Ročník XXXXV.

V Praze, v neděli dne 6. srpna 1905.

Číslo 214.

Fa rauní a odpol. listy přadelácí se: v Praze v administrnei an másíe . . . . . . 2 K — s čtvrt leta . . . . 6 K — h s dvejí dunáškos ant ta . . . . 7 K so ve úilislkácha na měsíe . . . . . . 2 K 30 Toštou: a peřsíe na ktvrt ia: . . . 9 k o0 s dvejí zásilkoe

Dnešní číslo pro Prahu le o 14 stranách.

„Slezsko zemí převahou německou! Nejinak, než jakoby se bylo podařilc Gautschovi rozřešit sťastně jeden z největších státních prohlémů rakouských, rozepisují se dnes všechny žurnály vídeňské o rozhodnut vládním v příčině — českého učitel- ského ústavu pro Slezsko. Opatření školn správy, jež by v jiných zemích jako věc pouze kulturního významu nevzbudilo žádného zvlášt- ního rozruchu: v tom milém Císlajtánsku na- douvá se německou žurnalistikou na politi- kou událos ť první třidy. Bohopustá šalba německých hegemonův líčí totiž věc tak, jakoby po celá poslední dvě desíliletí minulého sloletí politika vídeňských vlád byla důsledně a promyšleně ve Slezsku nadržovala nám Čechům a Polákům proti živlu německému a jakoby Němei byli postu- pem protežované menšiny slovanské zatlačováni do zoufalého obranného boje o uhájení své staré národní državy. Jen proto prý se za roz- hořčených těch bojů o slezské pobočky ozývaly se strany německé hlasy proti slovanským uči- telským ústavům vůbec — omlouvá včera »Neue Freie Presse« bídácky sprosté stanovisko německých »kulturträgrů« — poněvadž ne- ustále rostoucí počet slovanských obecných škol v převážně něme- ckém Slezsku činil na Němce slezské trapný dojem. Tento vzrůst slovanského školství ve Slezsku byl prý však jen ovocem usta- vičné poslovanšťující činnost vlád za posledních dvou desítileti předešlého století, skutek to polito vání hodný. jemuž se v počáteích jeho nekladl dosti vý- datný odpor a jehož následky od nynějšího pokolení více odvrátiti se nedajis.

Tak nestydatě, hle, musi hlavní orgán Ně- mectva císlajtánského překrucovat fakta, aby vysvětlil veřejnosti, věci neznalé, proč opavšti všeněmečtí furibundi a s nimi — ostatní » mirní Němci« v Cislajtanii tropili takový nezřízený korybantský povyk a kluk po celý boží rok. proč hrozili nebem, paklem a opavskou proti- dynastickou revoluci, nebudou-li do 18. srpna t. r. ubohé ty dvě české pobočky učitelské z »německé« () Opavy vystrnaděny. Slez s ko je tedy zemí převahou německou Klidně napsala to 5. srpna 1905 »Neue Freie Presse«, aniž jí péro při tom nezaskřiplo. A le od dvaceti let vlády v ldeňske ustavičně v něm sledují činnos poslovanšťujícíll Uvádíme toto díktum hlavního německého listu našim bratřím slezským na vědomost, aby dali k němu na svém velkém táboře 20. t. m- náležitou odpověď sami. Prozatím stačí na odbytí německé té arci šalby uvésti, že i podle úřadního sčítán z roku 1890 žije ve Slezsku 130.848 Čechů. 178.114 Poláků a 280 230 Němců. Nemá tedy živel německý vůči Slovanům ani rovnováhy. nýbrž činí toliko 47.69 — slovanský, česko polský živel však 52.4% (a sice český 22.29 polský 30.29).

Ktersk je ale o školství těchto tří n rodních kmenů postaráno? Němci měli obee ných škol 211, a sice většinou vícetříd- nich, Češi 117 však většinou pouze jedno- třídních, Poláci 143 též většinou jednotrídek mimo to však 22 škol německo-českýc a 10 německo-polských!! Avšak tus zatajuje pečlivě, jak vypadá vyučování na těel českých a polských školách! Tu se zastírá hu stým závojem ten pověstný hakatisti- cký a podnes platný ferman e. k. zemské školní rady slezské ze dne 16. ledna 1873 č. 3502, kterým nařízeno, že na těch českých a polských školách má býti od druhe třídy počinaje vyučovací řeči něměina. V první třídě že má učitel vcepovati českým neb pol- ským dětem nejméně 100 německých slov. v druhé třídě dalších dvě stě, od třeti třídy počínaje má se pak už vyučovati stále více více po německu, až v posledních ročnieíeh obecné školy v krajích ryze slovan- ských už celé vyučování všem předmětům po německu se děje jako v sousedním Prusku Mésťanské školy, počtem 12, jsou ve- směs německé, pro většínu slovanského lidu ani jediná. Němci mají tři státní ústavy učitelské (a 2 soukromé), Če- chové však neměli podnes žád- ného. Němci mají 4 reálky, Češi žádnou.

