1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve středu 3l. července 1907.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. HIstr
předplácí se
v Praze v adminietraei
2 K
za měsíe . . . ..
s k —
za čávrt lota . . . .
s dvojí dennánke
no
pa maěsl
7K 50h
na člot lata.
ve fillalkácha
2 K 30 n
ne měsíe . . . . .
Pošton:
a vaste . . . . .
ns jlert leta . . .
s dvojí ztsllkou
*a s čsí
noto
Praha
5
article
Schůze cara s císařem Vilémem.
Schůze cara s císařem Vilémem.
Letošní rok vykazuje neobyčejně hor
livou kampaň diplomatickou, jež dle všeho
buduje na nových základech příští politiky
mezinárodní. Zahájena byla, jak známo,
mimořádnou čilosti diplomacie anglické, v jejíž
čelo se postavil sám král Eduard, podniknuv
osobně znamenitou návštěvu států při středo-
zemním moři ležících, během niž dospěla
Auglie k dohodě se Španělskem, ke sblížení
s ltalií a před tím již k dohodě s Francií.
Za hlavní cíl této cesty pokládalo se ne-li
přímo rozbití trojspolku a osamocení Ně-
mecka, tedy aspoň takové seřadění mocností
západní Evropy, aby byly s to mírniti příliš
mohutný rozmach rozvoje jeho.
Nezdá se však, že se zdařilo Angličanům
dosíci plného úspěchu v této kampani, nebot
dle souhlasných zpráv trojspolek byl obnoven
až do r. 1914 a mezi Rakousko Uherskem
a Ilalií dospělo dle oboustranného ubezpečo-
vání účastníků schůze v Desiu k nebývale
důvěrnosti, a dohodě o všech možných pří
padech.
Vilém
Eduard
Angličan
Španělsko
Francie
Evropa
Rakousko
Desio
6
article
Dle francouzských názorů o výsledcích
schůze této, jsou ve Francii s nimi velm
spokojeni, protože sblížení Rakousko-Uherska
a Italie seslabilo postavení Německa v troj-
spolku, jež se zakládalo dotud na prostřed
kování mezi oběma a pro dřívější napjatý
poměr mezi nimi, nutilo zejména Ilalii, aby
se ucházela v Berlíně často o tuto podporu
Tato potřeba nyní prý odpadla. Oba státy
různily se zejména ve svých názorech o vě-
cech balkánských; ve Francii mají za to, že
shoda o věcech balkánských spočívá na za-
chování posavadního stavu v Turecku, a pro-
tože Francie na Balkáně má jenom zájmy
obchodní, jež zachováním celistvosti Turecka
pokládá za nejlépe zabezpečeny — vždyo
vydatnější rozvoj malých států balkánských
by prý dříve či později ovládl i hospodářské
poměry tamní — vítá i v této příčině zml-
něnou shodu, kteráž ostatně prý prospěje
i úspěšnějšímu provadění reforem a zjednání
uklidnění, což obé jest pro obchodní zájmy
věcí žádoucí.
Nepodařilo se tedy anglickému králi
a Gaetě odvrátiti Italii od trojspolku, čemuž
předešel německý kancléř kníže Bülow, setkav
se dříve s ministrem zahraničných záleži-
tostí Tittonem, a ohlásiv na to v říšském sněmu
německém, ze Italie zůstane trojspolku věrnou
Jaké nabídky učinil za to Italii, zůstalo
ovšem utajeno, ale týkalo se to dle výsledků
schůze v Desiu patrně větší volnosti ve vě-
cech balkánských, z níž vznikla naprostá
shoda mezi ní a Rakousko Uherskem.
Německo zároveň vystihlo, že změněný
tento poměr ve trojspolku jest oslabení jeho
někdejšího vůdčího a rozhodčího postavení,
a samo počalo vyhledávati lepší styky
s Francií, Anglií a Ruskem.
To jest asi jedna ze složek, jež připra
vovaly ohlášené setkání se cara s císařem
Vilémem
Bülow
Vilém
Francie
RakouskoUhersko
Německo
Berlín
Turecko
Balkán
Gaeta
Desio
Rakousko Uhersko
Anglie
Rusko
Italia
7
article
Ale jsou ještě jiné složky. Vnitřní otázky
ve Francii, zejmena zápas církevní, hnuti
vinařské na jihu francouzském aneb proti-
vojenské způsobily asi vedle dohody uza-
vřené mezi Anglií a Francií a nepříznivých
projevů některých francouzských politiků
proti spojenství s Ruskem a jiných zjevů
pozdějších jako byla návštěva Eliennova
v Berlíně, že i na Rusi, těžce nesoucí »pří
liš korektní neutralitu« svého spojence ve
válce s Japonskem, počaly se ozývati hlasy
pochybující o výhodách posavadního dvoj-
spolku. Známé jsou zejmena prudké články
»Nového Vremene«, jimiž se vytýkalo zvlá
ště velevyslanci francouzskému v Petrohiradě.
p. Bompardovi, že se míchal i do vnitřních
otázek ruských a dával »beztaktní rady«.
