1
masthead
Ročník XXXXVIl.
2
masthead
V Praze, v neděli 4. srpna 1907.
Praha
6
article
Na ranní n odpol. listy
předplásí se;
v Praze v aduaisistrani
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s droji čenáškou
na peäate
Ba čtnt Lds . . . . 7 K 60h
ve mlialkáck:
. 2 K 00 h
na nliie
Pošton:
na měsíe. . .
na čtvrt lsis . . . . 9 k o0
s dvají aísilkou
as
n nt áe
Praha
7
title
Dnašní číslo pre Prahu le o 16 slranáck.
8
article
Otázka sněmu českého a Němci
Otázka sněmu českého a Němci
Více než 44 let tomu, co zahájili jsme
proslulými řečmi našeho historiografa Frant.
Palackého a Karla Sladkovského
na sněmu českém svůj boj proti nespra
vedlivému volebnímu řádu Schmerlingovu,
odkrývajíce neslýchané křivdy jeho » rolební
geometrie« vůči národu našemu, jakož i kruté
sociální zpálečnictví jeho, deptající rovné
právo občanů před zákonem obmyslnou
fikcí t. zv. »zastoupení zájmů v .
aby mohlo býti obyvatelstvo země libovolně
a tendenčně roztříděno na různé.
větším neb menším lilasovacím
právem nadané kasty tak, že pravá
vůle skutečné jeho většiny naprosto nemohla
volbami dojíti výrazu. Přes všechny naše
pádné důkazy a přes všechny naše apely
na svědomí, počestnost mužnou a spravedli.
vost, němečtí poslanci tehdejš
pospolu s velkostatkáři zamítli návri
Palackého, hájíce výsadního svého nadpráví
a toho libovolného schmerlingovského »inte
essenvertretungu« s vášní a urputností ob
ročníkův, obhajujíeích svých tučných pr
bend. —
Minulo od vášnivého toho prvního zá-
pasu, jak dotčeno, přes 44 let — slušnát
zajisté doba celého pokolení: a jaká pohnutá
a veliká doba pro všechny těměř národy
evropské. Rámec stati žurnálové jedva by
stačil na pouhý výčet té ohromné řady vý-
značných událostí, dějův, převratův, válek
revolucí, reforem a proměn politických, so-
ciálních, hospodářských a kulturních, jimi
naplněny jsou dějiny této periody od r. 1863
po naše dny-
Avšak onen nespravedlivý, zabořilý vo
lební řád Schmerlingův trči zde vším svým
bezprávím krutým, se všemi svými křivdami
neslýchanými pořád ještě jako stará
hradní lidomorna na chlumu po
rostlém mladým lesem — a dnešní němeč
epigoni tehdejších Wolfrumů, Brinzů, Herbstů.
Němec
František
Palacký
Sladkovský
Schmerlingův
Wolfrum
Brinz
Herbst
9
article
Höflerů — staví se na stráž a obranu feu
dální té barabiny s toůže »starogermánskou
vášní a s těmitéž zrezivělými halapartnami.
jako tenkrát tatíci němečtí na úsvitu roku
1863
Vzpírají se spravedlivé, demo
kratické volební opravě feudální
ho toho volebního řádu Schmerlingova dnes
po 44 letech těmitéž důvody sobeckými jako
tenkrát; byli by prý blázny, aby svolili kdy
ku volebnímu řádu pro sněm český, spočí
vajícímu na zásadě vše obecného
rovného hlasovacího práva všech
svéprávných a zachovalých obyvatel země
české Neboť tím by se octli na sněmu če-
ském v menšině jedné třetiny proti dvěma
třetmám českých poslancův — a to jest jim
pomyšením hrozným. »Tomu se my Němci
nikdy, nikdy nepodrobíme!« volají kra-
jinské listy německé z suzavřeného jazyko-
vélio území« sborem do Prahy i do Vidně.
Český národ, osídlený v této zemi
dvoutřetinovou většinou, musil
sobě po 46 let dát libit křivdu, že byl na
sněmu vlasti své odsouzen k trvalé nebodně
menšině 97 poslanců mezi 242, ale němečti
milostpáni, jichž národnost nedosahuje v zemi
ani 37 procent, nechtěji býti na sněmu če-
ském v menšině děj se co děj a proto se
chytají kde jakého slaměného důvodu a pletou
si z něho záchranná povřísla.
