“ vzdychal ubohý, „vyje celý den a chci raději zemříti, než bych to děle poslouchal.“ Zpěvačka se usmívala, chápala úplně svého ubohého Tui Si Hu a pošle jej domů, do Nebeské říe. sp
Hu Paříž Vara