1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v úterý 2. prosince 1913.
Praha
4
article
Na ranni avečerní listy
předpláci se.
V Praze v administraci-
na měskc.
2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí donáškou
na měste-
na čevrt leta . . . . 7 K Ez
ve filiálkáchí
na měsle.
. 2K8o
Poštou:
na měsle
na čtvrt lath . . . . P K adn
a měsle dvojt zásilkou
n riea : : : : k ei
Dnešní číslo pro Prahu jest o 10
s přílohou pro venkov o 18 stranách
Praha
5
article
Halič, Chorvatsko a Čechy.
Halič, Chorvatsko a Čechy.
Na samém sklonku 65. roku svého pa-
nování císař František Josef podepsal dva
významné státní akty. Dne 27. listopadu
vydal vlastní list bar. Ivanu Skerleczi
jímž ho sprošťuje úřadu královského komi-
saře v Chorvatsku a Slavonii a jmenuje bá-
nem trojjediného království chorvatsko-
slavonsko-dalmatského; dne 28. listopadu
podepsal patent, kterým se nově zvolený
sněm království haličského svolává na den
5. prosince.
Zdálo by se, že v ústavním státě neni
nic překvapujícího, dostává-li Chorvatsko
po 20timěsíčné přestávce ústavního bána
svolává-li se nově zvolený zemský sněm ku
práci, ústavou mu předepsané. A přece z
42 roky po obnovení ústavnosti v říši habs-
burské dospěli jsme již tak daleko, že vý-
znamným a pozoruhodným jest nám to, co
by se mělo rozuměti samo sebou.
Haličský sněm byl po léta nedělný.
Probouzející se k politickému uvědomění
maloruský lid počal se v Haliči hlásitio
svá národní práva a když polská sněmovní
většina, jež dotud bez překážky ovládala
sněm a zemskou autonomii, a tím si zjed-
nala také rozhodující vliv na politickou
správu zemskou, nemohla se odhodlati, aby
se aspoň o část své moci rozdělila se zá-
stupci národa maloruského, mladá, ale
troufalá skupina poslanců ukrajinských
zmařila důslednou a bezohlednou obstrukc
veškeru sněmovní práci, čímž učinila bez-
cennou také zemskou autonomii, které si
Čecho
František Josef
Skerlecz
Halič
Chorvatsko
Slavonie
chorvatskýslavonský
6
article
Poláci nad míru váží, neboť haličský sněm
jest jediným zákonodárným sborem, který
zbyl Polákům po rozebrání starého polské-
ho státu. Bylo nutno sněm zachrániti i za
cenu některých ústupků ve prospěch Malo-
rusů. K tomu se loni odhodlali krakovšti
konservativci, demokraté a lidovci, smlu-
vili prostřednictvím místodržitele dra. Bo-
brzyňského s Ukrajinci takovou opravu
zemského zřízení a volebního řádu, která
by i Malorusům zabezpečila směrodatný
hlas v zemské správě a předložili ji v břez-
nu zemskému sněmu. Tam však jejich dílo.
provedené za patronance vídeňské vlády
rozbito podolskou a všepolskou oposicí.
které v posledním okamžiku přispěchala
na pomoc i katolická hierarchie, takže
sněm bylo nutno rozpustiti a vypsati nové
volby, jež měly přivésti do sněmu živly po-
volnější.
Ale volby, vykonané v červenci již za
správy nového místodržitele, dra. Kory-
towského, vypadly pro reformu zemského
zřízení neblaze. Oposice ještě vzrostla;
vzrostl však také počet poslanců ukrajin-
ských, proti jejichž vůli marno by bylo po-
koušeti se o dělnost sněmu. Vídeňská vlá-
da nesložila však ruce v klín, neponechala
nedělný haličský sněm svému osudu, jako
činila v Čechách, nýbrž stálým vyjednává-
ním a zajisté i přiměřeným nátlakem na
oposiční strany polské domohla se toho,
že smluvena nejprve dohoda mezi stranami
polskými, pak i s Ukrajinci a 28. listopadu
bylo možno svolati sněm, aby ještě v pro-
sinci vyřídil opravu zemského zřízení a vo-
lebního řádu, čímž se má v Haliči oběma
národním kmenům, polskému i maloruské-
mu zabezpečiti politický klid, potřebný k
hospodářské a osvětové práci. Ukrajinei
Polák
Ukrajinec
Malorus
Kory
Čechy
Halič
7
article
domohli se tedy některých ústupků od pa
nující strany polské.
