Periodikum ALTO Viewer

1

8. září 1907. Císlo 248.

2

NARODNI LISTY

3

Strana 13.

4 article Výtvarné uměni.

Výtvarné uměni. Za Jos. Stupeckým. = Nekrology v rychlosti psané a životo pisy ještě chvatněji k nim připojované nemohou v plných a určitých rysech vystihnouti podobu a význam osobnosti, často s překvapující ná- hlostí a nenadálosti mizící. Sotva že se letm mohou toho a onoho dotknouti, věcí nejběžněj- ších, soudů nejustálenějších. Jen černou siluetou kreslí; na obrazový portret a ještě méně na pla- stickou podobiznu není času v první chvili a potom hned zavalí nové události cestu k práci Než oznamy náhlého úmrtí Josefa Slupeckého při tomto shonu neopomenuly k náčrtu o práv- nickém vědci připojiti několik slov o tom, že stál také v živém styku s uměním. Jeho funkce při uměleckých ústavech v Praze a ve Vídni. v krátkém vyčtení, sloužily za biografický do- klad. Funkcionářů na podobných místech je dost a slušno předpokládati, že každý z nich se do- stal na své místo nějakým projevem zájmů nebo vědomostí o předmět neho úkol instituce. Mlst je často více a leckterý vyvolený přijímá je jako kterýkoli tak zvaný čestný úřad, jichž má celou sbírku, uschráněnou pro tituly svého parte.

Stupecký Slupecký Praha Vídeň

5 article

Jos. Stupecký nepatřil ovšem k těmto dru- hým, ale ani tak docela ku prvním. Zájem jeho ducha a srdce vůbec byl jen rozdělen na dvě části: jedna patřila vědě a druhá umění. N jiné nezbylo ničeho. Byl to opravdu zájem ži- votní. Umění a jeho záležitosti nebyly proň je- nom předmětem hravé libůstky, modní hračky kratochvilné zábavy. Jeho poměr k nim byl hlubší, osobní jedním slovem. Byl to poměr in- teligenta k předmětu, který tvoří součást inle- lektuálného jeho života, poměr amatéra z rodu těch, kteři maji umění za neoddělitelnou po- třebu svého života. Ale takoví jsou i pouzí sbě- ratelé, jejichž zájem roste až do vášně,do vášně majetku a žárlivé sobeckosti. Jos. Slu- pecký stál nad nimi. Zrovna vědecky byl pře- svědčen, že umění má důležitý úkol v životě také ostatních a nemá-li, že nutno pracovati k tomu, aby mohlo v něm plniti své odvěké poslání. Prostředky a cesty k tomuto cíli viděl v uměleckých institucích veřejných, v museích a galeriích a proto přijímal a vyplňoval funkce. jež mu tam byly nabízeny. Pro něho nebyl žádný z těchto ústavů, jak vím, jen uměleckým ústavem o sobě a pro sebe, pouhým jen shro- maždištěm pěkných a zajímavých věcí, a v jeho přesvědčení nebyla produkce umělecká tolikov sobě ukončeným výkonem osobnosti. Obojí tu bylo a jest k vůli druhým, na prospěch du ševní, na obohacení mysli a intelektuálných sii těch, kteří jsou mimo ony ústavy a nejsou umě- lecky činní. Jejich pasivnost nemá být neteč- ností; má se stále přeměňovati v aktivnost vere porozumění a požitku.

Stupecký

6 article

Z takových přesvědčení a zásad stávají s jiní propagatory, vycházejí na tržiště a horují a mluví do lidu, rozhorlují se nad jeho nevší- mavosti a jední zahrnují jej domluvou a druzl výčitkami, ne-li invektivami. Vřelý poměr Jos. Stupeckého k umění vyjadřoval se jinak. Orga- nisační prací. Žil v přesvědčení, že umělecké dílo, je-li dokonalé, samo mluví nejlépe a samo nejjistěji získává proselyty. Je třeba toliko, aby se mu dostalo náležitého místa, odkud by mohlo působiti. A o toto místo se staral. Zde ležt hlavní bod jeho vztahu k umění a zde byla za- ložena a upevněna pružina všech jeho jednání.

