V Praze, ve středu dne 28. října.

K číslu 294. Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K ——h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K situaci. Z Vídně, 28. října. Blíží se konec mě síce října a s ním zároveň konec kampaně zemských sněmů a počátek kampan říšské rady. Proto též uvažuje se, j ak a co bude. Dva listy dnes zabývají se věcmi příštími: »Deutsche Zeitung«, officiální orgán křesťansko-sociální strany, doporučuje co nejrozhodněji jmenování českého ministra bez portefeuillu. Jest prý žádoucím z toho důvodu, aby to byl člověk parlamentně zodpovědný a Čechové nemohli provozovati agitaci svoji cestami po- straními a zadními dvířky, což jest v zájmu státu i Němců. Lépe prý jest, aby český mi- nistr krajan byl, než aby nebyl. K tomu dodáváme, že protestovati mu- síme co nejrozhodněji proti tomu, jako by česká delegace konala politiku svou po- koutními cestičkami! Česká po- litika nikdy se jimi nebrala. Če- ský národ a jeho zastupitelstvo nemají žádné příčiny štítiti se světla denního a za- lézati do tmy. Věc spravedliva může se bráti širokou silnicí. Naproti tomu »Oesterreichische Volkszeitung« jest proti povolání Čecha do kabinetu, nebude-li současně po- volán německý ministr bez porte- feuillu. Tento list oznamuje, že se budou konati porady, na jichž výsledku záleží utvoření se poměrů ve sněmovně po- slanecké. Listy uveřejňují souhlasnou nótu, ve které se ujišťuje, že ani vládou vídeň- skou ani místodržitelem hr. Coudenhovem nebylo působeno na včerejší rozhodnutí knížete Lobkovice, kterým schůze sněmovní byla prohlášena za skončenou a zároveň ozná-

meno, že příští schůze poslancům oznámena bude písemně. Vláda prý nezasahuje do za- ležitostí snému království če- ského. Stane se prý ještě pokus, aby do- šlo k dohodě a bude-li jí dosaženo, pro- jednají se v prvních dnech listopadových zá- ležitosti hospodářské. Nestane-li se shoda, bude sněm království českého definitivné odročenaž do posledních dnů prosincových. »Zeit« uveřejňuje rozmluvu, kte- rou měl její pražský zpravodaj s posl. Pradem o německé obstrukci. Zástupce města Liberce nad míru si liboval a počínal si vůbec způsobem jako diktá- tor království českého. Včerejší jednání knížete Lobkovice nazval protizákon- ným, takové rozhodnutí že přísluší koruně a nikoliv jemu, »králi českému.« Dle míněn posl. Prada také zasedání sněmovních ko- misí je protiprávní. Po stránce politické pronesl se jmeno- vaný německý poslanec takto: Čeho jsme se po celá desetiletí nespočetnými a nešťastný mi dorozumívacími konferencemi a věčným parlamentováním nedomohli, totiž kuriís právem veta, toho jsme dosáhli nyní ob- strukcí. Německá obstrukce na sněmu českém jest vetem německým a prohlašuji již dnes. že by nám nerozuměli naši voličové, kdy bychom užili tohoto veta jen v záležitostech národních. Podíváme se teď na rozpočet zemský velmi dobře. Nesneseme klidně ustavičné zři- zování českých zemských ústavů na úkor Němeů. Stejně jako v záležitostech národních dovedeme hájiti též v hospodářských záleži- tostech zájem německý. Jest těžko proroko- vati, jaký bude míti německá obstrukce na sněmu českém účinek na postaven Čechů na říšské radě. Že budou Čechové obstruovat, je asi ne po chybno, že však dojde zase k vyjedná Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

