2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 16. května 190l.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lIsty
předpiláeí se
v Praze voažministrai
n atvt lita : 6 K —
i v drojí donáškos
a :: k 50
vo fkich: 9 K 9o
na měltc -
Peštot:
na měijo
nui:. . . . 9 k ooi
s dvojí zisilkou
ke
s čtrrt lote
Praha
5
article
Dnsšní čislo pro frahu le o 18 stranác .
Dnsšní čislo pro frahu le o 18 stranác .
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v pátek dne
17. května v obvyklou ho-
dinu ranní-
6
article
Jest dr. Körber se Všeněmci
nebo proti nim?slva
Jest dr. Körber se Všeněmci
nebo proti nim?slva
Z jarního zasedání nového parlamentu
vídeňského jedna velice důležitá otázka zů
stala naprosto nevyřízena. Totiž: v jakém
poměru nalézá se dr. Körber a celá jeho
vláda ke Všeněmcům, sestoupivším se
kolem hesla: »Pryč od Říma« ? Po známém
památném výroku následníka trůnu, že heslo
»Pryč od Řína« jest totožné s heslem » Pryč
od Rakouskal« bylo zajistě oprávněnoa
odůvodněno obecně očekávání, jak nynější
vláda vídeňská s drem. Körbremo v čele
k tomuto protirakouskémua prloti-
dynastickému přoudu mezi Němci
rakouskými se postaví. Toto očekávání bylo tím
napjatější, když Všeněmci sami svým známým
dotazemv parlamentě přímo vyzvali před-
sedu ministerstva vídéňského, aby o jejich
záměrech protirakouských a proti-
dynastických se vyslovil, Dr. Körber
toho neučinil. Vyhnul se ve své odpovědi
jádru věci, jakoby jemu do teho nic ne-
bylo, provádí-li v Rakousku některá strana
rejdy protirakouské a protidy na-
tvo
stickéráš etačen l
Výrok následníka trůnu o těchto rejdech
Všeněmců byl náramhě jasný a určitý
vzbudil největší pozornost v celém Rakousku
a v celé Evropě právě svým obsahem poli-
tickým; všechen svět chopil se ho jen
s této stránky politické; jen dr. Kör
ber, předseda ministerstva vídeňského, dělá.
jakoby býl přeslechl pravý smysl slov arci-
vévodových a neřekl o protirakouském
protidynastickém směrů politíky rakouských
Všeněmců— ničeho!
Körber
Němec
doktor
Kör ber
Řím
Rakousko
Evropa
7
article
A l sol
vTo překvapilo, zarazilo obecně. Vždy
při nejmenším bylo povinností předsedy mi
nisterstva rakouského, jestliže kdokol
veřejně řekne, že v Rakousku jest strana.
která provozuje politiku protirakouskou,
protidynastickou, aby této těžké obžaloby si
všimnul, aby se vyslovil, že věc výšetří a že podle
výsledků toho šetření bude jednat. Bylo to
povinností předsedy ministerstva rakouského
tím větší, když žalobcem veřejným jest sám ná-
sledník rakouského trůnu, kterýž zajisté má
právo, starati se o to, jaké politické proudy
už nyní se jeví v říši, jejímžto dědicem on
má býti! Bylo to povinností předsedy miní
sterstva vídeňského tím nalehavější a větší
když on ve svém postavení úřadním jes
zodpověden za potření a vyhlazení všech
protirakouských a protidynastických snaha
účelů, šířících se a pracujících na území
této říše.
Jak známo, dr. Körber vyhnul se v par
lamentě i přímému vyzvání, učiněnému
k němu v té věci i se strany samých Vše
němců. Těžká obžaloba, kterou proti nim
vyslovil následník trůnu, že pod rouškou
protiřímskou usilují jen o zkázu říše
rakouské a o svržení její dyna
stie, zůstala nynějším předsedou vlády vídeň
ské neprozkoumána, nevyřízena, ale zároven
nevyvrácena. Trvá ve své platnosti
Však co dr. Körber v pravý čas nevy
řídil v parlamentě, to snáží se dlodatečne
vyříditi mimo parlament v — zahrani
čných listech německých, ze
jmena berlínských. Rádi věříme, že
těmto časopisům velice na tom záleží, aby
náhončí politiky všenémecké, totiž pruské,
v Rakousku vyvázli z kličky, kterou násled
ník trůnu rakouského jim hodil na krk.
