1
masthead
11. listopadu 1903
2
masthead
Příloha „Národních Listi
5
article
Odpověď na glossy
ke sjezdu českých evangeliků.
(Z kruhů evangelických.°)
Dne 11. a 12. října uveřejněn byl v „Ná
rodních Listech“ článek „Glossy ke sjezdu če-
ských evangelíků“. Článek ten zasluhuje pozor-
nosti. Je zajímavo, že staví osobní otázky do po-
zadí, a za to do popředí uvádí otázky věcnéa
zásadní. Autor vyslovuje se totiž zásadně oprot
resolucím sjezdu českých evangelíků ze dne
28. září, ba docela proti protestantismu v če-
ském národě vůbec. Vývody své shrnuje ve čtyř
určité these a odůvodňuje je co možná histo-
rickými doklady.
Nutno přiznati, že se tu jedná o olázky
nesmírně důležité. Ale právě proto je třeba, aby
otázky ty nebyly projednávány jednostranně.
nýbrž co možná nestranně, klidně a bez před-
sudků, aby se mohlo dospěti ke správnému jich
řešení. A tu je třeba poznamenati, že autor gloss
nejen v jednotlivostech není vždy správný, ale
že má zvyk, že rád zevšeobecňuje, kde by bylo
potřebí tvrzení spíše omeziti. To ovšem je veliká
chyba. Ale největší chyba spočívá v tom, že
stojí na nesprávném stanovisku, na předsudku.
A proto také všechny jeho these jsou více méně
nesprávné a strannické. Nelze popříti, že stano-
visko jeho zaujímají v našem českém lidu velice
mnozí a že jsou přesvědčeni o jeho správnosti.
6
article
Je-li však to stanovisko přece jen nesprávné —
jeho rozšířenost není nikterak důvodem správ-
nosti — pak ovšem je velmi důležito, na to nejen
ukázat, ale i dokázat. Rád bych to tuto učinil.
sleduje pořad thesi — a všímaje si ne tak vedlej-
šich jednotlivostí v oněch glossách jako spíše
hlavních myšlenek.
1. Na evangelickém sjezdu bylo řečeno-
„Otázka česká je otázkou náboženskou, a tal
musí být i řešena.“ Naproti tomu praví auton
gloss: „Předem: otázka česká není otázka nábo-
ženská, otázka česká jest otázka čistě národní.“
„Myšlenka národní jest základem a východiskem
našich dějin, jest jedinou pružinou celého vývoje
národa českého.“ Pan spisovatel chybuje, že
mluví tak všeobecně a důrazně a bez výhrady
o „jediné“ pružině a „jediném“ motivu. Že
olázka národnostní je velmi důležita v dějinách
českého lidu, to evangelíkům nikdy nenapadlo
popírat. Je důležita a byla, a mnohdy zaujímaln
první místo. Ale stejně nelze popříti, že v době
heroické, od Husa do. Komenského, jednou
z hlavních a mnohdy hlavní hybnou silou v na-
šem lidu byla otázka náboženská, a že tato
hybná síla náboženská vtiskla našim dějináma
našemu češství svůj ráz. Jistě působila tu i otázka
národnostní, ale ve spojení s náboženstvím,
náboženství tenkrát bylo hlavní silou. Či jak by
jinak bylo lze vysvětlit, že nejlepší synové če-
ského lidu tenkráte v takovém počtu jedině z dů-
vodů náboženských šli do ciziny? Či nebyly to
důvody náboženské, jež vedly Komenskéhoa
i Žerotína?
Komenský
Žerotín
7
article
Ale věta: „Otázka česká je otázka nábožen-
ská,“ není tím, co uvedeno, již plně odůvodněna
a vyčerpána. Znamená více. Tím se chce říci
především toto: Náboženství má nesmírný vliv
na život národů. Může národy posílit a může jieh
sílu podkopat, dle toho, jaké to náboženství je.
Není ničeho jiného tak významného a důležitého
pro život národů, pro jich mravní a duševni
rozvoj a vnitřní sílu jako náboženství. Proto,
má-li český národ zdárně se rozvijeť a státi se
národem zdravým a silným, musí především
dbáti o to, aby náboženství našeho lidu bylo
zdravé a živé. V tom smyslu je otázka národní
vůbec s otázka česká zvláště otázkou nábožen-
skou. — V tom smyslu rozumíme svrchu uvedo-
ným slovům na evangelickém sjezdu. —
Ovšem autor gloss právě tu projevuje zá
sadní různost stanoviska. Patrně předpokládá, že
otázka náboženská je — zvláště v nynější době
— bezvýznamnou, anebo aspoň nepatrného vý-
znamu. To vycítíme i z dalších jeho tvrzení.
8
article
Bude nutno, věc tu objasniti, poněvadž jinak ne-
lze porozuměti náležitě sporným těmto otázkám.
Zatím však přistupme k dalším glossám.
2. Na evangelickém sjezdu bylo v resoluci
řečeno, že ve stycích s cizinou „činíme totéž.
co činili naši otcové v době husitské a bratrské
udržujíce styky s bratry u víře mezi Němci, Švý-
cary, Angličany a s celým tehdejším evangeli-
ckým světem.“ Na to odpovídá autor gloss: „Za
druhé: Dnešní protestantismus, který jest vý-
lučně germánský, resp. německý, nemá s husi-
tismem a s jednotou bratrskou ničeho společného
a v minulosti také vždy přesně od nich se lišil.“
„Ani husitismus, ani čeští bratří nemají s prote-
stantismem (luteranismem a kalvinismem), který
na naše doby se dochoval a jejž naši protestante
nazývají zcela bezdůvodně také českým prote-
stantismem, ničeho společného a jsou tudíž
všechna tvrzení opačná vypočtena pouze na kla-
mání nezasvěcených lidí, jehož se dopouštěji
dnešní protestanté, namlouvajíce lidu českému.
