Ročník XXXXVII.

V Praze, v neděli 8. září 1907.

Číslo 248.

Na ranof a odpol. IIst, pbedelácí se v Praze v sdminlstrni . . . . 2K prrřosle as čtrri leta . . . . 6 K — s dvojí čpnážkou k no na mžs ke na čtvit tota . . . . 7 k 50 h ve mlialkáck 2 K 80 na mě síe Pošton n . . . . 9 k o s dvojí zisilkou na parsle n vst oua

Dnešní čísle pro Prahu je o 20 stranáci.

Před zápisem školním! Jen několik ještě dní dělí nás od zápisu do škol, který bude pro mnohé a mnohé rozhodujícím pro celý život, ježto výběrem vzdělavacího ústavu, v němž má mládež se vzdělavati, určuje se směr i obsah vý- chovy a tím i směr budoucího zi- vota . . . Není tedy zápis školní věci ledabylou a jest zvláště nám, národu ma- lému, který více než jiný národ vidí ve své mládeži svoji budoucnost, zodpověděti si dů- ležitou a časovou otázku, pro které školy se rozhodnouti a do kterých škol naše miláčky zapsali Přirozeně uvážiti jest v první řadě zřetel národní. Ačkoliv nazýváme se rádi národem Komenského, který dal náro dům školu národní a hlásal potřebu vy- učování jazykem mateřským a du- chem národním, ačkoliv vedeme tuhý politický zápas o znárodnění svého školství. ba i miliony sbíráme, abychom svépomocně opatřili mládeži české vyučování jazykem českým a v duchu vlasteneckém tam, kde nepřiznivý systém nám škol českých odpírá, ačkoliv do omrzení u nás hlásá se slovy i tiskem, že české dítě patří do če- ské školy, nicméně dosud celé legiony če- ských dětí vychovávány a vyučovány jsou jazykem našich národních odpůrců, ne na- sledkem a vlivem nepříznivého nám vládního systému, ne z nedostatku českých škol, ale pro neuvědomělost vlastních našich lidí, kteří z falešného předsudku, ze zastaralého zvyku a z nepochopení veliké paedagogické ceny, jakou má výchova v duchu národním a jazykem mateřským, navzdor všem dobrým radám dávají na dále děti své do škol německých.

Nemusí býti český člověk šovénem na- cionálním, aby zaplakal nad obrovskými ztrátami, jakých rok za rokem doznáváme při zápise do škol. Uvažme jen, kolik tisíc dětí naší krv utápí se navždy v moři německém na Mo- ravě, ve Slezsku, ve Vídni a v krajinách národnostně smíšených jen proto, že dosud se nám nepodařilo navzdor neochabujícímu úsili našich politiků opatřiti pro naši mládež tolik škol českých, kolik třeba. Ale na této ztrátě není dosti, naši čeští lidé sami, dobrovolně ztrátu tu zvětšují rok za rokem, posilajíce děti své do škol něme- ckých i tam, kde je dostatečně o školskou výchovu v jazyce národním postaráno Ne, tento stav je na dále nendržitelný a nutno v zájmu národní cti konečně s nej- větší vehemencí uchopiti se všech prostředků. které by tomuto zastaralému tradicionálnímu zlozvyku našemu učinily přítrž jednou pro Od rodiny k rodině, od dom k domu, nutno v posledních těchto dnech před školním zápisem jíti a upřímnými, přá- telskými, vlídnými a přesvědčujícími slovy objasňovati, jakých hříchů neodpustitelných vždy

dopouští se tu nejen na svých dětech, ale i na celém národě, kdo ještě nyní by dítě své zapsati dal do školy německé. Nechť všichni naši inteligenti, všichni uvědomělí našinci využijí několik těch dní před zápisem školním k poučení, probuzení neuvědomělých rodičů, kteří dosud ještě ne- chápou, že za cenu povrchního naučení ně kolika německých frází dítě jejich v německé škole ztupí, moralně zakrní, duševně se ne rozvine a národně zlhostejní, ne-li se národu svému, jak toho četné jsou příklady, do- konce odcizí. Požadavek všech rozumných paedagogů, aby dítě nabylo vzdělání v ja- zyce mateřském, netkví snad jen v pře- mrštěných vzhledech nacionalních, ale je odů vodněn paedagogickou zkuše no- stí, že moralní i vědní vzdělání dařiti se může jen na základě jazyka mateřského, který probouzí představivost, mluví k srde a zušlechťuje vůli, ježto proniká celou du ševní bytostí dítěte, tvořic a zakládajíc jeho duševní život. Ale pro nás jsou vedle těchto obecně uznaných důvodů paedagogických vysoce cennými i výsledky národní výcho vy na školách českých. Škola má vychovávati pro svůj národ, všechno jej učivo, celý niterný život její jest a musí byt proniknut duchem českým, národním, ve- škera její výchova směřuje ku probuzení ná rodního sebevědomí. Toho všeho arci něme cká škola pro dítě české činiti nemůže, ale ona ovšem musí naplněna býti duchem nám nepříznivým, takže české dítě školou ně meckou bývá dokonce národu svému odci- zováno.