Proto už druhý týden se namáhají v potu
tváře, aby pruského mouřenína v Rakousku
omyly. V minulém témdni podjal se té na
prosto nemožné práce »Voss. Ztg.«, dnes
dále-
4 lnodovlna bvodní nn vb
doktor
Körber
Voss
Rakousko
9
article
přichází s týmž zoufalým úkolem berlínský
list, který podle hesla, jež má ve svém nápisu,
by mohl rakouské Všeněmce dobře
znát, kdyby sám nepokládal prušáct v
za věc povýšenou na světě nad všemi ostat
ními zřeteli a otázkami. I »Kreuzzeitung« do-
vede své domácí přesvědčení nábožen
ské v sobě na dobro potlačit a umlčet
jde-li kdekoli za hranicemi o otázku
všeněmeckou, totiž pruskou. A tak
nejnověji došlé k nám číslo jeho ve způsobu
dopisu, prý zaslaného mu z katolických
konservativních kruhů víden-
ských, namáhá se, aby očistilo dra. Körbra
z výčitky, že proti rakouským Všeněmcům
obžalovaným samým následníkem trůnu ra-
kouského z nepřátelství proti říši i proti pa-
novnickému rodu zdejšímu, posud se chová
svrchovaně vlídně, shovívavě, ba přímo bá-
zlivě — přátelsky! jdon« vylelolsvy do
o« Výklad berlínského »Kreuzzeitungu« »fü
Golt, König und Vaterland« přiznává sice
zřejmě, že ve protiřímském hesle rakouských
Všeněmcův politika protidynastická
a protirakouská jakousi úlohu
hraje, a praví, že by bylo dětinstvím, při-
pustiti, že jedině vláda rakouská
nepoznává, čemu »každý kmotr krejčía
rukavičkář porozuměls, ale při tom přece
snaží se omluviti dra. Körbra a celou vládu
jeho, že protirakouské a protidynastické snahy
a skutky rakouských Všeněmcův posud ne-
stihá, ale tepí a přikrývá pláštěm s vé
státnické moudrosti a opatr-
nosti. volsyv vd ovhistavydo šáss
I » Kreuzzeitung
König und vaterland
10
article
Jen samá státnická moudrost a opatr-
nostjest přý důvodem, že dr. Körber posud
nevystoupil proti rejdům rakouských Vše-
němcův, usilujících o zkázu této říše a o
svržení dynastie habsburské, o »kterýchto
úmyslech jejich »Kreuzzeitung« nechce a ne-
může oddávati se žádnému klamu.«
A v čem záleží tato státnická moudrost
a opatrnost páně Körbrova, jevící se právě
vůči protirakouským a protidynastickým sna-
hám rakouských Všeněmcův? Celý svět za-
jisté užasne nad odpovědí, kterou k otázce
této podává sám řečený list berlínský. Pod-
kládáť ministerskému předsedovi vídeňskému
výsledek dlouhého uvažování, znějící v ten
smysl, že »sltát rakouský, kdy b
svými orgány mohl zakročiti,
tímto zakročením svým bynedo-
sáhl mnoho dobrého.« Věru, zname-
nite vysvědčení, které tu dává berlínský list
státním orgánům rakouským, jakoby svým
zakročením proti velezrádným agitacím zdej-
ších Všeněmcův nemohly dosáhnouti mnoho
dobrého! A přesvědčení o bezvýslednostia
bezůčinnosti rakouských orgánův
státních v obraně existence sa-
mého státu rakouského a jeho
rodu panovnického proti zdej-
ším Všeněmcům berlínský »Kreuzztg.«
v domnělém dopise z katolicko konservativ-
ních kruhů vídeňských vkládá do mysli sa-
mého předsedy ministerstva vídeňského ! Při
tom ještě se dovolává jakéhosi nejmenova-
ného vynikajícího člena rakouského sboru
biskupského, který prý se vyslovil, že si ne-
přeje, aby katolické náboženství a katolická
církev byly postaveny pod ochranu pá-
nův okresních hejtmanův! Stále
tytéž všeněmeckě fiksle, provozované
třeba i členy rakouského episkopátu! Nejde
doktor
Körber
Körbrův
Věra
11
article
tu o to, aby katolické náboženství a katoli-
cká církev byly postaveny pod ochranu okres-
ních hejtmanův, ačkoli denní zkušenost učí,
že toto náboženství a tato církev dovolávají
se i rakouských orgánů policejních, politi-
ckých a soudních, když na př. některý občan
nesmekne před processím marianským nebo
božího těla; ale jde tu napořád jen o velice
praktickou, zcela náboženskou, naskrze politi-
ckou, státní a dynastickou otázku, kterou
svým výkladem o rakouských. Všeněmcích
na veřejnost postavil následník trůnu. A tu
dle našeho domnění stát rakouský a úřadní
jeho orgánové by měly opříti se tvrzení listu
berlínského, že jejich zakročen
proti zdejším Všeněmcům by ne-
bylo nic plat nol
s5m
12
article
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 15. května.
