ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 afa0f340-8f1c-11dd-9c07-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 68, person 42, org 4, work 2
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v úterý 2. prosince 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 331.
4 article
Na ranni avečerní listy předpláci se. V Praze v administraci- na měskc. 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvojí donáškou na měste- na čevrt leta . . . . 7 K Ez ve filiálkáchí na měsle. . 2K8o Poštou: na měsle na čtvrt lath . . . . P K adn a měsle dvojt zásilkou n riea : : : : k ei Dnešní číslo pro Prahu jest o 10 s přílohou pro venkov o 18 stranách
Praha
5 article Halič, Chorvatsko a Čechy.
Halič, Chorvatsko a Čechy. Na samém sklonku 65. roku svého pa- nování císař František Josef podepsal dva významné státní akty. Dne 27. listopadu vydal vlastní list bar. Ivanu Skerleczi jímž ho sprošťuje úřadu královského komi- saře v Chorvatsku a Slavonii a jmenuje bá- nem trojjediného království chorvatsko- slavonsko-dalmatského; dne 28. listopadu podepsal patent, kterým se nově zvolený sněm království haličského svolává na den 5. prosince. Zdálo by se, že v ústavním státě neni nic překvapujícího, dostává-li Chorvatsko po 20timěsíčné přestávce ústavního bána svolává-li se nově zvolený zemský sněm ku práci, ústavou mu předepsané. A přece z 42 roky po obnovení ústavnosti v říši habs- burské dospěli jsme již tak daleko, že vý- znamným a pozoruhodným jest nám to, co by se mělo rozuměti samo sebou. Haličský sněm byl po léta nedělný. Probouzející se k politickému uvědomění maloruský lid počal se v Haliči hlásitio svá národní práva a když polská sněmovní většina, jež dotud bez překážky ovládala sněm a zemskou autonomii, a tím si zjed- nala také rozhodující vliv na politickou správu zemskou, nemohla se odhodlati, aby se aspoň o část své moci rozdělila se zá- stupci národa maloruského, mladá, ale troufalá skupina poslanců ukrajinských zmařila důslednou a bezohlednou obstrukc veškeru sněmovní práci, čímž učinila bez- cennou také zemskou autonomii, které si
Čecho František Josef Skerlecz Halič Chorvatsko Slavonie chorvatskýslavonský
6 article
Poláci nad míru váží, neboť haličský sněm jest jediným zákonodárným sborem, který zbyl Polákům po rozebrání starého polské- ho státu. Bylo nutno sněm zachrániti i za cenu některých ústupků ve prospěch Malo- rusů. K tomu se loni odhodlali krakovšti konservativci, demokraté a lidovci, smlu- vili prostřednictvím místodržitele dra. Bo- brzyňského s Ukrajinci takovou opravu zemského zřízení a volebního řádu, která by i Malorusům zabezpečila směrodatný hlas v zemské správě a předložili ji v břez- nu zemskému sněmu. Tam však jejich dílo. provedené za patronance vídeňské vlády rozbito podolskou a všepolskou oposicí. které v posledním okamžiku přispěchala na pomoc i katolická hierarchie, takže sněm bylo nutno rozpustiti a vypsati nové volby, jež měly přivésti do sněmu živly po- volnější. Ale volby, vykonané v červenci již za správy nového místodržitele, dra. Kory- towského, vypadly pro reformu zemského zřízení neblaze. Oposice ještě vzrostla; vzrostl však také počet poslanců ukrajin- ských, proti jejichž vůli marno by bylo po- koušeti se o dělnost sněmu. Vídeňská vlá- da nesložila však ruce v klín, neponechala nedělný haličský sněm svému osudu, jako činila v Čechách, nýbrž stálým vyjednává- ním a zajisté i přiměřeným nátlakem na oposiční strany polské domohla se toho, že smluvena nejprve dohoda mezi stranami polskými, pak i s Ukrajinci a 28. listopadu bylo možno svolati sněm, aby ještě v pro- sinci vyřídil opravu zemského zřízení a vo- lebního řádu, čímž se má v Haliči oběma národním kmenům, polskému i maloruské- mu zabezpečiti politický klid, potřebný k hospodářské a osvětové práci. Ukrajinei
Polák Ukrajinec Malorus Kory Čechy Halič
7 article