Krásné dějiny národa českého, poznán velikého významu, jaký národ náš v ději nách měl, a hrdý cit národního sebevědomí vzniklého z poznání přítomného rozvoje české kultury, tyfo všechny krásné, ducha mládeže vroucně jímající výchovné výsledky školy české, jsou pro ubohé dítě, odsouzené neuvě domělostí rodičů do školy německé, na vždy ztraceny. Sebe horlivější učitel německý na- darmo se namahá, aby otevřel dítěti českému duševní zrak, aby zjemnil jeho city, aby zpavnil jeho vůli, neboť jeho námaha rozbij se o neznalost řeči, z níž plyne tupost ochablost, lhostejnost, podlomení energie, ba naprostá nechuť k duševní práci a hotové nechutenství ke školnímu vzdělání, které tal zvrhá se na kruté trápení nevinné dušičky détské. Namítá-li se, že naproti těmto ztrátám ideovým kyne dítěti nepopíratelný praktický výsledek v osvojení jazyka německého, nutno nejprve konstatovati, že jen nejnadanější dět české jakž takž se němčině povrchně přiuč ve škole německé a že jsou to právě ty děti které při své vrozené chápavosti zcela snadno a mnohem dokonaleji by osvojily si jazyk ně- mecký v praktickém životě ve věku vyspě lejším a dále nutno poukázati k zvrácenosti obecného názoru, že jest škola obecná po volána, aby naučila díté jazyku cizímu. Vý- znam a úkol školy obecné vězí jinde, nebot škola je ústavem vzdělavacím a jejím

vrcholným úkolem jest rozvinouti dětského ducha po všech jeho stránkách, opatřiti dítěti nejpotřebnějších vědomostí a dovednosti, vy- pěstovati v dítěti pravou mravnost, vzdé lati dítě v realiích a vůbec vypěstovati z ne rozvitého dítěte ušlechtilého člověka. Toť úkol tak veliký, že mu lze dostáti jen nejdokonalejšími prostředky a za uvědomělé součinnosti všech výchovných či- nitelů. A ble, odsouzením českého dítěte do školy německé zbavujete školu nejlepší ho a nejůčinnějšího výchovnéh prostředku —jazyka dítěti sroz umitelného. Což divu, že upřímní ně- mečtí učitelé sami se i literárně vyslovují proti přijímání českých dětí do škol něme ckých, poukazujíce, že české dítě ve škole německé musí duševně zakrněti, zdežujíe ovšem i také své německé spolužáky. Náš názor jest, že vyučování jinému jazyku než mateřskému, vůbec do školy obe- cné nenáleží, ačkoliv se nevyslovujeme proti tomu, aby praklicky a příhodnou methodou se jazyku německému vyučovalo na školách měšťanských, v jazykových kursech pokračo- vacích a pod. Znamenalo by zavírati oči před skutečnou praklickou polřebou, kdyby- chom zavrhovali vyučování němčině vůbec zvláště v přitomné době, kdy Němci vytrvale hlásají: »Némci, učte se česky!« Ale tu jest potřebí, promluviti upřímné slovíčko zastaralé a nepraktické methodě vyučovací, kterou sice i učitelé, i žáci mnoho trampot zkusí, ale která ke skutečným a cenným výsledkům ne- vede. Jsme přesvědčeni, že by brzy ztenči se počet českých dětí ve školách německých, kdyby dána byla záruka, že na našich ško- lách měšťanských, nižšich středních a v zří zených jazykových kursech pokračovacích. ke školam měšťanským aj připojených, bude němčině prakticky vyučováno tak, že dítě si potřebnou německou konversaci opatří.