Stupecký

7 article

Krasoduch, gurmand, estet? Nic mu ne- bylo protivnějšího nad okázalosti a přepjatost- toho druhu. Možná, že je podezříval i tam, kde jich nebylo, ve své nedůvěřivosti a zdra- vosti. Sám nechtěl se ani zdáti jedním z nieh s raději ukazoval se drsným a zkrátka odmíta vým vůči příliš málo krytému sentimentu a ještě více sentimentálnosti. Ale, kdo jej znali, věděli že ona rektorská jeho řeč, promluvená k doro- stu inteligence a zároveň adresovaná ke vší ve- řejnosti, která jině překvapila svým jadrným idealismem, byla výronem jeho pravé karakterní osobnosti. Neodporučoval, nežádal ničeho, co by nebyl sám konal, nebo neměl za vůdčí, třeba skrytě, ideje své vlastní činnosti. Nejapíše že ani sám by nebyl dovedl roz- poznati, zdali jeho příchylný poměr k umění vyrosil v přátelském styku a těsných svazeích s umělci, anebo jej k nim nejprv přivedl. I zde se J. Stupecký lišil od mnohých. Stál k těmto svým přátelům v poměru muže k muži. Hyste- rické zbožňování umělců, chorobná prosternace před osobou, místo vážnosti k osobnosti, činiti z každého kněze světce, to mu bylo cizí, protože nezdravé a nepravé. Měl pro to mnohem jadrnější výrazy. K svým přátelům uměleům držel pro jich osobní vlastnosti lidské a pro jejich výkony umělecké. Viděl v nich patrně zdatně a k národnímu vzrůstu potřebné a pra eující muže. To mu bylo při nich sympatické.

J Stupecký

8 article

S některými vyrostl od malička a s jinými od mládí, byl tedy svědkem jejích učení, vývoje a práce; byl jim rádcem a pomahačem v tako- vých věcech a poměrech, v nichž se sám vy- znal lépe nežli oni. A právnického přítele po- třebují umělci častějí a vle, nežli kriticky radí- cího. Než i tu nezůstával při platonismu. J. Stu- pecký byl praktický milovník umění. Jakmile jeho poměry se utvářily tak, že mohl vystou- piti jako kupec, učinil tak. Asi dvacet let byl sběratelem. Vlastně ani nevím, jaké připadné jméno bych měl dáti této jeho činnosti. Vím právě z tohoto období, že skutečný majefek uměleckého díla byl proň nutností. Vím také jakým způsobem svoji galerii sestavoval. Jsou v ni obrazy, jež koupil jaksi z egoistní náklon- nosti k nim. Jako každý jiný amatér. Jsou tam ale jiné, na jejichž vzniku má on svůj podil. Byl on dobrým pozorovatelem z blizka. Nepozorovaně zkoumal stále tepnu svých přátel a sledoval linii jejich postupu. Sám idealista, byl přesvědčen, že jakost díla závisí na vnitřním elanu a osobní uchvácenosti jeho tvůrce. Výtvarné myšlenky, jež dovedly zaujmouti jejich roditele, neměly zaniknouti nebo se zlomiti, a tak se stal J. Stupecký ob- jednavatelem, nejednou s božskou trpělivostl. Měl také starost o hotová díla, hrozil-li jim ně- jaký osud. Chtěl je viděti v bezpečných místech a uetivém majetku a nejraději jim dával oboje- Proto také byla Moderní galerie se svými clly zcela podle jeho chuti a přesvědčení. Tam na leznete ieho iméno i mezi věnovateli.

J Stupecký

9 article

První jeho čin byl, že se postaral o Že- níškovy »Zvířálka a Petrovští«. Zmízel nám tento svěže jadrný vlys před lely s očí a když jsme jej našli, ve výmarském museu, kde se sta- tečně držel vedle Schwindových »Havranů«, ne- ustal, dokud jej nevymohl pro Prahu zpět. Má- nesův cyklus dětí, smavý výron jeho humoru, »Život na zámku«, Chittussího řadu kreseb »Polem a lesem«, Mařákova »Partie ze Šu- mavy«, jež věnoval Galerii, s dostatek naznačují, že si J. Stupecký vybíral s nevšedním u nás porozuměním pro uměleckou i dějinnou hodnotu výtvoru. Dávno už pro něho byl Jos. Mánes největším svatým v našem uměleckém nebi. On sám patřil ke generaci, která záhy poznal v tomto geniovi velikého oplodňovatele. Se svými přáteli umělci byl v tom jedné mysli. V jeho nyní opuštěném bytu skví se na prvním místě veliká deska tak zvané »Lyrické poesie«. Quido Mánes neschází a dva drobné cituplně obrázky F. Tkadlika si šťastně opatřil, dobře usuzuje, že v nich má pravé předchůdce Mánesovy. Že- níškova »Svatá noc«, Schwaigerova »Jeskyně Stenfolská«, Hynais, Myslbek, Pirner vedle nich neznačí pouhá jména, neboť každý z nich je zde s plnou váhou svého umění. Neměl je jen ku podívání nebo pochlubení. Vybíral je a snášel, aby s nimi srostl a v této společnosti si zatím sám pro sebe sestavoval galerii nového českého in nuce, o jaké ve velkém dávno snil. Když byla potom vskutku založena, byl J. Stupecký v jejím kuratoriu na svém místě. Jeho vlastní majetek a výběr nejlépe ukazuje, jaký by tam provedl, kdyby sám jediný měl rožhodujíeí slovo.

