Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX

2

u mte

3

V Praze, ve středu 28. července 1909.

Praha

4

bue

5

sae bot s j s

6

m moj

7

Číslo 206.

8 article

Naranní a večerní listy předplácí se V Prazo v administraci naž. . . . . S K — s dvoji donáškout na měsle na čtvrt leta . . . . 7 K as ve fliálkách; na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsle. na čtvrt jeta . . . . 9 K on „ dvaji zásílkou na měsie. nk čtvrt iet

9 article Stejný směr nové vlády fran- couzské.

Stejný směr nové vlády fran- couzské. Náhlý pád ministerstva Clemenceauova v Francii nezpůsobil ve stroji republiky an nejmenší poruchy. S dochvilností neméně překvapující podařilo se presidentu Falliére- sovi nalézti v Briandovi povolaného politika, jenž bez nesnází sestavil nové francouzské ministerstvo. V prvém okamžiku, kdy tele- graf roznesl po Evropě zprávu, že to byl někdejší energický ministr zahraničných zá- ležitostí Delcassé, jenž porazil ve sněmovně posavadního premiéra, pociťovali se zejmena v kruzích trojspolkových znatelně rozpaky zda změna ve vládě francouzské nebude pro vázena i novým směrem v politice zahra ničné. Byloť ještě v dobré paměti, kdo svého času pracoval k odstoupení Delcasséovu, ne méně než umírněný postup, po jeho od- chodu. Klidné vyřízení otázky marocké na konferenci v Algecirasu, rovněž jako mírné uspořádání konfliktu na Balkáně, vysvětluj s dostatek, proč ve střední Evropě zarazi náhlý a neočekávaný pád Clemenceauův Proto také vedl si trojspolkový tisk po krát kou dobu, jež minula do utvoření nového ministerstva Briandova, velmi opatrně a zdrželivě. Případné jeho obavy byly však bez důvodné. Nejen že v hlavních rysech poli tiky mezinárodní, upevněné vzájemnými do hodami a úmluvami mezi oběma rozhodují- cími skupinami velmoci v posledních letech učiněnými, se nedá očekávati jednostrannýa nad to i nepřipravený obrat, jenž by zna- menal odbočení od mírumilovné politiky dů- sledně velmocemi sledované, ale ještě méně bylo se obávati jednostranného vybočení Francie právě po uklizení nesnází balkán- ských, jež se velmi blízce dotýkaly jejího spojence, kterýž v oné kampani balkánské podal nepochybné důkazy, že má největší zájem na tom, aby mír porušen nebyl.

Clemenceauův Falliére Briand Delcassé Briandův Francie Evropa Algeciras Balkán

10 article

Nad to bylo právě před návštěvou fran- couzského spojence caře Mikuláše do Francie chystanou, kamž se zatím již odebral, aby se setkal v Cherbourgu s presidentem repu bliky Falliěresem, a dalo by se sotva dolo- žiti jiným přikladem, že by moderně uspo- řádaný stát v takové chvíli chtěl svého spojence překvapiti nějakým novým, neoče- kávaným obratem. Rychlé vyřízení otázky zřízení nového ministerstva jest také jedním z dokladů, že nynější Francie jest obrněna proti podobným překvapením, a že spojene její při své návštěvě shledá státní moc její v rukou pevných. Pád Clemenceauův zůstal tím, čím byl prostým osobním pádem jeho jakožto před sedy ministerstva, k němuž za poměrně dost dlouhou dobu jeho řízení vlády francouzské pro jeho osobní vlastnosti valná část sně- movny pozbyla někdejších svých sympatií. Správně napsalo proto »Nov. Vremja« na prvou telegrafickou zvěst o jeho porážce ve sněmovně, že porážka ta neznamená nijakou směnu v posavadním systému politiky fran couzské. To vše jest dostatečným vysvětlením proč nové ministerstvo francouzské se » so cialistou« Briandem v čele bylo na všech