Odkazujeme při télo příležitosti tuto věc na- šim kruhům paedagogickým a samosprávným, aby o ní sine ira, věcně bylo jednáno v zájmu — české národní výchovy našich dětí. Apelujeme na inteligenci naši, aby v ho dině dvanácté budila nerozhodné, neuvě- domělé. Ale naší vzdělanci musí ve své apo- štolské činnosti jíti nezbytně příkladem vpřed. Exempla trahunt! Zásada platí pro všechny stejně a dokud naši inteligenti budou posílati své dcery do německých pensionatů a klášterů, dotud nemohou s čistým svědomím předstoupiti před lid, aby ho poučovali a po- vzbuzovali. Vedle zřetele národního, který sledo- vati nám jest v nastávající dny školního zá- pisu, sluší míti na paměti veliké nebezpečí jaké hrozí výchově naší ženské mládeže. vzmáhajícím se klerikali smem, který u nás tak nápadně bují. Klášterních ško přibývá a tisice českých dívek vychováno jest v duchu klerikálním. Kdo chápe, jaký význam má žena v rodině a společnostia jak důležitým jest faktorem v národě, ten zaagituje si proti klerikálům nejprve ve vlastn rodině a nedopustí, aby jeho dcera vycho- vána byla — v přítmí kláštera.

Konečně jsou vážné motivy soci áln které musí ve dnech zápisu školního nutiti svědomité a prozíravé rodiče ku přemýšlení Nezaměstnanost inteligence, množící se učeno proletariát, lesklá bída tisíců našich vystudo vaných lidí, rozmáhající se staromládenectv a rostoucí řady nezaměstnaných, nevdaných inteligentních žen, toť vesměs příšery hroz ného sociálního života moderního, toí smutné výsledky veliké hyperprodukce inteligentníck ubožáků, kteří nejkrásnější léta své mladost vysedali ve školních škamnách a ve student ských pokojících v klamné naději, že zajisti si studiemi obstojnou existenci. Ve všech stavech gážistů nářek, všude v úřadech pře plněnost, znovu a znovu ukazuje se, že o místa velmi podřízená marně ucházejí se i absolventi vysokých škol, ba mažové graduo vaní, a přece nový a nový nával do gymnasií a reálek, přece neutuchává všeobecná touha viděti svoje děti »zaopatřeny« sebe podřize nějším místečkem. A při tom nás dusí cizí obchod, roz máhá se cizí průmysl. Nejschopnější naš jinoši, nejnadanější naše dívky určeny jsou aby dlouhotetými, vysilujícími studiemi při- pravovali se pro »lesklou bídu« podřízených míst, v nichž nemohou svého talentu uplat niti, a pro obchod, řemeslo, polní hospo- dářství, obory pro nás tak eminentně důle- žité, zůmysla určováni mnohdy bývají sy- nové méně nadaní, méně schopní. A i když nakrásně odevzdají naši lidé syna škole ob chodní, průmyslové, hospodářské, činí tak ponejvíce s úmyslem, aby zase zaopatřili mu místa služebního. Absolventi našich od- borných škol do úpadu usilují o posledn místečko kancelařské, vyhýbajíce se dílně krámu, továrně, poli.

Podobně u dívek, jichž hlubší ha větší vzdělání na školách vyšších nabyté neošťast- ňuje rodinu, ale pudí na neženské pole do úřadů a pod Toť vše nešťastné a nezdravé zjevy v našem sociálním životě. Co tu ucház nám duševní síly, talentů, co marně vynalo ženěho kapitálul Kdyby tak mnohý otec před nastávají cím zápisem rozpočell, kolik nákladu dlouho trvající studia státi budou, kdyby uvážil, že značný ten náklad je v přemnohých přípa dech velice riskantní, kdyby srovnal malý počet absolventů středních škol s velikým počtem žactva v prvních třídách a dokone kdyby přesvědčil se o smutném osudu mno hých vystudovavších, snad nedal by se zlá- kati výjimečnými případy slušného zaopa tření jednotlivců po dlouhých a namáhavých studiích a snad by spíše rozhodl se určit svého čiperného synka pro život praktický Nuže, ještě v poslední chvíli obracíme se k českým rodičům s upřímnou výzvou, aby při rozhodování o tom, kterým školám mají své děti svěřiti, neřidili se starými, pře žitými tradicemi, předsudky a zlozvyky, ale aby své rozhodnutí řídili ve prospěcl mládeže, pamatujíce národních a sociálních potřeb svého ná roda. V drobném peddejii rannj číslo o sobě . . a 2 b odpolodní Ve Blialkárh na vaskovše 9dpoladn . . .. Inseráv plati se hotevě rapřee Ptodplaeení a inserty piljímá zdmini- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nakíuají se též redakee tiskárns a expedíce „Národnich L.ista“ Rukopisy se navracej