Ruský tisk o schůzce králů v Opatii.
Jaký jest účel a význam této schůzky, dosti
světle objasnily, jak práví »HoBoT«, noviny
vídeňské, když napsaly, že Rakousko-Uhersku
i řečeným státům jde o to, aby na Balkáně
zjednána byla protiváha proti slovanským státům
bálkánským, či jinými slovy »zesílit uměle
vybudovaný antagonismmezi slovanskými a ne-
slovanskými národy a státy Bal-
kánského polo6 strova. Při tom se po-
mýšli, jes tliže slovanská skupina
bude mítiza ochrance Rusko, po-
sta víti Rakousko-Uhersko v čelo
skupinly neslovanské«. Ruský list při-
pomíná rakouským listům a politikům, že
dosud trváruskotrvkouská dohod
o Balkáně z r. 18972 Dohoda ta nikterak ne-
znamenala rozdělení Balkáňu na sférý dvojího
vlivu, ruského a rakouského, nýbrž utvrdila status
quo, jejž oba státy závázaly se zachovati. Kdyby
se Rakousko zpronevěřilotěto dohodě, pykalo
bý za to nejprve samo. Ale přiznati dlužno, že
i v Rakousku i v Něměcku jsou politikové,
kteří by rádi obnovili rakousko ruský antagbnism
z let 80. Nebylo by nic snazšího, jen si to
třeba dobře rozmyslit. Rusko samo si toho ne
přeje a nejraději by vidělo, kdyby všichní bal-
kánští národové, slovanští i neslovanští se sjed
notili. Ono pomáhalo osvobodit nejen balkánské
Praha
Rakousko
Balkán
Rusko
RakouskoUhersko
Bala
polo 6
13
article
Slovany, nýbrž i ne-Slovany. Rusko Balkánu ne-
potřebuje, ale je pro ně důležito, aby balkánšt
ští národové nebyli si vzájemnými nepřáteli
nepropůjčovali se nepřátelům Ruska. Rumunsko
a Řecko mohou viděti z příkladu Srbska a Bul-
harska, jak neprospěšno, ano nebezpečnoje
Slovanům provozovati politiku protiruskou.
tal
Poplašné zprávy z Ruska!
Poplašné zprávy z Ruska zase dostávají se
do oběhu. Dalo se to očekávati hned, jakmile
byly objeveny velké podvody na dráhách pol
ských a jihozápadních, do kterých zapleteno
mnoho osob mosaického vyznání. Když v jedině
vařšavské kavárně, kde byla tajná židovská
bursa, bylo zatčeno 40 osob, zapleteno do
železničných podvodů, dá se předpokládati, že
zatýkání nabylo již velkých rozměrů.
V Petrohradě byla odsouzena paní Bor
mannová pro účastenství ve výtržnostech v ka
zanské kaledrále na 14 dní do vězení. Stala se
jí patrně křívda, neboť ona se připletla mez
výtržníky z pouhé zvědavosti. Ale je v tom po-
divná náhoda, že i ti »ruští« výtržníci, ktere
vypověděla policie ženevská, že ztropili skandály
před tamním ruským konsulátem, měli podobnů
jmena: Edelmann, Friedmann, Löwyson.
Bor
Edelmann
Friedmann
Löwyson
Rusko
Balkán
Rumunsko
Řecko
Srbsko
Petrohrad
Slovan
14
article
Žurnalistické intriky.