Němci slezšll mají 4 státní gymnasia, Češí si musili r. 1883 zřídit z vlastního matiční gymnasium v Opavě (jako Poláci v Těšině). které teprve 1. lednem 1899 převzato ve správu státní. Němci mají školy obchodní, průmyslové, vyšší dívčí, rolnické, řemeslnické, sochařské — Čechové z toho ničeho, jen při zimní rolnické škole v Opavě české oddělení. V Slezsku není tedy podnes, kromě konečně povo- léného českého ústavu učitelského v Polské Ostravě, žádných měšťanských, žádných pokra- čovacích, obchodních, hospodářských nebo prů- myslových škol pro většinu česko-polského oby- vatelstva země! A tu se opováží hlavní ví- deňský orgán Němectva cislajtánského bala muti neukou veřejnost a tím cizinu bajkou o hro- zivém rozmachu slo vanského škol- stvl ve Slezsku tak, že ubohým Němeům slezským počíná býti strach, teskno a úzko, tu se opováží »Neue Freie Presse« prášit o ná- sledeích dvacetileté neustálé poslovanšťující po- litice vídeňských vlád ve Slezsku, proti níž se opomenula předešlá generace německá v čas dosti rázně bránit, takže nynějším chudákům, Němeům slezským, jesť odpykávat toho následky a musí dopřáti Čechům českého učitelského ústavu v Polské Ostravě a být ještě rádi, že ho Gautsch po přání Čechů neuvelebil v »ně- mecké Opavě«! A zalim žije v té »německés Opavě poměrně četnější česká menšina nežli jest německá menšina v Praze, česká menšina, která si tu vydržuje svou soukromou obeenou, mateřskou a pokračovací průmyslovou školu, která pro své čelné spolky zřídila s svůj vlastní národní dům a která má zde své úplné české gymnasium, těšící se rok jak rok hojnějším žaetvem z širého českého okolí.

Toto domovské právo Čechů opavských musí býti chráněno proli ůtočnosti něme ckých terro- ristův — toťnyní přední a svatou povinností vlády vídeňské po je- jím pokleknutí před opavský m německými zuřivei. A nejen to: Ale ona musí — chee-li si zasloužiti název vlády vskutku rakouské — začiti nyní pře- devším ve Slezsku dělat pořáde promyšleným, důsledným a ráz- ným vyklizením té Augiášo vy stáje staletého germanisační ho bezpráví a zavádémím rozumných přírozených, právu a spravedlnosti jako zákonům ústavním odpovídajících po- měrů veřejných. Německé noviny plny jsou křiku o libovůl a porušenosti byrokracie ruské; avšak o se kdo podívá na tu byrokracii ve Slezsku, která z 95 proc. skládá se z německých protiv- níků slovanského obyvatalstva země, která krok za krokem ruší platné základní zákony ústavní. nechtie se stranami českými a polskými jedna po česku a po polsku, nýbrž zavádí s nimi ně- mecké protokoly a nuti je, aby je podpisovaly třeba jim nerozuměly, která vydává Čechům po- dnes německé výměry a nálezy, klerá týrá české obhájce a prohlašuje češtinu za jazyk ve Slezsku neznámý. —