vání, jest také jisto. Ale konce nemůže nikdo předvídati.« Z haličského sněmu. Ze Lvova, 28. října. Proslýchá se, že metropolita Scepticki vzdá se dnes hodnosti své jako náměstek předsedy sněmu haličského. Ze Lvova, 28. října. Zpráva vyu čo- vacího výboru o návrhu ve příčině zřízení ruského gymnasia ve Sta- nislavově bude dnes projednána po skon- čení povšechné rozpravy o rozpočtu zemském. Po zamítnutí návrhu poslance Barviňského ruští poslanci podají deklaraci proti zamítavému usnesení vět- šiny sněmovní, která bude protestema pak sněm opustí. Secesse nezúčastní se přísedící zemského výboru posl. Glidzi uk, kanovník Mandišecký a posl. Ochri- movič. Ze Lvova, 28. října. Z informovaného pramene se sděluje, že ruští poslan ci zemští po svém protestu nejen opusti sněm, nýbrž také oznámí zemskému maršál- kovi, že se vzdávají mandátů. Uherská krise. Z Pešti, 28. října. Očekává se dnes odchod hr. Apponya a jeho přívrženců z vládní strany a jich přechod k opposici. Hr. Apponyi považuje se nyní za vůdce opposice. Prohlásil, že vy- stupuje z vládní strany z důvo- dů věcných a také osobních. Z věcných, poněvadž nesouhlasí s vojenským programem Tišzovým, ani s programem vo- jenským komitétem sdělaným, proti němuž prý od první písmeny do poslední, jakoži proti reformním jeho návrhům mluvil i hla- soval. Hr. Apponyi dodal: »Nemohu říci, jaké důsledky z toho vyvodím, neboť věc jest vážnou dosti, abych o ní ještě několik dní uvažoval.« Ujišťuje se, že s hr. Apponyem

FEUILLETON

Do třetice? Črtr křídou.

Dva mladíci seděli v hospodě a popíjel pivo. Sedí-li mladí, moderní lidé v hospodě při pivě, hovořívají obyčejně po první sklenici o poesii a lásce, po druhé o mizerii světa a po třetí o smrti. Mladíci, o nichž tu řeč, dopíjeli právě třeti půllitr a dospívali k nezvratnému přesvědčení, že lidský život za nic nestojí a že nejmoudřejší kousek provede, kdo se zastřelí, aby zůstal uše- třen starostí a útrap, kteréž ho očekávají v do- bách, zastřených hávem budoucnosti. Po těchto povznášejících úvahách mladíc dopili do poslední kapky a vyšli z hospody. Venku bylo přítmí. Mladíci ubírali se prázd nou ulicí, kolem vysokých budov a blikajících svítilen, až si konečně u blízkého nároží podal ruce a rozešli se . Jeden z nich byl bleďoučký, hezký klučina. jenž dosud nikdy nehloubal při pivě o záhadách lidského žití. Ještě před hodinou, než přišel do hospody, byl jaré mysli, pohvizdoval si veselou pouliční melodli a vzpomínal si při tom na svou drahou, zlatou Růženku. A teď vracel se domů s rozechvělým srdcem a zachmuřenou myslí proklínal svůj osud a celý svět zdál se mu ne- výslovně odporným. Doma převalil se mladík ne lože a snažil se zabrati se do spaní. Ale duševní hrůza, dorážejíe na jeho rozbujněnou fantasii, otvírala mu víčka násilím a předváděla mu na oči směs divokých karikatur. Hlava se mu ze všeho toho točila, srdce bušilo jakoby o závod s kladivem a chaos pustých dojmů zvýšovala dvojice strašidelných představ: sťarosti a útrap, kteréž ho očekávají, v dobách, zastřených hávem budoucnosti . ..

