V Praze, v sobotu dne 7. lístopadu.

K číslu 304

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3

NARUDNÍ

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

LSTY Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Říšská rada a delegace. Z Vídně, 7. listopadu. Říšská ra da jest na dozoru. Ještě dnes bude vyhlášen termin, na kterém se pro její svolání odpo- ledne usnese ministerská rad a. Možno považovati za jisté, že obě de- legace se sejdou v polovině pro- since ve Vídni. Dva noví ministři se jim představí: dr. Burian a Pitreich. Onen odjel do Pešti, patrně seznámiti se se členy nové vlády a ujednat s nimi disposice pro kampaň delegační, která tento- krate bude míti neobyčejný zá- jem a dosah vzhledem na rakousko- ruskou dohodu v příčině věci makedonských. Námořní demonstrace rusko- rakouská. Z Vídně, 7. listopadu. Oznamuje se dnes, že kabinety petrohradskýa vídeňský nechtějí ze svého re- formního programu sleviti ni- čeho, ba, že nehodlají ani se pouštěti do žádného vyjednavání o věci té s Portou. Zároveň oznamuje se s několika stran, že Rusko a Rakousko, chtějíce dodati důrazu své vůli, uspořádat věci makedonské způsobem lidským, hodlají naříditi de- monstrace válečného loďstva před Cařihrade m. Kampaň zemských sněmů. Z Vídně, 7. listopadu. Lze s jistotou předvídati, že dnes přestane zasedati sněm moravský a že se dnes ohlásí ko nec sněmů, na kterých se provo- zuje obstrukce: sněmu království če- ského a sněmu krajinského. Dolnorakouský maršalek Schmolk se včera dostavi k místodržiteli Kielmanseggovi a žádal od něho, aby se zasadil u vlády o prodlou- žení kampaně sněmu dolnorakouského přes budoucí úterek, poněvadž jest ještě mnoho věcí pilných. Jak dopadlo rozhodnutí, nevíme.

Dr. Körber a Maďaři. Z Vídně, 7. listop. Panu dru. Körb- rovi bylo dnes ráno, tušíme, velmi krušno Pan ministerský předseda chodí totiž na lůžko o hodině 8. večer, vstává však jižo 4. hodině ranní a noří se do lektury novin. Ta mu dnes byla sotva příjemnou. Dočetl se v nich, že maďarská obstrukce pořá- de ještě žádá za jeho hlavu. Pan Bártha je neúprosným a chce ji míti na podnose; hr. Tisza nevzpírá se této žádosti, myslí však, že není moudrou. Je-li chování se maďarského kollegy chefu vlády cislajtánské útěchou, neumíme po- souditi. Zamítnutá Körbrova předloha. Z Vídně, 7. listopadu. Z Dalmacie docházejí zprávy, které potvrzují soukromé informace o jazykové předloze kterou stranám dalmatským podal dr. Körber Konala se totiž v Zadru porada chorvat ských poslanců, na kterě usneseno, jazykový elaborát, místodržitelem svob. pánem Han- delem předložený, zamítnouti z těchto důvodů: 1. odporuje opětovným usnese- ním sněmu; 2. nezavádí se jím chorvatština do všech úřadů a 3. zavádí se na některých místech místo vlaštiny němčina. Německá akce proti Polákům. Z Berlina, 7. listopadu. 28. října ko- nala se v budově poslanecké sněmovny po- rada veškerých německých národních svazů o společném programu v příčině postupu ve Východní marce. Zúčastnily se jí: Spolek východní marky, svaz Všeněmců, svaz evan- gelický, řád Johanitů, spolek pro vnitřní missii, spolek Gustava Adolfa a ústředna koloniální.

