Románová přiloha

Národních Listů“ k číslu 307. ze dne 10. listopadu 1903

Různé zprávy. = Podivné rozluštění sensační afféry. Z Říma se oznamuj.: Italské časopisy přinášely v posledních týdnech na celých sloupcích zprávy o nepochopitel- ném zmizení signory Rosadovy, o němž jsme také již přinesli zprávu a vyslovovaly podezření, že syn zmizelé, právník Giulio Rosada, jenž se choval velmi lhostejně, svoji matku odstranil. Ačkoli tato domněnka neměla nijakého podstatného důvodu, změnilo se po- dezření takřka v jistotu, když před několika dny zmizel beze stopy též syn, obviněný ze zavraždění matky. Z dopisu, jejž uprchlík zaslal časopisu »Gi- ornale d'Italia«, domnívají se někteří, kteří se pova- žují za odborníky v trestních věcech, spatřovati do- znání viny kajícího zločince. Toliko zástupcové úřadů — policie a státní zastupitelstvo — jak se zdá, přes to přese všecko nechtějí uvěřit ve vinu mla- dého právníka a ti z nich, kdo v celé té afféře spa- třují více než americkou reklamu pro chystaný román, mají bezpochyby pravdu. Giulio Rosada totiž pracuje na románu a aby si připravil pro úspěch díla půdu, skryl někde matku a uvalil na sebe podezření, že ji zavraždil. Yankejčíci musí závistí puknout, uslyší-lio tom a jejich žlutý (sensační) tisk ještě více se- žloutne vztekem, že oni nedospěli vrcholu reklamy.

Avšak jsou také lidé, jimž tato romantická historie románu nechce do hlavy a přece jsou přesvědčenio nevině Rosadově. Tito lidé se domnívají, že matka i syn nalézali se ve finanční tísni a že hodlají žalo- bami pro utrhání na cti a domaháním se náhrady proti časopisům, jež uveřejnily zprávy o vražedné afféře, nabýti opět peněz. Avšak není třeba býti od- borníkem, aby se pochopilo, že tento násilný pro- středek jest úplně pochybený, neboť žádný soudce na světě nemohl by odsouditi k náhradě žurnalistu, jenž svědomitě podával zprávy o jednotlivých fásích afféry Rosadových. Rukopis onoho románu byl státním za- stupitelstvem zabaven. Román jmenuje se »La scienza del delitto« (Věda zločinu a jest psycholo- gickým rozborem dvou duší — matky a syna — které si nemohou porozumět a konečně se sváří a nenávidí. v jedné kapitole románu líčí se velmi názorně jeskyně. jež se velmi podobá jeskyni zvané Cessati spiriti, kdež prý mrtvola zmizelé sign. Antonietty Rosadové ukryta.

Mrtvola v jeskyni nalezena nebyla, ale za to objeven antický sarkofag, jenž do nejmenších podrobností v románu popsán. = »Císař Sahary«, Z Paříže se oznamuje: Podl přání ministra námořnictva zahájil ministr spravedl- nosti proces proti Jacquesu Lebaudyovi, poněvadž zanechal na africkém pobřeží pět plavců, kteří se pak dostali do rukou marockých lupičů. Nebylo snadno zjistit, pod který článek trestního zákona takovýto přečin náleží. Konečně připadli na článek trestního zákona, jenž trestá vyhnanstvím ty, »kdož jednáním, jež vláda neschválila, uvedli francouzské občany v nebezpečí«. Toto zákonné ustanovení však se týče patrně jen poměrů ve válce, jakož vysvítá z celého smyslu tohoto článku. Nehodi se tudíž ni- kterak na případ Lebaudyův, jenž způsobem míru- milovným chtěl založit osadu na pobřeží, jež je takřka bez pána a jenž z neopatrnosti zanechal pět svých lidí v rukou lupičů. Pozůstalí kormidelníka Pi- carda a ostatní bývalí zajatci marockých lupičů po- dali již u civilního soudu žalobu na náhradu. Bylo tudiz tím zbytečnější podati též žalobu trestní, jež

nemůže míti pro Lebaudya účinků již proto, poně vadž se bežtoho zdržuje v cizině. »Figaro« a některé jiné listy připomínají mimo to, jaká je to zvrácenost považuje-li vláda za zločin takovouto výpravu, když byla spojena s četnými pochybeními, když nej větší chybou Francouzů jest, že jeví příliš málo pod- nikavosti v oboru osadním. = Uprchl po odsouzení. Z Bukurešti se ozna- muje: Hlavní vinník v afféře podvodných tahů stát ních dlužních úpisů rumunských, Parisianu, jenž by odsouzen na pět let do žaláře,uprchl před zahájením appellačního řízení. Od té doby, co byl prozatímně propuštěn z vazby, byl sice ve dne i v noci střežen dvěma policejními agenty zdánlivě bedlivě, ale na konec jej tito bedliví strážcové nechali upláchnout. Pozoruhodno jest, že Parisianu před nějakou dobou pravil jakémus žurnalistovi, že připravuje pamětní spis, v němž vylíčí celou podvodnou afféru a učiní sensační odhalení o účastenství různých osobnostív podvodech, Parisianu pozval k sobě žurnalistu na pondělek, že mu svůj pamětní spis odevzdá k uve- řejnění. Žurnalista dostavil se v ustanovenou hodinu do jeho bytu, ale Parisianu byl již ten tam. Svak Parisianův prohlásil, že pamětní spis nalézá sev jeho rukou a že v několika dnech dá jej vytisknout a odevzdá jej veřejnosti.