Mladík náhle vyskočil z lože a ponořil roz- pálené čelo do dlaní. Potom ve tmě sáhal a tápal. až konečně se přiblížil ke stolku, z jehož zá- suvky vytáhl ostře nabítý revolver. .. Připomínal si v duchu znova, že nejmoudřejší kousek pro- vede, kdo se zastřelí, aby zůstal ušetřen psot prokleté budoucnosti. I přiložil revolver ke spán- ku a zoufale zvolal: „S bohem, bídný světe —!. V tom bleskla mu mozkem zvláštní vzpo- mínka. Slyšel kdysí vyprávěti o babizně, bydlíe na druhém konci města. Ta prý lidem prorokuje osud a umí jim obrazně předváděti budoucnost. Mladý muž rozhodl se, že babu vyhledá navštíví. Zastrčil revolver do kapsy, přitáhl si límec kabátu až k uším, klobouk vtlačil do čelaa vplížil se znova do pouličního ruchu. Za nedlouho stanul před nízkým domkem ozářeným krvavým světlem červené lucerny, vi- sící před chatrným vchodem. Ze tmavého prů- jezdu vyšel mu v ústrety nahrblý mužík a táza se ho, čeho si přeje. Mladík vyňal z vesty ho- dinky s řetízkem a podal je neznámému. V té chvíli ocitl se na točitých schodech, vedoucích k místnosti, jasně osvětlené. Seděla tam v le- nošce příšerná babizna. Na klíně chovala kocoura a na rameni skuhrala ji sova. Jakmile babka za- hledla mladého muže, upřela ne něj zraky, dala se do chechtu a posadila si na nos zelené brejle. Pak se vyzáblou rukou dotekla mladíkova čela a pronesla několik nesrozumitelných zaříkávaček. „Akataba... akataba,“ sípala čarodějnice. Kočka dala se do mňoukáni a sova houkala A nenadále počala se místnost plniti hu stým, bílým dýmem; prostorou otřáslo bouřlivé zadunění, podobající se hukotu zbouřeného moře z dáli. „Promluv, co chceš vidět?“ křičela proni kavě baba. Mladý muž, chvíli rozrušen, mlčel. Pak ne směle zašeptal: „Ukaž mi babo mé stáří —

Bílý dým začal z místnosti mizeti a bledý hoch spatřoval před sebou chudičkou světnici, ve kteréž na nízkém, slamou vystlaném loži spo- číval vyhublý stařec. Lkal bolestmi a těžce se převracel. Vetchá žena, seschlá jako kostlivec, přejížděla si vrásky ustaralých tváří a při tom se modlila: „Zbav nás života a bídy, pane na nebesích a pošli na nás smrť-vykupitelku ... A pak se naklonila starci k hlavě a zoufale šeptala: „Není pomoci... vyčkej smrti, kterátě vysvobodí tak, jako mne... Natrpěli jsme se spolu dost bídy a nouze — — - A stařec zakvílel zkomírajícím hlasem: „Proč váháš, Smrti? — — — Mladík více neslyšel. Ve strhaném obličeji starochově poznával rysy vlastní podoby .. Ale v tom počala se místnost plniti opět bílým dýmem a z dáli zazníval hukot zbouře- ného moře. „Promluv, po čem dále toužíš?“ vřískla babice. Mladík se ještě hrůzou chvěl a z hrdla vy- drala se mu slova: „Ukaž mi, babo, muj mužný věk — — Dým ztrácel se jakoby na povel a mladík v tom již nazíral do nádherného salonu. Ve vy- sokém křesle spočíval pán, jehož ruce leskly se třpytem brillantů. U postranních dveří pak stál shrblý mužík prostředních let, v roztrhaném, ošumělém šatě. Měl mozolné ruce sepjaty a ru- kávem stíral si slzy s očí... Mladík poznával ve špinavém mužíku opět sama sebe ... „Nemám času,“ promluvil pán v křesle, „abych s vámi tak dlouho jednal. Nezaplatíte-li nájemné do večera, dám vás vyházet na ulici.“- „Smilujte se, šlechetný pane!“ žebronil chuďas, „smilujte se nad námi, prosím vás. Žena umírá v nemocnici a děti pláčou hlady .. „Dobrá, dobrá!“ odsekl šlechetný pán. „Zaplatte a budeme vyrovnáni.