Články ty způsobily, že se počalo na obou
stranách hlasitěji mluviti o poměrech dvoj-
spolku rusko-francouzského. Z rozpravy takto
vzniklé zaslubují zvláště následující hlasy
povšímnutí. Za Francouze promluvil v ruské
»Rěči« publicista Finnot a senátor Meziéres,
kteří asi tak vystihli hlavní proudy smýšlení
o Rusku. Dle nich vlastní podnět vzniku
dvojspolku spočíval v myšlence odvety, kte
ráž nyní ustoupíla do pozadí. Přes to zbyly
ještě důležité zájmy, jež oba státy spojují.
Rusko parlicipuje i na dohodách, kteréž
Francie uzavřela a dosud uzávírá (Anglie,
Japonsko). Další pojitko jsou záležitosti fi-
nanční. Bohatá Francie a dělné Rusko,
předpokládajíc ú stavní kontrolu, by svý.
mi výkony dovedly svět ještě překvapiti
Když však Rusko nezavede trvalé zastupitel-
stvo říše, obrátí se kapitál francouzskýji
nam na př. do Německa a Japonska. Vše
to předpokládá dále konečné dorozuměn
Ruska a Anglie.
Francouz
Finnot
Meziéres
Francie
Anglie
Rusko
Berlín
Rus
Japonsko
Nový Vremen
Německo
spolek Ruskafrancouzský
8
article
S ruské strany vmísil se do rozpravy
i časopis oktábristů »Golos Pravdy«. Má z
to, že dvojspolek prožívá krisi, a jest lépe
přímo uvažovati o nebezpečí, kteréž odtu
může vzniknouti. Nebezpečí to nespočívá ve
článcích »Nov. Vrem.«, jež vzbudily značný
rozruch a na něž se ozvaly i hlasy podráž
děné. To jsou pouze vnější známky vle-
klé choroby. List vypočitává pak pří
pady, kteréž v Rusku zarážely, počínaje vál
kou japonskou až po způsob, jakým se psalo
ve Francii o neštěstí Ruska — o revoluci
Sblízení s Anglií a Japonskem stalo se prý
aby spolek s Ruskem byl stlačen na nejne-
patrnější význam; i úsilnější postup Franci
se západními mocnostmi na Balkáně svědčí.
že Francie svou politiku vede po nových
drahách, což cenu posavadního obapolného
přátelství činí bezvýznamnou. Rusové ne-
chtějí rozkládati, zda Francie příliš před-
časně neklade sílu Ruska do hrobu, snad
to lépe vidí, než Rusové, ale přece připo-
mínají, že politika není pouhým obchodem
s hmotnými výhodami, i jiné pohnutky mají
význam, jako čest, sebevědomí a j. A
Francie sama rozhodne, má-li ještě zapotřebí
Rusů, ač každé dítě tam ví, že by bez
Rusů nebyla dospěla k nynějšímu svému
Franek
Rus
Rusko
Francie
Anglie
Japonsko
Balkán
Golos Pravda
9
article
postavení. Nejsme pro zrušení dvojspolku.
praví list, ale chová pro nás dvojí vadu
činí Rusko hospodářsky příliš závis
lým na spojenci a určuje styky Ruska se
západními sousedy, zejmena s Německem
způsobil takto velmi zlou a temnou
stránku v mezinárodním postavení Ruska
Proto budou Rusové sice všemožně pečovati
o zachování posavadního spojenství, ale jeho
povaha musí se znenáhla měniti, aby se
hospodářská závislost Ruska oslabila a styky
jeho se sousedy lepšily.
Tyto poměry ve dvojspolku jsou dalš
složkou, jež připravovala schůzi cara s císa
řem Vilémem.