Žurnalistické intriky.
ne
»Agence Télégraphique Bulgare« prohlašuje
za lživé zprávy o přípitcích, které cizí zpravo
dajská kancelář položila v ústa knižeti Ferdi-
nandu a divisionáři gen. Velčevu, jakoby je byl
pronesli o slavnosti na památku vypuknutí po-
vstání r. 1876 v Panaďuristi! Ani kn. Ferdinan
neřekl, že povstání r. 1876 bylo výrazem bul
harské rozhodnosti, ani nevyslovil přání, aby
v díle osvobození bylo pokračoväno. Gen. Velčes
nevital Ferdinanda jako příštiho »Cara Make
donie a sjednoceného Bulharska«.
Pověsti o zrušení bulharského
exarchátu.
»Iler. BĚ.« zaznamenávají prozatím jako
pověst, že jak cařihradský patriarchát, tak Vy-
soká Porta pomýšlejí na zrušení bulharského
exarchátu, jenž podněcováním ke vzpouřev
Makedonii tak se zkompromitoval, že nelze přes
to přejíti k dennímu pořádku. Patriarcha pozo
ruje, že exarchát nechce uznávati ani ten po
měr formálné podčiněnosti, v který byl těmi,
kdož jej zřídili, postaven naproti patriarchátu,
a nehodlá mlčky čekati, až by exarchát úplně
se odtrhl. Očekává se, že touto záležitostí bude
hnuto hned poz volení nového patriareha, na něz
má největší čáku Jáchym III., jenž byl patri-
archou od r. 1878—1884.
oli
Télégraphique
Velčev
Ferdinand
Iler
Jáchym III
Panaďurist
Bulharsko
Makedonie
15
article
Tři guerilly.
Guerilla burská uvádí Angličany napořád
ještě do největší tísně. Finanční ztráty jdou
jak již vypočténo bylo, do milliard a nadto
nekonečně válčení to znamená neustále ohrozen
velmocenského postavení Anglie i spoutání sil
její pro případ jiných mezinárodních zápletek
Lord Kitchener jest prý také již odhodlán při
znati Burům jakožto podmínku míru úplno
vnitřní autonomii. Chamberlain se však
ještě tomu vzpečuje. Krüger dokonce jest však
odhodlán odmitnouti všeliké vyjednávání s pan
Bothovou, Anghčany za prostřednici získanou
dokud by Angličaně neodhodlalí se ponechuti
burským republikám i na dále neodvislost
úplnou.
Také guerilia Filipincův proti nadvládě
Spojených států nent ještě nijak zlomena, třeba
že jí Aguinaldova zrada — pardon ! — Agui-
naldovo zajetí bylo těžkou ránu zasadilo. Po-
vstalci filípinští chtějí se Spojenými státyo
mír vyjednávati jen na základě těchto podmí-
nek: Pouhý americký protektorát nad souostro-
vím, ale s dozorem na řízení zahraničně poli-
tiky; parlament z domorodcův, s pravomocí
pro místní záležitosti; američtí občané mají na-
býti na souostroví všech práv, jakýchž požado-
vala vláda anglická před 2 lety od Transvaalu
pro svoje občany; v Manile sídliti má americký
resident se stejnou pravomocí, jakouž má brit-
ský resident v Egyptě; Spojené státy smějí zři-
zovati na souostrovi vojenské a námořní sta-
nice. Za krátko uslyšíme, zdaž se Mae Kinleyův
imperialism smíří s témito podmínkami.
Angličan
Kitchener
Chamberlain
Krüger
Bothův
Anghčana
Filipíncův
Aguinaldův
Mae
Kinleyův
Anglie
burský republika
spojený stát
Agua
Transvaal
Egypt
16
article
Prozatím poslala vláda americká naV Fili-
pinské souostroví místo nových vojákův. 1000
učitelův. Takými prostředky ovšem by smíru
spíše dosáhla, než děly a bodáky.bieu
Ku guerille, kterouž hrozili také Kubánci
americké panovačnosti, nepochybněi nedojde.
Aspoň delegáti kubánšil, kteří byli se' z Washing
tonu vrátili, doporučují úatavodárněmus sněmu
kubánskému přijetí známých amerických pod-
mínek. Zpráva jejich odkázána výboru a smý-
šlení jeho jest prý takové, že schválení podmí
nek lze očekávati.
Nová kampaň nacionalistů.
