1
masthead
V Praze, ve středu dne II. listopadu.
Praha
2
masthead
K číslu 308
čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou-
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
LSIT
LSIT
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Bukovinský sněm uzavřen.
Z Vídně, 11. listopadu. Dr. Körbe
má letos se sněmy zemskými samé svízele.
Četné se mu rozešly, nedostavše se ku práci.
K těmto náleží také bukovinský, který
musil býti včera uzavřen. Dle soukromých
zpráv černovických konal se ještě poslední
pokus o dělnost, ale selhal. K poraděo
něm byli pozváni jménem pokrokovců Mi-
kuláš Vasilko a dr. Oncial. Za Ru-
muny dr. Lupul. Liberálové žádali, aby
se zahájilo projednání zemského rozpočtu
volební reformy. Dr. Lupul prohlásil,
že dokud nebude odbyta afféra Flondorova,
klub rumunský setrvá na abstinenci. Potom
pokrokovci přerušili jednání, protestujíce
proti tomu, aby zemský hejtman dával
přednost osobní afféře před vyřízením zem
ského rozpočtu.
Poradě byl přítomen také zemský pre-
sident princ Hohenlohe.
Chorvatské finance.
Ze Záhřeba, 11. listopadu. Odborny
chef správy vniterní Schumanovič od
jel do Pešti vyjednávat s uherskou vládou
v příčině tangenty, provisorně zvý še-
né k úhradě autonomních po-
třeb, aby se umožnilo předložení rozpočtu
chorvatskému sněmu. Ministerský předseda
hrabě Tisza vyslovil již v té příčině k chor-
vatským poslancům na říšské radě ochotu
Dle doslechu činí schodek v chorvatském
rozpóčtu 4 mill. korun.
K situaci v Uhrách.
Z Pešti, 11. listopadu. S velkým na-
pjetím hledí se vstříc dnešní schůzi
poslanecké sněmovny. Jednak se
zřetelem na ohlášku hr. Tiszy, že se dnes
pronese určitě o praporech vojen-
ských a že podá přesný výklad svých
předvčerejších slov, kterým prý nebylo
správně rozuměno. Jednak vzhledem na
stranu neodvislosti a její disposice
v příčině dalšího provozování o bstru k ce.
doktor
Körbe
Vasilko
Oncial
Lupul
Hohenlohe
Vídeň
Záhřeb
Pešť
Uhry
Flondorov
Tisza
poslanecký sněmovna
7
article
Hr. Tisza všem prohlásil, že podle jeho
Hr. Tisza všem prohlásil, že podle jeho
právního přesvědčení jest nesporný m
právo koruny, rozpustiti říšský
sněm také ve stavu mimozákon-
ném.
Že však třeba bráti jenom zřetel k tomu,
aby se nový říšský sněm sešel v době, ve
které by mohl ještě vyříditi rozpočet pro rok
nejblíže příští. K tomu dodal hr. Tisza, že
dosud nepomyslil na to, aby navrhl ko-
runě rozpuštění říšského sněmu. Z obou
těchto projevů ministerského předsedy čer-
pají jeho přátelé nadějí, že se mu podař
urovnati parlamentní poměry a konečně ob-
strukci potlačiti.
Z Pešti, 11. listopadu. Obstrukčníci
očekávají, že se dnes strhne pryn
prudká bitva. Včera odpoledne byly
totiž rozšířeny ve sněmovně pověsti, že je
hr. Tisza odhodlán navrhnouti, aby sně-
movna přerušila rokování o jeho programu
a dala na jednací pořad zákono
rekrutech. Pověsti tyto nabyly tak ur-
čitého rázu, že obstrukční komitét strany
neodvislosti konal již všechny přípravy pro
tento případ. Hr. A pponyi včera odpo-
ledne prohlásil svým přátelům, že nemůže
nechat bez odvety výroky Tiszovy o spo-
lečných odznacích armády.
Poslanec Szentiványi zpravíl o tom
hr. Tiszu, který požádal ministra spravedl-
nosti Plossa, aby hr. Apponya odvrátil od
úmyslu jeho. Ministr měl s hr. Apponyem
rozmluvu za přítomnosti Szentiványovy. Hr.
Apponyi připověděl, že věc onu nepřivede
na přetřes, poněvadž obdržel ujištění, že hr.
Tisza
Szentiványi
Plossa
Hradec
Pešť
8
article
Tisza dnes ve sněmovně samé o předvčerej-
ším svém výroku dá upokojivé vyjá
dření.