Ano, jestli kde nadehází opravdov vládě rakouské úkol pronikavé a neod- kladné politické sanace: jest to v rakou- ském Slezsku, kde poměry jsou pro budoue- nost Rakouska nejpovážlivější, kde jest nej- vyšší čas učiniti přítrž německe irredentě a vrátiti přirozené i historické právo většině domorodého, věrného živlu slovan- ského, zastoupeného dnes na sněmu slezském — pěti poslanci. Ano, tak v „posledních desíti- letích“ fedrovaly vlády videňské většinu živlu slovanského ve Slezsku! Celý sněm, celý zemský výbor, celou zemskou školní radu — vše zůstavily německým hegemonům, přebarvu- jícím se čím dále tím více na učiněné pruské hakatisty, až došlo loni v Opavě v den 18. srpna ku pověstným, vysoce charakteristickým mani- festacím pravého ducha této privilegované ně- mecko-nacionální panující koterie. Dobře tedy praví dnes „Opavský Týdenník“: „Otázka po- boček byla jediným listem ve velké, ote- vřené knize slezské otázky, která psána je pro nás Lrví, která je velikým slovní- kem obtiží, překážek a násilí, na nás páchaného Krvavé tyto listy musí zmizeti, místo nich musí nastoupiti nová kniha o čistých listech a ty musí býti teprv popsány písmem spravedlnosti. Stane-li se tak? — —

Politické zprávy domáci. V Praze, 5. srpna. (Samostatné roz- hodování bar. Gautsche.) Vídeňské listy psaly po ministerské poradě dne 2. t. m., v níž rozhodnuto o českých pobočkách opavských, že v Rakousku jest nyní o jednu palčivou politi- ckou otázku méně, a také posl. V. Hrubý pro- hlásil na předvčerejší konferenci u barona Gautsche, že otázka českého učitelského ústavu pro Slezsko jest vyřízena. Ale veřejné mí- nění nedá si tím vzíti právo, aby o „vyřízení“ této otázky povědělo svůj soud. Vynášejí je. dnes oba české listy slezské, „Opav. Týden.“ i „Nov. Těšínské“, prohlašujíce přímo a bez ohledně, že vládním vyřízením učitelské otázky po slušně vyhověne povelu všeněmeckých kři- klounů a pokořen čoský národ ve Slezsku. A v týž smysl píše se „Mor. Orl.“ z poslane- ckých kruhů: „Ať si usnesení slovanských po- slanců a důvěrníků slezských bylo jakékoli. každý je oprávněn posuzovati tento nejnovější vládní čin zcela samostatně. A čin ten jeví se nejinak, nežli jako nový vládní úslup před německým buřičstvím. Ač byl by na snadě otázka, jak jednal český ministr dr.

Randa, hlavní věcí zůstává skutek: vládní útěk před německým štvaním. Jim špatnou službu prokázal baron Gautsch sobě a ještě horší celému státu; ministerstvo dalo sankei protidynastické tak- tice německé, a všem Němcůmv Cislajtanii na srozuměnou, že jim úspěch zaručuje ohláška proti- císařských bouří v den zísařových narozen:n! Je to ustupování, odkládané ve prospěch Němeů po dobu parlamentních prázdnin. V poslanecké sněmovně pronesl baron Gautsch silné slovo o samostatném rozhodování vlády; první čin, který po tomto slově násle- doval, první samostatné rozhodování je — ústup před německým štvaním. Divné to přípravy pro příští období parlamentní!“ V Praze, 5. srpna. (Věci uherské.) Bar. Banffy vrátil se z návštěvy u hr. Jul. An- drássye do Pešti a zvědavým novinářům ozná- mil, že jeho jednání s hr. Andrássyem bylo přísně důvěené, tak že nemůže sděliti ni- jakých podrobností. Uváží-li se, že návštěvě té přikládán v některých čnsěpiseche nadobyčejný polilický význam, možno souditi, že te, čeho Banffy u Andrássye hleděl dosíci, se nezdařilo, aspoň ne v té míře, jak snad očekával, sic by mnohomluvný Banffy nebyl náhle tak nemluv- ným. Na všechen způsob nová strana Banffova sotva se rozkolem v liberální straně vzmůže tak, aby dle přání svého zakladatele mohla v Uhrách hráti prim. Liberální poslanci, kteří jsou nyní na skoku z liberálního klubu, netají se svou neochotou k Banffovi a přestoupí-li do některé strany koaliční, nebude to strana Banf fova, nýbrž Andrássyova strana dissidentů.

Fr. Košut opět vyvrací ve svém orgáně naděje na rozkol v koalici. První podmínkoa kcalice bylo, že každá ze spojených stran za- chová své politické zásady; strany se sloučily jen proto, aby snáze dostihly společného jim všem eíle. Cil ten hodí se stejně dobře do pro- gramu strany neodvislosti, jako do programů stran, stojících na půdě zákonů z r. 1867, ne- vykládají-li se ovšem tak, jak činila dosud strana liberální, nýbrž tak, jak vyžaduje prospěcha pokrok národa, a jak jim rozuměl sám jich tvůree Deák.