= Rvačka studentek. Při zahájení zimního se- mestru na Washburn College v Topeka, Kansas, strhla se v kapli mezi studentkami bitka, jaké leto pisy vysokých škol amerických nepamatují. Na jedné straně tribuny usedly »Freshmenky« posluchačky prvního ročníku, na druhé »Sofomorky«, posluchačky druhého ročníku. Mezi oběma ročníky panuje na všech amerických kolejích dávné nepřátelství, jež dosti často vede k násilným srážkám. Zde snažily se mladé dámy obou ročníků navzájem se překřičet při zpěvu chorálu. Když se to nepodařilo, vrhly se So- fomorky s hrozným řevem na Freshmenky a nastala důkladná rvačka. Tělo k tělu rvaly se bojovné panny, bušily do sebe pěstmi anebo užívaly nehtů jako zbraní. Nejedna utržila si při tom krvavou jizvu anebo důkladnou modřinu, hadry ze šatů a zbytky rozervaných klobouků lítaly sem tam, židle a lavice překoceny, ba i stůl presidenta koleje povalen. Bitka skončila toliko následkem úplného vysílení amazonek na obou stranách. Správní rada koleje pak jest všecka zoufalá a neví, má-li tento hrubý poklesek proti řádu a kázni prostě prominout, anebo má-li vyloučit polovinu studentek z ústavu.

= Mučednictví ditěte. Z Paříže se oznamuje Policie zatkla těchto dnů manžele Petretovy, na něž sousedé udali, že svého dvouletého hošíka Alberta způsobem přímo nelidským trýzní. Malý Albert byl až do září u pěstounů, načež jej rodičové vzali do- mů. Dle udání sousedů byl to hezký, čiperný hošík, silný a zdravý. Za krákou dobu, jež zatím minula, dítě se úplně změnilo. Je úplně sešlé bitím a trýzně- ním, jež musilo každodenně snášet a činí teď dojem polovičního blbce. Minulého týdne upozorněni byli sousedé křikem a pláčem dítěte. Záhy potom za- slechli temný pád, načež křik umlkl. Po dvou hodi- nách vyšla z bytu pí. Petretová a vypravovala, že malý Albert je těžce nemocen a že si nemůže vy- světlit, co mu chybí. Když sousedé vnikli do bytu, nalezli dítě polomrtvé. Otec dítěte, jenž brzy potom přišel domů, donesl malého Alberta do nemocnicea při lékařském ohledání nalezeno na těle dítěte plno ran a modřin. Nález lékařský podává obraz mučed- nictví, jež dítě musilo přetrpět. Jest málo naděje, že nebožátko bude zachováno na živu, neboť mimo jiné zjištěno i rozbití lebeční kosti a dítě ještě ani po 24 hodinách nenabylo vědomí.

Zemřelí v Praze. Dne 4. listopadu 1903: Gailová Karolina, soukromnice, 74 roky, 102—III. Novák Josef, zednický pomocník, 63 roky, 1114—II. Švábová Johanna, děl- nice, 50 roků, 503—VIII. Kratochvílová Anna, man- želka školníka, 65 roků, 285—II. — Ve všeob. ne- mocnici: Berndorfová Anna, manželka rolníka, 52 roky. Kaucká Jana, vdova po dělníku, 59 roků. Šrám- ková Marie, manželka rytce, 48 roků. Topol Jan, děl- ník, 70 roků. Veselý Václav, kočí, 35 roků. Kabátová Marie, manželka dělníka, 37 roků. — U Milosrd- ných sester: Čepnerová Anna, pradlena, 48 roků. Pavlíčková Marie, posluhovačka, 62 r. — U Alž bě- tinek: Simonisová Anna, vdova po krejčovském pomocníku, 64 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pondělí 10. listopadu.

20. hra v předpl. (4. čtvrtka.) Jan Žižka. Historická hra o 5 dějstvích. Napsal Alois Jirásek. Režisér Jaroslav Kvapil. Po třetím dějství přestávka. Konec o půl 11. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Brania“ v VII. části Prahy.