Zvířálka Petrovský Schwindův Havran Mařákův Galerius J Stupecký Jos Mánes F Tkadlik Mánesův Schwaigerův Stenfolská Hynais Myslbek Pirner Praha Šu Svatá noc

10 article

Co jsem zde načrtl pro dobrou paměť ze- snulého, jsou jen rysy zevně se jevícl. Není nyní možno jiné vynášeti na veřejnost. Kdo však s ním stýkal se důvěrněji, kdo mohl sle- dovati jeho mysl a čin z blízka a v intimnosti, ten ví, že Jos. Stupecký tvořil skrytý sic, ale silný článek v onom ruchu a snažení uměleckém, který životem, skutky, myšlením, přesvědčením a cíly zahrnuje v sobě generace umělců, s ni- miž a mezi nimiž vyrostl, generace, která je prvním kolektivním silným vzepjetím nového českého uměnl. Karel B. Mádl.

Stupecký Mádl Jos

11 title

Školská hlídka.

12 article Theorie volné školy.

Theorie volné školy. Žijeme v době obnoveného boje o školu. Boj ten je nepřetržitý, byl, jest a bude. Stát. církev, národ, rodina — toť jsou činitelé, kteř vždy budou domáhati se platného a výhradného vlivu na školu, ježto hluboce zasahuje v du- ševní, mravní a hospodářský rozvoj lidu. U nás před čtyřiceti léty vlivem válečných neúspěchů zvítězil v boji o školu sice stát, ale vítězství nebylo úplné a není zabezpečeno. Čtyřicet let, toť tuze krátká epocha pro nezmarnou expanst klerikální moci, která své nadvlády nad školami tak zbola nikdy se nevzdá. Školní novela, Liechtenstein, Ebenhoch, společná akce rakou- ského episkopátu o školní řád, klerikální inter- vence v záležitoti průvodních předpisů k řádu školnímu, toť zřejmé a výmluvné dokumenty o nesmířitelnosti klerikálního světa s naší mo- derní školou. A nyní, kdy vskutku klerikální strana nabyla značných úspěchů v nové politi- cké situaci, kterou přineslo všeobecné právo hlasovaci, a kdy reakce vůbec silně vzrostla. jest samozřejmo, že boj o školu mezi státem a církví vzplane v nové síle.

Liechtenstein Ebenhoch

13 article

K porozumění pravého významu procesu toho jest potřebí pohledu do dějin vůbec a do dějin vychovatelství zvláště. Církev, zakládajíc své nároky na školu národní, lidovou, ve svěn historickém prý právu, zapomíná, že novodobý útvar školy lidové vytvořil se právě proti inten cím církve a za jejího odporu. Ve středověku kdy církev vyloučila ženu vůbec a lid obecný veškeren z výchovy školské, není přece možno mluviti o škole obeené. Původně zakládány církvi jen latinské školy klášterní a kathedrální aby vychovaly dorost kněžský. Farní školy úsilím Karla Velikého zřizovaně značí sice první náběh k organisaci škol lidových, ale stav ško těch byl namnoze ubohý a celkem pramálo při- spěl ke vzdělání širokých vrstev lidových Kněžstvo samo se buď učitelství vyhýbalo, svě řujíc školu kostelníkům, anebo bylo učiti ne- schopno, jsouc samo mělo vzdělané, jak o tom svědčí rozkaz synody Exeterské, který ukládal areidiakonům, aby ptali se kazatelů, znají-li de satera božích přikázání a rozumějí-li jim. A tak teprv částečně renesance, ale zvláště reformace sešly ve své vzdělavatelské snaze i k lidu chudému, prostému, nižšímu.

Veliký

14 article

Luther žádá, aby školy sproštěny byly eer- kevního dozoru a odevzdány světské vrchnosti. aby vyučováni byli nejen urození a bohatí, ale všichní lidé vůbec, a náš Jan Amos Komenský krásnými slovy své didaktiky hlásá potřebu všeovecného vzdělání. Vlivem Komen- ského rozmohlo se utěšeně zakládání národníeh škol obeených lidových, ovšem konfesionálníe v zemích protestantských, kdežto kat lický svět, svěřiv latinské školy Jesuitům, málo o zakládání obecných škol pro chudou mlá- dež se staral, až na čestnou výjimku zaslouži- lých Bratří křesťanských škol. Teprve revoluce francouzská mocně pohnula otázkou lidového vzdělání tak, že idealista a paedagogický geniue Pestalozzi nalezl již ohlasu pro známě své krásně reformatorské snahy. A tak teprve osvícenská doba u nás pro- hlašuje školství záležitostí politickou, nikoliv jen církevní, aby konečně století 19. po tuhé reake sahající až do let šedesátých odevzdalo školu státu, kdy uzákoněna škola interkonfesionálni. Emancipace z vlády církevní však u nás nedoka- nána, ač školské zákony z r. 1868—69 znači nepopíratelný pokrok — v theorii. V prax utkvěla škola na dále silně v moci klerikální celá naše školská soustava nábožensko- mravní výchovy nese na sobě nepopíratelně ráz konfesionální a to katolický. Vidime, že proces sestátňovací počal refor mací, která probudila obecný zájem pro du- ševní volnost, bez níž svoboda svědomí jest ne- myslitelna. Volnosti, nezávislosti duševní nedá se docíliti jinak, než velikým vzděláním svobodným nezávislým, obsáhlým vzdělá- ním. A zde jest elou celého dějinného zápasu o školu; neboť ti, kdož ovládati chtějí lid, byť i jménem náboženství, nebudou nikdy nadšenými přívrženci hlubokého, nezávislého volného vzdělání nejširších vrstev lidových.