Podobně jako bar. Banffy, pokládá se t4ž bým ministr obehodu, bar. Arnošt Dániel za po- volána, aby v nynějších těžkých dobách za- chránil vlasť. Nešlo-li to známým zákonemze dne 18. listopadu loňského roku, půjde to prý vráti-li se všichni politikové, držící se dualismu. k tradieím Deákovým. Jest prý jen třeba na- lézti krystalisační bod, kolem něhož by se mohli skupiti všichni přátelé myšlenky Deákovy a ta- kový bod se prý najde. Cestu k němu ukazuje prý činnost, kterou zahájila skupina liberálních poslanců, mezi nimiž se nachází též bar. Dá- niel, jenž už počíná statečně zapírati hr. Štěp. Tiszu, svého bývalého místra a pána. Sám hr. Tisza prohlásil tyto dni v Debrecíně, že schvaluje koalici všech stran, stojících při dualismu, nebude činiti nijakých překážek akci směřující k takové koalici, ale sám se nyn zdrží aktivné politiky. Také starý předseda liberální strany, bar. Podmani czky vzdá prý se předsednictví strany a od- stoupí nadobro s politického jeviště. Uherští sociální demokraté chy- stají rozsáhlou akci ve prospěch všeobecného vo- lebního práva. Vydají prý na 200.000 brožur. na million letáků a budou v srpnu pořádati 250 veřejných schůzí, z nichž prvých 25 již zejtra.

Ze Lvova, 4. srpna. (Přeplněné střed- ní školy haličské.) Halič jest vedle Bu- koviny zemí, jejíž střední školy jsou nejvíce přeplněny. Jsou zde střední ústavy, jichž počel žactva by stačil na tři ústavy samostatné. Dle zprávy zemské školní rady za r. 1904 v Haliči bylo 9 gymnasií s 500—600 žáky, 8 gymnasii s 600—700 žáky, 5 ústavů s 700—800 žáky. 9 gymnasií s 900—1000 žáků a jedno gymna- sium ve Lvově mělo dokonce 1171 žáka. Pouze šest gymnasií, z nichž jedno soukromé jezuitsk v Chyrově a jedno nižší měly méně než 500 žáků. Na jedno gymnasium připadá nyní prů- měrně 665 žáků, kdežto r. 1896 připadalo ješte pouze 470. Na reálkách jest návštěva normál- nější, neboť pouze na třech bylo žáků více než 500. Ze Zadru, 2. srpna. (Slovanská boho- služba.) Splitské „Naše Jedinstvo“ se do- vídá, že chorvatští biskupové na známých kon- ferencích v Římě domáhali se jako minima svých požadavků, aby staroslovanská boho- služba byla přiznána všem oněm farám, jež dekážou, že se v nich hlaholská bohoslužba ko- nala aspoň ještě před sto léty. Řím však trvá na svém rozhodnutí, že bohoslužby směji se ko- nati v jazyku staroslovanském pouze v těch chrámech, v nichž se konaly ještě v posledníeh třiceti létech. Týž list sděluje dále, že také dalmatšt dominikáni, o nichž se pochvalně vyslovil zvěč- nělý biskup Jos. Jiří Strossmayer ve své závěti. obdrželi od papeže napomenutí, protože prý se příliš horlivě ujímají hlaholice. Důtku dalmat- ským dominikánům vysloví prý ústně generál dominikánského řádu, který za tím účelem schvalně přijede z Říma do Dalmacie.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 5. srpna. »Nineteenth Century« a Deloassé. Jak velkou důležitost připisovali Angličané Delcasséovi, jemuž jsou vděční za uskutečněn sentente cordiale«, tomu nasvědčuje, že anglické revue dosud státe se zabývají pádem bývalého ministra zahraničních záležitostí ve Francií. Lon- dýnská známá revue »Nineteenth Century« při- nesla v červencovém sešité dva články o Del- casséovi. První je z péra Francise de Prés- sensé, jednoho z nejbojovnějších publicist francouzské strany sociální a též jednoho z nej- lepších znalců zahraničních záležilosti. Prés- sensé velmi přísně posuzuje Delcasséa, jehož byl rozhodným odpůrcem. Nemůže odpustiti Del- casséovi, že zbytečně a neobratně vyvolal hádku s Německam. Vytýká mu ztřeštěnost, s jakou hnal věci do krajnosti. »Ten malý človiček byl dosti bláznivý, že s okem jasným, ba skoro ve- selým pohlížel vstřic strašné perapektivě velké války evropské.« A nejen to — pokračuje Prés- sensé — že ohrožoval světový mír, on tez šlapal po rozkazech parlamentů, instrukeleh svých soudruhů a dokonce potaji se umlouval s Vatikánem, kdy Francie stála proti němu domáhala se rozvodu státu a církve.« Tyto »ne odpustitelné chyby« způsobily pád bývalého mi nistra zahraničních věcí.