V klubu strany neodvislosti projevil
někteří poslanci naději, že podaří se
zjednati mír. Avšak s přílišným opti
mismem nelze se oddávati těmto nadějím.
neboť obstrukčníci se vyjádřili zřejmě, že
kdyby také hr. Tisza opravil výroky svoje
stran odznaků, přece neupustí od ob-
strukce, poněvadž jeho ostatní výroky,v
předchozích schůzích učiněné, nemohou býti
zodpověděny jinak, než obstrukcí. Proto není
tou chvílí žádné naděje, že by ob-
strukce odzbrojila. Obstrukčníci se
připravují k nejvážnějšímu a roz-
hodnému boji. Doufají ve vítězství,
jelikož ve vládní straně počíná se jeviti ne-
libost proti hr. Tiszovi.
Dosud přihlásilo se 47 poslanců,
kteří se chtějí všichni ujati slovav
programové debatě; 16 se jich dalo
již zapsati. Kromě toho bude podána řada
interpelací. Nejdůležitější jest otázka, zdali
ministerský předseda sněmovně dnes podá
svůj návrh v příčině předlohy o rekrutech.
V tom případě užila by prý obstruk-
ce všech prostředků proti prodlužo-
vání schůze (pravidelná doba rokování po-
slanecké sněmovny uherské jest od 10 hod.
dopol. do 2 hod. odpol.) a proti promrskání
předlohy rekrutové. Není však dle jich mí-
nění vyloučeno, že bude dnes za se-
dati parlament do pozdní noci.
Po včerejším prohlášení Tiszově ve finanč-
ním výboru jsou si obstrukčníci vědomi, že
hr. Tisza nemá plné moci k rozpuštění sně-
movny ve stavu mimozákonném a soudí
tedy, že skutečně chce projednati zákon o
rekrutech.«
Ministr dr. Hartel.
Z Vídně, 11. listopadu. Stav mini-
stra dra. Hartla přes lékařské bulletiny se zhor-
šil. Přibyla affekce plic. Byl přibrán ještě
třetí lékař.
Tisza
Hartel
Hartl
Vídeň
slanecký sněmovna
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Ze Záhřeba, 10. listopadu. (C.-B.) »Uh.
tel. a korr. kanc.« oznamuje: Zpráva časopisů,
že se stav bánův zhoršil, je docela ne-
pravdiva. Naopak lze očekávati, že se bán
nejkratší době dokonale zotaví.
Z Paříže, 10. listopadu. (C.-B.) Vévod-
kyně z Audiffrel- Pasquieru, choť aka-
demika a senátora, na zámku Sassy v departe-
mentě Ornském, zemřela.
Pasquier
Ornský
Záhřeb
Paříž
Audiffrel
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Slzv.
11
article
Napsala Hermina Švorcová.
Na verandě lázeňského domu usadila se
společnost několika dam se starým lázeňským
lékařem. Hovor otáčel se okolo ranního pohřbu
který vzbudil účastenství lázeňských hostů.
V blízké vsi umřela chudá vdova a zanechala
několik nezaopatřených dětí.
„Pořád vidím ty sirotečky malé,“ rozhovo-
řila se jedna z dam, „a stále zaznívá mi v uších
ten srdcervoucí jejich nářek. Zdá se mi, věřte.
že pláč takových dětí jest ten nejtrpčí, nebot
oplákavají ztrátu bytosti, kterou jim v celém
širém světě, byť sebe déle žily, nenahradí nikdo
docela nikdo.
„Souhlasím s vámi, má drahá,“ ozvala se
jiná z dam, „ale nepopíratelno jest, že neméně
trpké jsou slzy, které prolévají na druhé straně
rodiče, oplakávajíce ztrátu milovaného dítěte.
Viděti takovou bytost nevinnou, roztomilou — vi-
děti ji dnes čilou, usměvavou, s těmi zarůžově
lými tvářičkami, s těmi očky tázavými — a vi-
děti ji potom zchladlou, vosku podobnou, po-
mysliti, že za krátko hlína zasype tu radost naši
na vždy — to pomyšlení rve člověku srdcea
slzy, které prolévá, ty zajisté neukonejší bolest,
ty ji jen ještě více rozdírají.
„Ovšem že, bolestná to ztráta,“ vmísila se
do hovoru stařičká dáma, „opravdu bolestná, leč
přece konejšená pomyšlením, že to malé robátko
zůstalo ušetřeno útrap, jež svět s sebou přináší.