Höfler
Schmerlingův
Němec
Praha
10
article
Předně prý nevybývá na tak těžkoua
svízelnou práci, jaká bude s volební refor-
mou, vůbec času. Neboť v polovině října
již musí opět zasedati vídeňský parlament,
tak by sněm český, i kdyby byl v polovině
tohoto měsíce svolán, neměl než osm neděl
lhůty ke zmožení volební opravy. To prý je
však absolutně nemožné, aby v té pídi času
mohla býti taková stará bolest vyhojena.
Nu ovšem, komu nestačila k činu
spravedlivému ani doba 44 let, tomu arci
připadá lhůta 8 neděl směšně krátkou.
Druhá jejich námitka zní, že prý musí
každoukoli změnu volebního řádu předcházet
rozsáhlé a úplné vyrovnání všech starých
sporů a neshod mezi oběma národy, rozumí
se podle jejich konceptu: že máme totiž
dříve jim vydat ve psí všechny své české
menšiny a uznat německé samostatné území
v království českém, v němž jazyk náša
národ náš nemá žádného domovského práva.
Důsledně po tomto rozdělení země máme
pak ovšem svolit k rozdělení sněmu če-
ského na národní kurie, českou a německou,
item k rozdělent agendy výboru zemského
a rozpočtu zemského dle národnosti, zejmena
co do školství.
Pak teprv milostpáni Eppingrové, Ni
tschové a Pradové chtěli by se pustit de
reformy volebního řádu Schmerlingova.
Avšak do jaké? Domníváte se, že by za
tu cenu snad svolili k opravě volební na
základě poctivého rovného práva občanů
chudých jako bohatých, českých jako ně
meckých. Bůh uchovej!
Pradová
Schmerlingův
11
article
»Zemský sněm« — odpovídá Pradova
liberecká »Deutsche Volkszeitung« — »je st
a musí zůstati zastupitelstvem
zájmovým (zejmena musí v něm být za-
stoupen zájem německého průmy slu
dokláda »Brüxer Zeitung« otevřeně)a
proto prý dle úsudku »směrodatných pol-
tiků« bylo by nejlepší, kdyby byl sněm
český složen na budoucně ze čtverých
volebních sborů a síce: 1. ze sboru
největších poplatníků; 2. ze sboru inteli-
gentů a větších poplatníků; 3. z veliké spousty
malých poplatníků a za 4. ze všech těch.
kdož neplatí žádných přímých daní.«
To jest doslovně opsaný nárys volebníh
řádu Sladionova z r. 1850 pro český sněm.
jejž zkrilisoval tak znamenitě náš Kare
Havlíček již v prvním čísle svého »Slovanae
před 57 lely jako výlupek německé vládní
zavilosti a úskočnosti proti národu našemu
sestrojený a vymyšlený, abychom my Česo
na vlastním sněmu svém byli šikovně ně-
meckými velkostatkáři, velkoobchodníkya
velkoprůmyslníky udoláni.
Nechtěli by nám němečtí liberální Likur-
gové vyzradit, mnoholi poslanců vy
hražují té své první skupině »nej
větších poplatníkův«, jakož i druhé sku-
pině »inteligentních voličů a větších poplat-
níkův« oproti oněm ostatním dvěma skupinám
menšich a nejmenších poplatnikův, a pak té
spoustě nepoplatníků přímých daní?
Že se »liberalism« německý nestydí. Ve
Vídni neměl oproti vůi kruhů rozhodujících
odvahy hajiti »zásadu zastoupení zájmův«
— ba ani odvahy roztřiďovati voliče n
větší a menší poplatníky, a zakládati tedy
Kare Havlíček
Vídeň
Deutsche Volkszeitung
Brüxer Zeitung
12
article
volební právo na censu přímých daní —
ale zde vůči sněmu českému ji pojednou
proti nám na šel, zde se nestydí od-
halit své zpátečnické smýšlení do naba, zde
v Čechách chce udržet starý zlořád feudál-
ních, více méně privilegovaných volebnícl
sborů, poněvadž to nejlépe hoví prospěchu
a zisku Němectva zdejšího. —
Das vezmi spravedlnost, rovnost, pocti-
vost a svobodomyslnost všechnu, ale německá
nadvláda v Čechách musí obstáti a žiti stůj
co stůj. —
Poněvadž však panstvo německé dobře
ví, že pro tento jejich plán není u nás
Čechů posud ani nejmenšího porozumění,
jelikož my trváme prostě na témž jasném,
spravedlivém stanovisku, z kterého jsme
roku 1863 vyšli v boj: na stanovisku po-
ctivé spravedlivosti, rovnostia
svobody, poněvadž panstvo dobře tuší,
že nebudeme tak zpozdilými, abychom si
dali vhodit na šíji nové přestrojené jařmo,
nýbrž budeme a musíme se ne-
ochvějně toho domáhati, aby se
nám Čechům, tvořícím 63 procene
obyvatelstva tohoto království.