Politické zprávy domáci. Ze Zadru. (Glagolica.) Papežská kurie, vidouc svornost dalmatských Chorvatů v otázce slovanského jazyka v katolické bohoslužbé, usta- novila se změniti svou taktiku. Vydané již zá- kazy nebudou formálně odvolány, avšak slovan- ské bohoslužbě nebude bráněno. Katoličtí kněži slovanští mohou ve všech kostelích konati ob- řady v staroslovanském nebo latinském jazyku, podle své libosti. — (Cesta dra. Havassl a.) Dr. Rudolt Havass, místopředseda uherské zeměpisné spo- lečnosti, pokračuje ve své cestě po Dalmacii, dělaje propagandu pro připojení Dalmacie k uherské koruně. Podivno, že si k této cesté zvolil právě dobu, kdy spor o úřadním jazyku na chorvatských drahách se přiostřil tak, že uherská vláda hrozi Chorvatům král. komisarem a vyjímečným stavem. Dalmatské listy chorvat- ské odbývají ho zdvořile, ale rozhodně. Více mu bezpochyby povědí, až opusti jejich zemi. Dr. Havass, jak se zdá, nemá příliš mnoho poli- tického taktu ani agentské chytrosti, sice by hned na prvém kroku nebyl prohlásil, že Uhry si Dalmacii, kdyby se zdráhala, samy ořipoji jako Rěku. Hned na to bezpochyby nedojde, ale Chorvaté si to slovo zapamatují. O poměru Maďarů k Rěce poučuje je článek „Magyar Hir- lapu“, jenž píše: Chorvaté nemají a nikdy ne- měli práva na Rěku. Italové mohou býti klidni, Maďaři Rěku nikdy v šanc nevydají Chorvatům. Nechceme Rěku pomaďarštit, ani vziti italský charakter, ani omeziti její samo- správu. Od Rěky nežádáme ničeho, leč aby uzná- vala svou státní jednotu s Uhrami. Ale se slo- vaskou dotěrností budeme brzy ho- tovi, a to ve svém zájmu, když ne v italském.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 7. zářl.

Nový pogrom v O desse. Pumový atentát na petropavlovský komisa- riát v Odesse nestal se vržením pumy, nýbrž potutelným způsobem. Před budovou nalezen košik a v něm jakýsi podezřelý předmět. Košík přinesli do budovy a oznámili vojenskému veli- telství, aby poslalo dělostřeleckého důstojník nalezen, předmět prozkoumat, není-li to puma. Za tím účelem komandován poručík Kazarov- Poručík předmět prohledl a prohlásil u přitom- nosti policistů, že je to obyčejný dělový šrapnel, jako se nabíjely do děl staré soustavy. Vzal jej do ruky, aby policistům ukázal, jak snadno se- takový srapnel rozšroubuje. Ale domnělý šrap- nel, jakmile se v ruce poručikově octl v kolmé poloze, roztrhl se za ohlušujícího výbuchu. Tel poručíka Kazarova v tom okamžiku bylo na kusy roztrháno, jež rozmetány do všech koutů. Stěny, dvéře, okna, strop potřísněny kryl. Z po- licistů výbuchem ubiti dva, dva jiní raněn smrielně, dva těžce a pět lehce. Když se dým poněkud vytratil, očím poli- cistů, kteří se sběhli, objevíl se hrůzný obraz. U bočných dveří ležel trup policisty Berendy s roztříštěnou hlavou, ničemu nepodobnou. Pe- ručíkovi byly utrženy obě ruce, útroba z něho vyhřezla. Jen tvář zůstala čistá a zachovala si klidný a přísný výraz.

FEUILLETON.

V Praze, 7. září.