Mikuláš Clemenceauův Briand Francie Cherbourg

11 article

a z ird nor odtá boase

12 article

tov e n

13 article

stranách, zvláště však za hranicemi, uvítáno příznivě. Shledává se v tom další sesílení rozvoj nynějších pořádků ve Francii. Jak nový předseda ministerstva Briand, tak i ostatní soubor ministrů v jeho kabinetě tvoří vládu značné síly a velikého vlivu, a jest pravděpodobno, že povede správu repu- bliky pevně a úspěšně až do nových voleb do sněmovny, jejíž zákonodárné období již se blíží svému konci, tak že bude Briand bezpochyby také říditi volby do nové sně- movny. Srovnáme-li nynější hladké a rychlé vyřízení ministerské otázky ve Francii s ne- snázemi a potížemi, s jakými bylo zápasiti v prvních letech třetí republice, a jak rychle se měnila francouzská ministerstva za prv ního čtvrtstoletí jejího trvání, tak že průměrný věk jednoho ministerstva nedosáhl ani dva nácte měsíců, vystihneme, jak zatím zapu stily řády republikánské v zemi hluboké ko řeny a jak všecko její ústrojí se zdokonalilo a upevnilo. To jest také pokynem na vše strany kde snad ještě se zanášejí klamnými nadě- jemi, že lze s úspěchem zasahovati do vývoje vnitřních poměrů francouzských, jak se to tu a tam zkoušelo zvláště v době oddělování církve od státu. Kdo opravdu chce míti Francii silnou a významnou pro zachování evropské rovnováhy, musí nahlédnouti, že péči o její vnitřní záležitosti, o její vlastn úspěšný rozvoj, o její sílu a moc, nutno zů staviti Francii samé. Na tomto stanovisku nic nemůže změ niti, že nynější předseda ministerstva byl na počátku své politické kariéry velmi blízky krajním snahám socialistickým. Není téměi a nebylo vynikajících politiků a státníků. kteří v praktické politice neprožili vlastn vývojovou dráhu, než ukončili své poslání v národě a státu, čebož zvláště četné při- klady podávají dějiny nejstaršího ústavního státu — Anglie.

Briand Francie Anglie

14 article

Poměrná všeobecná přízeň, s jakouž uvítán jest Briand veřejným míněním jakožto chef nové vlády francouzské, svědčí spolu veliké úctě a uznání, jakéž se chová k jeho schopnostem a posavadní činnosti na půdě praktické politiky; a obě se odměnuje jak známo dosaženými úspěchy. A tyto vykazuje Briand v míře velmi značné. Briand zajisté provedl obrovský úkol oddělení církve od státu, spojený s neobyčejnými obtížemi, úkol to, jejž i Gambetta i Jules Ferry pokládal své doby za nerozřešitelný. Od muže tako- vého právem dá se očekávati, že provede zdárně ještě mnohý veliký úkol. Ježto, jak jsme jiz se zmínili, některé obavy se upínaly na případnou změnu v kursu francouzské politiky zahraniční, od- stranil Briand obavy tyto na ráz tím, že po- nechal správu věcí vnějších posavadnímu svému kolegovi v předešlém ministerstvě. Pichonovi, osvědčiv tím zároveň, že souhlast s postupem v politice zahraniční, jak jej sám z blízka mohl v kabinetě Clemenceauové po- zorovati. Náš londýnský dopisovatel v té pří čině nám v pondělí oznámil: »Nejlepší dojem činí na Angličany, že zahraničním ministrem zůstane Pichon; vítá se to radostně, jako nový důkaz stálosti vnější politiky francouz- ské.« Málo státníkův, poznamenává »The Daily Teleg.«, pokročilo tak rychle v úctě

Briand Jules Ferry Pichon Clemenceau Angličan the Daily Teleg

15 article

jak u Francouzů, tak v Evropě jako Pichon. který jest vřelým podporovatelem dohody. Z ostatních ministrův požívali největšího vlivu ve sněmovně, Pochery, kterýž se stal ministrem financí, kteréžto postavení již za Mélina zaujímal; pak Barthou, jenž převzal po Briandovi ministerstvo spravedlnosti Millerand, rovněž s minulostí socialistickou, jejž doporučoval Delcassé presidentu re- publiky, aby mu svěřil sestavení ministerstv a kterýž tudíž v jistém smyslu může po- kládán býti za stoupence a zástupce jeho názorů. Těchto pět ministrů pokládá se z vlastní jádro nové vlády. Z odstouplých ministrů postrádá s v nynějším francouzském kabinetě jedině bývalý ministr financi Caillanx, od jeho schopností se mnoho očekávalo Ale podobá se, že nezůstal proto, že jeho návrh na změnu daně z příjmů narazil na tuhý odpor v senátu, kterýž již nejdůležitější ustanoven návrhu, sněmovnou schváleného, zamítl. Očekává se tedy, že návrh ten se vrátí de sněmovny, v podobě zcela jiné, než jaký mu dal Caillaux, což by ovšem vedlo nove ministerstvo ke konfliktu se senátem, kdyby Caillaux jako ministr na svém projektu setrval. I jeho nástupce jest přesvědčen o potřebě berní reformy, sám také hlasoval pro návrh Caillauxův a již za ministerstva Mélinova sám podobný návrh sněmovn předložil. Ostře vyslovují svou nespokojenost s vládou pouze radíkálové z krajní levice kteří mají za to, že měli rovněž způsobilé kandidáty ministerské. Ale zůstávají prozatím osamoceni se svými názory.