Luther Jan Amos Komenský Komen Pestalozzi

15 article

Dokud stát sám ve své politice ztotožňoval se s methodou udržování lidu v nevědomostia dokud kvetl absolutismus, dotud neobjevovala se nutná příčina probouzeti lid k vědomí. Ale dnes je nesporno, že vzdělání lidu nemůže zů- staveno býti výhradně církvi, ježto v zájmu státní moci jest, aby mravní a osvětový stupeň lidu byl co možno nejvyšší. A nežádá toho jen stát sám, alo více ještě potřeby probuzených národů, touha po politické samostatnosti a ko- nečně zápas hospodářský. Tedy: rostoucí ná- rodní a sociální uvědomění ve spolku s moder- ním nazíráním na velikou politickou potenci, jaká je ve vysokém lidovém vzdělání, toť vše donucuje stát, aby sám ujal se organisace škol- ské výchovy, toť přesvědčuje všechny, že vzdě- lání lidu nemůže býti jen záležitostí církve, ale že jest předmětem péče veřejné, obecně. Odtud dochází se k poznání, že musí být zajištěno a udržováno spolupůsoben všech nejmocnějších a nejvlivnějších paedagogi- ckých faktorů, tedy státu, národa, církve, obce rodiny, a musí býti ovšem paedagogické zájmy jednotlivých těchto interesentů nojen náležitě vymezeny, ale i v potřebný soulad uvedeny.

Ted

16 article

Problemem tím zabývali se mnozí paedago- gové a myslitelé a vodivými myšlenkami tu pro- nikli nejvíce Herbart, Schleiermacher, Humbold, Mayer, Roin, zvláště Dörpfeld i Lorenz Stein. Všichni souhlasně docházejí ku přesvědčení, že nižádný z hlavních výchovných činitelů, a tudtž ani stát ani církev, nesmí výchovou školní ni- čiti a zachvacovati individualitu, a moci zasahovati do niterného života jedincova tak da- leko, aby ohrazen byl cit individuální niterné svobody a zničeny byly tak oprávněné zájmy ostatních činitelů výchovných. Sunt certi denique fines výchovné působnosti kaž- dého činitele a zůstává jistá oblast záj mů společných, kdy potřebí pamatovati, že je dinec nežije sobě samému, ale všem lidem čili jak krásně Komenský pravil, nutno vzdělá- vati mládež z toho důvodu, že ti, „kdož se na- rodili, lidmi se narodili“. Výchova školská je záležitostí všech, je věcí společno ua stát sám, již z příčin militaristických, má nej- větší interes na školské výchově a uvědomění lidu, jak nejnověji o tom píše F. A. Beyerlein ve svém interessantním románě „Jena oder Sedan?“ Arci i při snaze po velikém lidověm vzdělání nutno, jak svrchu řečeno, dbáti souladu a vypěstovati organickou spojitost příslušných paedagogických zájmů. Prostě řečeno jest po- třebí silných, rázovitých jedinců, kteří jsou proniknuti vědomím o potřebě společného soužití a součinnosti. Podle této devisy musí upravena býti školská politika, zvláště školská správa, jež více než jiný obor veřejný vyžaduje mužů uvědomělých a potřeby společ ného soužiti vědomých.

Herbart Schleiermacher Humbold Mayer Roin Dörpfeld Lorenz Stein Komenský Beyerlein Jena Sedan