dostalo na sněmu českém aspon
rozhodné nadpoloviční většiny:
proto nechtějí němečtí rylíři na ten čas
ještě otázkou volební opravy na sněmu
českém hýbat i nalehají na vládu, aby raději
sněmu pro letošek už ani nesvolávala
tolikéž volby sněmovní tak hned nevypiso-
vala, nýbrž hleděla získat času, až — my
Čechové ve své horlivosti ochabneme a tak
zemdlíme, že si později spiše dáme libit
německý ten trik »nového zastoupení zájmo-
vého«, o němž spekuluje německá honetnost,
aby nás znovu oloupila o náležející nám
spravedlivou většinu na sněmu vlasti naší
Jen že za těch 44 let národ náš vyspě
zkušenostmi a prohlědl všechny ty kumšty
německých hráčů »pariamentářů« příliš dobře
než aby se dal jimi obehrát o své dobre
právo a o svou budoucnost!
Čecho
Čechy
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 3. srpna. (Přeměna kabi
netu.) K lyž byla odročena říšská rada, počaly
se v různých listech objevovati zprávy o rekon
strukci Beckova kabinetu. Jmenovaly se psoby
které prý z ministerstva vystoupí, jmenovaly se
osoby i strany, jež mají býli v kabinetě zastou
peny, ba v jednos českém listě objevila se
celá přístí ministerská listina s p. Práškem jak
budoucím českým krajanem.
Netřeba podotýkati, že nynější doba úplného
politického bezvětří nejméně se hodí na rekon
strukce kabinelu. Do podzima asi všichni čeka-
telé ministerských portefeuillů budou nucen
míti strpení. V té věci pozoruhoden jest hlae
některého vůdce strany křesťansko-sociálné.
o níž se tvrdí všeobecně, že se domáhá zastou
pení v kabinetě. Tento vůdčí člen strany kře-
sťansko-sociálné píše v „Iní.“: Sluší uvážiti, že
„rozhodující místo“ nerado by vidělo, aby se
přetvořování kabinetu zúčastnily strany, kter
se změny nejvíce dovolávají, kdežto strany
v prvé řadě křesťansko-sociální, na něž se vznášt
žádost, aby se v kabinetě daly zastoupiti, zdrá-
hají se žádosti té vyhověti, poněvadž nejeví ni-
kterak touhu, dáti v sázku svou populárnost, če-
muž by se nevyhnuly, poněvadž byl byly nuceny
pomáhati k uzákonění uherského vyrovnání.
Beckův
Prášek
Praha
14
article
Rozhodnutí o tom, které strany se zúčastní pře-
tvoření kabinetu, závisi od toho, jaké bude vy-
rovnání, ujednaně mezi oběma vládami. Teprve
až tolo bude jasno, bude možno mluvili, vyšle-l
strana svého důvěrníka do ministerstva, neb
ne. Dřivé než v září nedá se o rekonstrukci ka
binetu vůbec mluviti a i potom bude nutno zrale
uvážiti, má-li se rekonstrukce provésti před vy
řízením uherského vyrovnání, aneb až po
Ze Lvava, 1. srpna. (Z tábora staro-
ruského.) Sdělili jsme, že tři staroruští v-
slanci dr. Korol, Kurilovič a Davidjak, kteří zu
stali ve Vídní členy maloruského klubu, na vy
zvání lvovského sjezdu důvěrnického odpově
děli, že rozhodnutí o olázco, mají-li z malo-
ruského klubu vystoupiti a spolu s poslane-
drom. (lěbovickým a Markovem ulvořili zvlášlní
ruský klub, ponechají svým voličům.
