s jí dav na odpor. Čtyři osoby byly zatčeny. poraněn nebyl nikdo. Císařovy vlastnoruční listy. Z Pešti, 4. listopadu. (C.-B.) Úřadní věstník tveřejňuje vlastnoruční listy, jimiž opětná de- nisse hraběte Khuena-Hédervára se při- jímá a týž úřadu ministra a latere se spro- šťuje. Pak následují tyto vlastnoruční listy: Milý hrabě Khuene-Héderváry! Zbavuje Vás definitivně a v milosti úřadu sherského ministerského předsedy na Vaši vlastní žádost a s plným uznáním Vašich věrných obětavých služeb, vzdávám zároveň s plna srdce díky také za vynikající a úspěšné služby, kteréž Jste přímo před svojí činností jakožto minister- ský předseda v hodnosti bána Chorvatska, Sla- vonie a Dalmacie po mnohá léta se vzácnou oddaností a neunavnou horlivostí za těžkých okolností mně prokázal, a doufám pevně, že Mně a vlasti ještě mnohé užitečné služby prokážete. Ve Vídni, dne 3. listopadu 1903.

František Josef v. r.

Milý hrabě Tiszol Jmenují Vás tímto Svým uherským před- sedou ministerstva, propůjčuji Vám současně hodnost tajného rady a očekávám Vaše návrhy ve příčině sestavení ministerstva. Ve Vídni, dne 3. listopadu 1903. František Josef, v. r. Hr. Khuen-Héderváry, v. r. Uherské poměry. 2 Pešti, 3. listopadu. (C.-B.) Szeder- kanyiova frakce strany neodvislosti konala dnes večer konferenci, na které bylo usneseno zahájiti proti kabinetu Tiszovu boj. Strana lidová konala rovněž schůzía usnesla se setrvati na programu, usneseném v sobotu. Z Pešti, 3. listopadu. (C.-B.) Strana Ko- šutova konala konferenci, na níž se vyslo- vili četní řečníci proti volbě Perczela pre- sidentem poslanecké sněmovny. O stanovisku strany bude učiněno usnesení teprve po zej- třejší programové řeči předsedy ministerstva. Z Pešti, 3. listopadu. (C.-B.) Ministr Ervín Cseh nehodlá následkem svého jmenování ministrem financi složiti říšský mandát, poně- vadž byl vyslán do říšského sněmu chorvat- ským sněmem zemským a nikoliv voličským sborem a následkem toho nejsou zde případný- mi dotyčná ustanovení zákona o inkompatibilitě.

Z Pešti, 3. listopadu. (C.-B.) Asi 300 s tu- dentů shromáždilo se před universitní budo- vou a táhlo pak k místnostem Klubu strany Košutevy. Na cestě přidružilo se k nim mnoho osob, zejmena socialistů. Před klubem pronesl jistý student straně Košutově zdravici, na kterouž odpověděl František Košut. Dovo- zoval mimo jiné, že se strana zastane práv ná- roda, ale že sjedná právo volební pouze těm, kdo smýšlejí vlastenecky. (Odpor u socia- listů.) Na to promluvili ještě poslanci Bara- Tomu v tom okamžiku mnoho k zbláznění ne- scházelo. Ohlédl se a spatřil asi na sto kroků za sebou přicházející Gabrielu. Nechal udive- ného mladíka bez dalších výkladů a uháněl ke Gabriele, jakoby mu hlava hořela. „Aj, pan Alfons? Co pak vás sem vede, zaznělo mu vstříc z dvojverší úst, jimiž pohrá valo něco jako zlomyslnost, něco jako štěstí. „Gabrielo, já — já — tento — já vás při cházím prosit, abyste upustila od svého úmyslu. „Jakže? Nikdy neruším slovo a dokonce ne sobě samé. Jak vám něco podobného mohlo na- padnout?“

„Ale, Gabrielo, vy nesmíte jen tak lehko- myslně komukoliv na potkanou podati svou ruku,“ vybuchl už určitěji. „To také neučiním,“ odtušila docela klidně Gabriela. „Pak ale nedodržíte slovo, jež jste dala včera sama sobě, že si vezmete prvního, koho dnes na této cestě potkáte. „O ano! Či chcete se Alfonsi vzdát svéh práva a přenechati mne snad tamhle tomu . ..? Neznámý přišel až asi na deset kroků. Dále to Alfons nevydržel. „Gabrielo, moje štěstí, vy opravdu — vy chcete, abych byl tím prvním?“ A když kývla hlavou, schvátil ji do náruče neohlížeje se na venkovana, který spráskl ruce v němém ustrnutí a pak si odlehčil: „Já myslil, že ten pán blázní — a zatím on je tak strašlivě Leporello. zamilován. Ale polekal mě!“ baš a Lengyel. Zástup odebral se pak před klubovní místnosti frakce Szederkanyiovy kdež promluvili poslanci Holo a Lovassy. Po řečech těchto se zástup rozešel. K nějaké výtržnosti nedošlo. Ruské válečné lodi v Terstu. Z Terstu, 3. listopadu. (C.-B.) Dnes odpo- ledne připlula sem z Korfu divise ruských vá- lečných lodí. Byla uvítána obvyklými výstřelyz děl, načež dle obyčeje také palbou odpověděla. Tato divise válečných lodí pozdrží se tu nepo- chybně celý týden. Zrušení kanceláří pro zprostředko- vání služeb ve Franeii. Z Paříže, 3. listopadu. (C.-B.) Ze s ně movny poslanců. Zpráva komise o před loze zákona, kterýmž se zrušují kance- láře pro zprostředkování služeb. byla schválena a s předlohou zákona jakožto celek 495 hlasy proti 16 přijata.