že oni jsou potomky těch slavných, ale nešťast-
ných husitů a českých bratří.
Němec
Angličan
Švýcar
9
article
Pan autor gloss chybuje, že zase zevšeobec
ňuje a tak bezvýhradně dí: „výlučně“, „ničeho“
„přesně“, „zcela“, „pouze“. — Že jeho tvrzeni
nejsou správná, to mohl poznati již z nedávných
článků dra. Řezníčka, v nichž týž mluvil o do-
datku k tolerančnímu patentu, dvorním dekretu
ze dne 26. března 1782. Tu výslovně se mluví
o poměrně velmi mnohých husitech z té doby.
jímž císař Josef II. dovoluje, aby pod jménem
jako luteráné stavěli si kostely a zřizovali sbory
a tak byli pojati v toleranci. Je tedy zřejmo, že
ve sborech evangeliekých z té doby udrželi se
husité „s podřaděnými sektami“. Tím je nad
slunce jasněji ukázáno, že husitský a vůbec če-
ský náboženský proud, pokud se do tolerance
udržel, vskutku v evangelických sborech proudi
dále. Ovšem nutno je přiznati, že tito sborove
příjali jméno ne sborů husitských a bratrských,
ale jméno vyznání augšburského a helvetského
Ale to je přece všeobecně známo, že to učinili
jen proto, že nesměli jinak, chtěli-li vůbec hlásiti
se k evangeliu. Císař Josef II. dovolil jedině vy-
znání augšburské a helvetské, a nikoli české
Řezníček
Josef II
10
article
*) Poznámka redakce. Článek tento doše
nás od vynikajícího evangelického duchovního, jed-
noho z řečníků svatováclavského sjezdu českých evan-
gelíků l. r. Tím, že jej uveřejňujeme, nehodláme ni-
kterak na jevo dáti, že bychom snad s ním souhlasil
i v jednom jediném odstavci, naopak osvědčujeme tal
jenom svou objektivnosl u věci, otiskujíce o-
pověď na „Glossy ke sjezdu českých evan-
gelíků“ pochodící z péra kulturního historika, před
týdnem u nás uveřejněné. Umožňuje nám to ovšem
klidný a slušný tón této odpovědi, čímž se velice pro-
spěšně liší od tónu řečí na sjezdu pronesených.
Co měli jiného činit? A po celé století nebylo
možno na zákonem stanovených poměrech co
měniti. Vláda to nedovolovala. Však také není
hlavní věcí — jakkoli důležitou je — zevní od-
znak, jméno a název vyznání, nýbrž vnitřní život
a duch. A vnitřní život duchovní husitský a bratr-
ský byl pěstován ve sborech evangelických če-
ských ovšem věrně dále. Kdo zná evangelieké
české sbory, ten ví, že husitské a bratrské knihy
jsou tu chovány jako nejvzácnější poklady, husit-
ské písně tu znějí při službách božích, husitské
myšlénky zaznívají v kázáních i modlitbách,
husitský duch vane těmito sbory — a i úsilí je
tu, aby tato vnitřní spojitost a jednota s minulostí
českou došla dle pravdy i zevního výrazu, jak
evangelický če
11
article
tomu bývalo dřív, a jak tomu nebylo dovoleno
r. 1781. Proto usilováno tu bylo, jak by cestou
zákonnou bylo možno nynější evangelické církvi
augšburského a helvetského vyznání přiznati se
k vyznání otců. A mělo by býti známo veřej-
nosti, že již loni r. 1902 na jaře česká evangeli-
cká církev a. v. jednala na svém shromáždění
superintendenčním o návrhu na veřejné uznání
vyznání českého z r. 1575, v němž české hnutí
náboženské nalezlo společný a uznaný výraz a
symbol jako v ničem jiném, v dosahu celé této
nynější církve české, Bylo také vyznání to nově
tiskem vydáno, a letos 4. října opět na superint.
shromáždění jednohlasně bylo usneseno, že při-
znává se česká církev evang. a. v. k vyznání
tomuto vedle dosavadního officiálního svého vy-
znání. Tím skutečně nastoupena cesta k tomu.
by, jako církev evangelická česká vnitř je po-
kračováním náboženského hnutí českého z dob
minulých, i zevně, i jménem, i vyznáním to pro-
jevovala. Též v české církvi evang. helv. vyznání
(reformované) ozývají se četní hlasové, vyzýva-
jící k témuž postupu. Není to vše důkazem vnitř-
ního spojení a jednoty českých evang. církví ny-
nějších s českým náboženským hnutím v minu-
losti? Vždyť je to týž náboženský proud, všelijak
sice zevním nátlakem přerušovaný a tlumený.
ale vnitrně týž, zásadně jeho pokračování.