Jest dále ještě dosud nevyjasněný po
měr Ruska a Anglie. Po leta již vyjednávají
již loni mělo přijeti anglické loďstvo na na
vštěvu do Ruska, na doklad, že dohoda s
uskutečnila, stále se opětují zprávy, že již
již bude smlouva mezi nimi podepsána, ale
zároveň se pořádají v Anglii i demonstrace
pouliční proti sblížení s Ruskem, i v parla
mentě se podávají dotazy v témž smyslu
spolu s příchutí, aby vláda anglická se vmí-
sila do vnitřních poměrů ruských, což mluvči
vládní nestačí odmítati: zkratka, rusko-
anglická dohoda není dosud hotovou udá-
lostí. Petrohradský list »Rus« doufa sice, že
Anglie příliš nezneužije svého výhodného
postavení, vyjednávajíc s Ruskem, ježto by
dohoda nemohla pak míti dlouhého trvání
Dle veřejného mínění by Rusko mnoho zi
skalo shodou s Anglií; poněkud jednostranné
sblížení s Německem by zajisté účinkoval
na stav ruských hodnöt, ale konec koneů
sebe přátelštější styky s Německem by
Rusku nemohly býti nebezpečny, kdyby
pozadí jich stála doboda francouzsko anglicko
ruská.
Nehotovost této dohody — toť ještě
jedna ze složek, jež připravují schůzi carovu
s císařem Vilémem.
Rus
Vilém
Rusko
Německo
Anglie
Rus
10
article
Německé časopisy již oznámily, že setk
se car s císařem německým na moři u Swine-
münde dne 4. srpna, že budou oba panov
níci provázeni předními svými ministry, ze
jména že přibude i kaneléř Bülow a ruský
ministr věcí zahraničných Izvolský, minist
námořní a j, a že setrvají oba panovníci
pospolu celé tři dny, což samo prý nasvěd-
čuje, že předměty jednání budou velmi roz-
sáhlé a důležite.
V poslední chvíli však oznamuje berlin
ský »Post«, že i tentokráte schůze opětně
bude odročena, jako se stalo již dřive—
a uvádí se za důvod nového odročení po-
slední atentát na jednoho z velkoknížat.
My dle toho, co jsme o vývojí meziná
rodních poměrů právě uvedli, nepokladal
bychom tuto přihodu za důvod odročení
spíše za záminku jeho.
Pravdě podobnější jest že Anglie přec
jen se rozpakuje vehnati Rusko do náruč
Německa, a že s její strany učiněny byly
nové návrhy, aby dojednala se dohoda dávno
chystaná dříve, než se uskuteční setkání ca
rovo s německým císařem.
Bülow
Anglie
Rusko
Německo
11
article
Není však ani vyloučeno, že požadavky
Německem kladené jsou rázu nepřijatelného
pro Rusko, jako požadavky Auglie, jež dle
»Rusi« nemá zneužívati svého nynějš ho
výhodného postavení, a pak by v pozoru-
hodném lelošním sbližování mezi velmocemi
nadešla velmi politováníhodná mezera, jež
by byla s to zvrtnouti všechny naděje, že
cílem vzájemného sbližování jest všestranné
zabezpečení míru.
Doufejme, že podrží pravdu ti, kdož na
Rusi hlásají: sblízení s Německem před-
cházejž pozadí, jež by tvořila dokonana do-
hoda francouzsko anglieko-ruská. Jinak by-
chom musili považovati i nejnovější zasáh
nutí hierarchů římských do církevních zále
žitostí ruských pod rouškou (v dějinách ně
kolikráte odmítnuté) unie s Římem
za předzvěsť udalostí, jež nejsou přípravou
k zachování míru a litovati toho, že vyhled-
nuto bylo právě naše soustátí k uspořádán
pokusu, jenž má východní Slovanstvo při
praviti o samostatnost a neodvi
s lost církevní.
Auglie
Rus
Německo
Rusko
Rus
Řím
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 30. července. (Slibovaná v
lební oprava v Uhrách.) Uhersk, parla
ment jest už tři neděle na prázdninách
v Uhrách panuje naprostý politický klid. Z páno
poslanců dosud nikoho nenapadlo, aby svolal
voličskou sehůzi a v ní podal zprávu o tom,e
sněmovna vykonala na prospěch země a národa
Ovšem uherská konlice nemá dosud, čím by se
před voliči pochlubila, leda že známým Košu-
tovým zákonem o železniční pragmatice dopu-
stila se násilí na svých spojencích Chorvatech
a Srbech a porušila platný jazykový zákou,
čímž Chorvaty vehnala do oposice a zavdala
v Chorvatsku podnět k akci, která může miti
následky velmi nepříjemné nejen Maďarům, ný
bíž i Uhersku vůbec, poněvadž Chorvaté počí
nají stále důtklivěji volati po revisi uhersko
chorvatského vyrovnání z r. 1868 a revise by
mohla skončiti i zpřetrháním státoprávního spo
lečenství království chorvatského s Uhrami.