V Chorvatsku jde o spor mezi obhájci
zemské samosprávy a vládou uherskou
která protiústavně po léta se snaží obme-
ziti politická práva, zaručená královstv
Chorvatskému státoprávním vyrovnánímz
r. 1868 a šířiti tam maďarský jazyk na úkon
jazyka chorvatského neboli srbského, který
dle ústavy má býti v Chorvatsku výhrad-
ným úřadním jazykem jak v úřadech samo-
správných, tak i společných uhersko-chor-
vatských. Když chorvatsko-srbská koalice.
stojící na půdě vyrovnání s Uhrami a loyál-
ně uznávající státní pospolitost Chorvatska
s Uhrami, nechtěla vyhověti choutkám
uherské vlády, hr. Khuen-Héderváry, teh-
dejší uherský ministerský předseda, rozpu-
stil v lednu 1912 ne zcela ještě zvolený
chorvatský sněm, v němž koalice měla roz-
hodující většinu a 31. března vymohl na pa-
novníku zastavení chorvatské ústavy a jme-
nování tehdejšího bána, Slavka Cuvaje
královským komisařem s neobmezenou
pravomocí.
V Chorvatsku nastala policejní kruto-
vláda, ale lid chorvatský, poslušen hlasů
svých vůdců, zachoval absolutný klid
takže všechna mimořádná policejní opa-
tření v zemi ukázala se zbytečnými. Na-
stala balkánská válka s neočekávanými
úspěchy vojsk srbských, chorvatský lid
společně se srbským jásal vstříc svým
vítězným bratřím na Balkáně, nevšímaje
si Cuvajových útisků, až konečně ve Vídni
uznali za nutné, učiniti konec cuvajovské
ostudě a poslati do Záhřeba rozumného
správce, dra. Unkelhäussra, který zkroti
příliš horlivé vykonavatele cuvajovských
předpisů a upravil dráhu novému komisaři.
bar. Ivanu Skerleczovi, jenž 22. července
1913 vystřídal Cuvaje v úřadě.
Khuen
Héderváry
Cuvaj
Cuvajův
Unkelhäussr
Skerlecz
Chorvatsko
Uhry
Balkán
Vídeň
Záhřeb
8
article
To bylo již po druhé balkánské válce
z níž Srbsko vyšlo vítězem nad Bulhar-
skem a rozbilo naděje nového uherského
ministerského předsedy, hr. Štěp. Tiszy.
že Srbsko v bratrovražedné válce bude
rozdrceno. Bar. Skerlecz poslán do Záhře-
ba s výslovným rozkazem panovníkovým
aby upravil dohodu národa chorvatského
s Uhrami a umožnil brzké obnovení
ústavních řádů v Chorvatsku. Bar. Sker-
lecz splnil daný mu úkol, ale tak, jak si ho
hr. Tisza v červenci jistě nepředstavoval.
Hr. Tisza, řídě se radou hr. Khuena, přál
si, aby se v Chorvatsku dostala k veslu
vláda, opírající se o starou unionisticko-
maďaronskou stranu Tomašičovu, k níž
by se dovolilo přistoupiti některým spo-
lehlivým politikům z chorv.-srbské koalice.
Ale bar. Škerlecz, poznav vlastníma očima
poměry v Chorvatsku, rozvál naděje
Tiszovy a dokázal jemu i rozhodujícím
kruhům ve Vídni, že v Chorvatsku možno
se opírati jen o národ a jeho skutečné
zástupce, chorv.-srbskou koalici. A tak se
stalo, že došlo k dohodě mezi hr. Tiszou
a koalicí, touž koalicí, která ještě v po-
věstném Friedjungově procese figurovala
jako strana, nařčená z velezrády. V Chor-
vatsku po 20měsíčním zápase s uherskou
vládou vychází z boje vítězem koalice a
ustupuje uherský kabinet, aby tam nastal
politický klid a národ se mohl věnovati
hospodářské a osvětové práci.
Jsme tedy svědky dvou, v habsbur-
ské říši skutečně řídkých zjevů, že se
stává po právu slabším, utištěným, ač jsou
Slované. Proč asi se vláda stejně energicky
nesnaží také o vyrovnání dávného sporu
česko-německého v království Českém,
Bulhar
Štěp
Skerlecz
Tisza
Friedjungův
Slovan
Srbsko
Záhře
Uhry
Chorvatsko
Hradec
Vídeň
Tisza
Tomašičův
9
article
kde je stejně třeba politického klidu, aby
se oba národové mohli věnovati hospodář-
ské a osvětové práci?