domohli se tedy některých ústupků od pa nující strany polské. V Chorvatsku jde o spor mezi obhájci zemské samosprávy a vládou uherskou která protiústavně po léta se snaží obme- ziti politická práva, zaručená královstv Chorvatskému státoprávním vyrovnánímz r. 1868 a šířiti tam maďarský jazyk na úkon jazyka chorvatského neboli srbského, který dle ústavy má býti v Chorvatsku výhrad- ným úřadním jazykem jak v úřadech samo- správných, tak i společných uhersko-chor- vatských. Když chorvatsko-srbská koalice. stojící na půdě vyrovnání s Uhrami a loyál- ně uznávající státní pospolitost Chorvatska s Uhrami, nechtěla vyhověti choutkám uherské vlády, hr. Khuen-Héderváry, teh- dejší uherský ministerský předseda, rozpu- stil v lednu 1912 ne zcela ještě zvolený chorvatský sněm, v němž koalice měla roz- hodující většinu a 31. března vymohl na pa- novníku zastavení chorvatské ústavy a jme- nování tehdejšího bána, Slavka Cuvaje královským komisařem s neobmezenou pravomocí. V Chorvatsku nastala policejní kruto- vláda, ale lid chorvatský, poslušen hlasů svých vůdců, zachoval absolutný klid takže všechna mimořádná policejní opa- tření v zemi ukázala se zbytečnými. Na- stala balkánská válka s neočekávanými úspěchy vojsk srbských, chorvatský lid společně se srbským jásal vstříc svým vítězným bratřím na Balkáně, nevšímaje si Cuvajových útisků, až konečně ve Vídni uznali za nutné, učiniti konec cuvajovské ostudě a poslati do Záhřeba rozumného správce, dra. Unkelhäussra, který zkroti příliš horlivé vykonavatele cuvajovských předpisů a upravil dráhu novému komisaři. bar. Ivanu Skerleczovi, jenž 22. července 1913 vystřídal Cuvaje v úřadě.
Khuen Héderváry Cuvaj Cuvajův Unkelhäussr Skerlecz Chorvatsko Uhry Balkán Vídeň Záhřeb
8 article
To bylo již po druhé balkánské válce z níž Srbsko vyšlo vítězem nad Bulhar- skem a rozbilo naděje nového uherského ministerského předsedy, hr. Štěp. Tiszy. že Srbsko v bratrovražedné válce bude rozdrceno. Bar. Skerlecz poslán do Záhře- ba s výslovným rozkazem panovníkovým aby upravil dohodu národa chorvatského s Uhrami a umožnil brzké obnovení ústavních řádů v Chorvatsku. Bar. Sker- lecz splnil daný mu úkol, ale tak, jak si ho hr. Tisza v červenci jistě nepředstavoval. Hr. Tisza, řídě se radou hr. Khuena, přál si, aby se v Chorvatsku dostala k veslu vláda, opírající se o starou unionisticko- maďaronskou stranu Tomašičovu, k níž by se dovolilo přistoupiti některým spo- lehlivým politikům z chorv.-srbské koalice. Ale bar. Škerlecz, poznav vlastníma očima poměry v Chorvatsku, rozvál naděje Tiszovy a dokázal jemu i rozhodujícím kruhům ve Vídni, že v Chorvatsku možno se opírati jen o národ a jeho skutečné zástupce, chorv.-srbskou koalici. A tak se stalo, že došlo k dohodě mezi hr. Tiszou a koalicí, touž koalicí, která ještě v po- věstném Friedjungově procese figurovala jako strana, nařčená z velezrády. V Chor- vatsku po 20měsíčním zápase s uherskou vládou vychází z boje vítězem koalice a ustupuje uherský kabinet, aby tam nastal politický klid a národ se mohl věnovati hospodářské a osvětové práci. Jsme tedy svědky dvou, v habsbur- ské říši skutečně řídkých zjevů, že se stává po právu slabším, utištěným, ač jsou Slované. Proč asi se vláda stejně energicky nesnaží také o vyrovnání dávného sporu česko-německého v království Českém,
Bulhar Štěp Skerlecz Tisza Friedjungův Slovan Srbsko Záhře Uhry Chorvatsko Hradec Vídeň Tisza Tomašičův
9 article
kde je stejně třeba politického klidu, aby se oba národové mohli věnovati hospodář- ské a osvětové práci? Zdá se nám, že Vídni méně záleží na politickém klidu v Čechách, než v Halič a Chorvatsku. Za Haličí leží veliké Rusko. které jako hrozivý přízrak ruší klidn spánek rakouských diplomatů; proto po- třebují v Haliči klidu a spokojenosti s vídeňskou politikou. Za Chorvatskem leží zmohutnělé Srbsko, které působí na nervy naší diplomacie podobně, jako Rusko a proto chce míti i v Chorvatsku klíd a spokojenost. A Čechy? Za Čechami leží niebelunská věrnost německé říše-
Čecho Vídeň Čechy Halič Chorvatsko Rusko Srbsko
10 article Významné projevy knížete Bülowa.