V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. V úterý 10. listopadu. 7. hra v předplacení Po 2.: Rodinná vojna. Veselohra o 3 jednáních. Napsal F. F. Šamberk. Režisér V. Spurný Konec o půl 10. hodině.

Švandovo divadlo na Smíchově. V úterý 10. listopadu. 13. hra v předplacení (úterní). To jisté »něco«. 25744 Vaudeville o 3 odděl. Napsali Viktor Lean a Lev Stein, přel. V. Táborský. Hudba od Veinbergra Dirigent Václav Soukup. Režisér Josef Kubík. Denní prodej lístků u knihkupce p. Urbánka v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smíchově.

Začátek o 7. hod.

Pištěkovo lidové divadlo vinohradeck. na Kral.

V úterý 10. listopadu.

Začátek o 7. hod. Lidové představení za poloviční ceny. Kříž u potoka. Obraz ze života venkovského s předehrou o 10 odděl. Dle Kar. Světlé od E. Peškově. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny Železná maska. 25729 Ve prospěch pí. Bullantové připravuje se »Panna Orleanská« a novinka »Na dně života«.

»Včera podepsali smlouvu a vyplatili věřitelům pe- níze. Sám jsem byl při tom. Ještě mi pán přikázal po- prosit, aby jasná paní odjela na onen druhý statek, co tam spravuje šafář . .. A to je třeba odejet dnes, nebot Němci tu budou co nevidět.« »Jsem nešťastna s tím člověkem!« naříkala paní bez ohledu na přítomnost lidí. »Nikdy se doma nezdržoval, utrácel jmění a teď nás tu nechává pod širým nebem.« »S námi se pán smlouvat nechtěl! . . . Raději všem ukřivdil,« ozval se jeden z hospodářů. »A já jsem tak nemocna,« vzdýchala paní. »Ne- mám ani v co se obléci sebe a děti, nemám ani lžičky stravy za svoje věno . . .« »Já už o sobě ani nemluvím,« prohodil žid. »To- lik let jsem prosil pána, aby mi postavil mlýn a všecko marně! . . .« »Za to ho také bůh potrestal a ještě potrestá!« bručel jeden ze sedláků. Poslouchajíc tyto výklady a nářky seděla Andělka na lavičce se sepjatýma rukama a pevně tiskla se ke stěně. Vzezření její patrné znepokojilo žida, jenž se k ní přiblí- žil a opatrně se dotkl jejího ramene. Tu Andělka klesla na lavičku, bez hnutí a bez vědomí. Počali ji otírat a kropit vodou. Vzpamatovala se znovu omdlela. Upravili jí na rychlo lůžko, položili pod ni několik hrstí sena, žíněnky, podušky. Děvečky ze statku zastřely šátky a plachtami okna a pak uložily zároven spat matku, Andělku a Jožu. Nebožáci potřebovali o počinku. Slunce vzešlo a spáleniště již uhasínalo. Z nedoho- řelých trámů vystupovaly vzhůru prameny bilého dýmu.

Na nádvoří, před chodbou, shlukli se lidé ze statku. Polonahá děvčata plakala o závod, chasníci kroutili se rozpačitě. »Vyveďte Gajdu!... jest tam v pokoji!. ..« vo- lala Andělka, zavinujíc matku do pokrývky. »Gajdo! Gajdo! ... .« křičeli chasníci. Ale žádný z nich se nehnul, neboť již bylo vedro a nebezpečno. V tom na pravém křídle domu otřásly se krovya podkrovní světnička sesula se na strop. Chvíli potom ho- diny ve žluté skříni zazvonily tence a rychle tři čtvti, připomínajíce, že i je třeba zachránit. Ještě chvíle a rozlehl se ohromný třesk. Strop sřítil se na podlahu, vyraziv orkán plamenů. Neunavné hodiny skončily svoji pout. Teprve teď vyšel Gajda z pokoje matčina. Oděvi vlasy na něm doutnaly, byl zkrvácený a začouzený. V tu chvíli počali se sbíhat lidé ze vsi se sekerami, háky a vědry. Jeden z chasníků vylil na Gajdu konev vody a uhasil oheň, jenž již celého sedláka obklopoval. O zachránění domu nemohlo být řeči. Plameny vy- rážely všemi okny, v pokojích hořel nábytek a doutnaly čalouny. Kamna pukala, strop za stropem řítil se upro- střed výbuchů jisker a dýmu. O několik minut později oheň zuřící uvnitř domu snížil se na výšku zdiva. Hořely již jen podlahy, Vesničané, vzpamatovavše se z překvapení, počali rozmlouvat mezi sebou. »Odkud se vzal oheň?. .. podívejte se jen . . .« »Snad že někdo zapálil? . . .« »Bezpochyby božský trest na dědice.« »Vidíte, jak se paní postrašila ?«. Andělka.