V Praze, v sobotu dne 31. října.

K císlu 297

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou; na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Boj o české školy ve Vídni. Z Vídně, 31. října. Když loni ko- nala se schůze Čechů vídeňských o rozhod- nutí zemské školní rady dolnorakouské, kte- rým byla odmítnuta žádost Čechů ví- deňských za zřízení českých o- becných škol, zástupce »Nár. Listů« pozvaný k této schůzi, mluvě o právní stránce této záležitosti, řekl, že boj o českou školu asi nebude ukončen v nejvyšší instanci vyučovací, v ministerstvu osvěty. Tato jeho předpověď, žel, se splnila. Ministerstvo r oz- hodlo proti Čechům. Tito půjdou právní cestou dále. Rozhodli se, že poda j žalobu na ministerstvo vyučo- vání jak k správnímu soudu, tak k říšskému soudu. Tento roku 1876 rozhodl na prospěch českých škol v některých pohraničných místech dolno- rakouských. »Dělnické Listy« ohlašujíce tento krok vídeňských Čechů, píší v čele listu: Dovo- lávati se zákonem zaručených práv nemůže nikdo zabrániti, byť i velikým procesemu nejvyšších soudů celému světu se ukázalo. že Čechové ve Vídni nepožívají ani tolik ochrany, kolik jí stát poskytuje několika ob- chodním agentům v Číně anebo cizincůmv Makedonii. Zemská školní rada může býti a jest strannickou, ministerstvo může býti stranni- ckým, jsouc vázáno politickými ohledy. Nej- vyšší tribunál strannickým býti nesmí, on není vázán na politické strány a koncesse, nýbrž jen na suchou literu a správný výklad zakona. K tomu soudu vede naše cesta pro naše právo. Čeští dělníci, soudruzi ! Čeští ro- dičové! Jde o právo nás všech, příslušníků kmené českoslovanského. Řekněme si, že všichni budeme konat svou povinnost. Pro- ces první toho druhu a tak veliký provedeme před zraky celé Evropy.«

DNl z Vídně, 31. října. Na neděli, dne 8. listopadu, svolána je velká schů ze českých rodičů vídeňských. Ko- nati se bude v pátém okresu, ve dvoraně hotelu Hambergrova. Uherská krise. Z Vídně, 31. října. Hr. Štěpán Ti s z sem ráno přibyl. O 10. hodině bude císařem přijat v audienci a předloží mu minister skou listu. Není pochyby, že bude přijata, jak ji navrhl chéf vlády uherské. Jmenování této bude zejtra uveřejněno v úřadním listě pešťském. Přísahu do rukou císařových složí teprve v úterý; parlamentu pak představí se až ve čtvrtek. Formálnosti tudíž o ustavení nové vlády potrvají déle, než se myslí. »Fremdenblatt« oznamuje, že mi- nistrem latere (u osoby panovníkovy) stane se bývalý ministr honvédů sv. pán Féjer- váry a že jak hr. Tiszovi, tak novému mi- nistru honvédů Nyiriovi udělena bude hodnost tajného rady. Nový uherský ministr orby Talli an jest příbuzným s rodinou Obrenovičů. Bylo obecně zpozorováno, že jako místopředseda poslanecké sněmovny, Tallian odsuzoval vraždu královských manželů co nejrozhod- něji. Dvě vídeňské afféry. Z Vídně, 31. října. Vídeň má nyní dvě zábavy: jednu s medicinskou fa- kultou, druhou s městským di va- dlem. Dolnorakouský sněm je v konfliktu s lékaři o pokusech na živých zvířatech. Z tohoto zápasu vyvinul se jakýsi boj stra- ny křesťansko-sociální s lékaři, ba možno říci, proti lékařům. Tento boj bude nyní zanesen do celé země, nebot dolnorakouský sněm se usnesl včera po způ- sobu uherského parlamentu, řeči včera o lé- kařích a proti lékařům promluvené, rozšířiti letáky po venkově.

Druhou afférou vídeňskou jest bojo

čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

městské divadlo. To se jmenuje ju- bilejním, poněvadž bylo založeno na památku 50letého panování mocnářova. Ale jest pravdivým zlomyslný vtipný výrok, jenž učiněn byl o tomto divadle, že se sice jubi- lejním jmenuje, ale k jubilování nemá pří- činy. Skutečně nalezá se toto divadlo ve velké hospodářské tísni. Včera konali podílníci valnou hromadu, ve které došlo k takovým bouřlivým scénám, že ne- mohlo býti hlasováno. Nás zajímá při tom moment jen jeden. Podílník Angerer vyčítal novému řediteli, že uvedl na jeviště tohoto divadla napřed Madáchovu hru »Tragédie člověka« a potom českou hru. Touto mínil veselohru »Přítěž« od pí. Vikové-Kunětické. Po těchto slovech provolalo shromáždění »fuj!« Zaznamená- váme tedy: Uvede-li se na scenu vídeňského divadla dílo českého spisovatele nebo spiso- vatelky, křičí se v obecenstvu »fuj!« K za- pama tování! Schůze Rusínů všech stran ve Lvově. Ze Lvova, 31. října. Včera večer sešli se v Národním domě ruském na schůzi, ko- nané dle § 2. shromažďovacího zákona Ru- síni lvovští. Zastoupeny byly všech- ny strany. Mluvili Romančuk, Mo- hilevski a Barviňski. Poslanci ruští byli vyzváni, aby opětně kandido- vali. Po skončené schůzi účastníci, prozpě- vujíce rusínské písně, brali se ulicemi. Kolem budovy zemského sněmu byl rozestaven kor- don strážníků. Nedošlo však k nepokojům. Doplňovací volby nebudou vypsány v tomto roce, nýbrž až v příštím.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 31. října. (C.-B.) Císař propůjčil majorovi Ant. Knechtlovi pěšího pluku Jana Jiří prince Saského čís. 11 šlechtichví s praedi- kátem šlechtic z Ostenburgu.