Významné projevy knížete Bülowa. Nedávný říšský kancléř Německa kniž- Bülow napsal knihu „o německé politice“ jejíž prvý svazek: „Německo za cisaře Vi léma II.“ již se dotiskuje. Časopisy pruské uve řejňují z knihy již ukázky, z nichž zajímají nát především tyto dvě: Předně, o německé politice za krise bosenské. Co se tehda rakousko-německý tisk najásal nad osvědčenou „nibelungskou věrností Německa“ k Rakousku, zrovna ja- koby Německo bylo nás zachránilo „svou lesklou zbraní“ před svrchovaným nebezpečím života. A nyní přichází býv. německý kancléř kn. Bülow sám a vysvětluje tehdejší čin Ně- mecka beze vší nibelungské romantiky a „věr- nosti“ prostě tím, že šlo tenkrát o vla stai kůži Německa více, než o kůži Rakou- ska, tak že Německo nikoliv k vůli nám, al k vůli sobě zařinčelo svou lesklou zbraní Pišeť Bülow výslovně: „Konečné přivtělení Bosny a Hercegoviny k rakouskému státu způsobilo evropskou kri- si. Rusko opřelo se rakouskému podniku Anglie pak postavila se po bok Ruska. Hro anglické politiky však byl namířen méně prot Rakousku, jako spíše proti spolčenému s ním Německu. Nezůstavil jsem ve svých řečech parlamentních nikoho o tom v pochyb- nosti, že jsme za všech okolností odhodlán dodržeti spolek s Rakouskem: Nadešl a chvíle, kde se musilo prokázat, zdali je Ně mecko obkličovací politikou (mo- ností trojdohody) zdoláno?
Bülow Německo Rakousko Bosna a Hercegovina Rusko Anglie
11 article
Umělost obklíčení a osamocen Německa byla po jistou dobu postrachem úzkostných myslí, avšak strašidlo objevilo s býti holým diplonatickým bliktrem, jemuž scházel skutkově politický předpoklad: Nebot my (Němci) nejsme na pevnině tak snadno zranitelní. Trojspolek jestiť mocí, proti níž nedá se žádná moc k vůli vzdálenějším zájmům ani sebe obratnější diplomacií popudit, nýbrž proti níž odváží se každá moc jíti v boj pouze za své krajně životní zájmy. To bylo veliké ponaučení z krise bosenské, že naše (německá) světová politika venkoncem spočívá na naší politice kontinentální. Svou silou ja- kožto mocnost na pevnině roztrhli jsme moc- nosti nás obkličující, takže za průplavem (v Anglii) mohlo nastati ono vystřízlivění, které předcházelo dobu čilé výměny myšlenek rozumného vyrovnání zájmů mezi oběma ná- rody.“ Druhá zajímavá stať týče se poměru Německa a Francie. Bülow projevuje přesvědčení, že Francie co živ a Němcům neodpustí loupež Elsaska a Lotrinska, pročež musí Německo vždy počítati s nehynoucí zášt a odemstou Francie. „Nikdy,“ píše, „ani v katastrofálních le- tech 1812 a 1815 nebyla Francie tak krutě zraněna. Nedovedeme naprosto přesvědči Francouze, že to, co jeví se jim býti brutáln tvrdostí vítězovou, bylo nám Němcům národní nutností (!). Snad se národ francouzský kdys podrobí ustanovením míru frankfurtského, a pozná, kterak jsou nezměnitelna. Ale poku Francie vidí možnost, že by buď vlastní silou nebo s pomocí cizí mohla znovu Elsaska a Lo- trinska nabýti, potud spatřovati bude v ny- nějším stavu vždy jen prozatímnost, ale žádno definitivum
Bülow Němec Francouz Elsaska Německo Anglie Francie Lotrinsko
12 title
Politický přehled.