Francouz Pichon Briand Millerand jít sněmovna Caillaux Caillauxův Mélinův Evropa

16 article

Tak praví na př. »Journ. des Déb.« »Kdo za to může, že nemají ve středu svém politika, jehož význam by si vynutil pozo nost presidenta republiky? Doplňují-li se však prostředními talenty, jest přirozeno, že výběr mezi nimi uvádí Falliresa do nesnázt snadno pochopitelných. Ale proč nevykazuj od deseti let ani jediného opravdu cenného muže?« Ostatně ani všecky orgány levice nesdílejí nespokojenost s novým minister stvem. Tak praví »Siěcle«: »Nový kabinel vyhovuje úplně veškerým našim přáním.« A časopis »Action« praví ve příčině Laffa- rem ohlášeného dotazu nespokojenců: »Sně movna i země zná Brianda. Nenáleží k věč ným oněm ministerským kandidátům, kteři nikdy nic nevykonali, ale přece žádají, aby se v nich soustředila politika celé strany Oddělení církve od státu jest zásluhoú Brian dovou, všeobecně známou. Mimo to jako ministr spravedlnosti uskutečnil řadu oprav v právu mauželském, v magistratuře, v soud nictví porotním a j. a nezůstane zajisté stát před dalšími opravami společenského rázu Stejnou důvěrou naplňují nás ostatní jeho spolupracovníci v kabinetě.« Nová vláda francouzská stojí tedy doma pevně. O tom svědčí i prohlášení, jež učini president Fallires, přijímaje nové minister- stvo: »Já nemohu míti politiku osobní; jes jen jedna politika, politika vlády. Veškerý kabinet požívá mé důvěry a každý jeho člen může býti jist mé ochotné podpory.« V programovém projevu, jejž učin Briand ve sněmovně, bude nová vláda ozna čena jakožto vláda shody republikánů. Vět- šině se poskytne co nejdříve příležitost, aby dokončila demokratické reformy, jež přede šlá vláda započala; skoncuje se tedy poji šťování dělnictva a reforma finanční. V po litice zahraniční přidrží se nová vláda dří- vějšího směru a bude zachovávati uzavřené spolky a přátelství.

Briand Brian dová Fallires Siěcle Laff

17 article Boje v Marokku.

Boje v Marokku. O poslední bitvě u Melilly se oznamuje z Madridu, že trvala dvanáct hodin a byla velmi roztrpčena. Útočic! Kabylové měli prý šest tisíc mužů. Byli ozbrajen moderními repetýrkami a bili se se šilenou odva- hou, ačkoli španělská palba strašně řádila v je- jich řadách. Zejména granáty způsobily veliké spousty mezi Maury, již prodrali se až k samým dělům a bezmála by se byli zmocnili jedné ba- terie. Divokou rozpoutanost bitvy karakterisuje ta okolnost, že Španělové vystříleli tisíc gra- nátů a padesát tisíc patron! Úřadní zprávy líčí ztráty nesprávně, zmenšují je, aby veřejné mínění nebylo rozčilováno. Ale všechny zprávy souhlasí v tom, že v celém Riffu byla vyhlášena svatá válka proti Špa- nělům a že ohromné zástupy K bylů se blíží k Melille. Kraj je hornatý a po- skytuje obráncům mnohé výhody. Dosud se Španělové omezili jen na defensivo, ale jakmile přibude na africkou půdu dostatečná posila, za- bájí útok. Obecenstvo španělské dychlivě oče- kává zprávy z bojiště, ale vláda z dráb se dáti bližší údaje o ztrátách provozuje přísnou censuru. Podle dalších informací z Madridu prohlásil ministr zahraničních věcí, dlící v San Seba- stianu, že neodešle teď nových posil do Ma- rokka, kde je shromážděno nyní 20.000 mužů Dále se oznamuje ze San Sebastianu, že v Melille bylo 380 vojáků zraněno přes sto zabito. Útok Kabylů byl strašný.

