ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 af3b17b0-70d6-11dc-9daf-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 31 celkem · entity: person 32, place 22, work 3
1 masthead
11. listopadu 1903
2 masthead
Příloha „Národních Listi
3 masthead
k číshu 308.
4 masthead
Strana9.
5 article
Odpověď na glossy ke sjezdu českých evangeliků. (Z kruhů evangelických.°) Dne 11. a 12. října uveřejněn byl v „Ná rodních Listech“ článek „Glossy ke sjezdu če- ských evangelíků“. Článek ten zasluhuje pozor- nosti. Je zajímavo, že staví osobní otázky do po- zadí, a za to do popředí uvádí otázky věcnéa zásadní. Autor vyslovuje se totiž zásadně oprot resolucím sjezdu českých evangelíků ze dne 28. září, ba docela proti protestantismu v če- ském národě vůbec. Vývody své shrnuje ve čtyř určité these a odůvodňuje je co možná histo- rickými doklady. Nutno přiznati, že se tu jedná o olázky nesmírně důležité. Ale právě proto je třeba, aby otázky ty nebyly projednávány jednostranně. nýbrž co možná nestranně, klidně a bez před- sudků, aby se mohlo dospěti ke správnému jich řešení. A tu je třeba poznamenati, že autor gloss nejen v jednotlivostech není vždy správný, ale že má zvyk, že rád zevšeobecňuje, kde by bylo potřebí tvrzení spíše omeziti. To ovšem je veliká chyba. Ale největší chyba spočívá v tom, že stojí na nesprávném stanovisku, na předsudku. A proto také všechny jeho these jsou více méně nesprávné a strannické. Nelze popříti, že stano- visko jeho zaujímají v našem českém lidu velice mnozí a že jsou přesvědčeni o jeho správnosti.
6 article
Je-li však to stanovisko přece jen nesprávné — jeho rozšířenost není nikterak důvodem správ- nosti — pak ovšem je velmi důležito, na to nejen ukázat, ale i dokázat. Rád bych to tuto učinil. sleduje pořad thesi — a všímaje si ne tak vedlej- šich jednotlivostí v oněch glossách jako spíše hlavních myšlenek. 1. Na evangelickém sjezdu bylo řečeno- „Otázka česká je otázkou náboženskou, a tal musí být i řešena.“ Naproti tomu praví auton gloss: „Předem: otázka česká není otázka nábo- ženská, otázka česká jest otázka čistě národní.“ „Myšlenka národní jest základem a východiskem našich dějin, jest jedinou pružinou celého vývoje národa českého.“ Pan spisovatel chybuje, že mluví tak všeobecně a důrazně a bez výhrady o „jediné“ pružině a „jediném“ motivu. Že olázka národnostní je velmi důležita v dějinách českého lidu, to evangelíkům nikdy nenapadlo popírat. Je důležita a byla, a mnohdy zaujímaln první místo. Ale stejně nelze popříti, že v době heroické, od Husa do. Komenského, jednou z hlavních a mnohdy hlavní hybnou silou v na- šem lidu byla otázka náboženská, a že tato hybná síla náboženská vtiskla našim dějináma našemu češství svůj ráz. Jistě působila tu i otázka národnostní, ale ve spojení s náboženstvím, náboženství tenkrát bylo hlavní silou. Či jak by jinak bylo lze vysvětlit, že nejlepší synové če- ského lidu tenkráte v takovém počtu jedině z dů- vodů náboženských šli do ciziny? Či nebyly to důvody náboženské, jež vedly Komenskéhoa i Žerotína?
Komenský Žerotín
7 article
Ale věta: „Otázka česká je otázka nábožen- ská,“ není tím, co uvedeno, již plně odůvodněna a vyčerpána. Znamená více. Tím se chce říci především toto: Náboženství má nesmírný vliv na život národů. Může národy posílit a může jieh sílu podkopat, dle toho, jaké to náboženství je. Není ničeho jiného tak významného a důležitého pro život národů, pro jich mravní a duševni rozvoj a vnitřní sílu jako náboženství. Proto, má-li český národ zdárně se rozvijeť a státi se národem zdravým a silným, musí především dbáti o to, aby náboženství našeho lidu bylo zdravé a živé. V tom smyslu je otázka národní vůbec s otázka česká zvláště otázkou nábožen- skou. — V tom smyslu rozumíme svrchu uvedo- ným slovům na evangelickém sjezdu. — Ovšem autor gloss právě tu projevuje zá sadní různost stanoviska. Patrně předpokládá, že otázka náboženská je — zvláště v nynější době — bezvýznamnou, anebo aspoň nepatrného vý- znamu. To vycítíme i z dalších jeho tvrzení.