12
article
Ale nejen české nynější evangelické církve
souvisí organicky s hnutím husitským a bratr-
ským, nýbrž i protestantismus vůbec — tedy
i mimo český národ — byl v živém vzájemném
styku s náboženským hnutím českým a jeví se
mezi nimi vzájemný vliv. A autor gloss se mýlí.
když praví, že s protestantismem nemá ani husi-
tismus, ani českobratrství „ničeho společného“
Vždyť to přece je známo, že žádné světové vý-
znamné hnutí mezi kulturními národy nezůstává
omezeno na úzký kruh jednoho národa, nýbrž že
těsně souvisí a se proniká s podobným hnutím
mezi okolními národy. Kdokoli zná dějiny nábo-
ženské českého lidu, nemůže zavřiti očí před
tím, že mezi husitským a bratrským hnutím na
jedné straně a mezi reformací Lutherovou a po-
zději i Calvinovou na druhé straně byly živé
styky a vzájemné vlivy, a tudíž mnohio společ
ného. Ne, že by byli úplně za jedno. To přece
je nemožné u lidí, vyrostlých v různých po-
měrech. O to se také nikterak nejedná, ale o to
že tu byly živé přátelské styky a vzájemné vlivy
Ani reformace Lutherova není bez vlivů če
ských, husitských. Husův vliv lze stopovati
i v díle Lutherově. A náboženské hnuti české
stálo ve mnohé stránce pod vlivem reformace
Lutherovy a později i Calvinovy, ač ovšem obojí
tu stojí vedle sebe jako samostatné ačkoli zá-
sadně příbuzné proudy. Také oba proudy nábo-
ženské, proud český i proud reformace světové.
Lutherův
Calvinův
Husův
13
article
Lutherovy i Calvinovy, cítily dobře svou příbuz-
nost. Luther sám vyznává, že nevěda i on sám
i jeho stoupenci nejsou nic jiného, než Husité
a chválou zahrnuje Husa, na nějž dříve, dokud
neprohlédl, hleděl jako na kacíře. A jeho přítel
Melanchthon píše r. 1533 městu Litoměřicům
„Vždy jsem český národ miloval, neboť jsem
nalezl při něm zvláštní důstojnost a vytrvalost
povahy. Proto vždy jsem měl o českém národě
vysoké mínění, a mám za to, že jsme mu díkem
povinni, poněvadž nám ukázal pramen čistšího
účení.“ Tuť zřejmě přiznává závislost Lutherovy
reformace na reformaci Husově. Či je potřebí
připomínat věc tak známou, jak naši otcové sami
na tuto příbuznost hleděli a dali tomu výraz v ini-
ciálkách v kancionále husitském z r. 1572.
zobrazivše tu Jana Viklefa, křesajícího jiskry
z kamene, Jana Husa, zapalujícího jiskrou uhel,
Martina Luthera, třímajícího pochodeň, daleko
svítíci! Tu je pěkně znázorněno vzájemné pří-
buzenstvi evropských náboženských hnutí.
A proč že Bratří a Husité vůbec udržovali styky
s Wittenberkem a radovali se z Lutherovy
práce? Cítili se s ním za jedno. Byl to týž du-
chovní proud, který se projevil v Čechách
v okolních zemích, stejné náboženské hnutí.
i když ovšem v různých národních a kulturních
poměrech svérázným způsobem. Proto také mi-
sto dřívějšího nepřátelství tenkráte nastaly přá-
telské styky mezi příslušníky různých národ-
nestí, ovládaných týmž evangeliem. Nebylot
zadávání práv, ale vzájemná úcta a závodění
při zachovávání svéráznosti. Luther velice pěkně
uznával svéráznost českého náboženského hnuti
a přál mu, připomínaje českým bratřím: „Vy
buďte apoštoly mezi Čechy, já mezi Němci.“A
Lutherův
Calvinův
Luther
Hus
Melanchthon
Husův
Viklef
Martino
Němec
Litoměřice
Čechy
Lutherův práce
14
article
Wittenberští nic se nepozastavovali nad tím, když
Čechové pod obojí místo vyznání augšburského
sepsali si vyznání české, nýbrž velmi uznale
vyznání toto schválili. Vzájemně uznávali svou
svéráznost, stýkajíce se přátelsky, a vzájemně
působíce, jeden směr na druhý blahodárně. —
Je viděti, že autor gloss velmi chybuje, řka.
že tu není ničeho společného. Je tu mnoho spo-
lečného. A přirozeně. Husitství samo nelze vy-
světliti bez vlivů cizích, zvláště anglických. Ba
křesťanství vůbec projevuje množství vlivů ži-
dovských, řeckých a římských. Kdo by tomu
chtěl překazit? Však se také nejedná o bránění
vlivů, ale o to, aby vlivy ty byly svérázně zpraco-
vány, aby nezůstaly příměsky cizími, ale aby se
staly potravou posilující, jež strávena, stává se
silou a krví. Tak tomu bylo v Čechách a tak
tomu musí býti vždy. Chceme býti svérázni ve
všem, i v náboženství, ale ne obklopeni čínskou
zdí, nýbrž chceme svým způsobem zpracovat
vše dobré, kdekoli to najdem. Je to chyba?
Spisovatel oněch gloss však nemůže jinak
než býti proti všemu společnému v náboženství.
To souvisí s jeho zásadním stanoviskem. Dů-
sledně musí býti i proti křesťanství, poněvadž
přišlo z Říma či Soluně, ale jistě z Galilee. Proč
to? Poněvadž pro něho má význam jen výlučně
nacienální odloučenost, ale náboženství samo
má pro něho význam nepatrný, a osobně asi
žádný. Jest to týž předsudek, který jsme zji-
stili při první jeho thesi. Ale než o něm bude řeč
je třeba si všimnouti další jeho výtky.
