Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 302. ze dne 5. listopadu 1903.

Různé zprávy. = Zloději znalci umění. Z Londýna se ozna- muje: Letohrádek lorda of Verulam, nedaleko St. Al- bans, byl těchto dnů vyloupen lupiči, kteří patrně byl znační znalci umění, neboť sebrali vše, co má cenu pro sběratele, na př. umělecké kovové předměty, staré hodiny, sbírku zlatých mincí a j. Umělecké předměty. jež nemohli odvléci, jako drahocenný starý nábytek a koberce, zlodějové surově poškodili. Podivno jest, že krádež spáchána v době přítomnosti lorda a lady Verulamových a veškerého služebnictva na leto- hrádku. Kuchařka dokonce tvrdí, že zloději byli zajisté po několik dnů v rozsáhlé budově ukryti, neboť slu- žebnictvo ji vypravovalo, že v noci se plíží po chod- bách tajemné postavy. Přítomnost zlodějů objevila lady Verulamová. Probudila se v noci a shledala že jakás postava vyklouzla z její ložnice a pozorně za sebou zavřela dvéře. Lady se domnívala, že to byla její komorná a vstala, aby se jí otázala, co chtěla v její ložnici. K nemalému svému úžasu nalezla ko- mornou tvrdě spíci a když ji probudila, tvrdilo děvče že po celou noc neopustilc lože. Teď učiněn poplach. dům prohledán, ale po zlodějích nenalezeno ani stopy = Nový skandál v Italii. Z Říma se oznamuje: Skandální kronika má zase sensační látku. Minulého týdne vzbudila značné rozčilení cizoložná afféra — professor na semináři v Pise, jenž zanechal svoji manželku jako učitelku v Římě, byv upozorněn ano- nymním korrespondenčním lístkem, přijel sem a za- střelil šikovatele, jejž dopadl u své manželky — nyní zase máme pendant k afféře miss Hiekmanovy v Londýně. Od 13. května zmizela beze stopy vdova po berním inspektoru Rosadovi. Přibyla sem r. 1894 s kapitálem 10.000 lir a pensí 1066 lir a stala se tu učitelkou klavíru, aby získala prostředky, by mohla nechat svého šestnáctiletého syna Giulia studovat.

Syn také minulého roku složil advokátskou zkoušku a matka dala mu 7000 lir na kauci, aby mohl vstou- piti do finanční služby státní u Italské banky. Matka. o níž se vypravuje, že je silně nervosní, žila s Giu liem stále v nejlepší shodě, až se mladík za miloval do jedné z jejích žaček, Matildy Pao loniovy, dcery železničního úřadníka. Nejprv signora Rosadová z počátku nenamítala ni čeho proti tomuto poměru, ale později opřela se proti němu tou měrou, že před domem dívčiným veřejně pohanila celou její rodinu. Syn její byl ná- hodou v domě, vyběhl na ulici a odvedl svoji matku ze shluklého lidu. Při tom počínal si tak bezohledně. že den potom dostal na policii úřadní důtku. Dne 13. května pí. Rosadová zmizela, dne 18. prodal syn všechen její nábytek, ba i její šaty a šperky; dne 5. června vybral si její pensi, dal se pak přesaditi do Salerna, oženil se 27. června se svou nevěstou a dal si 5. července opět vyplatiti pensi své matky. Avšak sousedům v Římě již koncem května byly nápadny odpory, v nichž se zaplétal Giulio, kdyz se ho ptali, kde se matka nalezá a policie byla upozorněnaa když Giulio svoji matku dokonce podezříval, že má různé milostné pletky a když policie shledala, že všechny jeho údaje jsou nepravdivé, shledala též ve dvojím vybrání pense po jejím zmizení padělání ve- řejných listin a zahájila proti němu vyšetřování. Ta- jemné zmízení signory Rosadové však dosud není vysvěťleno.

= Igumen vrahem. Přítel našeho listu píše nám z Athén: Poslední zpráva, kterou jsme podali o za- vraždění mnicha kláštera flamburionského zakládala se na udání igumena téhož kláštera. Během vyšetřo- vání ukázala se však zcela vylhanou a přivedla na stopu hrozného zločinu a mnohých neřestí. Na žá- dost igumena poslala policie ve Volu dva četníky do kláštera v Surviasu, by chránili mnichy před sedláky. kteří dle udání igumenova zavraždili mnicha a měli úmysl přepadnouti i klášter. Když se četníci dosta- vili a igumen viděl, že je musí stravovati, poslal je druhého dne z lakoty zpět, předstíraje, že nemá do- statek potravin. Třetího dne však přišel státní zá- stupce s náčelníkem policie, by záležitost vyšetřili.