6 — (Kronika.) Ilidže u Sarajeva máte poločeské lázně. Našinec se tu aspoň brzo ueí jako doma. Pěkný park, nově založen, v šir roviné, na mili as od hlavního města, roz sahu asi naši Stromovky; uprostřed lázeňská restaurace, sál, estráda, vůkol kruh nádhernýeh koberců květinových, žluté pasy procházek budovy lázeňské, hotely »Austrie« a »Bosnae bujně zarostlá kolonáda; čilá spojka s městem elektrický vlak každou půl hodinu, od rána po celý den, odpůldne a večer denně vojenský koncert, mezi čisly pochod z »Libuše«, skočná z »Prodaně« a na promenádě i u stolů re- stauračních české zvuky vedle jihoslovančiny sklepník na český oslov nijak na rozpacích ředilel lázní horlivý našinec, pln ochoty a po zornosti ke krajanům — co chcete víe Pojočeské lázně, na mou věru Výletům na slovanský jih o prázdninách brání u nás dosud jistý předsudek. Horko je prý tak velké! V červenci a srpnu, pravda, ne bývá slunečko tuze upjato ani u nás. Všaku moře, konečně, na břehu chorvatském a dal- matském, třeba s hůry bylo po čertech zato- peno, najdete pobyt zcela snesitelný. Oh, č rovné večery dubrovnické, když luna koupe svoje střibro v zelenavé hladině, z pobřežních sadů dýše vůně oleandrů a všechen povrch země jakoby jedinou strunou chvěje kovovou pl- seň cykád! .. . Tam dole možno věru po celou saisonu bezpečně za den dvakrát svěřio svoji rozlouženou tělesnost chladivému láskolu vln! A co to značí, posoudí leda, kdo jednou někde v Haringsdorfu nebo v Misdroyi, či na

Norderneyi nemohl třeba plných čtrnácte dnů do vody pro hanebný rozmar teploméru. Dát od břehu, ovšem, někde na cetyňské pláni nebo v šedých skalách hercegovských je arci pe- kelná praženice! Mezi dnem život na ulici ducela usíná. Nemáte nijak za zlé moslimskému obchodníku na hlavní ulici mostarské! V odpo- ledním vedru odbývá si svou siestu, natažen na příč chodníku a chrápe si tu jako dřevorubec Však za Mostarem ozubená dráha rychle vás přesu ne přes mohutné pásmo hraničné Prenj Planiny a tam, na druhé straně, už v okol sara jevském, v údoli mezi Bjelašnicou a Trebe- viče m, shledáte podnebí lahodně umírněno, ta- kořka zeela »naše«. Turistů našinců mezi Dubrovníkem, Ba ňalukou, Bosenským Brodem, přes obavu z vel kých paren, hemží se málem jako na Šumavě Co vlak a parník, vyklopí po nějaké skupině — Co praví vaše zkušenost? Které národ nosti návštěvy tudy nejvíce táhnou? vyžádal jsle si na slovíčko pana nájemce erárního hotel v Jajefch. Erární hotely v zabraném územi, mimocho dem podotknuto, právem si pochválite. — Přicházejí nám, panečku, Angličané Američané! oznamoval pan hostinský. Také Němce z říše vídáme! A z našich jsou nejhorli vější Čechové a zase Némci, také Maďaři ! Nej méně zájmu projevují nám sousedé nejbližši Srbové, Chorvati ! . ..

Pan hostinský, rodem a jistě i smýšlením Maďar, obcováním dokonalý gentleman, jako zpravodaj zaujatý svým povoláním užil jistého práva poelické licence. V Ilidži vskutku zastihl jste právě velikou cestovní společnost nějakého »Orient-klubu« z Pešti. Také Angličany a Ame ričany najdeš mezi podpisy cizineckých záznamů. ba i francouzský turista se někdy vyskytne, že by však těm velkým národnostem dle počtu návštěvy zde náležela přednost, je holá fantastika. Němci are- považují všechen Balkán za svoji zájmovou sťéru! Pro svoji osobu měli jste ostatně svoj zkušenost. V hostinské zahrádce nad hromo- třeskem plivského vodopádu v Jajeích sedělo vás podvečer obecenstva u čtyř stolů. U velkého úřadnicko-vojenského panovala němčina, druhý stůl hájil svůj domorodý jazyk, dva zbýva- jíci náležely — českým turistům. Zápis v ho- stinské knize z předešlého dne byl český a ráno při odjezdu vám oznamoval pan hostinský, ž v noci právě zase přibyly tři — vaše kra- janky. S pány Angličany, Amerikány a Francouz v turistice bosensko hercegovské snad se ješte můžeme měřit ! Krajanů turistů dost! Krajanů usedlíko hojnost! Zřízence státní, vojáky, důstojníky úřadníky, všeho druhu učitele, inženýry, lékaře ve službách zemských ani nepočitáte. Jistá povolání mají našinci takřka výhradně obsa- zena. Kde jaký lékárník na slovanském Jihu a zvláště v zabraném území je málem s jisto- tou našinec. V obchodech, v míslnostech veřej ných, na ulici co chvili pokyne krajanský po- zdrav.