Čecho
Čechy
Řím
Soluň
Galilea
15
article
3. Na sjezdu evangelickém bylo usneseno
„My čeští evangelíci jsme v českém národě ztě-
lesněné „Pryč od Říma!“ Proto nemůžeme než
radostně vítati hnutí takové, ať se vyskytuje kde-
koli.“ „Pozdravujeme evangelické hnutí i mezi
Němci v Rakousku. Víme, že rozhodují tu nejen
důvody kulturní a národní, nýbrž i mravnía
náboženské.“ Naproti tomu tvrdí pan autor
gloss: „Heslo „Pryč od Říma!“ či správněj
řečeno „Los von Rom!“ není heslem nábožen
ským, nýbrž jest pouze záminkou k dosažen
určitého účelu pýlitického t. j. připojení k Ně-
mecku.“
Pan autor gloss chybuje zase, že tvrdí příli
mnoho svým „není“ a „pouze“. Stačilo by říci.
že „Pryč od Říma!“ u některých a třeba u mno-
hých bylo heslem jen politickým. To nikdo ne-
popírá. Ale my díme jak na sjezdu bylo vý-
slovně řečeno: „Ptáme se vždy, zda je to hnut-
vskutku upřímné a náboženské. Nám nestači
pcuhé politické: „Pryč od Říma!“ Zneužívání
náboženství pro politiku zavrhujeme. Chceme,
aby hnutí to bylo hnutím náboženským a oprav-
dovým, zkrátka, věcí svědomi. Neručíme ovšem
za každého jednotlivce. Ale pravíme: pokud
hnutí to je pod vlivem evangelické církve, nen
a nemůže hnutí to jako celek býti vlastizrád-
ným.“ — Kdyby hnutí to bylo jen hnutím poli-
tickým, stačilo by jen negativní vystoupení z
církve katolické. Ale jakmile kdo nejen vystoup
z církve katolické, ale i vstoupí do církve evan-
golické, je vidět, že jsou tu zájmy náboženské
pod vlivem evangelia zájmy ty sesílí a vzrostou
Němec
Řím
Rakousko
Los on Rom
16
article
Ano, tak tomu je. Kdo zná skutečné poměry
ví, že v hnutí tom se projevuje na mnoha mí
stech živá náboženská touha. Ovšem je pravda.
že hnutí to jde ruku v ruce s kulturním a ná-
rodním. Ale tak tomu bylo vždycky a nelze ji-
nak. Náboženství a ostatní kultura se podmiňuje
navzájem. Jiná jest kultura katolická a jiná
evangelická. A mnozí již pociťují, že kde katoli-
cismus vládne, nastává kulturní stagnace, zatím
co vzkétají národové, kteří odvrátili se od ŘŘRíma
k evangeliu
Proto také sjezd evangelický i v lidu našem
přeje si tak vroucně: „Pryč od Říma!“ — totiž
pryč od prázdného obřadnictví, od klerikalismu
od romanismu — ale i blíže ke Kristu, k evan
geliu, k náboženství, v duchu a pravdě. A právě
na toto positivní úsilí kladl sjezd hlavní důraz
Pan autor gloss tu nepörozuměl slovům: Pryč
od romanismu! — a myslí tím románské národy
Sjezd tím slovem míní zřejmě — jak v resolue
dotýčné di — římského ducha, v jehož područ
Řím vede národy, a jímž jest katolicismus
prodchnut do té míry, že ve své církevní řeči
organisaci, náboženském fanatismu všude pro
jevuje římský ráz a ráz ten vtiskuje všem vě
řícím. „Pryč od Říma!“ znamená tudíž mezi
jiným, že jest třeba brániti se tomuto římskému
duchu a odstraňovati jej, aby národ i v nábo
ženství rozvíjel se ne pod řimským vlivem, ale
svérázně. Jest to co zlého? Styky s románským
národy schvaluje sjezd stejně jako styky s ná
rody germánskými a slovanskými. Ovšem žádá
jedno: aby ty styky nás pojily s lidmi pokroko
vými a ne zpátečníky a klerikály.
Krist
Řím
17
article
Spisovatel gloss je proti heslu „Pryč od
Říma!“ a prohlašuje je za „vlastizrádné“, poně-
vadž čelí proti celému vývoji národa českého.