Koša
Chorvat
Srba
Maďar
Praha
Uhry
Chorvatsko
Uhersko
e sněmovna
13
article
Nynější v Uhrách vládnoucí maďarská ko-
alice a její vláda mají sice v programu jeden
bod, jehož provedení by zajisté s povděkem
uvital nejen maďarský národ, nýbrž i národnost
nemaďarské, totiž volební opravu na pod-
kladě všeobecného volebního práva. Ale jakkol
se vláda Wekerlova zavázala volební reformu
provésti, odkládá provedení reformy od měsíee
do měsíce, takže v politíckých kruzích uher
ských se tvrdí, že na reformu vážně ani nepo-
mýšlí a bude-li přece přinucena podati sně-
movně návrh volební opravy, že neuspokojí ani
maďarský lid, ani nemaďarské národnosti, poně
vadž slibované nové volební právo nebude ani
všeobecné, ani rovné, ani tajné. Uherská vláda
i koaliční strany obávají se, že z voleb, provede.
ných na základě všeobecného, rovného a taj
ného volebního práva, vyšli by socialisté a ne
maďarské národnosti tak posíleni, že by rázem
přestalo nynější neobmezené panství koaličných
stran ve sněmovně. Toho nechce však dopustit
ani vláda, ani panující koalice a proto se tal
Wekerlův
Uhry
14
article
V drobném prodejit
ranní čiilo o robě .
o d poledni
. . na z
Ve Slislkách na venkově-
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4b
Iuserat
plalí se hotové zapřel
Předplacení a inaerty přijímá adlisini-
strace v Murlanské ulici č.3.
Tam nachánejí se též rodake
tiskárna a sxpedíce „Narodnieh L.lotů“.
Hukopisy se novraceji
Murlanský ulice
15
article
dlouho protahují přípravné práce v ministerstvě
vnitra, jež dosud sbírá „potřebný materiál“
k novému volebnímu řádu. „Materiál“ musí býti
takový, aby se z něho dalo sestaviti co možno
nejvíce volebních okresů s obyvatelstvem větši-
nou maďarským a co nejméně okresů nemaďar-
ských. Aby však i v okresích nemaďarských
bylo možno vládním nátlakem působiti na voliče
odvislé, zachová se nynější hlasování veřejné,
ústné a proto se nezavede hlasování tajné. Ko-
nečně hlasování nebude ani všeobecné, poně-
vadž bude vázáno gramotností voličů, při čemz
se zákonodárci uherští ještě nerozhodli, mají-li
k volebnímu osudí připustiti jen osoby, které
umějí čisti a psáti maďarsky, neb stačí-li,
umi-li volič čísti a psáti ve svém jazyku mateř-
ském. Celkem tedy, dojde-li vůbec na volební
opravu, projeví se v ní opět pověstná uhorská
svoboda, naddržující ve všem Maďarům a bez-
ohledně pollačující Slovany a Rumuny.
Ze Záhřeba, 28. července. (O statky
Zrinského a Frankopána.) Výbor, jonž
si vzal za úkol postarati se o převežení ostatků
chorvatských politických mučenníků, bána Petra
Zrinského a Fr. Frankopána z Vídeňského Nov.
Města do vlasti, chce postupovati podobně, jako
postupovali Maďaři před převzetím ostatků Rá-
kóezyových z Cařihradu. Proto bude nejprve
podána panovníku žádost, aby oběma chorvat-
ským hrdinům, na nichž lpí dosud nařčení
z velezrady, udělil amnestii, načež chorvat-
ský zemsk, sněm bude moci učiniti všechna
další opatření k slavnostnímu přovezení jich
kostí do Chorvatska.