Zdá se nám, že Vídni méně záleží na
politickém klidu v Čechách, než v Halič
a Chorvatsku. Za Haličí leží veliké Rusko.
které jako hrozivý přízrak ruší klidn
spánek rakouských diplomatů; proto po-
třebují v Haliči klidu a spokojenosti
s vídeňskou politikou. Za Chorvatskem
leží zmohutnělé Srbsko, které působí na
nervy naší diplomacie podobně, jako
Rusko a proto chce míti i v Chorvatsku
klíd a spokojenost. A Čechy? Za Čechami
leží niebelunská věrnost německé říše-
Čecho
Vídeň
Čechy
Halič
Chorvatsko
Rusko
Srbsko
10
article
Významné projevy knížete
Bülowa.
Významné projevy knížete
Bülowa.
Nedávný říšský kancléř Německa kniž-
Bülow napsal knihu „o německé politice“
jejíž prvý svazek: „Německo za cisaře Vi
léma II.“ již se dotiskuje. Časopisy pruské uve
řejňují z knihy již ukázky, z nichž zajímají nát
především tyto dvě:
Předně, o německé politice za krise
bosenské. Co se tehda rakousko-německý
tisk najásal nad osvědčenou „nibelungskou
věrností Německa“ k Rakousku, zrovna ja-
koby Německo bylo nás zachránilo „svou
lesklou zbraní“ před svrchovaným nebezpečím
života. A nyní přichází býv. německý kancléř
kn. Bülow sám a vysvětluje tehdejší čin Ně-
mecka beze vší nibelungské romantiky a „věr-
nosti“ prostě tím, že šlo tenkrát o vla stai
kůži Německa více, než o kůži Rakou-
ska, tak že Německo nikoliv k vůli nám, al
k vůli sobě zařinčelo svou lesklou zbraní
Pišeť Bülow výslovně:
„Konečné přivtělení Bosny a Hercegoviny
k rakouskému státu způsobilo evropskou kri-
si. Rusko opřelo se rakouskému podniku
Anglie pak postavila se po bok Ruska. Hro
anglické politiky však byl namířen méně prot
Rakousku, jako spíše proti spolčenému
s ním Německu. Nezůstavil jsem ve svých
řečech parlamentních nikoho o tom v pochyb-
nosti, že jsme za všech okolností odhodlán
dodržeti spolek s Rakouskem: Nadešl a
chvíle, kde se musilo prokázat, zdali je Ně
mecko obkličovací politikou (mo-
ností trojdohody) zdoláno?
Bülow
Německo
Rakousko
Bosna a Hercegovina
Rusko
Anglie
11
article
Umělost obklíčení a osamocen
Německa byla po jistou dobu postrachem
úzkostných myslí, avšak strašidlo objevilo s
býti holým diplonatickým bliktrem, jemuž
scházel skutkově politický předpoklad: Nebot
my (Němci) nejsme na pevnině tak snadno
zranitelní. Trojspolek jestiť mocí, proti níž
nedá se žádná moc k vůli vzdálenějším zájmům
ani sebe obratnější diplomacií popudit, nýbrž
proti níž odváží se každá moc jíti v boj pouze
za své krajně životní zájmy. To bylo veliké
ponaučení z krise bosenské, že naše (německá)
světová politika venkoncem spočívá na naší
politice kontinentální. Svou silou ja-
kožto mocnost na pevnině roztrhli jsme moc-
nosti nás obkličující, takže za průplavem (v
Anglii) mohlo nastati ono vystřízlivění, které
předcházelo dobu čilé výměny myšlenek
rozumného vyrovnání zájmů mezi oběma ná-
rody.“
Druhá zajímavá stať týče se poměru
Německa a Francie. Bülow projevuje
přesvědčení, že Francie co živ a Němcům
neodpustí loupež Elsaska a Lotrinska, pročež
musí Německo vždy počítati s nehynoucí zášt
a odemstou Francie.