poněvadž odporuje jeho historiekému poslánía
směřuje k tomu, aby národ český, který po více
než tisíciletém boji uhájil svoji existenci, nyn
bez boje vydán byl v šanc odvěkému svému ne-
příteli, Němci.“ Jak to? Jaký to nesmírný my-
šlénkový skok? Vždyť od evangelia očekáváme
posílení národa a jeho svěráznosti. Tak pů-
sobí evangelium všude a působilo i u nás! Zmír-
ňuje národní vášně, ale upevňuje národní své-
ráznost. Stačí se podívat do Dánska, a třeba jen
na Slovensko. Ostatně je přirozeno, že nábožen-
ství, které užívá jedině domácí mateřské řeči
které vede lid od dětinství ku pismářsíví, dávajíe
do rukou všem písmo svaté a vůbec vede k du-
chovní a náboženské samostatnosti, je nanejvýše
významno pro svérázný, samostatný rozvoj ná-
roda. Jak si vysvětliti, že autor gloss zrovna cho-
robným způsobem může proti náboženství tomu
tak příkře mluviti? — Vysvětlení spočívá opět
v jeho zásadně různém stanovisku, v jeho před-
sudku výše zmíněném, v podceňování nábožen-
ství vůbec. Ale to se jeví zvláště při 4. jeho
Němec
Řím
Dánsko
Slovensko
18
article
4. Evangelický sjezd prohlásil: „Je potřebí
aby lid náš vrátil se k prameni evangelia, z něhož
otcové naši čerpali svou náboženskou, mravní
vůbec kulturní sílu. Jsme jisti, že i nynější lidstve
stejně jako tenkráte, i lid i intelligence, sílu svou
nalezne jedině v evangeliu.“ Naproti tomu spiso-
vatel gloss dí: „Protestantismus není pokrokem
v protestantismu není síla.“ A vykládá to blíže
„Protestantismus nejen že není pokrokem, nýbrž
ztělesněnou reakcí. Položiti za pramen vešker
víry a za neklamný zdroj veškerého přesvědčen
Písmo a dle něho zařizovati veškeré konání své
znamená neuznati ničeho, co tomuto Písmu se
příčí a v souhlasu s tím potírati veškery nauky
pokrokové Písmu protivně.
19
article
Je vidět, že p. autor gloss nezná dostatečně
protestantismu a proto si z něho činí odstrašujíe
přízrak. Je pravda, že písmo sv. je zdrojem na-
šeho náboženského života. Co to znamená? Ne že
bychom ustrnule lpěli na slovech písma a zbož
ňovali literu. V písmu je psáno: Litera zabijí
ale duch oživuje. Nám nejedná se o literu, ale
o ducha, o Kristova ducha. Když nazýváme písmo
zdrojem a pravidlem náboženského svého života.
tím chceme říci, že zdrojem tím nám není ani
papež ani klerus, nýbrž ten, který k nám z písma
mluví, Kristus. V písmě svatém nehledáme pak
snad vědu aneb zákonník pro jednotlivé poměry
životní, nýbrž ducha, jímž bychom se dali vést
zásady, dle nichž bychom se řídili, abychom žil
v dětinském poměru k bohu, v bratrském poměru
k lidem jako Kristovi učedlníci. Proto vykládáme
písmo svaté ne dle omezujících příkazů tradice.
nýbrž svobodně, vědecky, kriticky. V evangeli-
ckých církvích vyvinula se vědecká kritika písma
svatého. A nebojíme se jí. Víme, že kritice se
jedná o pravdu, a každá pravda je boží. Jedno-
tlivci ovšem i mezi námi nemají porozumění pro
kritiku a cílí se příliš vázáni literou. Vysvětlujeme
to vlivem katolicismu v našich vlastních řadách
Ale je pozoruhodno, že mezi evangelickými boho-
slovci vědecky pracujícími není snad jediného
na evropské pevnině, který by u větší či menší
míře neuznával oprávněnost vědecké kritiky. A
to se jmenuje „ztělesněnou reakcf“?
A lze vskutku, jako autor gloss to činí, pro-
hlašovati tradici římskou za něco, co připoušt
možnost pokroku oproti písmu sv.? Což nevip
thesi.
Kristův
Kristus
bůh
20
article
spisovatel, že právě tradice nezná volnosti.
nýbrž že ona je ustrnulým, pevným výkladem
tudíž omezením písma? Ostatně stačí se podívao
na praktické výsledky. Kde evangelium se vžile
mezi národy, tam všude je kulturní pokrok —
všude bez výminky, zatím co pod vládou Říma
je strnulost a to tím větší, čím neobmezeněji kde
Řím vládne. Husitismus znamenal pokrok, česko-
bratrství pokrok, a i dnešní evangelíci čeští jsou
téměř napořád pokrokoví. Ba moderní kultura je
podmíněna mezi jiným zvláště vlivem evangelia
totiž jeho zásadami. Evangelium je plno pokroko
vých zásad.
Ale autor gloss vytýká, že protestantismus je
klerikalismus v tom smyslu, že protestantovi jsou
„ohledy náboženské směrodatnými při každém
kroku“ a „zájem církve jest mu nad každý zá
jem jiný.“ Autor to nazývá klerikalismem. Jmén
tc na místě tu není. Ale buďsi. Nejedná se o jméno.
ale o věc, ač správným označením by tu bylo
náboženská rozhodnost a důslednost a církevní
horlivost. Obojí vskutku mezi evangelíky se jevi
skoro napořád! Ale je to co zlého? Pak by bylo
potřebí to vytýkati především Komenskému, Hu-
sovi, ba samému Kristu! A autor gloss důsledně
to snad činí? Se svého stanoviska náboženského
indifferentismu nemůže ovšem jinak. Jemu
musí býti náboženská vroucnost něčím zásadně
odporným a protivným. Se stanoviska nábožen-
ského indifferentismu nelze přece jinak než s ne-
chutí o odporem se dívati na všeliké nábožensk
hnutí bez ohledu, zda je to hnutí zdravé či ne-
zdravé, s tím větší nechutí, čím je to hnutí ná-
beženské vroucnější a rozhodnější. Vždy se mu
zdá býti reakcí. Proto není divu, že evangelictv
ve své vroucnosti a horlivosti jest mu solí v očích.