8 article
Bude nutno, věc tu objasniti, poněvadž jinak ne- lze porozuměti náležitě sporným těmto otázkám. Zatím však přistupme k dalším glossám. 2. Na evangelickém sjezdu bylo v resoluci řečeno, že ve stycích s cizinou „činíme totéž. co činili naši otcové v době husitské a bratrské udržujíce styky s bratry u víře mezi Němci, Švý- cary, Angličany a s celým tehdejším evangeli- ckým světem.“ Na to odpovídá autor gloss: „Za druhé: Dnešní protestantismus, který jest vý- lučně germánský, resp. německý, nemá s husi- tismem a s jednotou bratrskou ničeho společného a v minulosti také vždy přesně od nich se lišil.“ „Ani husitismus, ani čeští bratří nemají s prote- stantismem (luteranismem a kalvinismem), který na naše doby se dochoval a jejž naši protestante nazývají zcela bezdůvodně také českým prote- stantismem, ničeho společného a jsou tudíž všechna tvrzení opačná vypočtena pouze na kla- mání nezasvěcených lidí, jehož se dopouštěji dnešní protestanté, namlouvajíce lidu českému. že oni jsou potomky těch slavných, ale nešťast- ných husitů a českých bratří.
Němec Angličan Švýcar
9 article
Pan autor gloss chybuje, že zase zevšeobec ňuje a tak bezvýhradně dí: „výlučně“, „ničeho“ „přesně“, „zcela“, „pouze“. — Že jeho tvrzeni nejsou správná, to mohl poznati již z nedávných článků dra. Řezníčka, v nichž týž mluvil o do- datku k tolerančnímu patentu, dvorním dekretu ze dne 26. března 1782. Tu výslovně se mluví o poměrně velmi mnohých husitech z té doby. jímž císař Josef II. dovoluje, aby pod jménem jako luteráné stavěli si kostely a zřizovali sbory a tak byli pojati v toleranci. Je tedy zřejmo, že ve sborech evangeliekých z té doby udrželi se husité „s podřaděnými sektami“. Tím je nad slunce jasněji ukázáno, že husitský a vůbec če- ský náboženský proud, pokud se do tolerance udržel, vskutku v evangelických sborech proudi dále. Ovšem nutno je přiznati, že tito sborove příjali jméno ne sborů husitských a bratrských, ale jméno vyznání augšburského a helvetského Ale to je přece všeobecně známo, že to učinili jen proto, že nesměli jinak, chtěli-li vůbec hlásiti se k evangeliu. Císař Josef II. dovolil jedině vy- znání augšburské a helvetské, a nikoli české
Řezníček Josef II
10 article
*) Poznámka redakce. Článek tento doše nás od vynikajícího evangelického duchovního, jed- noho z řečníků svatováclavského sjezdu českých evan- gelíků l. r. Tím, že jej uveřejňujeme, nehodláme ni- kterak na jevo dáti, že bychom snad s ním souhlasil i v jednom jediném odstavci, naopak osvědčujeme tal jenom svou objektivnosl u věci, otiskujíce o- pověď na „Glossy ke sjezdu českých evan- gelíků“ pochodící z péra kulturního historika, před týdnem u nás uveřejněné. Umožňuje nám to ovšem klidný a slušný tón této odpovědi, čímž se velice pro- spěšně liší od tónu řečí na sjezdu pronesených. Co měli jiného činit? A po celé století nebylo možno na zákonem stanovených poměrech co měniti. Vláda to nedovolovala. Však také není hlavní věcí — jakkoli důležitou je — zevní od- znak, jméno a název vyznání, nýbrž vnitřní život a duch. A vnitřní život duchovní husitský a bratr- ský byl pěstován ve sborech evangelických če- ských ovšem věrně dále. Kdo zná evangelieké české sbory, ten ví, že husitské a bratrské knihy jsou tu chovány jako nejvzácnější poklady, husit- ské písně tu znějí při službách božích, husitské myšlénky zaznívají v kázáních i modlitbách, husitský duch vane těmito sbory — a i úsilí je tu, aby tato vnitřní spojitost a jednota s minulostí českou došla dle pravdy i zevního výrazu, jak
evangelický če
11 article
tomu bývalo dřív, a jak tomu nebylo dovoleno r. 1781. Proto usilováno tu bylo, jak by cestou zákonnou bylo možno nynější evangelické církvi augšburského a helvetského vyznání přiznati se k vyznání otců. A mělo by býti známo veřej- nosti, že již loni r. 1902 na jaře česká evangeli- cká církev a. v. jednala na svém shromáždění superintendenčním o návrhu na veřejné uznání vyznání českého z r. 1575, v němž české hnutí náboženské nalezlo společný a uznaný výraz a symbol jako v ničem jiném, v dosahu celé této nynější církve české, Bylo také vyznání to nově tiskem vydáno, a letos 4. října opět na superint. shromáždění jednohlasně bylo usneseno, že při- znává se česká církev evang. a. v. k vyznání tomuto vedle dosavadního officiálního svého vy- znání. Tím skutečně nastoupena cesta k tomu. by, jako církev evangelická česká vnitř je po- kračováním náboženského hnutí českého z dob minulých, i zevně, i jménem, i vyznáním to pro- jevovala. Též v české církvi evang. helv. vyznání (reformované) ozývají se četní hlasové, vyzýva- jící k témuž postupu. Není to vše důkazem vnitř- ního spojení a jednoty českých evang. církví ny- nějších s českým náboženským hnutím v minu- losti? Vždyť je to týž náboženský proud, všelijak sice zevním nátlakem přerušovaný a tlumený. ale vnitrně týž, zásadně jeho pokračování.