Dva z těchto poslanců, dr. Korol a Ku-
rilovič, svolali již voličské schůze, ale za-
chovali se v nich nostejně. Kdežto posl. Kuri-
lovič vyhověl usnesení voličů, dr. Korol odepřel
vyhověti i vůli voličstva. Schůze Kurilovičov
konala se dne 29. m. m. v Sanoku. Když byl
posl. Kurilovič vysvětlil politickou situaci, vo-
ličové přijali jednomyslně resoluci, již se posl
Kurilovič žádá, aby vystoupil z klubu malo
ruského. Kurilovič ohlásil ihned, že se podro
buje rozhonutí voličstvo a dohodno
se s posl. Glěbovickým a Markovem o další kro-
ky. Schůze vyslovila pak uznání svěmu poslanei
za ostatní jeho parlamentní činnost a poslancům
Mm kovu a Glébovickému diky za obranu jazyka
ruského.
Těhož dne byla schůze voličů dr. Korol
v Žolkvi. Sehůze projevila nejprve soucit s drem.
doktor
Korol
Kurilovič
Davidjak
Markov
Kurilovičov
Glěbovický
Žolkev
Lvava
Vídeň
Sanok
Kurilovič
15
article
Korolem následkem pohany, která mu učiněna
ruskou mládeží na sjezdě lvovském. Dr. Korol
vznesl pak na důvěrníky okresu žolkevského
dotaz, jak se má zachovati k vyzvání, aby vy-
stoupil z maloruského klubu. Rozpředla se delší
debatn, v níž mluvili většinou rušti sedláci
kteři kladli váhu na to, že dr. Korol je poslanee
strany ruské a proto má býti v kluhě ruskám
a nikoli „rutenském“. Proto vyzvali dra. Korola,
aby z maloraského klubu vystoupil. Dr. Koro
odvětil však vyhýbavě; vyžádá prý si napřed
minění důvěrníků ostatníeli okresů svého voleb-
ního okruhu. Jeslliže i ti budou si přáti, aby vy-
stoupil z „rutenského“ klubů, vyhovi, ale zů-
stane divokým. Do klubu ruského z
žádnou cenu prý nevstoupí a terori-
sovati se nedá. Po této schůzi důvěrníci se roze
šli s trapným sklamáním,
něm.
V Praze, 3. srpna. (Povýprasku Něm
cůvjižním Tyrolsku.) Německý tísk jes
pln rozhorčení nad neúclou tyrolských Vlachů
kteří odmítli čest německé návštěvy a vtírajicím
se návštěvníkům ukázali ne právě zdvořile dvé-
ře. Ale nemlčí také tisk vlašský, který nyni
prozrazuje, že výprava prušáckého prof. Meyera
nebyla pouhá návštěva turistická, nýbrž čistě
agitační cesta prušáckýsh Vše-
němeů. Vychází nyní na jevo, že prof. Edgar
Meyer v Bolzaně vybízel Němce, aby se zůčast-
nili co nejčetněji jeho výpravy, která má obyva-
telům vlašského Tyrolska prokázati sílu něme-
ckého živlu a připraviti je na připo-
jení véto korunní země k Německu
ve velmi pravděpodobném připa-
dě, že se Rakousko rozpadne. Takový
byl tedy zadní účel nevinného všeněmeckého
výletu, který Vlachové v čas prohlédli a co nej
rázněji si zakázali.
Korol
doktor
profesor
Meyer
Němec
Vlach
Ruska
Praha
Německo
Tyrolsko
Bolzano
Rakousko
16
article
V drobném krouejlt
rnuní čtslo o sobě .
na sk
odpsleddni
. . . . za g
Ve flialkách na venkově
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4 b
Inserálv
plati so kotevě tapřet
Přodplaeení a inserty přijíná z drsini-
strace v Marlanské ulicl č. 3.
Tam nacháeejí se t5s vežstee
Uskáran a sxprdlce „ Národnich L istá“.
Eokopisy se nevraesji.