13 article Země české.
Země české. „Německy spravované ministerstvo“ Ministra Hochenburgera ujímá se prot jednohlasnému ostrému resolučnímu usnesení justičního výboru ve známé aféře soudce Ertla v nedělním „Pilsner Tagblattu“ nepochybně sám excelentní kolega Hochenburgerův — dr Schreiner. Důtka, kterou ministr spravedlno sti z usnesení justičního výboru zastrčil d svého portefeuillu, hrozně hněte pravděpodob ného pisatele plzeňského německo-pokroko- vého úvodniku i pokouší se zoufalým překru- cováním fakt vyložiti resoluci jako politickou exekuci, provedenou úskokem slovanských poslanců na nejdrahocennějším německém mu- ži z řady ministrů. Znění jednohlasné resoluce přes veškeré své ostří, kteréž by muže jiné duševní konstituce z křesla ministerskéh energicky vymrštilo, drží se ovšem přísně věc a stanoví, že ministr překročil meze dozorčíh svého práva i vyslovuje s rozhodností očeká- vání, že ministr omezí příště výkon tohoto svého práva výhradně na nález právní. D Schreiner ve svém článku obrací se proti ně- meckým členům justičního výboru, kteří pr k tomu pomáhali, aby Slovany nenáviděný ministr byl ze sedla vyhozen. Němečtí po- slanci nikdy prý se neměli k tomu propůjčo- vati, aby odstřelovali šípy proti srdci kona- cionálního ministra. „Jsme dosti upřímní,“ píše se v článku, „abychom na tom trvali, že se tak státi nemělo an v tom případě, kdyby ministr bý- val skutečně do jisté míry v ne- právu. Za žádných okolností nen přípustno, aby německy uvědomě- lí mužové svým protivníkům sami po- dávali ochotně ruce k výpadu pro ti německému muži a německy sprav- vanému ministerstvu.“
Hochenburger Ertl Hochenburgerův Schreiner Německo justiční výbor Pilsner Tagblatt
14 article
Toť věru ohromující ukázka německé správní a státní morálky! Zdali pak tuší p. dr Schreiner, že napsal o ministru Hochenburge- rovi kalumnii, proti kteréž výtka překročen dohledacího práva jest vlastně pouhým úkro- pem!? Obviniti správce resortu, jehož pra- základní zásadou jest co nejsvědomitěj šínestrannost, z národnostně sub jektivní správy resortní, toť snad vrchol všeho, co možno proti němu uvésti. Možno-li vésti krajanský resort minister- ský jednostranně národně a je-li to, ovšem je- nom do jisté míry, přímo povinností takového úřadu, s pečlivostí tím trapnější má býti tato jednostrannost, tato neobjektivita ministerstva vyloučena, stojí-li v čele ministerstva sprave- dlnosti. Co říká vlastně Schreiner, kvituje-l úřadní činnost Schreinerovu jakožto něme- cky vedenou správu justice v Ra- kousku?! Přiznává a potvrzuje jedním slo- vem, že disposice ministra spravedlnosti v ze- mích českých především, pak jmenování soud ců, jeho jazykové pokyny a výnosy skutečně jsou výronem němectví tohoto německého mu- že a jeho jednostranné nacionálně-poli- tické německé správy jeho odbo- rul To je doznání tak dalekosáhlé, potvrzení tak úžasné, že k němu nemohlo dojíti nežv
Schreiner Schreinerův
15 article
V drobném prodejla ranní číslo o sobě . . za sh večarni a d Ve flíálkách na venkově. ranní čislo . . . . . . . 100- večerni . . . . Inseráty platí se hotově napřed Předplaceni a inserty příjimat admínistrace v Marianské ul., a. Tam nacházejí se téš redakce, tiskárna a sxpedlne „Národnich Listů“ Rukopisy se novracoj
16 article
okamžiku, kdy dr. Schreiner zase do toho řízl, aniž by byl jednou, natož dvakrát, měřil. V každém případě je toto dokumentační do- svědčení od autority, nade vši pochybnost po- volané, tak cenným, že jsme za ně nelíčenými díky zavázáni.