Komenský
Hu
Krist
Řím
21
article
Naše stanovisko je ovšem jiné. Nám se jeví cír-
kevní a náboženská horlivost jen tenkráte ne-
zdravou, jestliže je věnována náboženství zpáteč
nickému, ustrnulému, nezdravému. Ale týká-l
se horlivost ta náboženství v duchu a pravdě, po-
krokového, zdravého, pak těšíme se z ní z celého
srdce. Proto přejemé českému evangelictví zdar
rozkvět, aby stalo se silou našeho národa. — Je
zřejmo, že autor gloss a my zaujímáme dvě zá-
sadně různá stanoviska. Kdo má pravdu? O tom
dále. Zatím ještě jen jedno.
Pan autor gloss nejen že nevidí v evangeliu
pokrok, nevidí v něm ani sílu. Dí: „V prote-
stantismu není ani síla.“ „Mně připadá protestan
tismus jako kolos s hliněnýma nohama, který př
mohutném úderu neúprosné kritiky Pisma shrout
se v prach.
Pan spisovatel nezná opět dostatečně evang
bohoslovecké poměry. Nelze mu to míti za zlé —
není theolog. Ale chybuje, když o této věci tak
mluví. Protestantismus a kritika, jak svrchu úká-
záno, jde jedno s druhým ruku v ruce. Stalo se
ovšem, že kritika otřásla mnohou věcí, na niž
církov evangelická kladla důraz. Ale co neobstoj
před zdravou kritikou, nemá místa v protestan-
tismu, a musí padnout. A proto jsme vděčni kri-
tice. Ovšem jedná se o to, aby kritika ta byla
vskutku vědecká a správná. I kritika přestřelí. Ale
přijde kritika jiná, a uvede vše na pravou míru.
22
article
To je vidět zvláště pěkně v případě kritika Fried.
Delitzsche, na nějž autor gloss naráží. A pravda
vždy je zdravá. Pravda kritikou zjištěná nikterak
dosud evangelíu a jeho duchu neuškodila, na-
opak, velice prospěla. A prospěje i na dále. Jen
trusky odpadnou. Zlato zůstane. A v tom je práv
síla protestantismu, že je kritický i oproti sa-
mému sobě — a tudíž nebojí se útoků kritiky. T
vede ovšem i k tomu, že protestantismus musí
býti pokrokový. Ale o tom již je pověděno svrchu.
Ale jak je to možná, že autor gloss tvrdí
opak? Nelze to vysvětliti jinak, než jak to se
stalo zjevným při všech jeho thesích: je zaujat
proti náboženství vůbec. Má předsudek proti ná-
boženství. To jest jeho stanovisko, se kterého po-
suzuje evangelické náboženské hnutí. Není divu.
že je odsuzuje a to tím ostreji, čím je kferé ná
boženství vroucnější a živější — a že si je maluje
tím černějšími barvami, čím méně je zná. A tím
přicházíme k nejdůležitější otázce: je jeho zá
sadní stanovisko správné?
5. Na jakém že stojí stanovisku? Sám to dí,
když pokládá „indifferentismus náboženský za
veliký pokrok a vymoženost,“ a když mu „připadu
naprosto přežilým a směšným stanoviskem, há-
dati se dnes, ve dvacátém století, o základy víry.“
Jeho stanovisko je dosti rozšířené u nás. Mnoz
v našem lidu vyrostli v určitém náboženství, jež
se jim zprotivilo, když dotyčné učení náboženské
ukázalo se jim neudržitelným před vědou, a když
obřadnictví s ním spojeně se jim ukázalo ve svě
prázdnotě. A proto se jim zprotivilo náboženství
vůbec, třeba že vlastně náboženství opravdové
ani nepoznali a ani nevědí, co náboženství je.
Fried
23
article
Vždyť v čem že vidí vlastně náboženství? V urči
tých obřadech a dogmatech, jež se jim protiví
A jistě z valné části právem. Jen chybují v jed-
nom: ani dogma, ani obřad není ještě nábožen
stvím, a na nejméně evangelickým náboženstvím
Náboženství je něco docela jiného. Je to osobní
životní poměr člověka k tomu, jehož moc poci
ťujeme ve svém svědomi — k svatému bohu, a
jedná se o to, aby tento poměr náš k bohu, toto
naše náboženství bylo duchovním, opravdovým.
živým, a ne snad jen pouhá formule obřadová
aneb jen ustrnulé dogma. Je potřebí nám dětin
ského poměru k bohu. Dětmi boha svatého všichni
máme býti. A tím je i řečeno, že vespolek máme
býti bratry a sestrami, a že náš vzájemný poměr
má býti humanita. To vše pak je podmíněno na-
ším učedlnickým poměrem ke Kristu. To je celá
podstata evangelictví.
A to by mohlo býti komu věcí indifferentní?
bůh
Krist
24
article
Což není zřejmo, že náboženství takové se týká
v prvé řadě srdce a svědomí, a jeví se jako určitý
duchovní proud, určité smýšlení, určitý duch? To
se nedá ukrýti v nitru člověka, ale projevuje se
v tužbách i činu; ovládá celý život jako nic jiného.
Kdo by mohl býti k tomu lhostejný, zda v srdei
a svědomí lidu je náboženství zdravé či nezdravé.
