Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 304. ze dne 7. listopadu 1903.

Různé zprávy. = Zajímavá svatba. Ruské listy přinášejí zprávu o svatbě, jež těchto dnů vzbudila v gubernit radom- ské značnou sensaci. Manžel jest španělský grand potomek prastaré rodiny, ze které pocházeli gene- rální guvernéři ostrovů Filipinských. Tento grand. pán v letech již hezky pokročilých, seznámil se v Paříži s mladou dámou z rodiny ohromně bohaté.

Jmění její bylo zadluženému grandu právě vhod, aby mohl upravit svoje finanční poměry a dopomoci své- mu prastarému rodu k novému lesku. Mladá dáma. pouhá maloměšťanka, byla zas polichocena jménem grandovým, známým po celém světě a s největší ra dostí přijala nabídku španělského velmože. Avšak teď šlo o to, odstraniti velkou překážku, neboť ne- bylo možno, aby se nositel vznešeného jména oženi s pouhou maloměšťankou. Provedena tedy manipu- lace, jež se musí zdát prostému smrtelníku na- nejvýš směšnou, jež se však zdála urozenému gran- dovi nezbytnou, aby se vyhladila »skvrna nízkého původu« nevěstina. Prostřednictvím svého tajemník požádal známého polského magnáta knížete G. v gu bernii kielecké, aby jeho nevěstu adoptoval. Kníže G. na návrh nepřistoupil, ale doporučil Španělu knížete R., starého, bezdětného vdovce. Tajemník ženichův vydal se ihned na cestu a vrátil se s radostnou zprá- vou, že kníže R. je ochoten, propůjčit nevěstě svoje jméno a učinit ji tak důstojnou grandu. Když různé formality odbyty, odebral se kníže R. s maloměšťan- kou do Haliče a v jednom tamním městečku dal adoptaci právoplatným způsobem provést. Nyní, když tímto významným aktem provedena metamorfosa osobnosti, když z »neurozené« obratem ruky stala se »urozená«, mohl se starý španělský grand ušlechti- lým zlatem neušlechtilých předků své nevěsty sám rehabilitovat sňatkem. Oddavky vykonal katolický bi- skup sandoměřské eparchie s velkou slávou a svatby se zúčastnili četní »urození« hosté.

= O úpadku tanečního umění v Anglii přináší »Daily Express« dlouhý článek. I při tancích v nej- lepší společnosti v Anglii jeví se naprostý nedostatek půvabu a osobitost lze pozorovati jen tam, »kde jde o to, zohyzdit nějaký krásný tanec.« Americký jakýs učitel tance prohlásil, že ohavný cake-walk, jenž do- posud se v Anglii těší oblibě, ponechává se v Ame- rice černochům, pro něž se právě hodí a že se diví, když Angličané tento nevkusný tanec vážně tančí. Vynikající francouzský učitel tance v londýnském Westendu, nejaristokratičtější čtvrti města, dokonce vypravoval případ, kde jakýs pán tahal tanečnici za ruku tak silně, až jí ruku zlomil. »Pánové tahají dámy jako medvědi a není nikterak divu, že se cos podobného stalo.« — Tanec průměrného Angličana líčí tento učitel následovně: »Průměrný Angličan ne- dovede ohnout kolena. Jest tvrdý a tuhý jak železo a jeho klouby mají zapotřebí zoufale mnoho tuku. Jeho neobratnost je přímo směšná. Levá ruka nataže- na jako hůl a jeho prsty jsou roztaženy jako chá- padla mořské hvězdy. Pravice jest ploše připlácnuta na záda dámy. Tak točí se jako šílenec a ohrožuje všechno, co se mu dostane do cesty, smrtí a zká- zou!« — Dle názoru učitele tance, jenž vyučuje ve šlechtické společnosti, vysvětluje se anglicka neobrat- nost v tanci tím, že nyní vyučování slušným způ- sobům netvoří již v Anglii součásť vyučování tanci.