17
article
Z Lublaně, 2. srpna. (Bled majetkem
zemským.) Čarokrásné bledské jezero s hra-
dem, strmícím na příkré skále nad jezerem,
jest dosud majetkem jednoho vídeňského ban-
kéře. Poněvadž tento majetek je nyní na pro-
dej, zemský výbor kraňský se rozhodl, že jej
koupí za 1,200.000 K. Zvláštní komise zem-
ského výboru meškala tyto dni na Bledé a pro-
hlédla si všechny stavby. Soudí se, že pozemky,
náležející ke hradu, by se daly rozparcelovati
a rozprodati, kdežto sám hrad a jezero zůstaly
by v držení země. Hospodářských budov dalo
by se užiti pro hospodářskou školu, které horní
Kraňsko nezbytně potřebuje. Rozhoduutí při-
padne ovšem zemskému sněmu, ktorý se má
sejíti v září.
Lublaň
Bled
Kraňsko
18
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 3. srpna.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 3. srpna.
Germanisalor kardinál Kopp.
Vratislavský arcibiskup, kardiná! K o pp
k jehož diecési náleží rakouské Téšinsko,a
jenž zvláště v českých obcích těšínských pro slul
jako troufalý germanisator, nezspírá své po-
němčovacl choutky ani mezi Poláky pruskými,
pokud jsou podřizení jeho vrchnímu pastýt-
skému vedení. K diecesi vralislavské náleží
totiž také Berlín a kardinál Kopp, jenž svě
eírkovní hodnosti zneužívá ve prospěch vladních
snah germanisačních, působi svým vlivem i ns
berlínské katolické fary. Ačkoli v Barlině žije
na 40 000 katuliekých Poláků, kardinál Kopp
znemožňuje jim vykonávati povinné abřady v
jazyku polském, odstraňuje z chrámů polská
kázání a modlitby, nahražuje je všude němč.-
nou. Byly případy, jak sděluje »Kur. Was z aw «,
že berlinští Polácí bojkotovali ehrámy, v j chž
čele stojí germanisační duchovenstvo a ehrámy
pak bývaly prázdné. Ale kardinál Kopp stojí na
svém a zdráhá se povoliti spravedlivým poža-
davkům polských katolíků. Ti chopili se tedy
nyní krajního prostředku. Odhodlali se, že si
založí v Berlině svou zvláštní, polskou katoli-
ekou obec. V nejbližšich dnech odjede le Ři ma
jich deputace, která požádi papaže, a y zájmu
víry a církve« dovolil jim zříditi satoo tatnou
obec, a poněvadž vědí, že pruská vláda nedo-
voli, aby se v polském chrámě příšii katolické
obce kázalo neb zpivalo polsky, budou sou-
časně žádati, aby směli přestoupiti k sjednocené
eírkvi arménské, jejíž obřadným jazykem
jest arměnština.
Kopp
Polák
Praha
Berlín
Barlina
19
article
Konec ruského »mirus.
Úkazem ze dne 18. října m. r. přislušní
ruských selských obci (»mirů«) bylr srovnáni
v právech s ostatním obyvatelstvem ruským.
Zůstalo však nejasno, jaký nastane poměr mezi
selskou obcí a témi jejími členy, kleří vystoupí
z pospolité obce. Poměr ten zj šťuje nařízení,
vydané nyní ministerstvy vnitra a finanel. Tolo
natízení potvrzuje, že selské hroma dy
pozbývají od nynějška práva povolovali nebo
odmítali žádosti svých členů za propuštění
z obecního svazku. Dřive člen selské obce,
chtěl-li se věnovati zaměstnání, jež se ne shioduje
s živobytím na vsi, na př. úřadnické neb ducko-
venské službě, byl povinen vyžádati si k tomu
svolení své obce. Povinnost ta nyní přestala a
každý mužik má právo věnovati se studiím,
býti úřadníkem, dnehovním neb mnichem, aniž
by mu »mir« mohl v tom překážeti Č enové
selské obce, kteři se věnuji nějakému vyšslmu
zaměstnání srělskému, aneb se slanou svělskými
Tolo
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 3. srpna 1907.