či docela indifferentismus, mrtvo? To je právě
největší chyba naší intelligence, že je prodchnuta
náboženským indifferentismem, a nechává při
tom ovládati sebe i jiné náboženstvím, které dusí
a tlumi všeliký kulturní život, místo co by usilo-
vala o náboženství živé a zdravé. Musíme si být
jisti: chceme-li, aby náš lid byl zdravý, mravný.
kulturně silný, musí se mu dostati především
zdravého náboženství. Není jiné cesty.
Ovšem, jak toho docíliti? Intolerancí? Chtít
zlem vykonati něco dobrého? Nikdy. Evangelium
přivedlo na svět toleranci a náboženskou svobodu
Intolerance je zrovna takové zlo, jako její opak
indifferentismus. Známe jinou cestu. Máme po
rozumění pro jiné, kteří vyrostli a žijí v jiných
25
article
náboženských poměrech. Nekaceřujeme je, i když
hledíme kriticky nejen na svůj náboženský život,
ale i na jejich. A my víme, že v evangeliu máme
něco nesmírně vzácného, jako dědictví svých otců.
Proto rádí bychom přispěli k náboženskému oži-
vení svého národa. Ovšem jen jedinou cestou:
osobním vlivem jednotlivců na okolí, duchovní
prací od srdce k srdei, v lichosti a pokoji. Tak
pracovali první učedníci Kristovi, i naši otcové,
Husité a Bratří, a to je jediný způsob práce ná-
boženské i pro nynější dobu: horlivý vlastní ná-
boženský život a úsilná práce kulturní v okol.
Víme, že je to nesmírná práce v nynější době.
Ale není krásnější a důležitější. Snad budou práci
tu mnozí kaceřovati. Není pomoci. Činili tak
vždycky. Budeme pracovati dále. A víme, že to
nebude nadarmo, ale že to bude k požehnání na-
šemu národu.
Krist
26
article
Národní hospodář.
Národní hospodář.
Z trhů cukerních.
V Praze, 8. listopadu.
(Pův. zpráva »Nár. Listů «.)
Minulý právě týden nepřinesl cukerním Irhům
žádné změny, nanejvýše snad té, že ceny pod vlivem
různých, ač nikoli nepředvídaných okolností proti
svému stavu před týdnem vykazují většinou nový
ústup.
Po vzrušujícím a drahém vyřízení dlužných do-
dávek říjnového cukru koncem předešlého týdne cu-
kerní trhy zabočily opět do svých starých kolejí a při-
jaly na sebe ráz, jemuž jsme již od delší doby zvyklí.
Při tom také byl malý zisk, jehož ceny listopadového
a prosincového cukru z naléhavé poptávky pe zboží
říjnovém nabyly, hned z počátku ztracen, aniž by po-
zději znovu ho bylo nabyto.
Praha
27
article
Trhy věnovaly se na to opět sobě samým a l
ovšem žádných příznivých momentů pro posuzování
situace neshledaly. Již ve středu nastalo nové citel-
nější rozladění na zprávu, že hamburské zásoby vy-
kazují za poslední týden vzrůst o 15.800 t., kdežto
loni v témže týdnu zmenšily se o 3180 t. Nepříznivý
dojem tohoto vzrůstu zásob na počátku kampaně zů-
stal trvalým přes to, že poukazováno k jeho uměl
příčině souvisící s chováním se francouzských spe-
kulantů; trhy však posuzovaly vzrůst ten jen jako
známku slabosti světové spotřeby a proto odpověděly
na onu zprávu snížením cen
Dalším pro cukerní trhy nepříznivým momentem
byla náhlá změna taktiky francouzských haussierů,
kteří své listopadové závazky počali realisovati nebo
je reportovali na vzdálenější lhůty, zanechavše dalšího
ukládání zboží toho ve skladištích. Domněnek, proč
francouzští spekulanti k této změně se odhodlali, jest
několik nejpřirozenější však bude ta, že skladiště jsou
tou dobou přeplněna a poplatky za uložení cukru
větší, než mnoho-li obnáší rozdil cen mezi pozdějšími
lhůtami a zboží listopadového. Toto nové a nikým
neočekávané překvapení, jež francouzská spekulace
trhům uchystala, bylo pro tyto velice nepříjemné, je-
likož rozmnožuje se realisacemi těmi vybídka bez tak
příliš hojná, čehož následek může jeviti se opět jen
v ústupu cen.
28
article
Další nepříznivý dojem vzbuzen trvalými vybíd-
kami starého cukru francouzského do Anglie, zejmena
když se zvědělo, že cena vybízeného zboží toho jest
asi o 80—90 h levnější nežli cena zboží nového. Z
těchto okolností nemůže ovšem překvapovati, že An-
glie dávajíc přednost zboží levnějšímu na ostatních
trzích mnoho nekupuje
Konečně také zpráva z Ameriky o snížení taměj-
ších cen nebyla dle toho, by smýšlení kontinentálních
trhů nějak povzbudila, neboť proti vyhlídce na mož-
nější tím snad vývoz evropského cukru do Ameriky
stojí faktum, že ono snížení cen stalo se jen následkem
značného ochabnutí tamějšího konsumu, takže nějaké
naléhavé poptávky, která by volala po případě i po
cukru řepovém, v Americe tou dobou nikterak není.