Schreiner
17 article Za hranicemi.
Za hranicemi. Rusko a Rakousko-Uhersko. Vídeňské i pešťské listy vytrvale píšou, že by Rakousko-Uhersko rádo lépe upravilo svůj poměr k Rusku a dobráci, téměř ničeho za to nežádají. I nám Čechům na tom záleží, aby Rakousko-Uhersko upustilo od své zasta- ralé nepřízně k zahraničným Slovanům vůbec, ne pouze k Rusku; ale našich rad v rozhodují- cích kruzích nedbají, na naše úsluhy nepočí- tají. A sami cíle nedosáhnou proto jediné, že nemají upřímnosti ani k Rusku, ani k Srbsku, ani k Černé Hoře, a jsme přesvědčeni, že ani k Bulharsku. Ale bez upřímnosti se Slovanem ničeho nepořídíš. Slovana možno obelstít, pře- chytřit, napálit. Možno to jednou, dvakrát, třikrát, ale nemožno věčně. Konečně, trpkými zkušenostmi varován, z lehkověrného se sta- ne nedůvěřivým a nepořídíte s ním nic. Článek petrohradského „Světa“ dobře vystihuje situaci. Píše: Každý den přináší z Vídně a Pešti zprávy, jednu podivnější dru- hé. N. N. Šebeko jmenován ruským velevy- slancem ve Vídni a k nám odtud docházejí telegramy, že si Rakousko-Uhersko přeje sblí- žení s Ruskem, že je Rakousko-Uhersko ochotno dáti Rusům v Haliči nějaké ústupky (třetí zemský jazyk) a pod. Ale „v Rusku se svými neobchodují“, jak odpověděl MikulášI. před 60 lety, když mu Vídeň nabízela Halič za svolení, aby si vzala Bosnu a Hercegovinu.
Čecho Slovan N N Šebeko Rus Mikuláš Rusko RakouskoUhersko Rakousko Uhersko Srbsko Bulharsko Vídeň Pešť Halič Bosna a Hercegovina Slovan
18 article
Proto nelze věřiti, že šebeko obdržel nějaké instrukce pro jednání s Berchtoldem o tom, aby se Rusko na vždy vzdalo „každého po- myšlení“ na Halič. Právě tak nevěříme, že Rusko žádá, aby ruština byla v Haliči uznána za třetí zemský jazyk. čl. 19. zákl. zák. rakou- ských již učinil ruštinu zemským jazykemv Haliči. Od r. 1867 byl ve Vídni úřadně vydá- ván „Věstnik zakonov deržavnych“ v jazyku ruském (velikoruském). To jsou důkazy, ž úřadnost ruského jazyka v Rakousku je při- znána a nám to postačí, žádných ústupků nám v té příčině netřeba. Vždyť i beztoho u všech haličských soudů dokumenty, posílané z Ru- ska v ruském jazyku, přijímány jsou bez pře- kladů, neboť ruský jazyk stoletou praxí ob- držel občanské právo v rakouském soudníctví. Ještě podivnější jest uherská ústupnost.
Berchtold Rusko Halič Vídeň Rakousko
19 article
Uherská vláda „po úvahách v oboru zahra- ničné politiky“ odročila skandálný proces proti 92 uherským Rusům a mnichu Alexěji Kabaljukovi pro přechod ku pravoslaví. Toto odročení chtějí nám ve Vídni a Pešti vydávati za ústupek. Větší drzostí od rakousko-uherské diplomacie nemožno očekávati. Uhersko-ruský proces postavil by Uhry na pranýř přede vším civilisovaným světem a v jejich vlastním zá- jmu dávno bylo zastaviti tuto do nebe vola- jící právní záležitost. Uhry pak svůj zřejmý prospěch vydávají za ústupek Rusku! Proč pak Maaďři drží už bezmála rok nešťastné uhersko-ruské sedláky v žaláři? Proto, že chtějí uherské obyvatelstvo pod Karpaty vy- kořenit. Nyní, když tam řádí hlad a mor, ru- ské obyvatelstvo zůstává bez pomoci jedné 1 druhé vlády, protože je pravoslavné. Ten stav věci má ruská veřejnost na očích a očekává od p. Šebeka, že se ve Vídni bude ujímati na- šich rodáků tak rázně, jako by učinila každá jiná diplomacie, kdyby v některém státě dálo se jejím soukmenovcům to příkoří, jako se děje v Haličí a Uhrách Rusům.