17 article

Silná individualita rodí se z volnosti a svo- body přesvědčení a — buď jak buď. — z osobních zájmů, bez nichž není zdra- vého života. Utlumte tyto zájmy jedinců, zničte svobodu osobního přesvědčení, zbavte znásilňu- jícím systemem, ať již byrokratickým nebo cír- kevnickým, jednotlivce volnosti přesvědčení, se- slabte tvůrčí sílu individua a ohrozife všechen ideál školské správy. Silné individuality, jakýeh potřebí, novzrostou tam, kde z jednoho centra jediným duchem vše je ovládáno, ale zrodí se ze vamosprávy, kdy jedinec není jen trp ným a poslušným divákem, ale spolupracovní- kem a profo škola nemůže ovládána býti vý- hradně jednou institucí, ať státem, ať církví a p. ale musí býti odevzdána uvědomělé s a mo správě. Samospráva je nutna ve školství i proto, aby chráněna byla svoboda svědomi, aby bráněno bylo jakémukoliv znásilňování ducha, jmenovitě ve věcech víry; neboť jak praví Rein, má každý, nabývaje vzděláním světového ná- zoru, který při omezenosti lidského poznání vždy je věcí víry ve vědění, sledovati své vlastní svědomi a poslouchati nejniternějších potřel srdce svého, nejsa nikterak zevně k tomu donu- cován. Žádoucí ochrany svobody svědomi dojde se nejen svobodou vyznání u jedinců a nábožen- ských společností, ale také náboženskou svobo- dou výchovy školní, t. j. odstraněním všeho, co překáží volnosti svědomi v záležitostech výchov ných, ovšem pokud se jedná o školy veřejné. Jako ponechává stát osobám i náboženským společnostem plnou volnost náboženskou, tal má ponechati práva rodičům, aby oni v prve řadě o náboženské výchově dětí rozhodevalia nemá tudíž stát ve svých veřejných školách ja kýmkoliv způsobem náboženské vyznání některé církve nějak profežovati.

Rein

18 article

Toť otázka náboženského Karakteru školy Strana klerikální nikdy nespustí se zřetele školu konfesionální, a nikdy nesmíří se se ško lou simultanní, která není snad školou bez náboženství, ale kde vyučuje se nábeženstv rozděleně. Naproti této krajně reakční, nesmiři telné snaze klerikální vystupuje strana krajně pokroková, složená z jednotlivců, nevyznávaji- cích žádného státem uznávaného náboženství a snad k nižádné církví nepatřicích, a stranat chce naprostou odluku školy od církve a vylou- čení náboženství ze škol veřejných, chce školu volnou. Vedle známých důvodův proticírkov- ních mají přívrženci volné školy svoje dů- vody paedagogické. V simultanní škole nenť po- třebné paedagogické jednoty, bez níž není úspěchu. Kde jednotný duch neproniká učitele, osnovu, žactvo, učivo, celý život školní, kde je patrno různé nazírání, kde jeden učitel popírá, co jiný praví, tam veta po důvěře, p.

19 article

jednotě a souladné výchově. Přívrženci volně školy proto odmítají rozdělenou simultanní ško- lu, poněvadž domnívají se, že v ní musí do- jiti ke konfliktům z náboženského vyznání vzniklým mezi rodiči, učiteli, žáky, ježto nábo- ženské vyučování ve školo simultanní udělené se isoluje a nejsouc v organickém spojení s ji- nými ethickými předměty, jako na př. s děje- pisem, literaturou, zpěvem a pod., ohrozuje po- třebnou paedagogickou jednotu. Tam, kde vy- učuje se náboženství ve škole, předává se před- mětu tomu přirozeně úkol ethisující a církvím tak vyhrazuje se nejdůležitější, vskutku vý- chovný význam ve škole, kdežto ostatní laičte učitelé jsou znehodnocování jako pouzí učitelé nevychovávající. Tím vznikají roztržky a nedo- rozumění. Škola i při interkonfesionální organi- saci stává se církevní institucí, čehož doklady dávají v našich školách zavedené ozdoby, mod- litby, pozdravy, náboženská cvíčení, průvody a pod. Simultánní škola nechrání před nábožen

20 article

skou nosnášelivostí, poněvadž vyučování nábo ženství a jmenovitě spojená s ním povinná cvi- čení mají vliv na celou ostatní výchovu i učbu. Náboženská výchova, udilená církvemi ve škole. musí je přirozeně vésti k nesnášelivosti nábo- ženské a přirozeně nabývá jedna konfese ve škole vždy privílegia. Není lze vyhnouti se kon- fliktům s vědou a moderním nazíráním n paedagogiku při elementárním vyučování nábo- ženství určité konfese a mravnosti má se učiti na elementárním stupni více na základě mravouky přirozené. A tak dospívají přivrženei volné školy k závěru: „Náboženství ze školy Vyučování náboženství ať opatří si církev svými vlastními prostředky jako záležitost vnitřní!“ Taková je asi theorie volné školy, která předstihujic svoji dobu je protiváhou reakčním snahám klerikálním, usilujícím ovlád- nouti školu ve prospěch klerikální politick moci. Přejeme škole naší, aby v přítmí, jež se šíří, obstála pevně před úklady nepřátel. Pře- jeme jí, aby v duchu Komenského se reformo- vala, rostla i kvetla. A reformy mnohé škola nutně potřebuje. Potřebuje jí i při vyučování náboženství a při úpravě poměru k eírkvi. A třeba že neidentifikujeme se s heslen nábloženství ze škol, přejeme zdaru volné škole v tom smyslu, že nastane reforma vyučovací náboženství v duchu moderním a že škola stane se dle zákona vkutku od církve neodvislou.

Komenský

21 article Sportovní věstník.