Skoro všechny výše vylíčené nepříznivé momenty
byly cukerními trhy kvitovány pozvolným snižováním
cen, zvláště když také domácí rafinerie při svých ná-
kupech projevovaly větší zdrželivost než v lýdnech
předchozích. Avšak i tentokráte tento ústup cen při-
vábil nové kupce, zejmena z kruhů spekulačních, je-
jímiž nákupy dalšímu znehodnocení učiněna zatím
přítrž. Spekulace považuje již dnešní ceny za takové.
že znamenají pro cukrovary effektivní ztrátu, a proto
při svých nákupech jest vedena touže úvahou jako
loni: Buď ceny cukru následkem nějakých okolnosti
samy se zvednou, čímž docílí se přímého zisku, anebo
poklesnou v nejbližší době ještě více a donuli tím
cukrovary ke zmenšení řepného osevu na jaře, cež
mělo by stejný pro spekulaci úspěch. Tohoto posled-
nějšího přáli bychom si také, neboť jedině tak pozbyly
by naše zprávy onoho pessimismu, jemuž dosud ubrá-
niti se nemůžeme a který dnešní situací jest přímo
diktován.
Anglie
Amerika
29
article
Na našem trhu se surovinou převládalo po celý
týden smýšlení klidně, které pouze ve středu pod
dojmem nepříznivých zpráv z ciziny ustoupilo slabé
tendenci. Mimo nadání nepoklesla však vybídka cukro-
varů, nýbrž spíše se stupňovala, patrně z obavy, by
ceny ještě více neklesly. Skoro veškerý cukr přešel v
majetek domácích rafinerií, jelikož vývoz pro nastalé
v tomto týdnu zdražení dovozného po Labi o 20 fen.
trhu nyní úplně se vzdaluje. V důsledku toho rafi-
nerie jako jediní tou dobou kupci na našem trhu, ne-
majíce obávati se soutěže, stlačují na všech stranách
dosud povolované tuzem. premic za výhodnější pro ně
stanice a to až na 10 h. Naproti tomu snaží se opět
mnohé surovárny, které vešly s rafineriemi v zápůjčné
obchody, zvýšiti na burse oficiální záznamy. což
tento týden také většinou se zdařilo, poněvadž ponej-
více šlo jen o zvýšení o 5 hal.
Po závěrkách asi 70.000 q na listopad a prosine
končí týden u nás při klidném směru záznamy K 19. 35
za zboží pohotové a K 19.40 za listopad franko Úst.
30
article
Obchod se zbožím na příští kampaň jest nečinný a
oceňuje se říjen-prosinec 1904 na K 20.40 z Úst.
Na domácím trhu s bílým zbožím obmezuje
se poplávka jen na úhradu běžné potřeby. Avšak čím
klidnější jest poplávka, lím naléhavější jest vybidka
a to jak se strany kartelních rafinerií, tak i se strany
továren mimo ústřední prodejnu stojících. Následkem
tohoto vzájemného podbízení se klesají ceny takřka
denně a možno jako platné dnes ceny uvěsli násle-
dující: za homolovou rafinádu K 64.50, kostky K
65.50, segmenty K 63.50, moučku K 64.50, cukr kry-
stalový K 60.50, vesměs franko Praha. — Na trhu
terstském převládá stálý klid, jelikož jednak po-
plávky z Levanty jsou velmi sporé a týkají se jen
blízkých lhůt, jednak místní spekulace chová se na-
prosto nečinně. Ceny proto opět částečně ustoupily.
neboť centrifugální pilé prodáváno včera pohotové za
K 24.50 až 24.75 a na listopad-březen za 24.25 az
K 24.75. — V Londýně poplávka konsumu po bi-
lém zboží jest rovněž jen malá a to jednak vzhledem
ke všeobecné nejistolě, jednak vzhledem k dostatečným
skrytým zásobám tamějším. Prolo i tam ceny pozvolna
uslupují, a obchodován včera rakouský granulated po-
hotový za sh. 10.11/2 a na květen-srpen za sh. 10.71/4.
Praha
Londýn
31
article
Na německých trzích vybídka továren je stále
hojná a obraty přesahují proto lonskou výši. Jako
kupec vystupují i zde ponejvíce domácí rafinerie.
kdežto vývoz jest velmi zdrželivý; ostatně ani po-
ptávka rafinerií není nikterak naléhavou, o čemž
svědčí okolnost, že rafinerie ve vybízeném zboží
mnoho si vybírají.
Zřejmé zásoby světové obnášely tento týden:
1903
1902
rozdí
tun
tun
tun
dle Lichta. . . . . 1,327.064 1.415.455 (— 88 391)
dle Czarnikowa. . 1,342.639 1,399.975 (— 57 336)
Povětrnost ztrácí již na významu, pokud běží
řepu dosud v zemi se nalézající; této jest již jen asi
pělina veškeré letošní sklizně. Naproti tomu má pově-
trnost důležitější vliv na řepu hrobkovanou, jejíž ja-
kost za poměrně teplého počasí mírně ustupuje. O Nč-
mecku zprávy dosud se rozcházejí, neboť kdežto jedny
oznamují překročení původně odhadovaného množ-
ství řepy, druhé vyslovují o sklizni tím větší zklamání.
Ve Francii řepa za vlhkého počasí na váze poněkud
získala, za to její jakost poklesla. Z Ruska a z ostal-
ních řepných zemí zprávy znějí většinou příznivě.
Letošní řepa až na malou část jest již z půdy do
byta, a proto mnohé cukrovary začínají již s kon-
trahováním na příšti rok. Při tom shiledávámo
Czarnikowa
Francie
Rusko