— Ejhle, krajané a cizí v městě, jak vi- dím! přihlásil se mladý muž k vaši skupině na nároží sarajevské ulice. Vhod se vyskytl a nabízí ochotně radu průvod. Je zde už napolo doma. Před dvěm lety, mladý učitel, ochotník v malbě vyjel sio prázdninách tam dolů. Bohatství látky, prosycené ideou, na místě jej popadlo. Už se nevrátií z prázdnin. Misto sebe poslal úřadní výpověd domů a pustil se do práce. Dnes má velkou sbírku studil. Co nevidět představí se domáei veřejnosli samostatnou výslavkou. Vede vás do zemského musea. Prý vás seznámí s ředitelem, také krajsnem. Ředitel ne- byl přílomen, měl dovolenou. Za to na chodbe u ředitelny jině polkání. — Ah, pan profesor X Y. zemského ústavu! Dovolte, abych pány seznámil ! Tak a tak! . .. Zase krajan! Pytel krajanů! Českých jmen na štitech domů nápadne procento. Vysoký nový robák, první od stanice ilidžské tramwaye na hlavní třídě sarajevské hned sáhovými literami oznamuje: Karel Daneš. uzenář, klobasničar, selcher! Nedaleko jiná nástěnná firma: Josef Martinek, podnikatel sta- veb. Pana Josefa Martinka čtete ostalně v seznamu členů městské rady. Cech měst. ským radou v Sarajevě! Z malebné panorámy města z poletureckého, z polemoderního zvedá se v sousedstvu starých dřevěných domů modlileben s šedými střechami, bllých džamí a minaretů parádní budova nové městské Rad- nice! Pýcha města, z daleka napadá oku vztý- čena vedle táhlé přímky nábřežných regulac divoké Miljačky. Obcházíte uctivé budovu, symbol modernisované, kdysi zcela mohamedán ské správy obce. A hle, tu v rohu tubulka

»Česká beseda« Jakže ? Česká beseda budově samolných otců města, jemuž vlád kdysi slavný ghasi Husrev Beg? Nediviie se už ničemu! Naši jsou zde vskulku vlivný živel. Úřadník na dráze, sklepník v hostinei, obchodnik za pultem i prostý chodec, kterého otázkou zastavite, není-li sám náhodou Čech nepodiví se nijak vašemu českému Joslovu Čeština je tu dole všude jaksi už »obvyklý jazyk. A živel těší se v obyvatelstvu své vážnosti Z Koloru na Cetyň měli jste vozku rozeného Hercegovce, Mohamedána, čiperného chlaplka Stále se vriěl na kozliku, obracel dovnitř vozu pletl se do českého rozhovoru a vykládal ehlubně kolik už »češtiny« pochytil. Také nosič Bosňák který vám byl po dva dny vůdcem a soudru hem za výstupu k temenu Bjalašnice, neopo- menul za řeči všemožně přitočiti, kde jaký český drobet zachytil. Český živel má tu, zdá se. u lidu jistý respekt, jaký by konečně sluše »slovanskému předáciví«, na něž zvedáme nárok. A stojí li vše tak příznivě, jak se maj věci se slovanským — úkolem naším? Věrný obrázek, jak chodí věci v celém území: Ilidže! Na venek okázalá přednost všemu domácímu ! Eliketa národní, nápisy chorvatské srbské, třeba i turecké. Čouhá-li někde cípel vládnoucího jazyka, drží se úzkostlivě v skromném pozadí. Némčina na třelím, třeba na čtvrtém místě! Panující živel nemá potřebí stavět se křiklavě na odiv! Domnácí strany živly v zemi, katolický, pravoslavný, mohame- dánský zápasí spolu o drobně výhody, držís navzájem v šachu. Panující živel potichu klidně proniká. Ve hlavním městě slovanské zemi zvedají se nádherné budovy německých škol. ústavů, spolkových domů, chlubně zde na ná- břeží Miljačky jako někde na Isaře nebo Sprévě.