»Lidé chtějí dnes tančit, aniž by si v něčem činil újmu a aniž by se přiučili nejprostším pravidlům jemných způsobů, právě jako ve společnosti zpěvák- ochotník zpívá balady, aniž by měl potuchy, kterak hlasu užívat.« — Professor tanečního umění ujišťuje že Američané i obyvatelé evropské pevniny rozhodně předčí v tanečním umění Angličany. = Stávka bursovních agentů. Z Ria de Janeiro se oznamuje: V našem městě vypukla podivná stávka. Zahájili ji makléři s cennými papíry. P dva dny již nebylo na burse obchodu. Již před ně- kolika dny bylo v zasvěcených kruzích známo, že ministr financí dal vypracovati dekret, jímž stanoví. že všechny transakce s cennými papíry mají právní platnost i bez spolupůsobení přísežného makléře. Proti tomu veškerá korporace makléřů důrazně pro- testovala. Bursovní zákonodárství brazilské proběhlo již několik fásí, většinou byl obchod s cennými pa- píry úplně svobodný. Roku 1897 zavedeno na burse opět povinné prostřednictví makléřů. A nyní má být obchod s cennými papíry opět svobodnýa zlí jazykové tvrdí, že toliko k vůli jakýmsi likvida- cím, štítícím se více méně světla, by měly větší vol- nost. Proslýchá se, že krok makléřů učinil na pre- sidenta Rodriguesa Alvesa takový dojem, že dekret již podepsaný a zaslaný k uveřejnění úřadnímu listu. dal vzíti zpět. = Loyální vojáček. Z Korey se oznamuje: Před nedávnem počal škodný hmyz pustošit smrkový há poblíže hrobu nebožky královny. Na to nařízeno vo- jákům, aby neuctivá zvířata hubili a slíbena jim od- měna, budou-li si při tom počínat jak náleží horlivě Jeden z nich pokusil se, dokázat způsobem jak ná- leží podivínským, kterak je oddán panující dynastii.

Spolkl totiž celou hrst nasbíraného hmyzu ve hněvu nad tím, že se ta chamraď odvážila, přiblížit se ke hrobu královninu. V odměnu za tento loyální čin byl povýšen na setníka. Teď pojednou dostali i jiní vo- jáci chuť na tuto podivnou krmi, ale za pouhé napo- dobení záslužného příkladu nedostalo se jim nijaké odměny, což je nemálo popudilo. Jestiť loyálnost bez odměny věc ukrutně krušná — i když nejde o to, chroupat červíčky. = »Náhradníci« obžalovaných. Ze Singapuru s oznamuje: Před několika dny bylo dopadeno čty- rycet Číňanů při zapovězené zde čínské hře v karty o vysoké sázky. Všichni byli propuštění na kauci Když se měli zodpovídat před policejním soudem. zdálo se policejnímu strážmistru, jenž zastával obža- lobu, že hlavní vinník není týž Číňan, jehož by zatkl a žádal, aby líčení bylo odročeno, aby mohl opatřiti důkazy. Když strážmistr opouštěl soudní síň. vběhl mu pravý vinník přímo do rukou. Puzen zvě- davostí, jakou pokutu by měl zaplatit, dal se svést, aby se vloudil do soudní síně, kdež člověk, jenž se za něj vydával, byl jeho placeným náhradníkem. Jestit zde hojně Číňanů, již se živí pouze tím, že zastu- pují svoje bohatší krajany, kteří přestoupili zákon. Není těžko nalézti lidi, kteří jsou ochotni odsedětsi za dobrý plat třeba několik let žaláře za jiného. Že se přestupníkům s jejich náhradníky úskok dobře daří, není divu, neboť pro Evropana nováčka podobá se Číňan Číňanu jako vejce vejci. Jiná živnost jest zde, vystupovati za plat jakožto průvodní svědek pro přestupníka. Takovýto chlapík byl zde onehdy dopa- den, když byl vysioupil jako svědek třikrát po sobě v různých líčeních.

Zemřelí v Praze. Dne 2. listopadu 1903: Reichl Josef, sou- kromník, 53 roky, 1832—II. Holečková Marie, vdova po hudebníku, 59 roků, 242—VII. Wagner Josef, syn dělníka, 3 roky, 459—VII. Austová Emanuela, man- želka továrního mistra, 32 roky, 782—VII. — Ve v še- obecné nemocnici: Fürst Alois, strojnický učeň, 15 roků. — U Milosrdných bratří: Adam Fran- tišek, dělník, 54 roky. — U Alžbětinek: Pešatová Marie, služka, 27 roků. — V měst. chudobinci: Koppová Barbora, vdova po nádenníku, 80 roků. Vencj Augustin, býv. vrátný, 77 roků. Dne 3. listopadu 1903: Prskavcova Miluše, dcera magistrátního doručovatele, 21/4 roku, 110—I. Jadrníček Frant., sluha u c. k. fin. ředitelství, 62 roky, 1039—II. Zimová Augusta, vdova po krejčím, 51 rok, 604—II. Schlickova Josefa, komptoiristka, 17 roků, 1108—II. Hledík Josef, syn sluhy, 4 dní, 13—III. Philippová Terezie, soukromnice, 75 roků, 436—III. Zemková Barbora, manželka truhlářského pomocníka, 37 roků, 1630—II. Boháčkova Emilie, dcera zřízence potravní daně, 3 roky, 285—VIII. — Vevšeobecné nemocnici: Burian František, dělník, 24 roky. Jaborsý Václav, zedník, 20 roků. Máčková Anežka, manželka dělníka, 21 rok. Fischerova Anna, dělnice, 16 roků. — U Milosrdných bratíí: Šebalj Mile, dělník, 33 roky. Svoboda Josef, dělník, 86 roků. U Milosrdných sester: Holoda František, ná- denník, 42 roky

1 kg. 31, 32, 33, cukr kostkový 34, 5kg- kaseta zl. 1.68. Sultánky 48 kr., mandle 96 kr., kakao zl. 2.40, zlomková čokoláda zl. 1.10.