Proti ministru soudnictví Mouisovi zahájii
francouzští nacionalisté hned po sestupu sně-
movny novou kampaň. »Libre Parole« obviňuje
ministra toho, jenž zároveň jest i majitelem to-
várny na cognac, že dal uveřejniti neprávem
v »Journal Officiel« zprávu o udělení zlaté me
duille světové výstavy pařížské německe
řirmě s cognacem, Buchholzovi v Grůnbergu,
ačkoliv mezinárodní porota firmu tu ze seznamu
š krtla. Na objasnění ministrovo veřejnost
francouzská ovšem čeká s nemalou dychtivostí.
Kubánek
Fit
17
article
Rozpočet republiky francouzské na
rok 1902.
ulenům parlamentu francouzského byla roz-
dána osnova rozpočtu na rok 1902. Výdaje činí
3.597,072.199 franků a příjmy 3.597,164.08
franky, tak že jeví se přebytek 91.883 franky
v Letošní výdaje jsou větší lonských o 43
milliony, jež jsou rozděleny, jak následuje
Rozmnožení loďstva 10,500.000 franků, zvýšení
garancie úrokové 9 mill., zvýšení prémií pro
průmysl a orbu 3 mill., zvýšení vojenských
pensí 219 mill., celkem tedy 25 mill. Ostatních
18 mill. připadá na různá ministerstva. Tak na
vojsko 7 mill., na správu poštovní a telegrafní
6 mill. a na ostatní ministerstva 5 mill.
Předloha neuvádí žádné nové fiskální re
formy.
Alžírští vůdcové antisemitští do
Pariže.
Pan Max Régis, starosta alžírský a vůdce
strany antisemitské, a pan Lionne, jeho ná-
městek, přijedou zejtra v úterý do Pařiže, aby
tam pořádali řadu přednášek, jichž předmětem
budou poslední bouře protižidovské v Alžíru
s nimi spojený attentát na Maxa Régisa.
Orgán jich »L'Antijuif« praví, že budou
podány důkazy lidu pařížskému, které neomylně
dokáží vinu prefektovu na těchto politování
hodných událostech, rušících veřejný pokoj
pořádek a ohrožujících životy klidných ob-
nozotnl
čanův.
Régis
Lionne
Maxa Régiso
L Antijuif
Pařiže
Alžír
19
article
V drobném prodejl:
ranní čísle o solě . . . za 9
pdpolední
. za zk
ve filialkách na venkově
rsaní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 5h
Inserát
plati se hotově rapřei.
Přečplacení s inserty prijímá s duini-
strace v Marlanscé ulici č. 3.
Tam nacházejí se těž rrdlakee.
(Miskárna a eapodise „Nšrodoích Listae
Rukopisy sa npvraorsji.
Marlanscé ulice
20
article
Čtvrtý slet všesokolský v Praze
Čtvrtý slet všesokolský v Praze
Zvláště příznivá poloha bývalého vojenského
cvičiště na Letné byla rozhodujícím činitelem
při volbě místa slavnostního cvičišt
ke IV. sletu všesokolskému. Rozsáhlá pláň le-
tenská, jež dle regulačních a také již schvále-
ných plánů určena jest pro velká hřiště a sady,
leží u samé Prahy, z víru velkoměstského života
jest však odloučena a prostranstvím svým vy-
hovuje při sebe větším návalu obecenstva.
Z Prahy vedou sem přes Vltavu čtyry mosty
v nejbližším sousedství se nalézající, a dopravní
prostředky z různých částí města jsou pro
místo zvolené nanejvýš výhodné. Okoli tvoři
překrásné sady a západní strana poskytuje ma-
lebný pohleď na královský hrad. Cvičiště leží
o něco západněji než při III. sletu v r. 1895.
Podststná změna spočivá hlavně v položení po
délné sträny kolmo k Vltavě, kdežto v r. 1895
podělná osa jeho směřovala od západu k vý-
chodu a sla tudíž souběžně s tokem Vltavy.
Celé místo slavnostní zaujímá prostoru 358 m.
dlouhou a 165 m. širokou, čili 59.000 m2 (přes
10 jiter). Poděl východní strany směrem k re-
stauraci lelenské zřízena střídas sl av
nostní« 20 m. širokáh o dvou řadách stožárů,
ze které vchází se na cvičiště dvěma hlavními
branami pro obecenstvo, vchodem středníma
dvěma postranními vchody do šaten pro cvičíci.