12 article
Ale nejen české nynější evangelické církve souvisí organicky s hnutím husitským a bratr- ským, nýbrž i protestantismus vůbec — tedy i mimo český národ — byl v živém vzájemném styku s náboženským hnutím českým a jeví se mezi nimi vzájemný vliv. A autor gloss se mýlí. když praví, že s protestantismem nemá ani husi- tismus, ani českobratrství „ničeho společného“ Vždyť to přece je známo, že žádné světové vý- znamné hnutí mezi kulturními národy nezůstává omezeno na úzký kruh jednoho národa, nýbrž že těsně souvisí a se proniká s podobným hnutím mezi okolními národy. Kdokoli zná dějiny nábo- ženské českého lidu, nemůže zavřiti očí před tím, že mezi husitským a bratrským hnutím na jedné straně a mezi reformací Lutherovou a po- zději i Calvinovou na druhé straně byly živé styky a vzájemné vlivy, a tudíž mnohio společ ného. Ne, že by byli úplně za jedno. To přece je nemožné u lidí, vyrostlých v různých po- měrech. O to se také nikterak nejedná, ale o to že tu byly živé přátelské styky a vzájemné vlivy Ani reformace Lutherova není bez vlivů če ských, husitských. Husův vliv lze stopovati i v díle Lutherově. A náboženské hnuti české stálo ve mnohé stránce pod vlivem reformace Lutherovy a později i Calvinovy, ač ovšem obojí tu stojí vedle sebe jako samostatné ačkoli zá- sadně příbuzné proudy. Také oba proudy nábo- ženské, proud český i proud reformace světové.
Lutherův Calvinův Husův
13 article
Lutherovy i Calvinovy, cítily dobře svou příbuz- nost. Luther sám vyznává, že nevěda i on sám i jeho stoupenci nejsou nic jiného, než Husité a chválou zahrnuje Husa, na nějž dříve, dokud neprohlédl, hleděl jako na kacíře. A jeho přítel Melanchthon píše r. 1533 městu Litoměřicům „Vždy jsem český národ miloval, neboť jsem nalezl při něm zvláštní důstojnost a vytrvalost povahy. Proto vždy jsem měl o českém národě vysoké mínění, a mám za to, že jsme mu díkem povinni, poněvadž nám ukázal pramen čistšího účení.“ Tuť zřejmě přiznává závislost Lutherovy reformace na reformaci Husově. Či je potřebí připomínat věc tak známou, jak naši otcové sami na tuto příbuznost hleděli a dali tomu výraz v ini- ciálkách v kancionále husitském z r. 1572. zobrazivše tu Jana Viklefa, křesajícího jiskry z kamene, Jana Husa, zapalujícího jiskrou uhel, Martina Luthera, třímajícího pochodeň, daleko svítíci! Tu je pěkně znázorněno vzájemné pří- buzenstvi evropských náboženských hnutí. A proč že Bratří a Husité vůbec udržovali styky s Wittenberkem a radovali se z Lutherovy práce? Cítili se s ním za jedno. Byl to týž du- chovní proud, který se projevil v Čechách v okolních zemích, stejné náboženské hnutí. i když ovšem v různých národních a kulturních poměrech svérázným způsobem. Proto také mi- sto dřívějšího nepřátelství tenkráte nastaly přá- telské styky mezi příslušníky různých národ- nestí, ovládaných týmž evangeliem. Nebylot zadávání práv, ale vzájemná úcta a závodění při zachovávání svéráznosti. Luther velice pěkně uznával svéráznost českého náboženského hnuti a přál mu, připomínaje českým bratřím: „Vy buďte apoštoly mezi Čechy, já mezi Němci.“A
Lutherův Calvinův Luther Hus Melanchthon Husův Viklef Martino Němec Litoměřice Čechy Lutherův práce
14 article
Wittenberští nic se nepozastavovali nad tím, když Čechové pod obojí místo vyznání augšburského sepsali si vyznání české, nýbrž velmi uznale vyznání toto schválili. Vzájemně uznávali svou svéráznost, stýkajíce se přátelsky, a vzájemně působíce, jeden směr na druhý blahodárně. — Je viděti, že autor gloss velmi chybuje, řka. že tu není ničeho společného. Je tu mnoho spo- lečného. A přirozeně. Husitství samo nelze vy- světliti bez vlivů cizích, zvláště anglických. Ba křesťanství vůbec projevuje množství vlivů ži- dovských, řeckých a římských. Kdo by tomu chtěl překazit? Však se také nejedná o bránění vlivů, ale o to, aby vlivy ty byly svérázně zpraco- vány, aby nezůstaly příměsky cizími, ale aby se staly potravou posilující, jež strávena, stává se silou a krví. Tak tomu bylo v Čechách a tak tomu musí býti vždy. Chceme býti svérázni ve všem, i v náboženství, ale ne obklopeni čínskou zdí, nýbrž chceme svým způsobem zpracovat vše dobré, kdekoli to najdem. Je to chyba? Spisovatel oněch gloss však nemůže jinak než býti proti všemu společnému v náboženství. To souvisí s jeho zásadním stanoviskem. Dů- sledně musí býti i proti křesťanství, poněvadž přišlo z Říma či Soluně, ale jistě z Galilee. Proč to? Poněvadž pro něho má význam jen výlučně nacienální odloučenost, ale náboženství samo má pro něho význam nepatrný, a osobně asi žádný. Jest to týž předsudek, který jsme zji- stili při první jeho thesi. Ale než o něm bude řeč je třeba si všimnouti další jeho výtky.