Ale státi nad mrtvolou dítěte, jež dovedlo by
samostatně uháiiti další existenci svoji. viděti.
Hermin Švorcová
Hovor
12
article
že opora stáří našeho, paprsek světlý, který má
ozářovati chladnou zimu našeho života, že shas
náhle, nečekaně — tu nikdo nemůže diviti se.
že s trpkými slzami mísí se výkřiky, šílenství po
dobné!“ V oku staré dámy, jež mluvila z vlastn
zkušenosti, zaleskla se slza.
„A co soudíte, vy slečinko,“ obrátil se
lékař, chtěje zmírniti chmurnou náladu, k nej-
mladší dámě, mazlíčkovi společnosti.
„Já myslím, že ty slzy jsou neméně trpké,
které prolévá dívka, pozoruje-li, že ten, jehož
měla z té duše ráda, stal se jí nevěrným. Zdáse
mi, že cosi podobného nemožno snésti, to že
zůstaví v srdci ránu, již nic nezhojí.
„Vida, vida, naše maličká, jak se dovede
rozohnit; kdo by to byl do ni řekl! A co sou-
díte vy, doktore?“
„Ano, ano, o váš úsudek prosíme.
„Ctím náhled milostivých dam — ale va-
šemu, roztomilá slečinko, se směji, neboť tak
nezlobte se, může mluviti jenom člověk, který
v životě dosud žádných těžkých ran nezažil. Ta
kové slzy jsou dosti malicherné.“
Poněvadž si dámy přejí slyšeti, co já sou
dím, nuže: Šel jsem jednou lesem. Náhle usly-
ším hlasy. Jeden zněl mírně, druhý zlostně. Za-
stavil jsem se a nepozorován, vyslechl jsem roz-
mluvu, jak jsem z průběhu zvěděl, matky se
synem.
„Pamatuj se, dítě, pro Krista Pána, coto
mluvíš?“ téměř úpěla stařena.
„A to víte, že je to pravda. Marii jste dal
všecko, co jste měli, mně jste jen tak vystrčili,
abyste se mne zbavili. Nebožtík otec si také na
mne nevzpomněl, aby mi něco odkázal, všecko
jen ona shrabala.
„Nekřivdi, dítě, vlastním rodičům, my jsme
s nebožtíkem tatíkem dělali, co jsme mohli.
Marie
Šela
Krist pán
13
article
Dali jsme vám oběma stejně, vždyť jsme vás
měli oba stejně rádi. To si nepomyslíš, co stály
tvoje studie. Proč jsi, Toníčku, nedostudoval,
jak jsi nám vždycky sliboval? Čekali jsme, če-
kali, až budeš tím pánem, lidé se nám ve vsi
smáli, že to tak dlouho trvá, ty tvoje studie, ale
tys vždycky říkal, že tomu nerozumíme, tomu že
ty musíš rozuměti.“
„To víte, že tomu rozumím. Už mám toho
učení dost. Pořád se budu dřít, ne? Však já se
už někde uchytím, buďte bez starosti. A to, co
jste na mne vynaložili, pořád říkáte. To by udě-
lali každí rodiče; vždyť je to povinností je-
jich, starat se o děti a starají se ještě víc, než
vy jste se starali. A nechme toho, matko. Ne-
máte, matko, u sebe ňákou zlatku?“
„To nemám, Toníčku, to nemám,“ zajíkajíe
se dušeným pláčem zahovořila stařenka, „ale
přece ti něco dám. Je to poslední, co mám,“ a
třesoucí se rukou sundala s krku zlatý křížek
staré práce. „Tu máš, vezmi si, snad za to něco
dostaneš. Kde pak já peníze, jsem ráda, že mám
u Marie tak to živobytí.
A nevděčník drzou rukou sáhl po tom je-
diném, co měla cenného a se slovy:
„To je toho,“ strčil skvost do kapsy. „A ted
zase půjdu, aby mne ve vsi neviděli.
„Tak jdi, synáčku, opatruj tě Pánbůh,“
loučila se s ním stařena, a chtěla nezdárníka po
znamena' znamením kříže.
„I nechte toho, to na mne už neplatí,“ oso-
pil se na ni a rychle odcházel.
A stařena dívala se za ním, až když zmizel,
sedla na pařez a plakala, plakala tak, jak jsem
v životě plakati neslyšel. O těchto slzách řekl
bych, že byly ty nejtrpčí, neboť tu plakala matka
nad nevděčným synem.
Toníček
Marie