Druhý článek od Austena Harrisona sbr nuje názory se stanoviska německého na od stoupení Deleasséa. Německý císař věděl o všem co se dělo. Když byl slaven vjezd nevěsty ko runního prince do Berlína, zvěděla vláda o po hybech francouzských pluků na východních hra nicích. Německo odpovědělo ultimatem. Po dva dny byla situace kritickou. Německo žádalo, aby Francie ustala v hromadění vojska na hranicích, vidělo v tom projev nepřátelství, Deleassé ustoupi a tím zahnáno bylo okamžité nebezpečí. Francie tím prohlásila své mírumilovné úmysly. Kdyby Delcassé ostal, byla by Francie se octla před even- tualitou války s Německem. Marokko by bylo Ně mecku dostatečnou záminkou. Delcassé musi odejíti, aby byl zachován mlr.

V drobném prodiejíi onní. tiale o sob5 . . . ra 8 ipoleslní . . . . za zh Ve sllalkách na veskovše ranní číle. . . . . . . . 10k vepolední . . . . . . . sb Inseráty plati se hotově sapřed. Předplacení a lpesrty přljímá sdminl- strace v Marinnské ulici č. z. Tam zacháselí sa též redakee tiskárna n espedice „ Národnick Ladstt- Rakopisy se nevraceji-

O světově situaci a stycích rusko-německých uveřejňuje náš pařížský spolupracovník p. René Henry zajímavé pojednání v revui »Questions diplomatiques et Coloniales«. Autor tvrdí, že zá- kladem německé politiky je odvrácení Ruska od Evropy. Némci hráli tichou a vydatnou roli na nejzazším Východě a zaváděli Rusko stále dál do dobrodružství asijského. Jaký je účel této politiky? Jednalo se Německu o rozrušení spolku francouzsko anglického a o zamezení, aby se utvořil proti říši německé »kruh Kouni- cův«? Chce donutit Francii k opuštění styků přátelskýeh s Londýnem a přiklonění se k Ber- línu? Chce Německo přiměti Francii k neteč- nosti k otázce rakouské, aby pak mělo zde vol- nou ruku ke svým velkým plánům ? Francie musí uvažovati o všech těchto možnostech. Nalezá se mezi dvěma imperialistickými státy, kterým hrozí střetnutí. Imperialismus německý je nebezpečím pro pevninu, imperialismus an- glický chce vládu nad všemi mořemi. Porážka jednoho znamenala by tyranii druhého. Francie má za úkol udržovati rovnováhu, jež zabezpe- čuje mír.

V Anglii litují, že se nepodařilo dostati do křížku Rusko s Německem, Slovana s Germá- nem. Navzdávají se této myšlenky. Mnozi doufají, že Rusko, ztrativši své námořnictvo, vyhledá své spojenství s Anglil, neboť jinak by se Balt stal mořem německým. Rusové prý musí nahlédnouti, že jim úskočná a intrikánská poli- tika německá v posledních létech byla osud- nější nežli řevnivost anglická. Avšak v nynějším svém stavu Rusko dlouho nesmí pomýšleti na válku s Německem, vůči němuž je armáda ruská teď slabá. Politikové angličtí, horlivě pro- pagující myšlenku alliance s Ruskem proti Ne- mecku, cíli, že by ještě větší sblížení Ruska s Německem bylo osudným velikosti zájmům Velké Britanie. Německo, nemající více obav před svým východním sousedem, věnuje se pak zcela vzrůstu svého námořnictva a rozmachu svého obchodu světového a zatlačilo by Angli do druhé řady Sněm na Krétě. Po delší přestávce sešel se opět sněm krétský a odhlasoval některé důležité zákony. Jedním bylo ustanoveno, že každý Kréťan může míti zbraně, ale k nosení jich mimo domov musí míti úřadní povolení. Tím jest upraveno ozbrojení celého ostrova a zrušeno první paci- fikační nařizení při zavedení autonomie moc- nostmi, že se má obyvatelstvo odzbrojiti. Další zákon nařizuje, že do služby četnické mají býti vzati pouze tuzemci a že italské čet- nietvo nemá vice významu na ostrově po ny- nějším upravení čelnictva. Italský četnický plu- kovník má býti nahražen vyšším důstojníkem krětského původu, sloužícím ve vojště řeckém. Oba zákony vyžadují ještě potvrzení prince Ji- řího. Proti druhému podal již námitky italský konsul v Kaneji. Sném odhlasoval důvěru princi Jiřímu.