Čecho Čechy Řím Soluň Galilea
15 article
3. Na sjezdu evangelickém bylo usneseno „My čeští evangelíci jsme v českém národě ztě- lesněné „Pryč od Říma!“ Proto nemůžeme než radostně vítati hnutí takové, ať se vyskytuje kde- koli.“ „Pozdravujeme evangelické hnutí i mezi Němci v Rakousku. Víme, že rozhodují tu nejen důvody kulturní a národní, nýbrž i mravnía náboženské.“ Naproti tomu tvrdí pan autor gloss: „Heslo „Pryč od Říma!“ či správněj řečeno „Los von Rom!“ není heslem nábožen ským, nýbrž jest pouze záminkou k dosažen určitého účelu pýlitického t. j. připojení k Ně- mecku.“ Pan autor gloss chybuje zase, že tvrdí příli mnoho svým „není“ a „pouze“. Stačilo by říci. že „Pryč od Říma!“ u některých a třeba u mno- hých bylo heslem jen politickým. To nikdo ne- popírá. Ale my díme jak na sjezdu bylo vý- slovně řečeno: „Ptáme se vždy, zda je to hnut- vskutku upřímné a náboženské. Nám nestači pcuhé politické: „Pryč od Říma!“ Zneužívání náboženství pro politiku zavrhujeme. Chceme, aby hnutí to bylo hnutím náboženským a oprav- dovým, zkrátka, věcí svědomi. Neručíme ovšem za každého jednotlivce. Ale pravíme: pokud hnutí to je pod vlivem evangelické církve, nen a nemůže hnutí to jako celek býti vlastizrád- ným.“ — Kdyby hnutí to bylo jen hnutím poli- tickým, stačilo by jen negativní vystoupení z církve katolické. Ale jakmile kdo nejen vystoup z církve katolické, ale i vstoupí do církve evan- golické, je vidět, že jsou tu zájmy náboženské pod vlivem evangelia zájmy ty sesílí a vzrostou
Němec Řím Rakousko Los on Rom
16 article
Ano, tak tomu je. Kdo zná skutečné poměry ví, že v hnutí tom se projevuje na mnoha mí stech živá náboženská touha. Ovšem je pravda. že hnutí to jde ruku v ruce s kulturním a ná- rodním. Ale tak tomu bylo vždycky a nelze ji- nak. Náboženství a ostatní kultura se podmiňuje navzájem. Jiná jest kultura katolická a jiná evangelická. A mnozí již pociťují, že kde katoli- cismus vládne, nastává kulturní stagnace, zatím co vzkétají národové, kteří odvrátili se od ŘŘRíma k evangeliu Proto také sjezd evangelický i v lidu našem přeje si tak vroucně: „Pryč od Říma!“ — totiž pryč od prázdného obřadnictví, od klerikalismu od romanismu — ale i blíže ke Kristu, k evan geliu, k náboženství, v duchu a pravdě. A právě na toto positivní úsilí kladl sjezd hlavní důraz Pan autor gloss tu nepörozuměl slovům: Pryč od romanismu! — a myslí tím románské národy Sjezd tím slovem míní zřejmě — jak v resolue dotýčné di — římského ducha, v jehož područ Řím vede národy, a jímž jest katolicismus prodchnut do té míry, že ve své církevní řeči organisaci, náboženském fanatismu všude pro jevuje římský ráz a ráz ten vtiskuje všem vě řícím. „Pryč od Říma!“ znamená tudíž mezi jiným, že jest třeba brániti se tomuto římskému duchu a odstraňovati jej, aby národ i v nábo ženství rozvíjel se ne pod řimským vlivem, ale svérázně. Jest to co zlého? Styky s románským národy schvaluje sjezd stejně jako styky s ná rody germánskými a slovanskými. Ovšem žádá jedno: aby ty styky nás pojily s lidmi pokroko vými a ne zpátečníky a klerikály.