Maďar
Rumun
Zrinský
Petro Zrinský
Frankopat
ko
Záhřeb
Francie
Cařihrad
Chorvatsko
Slovan
16
article
Po nedávné exhumaci ostatků Zrinskéhoa
Frankopána na hřbitově novoměstském vyskytla
se však pochybnost, byly-li do nového hrobu
přeloženy skutečně kosti ehorvatských hrdinů
a nikoli kosti nějaké osoby cizí. Ředitel chor-
vatského zemského archivu, dr. Bojničič.
uveřejnil totiž v jednom zdejším listě dopis.
v němž poukazuje na to, že zástupci záhřeb-
ského výboru při exhumaci se řídili pouze po-
kynem ženy hrobařovy a nepozvali k důležitému
tomu aktu pešťského prof. Latkoczya, jenž
byl na hřbitově r. 1885, když ostatky byly pře-
loženy do společného hrobu a učinil si přesný
snímek hřbitovního plánu, dle něhož se totož-
nost ostatků dala určitě zjistiti. Nebyl prý přito-
men take zkušený anatom a archaeolog, aby
zjistili, náležejí-li vykopané kosti skutečně
mužským osobám a jsou-li více než 200 let
staré. Tato nedopatření jsou ovšem povážlivá
a bude snad třeba učiniti dodatečně, co zástupei
záhřebského výboru na hřbitově novoměstském
opominuli.
Z Terstu, 27. července. (Slovinska
národní škola.) Poněvadž terstská obec
důsledně zamítá všechny žádosti slovinských
rodičů, aby se pro tisíce jich dětí zřídily v Terstě
polřebné školy s vyučovacím jazykem slovin-
ským, zakročil za minulého zasedání říšské rady
poslanec venkovských terstských obcí, dr. Otok.
Rybář u vlády ve prospěch slovinských škol
a bylo mu slíbeno, že vláda vezme nyní sama
olázku tuto do rukou a buď založí v Terstě
státní slovinskou školu, aneb zřídí při taměj-
ších státních německých školách obecných i mě-
šťanských pobočky slovinské.
doktor
Bojničič
profesor
Latkoczya
Terst
Slovinsko
národní škola
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Žena česká v památnicích 16 a 17
století
Kdo měl příležitost obírati se studiem sta-
rých rukopisů, nalezl v nich často uvnitř různá
hesla, průpovědi, úsloví neb přání, jež si bud
písař neb najitel po ukončení klopotné práce
opisovatelské zaznamenal. Jsou zvláště dvojíhe
druhu: buď zreadli se v nich zbožná mysl pisa-
telova, když děkuje bohu, že mu ve zdraví do
přál knihu napsati, nebo v nich buji kus světské
radosti a veselí, prýštící z uspokojení nad vy
konanou prací; tyto poslednější poznámky jsou
pak obyčejné jen různými variacemi na thema
Práce ukončena, nalej, paní, vína... Pozdéi
přistupují k těmto přípiskům nápisy na deskách.
mnohé rázu nábožensko-filosofického, majíc
často ráz přísloví, nebo zase povahu žertovní.
podle nálady a vlastnosti pisatele. Tyto „mou-
drosti starých Čechů“ ukazují velmi často přes
patrnou neumělost a těžkopádnou formu přec jen
svým slohem na přísloví, úsloví, písně, popěvky,
vtipy a zkušenosti lidového původu. Proto je
přirozeno, že vydavatel „Českého Lidu“, prof.
dr. Č. Zibrt, si těchto nápisů pilně všímala
po delší době sbírání konečně k uveřejnění tčeh-
to nápisů přistoupil, spojiv je zároveň s náprsy
několika rukopisných památníků, chovanýeh
v Museu. Autor předesílá obsáhlou předmluvu.
bůh
Čecho
profesor
doktor
Zibrt
18
article
Dle ni již od stol. XIV. počalo se užívali zvláště pů-
sobením idey rytířské různých odznaků, prová-
zených synbolickými obrazy. Zvyk tento vešel
záhy ve všeobecné užívání; tak na př. jest na
penězích stavů moravských z r. 1619 loď, okolo
jejihož stožáru se vine réva; pod tím heslo:
„Pekud stojiš, budu se zelenati.“ Od stol. XVI.
začinají se památníky (alba, štambuchy), do
nichž kresleny a malovány obrazy, provázené
testem.*) Tento obeený zvyk, velmi oblíbený
jako kulturní přežitek, udržel se podnes v růz-
ných nápisech vějířových a v památních knihácl
spolkových a musejních. Památníky byly obli-
beny zvláště jako vzpomínka z cest i doklad
styků společenských. Později byly pro pohodii
vydávány i tištěné návody. Zíbrt upozorňuje take
na literární kuriosum musejní: „Album amico-
rum, to jest knížka, do kteréž mnozí a poctiví
lidé buď na památku v dobrém sebe připomínání
buďto také na bratrství a dobré přátelství, erby
a merky své uměním malířským malovati daji
1620, 4.