Schůzka krále Ednarda s císařem Vilémem. Příjezd angliekého krále Eduarda do Marianských Lázní odročen byl z 11. na 14. srpen a výslovně se podotýká, že stalo se tak k vůli jeho schůzce s císařem Viléme m. Dopisovateli »Local-Anzeigru« sdělila v P'aříži, když opouštěl anglické vyslanectví, osoba v po- litických věcech dobře prý informovaná: »Po- litické důvody a nikoli osobní obledy přivodily změnu úřadně před týdny anglickým cestovním maršálkem vypracovaného programu krá- lovy cesty. Jednou z těchto změn jest třídenni posunutí králova příjezdu do Marianských Lázní původně na den 11. srpna určeného. Král Eduard nechce dříve vydati se na cesty, dokud nenabude jasnosti v otázce norského následnietví na trůn a neobdrží zpráv o zahájení portsmouth- ského vyjednávání o mir. Vše nasvěd- čuje, že nejbližších deset dnů přinese vládnoucím kruhům důležité novinky. V těchto desíti dnech docilí se bezpochyby také mezi zúčastněnými státy úplná dohoda o programu pro maro- ckou konferenci, takže jeví se oprávně- ným očekávání, že rozhovor obou panovníků bude nejen komereionálně přátelským, nýbrž laké srdečným. — Z Paříže se sděluje, že ani dnes v sobotu není tam na anglickém a něme-

FEUILLETON. V Praze, 4. srpna 1905

H. (Z cesty.) Lelmo jsem projel Hol landskem, spěchaje do Belgle, do Ličge na vý stavu a kongres žurnalistů. Oživil jsem vzpo- mínky milé i truchlivé na podivuhodnou zem tichýci, zelených prerií, provlhlou nesčetnými průplavy, kde z kostelních věží rozlévají se hry zvonkové, střibrné, zbožně rozechvělé melodie do mlžného vzduchu nad spícími hladinami vod. kde města hlučná a dusná utajují zákoutí me- lancholické poesie a v muselch poklady umění, na tu zem, do níž jsem spěchal před léty za bujného, veselého dne letního, nedočkavý uzřit její krásy a umění, roztoužený blízkostí moře do níž jsem nedlouho na to přijel znovu z večera podzimního, smulného, zoufalého, k lůžku umirajíelho bratra . . . Opět jsem viděl bujně planoucí letní den nad životem a plodnosti kypícími rovinami, nad nekonečnými plochami svěži zeleně luk, pastvin s četnými stády dobytka, bravu a konl. Vidě jsem malé domky, uzavřené, s okny úzkostlivě zastřenými a po vodních cestách tiše plujíe pomalované, zelené, červené, hnědé lodi, s vy

dulými boky. A větrné mlýny otáčejí se zvolna, vykonávají své praktické poslání, ženou vodu, melou mouku, a v tomto kraji bez vášně obraznosti nemusí se obávati útoku fantasti- ckého reka na vychrtlé Rosinantě. Poesic hol- landské krajiny je skromná a nenápadná, po- dobná květům leknínu, vynořující se jako usmě- vavá překvapení na pokrajích zelenavých, smut ných průplavů a struh. A města hollandská . . Amaterodam pyšný, hlučný. Benátky severu, vynořující se z těžkých mlh, prozářené sterými hladinami grachtů a ztemnělé groteskními kouty špinavých uliček, stisněných domků. Benátky bez vznešenosti paláců a jásavosti hýřicích barev západu, bez frenesie a rozvášně- nosti lyrického města zářivých dnů a sladkých večerů, kdy zaznívá nad lagunami opojná arie »O, santa Lucia, stella dlargente«, Benátky drsně. germánské, kde večery hlaholi pustým řevem opilých vojáků, surovým smíchem námořnických chantantů, kde v ulicích gheta tušite tragickou morosnost sestárlého Bembrandta, a v té velko- lepé chmurnosti vzpomínáte na vidiny Počovy. na spleen Baudelairův . . Rotterdam s hemživými, špinavými uli- čkami, nevyrušujícími svým kramářským a bur- sovním povykem vážného, bronzového Erasm s patinovým zeleným nádechem stáří na Grocte Marktu. Mnoho barvitosti, mnoho veselí v těs ných, malebných ulicích a krásný vzruch ho- rečné činnosti v přístavišti, v té pestré směsíe korábů, parníků, tři- a pětistěžejníků, jež křižo valy všechny moře a oceány . .. Haag, elegantní, útulný, s jakousi resideněn honosivostí a všedností ve své čisté úpravnosti, ale skrývající rozkošná, krásná zákoutí pod li pami u snivých průplavů, bohatý nejvzácnějším klenoty uměleckými, teskný a zajímavý, nudný a svůdný . ..