Krist Řím
17 article
Spisovatel gloss je proti heslu „Pryč od Říma!“ a prohlašuje je za „vlastizrádné“, poně- vadž čelí proti celému vývoji národa českého. poněvadž odporuje jeho historiekému poslánía směřuje k tomu, aby národ český, který po více než tisíciletém boji uhájil svoji existenci, nyn bez boje vydán byl v šanc odvěkému svému ne- příteli, Němci.“ Jak to? Jaký to nesmírný my- šlénkový skok? Vždyť od evangelia očekáváme posílení národa a jeho svěráznosti. Tak pů- sobí evangelium všude a působilo i u nás! Zmír- ňuje národní vášně, ale upevňuje národní své- ráznost. Stačí se podívat do Dánska, a třeba jen na Slovensko. Ostatně je přirozeno, že nábožen- ství, které užívá jedině domácí mateřské řeči které vede lid od dětinství ku pismářsíví, dávajíe do rukou všem písmo svaté a vůbec vede k du- chovní a náboženské samostatnosti, je nanejvýše významno pro svérázný, samostatný rozvoj ná- roda. Jak si vysvětliti, že autor gloss zrovna cho- robným způsobem může proti náboženství tomu tak příkře mluviti? — Vysvětlení spočívá opět v jeho zásadně různém stanovisku, v jeho před- sudku výše zmíněném, v podceňování nábožen- ství vůbec. Ale to se jeví zvláště při 4. jeho
Němec Řím Dánsko Slovensko
18 article
4. Evangelický sjezd prohlásil: „Je potřebí aby lid náš vrátil se k prameni evangelia, z něhož otcové naši čerpali svou náboženskou, mravní vůbec kulturní sílu. Jsme jisti, že i nynější lidstve stejně jako tenkráte, i lid i intelligence, sílu svou nalezne jedině v evangeliu.“ Naproti tomu spiso- vatel gloss dí: „Protestantismus není pokrokem v protestantismu není síla.“ A vykládá to blíže „Protestantismus nejen že není pokrokem, nýbrž ztělesněnou reakcí. Položiti za pramen vešker víry a za neklamný zdroj veškerého přesvědčen Písmo a dle něho zařizovati veškeré konání své znamená neuznati ničeho, co tomuto Písmu se příčí a v souhlasu s tím potírati veškery nauky pokrokové Písmu protivně.
19 article
Je vidět, že p. autor gloss nezná dostatečně protestantismu a proto si z něho činí odstrašujíe přízrak. Je pravda, že písmo sv. je zdrojem na- šeho náboženského života. Co to znamená? Ne že bychom ustrnule lpěli na slovech písma a zbož ňovali literu. V písmu je psáno: Litera zabijí ale duch oživuje. Nám nejedná se o literu, ale o ducha, o Kristova ducha. Když nazýváme písmo zdrojem a pravidlem náboženského svého života. tím chceme říci, že zdrojem tím nám není ani papež ani klerus, nýbrž ten, který k nám z písma mluví, Kristus. V písmě svatém nehledáme pak snad vědu aneb zákonník pro jednotlivé poměry životní, nýbrž ducha, jímž bychom se dali vést zásady, dle nichž bychom se řídili, abychom žil v dětinském poměru k bohu, v bratrském poměru k lidem jako Kristovi učedlníci. Proto vykládáme písmo svaté ne dle omezujících příkazů tradice. nýbrž svobodně, vědecky, kriticky. V evangeli- ckých církvích vyvinula se vědecká kritika písma svatého. A nebojíme se jí. Víme, že kritice se jedná o pravdu, a každá pravda je boží. Jedno- tlivci ovšem i mezi námi nemají porozumění pro kritiku a cílí se příliš vázáni literou. Vysvětlujeme to vlivem katolicismu v našich vlastních řadách Ale je pozoruhodno, že mezi evangelickými boho- slovci vědecky pracujícími není snad jediného na evropské pevnině, který by u větší či menší míře neuznával oprávněnost vědecké kritiky. A to se jmenuje „ztělesněnou reakcf“? A lze vskutku, jako autor gloss to činí, pro- hlašovati tradici římskou za něco, co připoušt možnost pokroku oproti písmu sv.? Což nevip thesi.
Kristův Kristus bůh
20 article
spisovatel, že právě tradice nezná volnosti. nýbrž že ona je ustrnulým, pevným výkladem tudíž omezením písma? Ostatně stačí se podívao na praktické výsledky. Kde evangelium se vžile mezi národy, tam všude je kulturní pokrok — všude bez výminky, zatím co pod vládou Říma je strnulost a to tím větší, čím neobmezeněji kde Řím vládne. Husitismus znamenal pokrok, česko- bratrství pokrok, a i dnešní evangelíci čeští jsou téměř napořád pokrokoví. Ba moderní kultura je podmíněna mezi jiným zvláště vlivem evangelia totiž jeho zásadami. Evangelium je plno pokroko vých zásad. Ale autor gloss vytýká, že protestantismus je klerikalismus v tom smyslu, že protestantovi jsou „ohledy náboženské směrodatnými při každém kroku“ a „zájem církve jest mu nad každý zá jem jiný.“ Autor to nazývá klerikalismem. Jmén tc na místě tu není. Ale buďsi. Nejedná se o jméno. ale o věc, ač správným označením by tu bylo náboženská rozhodnost a důslednost a církevní horlivost. Obojí vskutku mezi evangelíky se jevi skoro napořád! Ale je to co zlého? Pak by bylo potřebí to vytýkati především Komenskému, Hu- sovi, ba samému Kristu! A autor gloss důsledně to snad činí? Se svého stanoviska náboženského indifferentismu nemůže ovšem jinak. Jemu musí býti náboženská vroucnost něčím zásadně odporným a protivným. Se stanoviska nábožen- ského indifferentismu nelze přece jinak než s ne- chutí o odporem se dívati na všeliké nábožensk hnutí bez ohledu, zda je to hnutí zdravé či ne- zdravé, s tím větší nechutí, čím je to hnutí ná- beženské vroucnější a rozhodnější. Vždy se mu zdá býti reakcí. Proto není divu, že evangelictv ve své vroucnosti a horlivosti jest mu solí v očích.