Aktivní přídavek do pense. (Z kruhů státního úřadnictva.) Delší čas přetřásá se mezi státním úřad- nictvem otázka vpočtení aktivního přídavku do pense. Vláda nebyla by proti tomu, ale jens podmínkou, že veškeří státní úřadníci, pokud jsou v činné službě, budou platiti ročně k nynějšímu 3proc. příspěvku pensijnímu ještě dalších 0.84 ze služného a 3.84% z aktivního přídavku. Myšlénka tato vyšla z kruhů vyšší byrokracie vídeňské, která, majíc již vyslouženo a nechtíc se rozloučiti s tučným svým aktiv- ním přídavkem (V. tř. hodnostní 2000 K, VI. tř. 1600 K, VII. tř. 1400 K, VIII. tř. 1200 K) naléhá na vládu, aby alespoň nejnižší aktivní přídavek, stanovený pro IV. tř. míst, byl jiv pensi ponechán. Kdo chce z té akce těžiti, je na bíledni. Staří úřadníci, kteří jsou na skoku do pense, blavně vídeňští, a úřad- níci, pocházející ze řad certifiká- tistů. Není právě nejapným nápadem, uvaliti za přispění vlády na mladší úřadnickor generaci nové platy, k nimž by úřadníci staří a certifikáti- sté jenom nepatrnou částkou přispěli, ale zato brali notný užitek. Naproti tomu staví se devadesát pro- cent veškerého státního úřadnictva proti zmr- něným snahám, a důvody jejich proti této nové dani, která se má uvrhnouti na státní úřadnictvo, jsou spravedlivé a vážné.

Veškeré potřeby životní se stále zdražují. úřadník však svou práci zdražiti nemůže. A mezitim, co snaží se státní úřad- nictvov Praze o přiměřené zvýšen aktivního přídavku, aby odpovída drahotním poměrům tak, jak odpo- vídá ve Vídni, mají se mu jeho, beztoho skrovné platy, ku přání a pohodlí shora uve- dených kruhů, které netvoří ani desetinu veškerého státního úřadnictva, o citelnou částku ročně zmenšiti! Dále je jisto, že aspoň čtvrtina státního úřadnictva odcházíz aktivní služby smrti, a tato čásť, po případě její pozůstalí utrpěli by značnou hmotnou škodu, protože těmto pozůstalým nedostalo by se ani nejmenší náhrady za přispěvky, k účelu shora uvedenému zaplacené, které by činily u mno- hého úřadníka kolik set korun. A bylo by to spra- vedlivé a morální, rodiny, jichž živitelé před- časně klesli v hrob, vyloučiti z nároku na vrá- cení oněch příspěvků, a naopak na úkor oněch postižených obdarovati ony vysloužilce, kterým osud poskytl možnost o rodinu svou náležitě se postarati?!

Také námitka, že by státní úřadnictvo při nové úpravě výslužného dříve než za poměrů nynějších mohlo jíti do pense a tak mladší ge- neraci postup do vyšších tříd byl uvolněn, jest zcela lichá. Poměry, jaké jsou dnes, co se týče vstupu jednotlivých úřadníků do pense, zůstanou i nadále, protože poměry ty většinou kotví v po- vaze dotýčných úřadníků a v jiných okolnostech a nikoliv v péči o uhájení živobytí pro případ pense. — A konečně je faktem nepopíratelným, že úřadník mladší a v nižších dietních třídách, který se musí starati o nezaopatřenou rodinua na kterého se činí i mnohé požadavky společen- ské, spíše musí počítati s každým haléřem, nežli vysloužilec, který má z pravidla rodinu zaopa- třenou a životní dráhu za sebou. Ti, kdož chtějí míti po čas pense tytéž příjmy, jako v aktivní službě, nechť pojistí se zavčas u některé pojišťovací společnosti a mladší kollegy nechť ušetří potěšení, aby na jejich pro- spěch platili a vlastní rodiny ochuzovali. Vpočítání aktivního přídavku do pense za podmínek, jaké nyní vláda stanoví, valná většina státního úřadnictva rozhodně odmítá, a jest tedy na spolcích státních úřad- níků, a hlavně na klubu státních úřadníků v Praze, který bude jed- nati dnes 4. listopadu t. r. na mimo- řádné valné hromadě o této záleži- tosti, aby vládě vylcžily, že pod- mínky, jež klade pro vpočtení aktiv- ního přídavku do výslužby, jsou pro velkou většinu státního úřad- nictva nepřijatelny.