*) Dr. Čeněk Zíbrt, Nápisy ze starořeskýel
Ftambuchů ald. Sblrka I. Světová knihovna, 593 á
Základ sbírky tvoří zvláště materiál, čerpe
ný z památníků musejních, některých zvlášt
vzácných. Uvádím jen štambuch syna slavnéh
hvězdáře Tychona Brahe, památníky Krištofa
Vil. Haranta z Polžic, památník Karla ze Žero-
tína, památník Kašpara Reifa, cís. podčíšníka.
z r. 1610 atd. K těmto nápisům připojena pal
také hesla z doby prcbuzenské z památníků na-
šich budielů, zvláště V. Ilanky a Fr. L. Čela-
kovského. Zanicení vlastenecké a nadšení z nich
sálá a podnes nelze jich čísti bez vzrušení.
Zíbrt
doktor
Čeněk Zíbrt
Tychon Brahe
Krištof
Karel
Kašpar Reif
V Ilanka
Polžice
Žero
Francie
19
article
Sestavil jsem v následujícím malou ukázku
nápisů o ženě a jejím poměru k muži v 16.
17. stoleti. Předem podolýkám, že o vzdělání
ženy ani jeden nápis nezavadil, ač v té dobe
hlásal A. Kl. Plzensky v spisu: Rozkoš a zvůle
panenská (1613) nutnost vyššího vzdělání žen-
ského, stavě se na stanovisko bible: Jako za
pona zlatá na pysku ošklivého zvířete — tak jee
žena pékná bez rozumu.
Většina pisatelů památníkových hledí n
ženu očima sv. Jana Zlatoústého, jenž dí: Ce
jest žena? Nepřítel přátelství, nevyhnutedlný
trest, nutné zlo, atd. Vytýkají ženě nestálost,
vrtkavost, sklon k špatnému, upomínajíce na
Strindbergovu charakteristiku ženy: Stvořena ze
žebra ohrutého a křivého jest mysl ženská vždly
nerovná a zkřivená, náchylná a oddaná k špat-
nostem. Tak pravi Arn. Hrzán z Harasova
(XVII. stol.) Nestálé jsou dívčičky — vrtí se na
mysli vždycky. A zprosta nižádná žena — stá-
lého úmyslu nemá. A podobně napsal A. Ign
Mladola ze Solupisk:
Jan zlatoústý
Strindbergův
Arn
Hrzán
A Mladol
Rozkoš
Harasov
20
article
Trpká bylina zlá žena, —
Od mnohých jest věc zkušená.
Často z učeného žáka. —
Činí šaška a tuláka.
Též z bohatého chudého, —
A z pána chlapa bídného.
Šetří, kdo má groše zlatý, —
Aby dostala záplaty.
Nic nešelří poctivosli, —
Není při ní studu, cnosti.
Jest jazyka dvojitého, —
Jak počasí neslálého.
n no
Řada autorů s nim souhlasí. A Jan z Pr-
seče (XVII. stol.) dodává: Spíše moře bez vody
bude — spíše havran černosti pozbude — nežl
žena scbytralá — své chytrosti a lsti nechá.
Jini pisatelé rozumují o tom, co jest láska
a doznávají svorně, že lépe milovat a lásky po-
zbýt, než lásky vůbec nepoznat. Celkem pohlí-
žejí na lásku dosti pesimisticky, ba řekl bych.
stařezky. Láska jiného není, nežli krátké potě-
čení, praví Jos. V. z Předenie (XVIII. st.) A jiný
dedává: Láska jest ranní stín, každým okamží-
kem se menší. A přec bez läsky nelze žíti! Ne
Jan
XVIII
Jos
prsíci
Předenie
21
article
boť: Den bez slunce — noc bez měsíce — srdce
bez milosti — zač to stojí, milý hosti! píše Jul.