Komenský Hu Krist Řím
21 article
Naše stanovisko je ovšem jiné. Nám se jeví cír- kevní a náboženská horlivost jen tenkráte ne- zdravou, jestliže je věnována náboženství zpáteč nickému, ustrnulému, nezdravému. Ale týká-l se horlivost ta náboženství v duchu a pravdě, po- krokového, zdravého, pak těšíme se z ní z celého srdce. Proto přejemé českému evangelictví zdar rozkvět, aby stalo se silou našeho národa. — Je zřejmo, že autor gloss a my zaujímáme dvě zá- sadně různá stanoviska. Kdo má pravdu? O tom dále. Zatím ještě jen jedno. Pan autor gloss nejen že nevidí v evangeliu pokrok, nevidí v něm ani sílu. Dí: „V prote- stantismu není ani síla.“ „Mně připadá protestan tismus jako kolos s hliněnýma nohama, který př mohutném úderu neúprosné kritiky Pisma shrout se v prach. Pan spisovatel nezná opět dostatečně evang bohoslovecké poměry. Nelze mu to míti za zlé — není theolog. Ale chybuje, když o této věci tak mluví. Protestantismus a kritika, jak svrchu úká- záno, jde jedno s druhým ruku v ruce. Stalo se ovšem, že kritika otřásla mnohou věcí, na niž církov evangelická kladla důraz. Ale co neobstoj před zdravou kritikou, nemá místa v protestan- tismu, a musí padnout. A proto jsme vděčni kri- tice. Ovšem jedná se o to, aby kritika ta byla vskutku vědecká a správná. I kritika přestřelí. Ale přijde kritika jiná, a uvede vše na pravou míru.
22 article
To je vidět zvláště pěkně v případě kritika Fried. Delitzsche, na nějž autor gloss naráží. A pravda vždy je zdravá. Pravda kritikou zjištěná nikterak dosud evangelíu a jeho duchu neuškodila, na- opak, velice prospěla. A prospěje i na dále. Jen trusky odpadnou. Zlato zůstane. A v tom je práv síla protestantismu, že je kritický i oproti sa- mému sobě — a tudíž nebojí se útoků kritiky. T vede ovšem i k tomu, že protestantismus musí býti pokrokový. Ale o tom již je pověděno svrchu. Ale jak je to možná, že autor gloss tvrdí opak? Nelze to vysvětliti jinak, než jak to se stalo zjevným při všech jeho thesích: je zaujat proti náboženství vůbec. Má předsudek proti ná- boženství. To jest jeho stanovisko, se kterého po- suzuje evangelické náboženské hnutí. Není divu. že je odsuzuje a to tím ostreji, čím je kferé ná boženství vroucnější a živější — a že si je maluje tím černějšími barvami, čím méně je zná. A tím přicházíme k nejdůležitější otázce: je jeho zá sadní stanovisko správné? 5. Na jakém že stojí stanovisku? Sám to dí, když pokládá „indifferentismus náboženský za veliký pokrok a vymoženost,“ a když mu „připadu naprosto přežilým a směšným stanoviskem, há- dati se dnes, ve dvacátém století, o základy víry.“ Jeho stanovisko je dosti rozšířené u nás. Mnoz v našem lidu vyrostli v určitém náboženství, jež se jim zprotivilo, když dotyčné učení náboženské ukázalo se jim neudržitelným před vědou, a když obřadnictví s ním spojeně se jim ukázalo ve svě prázdnotě. A proto se jim zprotivilo náboženství vůbec, třeba že vlastně náboženství opravdové ani nepoznali a ani nevědí, co náboženství je.
Fried
23 article
Vždyť v čem že vidí vlastně náboženství? V urči tých obřadech a dogmatech, jež se jim protiví A jistě z valné části právem. Jen chybují v jed- nom: ani dogma, ani obřad není ještě nábožen stvím, a na nejméně evangelickým náboženstvím Náboženství je něco docela jiného. Je to osobní životní poměr člověka k tomu, jehož moc poci ťujeme ve svém svědomi — k svatému bohu, a jedná se o to, aby tento poměr náš k bohu, toto naše náboženství bylo duchovním, opravdovým. živým, a ne snad jen pouhá formule obřadová aneb jen ustrnulé dogma. Je potřebí nám dětin ského poměru k bohu. Dětmi boha svatého všichni máme býti. A tím je i řečeno, že vespolek máme býti bratry a sestrami, a že náš vzájemný poměr má býti humanita. To vše pak je podmíněno na- ším učedlnickým poměrem ke Kristu. To je celá podstata evangelictví. A to by mohlo býti komu věcí indifferentní?