Sportovní věstník. Athletika a sportovní hry- ** Karlínského memorial. Athletický meeting, jehož středem jest soulěž nesoucí jmén zvěčnělého mistra, se koná dnes odpoledne na biřišt. Slavie. K soutěží přihlášeno jest neméně než z0 účastníků. První přiblášku podal dr. P. Weinstein (z Halle), se zvláštní ochotou přislíbil start populárn v Praze »nezmar« V. Dunker, jenž startuje za DFC z Pešti jsou hlášení Kemendy (UTE), Megyessi (MAC a Nemes (MAC), z Vídně Krojer a Schönecker (WAC) jenž od včerejška dlí v Praze. České barvy budou zastoupeny mužstvem A. C. Sparty, v němž vidíme výborného Lawrence a Cornishe s Bischitzkým a Te- saříkem, teamem Slavie (Eisenberger, Schorm, Hamá- ček, Ivan, Skokan a Neuber!), členy snaživé kar- lfnské Čechie Heindlem a Klimou a K. A. Žižky Zimou. Pořadatelstvo požádalo ještě telegraficky MAC v Pešti, aby vyslal výborného skokana o tyči Kazára a Kisse. — Dnes si teprve náležitě uvědomíme úžasnou výkonnost Karlínského. V ohrom- ném poli přihlášených není jediného, který by byl s to provést ve všech cvicích memorialu vrcholné výkony Karlínského (100 y za 103/2, 120 y s překáž- kami za 167/4, skok vysoký 170 cm, skok daleký 605 cm a skok o tyči 3251/2 cm), ba troufáme, že nebude jediného mezi ními, jenž by se jim ve všech cvicích pozoruhodně přiblížil. — K meelingu nakreslil neobyčejně působivý a malířsky i sporlovně bez- vadný plakát prol. Karel Reisner, jenž tímto běžcem s překážkou rozmnožil řadu svých znamenilých sportovních affichí. Držení těla věrně vystihuje styl Karlínského; od zobrazení obličeje mistrova bylo upušěno z piety. — Deputace klubové, jež půjdou ke hrobu J. Kalika, sejdou se o 9. hod. před vino hradským vchodem do olšanského hřbitova. — Rov Karlínského jest na V. hřbitově 5. odděl. č. 2.

doktor P Weinstein V Dunker Kemenda A C Cornish Bischitzký Schorm Ivan Neuber Heindl Klima Žižek Kazár Kiss Reisner J Kalik Halle Praha Pešť Vídeň Hamá Olšanský Slavia MAC Sparta Eisenberger Megyessi Nemes centimetr

22 article

** Z Č. S. F. (Of. zpráva) S. K. Žižkovu, jenž ohlásil znovuzahájení své činnosti, zakázáno hráli do té doby, dokud nevyrovná závazky S. K. Sla- voje-Ž, s nimž se spojil. S. K. Praha III. přijat pod ochranu Č. S. F. — Kroužky, jež žádají Svaz za ochranu, musí k své žádosti připojili aspoň polovinu ročního režijního poplalku per 5 K. Žádost hráčů Viktorie, kteří hráli na jaře v Pardubicích za smí- chovské Bewegungsspieler, o zmírnění treslu, byla zamítnuta. Revidovány knihy pokladní a shledány v úplném pořádku. Pan Matelský (Starom. S. K.) di- stancován do konce října t. r, poněvadž neohlásil v čas vystoupení z Novom. S. K. a hrál za Starom. S. K. v době, kdy byl ještě členem onoho klubu. Slarom. S. K. udělena důtka, že přijal za svého člena a ihned nechal hráti uvedeného hráče, ani by se tento byl prokázal výslupním lístkem. (Všeob. hracího řádu § 10.) Připomíná se všem klubům, že dnem 15. září vyprší lhůta k zaslání výsledků jarní saisony a seznamů hráčů. Kluby, jež nemohou za- slati všechny lístky členské, nechť zašlou aspoň s- znamy. Klubům rozesllají se právě dotazníky v pří čině českého nár. mužstva k olympickým hrám lon- dýnským v roce 1908; jest žádoucno, by dotazníky

Žižkův K Sl Ž Matelský Starom S K Č . S . F Praha Pardubice Novom Č . S . F Viktoria

23 article

Hk byly vráceny v době nejkralšl. ** S. K. »Slavia« v Praze. (Of. zpráva.) D Plzně k nedělnímu zápasu vysílá S. K. »Slavia« toto mužstvo: Pulchert (goal), Krummer, Boček, Benda. Kotouč (capt), Jirkovský, Široký, Patik, Bělka, Košek a Malý. Náhradník: Fiering. Odjezd z nádraží císaře Františka Josefa v 8 hod. Schůze výboru pro uspo- řádání jubilejních slavností koná se v neděli v klu- bovně na Letné po ukončení meetingu o »Memorial«. — Členově, pokud dle oficiálních zpráv postaveni jsou do mužstev, se vyzývají, aby v případě, že ne- mohli by se v čas dostaviti, 24 hodiny před zápasem svému kapitánovi se omluvili. — Na 20. říjen, kdy I. mužstvo hraje v Pešti, ojednáu zápas pro Reservu s S. K. »Meleor« v Praze-V III.