Domácí člověk sám sobě ponechán ochotně s přizpůsobuje »kulturnému zřízení«. Strany, za- ujaté svými u žšimi starostmi, nemají času ani sil, pečovat o potřebu — živlu Némec obchod- ník, živnostník, podnikatel nenamáhá se tuze. aby nějak zakryl svoji národní rozpínavost. V lázeňském hotelu pokojská na slovanskou otázku s úsměvem vysvětluje, proč nezná chorvatsky nemá zapotřebí! S panstvem němčina dostači a prostý muž, dělník, nosič, prodavač, vida ne- zbyti v zápase o denní chléb, ohání se německým drobty jen což. Rozsáhlá opatření učiněna, aby poklady krajinářské byly světu turistickému ná ležitě na vědomost uvedeny, ale slovanskou po hledku sotva soženeš. Obchody vyvěšují jenom zná- mého slohu »ansichtskarly«. Místní nakladatel. český krajan, označuje svůj »verlag« na vý robku, zcela jako soused Němec, Maďar nebo žid. Zřizení strhuje, jedinec plave po proudu V předním reslaurantu našinec, uvědomělý v našem smyslu muž, vyšší hodnosta úřadn domlouvá se s obsluhou panujícím jazykem. — Prosím vás, je takový zvyk! Nemohu přec žádat, aby tu k váli mně mluvilipo — česku ! — Po česku netřeba, ale po chorvaťsku - Což nemá Čech ve slovanské zemi rozpomenou se svého slovanského předáciví a hájit práve doměcího živlu?

— To ať si domácí vyřídí ! . .. Životem v restauraniu obráží se tak pomět všeho veřejného života. Domácí sami jsou — slabi. Slabi zde v Bosně jako v Dalioacii, jako v Chorvatsku a Krajinsku, jako v Čschich a na Moravě Myslí každý jen na své užši »svoje« a celkem podléhá — panujícímu zřizení. — A což vy, Čechové! Jste předáci mezi námi Slovany, proč neučinte, aby ve slovan-ké zemí chodilo vše po — slovansku? táže se nsivně domácí horlivec. — Nemůžeme! Jsme slabí! . . . s — Jak to? Jate živel tak pokročilý a vlivný. Vynikáte ve všech oborech, máte svě lidi na mí- stech důležitých, máte vědu a umění, máte učence, umělce, podnikatele, průmyslníky, máte doktory, profeaory, ředitele ústavů, inspaktory, inženýry, důstujníky, samé mocné pány se zla- tými limei, ba i gensrály a ministry ! . .. — A přece, nejsme pány! Aspoň ne — svými! .. Prostomyslný horlivec slovanský rozpačite vrti hlavou. Třeba mu vše nějak doložiti. Je ku- ták, před ním na stole balíček »hercegovského«.

Běřete jej do ruky. Má nápis latinkou chorvatský. kyrilikou srbský, arabšlinou turecký — Hlel pravíte. Jsme doma menšími pány, než vy sami! vykládáte. Máme u nás také to- várny na tabák, naši lidé v nich pracují, naši lidé je řídí a spravují, my češií kuřáci za na odvádíme miliony do státní pokladny a přece jsme ještě ani nedokázali, aby baliček tabáku, aspoň v Čechách vyrobený, vykouřeny a zapla- cený, měl — nápis český Brat Slovan žasne. Nemá, dobrák, ponětl o zákonu organičnosti všeho života, o tom, že i největší pán je pouhý nástroj idey, která vládne, a má jen tolik moci, kolik mu ji idea přidělila, A jenom ta idea že může vládnout, která je — zřízena. A jak daleko, my Slované, máme ještě do zřízení — s vé ideyl Z Ilidže neopomene turista stéci v okoli aspoň vrchol Bjelašnice. Výška 2100 m., doset hodin stoupačky. Nahoře zřídila stanici pozorovací zemská vláda. Na slovanský pozdrav odpovídá pan hostinský a meleorolog vlídným »schön will- kommen!« Je také trochu krajan, rodák karlovar- ský. Po přátelské zábavě a večeři píšeme zná- mým pohledky »von der einzigen meteorologi- schen Station in den Balkanlaendern« A jediná pozorovací stanice ve slovanském horstvu by své záznamy o směrech větrů a stup- ních teploty nemohla konat — po slovansku