Praha
Letná
Vltava
m 2
21
article
Hlavní vchody jsou vyznačeny dvěma
16 m, širokými branami — Týršovou a Füg-
nerovou — z nichž každá opatřena čtyřmi3
metry širokými vchody. Brány tyto jsou ozdo-
beny půlkruhovými plastickými lunetami v šiři
6 m. a výši 3.30 m., kleré vzletnou svojí my-
šlénkou iuměleckým provedením značně přispějí
k přiznivému dojmu, jaký zůstaví pohled na
cvičiště z východní strany. Střední brána
má 4 vchodyl po 2 m. šířky a jeden střední
4 m. široký vchod ke cvičišti. Vehody ty ur-
čeny jsou pro Sokoly v kroji a pro hosty repre-
sentační. Poděl celé východní strany nalézají se
hostinco směrem ke cvičišti otevřené, od
zábradlí jeho 10 m. vzdálené a od slavnostní
třídy 6 m. vysokou stěnou přepažené. Vnější
strana stěny této sloužiti bude k reklamním
účelům českých podniků, závodů atd.
bd Hostinice jsou dva, uprostřeď nich zvedá se
nad střední branou ve výši 3 m. pavillom
pro hudbu. Prostora pro hudbu jest v půdo-
rysu půlkruhová. Aby po rozsáhlém cvičišti
hudba dobře přišla k platnosti, zejména při spo-
lečných cvičeních prostných, jest vnitřní prostor
upraven ve spodní části až do výše 3 m. nad
podlahou poloválcovítě, ve vrchní 5 m. vyšoké
části jako čtvrtina koule, takže zvuk dobře se
bude od prkenného pažení odrážeti, a to tím
spíše, poněvadž dutina mezi vnitřním a vnějším
pažením pavillonu bude resonaněně působiti,
Nadoběma hostinci v celé jich délce zařízený
jsou dvě galerie praporové, každá 70 m.
dlouhá, 1.50 m. široká, střední branou od sebe
odděleně. Přístup ke galeriím těmto jest po
čtvero sehodech na obou koneich cvičiště.
22
article
Vstoupíme-li na cvičiště střední branou, vyplná
se proti nám na druhé straně mohutná hlavn
tribuna, určená výhradně pro obecenstvo
s místy k stání, sedadly a ložemi. Podlaha tribuny
hlavní slouží za střechu šaten pro cvičící Sokoly.
Tribuna hlavní jest rozdělena schody k seda-
dlům a ložím vedoucími na 7 oddělení, z nichž
každě se zvedá na 13 stupních. Nejvyšší stupen
leží 2.60 m. nad půdou cvičiště. Po pravé a
levé straně cvičiště ve vzdálenosti 15 m. od zá-
bradlí jeho zvedají se tribuny k stání
to dvě jižní (I. a II.) na levé a dvě severní
(III. a IV.) na pravé straně. Každá jest 48 m.
dlouhá, 5.8 m. široká a má 13 stupňů. Podlaha
nejvyššího stupně jest o 3.30 m. nad půdou
cvičiště vyvýšena. K zadní stěně těchto tribun
přiléhají šatny. Na obou koncích tribun k stání,
tedy v každém rohu vnitřní prostory arény slav-
nostní jest krytá místnost pro buffety. Cvi-
čící členstvo vejde na evičiště v mohutných
proudech ze seřadišť za šatnami branou se-
verní a jižní. Brány ty jsou i s pylony 14 m.
široké a může jimi volně projíti 20stupový proud.
K veřejnému cvičení jízdy sokolské také vyhra-
žena jizdárna uprostřed cvičiště 60 m.
dlouhá a 30 m. široká. Zařízení a ohražení její
zábradlím bude provedeno až v den jezdeckého
cvičení, v pondělí 1. července, ježto by jinak
Podlaha
Sokol
Cvi
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 15. května.