„Nikdy,“ píše, „ani v katastrofálních le-
tech 1812 a 1815 nebyla Francie tak krutě
zraněna. Nedovedeme naprosto přesvědči
Francouze, že to, co jeví se jim býti brutáln
tvrdostí vítězovou, bylo nám Němcům národní
nutností (!). Snad se národ francouzský kdys
podrobí ustanovením míru frankfurtského, a
pozná, kterak jsou nezměnitelna. Ale poku
Francie vidí možnost, že by buď vlastní silou
nebo s pomocí cizí mohla znovu Elsaska a Lo-
trinska nabýti, potud spatřovati bude v ny-
nějším stavu vždy jen prozatímnost, ale žádno
definitivum
Bülow
Němec
Francouz
Elsaska
Německo
Anglie
Francie
Lotrinsko
12
title
Politický přehled.
13
article
Země české.
Země české.
„Německy spravované ministerstvo“
Ministra Hochenburgera ujímá se prot
jednohlasnému ostrému resolučnímu usnesení
justičního výboru ve známé aféře soudce Ertla
v nedělním „Pilsner Tagblattu“ nepochybně
sám excelentní kolega Hochenburgerův — dr
Schreiner. Důtka, kterou ministr spravedlno
sti z usnesení justičního výboru zastrčil d
svého portefeuillu, hrozně hněte pravděpodob
ného pisatele plzeňského německo-pokroko-
vého úvodniku i pokouší se zoufalým překru-
cováním fakt vyložiti resoluci jako politickou
exekuci, provedenou úskokem slovanských
poslanců na nejdrahocennějším německém mu-
ži z řady ministrů. Znění jednohlasné resoluce
přes veškeré své ostří, kteréž by muže jiné
duševní konstituce z křesla ministerskéh
energicky vymrštilo, drží se ovšem přísně věc
a stanoví, že ministr překročil meze dozorčíh
svého práva i vyslovuje s rozhodností očeká-
vání, že ministr omezí příště výkon tohoto
svého práva výhradně na nález právní. D
Schreiner ve svém článku obrací se proti ně-
meckým členům justičního výboru, kteří pr
k tomu pomáhali, aby Slovany nenáviděný
ministr byl ze sedla vyhozen. Němečtí po-
slanci nikdy prý se neměli k tomu propůjčo-
vati, aby odstřelovali šípy proti srdci kona-
cionálního ministra. „Jsme dosti upřímní,“
píše se v článku, „abychom na tom
trvali, že se tak státi nemělo an
v tom případě, kdyby ministr bý-
val skutečně do jisté míry v ne-
právu. Za žádných okolností nen
přípustno, aby německy uvědomě-
lí mužové svým protivníkům sami po-
dávali ochotně ruce k výpadu pro
ti německému muži a německy sprav-
vanému ministerstvu.“
Hochenburger
Ertl
Hochenburgerův
Schreiner
Německo
justiční výbor
Pilsner Tagblatt
14
article
Toť věru ohromující ukázka německé
správní a státní morálky! Zdali pak tuší p. dr
Schreiner, že napsal o ministru Hochenburge-
rovi kalumnii, proti kteréž výtka překročen
dohledacího práva jest vlastně pouhým úkro-
pem!? Obviniti správce resortu, jehož pra-
základní zásadou jest co nejsvědomitěj
šínestrannost, z národnostně sub
jektivní správy resortní, toť snad
vrchol všeho, co možno proti němu uvésti.
Možno-li vésti krajanský resort minister-
ský jednostranně národně a je-li to, ovšem je-
nom do jisté míry, přímo povinností takového
úřadu, s pečlivostí tím trapnější má býti tato
jednostrannost, tato neobjektivita ministerstva
vyloučena, stojí-li v čele ministerstva sprave-
dlnosti. Co říká vlastně Schreiner, kvituje-l
úřadní činnost Schreinerovu jakožto něme-
cky vedenou správu justice v Ra-
kousku?! Přiznává a potvrzuje jedním slo-
vem, že disposice ministra spravedlnosti v ze-
mích českých především, pak jmenování soud
ců, jeho jazykové pokyny a výnosy skutečně
jsou výronem němectví tohoto německého mu-
že a jeho jednostranné nacionálně-poli-
tické německé správy jeho odbo-
rul To je doznání tak dalekosáhlé, potvrzení
tak úžasné, že k němu nemohlo dojíti nežv
Schreiner
Schreinerův
15
article
V drobném prodejla
ranní číslo o sobě . . za sh
večarni
a d
Ve flíálkách na venkově.
ranní čislo . . . . . . . 100-
večerni . . . .
Inseráty
platí se hotově napřed
Předplaceni a inserty příjimat
admínistrace v Marianské ul., a.