S K Krummer Boček Benda Kotouč Jirkovský Široká Patik Bělka Košek Malá František Josef Členův Meleor Praha Plzeň Letná Pešť Slavia

24 article

** A. C. »Sparta« Ia. zahajuje dnes oficiálně podzimní saisonu zápasem s Vinohradským S. K. Kromě toho sehrány budou na hřišti »Sparty« ještě tyto zápasy: O 1/3. hod. odpolední A. C. »Sparla« Ib v. »Čechie«, Malá strana: o 10. hod. odpolední S. K. Čechie« II. v. S. K. »Záboj« I. a o 1. hod. dopolední A. C. »Sparta« II. v. S. K. »Praha« II. Začátek zá- pasu Ia. mužstva stanoven jest o 1/25. hod. odpol. — A. C. »Sparta« koná v pondělí 9. září mimořádnou valnou hromadu ve spolkové místnosti »u B galskýche v Jerusalemské ulici čís. 7. Počátek o 8. hodině večerní. ** Pan Macák nezvedne rukavici páně Pobudovu. Uveřejnili jsme vyzvání Po budovo k matchi s Macákem. Č. A. K. Král. Vino hrady nám zasílá obšírné »Zasláno«, žádaje na zá- kladě § 19. o uveřejnění! Prosíme klub, aby vza na vědomí, že proslulým parsgrafem 19. nelze vnu- titi listům »Zasláno«. Projev Č. A. K. Král. Vino- hrady neobsahuje jediného slůvka, jež by opravo- valo. Chránění se § 19. jest tudíž zhola nemístno vůči »Národním Listům«, které oddaně a nestranně sportovní věci — i Č. A. K. Král. Vinohrady — sfouží, mírně řečeno, beztaktností. Mohli bychom »Zasláno« toto odložiti a to tím spíše, že se musíme domnfvati, že se našeho listu vůbec netýče. Palrno to hned z jeho začátku: »K zaslánu, uveřejněnému v čís. 32. Vašeho ct. listu ze dne 4. září atd.« »Nár.

A C Sparla Čechie S K Záboj Macák Pobudův K Král A K Král Čechie Praha Č . A Sparta II ia

25 article

Listy« uveřejníly vyzvání páně Pobudovo 3. září v příloze čís. 243. Než chceme přehlednouti tuto ne- správnost, poněvadž v průvodním dopise jsou pří- slušná data uvedena správně. V zaslánu samém jest však pasus, který v našem listě nikdy nebyl uve- řejněn. Citovaný klub odmítá neslušný vlip »páně Pobudův »o nalití čístého vína«, který se snad hodí do deteklivních novel (!), ale do časopisu, jakým jsou »Nár. Lisly«, jako urážlivý nepatří.e Kvitojeme s diky uznání úrovně »Nár. Lislů« žádajíce zdvořile slavný klub, aby si dříve přečeti dobře články, s nimiž chce v zaslánech na základě 19.! polemisovati, neboť v »Nár. Listech« fráze o nali!í čistého vína není! S rozhořčením odmítáme závěrečný odatavec zaslána, jenž zní »Ostatně myslíme, že urážlivý tón Vaší výzvy, jakož krátká doba jejího uveřejnění před závody pře- svědčí každého o ryzosti Vašich úmyslů.« Podolý- káme, že písemnost, která jest v průvodním dopise označena jako »zasláno« nenese vůbec záhlaví.

Pobudův

26 article

Nevíme, komu slova ta mají platil, zda p. Pobudovi či našemu listu; v obojím případě však voláme za svědka celou českou veřejnost sportovní, zda zpráva v čís. 243. »Nár. L.« ze dne 3. září obsahuje jediné urážlivé slovo, o ryzosti úmyslů páně Pobudových nám nepřísluší rozhodovati. Jsou ostatně jasně, chtě se utkati s výborným soupeřem. Je-li míněna ryzost úmyslů redaktora této rubriky, pak pravíme autorům zaslána klidně, bez vášně, ale se vší rozhodností: ruce pryč, pánové! Bereme z rukou činovníků Č. A. K. Král. Vino- hrady řeřavé uhlí, které chtěli nasypati na naši hlavu, a sypeme je na jejich. Věc, které se zde do- pustili jménem klubu tři jeho činovníci, jest prostě neslýchaná v dějinách styků mezi českou obcí spor- tovní a žurnalistikou! Vyhověli jsme pánům, uveřej- nili věrně hlavní odstavce jejich dopisu. Že se tím oclli na pranýři, jest jejich vinou. — Jádro dopisu, odmítnutí matche s p. Pobudou, jest obsaženo ve třech řádcích: Podepsaní odkazují p. Pobudu na závody, které pořádá Č. A. K. Král. Vinohrady v listopadu. Můj vůz jest tak dobrý a slouží mi tak dokonale!... píše o naší volturettě p. docent a prinář d. Bakeh Frebtče vr Ba ni a. s. tov. antom LAUR KLEMENT Bolssl