Praha
24
article
Jsou některé dny v roce, na něž se člověk
zvlášť těší, po nichž touží, do nichž je zami
lován. Jednomu je to svátek, druhému posví
cení, třetimu první den prázdnin. Toť se ví, že
poměry a postupem věku se lo mění. Když
jsem byl hochem, pokládal jsem za nejšťastnější
dny svého života neděli po Andělech strážných,
kdy u strýce sjelo se všechno naše přibuzen-
stvo na pouť, potom dny a noci, kdy vařily
jsme povidla a potom, kdy měli jsme velkou
honbu a já směl po poslední leči vystřelit na
zahradě několikrát klukům nadháněčům do
čepice.
Když jsem povyrostl a stal se studentem,
po povidlovém rašku již jsem se nesháněl. Na-
dešly mi jiné šťastné dni. Mezi nimi bylto
v první řadě den sv. Jana Nepomuckého. Ne
snad proto, že bych býval kdy tohoto svatého
nějakým zvláštním ctitelem, ale z té příčiny.
že den patrona němých a mlčelivých stal se
divným řízením osudu dnem vroucích, nadše-
ných řečí vlasteneckých, jež do našich mladých
duší hřměly ze Žofína, Lelné, z Novoměstského
divadla a odjinud a že s vděkem vzpomínám
tohoto dne, který jesuity do kalendáře zanesen
byl proto, aby pomáhal dusiti a ubíjet vědomí
české a jenž podívuhodnou náhodou zatím
ospalé burcoval ze sna a nevědomé křísii
on
em
Nepomucký
Žofín
Lelný
novoměstský divadlo
25
article
k vědomí.
Dnes už jinak to vypadá v Praze o sv.
Janě, než před třiceti a čtyřiceti léty. Lidu při
jiždí do Prahy i dnes dost, ale nejsou to již
ty naivně dobré bytosti, jímž všechno, co spa-
třili, imponovalo, již přišli s onou citovou ne-
porušeností, která všemu ihneď uvěří, co se jim
řekne a jejichž duše je jako nepopsaná bílá ta-
bulka, na kterouž každý vrýsovati může, co s
mu zlíbilo, nýbrž dnes setkáváme se již v řadě
svatojanských poutníků s množstvím tváří bla-
seovaných, s lidmi, kteři nepřišli, aby okřáli,
osvěžili se v citech národnich, nýbrž aby pře-
svěděili se, je-li tu či tam pořád ještě dobré
pivo, aby dali se instruovati o poměrech diva-
delních a z kruhů těch do veřejnosti vniknuvších
pikanteriích.
Druhého dne po sv. Janu přinášejí noviny
zpravidla statistiku přibylých. A je-li jich pořá
ještě do tisíců, mají o to hlavní zásluhu dráhy
a jejich levné svatojanské ceny. Před léty dělil
se poutníci, přibyvší do Prahy k sv. Janu, ve
dvě velké kategorie: na poutníky národní a na
poutníky zbožné. Těch prvních bylo v létech
šedesátých a na počatku let sedmdesátých velká
většina; dnes poměr poněkud se obrátil, dnes
snad těch pobožných je víc. Doznejme upřímně,
co zapříti se nedá: husitská krev v nás bledne
a oháněti se palcátem není u nás také již tak
v modě, jako před čivrt stoletím.
Také jsme tehdy jinak vypadali, než dnes
Dlouhé čamary se širokými šnůrami a širokým
rukávy na konci vystřiženými a modrým či čer
veným hedbávím podloženými. Červené podlo-
žení nosili svobodomyslníci, modré konservativci,
radikálů jsme na štěstí tehdy ještě neměli.
Hlavní na čamaře naší byla šnůra, která nosil
se buď po husarsku přes záda, neb po hulán
sku kolem krku.
ve
svatý . Jana
svatý . Jan
Praha
26
article
Vzpomenu si pokaždé na zlaté doby mládí
spatřím-li v parlamentě pana Romanowieze
A přece je týž pán největší náš odpůrce a nej-
oddanější přítel Němců. Tak. jako pan Kos
který by nám ze samé slovanské lásky nejra
dějí vykloval oči a Poláka jednoho po druhěm
spolkl jako červa. Potom jsme nosili české ku-
laté klobouky se střapcem v zadu, o nichž vy
slovil se náš pan professor němčiny, že u nie
doma — pán byl Moravan — nosí takové klo-
bouky vlastenečtí prasečkáři. Mimo to tmavo-
modrou vestu s nekonečnou řadou lesklých ko-
vových knofliků a červeným lemováním. Zbývá
ještě dodati, že na krku jsme nosili široké černé
hedbávné kravaty se stříbrným třepením a na
pouti životem že opírali jsme se o hole se se-
kyrkou.