Tam nacházejí se téš
redakce, tiskárna a sxpedlne
„Národnich Listů“
Rukopisy se novracoj
16
article
okamžiku, kdy dr. Schreiner zase do toho řízl,
aniž by byl jednou, natož dvakrát, měřil.
V každém případě je toto dokumentační do-
svědčení od autority, nade vši pochybnost po-
volané, tak cenným, že jsme za ně nelíčenými
díky zavázáni.
Schreiner
17
article
Za hranicemi.
Za hranicemi.
Rusko a Rakousko-Uhersko.
Vídeňské i pešťské listy vytrvale píšou,
že by Rakousko-Uhersko rádo lépe upravilo
svůj poměr k Rusku a dobráci, téměř ničeho
za to nežádají. I nám Čechům na tom záleží,
aby Rakousko-Uhersko upustilo od své zasta-
ralé nepřízně k zahraničným Slovanům vůbec,
ne pouze k Rusku; ale našich rad v rozhodují-
cích kruzích nedbají, na naše úsluhy nepočí-
tají. A sami cíle nedosáhnou proto jediné, že
nemají upřímnosti ani k Rusku, ani k Srbsku,
ani k Černé Hoře, a jsme přesvědčeni, že ani
k Bulharsku. Ale bez upřímnosti se Slovanem
ničeho nepořídíš. Slovana možno obelstít, pře-
chytřit, napálit. Možno to jednou, dvakrát,
třikrát, ale nemožno věčně. Konečně, trpkými
zkušenostmi varován, z lehkověrného se sta-
ne nedůvěřivým a nepořídíte s ním nic.
Článek petrohradského „Světa“ dobře
vystihuje situaci. Píše: Každý den přináší
z Vídně a Pešti zprávy, jednu podivnější dru-
hé. N. N. Šebeko jmenován ruským velevy-
slancem ve Vídni a k nám odtud docházejí
telegramy, že si Rakousko-Uhersko přeje sblí-
žení s Ruskem, že je Rakousko-Uhersko
ochotno dáti Rusům v Haliči nějaké ústupky
(třetí zemský jazyk) a pod. Ale „v Rusku se
svými neobchodují“, jak odpověděl MikulášI.
před 60 lety, když mu Vídeň nabízela Halič
za svolení, aby si vzala Bosnu a Hercegovinu.
Čecho
Slovan
N N Šebeko
Rus
Mikuláš
Rusko
RakouskoUhersko
Rakousko
Uhersko
Srbsko
Bulharsko
Vídeň
Pešť
Halič
Bosna a Hercegovina
Slovan
18
article
Proto nelze věřiti, že šebeko obdržel nějaké
instrukce pro jednání s Berchtoldem o tom,
aby se Rusko na vždy vzdalo „každého po-
myšlení“ na Halič. Právě tak nevěříme, že
Rusko žádá, aby ruština byla v Haliči uznána
za třetí zemský jazyk. čl. 19. zákl. zák. rakou-
ských již učinil ruštinu zemským jazykemv
Haliči. Od r. 1867 byl ve Vídni úřadně vydá-
ván „Věstnik zakonov deržavnych“ v jazyku
ruském (velikoruském). To jsou důkazy, ž
úřadnost ruského jazyka v Rakousku je při-
znána a nám to postačí, žádných ústupků nám
v té příčině netřeba. Vždyť i beztoho u všech
haličských soudů dokumenty, posílané z Ru-
ska v ruském jazyku, přijímány jsou bez pře-
kladů, neboť ruský jazyk stoletou praxí ob-
držel občanské právo v rakouském soudníctví.
Ještě podivnější jest uherská ústupnost.
Berchtold
Rusko
Halič
Vídeň
Rakousko
19
article
Uherská vláda „po úvahách v oboru zahra-
ničné politiky“ odročila skandálný proces
proti 92 uherským Rusům a mnichu Alexěji
Kabaljukovi pro přechod ku pravoslaví. Toto
odročení chtějí nám ve Vídni a Pešti vydávati
za ústupek. Větší drzostí od rakousko-uherské
diplomacie nemožno očekávati. Uhersko-ruský
proces postavil by Uhry na pranýř přede vším
civilisovaným světem a v jejich vlastním zá-
jmu dávno bylo zastaviti tuto do nebe vola-
jící právní záležitost. Uhry pak svůj zřejmý
prospěch vydávají za ústupek Rusku! Proč
pak Maaďři drží už bezmála rok nešťastné
uhersko-ruské sedláky v žaláři? Proto, že
chtějí uherské obyvatelstvo pod Karpaty vy-
kořenit. Nyní, když tam řádí hlad a mor, ru-
ské obyvatelstvo zůstává bez pomoci jedné 1
druhé vlády, protože je pravoslavné. Ten stav
věci má ruská veřejnost na očích a očekává
od p. Šebeka, že se ve Vídni bude ujímati na-
šich rodáků tak rázně, jako by učinila každá
jiná diplomacie, kdyby v některém státě dálo
se jejím soukmenovcům to příkoří, jako se
děje v Haličí a Uhrách Rusům.