Pamětní spis chorvatských poslanců. Ze Záhřeba, 7. listopadu. Klub chor- vatských poslanců konal včera večer něko- likahodinnou poradu, ve které se usnesl, vy- pracovati pamětní spis. Ten obsahovati bude státoprávní, politické a finanční poža- davky chorvatsko-národní (vládní) strany. Bude odevzdán hr. Pejačevičovi (o kterém kolují zprávy, že následkem nemoci hodlá podati demissi a že nahražen bude opětně hr. Khuenem-Hédervárem) a pak také chorvatskému ministru v kabi- netu Tiszově Czehovi. Dosazen byl 9členný výbor pro vypracování pamětního spisu tohoto a dokončí jej ještě před sestou- pením se chorvatského sněmu zemského. Rokovalo se dále o tom, zdali na říšském sněmu má býti promluveno chorvatskými po- slanci. Dle dosavadních disposic poslanec Tomasič, ministr chorvatský v kabinetě Khnenově, promluví řeč maďarskou, poslanec Plinerič chorvatskou. Do delegací budou zvoleni: Tomasič, Josippovič, Dě- dovič a Francisei. Zejtra pořádá ministr Czeh ku poctě chorvatských poslanců v parlamentě maďar- ském banket.

Telegrafické zprávy. Z Berlína, 6. listopadu. (C.-B.) Císařský guvernér německé jihozápadní Afriky oznamuje o nepokojích ve Warmbadě: Většina ochranných sborů i s horskou batterií vydala se na pochod. Z bojiště nedošly však dosud další zprávy. Z Petrohradu, 6. listopadu. (C.-B.) Velký kníže Vladimír a jeho choť, jakož i velký kníže Nikolaj Nikolajevič odjeli dnes do Skěrněvic. Z Londýna, 6. listopadu. (C.-B.) Dle úřad- ního sdělení jmenoval Balfour se souhlasem krále a po poradě s ministrem války komitét, který by podal dobré zdání o otázce zřízení

FEUILLETON. 8. listopad.

Kdykoli v listopadu sestupuji se zamžené vý šiny strahovské, jesení oloupene o listí, jež ondy ještě krylo úbočí její jako měkký koberec, lemo- vaný stříbrným meandrem řeky, světélkující hlu- boce dole mezi zlatožlutí zdiva, jež nyní mátožně tmí se v šedi podzimních mlh, mám vidinu z roku potupy a zkázy. Vidím hlavu málomocenstvím stíženého trupu českého. Residenci operetního dvora „Zimního krále“ s leskem pozlátkových cetek, kde v prestolu mocných: Otakara, Karla a Podě- brada, „panovník seladon“ sní o avanturácha mumraji. Kde ničemní direktoři hrdlí se o dů- chody a sinekury a dobrodružní generálové dvoří se králové, té pávici Alžbětě, zvané „perlou Bri- tanie“ a její dekoltovaným damám dvorním. A za- tím venku v mrazu hladoví dav žolďáků — schá- tralá armáda česká, a země duní pod blížícími se švadronami ligistickými a kraj v mlhu pono- řený ozařují požáry dvorců a zámků zatvrzelého panstva českého, pleněných vzbouřeným, uhně- teným lidem selským .. Vzpomínáte dojmu, jenž prochvěl vámi př spatření znovu odkryté opukové brány stra- hovské? Přízrak s děsivým měne tekel — osudným letopočtem — nesmazatelným z duše české! Viděla masopustní přepych vjezdu kurfiřšta falckého. Otřásala se divokým úprkem zdemora- lisovaných trosek stavovské armády. Propou- štěla Maximilliana, Tillyho a jejich hordy krve- lačné, vlekoucí v prachu prapor Bedřichův s hrdou devisou „Diverti nescio. Odstranili kulisu smutného jeviště. Kde trčela, opět víří bubny, rozléhá se povel cizí .. Proč právě nám souzeno odkrývati památník pádu českého státu?