Taková byla naše národní adjustace. Za-
městnávali jsme se vůbec náramně mnoho kro-
jem, zejmena když ve vysokém národním
areopagu bylo rozhodnuto, že klobouk vůbec
není slovanským, slovanská že může býti jen
čepice. Pořádali jsme tenkrát veliké schůzea
Romanowiez
Němec
Kos
Polák
27
article
radili se v nich o tom, jakým beránkem má bý
čepice ošita, právě s. takovou seriosností jako
dnes o tom, má-li býti dříve zřízen kanál z
Odry nebo z Labe do Dunaje.
Hračkail Je pravda, ale šťastné bylyto
okamžiky, když v prvním vlasteneckém roz
machu, neporušeni ošklivostmi národního boje
pozdějšího, takovými zabývali jsme se nepatr-
nostmi, které v té době nebyly však bez vý-
9e jlom vd
znamu a důležitosti.
Byli již tehdy »moudří« lidé mezi: námi.
kteří nepřestávali kázati, že ve šňůrečkách vlaste
nectví nevězí a že může býli lepším Čechem,
kdo obyčejný nosí kabát, než čamaru, kterou
prý nám beztoho vynašel německý krejčí. Has-
senteufel, který měl tehdy krám »u třl kaprů«
na Příkopě, ale my mladí hrozným lidem těm
nevěřili, my je nenáviděli, my bychom je byl
na lžíci vody utopili. A mohli jame míti snad
v lásce ty, kteří stírali cynicky se stromu ná-
rodního života vypučelý květ, aby nenesl
ovoce ?
Témi šňůrečkami lišili jsme se my pro-
buzeni od těch, kteří ještě spali. Nebylo nás z
počátku mnoho, ale po každém svatém Janě
bylo šňůreček a probuzených víc. Rostli jsme,
množili se a mohutněli, až šňůreček nebylo již
zapotřebí.
Čecho
Jana
Odra
Labe
Dunaj
ošklivost národní boj
28
article
Znal jsem starého muže z Podřipska. Byl
evangelíkem a pokud se týče sv. Jana, srovnával
se s W. W. Tomkem. Ale pouť svatoja nskou
nevynechul. Když mu z této doma činili vý-
čitky, odsekl: »Svatého Jana a černého kapr
o štědrý večer mi nechte !«
Když ponejprv naplnili jsme o sv. Janě
Václavské náměstí a v malebném průvodu táhli
z Novoměstského divadla na Žofin, zvolal jistý
Němec stojící dole na Můstku, pln udivení: »Kdo
by byl řekl, že těch Čechů je tolik!« Zvolání
to vrylo se mi tak hluboce v duši, že co živ
budu, ho nezapomenu. Zrovna tak nezapomenutel-
ným mi zůstal dojem, když ze sta českých hrdel
zaburácel velebný Veitův sbor »Na Prahu!«
a mohutný chorál »Bývali Čechové«. Kdyby
kůry andělské uspořádaly na tom světě poho-
stinské představeni, svými písněmi by dojem,
jejž sem si odnesl tehdy z koncertní síně, ne-
zaplašili. Proč dnes nikdo již není s to složiti
takový sbor? Proč dnes nám zpěváčtí spolkové
takové nezpivají písně? Jako každá doba má
své proroky, tak má i své zpěvy. »Marseillaisa«
nemohla se zroditi nikde jinde, než v táboře
bojovníků za svobodu a práva lidská a »Wacht
am Rhein« nemohla odjinud zaburáceti, než ze
řad zfanatisovaných proti Francii vojáků něme-
ckých. Všechno na čas ve světě, ale přece jen
lituji, že dřívější sv. Jan se již nevrací.
Měli bychom — nehledě k záhadnému zpo-
vědníku — slavnost jeho ustáliti. Měli bychom
učiniti z ní národní instituci. Jarní sl av-
nost českého lidu! Máme zapotřebí, aby-
chom se tu a tam sešli, vědomí mnohosti do
dává síly a té máme zapotřebl.
svatý . Jan
W W Tomek
svatý Jan
svatý . Jana
Němec
Čecho
Veitův
Jan
Podřipsko
Václavský náměstí
Praha
Wacht be Rhein