(Palác a chýše.) Ve Vídni — nen
tomu tak dlouho — odhalovali za velikého
shonu lidstva, za účastenství uniforem a fraků,
uprostřed hlučného parku nádherný, veliký
pomník Alžběty Barorské, císařovny rakouské.
královny uherské, jak se ráda podpisovala. Není
to pomník jadiný — v Uhrách tyčí se rovněž
tak mohutný a velkolepý; nemohou tam zapo-
menouti, jak byla tato panovnice nakloněna
Maďarům. Na stolku králově v Budině je zlatá
ruka — věrný odlitek ruky císafovny jejž dala
kdysi munželu svému vázaného - nesoueí tři
praleny, smaragdový, rubinový a démantový —
zelená, bila a červená trikolora uherská (prsteny
ty jsou zároveň knofiky elektrických zvonků
k pobočníku, komorníku a sekreláři); v době
nyaějšího sporu s Chorvaty vzpomínají Maďati
tím toužebněji, jak před lety, když v Záhřebě
nadšené sludentstvo spáhlo prapor maďarský.
starý Tisza marně nalehal na panovníka o za-
kročení. Mocnář nesvolil; a tu v opeře elsa-
řovna, vidouc panovníka znehmuřeného, po svém
hofmistru baronu Nopesovi dala se zeplati Tiszy,
proč js císař tak zasmušilý; a zvěděvši, proč
došlo k neshodě, ujala se sama věci Maďaro
sk, že druhý den vyšel rozkaz panovníka k ve-
liteli armádního sboru záhřubského, aby za asi-
stence vojenské s vojenskými poetami byl znovu
vztyčen prapor uherský na témže místě, odkud
den před tím jej studenti strhli . . . Není divu.
že Maďaři vznešenou trpitelku na trůně zvěčníli
nádherným pomnikem.
Alžběta Barorský
Maďar
Chorvat
Maďat
Nopes
Praha
Vídeň
Uhry
Záhřeb
Tisza
22
article
Ale oba ty nádherné pomníky, uprostřed
milionových měst, v ruchu a šumu denního ži-
vota, nikterak nesoublasí s životem a názory
sličné a nešťastné panovnice. Vyhýbala se lidem
a pohrdala jimi; v pamětní knize Berkulových
lázní v Uhrách dala tomuto svému názoru ote-
vřený výraz — a celé měsíce trávívala v odlou-
čení buď na výšinách Alp, nebo na své vachté
středámořské, nebo na krásném zámku Achillei-
onu na Korfu, nyní majetku německého císaře
Zahtoubávala se tu do sarkastických veršů Hei-
nea, samotáře podobného, který v Pařiži ve své
žiněnkové hrobce očekával kdysi fak klidně
smrt a měl pouze starosl, aby zemřel s tlm
koketním úsměvem na rtech, s jakým robil své
invektivy proti německým šosákům a německému
Bundu. Ale ani na tomto útěku před světem
jeho slávou i starosti neunikla přece světu
v krásné Ženevě ruka vrahova protkla srdce,
které dávno již uzavřelo svoje účty se světem ...
Korf
Uhry
Alpy
Ženeva
Berkulový lázeň
23
article
Jsou arci lidé, kteři vší silou své inteli
gence, s nasazením veškerého svého jmění de-
rou se a drápou k oněm vrcholům moci a slávy
jež ozařuje přízeň dvorská. Kteří stonají po
lesklém kovu řádu, vzdychají po drobném pl
smenku titulu, ženou se za malovanou hříčkou
erbu, a zlatem vyvažují dekret nějaké exotické
republiky, jímž jako čestní konsulové nabývají
práva ke klobouku s chocholem, kvělovanému
fraku a zlatem pošilým spodkům. Těm je prostě
nepochopitelno, jak mocnáři, členové panovni-
ekých domů a vysocí aristokrati mohou si zne-
chucovati ony zlatě uniformy, ceremoniální pocly.
zámky královské, nádherné ekypáže — a proč
utikají z nich do hotelu velkoměst anebo do
chýší horských
V nynější době vládnoucího demokralismu
snad ještě jen německý elsař a římský papež
bydli opravdu v palácích a obklopují se leskem
velikého dvora. Všichni ostatní mocnáři a kni
žata ulikají ze svých paláců, svlékají své uniformy
jak nejdřive mohou — a s největší radosti jsou
prostými občany aspoň na ten čas, dokud je
zas nedonutí ministri nebo parlamenty, aby hrál
první úlohu na tom velikém jevišti veřejného
svělnol ob
První počátky k této demokratisaci moc-
ných dal koncem minulého věku Bismark. Na
místo zářícího dvora Napoleonova on uvedl re-
publiku, v Némecku třem prelenciosním monar-
chům postavil trůny před dvéře a ostatalm kni-
žatům a knlžátkům všlipil důkladný respekt
před vůlí národa. Sám pohrdal všemi vnějším
cetkami a je známo, jak rád utíkal veškeré
slávé a okázslosti do lesů ravzinských nebo do
samoty ve Fřiedrichsruhe. Navštívil ho kdysi
zvědavý novinář a ptal se ho po řádech. Že-
lezný kaneléř sáhl pod postel — tam, kde stává
obyčejně jiná nádoba — a odtamtud vylovil
Napoleonův
24
article
škatuli zaprášenou, v níž naházeny byly všechny
ty lesklé kříže a bvězdy. A ve Versaillích svým
důvěrníkům vyprávěl veselé anekdoty a nechá-
val venku čekat korunované hlavy — velkové
vody a dědice trůnu. Memoiry badenského velko-
vévody, knížete Hohenloha, zápisky Friedrichs Ili.