Denní zprávy. — Přišerné závěry realistické logiky. Na důkaz, že české obecenstvo může bez jakýchkoli ohledů na národnostní situaci v Praze choditi do německého divadla, uvádí realistický exorgán naši včerejší ukázku z Gumplowiczova referátu o nové Woltmannově sociologické theorii v jeho Politische Anthropologie“ obsažené a k vyhubení všech mimogermánských plemen směřující. Gum- plowiczův referát obsažen v „Zukunftu“ a z toho uzavírá exorgán: „Zukunft“ je německá, známý orgán Bismarkův, smí-li se psáti o článku v ní obsaženém, nic nepřekáží, aby Češi v Praze šli bez závady své národní discipliny do německého divadla. Pro pět ran do hlavy! — V reminiscencích na Mommsena vypra- vují německé listy o dopisech, vyměněných mezi prof. Jagičem a prof. Mommsenem, v nichž ze- snulý „preceptor německého národa“ kladl na to důraz, že doba protireformace v Rakousku my- šlenku germanisace, před kterou Slované mají takový vítr, provždy pochovala. Nyní prý dlužno pchlížeti — tak dovozoval Mommsen v jednom ze svých dopisů k Jagičovi — na Rakousko jako na mnohojazyčný stát ve smyslu Švýcarska i není v celém Německu žádného šovenisty, který by pomýšlel na germanisující utopie. Toliko tmelem ve všeobecných poměrech Rakouska nemůže býti

nic jiného, než němectví. Proslulý německý roma- nista, který tu osvědčil úžasnou duševní krátko- zrakost, maje za to, že vedle sebe mohou ob- státi trvale dva německé státy, změnil ovšem ve- lice důkladně své názory, jak svědčí jeho po- sláni k rakouským Němcům, v němž vyzývá je k rozbíjení českých lebek, kdyby se ukázaly pří- liš tvrdými — ke germanisujícím utopiím. Budte tvrdí! „Seid hart!“ volal Mommsen k našim Něm- cům, „kdo povolí, musí vědět, že buď jeho děti, nebo jeho vnukové budou poslovaněni!“ Mezi německými listy v Čechách nad rakví fanatického starce, jenž neměl, jak zjištěno, ani vzdáleného ponětí o skutečných poměrech v Rakousku, jeho návod na rozbíjení českých lebek kvitujícími, vy- niká zvláště páně Schreinerův plzeňský orgán, i vděčnosti oplývá k učiteli německého národa, „kterýž učil rekouské Němce staro- římskému umění rozbíjení lebek.“ Přijde-li jednou k velkému rozbíjeni lebek, před nímž úžasný povědomý strach roztřásá všemi údy Evropy, ponesou toho největší vinu němečtí professoři a filosofové, kráčející v čele světové kultury německé. Její zásluhou to bude, že, jak věci ukazují, rozhodne o problému mezi germán- ským a slovanským světem jenom ta okolnost, na které straně bude rozbitých lebek větší hromada.

To bude smutný triumf německé vědy Mommse- novy, neboť tak rozhodováno už za dob největ- šího hrdiny jeho Julia Caesara. Že nebožtík Mom- sen, syn německého pastora, náležel k pověstným největším přátelům českého lidu v německé říši, kteří vědí, co lidu tomu prospívá (Žilka) a přejí mu toho, a že mu zásady evangelia (Herben) ni- kterak nepřekážely v osvědčení nejsurovějšího násilí — to jen tak mimochodem! — Zámořští naši krajané živelní pohromou postiženým. Na podnět „Čtenářského spolku“v Cedar Rapids ve Spojených státech amerických, nejstarší české organisace tohoto města, uspořá- dána byla sbírka ve prospěch postížených v Če- chách živelní pohromou. Výbor, sbírku pořádající, v němž byli pp.: L. J. Palda, Jan Vosmek, W. Severa, F. W. Slapnička, Fr. Kurka a Flor. Švrdlík, zaslal řediteli tohoto listu výsledek uspo- řádané sbírky 3938 K. Obnos provázen byl pří- pisem, v němž vyslovuje se přání, by zaslanými penězi poděleni byli nejnuznější. Tato sbírka není jediná, neboť již před několika týdny zasláno k témuž účelu z Cedar Rapids „Slovanem Ame- rickým“ 500 korun na p. dra. Srba, starostu mě- sta Prahy a okolo 300 korun na časopis „Ka- tolík“ v Chicagu. Obětavost našich krajanů za- slouží plného uznání naší české veřejnosti. — Osobní. Odbornými posoudci z ob- chodnictva jmenováni byli pro krajské soudy: táborský Jakub Čeněk, pokladník, Karel Dlo u- hý, ředitel spořitelny, Emil Fischel, obchodník, Alois Freund, obchodník se železem, Jindř. Mendl, obchodník a Frant. Pejša, směnárník, vesměs v Tá-