Rus Kabaljuk Uher Vídeň Pešť Rusko Karpaty Halič Uhry
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, dne 1. prosince 1913.
Praha
21 article
(Zákazy a nařízení.) Kdesi v zemi lid- puntičkářských, v Londýně městě, jak se právě do- čítám, byl policejním strážníkem zastaven — nikol snad v zástavním úřadě — velice urozený automo- bil, kterýž jel nedovolenou rychlostí. A když by tento velmi urozený automobil strážníkem za- držen — — Bác, bác, bác! — — zadržen, objevilo se, že v něm sedí oso- nost velmi vysoce postavená. Avšak londýnský po- liceman, strážce bezpečnosti a pořádku v zemi l puntičkářských, u vědomí — — Bác, bác, bác, bácl —— u vědomí, že koná — Bác, bác, bác, bácl — — že koná svou povinnost, a že v Londýno městě zákon stejně platí pro všecky, pro automobily urozené i neurozené, houževnatě trval na tom aby — — Račte dovolit, abych šel trochu na procházku Není možno psát. Dělové rány, vypalované kdes v nejbližší blízkosti, jakoby to na schodiští bylo otřásají mi nervy i nábytkem. Podlaha se chvěje zdi se kolísají, lampa na skříni postavená trne o svou existenci, — kdybych sbíral náhodou sta- rožitnosti ze skla a porcelánu, snad bych měl mezi nimi i exempláře skutečně vzácné, a jistě by se mi dner roztančily, a snad by se mně i mnohá ta skutečně cenná vzácnost rozbila — spaste duši. nastal soudný den. Dělové rány otřásají domem, že chvěje se v základech, najisto v nejbližších pěti mi- nutách sřití se strop i podlaha, a já jsem si teprve v těchto dnech, ukvapeně a zbytečně, jak vídím zaplatil nájemné pro celé čtvrtletí předem .. . Tak mne nebesa chtí potrestat za moji hříšnou ukvape- nosti A kanonáda stále je prudčí a divočejší. Při prv- ním zadunění, jak mi zařinčela okna, pomyslil jsem
Podlaha Londýn
22 article
si: neboj se, jdou ledy. Ale podíval jsem se de kalendáře — ne, ledy nejdou. Z technických dů- vodů, ježto Vltava posud ani nezamrzla. Jižje tedy zcela nepochybno, že je Praha bombardována vojsky nepřátelskými, ale vždyť ve včerejších ve- černících nebylo ani slůvka o tom, že by se cos takového chystalo —? A je, dále, rovněž nepo- chybno, že nepřátelská vojska, patrně ze strategi- ckých důvodů, rozhodla se začiti s demolováním právě našeho domu. Bác, búc, bác — jako v Riegro- vě známé pieničce „tu rána na ránu co hrom do- padá.“ Zdá se mi, že již již strop řítí se mi na hlavu — na ten výjev raději půjdu se podívati venčí, z druhého chodníku. Bude to pohodlnější rozumnější.