Pobuda Pobudův A K Král K Král Frebtč Laura Klement Bolssl Č . A a . s

27 article Sklad v Praze, Josefské náměstí. 16s1s

Sklad v Praze, Josefské náměstí. 16s1s ** Proškův úslav tělocvičný byl těchlo dnech přenesen do nových místností Na při- kopě »u černé růže«. Při návštěvě jsme se přesvěd- čili o vzorném jeho zařizení. Veliký sál, jehož stěny jsou obloženy zrcadly, aby cvičicí se mohl sám stále kontrolovati, slouží cvičení podle osvědčenélo systému Proškova, k němuž právě nedávno vyšel návod v novém vydání nákladem B. Kočího. Mimo- řádná cvičení jsou umožněna rozmanitým tělocvič- ným nářadím. Specislitou úslavu jest koupelna, za- řízená se vzácnou účelností; celá stupnice Iušív nejaůznějších stupních tepelných jest lu připravena po cvičení pro osvěžení a otužování. Výprava všech oddílů ústavu od kabin až po tuše svědčí o odbor- ných vědomostech, bohaté zkušenosti a širokém roz- hledu v oboru stělesné kultury« zakladatele a ře- dilele p. Proška, jehož ústav se těší četně návštěvě mužů, dam i dítek. ** I. mezinárodní turnaj v Mladé Boleslavi. (Pův. zpr. »Nár. Listů«.) V prvý den turnaje sehrány tyto matehe: Juniorka: Vendl- yt. Purkyně )1 /1, Vendl-Hanuš /% /%, Balling-Krajíc 1/4 /, Balling-Šubrt % /%, Fífka V. Fiíka J. /2, Fífka V.-Balling Mistrovstvi Ml. Boleslav i (single pánd): Balling Goth J. /2 /2. Müller K.-Mülier R. 4/1 , Pára-Maissner 5/4 1/% 1/4. Vendl- Breyl 1/% 4/2 Mistrovství Mladé Boleslavi (čtyřhra pánů): Dr. Veselý Goller—Brey! Pára *. /4, břl. Mul- L. T. lerové—Balling-Vendl 1/2 1/4- úábytkou závod fiemy

Proškův Prošek Vendl Hanuš Balling Krajíc Šubrt V Fiík Boleslav Müller Breyl Goller Brea Praha josefský náměstí Mladá Boleslav Fífek V Balling Gotha J Mülier R

30 article

Z oyklistského ruchu. ** Vytrvalecké mistrovství Č. Ú. J. v. se koná dnes na trati Praha-Kolín Poděbrady- Sadská- Praha. Start jest o 7. hod. ranní za Hrdlořezy (na českobrodské silnici), cíl na 1.6 km. před Libní. Trať jest tak volena, že závodníkům netřeba pro- jižděti Kolínem a Poděbrady, neboť před oběma mě- sty se odbočí (v levo). Celkem hlášeno 15. závodníko, mezi nimiž jsou nejlepší naši jezdci. O podrobno- stech závodu i chancích jednotlivých účastníků jsme promluvili včera. Závodníky možno čekati v Praze kolem 11. hodiny.

Praha Sadská Hrdlořezy Libeň Kolín Poděbrady Kolín Poděbrady km

36 article

Josef Jermář, odborný učitel Technologického průmyslového musea no a pokračovací školy v Praze. Kniha obsabuje přes 60 různých stříhů, vesmě v novém moderním upravení, a sestrojena jest tak, že každý obraz má na své protější strané úplné vysvětiení nejen o sestrojení stříhu, ale i o zpracování jeho. Žádná dosud vydaná kniha v jazyku českém nebyla tak snadno pochopitelná jako tato, a proto stane se nepostrádatelnou pomůckou odbornou. Zejména pak školám pokračovacím prokáže kniha tato slnžhy vy- datné, neboť nejen lehké provedení stříhu, ale i dů- ležité při tom vysvětlení odborné jest učiteli úplně možné. Při bohatém obsahu a krásném provedení, nstanovil jsem vzdor velkému nákladu cenu mírnou 10 K, aby kniha stala se každému přístupnou a za- sílám jí za předien zaslaný obnos franko. D Račte ohjednávky adresovati na vydavatele Josefa Jermáře, odborného učitele Technolo- gického průmyslového musea a pokračovací školy v Praze 1., Ferdinaudova tř., 23. Tamtéž možno ob- držeti potřebná pravítka z růžového dřeva ku prove- dení stříhů a potřebný pásek kožený, nepostrádatelný při braní míry, obé za 3 K 20h.

Jermář Praha Praha 1 Ferdinaudov třída