Rus
Kabaljuk
Uher
Vídeň
Pešť
Rusko
Karpaty
Halič
Uhry
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, dne 1. prosince 1913.
Praha
21
article
(Zákazy a nařízení.) Kdesi v zemi lid-
puntičkářských, v Londýně městě, jak se právě do-
čítám, byl policejním strážníkem zastaven — nikol
snad v zástavním úřadě — velice urozený automo-
bil, kterýž jel nedovolenou rychlostí. A když by
tento velmi urozený automobil strážníkem za-
držen — —
Bác, bác, bác!
— — zadržen, objevilo se, že v něm sedí oso-
nost velmi vysoce postavená. Avšak londýnský po-
liceman, strážce bezpečnosti a pořádku v zemi l
puntičkářských, u vědomí — —
Bác, bác, bác, bácl
—— u vědomí, že koná —
Bác, bác, bác, bácl
— — že koná svou povinnost, a že v Londýno
městě zákon stejně platí pro všecky, pro automobily
urozené i neurozené, houževnatě trval na tom
aby — —
Račte dovolit, abych šel trochu na procházku
Není možno psát. Dělové rány, vypalované kdes
v nejbližší blízkosti, jakoby to na schodiští bylo
otřásají mi nervy i nábytkem. Podlaha se chvěje
zdi se kolísají, lampa na skříni postavená trne o
svou existenci, — kdybych sbíral náhodou sta-
rožitnosti ze skla a porcelánu, snad bych měl mezi
nimi i exempláře skutečně vzácné, a jistě by se
mi dner roztančily, a snad by se mně i mnohá
ta skutečně cenná vzácnost rozbila — spaste duši.
nastal soudný den. Dělové rány otřásají domem, že
chvěje se v základech, najisto v nejbližších pěti mi-
nutách sřití se strop i podlaha, a já jsem si teprve
v těchto dnech, ukvapeně a zbytečně, jak vídím
zaplatil nájemné pro celé čtvrtletí předem .. . Tak
mne nebesa chtí potrestat za moji hříšnou ukvape-
nosti
A kanonáda stále je prudčí a divočejší. Při prv-
ním zadunění, jak mi zařinčela okna, pomyslil jsem
Podlaha
Londýn
22
article
si: neboj se, jdou ledy. Ale podíval jsem se de
kalendáře — ne, ledy nejdou. Z technických dů-
vodů, ježto Vltava posud ani nezamrzla. Jižje
tedy zcela nepochybno, že je Praha bombardována
vojsky nepřátelskými, ale vždyť ve včerejších ve-
černících nebylo ani slůvka o tom, že by se cos
takového chystalo —? A je, dále, rovněž nepo-
chybno, že nepřátelská vojska, patrně ze strategi-
ckých důvodů, rozhodla se začiti s demolováním
právě našeho domu. Bác, búc, bác — jako v Riegro-
vě známé pieničce „tu rána na ránu co hrom do-
padá.“ Zdá se mi, že již již strop řítí se mi na
hlavu — na ten výjev raději půjdu se podívati
venčí, z druhého chodníku. Bude to pohodlnější
rozumnější.