FEUILLETON. Nejdražšímu básníku současných

Nejdražší! V orkestru housle hrávám jen druhé Tisíckrát odpusťte tedy, prsty mé tuhé máknout se odváží v sólové varyta struny. Sic denně v nepřátel kůži čekaním runy, ovšem jen prósou; zatím co ve křídlech bruny básnické letíte ethérem až vysoko k nebi, zrak můj stíhá Vás z pod prázdné, toť se ví, lebi Slyšíte rýmy stejného pádu, jak je tu za sebou pracně kladu? Halapartnéř denní já, uvyklý dřevci, ubožák mohu se rovnati pěvci ?l Neznaje jak vidět řádů, dle nichž kují se ob- krádlé řádky. ponětí nemaje o rytmu, rád bych se, přisám bůh, držel byl zpátky nedělí o mne však pějete už řadu, nevděku na mne vidíte posléz už vadu: bych se Vám odyděčil přibližným zbožím, drápu se nahoru Parnassu hložím. Poprvé, Nejdražší!

Podoben vrabci, který vlez pod křídlo orlu Vám, potom však ve sférách, ethéru kde prořídlo vzletěl výš, jsa dalek tak Vašeho drápku, na hlavu uronil Vaši, vděčnosti kapku! Za nesmrtnost, kterou mi ručíte, jak díte veršem svým hrdě, že nebudu míti ji z bídných knih, napsaných pérem svým, tvrdě. Až jednou knihy ty proud času rozmočí v nivec, a z Čapka nezbude ni jméno, ale jen plivec Machara z úst na ně: potom kdys na břehu krásna českého slovesna usedne historik; z jasna hladiny velebné pestrá se povine stužka mastnoty záhadné jemu vstříc. A podél toku historik vzchopiv se půjde tam, kde právě v boku té řeky široké vyústí smrdutá stružka, té hnědi na původ, na stopu půjde-li puchu- tu vzhledne a zbledne: »Vindobonae tristissima« se tu zjeví duchu na stáji nápis, kde hypogryf dnešním dnem stojí, nejdražší z křídlatých koní, to v střečků zlých roji, koupený z dietních peněz kdys od božích darem bojovníků hle! Vraný to oř, na jehož hřbetu unášel básník svou Majdalenu, v jejím retu stápěje svůj a tak lokaje ach! posvěcení k poesí, nad niž och ! nikdy nebylo a není bum!

Contemporaneae generis delicium! Poeto ó! To realismu terciarního! Nedělní jízdy Tvé veselé, když zní hot ! hí ! ho posledních zdaž pomněls člověka věcí a konce Špendlíčkem, prstíčkem vyhrabávat budou bonce- Vlastimil Masaryk slul, než jmě zgarieckováno tympany potáhnou, o Žižkovi jak je psáno- z Herbena děravou koží, zvuky její břeskné národní povedou kádr tam, kde se cíl ždaný leskne Tenkráte proroctví, v »Golgatě« *) jak psáno hezky, Tvoje se naplní, představí Tě nade mezky »moloďce« Neruda, řikajíe takměř »nadmezka« *) Viz J. S. Machar »Golgatha« (»Legenda, která mohla být napsána také po mé smrtie (pochyby o tom věř, básníče není už dneska!) veleduch velduchů »veleducha« v nebi tlumu. V odměnu oslavy, kterous mne obdařil umu návalem neděli předešlou, ó přijmi radu V nebi se jednoho svatého střež bys závadu slávy své nebeské nevzal. Někde Dante svatý v oddílu taljanském zásluh svých brát bude platy věčné. A ten pěvec vlasť svou macechu jak matku miloval, dobře to víš, a nikdy ji za fatku neprodal souhlasu škůdců. Jestli kdo z básníků nebe si zasloužil : Dantel Herbenův chasníkul Toho se střež! Znáť on pekla kruhy, jaké trudy snášeti kterému, kam kdo patří S nebe kudy nejkratší cesta je, kvapným hnal by Té po- spěchem, usadil, pekelné žaloby, kde zní stráň echem nevlastních zplozenců vlasti, katů a bastardů stavěčů šibenic, pochvaly žíznivých bardů perversní!

Tragický šašku

Kletých předních stráží

Thersite ! Nejdražší básníku 6! generací! Odu tu přijměte, věru byla trudnou prací Matěji šmokovi, jenž jak jeho patron v nebi poslání plní své; ať se naň jak kdo chce šklebí širokou sekerou obhroublá oteše břevna !!! Za to že Nejdražší! v práci té i do Vás- křisne — na Vašem čakanu z papíru milerád visne !