Vltava Praha
23 article
A jdu, a vidim nedobývá to sveřepý nepříte Prahy stověžaté, ale v domě je t. zv. úklid. One t. zv. úklid záleží v tom, že z nitra obydlí na scho- diště a na chodbu vyvlekou zuřivě se bránící ka- nape, křesla a jiné vycpané čtvernožce salonní ga nitury, a exekuce započne, zlá a srdcervoucí. Ne vím, čím se vycpaní oni čtvernožci provinili, ale každému z nich dostane se ran, ach, nepočítaných A trest je pro ně tím více pokořující, že děje s zcela veřejně, aby celá ulice mohla prováděn ortelu býti svědkem. O těchto rodinných slavnosti jimž říká se: úklid! Střelba z hmoždířů by snad — povídám: snad, nevim to jistě, — po- licie v domech netrpěla, mlátí se tedy do pohovky se stejným efektem, jako by střílene bylo z děl nebo hmoždířů, aby ta radostná zvěst, že se v domě poklízi, mohla býti slyšána do nejzazších oblastí stověžaté a tisícivěžičkovate Prahy. Narodí-li se dědie trůnu někde v říši, kde není třeba, počítati s každým haléřem, oznámí s ta radostná zvěst všemu lidu sto jednou ranou. U nás, o slavnostech t. zv. úklidu, bouchá se tak, n jakoby se narodil jediný dědie trůnu, ale jakoby s narodila nejméně čtverčata. Effekt je rozhodně velkolepý, ale, jak povídám, při psaní trošinkut překáží, mysl je tím slavnostním ruchem poněku rozptýlena.
Praha
24 article
A tak tedy jdu se projít, s vaším dovolením. Již znám tyhle občasné slavnosti: myslím, dnešel již bude obětován tomu svatému zápalu pro vyhá nění molů z pohovky, i z ostatních vycpaných čtvernožců. A z radosti nad tím, že Praha je za- chráněna, zapaluji si na schodech doutník. Nevím z jakých důvodů zlíbilo se právě tomuto c. k. dout niku provozovati pasivní resistenci, nedával si říc po dobrém ani po zlém, aby konal své poslání— čas mezi tím krásně lze vyplnit něčím užitečným A tu mně do očí padá „Domovní pořádek“, umístě ný na schodišti — člověk vnímavý a dychtivý po znání i čtením Domovního pořádku prospěšně mů že rozšířiti obzor svých vědombstí . . . A skutečno mezi tím, co dům otřásá se duněním hromových ran, jež v akustickém schodišti vyvolávají poel ekou, několikanásobnou ozvěnu, rozšiřuji obzo svého vědění o cenný poznatek, že i Domovní po řádek, nehledě k nepříjemné poznámce o správném zapravováni nájemného, je vlastně lekturou, je novějšími literárními hesly neprávem zatlačována je v zapomenutí . .. Tři hodiny jsem čekal na protějším chodníku brzo-li dům spadne. Byl bych rád přínesl si ale- spoň židli, ale obával jsem se, že katastrola stal by se třeba právě v tom okamžiku. A tedy jsems vyjel v žírné luky vlasti a vrátil se až druhého dne večer — ke své radosti jsem shledal, že dům sic nespadl, ale garnitura že zatím byla vyprášena.
Praha
25 article
Tak — a nymí zas je možno usednouti ke psaní Jenže již nevím, co vlastně chtěl jsem říci o tom puntíčkářském strážci pořádku v Londýně městě Nejspiš asi to, že to byl nějaký policajt, velmi naivní, jakýsi dětina, jenž ve své nezkušenosti se domnívá, že zákony vydávány jsou proto, aby byly zachovávány... A takovým naivním dětinům svě- řuje se v Anglii dozor nad obecným pořádkem. Kdyby žil u nás, hlupák, za týden byl b moudřejším, než v Anglii bude za dvacet let. Byl-i by jen trochu chápavý, záhy by poznal, že existuje v Praze pouze jediné nařízení, jež správně dodržo- váno bývá jedině v období od svatodušních svátk do martinského posvícení . . . Nařízení to umístěno jest na novém Riegrově nábřeží, asi na dvou mistech, a hlásá kolemjdoucím, že „v těchto místech shazovati snih do Vltavy se přísně zapovidá.“A skutečně, celý loňský červen, červenec i srpen cho- díval jsem kolem, zcela nenápadně, a tváře se, jako bych se díval na Hradčany — a nemohu než p pravdě vyznati, že za celou tu dobu nespatřil jsem ni jediného odvážlivce, jenž by byl v uvedených téch letních měsících a na těch zakázaných místeeh sníh do Vltavy shazoval . .. Loni v zimě ovšem několikrát se mi stalo, že jsem takového opovážliv ce přistihl in flagranti: ale to byl obecní zřízenee osoba úřadní, a tedy jsem se do jeho úřadního vý konu nemísil.