Vltava
Praha
23
article
A jdu, a vidim nedobývá to sveřepý nepříte
Prahy stověžaté, ale v domě je t. zv. úklid. One
t. zv. úklid záleží v tom, že z nitra obydlí na scho-
diště a na chodbu vyvlekou zuřivě se bránící ka-
nape, křesla a jiné vycpané čtvernožce salonní ga
nitury, a exekuce započne, zlá a srdcervoucí. Ne
vím, čím se vycpaní oni čtvernožci provinili, ale
každému z nich dostane se ran, ach, nepočítaných
A trest je pro ně tím více pokořující, že děje s
zcela veřejně, aby celá ulice mohla prováděn
ortelu býti svědkem. O těchto rodinných slavnosti
jimž říká se: úklid! Střelba z hmoždířů by snad
— povídám: snad, nevim to jistě, — po-
licie v domech netrpěla, mlátí se tedy do
pohovky se stejným efektem, jako by střílene
bylo z děl nebo hmoždířů, aby ta radostná
zvěst, že se v domě poklízi, mohla býti slyšána
do nejzazších oblastí stověžaté a tisícivěžičkovate
Prahy. Narodí-li se dědie trůnu někde v říši, kde
není třeba, počítati s každým haléřem, oznámí s
ta radostná zvěst všemu lidu sto jednou ranou. U
nás, o slavnostech t. zv. úklidu, bouchá se tak, n
jakoby se narodil jediný dědie trůnu, ale jakoby s
narodila nejméně čtverčata. Effekt je rozhodně
velkolepý, ale, jak povídám, při psaní trošinkut
překáží, mysl je tím slavnostním ruchem poněku
rozptýlena.
Praha
24
article
A tak tedy jdu se projít, s vaším dovolením.
Již znám tyhle občasné slavnosti: myslím, dnešel
již bude obětován tomu svatému zápalu pro vyhá
nění molů z pohovky, i z ostatních vycpaných
čtvernožců. A z radosti nad tím, že Praha je za-
chráněna, zapaluji si na schodech doutník. Nevím
z jakých důvodů zlíbilo se právě tomuto c. k. dout
niku provozovati pasivní resistenci, nedával si říc
po dobrém ani po zlém, aby konal své poslání—
čas mezi tím krásně lze vyplnit něčím užitečným
A tu mně do očí padá „Domovní pořádek“, umístě
ný na schodišti — člověk vnímavý a dychtivý po
znání i čtením Domovního pořádku prospěšně mů
že rozšířiti obzor svých vědombstí . . . A skutečno
mezi tím, co dům otřásá se duněním hromových
ran, jež v akustickém schodišti vyvolávají poel
ekou, několikanásobnou ozvěnu, rozšiřuji obzo
svého vědění o cenný poznatek, že i Domovní po
řádek, nehledě k nepříjemné poznámce o správném
zapravováni nájemného, je vlastně lekturou, je
novějšími literárními hesly neprávem zatlačována
je v zapomenutí . ..
Tři hodiny jsem čekal na protějším chodníku
brzo-li dům spadne. Byl bych rád přínesl si ale-
spoň židli, ale obával jsem se, že katastrola stal
by se třeba právě v tom okamžiku. A tedy jsems
vyjel v žírné luky vlasti a vrátil se až druhého dne
večer — ke své radosti jsem shledal, že dům sic
nespadl, ale garnitura že zatím byla vyprášena.
Praha
25
article
Tak — a nymí zas je možno usednouti ke psaní
Jenže již nevím, co vlastně chtěl jsem říci o tom
puntíčkářském strážci pořádku v Londýně městě
Nejspiš asi to, že to byl nějaký policajt, velmi
naivní, jakýsi dětina, jenž ve své nezkušenosti se
domnívá, že zákony vydávány jsou proto, aby byly
zachovávány... A takovým naivním dětinům svě-
řuje se v Anglii dozor nad obecným pořádkem.
Kdyby žil u nás, hlupák, za týden byl b
moudřejším, než v Anglii bude za dvacet let. Byl-i
by jen trochu chápavý, záhy by poznal, že existuje
v Praze pouze jediné nařízení, jež správně dodržo-
váno bývá jedině v období od svatodušních svátk
do martinského posvícení . . . Nařízení to umístěno
jest na novém Riegrově nábřeží, asi na dvou
mistech, a hlásá kolemjdoucím, že „v těchto místech
shazovati snih do Vltavy se přísně zapovidá.“A
skutečně, celý loňský červen, červenec i srpen cho-
díval jsem kolem, zcela nenápadně, a tváře se, jako
bych se díval na Hradčany — a nemohu než p
pravdě vyznati, že za celou tu dobu nespatřil jsem
ni jediného odvážlivce, jenž by byl v uvedených
téch letních měsících a na těch zakázaných místeeh
sníh do Vltavy shazoval . .. Loni v zimě ovšem
několikrát se mi stalo, že jsem takového opovážliv
ce přistihl in flagranti: ale to byl obecní zřízenee
osoba úřadní, a tedy jsem se do jeho úřadního vý
konu nemísil.