Bylo to u moře, nepokojného moře, šum- ným přibojem bijícího o pisečné břehy Scheve- ning, poselé proutěnými budkami, hemžící se bilými toaletami a odpovídají smíchem hrají- cích si děli šplouchání vlnobití, bylo to u moře za krásného letního podvečera před léty a my- šlenky, touhy naše, mě a snědého hochu, jiskrnýma, černýma očima, letěly přes tu zvíře- nou hladinu. Byli jsme oba tak mladí a život se nám otvíral se všemi svými radostmi i bouřemi, tak jako širé, vzedmuté a lichotně moře před námi, a naše naděje, plány, sny vyjížděly z přístavu se směle vypnutými plachtami ku předu ! Ku předu ! A snědý hoch, imtelligentní tváře a ji- stého, uhlazeného vystupování, živě hovo řícío nejrůznějších věcech, o burse i románech Gon- courtových, o sportu i o divadle, jenž již po několik let žil v cizině, vyprávěl mi s ohnivým, dojatým vzrušením o dalšich metách svého ne- klidného, dychticího života, o Paříži, Londýně pak chtěl dále, za oceán . .. Přicházel jsem z velkých měst, kde jsem viděl mocný život, rozpjetí energie, tvůrčí pod nikavost, víděl jsem přístavy, vyvolávající touhu po dalekých, neznámých světech, po dobrodruž- ství a poznání a chápal jsem bratrovy záměry Domů jsem se vracel do malého, úzkého svého života s podivnou, nespokojenou stísněnosti. Ale též s kořistí nových dojmů, s pochopením hlu- bokých a tajemných krás a myšlenek Rem- brandtových.

Před několika dny jsem přišel s kytici ru dých karafiátů na katolický hřbitov v Haagu Na okraji města, uprostřed širých, tichýeh sadů, na návrší, kam vane ostrý dech moře, jež tušíte za návršími dun, v tom rozbřesklém světlavém ovzduší je nevelký hřbitov, obklopu- jící svými náhrobky, kříži, rovy renesanční ko- puli kaple. Pouze číslo na dřevěném koliku označovalo místo, kam jsem položil kytici rudých karafiátů, bujných, sálajících květů mládí. Postál jsem dlouho nad tím kusem trávou porostlě země a vzpominal jsem na letní pod- večer u moře, tehdy před léty . . Jeho loď brzo ziroskotala ... Umřel náhle, 24letý, za podzimní noci, v nevlidné, smutné cizině ... Ta noc podzimní, probděná ve společnosti německého mnicha, u bratra umírajícího, uči- nila mi vzpomínku na Haag strašnou. Uplynula léta . . . a teď jsem stanul v dlouhém zadumání nad kusem země, ozna- čené číslem. Nemohl jsem jinak uleviti svým citům, nežli monologem, trochu filosofickým trochu lyrickým, jenž byl pokračováním našeho hovoru před léty na břehu moře . . . Nebylo v něm nie hamletovského ani mystického. Byl to jen pozdrav, hold našemu společnému ideálu, v němž jsme tehdy našli bratrství svých duší, pozdrav síle, tvůrčí a podnikavé síle, jež činí ze života krásný boj a krásné dobrodružství činu, jež nikdy neochabuje, ničím se nedá za- strašit a žaluje směle v oceán, vstříc novým zemím nebo ztroskotání, pod heslem na vlajce: Ku předu! Ku předul