Šlik z Pesounu 1. 1631. A přece přináší láska
často jen řadu zklamání; proto píše Kr. Vlk
z Kvitkova (XVII. stol.): Láska nie jiného není
— nežli mužské oklamání — hlavě zhouba,
v měšci díra — v srdci nekonečná muka. Jiný
opět naříká: Žádný neví, eo jest láska — kdc
jí nezkusí; ten veliké prolivenství — snášeti
musí. — Chvilčičku je radost — tu hned zase
žalost. — Jestu jsem veselý — v malé chvili
je zlost — mnohokrát bych si vinšoval — odejít
na věčnost! Tak lká zoufale Krištof Šelicha
z Řouchova l. 1710. A přec ta láska za ta muka
stojí! Láska jest ve všem světě známá — láska
všecky věci přemáhá — láska mnohého zarmu-
cuje — však kdybych všechen svět měl — pro-
tž bych s ní zápasiti chtěl, praví se v památ-
níku Z. Fefforiusa ze XVII. stol. Vždyť láska
jak ten prsten a prsten bez konce! A věrn
láska, píše jiný, dodá síly; — ona pouta roz-
třese — spojí různé světa dily — v žalář nebe
přenese. A shodně praví Adam Fel Pětipeský
z Cnýše (XVI. stol.): Láska přemahá všecko-
Avšak milující nesmí děliti hory a doly; nebot
pak nastává nespokojenost, kterou Vílém z Rad
kova (XVI. stol.) vyjádřil takto:
Milování Bez vídání, — jaliožto noc bez svítání
a vídání bez mluvení, — žako role bez osení
Také pan Hanuš Srnovec z Varvažova
slýská 1. 1598:
Sladká milosti, která to cukruješ,
sroci i očím uhlídat zbraňuješ
vírhla's mne v klopot nevypravovaný,
činiš škodlivé měmu srdci rány.
Jsem-li živ, nevím; mám-li zrak, nečiji,
kdyžlo nevidouc, srdečně milují.
Jula
Šlik
Vlk
Krištof Šelich
Z Fefforius
Fel
Vílý
Srnovec
Pesoun 1
Řouchov l
Varvažov
Kvitkův
Láska nie
výše
22
article
Řada nápisů dalších jsou obměnou staro-
českého přísloví: Nešťastně se ten naredil, ku
muž se stav manželský nepodařil. Pisatelé se t
snaži uplatniti svých trpkých zkušeností v man
želství ve prospěch budoucích manželů . . . Ná-
zory jsou tu různé, jako až po dnes jsou a bu-
dou po celou dobu, co svět světem bude.
Chceš-li se dobře ženiti, hleď sobě rovnou pojíti
radí J. Tad. z Meziříčí v knize: Vysvětlení
stavu manželském (1605). Žena bohatá pře
manželstvím anděl dobrý, po sňatku anděl zlý
praví jiný. A Thadeus dodává: Mnohá zbohati
manžela svého, již polom ne tak manželkou.
jako více paní jeho býti chce, aby ne ona jeho.
ale on ji musil poslouchati, šetřiti, jí se zpravo
vati, na vůli její pozor míti, bez ní nic nečini
a suntou jako pacholkem jejím býti, neboť je,
jsout peníze... Vycítil tu autor správně tragedi
nenokých podobných manželství! Proto pravi
T hadeus: Blázen ten, kdo se statkem žení.
Ze všech nápisů vysvítá, že si pisatelé od
bohatství a krásy ženy vše neslibují, ač po
těchto vlastnostech přec skorem všichni tajné
touží. Skromný jest P. Pecingar z Bydžina
(XVII. stol.); píšet:
J Tad
Bydžina
23
article
Cnost, moudrost, pobožnost, to trojí jest krása
nevěsty
to troje panna majíc, má všeho dost i pro Tě
Tak věda tedy o tom, že na cnost máš díli
pozornost
jest-li že stalku nemá, cnost majíc, není chudá.
Shodně praví Ad. Lorecký ze Lkouše
(XVII. stol.): Cheeš se ženit, rozumem a dobrou
liti se radou — hleď, a jakou k milosti maš
sobě vzíti ženu. — Kdož's moudrý, nemudruj.
tvárnou se mámíti krásou — nedej a nehledej
krásy a statku ženy. — Krása zavedla maohě
dost krásné, věř mi, jonáky — zpálili se též
mnozí, hledajíce statku, zboží. Nad krásu a bo
hatství je však milá a upřímná povaha a proto
radí B. Věžník z Věžník (XVII. stol.) takto.
Pro věno neb pro statek se nežeň, manželka za časte
věrnější bývá bez véna, nežli s věnem
vzal si mnohý bohatou, maje sám také dosti bohatslví
přišlo to však obojí všecko na různé zboží.