bůh Krist
24 article
Což není zřejmo, že náboženství takové se týká v prvé řadě srdce a svědomí, a jeví se jako určitý duchovní proud, určité smýšlení, určitý duch? To se nedá ukrýti v nitru člověka, ale projevuje se v tužbách i činu; ovládá celý život jako nic jiného. Kdo by mohl býti k tomu lhostejný, zda v srdei a svědomí lidu je náboženství zdravé či nezdravé. či docela indifferentismus, mrtvo? To je právě největší chyba naší intelligence, že je prodchnuta náboženským indifferentismem, a nechává při tom ovládati sebe i jiné náboženstvím, které dusí a tlumi všeliký kulturní život, místo co by usilo- vala o náboženství živé a zdravé. Musíme si být jisti: chceme-li, aby náš lid byl zdravý, mravný. kulturně silný, musí se mu dostati především zdravého náboženství. Není jiné cesty. Ovšem, jak toho docíliti? Intolerancí? Chtít zlem vykonati něco dobrého? Nikdy. Evangelium přivedlo na svět toleranci a náboženskou svobodu Intolerance je zrovna takové zlo, jako její opak indifferentismus. Známe jinou cestu. Máme po rozumění pro jiné, kteří vyrostli a žijí v jiných
25 article
náboženských poměrech. Nekaceřujeme je, i když hledíme kriticky nejen na svůj náboženský život, ale i na jejich. A my víme, že v evangeliu máme něco nesmírně vzácného, jako dědictví svých otců. Proto rádí bychom přispěli k náboženskému oži- vení svého národa. Ovšem jen jedinou cestou: osobním vlivem jednotlivců na okolí, duchovní prací od srdce k srdei, v lichosti a pokoji. Tak pracovali první učedníci Kristovi, i naši otcové, Husité a Bratří, a to je jediný způsob práce ná- boženské i pro nynější dobu: horlivý vlastní ná- boženský život a úsilná práce kulturní v okol. Víme, že je to nesmírná práce v nynější době. Ale není krásnější a důležitější. Snad budou práci tu mnozí kaceřovati. Není pomoci. Činili tak vždycky. Budeme pracovati dále. A víme, že to nebude nadarmo, ale že to bude k požehnání na- šemu národu.
Krist
26 article Národní hospodář.
Národní hospodář. Z trhů cukerních. V Praze, 8. listopadu. (Pův. zpráva »Nár. Listů «.) Minulý právě týden nepřinesl cukerním Irhům žádné změny, nanejvýše snad té, že ceny pod vlivem různých, ač nikoli nepředvídaných okolností proti svému stavu před týdnem vykazují většinou nový ústup. Po vzrušujícím a drahém vyřízení dlužných do- dávek říjnového cukru koncem předešlého týdne cu- kerní trhy zabočily opět do svých starých kolejí a při- jaly na sebe ráz, jemuž jsme již od delší doby zvyklí. Při tom také byl malý zisk, jehož ceny listopadového a prosincového cukru z naléhavé poptávky pe zboží říjnovém nabyly, hned z počátku ztracen, aniž by po- zději znovu ho bylo nabyto.
Praha
27 article
Trhy věnovaly se na to opět sobě samým a l ovšem žádných příznivých momentů pro posuzování situace neshledaly. Již ve středu nastalo nové citel- nější rozladění na zprávu, že hamburské zásoby vy- kazují za poslední týden vzrůst o 15.800 t., kdežto loni v témže týdnu zmenšily se o 3180 t. Nepříznivý dojem tohoto vzrůstu zásob na počátku kampaně zů- stal trvalým přes to, že poukazováno k jeho uměl příčině souvisící s chováním se francouzských spe- kulantů; trhy však posuzovaly vzrůst ten jen jako známku slabosti světové spotřeby a proto odpověděly na onu zprávu snížením cen Dalším pro cukerní trhy nepříznivým momentem byla náhlá změna taktiky francouzských haussierů, kteří své listopadové závazky počali realisovati nebo je reportovali na vzdálenější lhůty, zanechavše dalšího ukládání zboží toho ve skladištích. Domněnek, proč francouzští spekulanti k této změně se odhodlali, jest několik nejpřirozenější však bude ta, že skladiště jsou tou dobou přeplněna a poplatky za uložení cukru větší, než mnoho-li obnáší rozdil cen mezi pozdějšími lhůtami a zboží listopadového. Toto nové a nikým neočekávané překvapení, jež francouzská spekulace trhům uchystala, bylo pro tyto velice nepříjemné, je- likož rozmnožuje se realisacemi těmi vybídka bez tak příliš hojná, čehož následek může jeviti se opět jen v ústupu cen.
28 article
Další nepříznivý dojem vzbuzen trvalými vybíd- kami starého cukru francouzského do Anglie, zejmena když se zvědělo, že cena vybízeného zboží toho jest asi o 80—90 h levnější nežli cena zboží nového. Z těchto okolností nemůže ovšem překvapovati, že An- glie dávajíc přednost zboží levnějšímu na ostatních trzích mnoho nekupuje Konečně také zpráva z Ameriky o snížení taměj- ších cen nebyla dle toho, by smýšlení kontinentálních trhů nějak povzbudila, neboť proti vyhlídce na mož- nější tím snad vývoz evropského cukru do Ameriky stojí faktum, že ono snížení cen stalo se jen následkem značného ochabnutí tamějšího konsumu, takže nějaké naléhavé poptávky, která by volala po případě i po cukru řepovém, v Americe tou dobou nikterak není. Skoro všechny výše vylíčené nepříznivé momenty byly cukerními trhy kvitovány pozvolným snižováním cen, zvláště když také domácí rafinerie při svých ná- kupech projevovaly větší zdrželivost než v lýdnech předchozích. Avšak i tentokráte tento ústup cen při- vábil nové kupce, zejmena z kruhů spekulačních, je- jímiž nákupy dalšímu znehodnocení učiněna zatím přítrž. Spekulace považuje již dnešní ceny za takové. že znamenají pro cukrovary effektivní ztrátu, a proto při svých nákupech jest vedena touže úvahou jako loni: Buď ceny cukru následkem nějakých okolnosti samy se zvednou, čímž docílí se přímého zisku, anebo poklesnou v nejbližší době ještě více a donuli tím cukrovary ke zmenšení řepného osevu na jaře, cež mělo by stejný pro spekulaci úspěch. Tohoto posled- nějšího přáli bychom si také, neboť jedině tak pozbyly by naše zprávy onoho pessimismu, jemuž dosud ubrá- niti se nemůžeme a který dnešní situací jest přímo diktován.