Londýn
Nejspiš
Anglie
Praha
Riegrův
Vltava
Hradčany
26
article
„Z nařízení policejního jest zakázáno, klobouk
hole, deštníky a svrchní šat pokládati na okna,
četl jsem ve kterémsi biografu. (Bylo to to nejzajím
vější, čím se tehdejší program vykazoval.) Nápis
tištěný jasným, zřetelným písmem, umístěn byl n
okenním rámu, a kromě toho nápisu na témže okně
umístěno bylo menší museum — celkem všeho všu-
dy asi dvacet čísel — rozličných klobouků, čepie
deštníků, holí a svrchníků rodu mužského, žen-
ského i středního. Vzájemná ta milá svornost, je
se rozhostila mezi tou úřadní vyhláškou a tím na
rychlo snešeným museem novodobého oděvnictví
kloboučnictví a deštníkářství, dojímala mne mile
radostně. Člověk vpravdě moudrý právě zařídí s
tak, aby dovedl míti radost i z každé, na pohled
zcela nepatrné maličkosti . .
Živě si vzpomínám, jak jsem kdysi na pout
žírným českým krajem šel kterousi vesnicí, jež ve
přílišné své skromnosti nepřeje si býti jmenovánu
Měli tam asi šest hospod. pohlednice s pohledem
na náves a kontumaci psů, aby z civilisace měli ně-
co alespoň. Četl jsem tam na obecní lipě přibitou
čírnácte dní starou vyhlášku, v níž starosta obce
oznamoval všem a každému, že po čas kontumace
musí psi celé osady býti pevně uvázáni na řetě.
zích. Nevím, snad se mýlím, ale zdá se mi, že oněm
kdož by jednali proti tomuto nařízení, hrozeno byle
27
article
doživotním vypovězením na Sibíř, nebo guillotinou.
nebo pokutou až do 100 korun — tak něco. Písmo
starostovo bylo lapidární, energické a prozrazo-
valo ruku vypsanou — bylo zřejmo, že starostovi
je hračkou, napsati do roka třeba dvě, tři takové vy-
hlášky. A co tak zanáším se těmi studiemi grafolo-
gickými, doráží na mne psisko zuřivě, tvor velmi
pozoruhodný, nejspíše nějaký smíšenec doggya
ježka. Zajímavý to byl pejsek a velmi se mi líbil,
přes to, že mi chňapal po noze a že v obci byla kontu-
mace. Brouzdalo se kolem několik dětíček a těch,
stále jsa lačen vědění, ptám se, čí je to pejsek, jenž
tak příjemně na mne cení zuby? Dívaly se na mě
patrně udiveny tím, že jsem tak hloupý, že ani ne-
vím, čí je to pes. „Komu patří?“ dotírám poznovu
a sáhnu do kapsy, kde lidé obyčejně mívají peníze.
„Starostoj“, odpovědělo mně milým dialektem z dě-
tiček děťátko nejsdilnější. Dostalo peníz niklový za
to že mne nevědomého, poučilo . . . myslím, že
podnes v nevinnosti své touží po tom, aby zase
pokud možno brzy objevil se v rodné jeho obci ta-
kový kavalírský, s nebe spadlý mecenáš.
28
article
Jsou dva druhy kaváren a hostinců — nemyslím
elegantních a neelegantních, čistých a špina vých.
drahých či laciných. Rozdíl je ten: u jedněch při
vchodu, aby to každého trklo do očí, umístě-
na je vyhláska, že z nařízení úřadního zakázáno jest
voditi psy do místnosti. A jsou opět kavárny a ho-
stince bez této vyhlášky. Deset let již, kromě hlou-
bání o jiných stejně důléžitých věcech, hloubám
o té nevyzpytatelné záhadě, proč lidé, jako by se
nechumelilo, vodí své psy, pejsky a psiska právě
jen do oněch kaváren a hostinců, jež mají u dveří
pověšenou vyhlášku, že sem zakázáno jest voditi
psy. Kdo mi tuto záhadu vysvětlí a objasní, může
si, zítřkem počínaje, do všech kaváren a hostinců.
kam nechodím, a jichž seznam na požádání ochotně
a franko zašlu, brátí s sebou třeba celý cirkus nej-
rozličnějších potvůrek. Je to sice zakázáno, ale to
nic nedělá. Vždyť nežijeme v Anglil, zemi punti-
čkářské.
Anglit