Londýn Nejspiš Anglie Praha Riegrův Vltava Hradčany
26 article
„Z nařízení policejního jest zakázáno, klobouk hole, deštníky a svrchní šat pokládati na okna, četl jsem ve kterémsi biografu. (Bylo to to nejzajím vější, čím se tehdejší program vykazoval.) Nápis tištěný jasným, zřetelným písmem, umístěn byl n okenním rámu, a kromě toho nápisu na témže okně umístěno bylo menší museum — celkem všeho všu- dy asi dvacet čísel — rozličných klobouků, čepie deštníků, holí a svrchníků rodu mužského, žen- ského i středního. Vzájemná ta milá svornost, je se rozhostila mezi tou úřadní vyhláškou a tím na rychlo snešeným museem novodobého oděvnictví kloboučnictví a deštníkářství, dojímala mne mile radostně. Člověk vpravdě moudrý právě zařídí s tak, aby dovedl míti radost i z každé, na pohled zcela nepatrné maličkosti . . Živě si vzpomínám, jak jsem kdysi na pout žírným českým krajem šel kterousi vesnicí, jež ve přílišné své skromnosti nepřeje si býti jmenovánu Měli tam asi šest hospod. pohlednice s pohledem na náves a kontumaci psů, aby z civilisace měli ně- co alespoň. Četl jsem tam na obecní lipě přibitou čírnácte dní starou vyhlášku, v níž starosta obce oznamoval všem a každému, že po čas kontumace musí psi celé osady býti pevně uvázáni na řetě. zích. Nevím, snad se mýlím, ale zdá se mi, že oněm kdož by jednali proti tomuto nařízení, hrozeno byle
27 article
doživotním vypovězením na Sibíř, nebo guillotinou. nebo pokutou až do 100 korun — tak něco. Písmo starostovo bylo lapidární, energické a prozrazo- valo ruku vypsanou — bylo zřejmo, že starostovi je hračkou, napsati do roka třeba dvě, tři takové vy- hlášky. A co tak zanáším se těmi studiemi grafolo- gickými, doráží na mne psisko zuřivě, tvor velmi pozoruhodný, nejspíše nějaký smíšenec doggya ježka. Zajímavý to byl pejsek a velmi se mi líbil, přes to, že mi chňapal po noze a že v obci byla kontu- mace. Brouzdalo se kolem několik dětíček a těch, stále jsa lačen vědění, ptám se, čí je to pejsek, jenž tak příjemně na mne cení zuby? Dívaly se na mě patrně udiveny tím, že jsem tak hloupý, že ani ne- vím, čí je to pes. „Komu patří?“ dotírám poznovu a sáhnu do kapsy, kde lidé obyčejně mívají peníze. „Starostoj“, odpovědělo mně milým dialektem z dě- tiček děťátko nejsdilnější. Dostalo peníz niklový za to že mne nevědomého, poučilo . . . myslím, že podnes v nevinnosti své touží po tom, aby zase pokud možno brzy objevil se v rodné jeho obci ta- kový kavalírský, s nebe spadlý mecenáš.
28 article
Jsou dva druhy kaváren a hostinců — nemyslím elegantních a neelegantních, čistých a špina vých. drahých či laciných. Rozdíl je ten: u jedněch při vchodu, aby to každého trklo do očí, umístě- na je vyhláska, že z nařízení úřadního zakázáno jest voditi psy do místnosti. A jsou opět kavárny a ho- stince bez této vyhlášky. Deset let již, kromě hlou- bání o jiných stejně důléžitých věcech, hloubám o té nevyzpytatelné záhadě, proč lidé, jako by se nechumelilo, vodí své psy, pejsky a psiska právě jen do oněch kaváren a hostinců, jež mají u dveří pověšenou vyhlášku, že sem zakázáno jest voditi psy. Kdo mi tuto záhadu vysvětlí a objasní, může si, zítřkem počínaje, do všech kaváren a hostinců. kam nechodím, a jichž seznam na požádání ochotně a franko zašlu, brátí s sebou třeba celý cirkus nej- rozličnějších potvůrek. Je to sice zakázáno, ale to nic nedělá. Vždyť nežijeme v Anglil, zemi punti- čkářské.
Anglit