jsou plny toholo »hrubství« Bismarkova — by
jako kdysi Melanchthona nazývali praeceptor Ger
manine opravdu cepovatelem různých monarchů.
Druhý krok při této výchově monarehů
učinil sport. A to jednak alpinismus, jednak
automobilismus. Králové italský a španělský jsou.
jak známo, náruživí automobilisté. V takovém
zaprášeném, počerněném a skoro docela zastře
ném aulomobilistovi stěži kdo pozná vládce mi
lionů — a mocnář z boží milosti pozná z vlastn
zkušenosti nedbalou správu okresů a měst, ši-
kany úřadů, milostpánství policistů, nadutost
obecních vrchností — a mnohem lépe nežl
kdysi Harun al Rašid vnikne panovník v za
kuklení automobilisty do zarozavělých koleček
státního stroje nežli dlouhými audisncemi v trůn-
ních siních. Etiketa a škrobenost při sporlu
spadne sama sebou; a jakmile mocnář vložil
jednu ruku na řidílka automobilu, sotva už se
vznese do nadoblačných sfér, v jakých trůní-
vali vládeové XVIII. stoleli. Královna vdova
italská, když kdysi na vrcholu slpském setkala
se v horské chýši s několika turisty na noe.
Friedrichs
Melanchthon
Gera
25
article
kteří arci dvorně chtěli Jejimu Veličenstvu chýší
přepustíti, zůstala s celou družinou při čaji
celou noc a časně z rána s otatními prohlí-
žela vesele východ slunce — za doby Ludvik
byly by se nad tím zježily všechny paruky dvo-
řanské. Když král angiický, nejmocnější muž
světa, navštivil našeho panovníka ve Vídni, byl
v slavaostním vjezdu uveden také do opery
zůstal jako zdvořilý muž přes první jednáni —
a pak se zdvořile poručil hostiteli, vzal klobouk
a sel pěšky do klubu k starým známým nu
partii whislu. Lokajové a duše lokajské are
dřevěníli. A králi norskému se takový výle! an
nepodařil; když byl nedávno v Pariží hostem
republiky, chlěl si večer — inkognito, rozum
se — prohlédnouti Pařiž sám; ale stráž, ne-
znajíc ho, nepustila ho z paláce. A ubohý krá
musil vzlti za vděk společností přidělených se-
krelářů a generálů
Poslední krok této moderní výchovy po
tentátů učinili praktičtí Američané. Tito nešťast-
níci nemají ani řádů, ani šlechty, ani monar
ehů; objednávají si tedy vše za hotové z Evropy
Vyvážejí sem mliony a Evropa jim dává depo
sedované rodiny panovnické, dodává sku
tečně vévody, knížata, hrabata . . . ze starýeh
rodů, se deanácti předky s oteovy i s matě ny
strany. Celá borsa byla v posledním dvacli-
letí na svropské koruny a korunky — musím
dáti pravdě svědeetví, že velmi klesly v ceně
Lokaj
Američan
Vídeň
Evropa
26
article
A tak nyní vidíme, jak arclvěvodové a ve-
liká knížata opouštějt mramorové stně a fran
couzské parky, jak se uchylují do chatrčí alp-
ských a do hostinských pokojů. Případy rakou-
ské a toskánské jsou nám dosti známy; k nej-
horlivějším takovým uprehlíkům náleží veliká
knížata ruská. Přes tu ckvíli se potkáte s nimi
na promenade des Anglais v Nizze, na Avenue
de l'Opera v Pařiži, na jezdeckých pěšináel
v Bois de Baulogne, na digne neho estacada
v Ostende. Libl se jim patrně; nebývají sami.