Anglie Amerika
29 article
Na našem trhu se surovinou převládalo po celý týden smýšlení klidně, které pouze ve středu pod dojmem nepříznivých zpráv z ciziny ustoupilo slabé tendenci. Mimo nadání nepoklesla však vybídka cukro- varů, nýbrž spíše se stupňovala, patrně z obavy, by ceny ještě více neklesly. Skoro veškerý cukr přešel v majetek domácích rafinerií, jelikož vývoz pro nastalé v tomto týdnu zdražení dovozného po Labi o 20 fen. trhu nyní úplně se vzdaluje. V důsledku toho rafi- nerie jako jediní tou dobou kupci na našem trhu, ne- majíce obávati se soutěže, stlačují na všech stranách dosud povolované tuzem. premic za výhodnější pro ně stanice a to až na 10 h. Naproti tomu snaží se opět mnohé surovárny, které vešly s rafineriemi v zápůjčné obchody, zvýšiti na burse oficiální záznamy. což tento týden také většinou se zdařilo, poněvadž ponej- více šlo jen o zvýšení o 5 hal. Po závěrkách asi 70.000 q na listopad a prosine končí týden u nás při klidném směru záznamy K 19. 35 za zboží pohotové a K 19.40 za listopad franko Úst.
30 article
Obchod se zbožím na příští kampaň jest nečinný a oceňuje se říjen-prosinec 1904 na K 20.40 z Úst. Na domácím trhu s bílým zbožím obmezuje se poplávka jen na úhradu běžné potřeby. Avšak čím klidnější jest poplávka, lím naléhavější jest vybidka a to jak se strany kartelních rafinerií, tak i se strany továren mimo ústřední prodejnu stojících. Následkem tohoto vzájemného podbízení se klesají ceny takřka denně a možno jako platné dnes ceny uvěsli násle- dující: za homolovou rafinádu K 64.50, kostky K 65.50, segmenty K 63.50, moučku K 64.50, cukr kry- stalový K 60.50, vesměs franko Praha. — Na trhu terstském převládá stálý klid, jelikož jednak po- plávky z Levanty jsou velmi sporé a týkají se jen blízkých lhůt, jednak místní spekulace chová se na- prosto nečinně. Ceny proto opět částečně ustoupily. neboť centrifugální pilé prodáváno včera pohotové za K 24.50 až 24.75 a na listopad-březen za 24.25 az K 24.75. — V Londýně poplávka konsumu po bi- lém zboží jest rovněž jen malá a to jednak vzhledem ke všeobecné nejistolě, jednak vzhledem k dostatečným skrytým zásobám tamějším. Prolo i tam ceny pozvolna uslupují, a obchodován včera rakouský granulated po- hotový za sh. 10.11/2 a na květen-srpen za sh. 10.71/4.
Praha Londýn
31 article
Na německých trzích vybídka továren je stále hojná a obraty přesahují proto lonskou výši. Jako kupec vystupují i zde ponejvíce domácí rafinerie. kdežto vývoz jest velmi zdrželivý; ostatně ani po- ptávka rafinerií není nikterak naléhavou, o čemž svědčí okolnost, že rafinerie ve vybízeném zboží mnoho si vybírají. Zřejmé zásoby světové obnášely tento týden: 1903 1902 rozdí tun tun tun dle Lichta. . . . . 1,327.064 1.415.455 (— 88 391) dle Czarnikowa. . 1,342.639 1,399.975 (— 57 336) Povětrnost ztrácí již na významu, pokud běží řepu dosud v zemi se nalézající; této jest již jen asi pělina veškeré letošní sklizně. Naproti tomu má pově- trnost důležitější vliv na řepu hrobkovanou, jejíž ja- kost za poměrně teplého počasí mírně ustupuje. O Nč- mecku zprávy dosud se rozcházejí, neboť kdežto jedny oznamují překročení původně odhadovaného množ- ství řepy, druhé vyslovují o sklizni tím větší zklamání. Ve Francii řepa za vlhkého počasí na váze poněkud získala, za to její jakost poklesla. Z Ruska a z ostal- ních řepných zemí zprávy znějí většinou příznivě. Letošní řepa až na malou část jest již z půdy do byta, a proto mnohé cukrovary začínají již s kon- trahováním na příšti rok. Při tom shiledávámo
Czarnikowa Francie Rusko