KÁVA nepražená, velejemné chuti 1/2 kg. 45, 48, 50, 52, 54, 56, 58, 60, 64, 68, 70, 72, 75, 30, 84, 88 atd. Káva pražená denně čerstvá, 1/, kg. 55, 60, 64, 68, 72, 75. Vídeňská směs, půl kg. 80. Speciality, půl kg. 88, 92, 96, 1.— atd. 2092

Elektr. pražírny a zasílatelství kávy.

Fr. Stránsk v Praze, Vaječný trh č. g.

Gajda vyrazil druhé dvéře a dostal se do pokoje úplně temného. Porazil stůl, uhodil se o stolici a šlápl na jakous sukni, do které se mu zapletly nohy. Teprve za chvíli, zpozorovav svit skrze srdce, vyříznuté v oke- nici, rozbil okno a vyrazil okenice ze stěžejí. Pokoj se osvětlil. Zároveň bylo slyšet praskot hořící střechy. Dým pálil v očích, se všech stran doráželo horko. Andělka stála vedle křesla, úplně oděna, bez hnutí. Sedlák vzal ji do náruče a vynesl ji před chodbu. »Matinku!... matinku a Jožu zachraňte !« Sedlák vrátil se do pokoje a za ním Andělka. »Utíkejte, slečinko ! . ..« »Matinko!... matinko!« Gajda zpozoroval na lůžku postavu skrčenou, úplně zavinutou v pokrývku. Pohnul jí, ale ona s hrozným křikem chytila oběma rukama pelesti lůžka, jakoby se bránila. Jedva že ji odtrhl a vynesl ven. Zatím Andělka zdvihala Jožu, avšak byla tak podě- šena, dým ji tak obklopil, že nemohla nalézti dvéře. Narazila o něco a klesla. Na štěstí vyprovodil ji Gajda, odnášeje zároveň Jožu. Pak posadiv je vedle matky, vrátil se do pokoje, rozpá- leného již jak pec a počal vyhazovati do zahrady všechno bez rozdílu: oděv, peřiny, psací stolek i židle. Celou střechu zahalily plameny, skla v oknech praskala, ze skulin stropu prodíral se oheň. Větve i lu- peny stromů, stojících blíže dvorce, počaly doutnat. Kolem domu bylo jasno, dým, stoupající přímo vzhůru, zacláněl chvílemi hvězdy polo průhledným závojem. Kohouti ve vsi, domnívajíce se, že už je den, počali kokrhat. V mě- stečku kostelní zvon bil na poplach.

Chvílemi mezi stromy zahrady vynořil se velký pták a letěl se šumotem. Někdy z polí ozývaly se neznámé ve dne zvuky... snad že běh poplašené zvěře?... A znovu ticho, toliko v dolejším pokoji neúnavné hodiny ve skříni cvakaly. Hustě jak písek stály hvězdy, jako dohasinající jiskry. Tu a tam mezi nimi bylo viděti tečky zelenavé, modré neb červené jako drahé kameny. Mezi nehybnými světly souhvězdí objevila se někdy hvězda bludná a na- rýsovavši na obloze oblouk, kdesi zanikla. »Snad že to anděl s útěchou od boha?« pomyslila si Andělka. A pohlédla za sebe, očekávajíc, že někoho spatří. Ale pokoj byl prázdný. Duchové nebeští bojí se vniknouti do ústrojí stroje všesvětového. V tom objevila se od silnice bludná hvězda podiv- ných vlastností. Letěla nikoliv s nebe k zemi, ale od země k nebi a pak náhle se vrátila stranou k hospodář- ským budovám dvora. Několik minut potom zpozorovala Andělka druhou, podobnou. Ta opsavši několik velmi nepravidelných čar. spadla na strom a brzy zhasla. Byly to jiskry tak nepatrné, že je neobyčejně by- strý zrak Andělčin jedva mohl rozeznat. Dívčinku postra- šila tato světélka, připominala jí cosi o bludných duších. Ale ihned přišlo jí na mysl, že to jsou snad svatojanské mušky.

Postála ještě chvíli v okně, naslouchajíc naprázdno šramotu a sešla do pokoje matčina. »Snad otec přijede v noci,« pravila sama k sobě. Odhodlala se, že ještě posečká, ale nechtějíc budit matku, zhasla lampu a usedla do křesla. Andělka.