Pradědové z XVII. věku, kteří trpěli ranou stále jitřící, blouznili horečně o odvetě. Vnuci nechápou již starce, kteří pohnutím a rozčilením ani dočísti nemohou poslední kapitolu českých dějin. Politování hodní! Je přece tak poutavá ta četba o věku běd a slávy, porážek a vítězství. poprav a dvorských radovánek. Tak strašidelná jako rytiny Callotovy! A propos, znáte bizzarní „Misěres de la guerre“ tohoto současníka Hola- rova? Jako on, nikdo nedovedl líčiti hrůzy a bez nadějnost doby ovládané železem a ohněm! Ve věku katastrof, kdy káceny trůny, vyhlazovány národy a kulty, geniální Francouz sleduje s hu- morem, kořeněným ironií tragedie člověka. Vo- lali jej vítězové nad Bredou, Rochellou, Port St. Martinem, by rádlem zvěčnil zdeptání přemože- ných. Z jeho panoram jákoby k sluchu doléhalo hřmění příboje rozbouřeného oceánu věků! Pra- skání a sykot požárů, jektání a chroptění umíra- jících, krákot ptáků kroužících nad bojištěm — mrchovištěm s hemzotem těl svíjejících se. Řídká pastva pro oči, příjemné rozdráždění čiv v té dnešní kulturní tišině, kdy líně valí se proud historie a jedině starost o dobré bydlo k zoufalství dohání schoulostivělé lidstvo! Tehda na popravištích vyrůstala mandragora — šibeniční humor, zreadlící se i v rytinách Callotových. A do téhle psoty vyhnáno tisice rodin českých! Tak strašně splnilo se předbělohorské pro- roctví selské! Znělo kdys jako hlas trouby po- sledního soudu v sluch „Zimního krále“ a jeho dvora: „Nechť je to kdokoliv, jenž spáchal tu věc. nenalezne milosti před bohem. To neštěstí mu síme my snášeti, my trpěti po všechen život svůj a nejen my, ale i děti naše, naše ženy i ti, kdo nejsou ještě narozeni!“ V ruchu radovánek zanikl tehda výkřik „canaille“, ale kletba neblahých lpi ne nás pravnucích!

Zase putují davy za opukové lomy bělo- horské k místům potupy a hanby. Stoupají vzhůru k českému Sedanu Spěchají slavit hrdinství a věrnost Moravanů či oplakávať ničemnost českých pánů? „Měla padnouti jako Kartago ta Praha, obe- střená slávou nepřemožitelných kacířů!“ zatoužil velký poeta. Tehda, když proces rozkladu českého politi- ckého organismu dospěl kulminace, dávno zapo- menuti byli mužové, jichž zásluhou kdysi nové fluidum vproudilo do duševního ovzduší českého! Proto ani zázrak genia nebyl by zachránil do- konávající stát český! Vylíčil tu Prahu z 9. listopadu roku 1620 parlamentář, vyslaný vítězem do Menšího města pražského. Pomalu v před se ubírajícímu, připadala če- ská residence jako vymřelé město. Na ulicích ne- bylo vozby, z domů nepronikalo hlesnutí — ne- boť všechna práce odpočívala. Na cestě od opuště- ných bašt strahovských až k radnici malostranské, na této půlhodinné cestě, kapitán ligistický potkal sotva několik plachých lidí u vrat domovních. Sem tam spatřil u okna bledý, ustrašený obličej. Před radnicí zavířil buben, parlamentář oznamoval vjezd vítězů do pokořeného města. Ale na liduprázdném náměstí neobjevilo se tvora. Bylo to vítězství dokonalé, jež slavily Vídeň a Říml Zda dojde kdy splněni toužebná modlitba velebného kmeta vyhnance: Hospodin smiluje se nad dědictvím svým a dá, abychom po žalostném zpuštění jako za- hrada Eden zase zkvetli a po přejití vichřie hněvu, uvaleného hříchy našimi na hlavy naše, vrátí se opět národu českému vláda věci jeho! K. Hip.