obyčejně mivají společnost ženskou, někdy to bývají
velkokněžny nebo dámy velkého světs, často jenom
z polosvěta. Neradi vídají za sebou se plizii
sgenty policejní — vláda republiky má totiz
o ně strach, aby nějská puma nezkrátila život
těmto spojencům Francie. Jsou rádi na světě —
ale velice neradi vracejí se do Petrohiradu, k
dvoru, do těch strasných mramorových siní
zimního paláce nebo do nizkých sálů sousední
eremitáže. Ministr carského dvora musí prý ča-
sto vyhrožovati zastavením spsnáže, aby je aspoř
na Vánoce, na novoroční gratulace a svěceni
vody dostal domů. Tak jsou spokojeni se svým
živolem občanským.
Baulogne
Nizza
Pařiž
Bois
Ostende
Francie
Petrohirad
27
article
Vévodové italští zabývají se rádi vědeckým
výzkumy; jsou smělí cestovatelé na jih i na se-
ver, pohrdající nebezpečenstvím, nasazující život
za prozkoumání písečné poustě nebo ledové pu
stiny. Mají vzor v králi, který při zemětřesenfel
a výbušich sopek býval první na mistě — a v
své přibuzné, královně portugalské, která s obli-
bou věnuje se lékařství. Princové pruští holduj
náruživě aulomobilu; bratr clsarův, prine Jindřich,
dělal při nedávných závodech kontrolora —
v koloučích prachu a zápachu benzinu vedl svůj
automobil jako klerýkoli počitatol. Mlají vzor
v hlavě svého rodu; Vilém II. sám se nazval
»cestovním císařem«; pěstuje turistiku jako
automobilismus a plachetnietví. V zimě v Ber
llné skoro pokaždé o polednách, když v Lust-
garten střídají se stráže, rozlelí se najednou že-
lezná vrata hradu a z nich řilí se blaskem čer-
vený automobil eisařský, tak jako zase v lete
účastní se pravidelné v Kielu závodů cisařská
regaly.
Vévodová
Jindřich
Mlat
Vilém
Lust
Kiel
28
article
Zdálo by se, že tento živol v holelích a
chýších neměže býti přec tak poho diný a zvyklý,
jako doma na zámeích a hradech. Ale má mnnoho
výhod: místo omrzelých a fadních tváři huejna
známých lokajů a komorných má najednou ar-
stokratický cestujíci osoby nově, obratně a č lé;
místo spously lidi, buď se devolně usmívajících
anebo ponlzeně žebrajicích, má kolem sebe lidi
sobě rovné, je občan mezi občany. Může vstát
kdy chce, jiti kam chce, mluviti s kým chce —
má kousek svobody svohodného občana. Ubohéko
korunního prince pruského vlekly všechoy kon-
servalivní časopisy německé svými sloupei, pro-
lože se byl drakrát podívat na »Veselnu vdovu«
— takoveho tartaffství je na cestách prost.
A ostatně — víme to všichni z vhaistní zku-
šenosti. Snad mladý praktikant ještě s radost
obléká uniformu, připíná si majestátně šarli
zasedá s vědomím své důstojnosti za úřadní
stolek — ale člověk rada nebo revident vyleze,
jak jen může, ze svě úřední kůže, zaleze někam
na hory mezi neznámé občany, dívá se spokojené
na volně plynoucí splávek po řece a posílá
všechnu důstojnost a slávu světskou ke všem
rohatým. Má doma salon, koupelau, ložnici,
pracovnu, jídelnu... a tu žije v malé dire
s posteli a umyvadlem, jelním oknem a jednou
židli: žije tu spokojen a velice nerad se vraeí
zase do svých salonů a do svého bureau. Tu
cíti každý měšťák, jakým je přec jen otrokem,
jakým řetězem je přivázán k svému úřadu nebo
k svému podniku, jak sebe krásnější límec je
přec jenom obojek, na němž je řetěz povinnosti
— a dovede dobře pochopiti, jak těžký bývá
takový obojek i nejmocnějším tohoto světa, jak
rádi hledí jej střásti zrovna tak jako on.
Je doba dovolené: nuže — z obojku vent
K. M. B