Igumen a jakýs jiný mnich, který byl v klášteře. vypravovali vše podrobně, jak sedláci jejich bratra zavraždili. Když pak přišla řada výslechu na mla- dého sluhu, poslouchal igumen za dveřmi. Z výpo- vědi sluhy vyšlo však na jevo, že igumen Nifon Papajoanu zavraždil v odlehlém dvoře mnicha, polil ho pak petrolejem a spálil tak k nepoznání, načež ho nechal na dvoře ležeti, by podezření z vraždy padlo na jiné lidi. Vrata dvorc nechal otevřená, by cizí lidé mrtvolu snáze zpozoro- vali. Sotva že igumen viděl, že ho sluha prozradil, sedl na koně a než výslech skončil, utekl, by nebyl zatknut, do hor. Zde se skryl v jakési jeskyni, zů- staviv koně v lese. Jelikož již dlouhý čas nežil s oby- vateli v míru, pustili se lidé za ním na hon a kůň, který ho měl spasiti, přivedl je na jeho stopu, takže ho ještě téhož dne nalezli a do Vola odvedli. Vraždu tu spáchal igumen proto, poněvadž zavražděný mnich znal zlořády a krádeže, kterých se dopouštěl a chtěl ho vyzraditi. Panujeť ve mnohých řeckých klášteřích hrozné hospodářství a většina igumenů používá své hodnosti jen k tomu, by se z klášterního majetku obohatili, takže veřejně jsou považováni za zloděje.

Většinou jsou i mniši zlopověstná chasa pestré a roz- hárané minulosti, kteří se často mezi sebou rvoua všemožné neřesti tropí. Můžeť se státi každý mni- chem, kdo jest s to, zaopatřiti si v klášteře výživua mohou, kdy se jim zalíbí, z kláštera vystoupiti a vě- novati se různým zaměstnáním, aniž by se tím proti stanovám církve prohřešili. Za tureckých dob byly mnohé kláštery středištěm povstalců a loupežníků i po osvobození Recka sloužily loupežníkům za skrýši a útočiště. Proto nás nemusí překvapiti, když dnes vidíme v Makedonii mnichy podporovati tak zvané »povstalce«, ze kterých ale většina nebojuje pro svobodu, nýbrž toliko pro uspokojení lakoty jako krvežízniví loupežníci. Zdá se, že panující v Řecku vražedná manie zmocnila se i žen. V Neochoriu pře- padly tři ženy rolníka, s kterým byly delší čas ve sváru, na poli a zasadily mu sekerami šestnáct ran, tak že s rozpoltěnou hlavou zůstal mrtev na místě. Potom daly se vražednice uspokojeny bez od- poru zatknouti, neprojevivše nejmenší lítosti nad spá- chaným zločinem. Tento čtvrtek pak v polednev jedné z nejživějších částí Athén přepadl jakýs holič advokáta Dasilla a podřízl mu břitvou krk. Na štěstí nepřeřízl mu hlavní tepnu, tak že se pozdraví. Zvláštní to zajisté vražedný případ, kterým holič do- kazuje, že má důvěru ve svůj nástroj a svoji zruč nost. Náhodou byl nedaleko od nich jakýs policista, který advokáta zadržel, by nezastřelil revolverem holiče. Vraždu tu vykonal z pomsty, poněvadž Da- sillo svedl jeho sestru a nechtěl ji pojmouti za man- želku. Veřejné mínění stojí na straně holiče, který ve vězení jen lituje, že se mu vražda nepodařila, jak si přál. Půjde-li to v Řecku takým způsobem dále, nebude možno předvídati, jaký konec ten pořádek vezme.

Zemřelí v Praze.

Dne 30. října: Laubová Julie, manželka knihař- ského pomocníka, 26 roků, 431—II. Laušman Josef, syn tanečního mistra, 3 dni, 563—II. Spitzova Terezie, dcera úřadníka dráhy, 14 roků, 1385—II. Sittairová Anna, soukromnice, 65 roků, 276—III. Beranová Jo- sefa, manželka brusiče kamenů, 45 roků, 10—IV. Za- chariášova Jindřiška, dcera posluhovačky, 1 r. 2 m., 113—I. Hausrova Jaroslava, dcera soustružníka, 41/2 r. 359—VIII. — Ve všeobecné nemocnici: Ham- zík Rudolf, posluchač mediciny, 23 roky. Vilímek Jan, truhlář, 40 roků. — U Milosrdných bratří: Masíček František, obchodní sluha, 61 rok. — U Mi- losrdných sester: Portschová Marie, vdova po strážníku, 73 roky. Mareš Rudolf, rukavičkář, 27 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze, Národní divadlo. Ve čtvrtek dne 5. listopadu.