Nech ženy, byť i peněz niěla na sta tisíce i více,
není-liť upřímná, není milá
Krása
B Věžník
Věžník
Ada
Lkouš
24
article
Svorně se něpisy shodují v tom, že nerovn
stáří manželů jest manželství škodlivé a odporné
Neber si, iinochu, stařeny; peníze její mohou
býti chléb, ale život její jed! Nic nepomůže ba-
bici, zlato nic, ani statek k milosti, píše L. Zá
sadský z Gamsendorfu (XVII. stol.). Neb zlata
láska neji, ani se koňmi vozí. Může zlato, můz
i statek, může pobrati všechno neštěstí, vždy
tobě na tvém krku zůstane babka. A o takore
praví anenym v kynternu trhovém ze XVII. sto-
leti: Byť byla babka zlatá a se šestmi vozívala
se koňmi, vem sobě radši chudou a choď radč,
pěšky — s mladou a hezkou. Neboť žena starši
svého muže stává se zlou, žárlivou, závistnou
nořeže tolik ostrý meč, jako také ženy řeč, pra
zkušeně Z. Kropáč z Krymlova, „poručník M
z Krymlova, pozůstalé po dobré paměti doktoru
Š Proxenu ze Sudetu vdově a jeho Zikmunda
sestry“. A žertovně připojuje V. Valter: Pěkná
panna, řeč života — stará baba, vždy mrzutá.
— Pěknej panně dej piškot s vínem — starej
babě zachovej mrkev s kminem.
Žena a mladost, je vždycky radost, prav
středověký autor. Ozvěna zní i ze staročeských
nápisů: Síti, nežíti, milovati, nevzíti, m-hla by
se každému vodstuditi, píše 1631 J. J. Kosto-
mlatský z Vřesovic. Neboť v poetivosti milo-
vati — nemá žádný zbraňovati, dí O. Sedle ský
z Úrezdce 1631. Pěknou si pak zamiluješ brzy.
škaredá tě snadno omrzi, dodivá zkušeněJ
Jestřebský z Jestřebie (XVII. stol.). Ovšem.
praví jiný. Urozenost, krása, umění — za ni
nestojí, když peněz není.
Co tedy třcbn. aby manželství bylo šťastné
Moudře odpovídá Jar. Tamehýn z Doubravice.
L Zá
Z Kropáč
Zikmund
V Valter
Jestřebský
Krymlov
Kosta
Vřesovice
Doubravice
Gamsendorf
Jestřebie
25
article
Illeď a dboj, aliys v anjelské postavě čerta sobé
nepojal. Žeň se ušima a ne očima (XVII. stol)
A II. sirakovský z Peřkova radí: Pojmi dobrou
a cinou ženu, máš čest, radost a srdci svému
veliké potčšení: pojmeš-li zlou, hněvivou, más
hanlu, čerta nejednoho, celou rotu s poklem
v dom na každý den. Čekej pak, až smrtholk
ti z tohe pomůže a tebe s ní rozlouči (XVI sto-
leti). A ženi zlá jest pak i nespravediiva. Pravi
L. Slazkovský ze Skalice (XVII. stol) Slyš
dobrou radu: Zlá žena z hněvu ledaens sebe
smysli, na kehož se rozhněvá, leda se po
mstrla.
7ajímavé jsou rady, které staří zkušení
ženatci dávají mladým manželům. Ženu sluší
milovati, ale toho na sobě nedati jí znáti, pravi
P. Horecký z Horky (XVI. stol.). Opatrněji praví
H5lzel. Miluj věrně ženu svoji — ač chceš býti
u pokoji. Manžel jest pak vládcem ženy, ač s ji-
stým omezením. Pravit Jestřebský: Však proto
že's pánem, nemusíš na to myslíti nikdá, by
žena za podnož tvou tobě býti měla. J. Posádov-
ský z Posádova (XVII. stol.) pak mluví zajisté
ze srdze všem slabochům; píše totiž: nedej
znejmilejší panovati nad sebou, neboť jest da-
leko lépe, ať ona se tebe bojí, tebou ve všem
se zpravuje, tvé poručení činí a tobě v ruce
hledí, než ty jí. V témž smyslu pak praví také
J. Dobřenský: Velmi jestiť věc ohavná, pro-
klatá, také nemravná — když se žena drží meče.
muž přede a ona seče.
L Slazkovský
P Horecká
Jestřebský
J Posádov
J Dobřenský
Peřkův
Skalica
Horka
Posádův
26
article
Jen jeden jediný nápis opěvuje štěsti a bla-
ženost dobré manželky. Snad neměli ostatní
pisatelé příčmny k takové chvále, že se zachovali
ve svých projevech tak zdrželivě o štěstí zdaře-
ného manželství. Jen J. Svěchina pěje 1619
Jak ta zahrádka rozkošná! Jak na ovoce prospěšnál
V které manželka slatečná — v cnostech roste
ustavičná.
Nad všecky věci nejkrásnější — nad stříbro, nad
zlato dražší, ald
Jak se změnilo od té doby naše hledisko na
Dr. Jos. Vol.
ženy
J Svěchin
Jos