15. hra v předpl (3. čtvrtka. ) Jan Žižka. Historická hra o 5 dějstvích. Napsal Alois Jirásek. Režisér Jaroslav Kvapil. Po třetím dějství přestávka. Začátek o 7. hod. onec o půl 11. hod

Švandovo divadlo na Smíchově. Začátek o 7. hod

Ve čtvrtek 5. listopadu. 11. hra v předpl. (čtvrteční). Ivan Ivanovič jest vinen. Hra o 1 dějství. Napsal I. Bilibin, přel. J. Brábek. Režisér V. Táborský. 25317 Husarská láska. Veselohra o 2 jedn. Napsal K. Muray. Z maďarštiny přel. J. Kühnl. Režisér V. Táborský. Denní prodej lístků u knihkupce p. Urbánka v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smíchově.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru Ve čtvrtek 5. listopadu. Začátek o 7. hod. Ve prospěch režiséra p. F. Šípka. Poprvé: Hadrník. Obraz ze života o 8 odděleních s předehrou od Fr Payata. Přel. J. Kaška. Rež. Fr. Šípek.

Pištěkovo lidové divadlo vrehratecn. na Král. Ve čtvrtek 5. listopadu. Začátek o 7. hod. Ve prospěch režiséra p. J. Strouhala. Poprvé: Železná maska 25314 aneb Tajemství královského domu. Drama o 5 jednáních s předehrou od Arnouldaa Fourniera. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny: Kříž u potoka. — 120-

»Mon cher Jean! . . .1) Já jsem všecko uhodla, mne předtucha nikdy neklame! . . .« a usnula jako děcko. Když matka byla zabrána a šťastna svými sny, Andělka zatím trpěla. »Co bude pak«, pomyslila si, »jestliže otec, jenž si tak zažertoval se sedláky, zažertuje i s matinkou? Sedláci jsou přesvědčeni, že tatínek prodá majetek a matinka se jim směje . . . Matinka je přesvědčena, že tatínek pojede s ní k Chalubiňskému a tatínek?« .. Neobmezená důvěra její v otce byla u ní již velmi otřesena. »Andělko,« pravila probudivší se matka, »nejede snad otec? ... Zdá se mi, že slyším hrčení kol . . .« »Ne.« »Kdybych věděla, že máme v domě škrob a mýdlo, nařídila bych, aby se vypralo prádlo . . . Neměly bychom ztrácet ani jediného dne s odjezdem do Varšavy, nebot se cítím stále slabší. Proč se tak na mne díváš, Angé- lique? Štěstí vrátí mi rychle síly a ještě uvidíš, jak tvoje matka bude o masopustě tančit... . cha! cha ! cha ! . .. Já . . . tančit !« . . Andělka namáhavě potlačovala slzy. Matka plačící, nevrlá, mračící se, byla pro ni osobou obvyklou, odpovídající tomu, co se kolem nich dálo. Ale matka usmívající sea plna nadějí v této pustině, v nouzi, uprostřed takových nesnází, činila na ni dojem hrozný. Chtěla odběhnout, zavolat někoho . .. Kdyby aspoň Karušek přišel . .. Nikdo nepřijde. Zvolna a tiše snesla se noc na zemi. Služka ode- stlala lůžka v pokojích, zavřela okenice a zůstavila tři siroty božímu smilování. 1) Drahý Jene.

je — před stolicí vychovatelčinou. Tu všeobecné dějiny, tu zeměpis, tu zase nějakou mluvnici probrala tímto způ- sobem. Ale učení bez upomínání, bez pochval a beze známek v zápisníku pozbylo pro ni významu. Zatím co se Andělka takto zaměstnávala, nejednou ozval se ve druhém pokoji hlas zvonku. Dívčinka přiběhla řkouc: »Tu jsem! poslouchám, matinko!« . .. »Zvonila jsem na lokaje, ma chěre,1) aby přines mléko . . .« »Lokaj prosím, matinko, tu není . . .« »Ach! pravda. Bezpochyby sedí v krčmě . . .« »Také mléka není, neboť krávy dnes nedaly.« Paní zaslzela. »Bože! Bože! co mi ten Jeníček vyvedl . . . Kterak měl srdce, odjet v takové chvíli . .. Služebnictvo rozpu- štěno, v domě hlad a kdyby hospodyně ze slitování ne- připravila nám oběd, pomřeli bychom všichni . . .« A znovu zabrala se ve čtení a Andělka vracela se k učení. Ale čtvrt hodiny později zase se ozval zvonek, dívčinka přiběhla do pokoje a musila vyslechnouti totéž co dříve, s malými obměnami. Nejmilejší její zábavou bylo krmit vrabce anebo bavit se s Karuškem. Do okna v podstřeší zapadali vrabci v celých hej- nech třikráte denně. Již jim byl přístřešek malý, smělejší pták zapadal do pokojíka, zlostnější kasal se na souseda, silnější odstrkoval slabšího. A co tam bylo hvízdotu, cvrli- kání!. . . jak prudce drali se k jídlu, jak kroutili hla- vičkami, skákali, třepetali se. . . . Těžko bylo pozorovat 1) Má drahá. Andělka.