Útočic Kabyl Maur Španěl Maroko Madrid Špa San Seba Ma San Sebastian Melilla

18 article

Podařilo se jim vziti baterii a Španělé jen se zoufalým úsilím jim děla odňali. Ka- bylové mají nyn! 15.000 mužů a stále dostávají nové síly. General Marina nevystačí s 20.000 muží. Odborníci tvrdí, že do Marokk bude musit býti posláno aspoň 60.000 v- jáků. O bitvě melillské sdělují se dále hrozné podrobnosti. Není vlastně dosud známo, jak skončila. Plukovník Marin byl zabit dvěma vý- střely. Marokáni, přátelští Španělům, uchýlili s do spanělského tábora a hledali záštitu pro své rodiny před Rofly. Všeobecně se tvrdí, že Kabylové osvědčil šilenou odvahu. Mnozí obyvatelé melillští pro- nikli až do bitevní čáry. Fotografové a žurnalisti pomáhali při dopravě raněných. V městě se hemží velké davy lidu. O válečném stavu v Barceloně ozna muje se z Madridu: Před několika dny pokou šeli se radikální dělníci o protestn shromáždění proti válečné vý pravě. Schůze byla zakázána. Na to většina dělníků opustila práci a táhla demonstrativně na nádraží, kde vytrhala koleje, přetrhala tele- grafní dráty, takže skoru úplně byla znemožněna doprava Civilní garda rozehnala výtržníky. Po- něvadž dělnici jako protest proti válce vyhlásll všeobecnou stávku, uvalila vláda na Barcelonu a provineii stav oble- V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . za sh večerni . . . . . . . za 4h Ve filiálkách na venkově ranní čislo . . . . večerni . . . . . . . . 5b lnseráty platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., a Tam nacházejí ne též redakca, tiskárna a expodice „Národnich Listů“. Rukopisy se nevracsji

Španěl Marokán Kabyl Ka Maroko Barcelona Madrid General Marino

19 article

žení a byla nařízena nejostřejší opatření k udržení pořádku- O cllech Španělů v Marokku sdělila rozhodující španělská osobnost jistému vídeňskému žurnálu: »Jediným účelem španělské vlády v me- lillské aféře je za každou cenu zjednat španěl- ským poddaným a španělským zájmům náležitou úctu. Dále jde o ochranu kmenů, sousedicíeh se španělským územím, kteří uznávají protektorát španělský. Španělsko trvá na této politice, kterou již dávno provozuje, aby ukázalo přátel s k styky se sultánem marockým Kabyly územi španělského. Španělsko nevyvolalo nynější události, je v dobrém poměru k sultá- novi, o čemž svědči přitomnost mar - ckého poselství v Madridu.

Španěl Kabyl Maroko Španělsko Madrid

20 article Obtíže s anglickým rozpočtem.

Obtíže s anglickým rozpočtem. Původní zpráva »Národních Listů-. Z Londýna, 24. července. Saisona je skoro u konce. Král pořádal pátek poslední dvorní ples a vévodkyné ze Sutherlandu přijala minulý týden naposledy skvělou společnost, která se u ní schází každý pátek. Dle ustáleného zvyku měli by všichní se- brati svá zavazadla a odjeti buď na venkov nebo na pevninu, zdá se však, že nikdo neví, co by měl učiniti a co se stane. Žurnalisté neodvažují se posud užíti své oblibené frase: »Londýn je prázdný«, kterýžto výrok mi vždy působí zábavu, neboť v plném létě hemží se ještě miliony lidí zpocených a ho- nlcích se za svými záležitostmi ulicemi velko- města v žáru slunečním. Vysvětlení všeobecné nejistoty je snadné; parlament, jenž je skutečným regulátorem spole- čenského života v Londýně, zasedá posud bude zasedati bůh ví jak dlouho. Praví se, že zasedání potrvá až do konce října. Vzhledem k tomu, jak se projednávají jednotlivé články ohromného rozpočtu, který je chloubou ministra Lloyda George, musí sněmovna poslanců zasedati nejméně osm nebo deset měsíců, než schválí ve třetím čtení tento projekt finančního zákona který budou lordové opět pomalu a svědomitě projedná vati.

Sutherland Lloyd George Londýn

21 article

Nalezne se způsob, aby se přijetí zákona uspíšilo tím, že by se opatření, navržená libe- rální vládou, odhlasovala en bloc? Není to vy- loučeno, neboť jinak by nebylo východiska. Opo- sice zápasí zoufale s energil, která budí obdiv většiny. Třikrát v týdnu zasedá sněmovna celou noc až do svítání, ba až pozdě do rána. Hrstka konservativců doufá, že přemůže houževnatost kaneléře pokladu tím, že jej zbavuje spánku. Lloyd George, ač jej přemáhá spaní, drží se sta- tečně a dobývá, možno říci, úspěchu fysickou vytrvalostí! Konečně navrhne použiti parlamentní guillotiny a hlasuje se bez debaty o řadě para- grafů, jež by jinsk byly podnětem k nekoneč- ným řečem. Tohoto způsobu nelze však použiti u všech článků finanční předlohy, neboť sněmovna lordů by pak mohla zamitnouti en bloc návrh zákona, jenž by nebyl ani prostudován, ani obvyklým způsobem projednán ve snémovně poslanců. Sluší také konstatovati dobrý úmysl vlády, která přes to, že nezměnila hlavní zásady, na nichž zbudovala svůj rozpočet, učinila zatím značné koncese požadavkům menšiny. Tak spe- cifikoval Lloyd George velmi určitě část nové

Lloyd George

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Nálada válečná před sto lety. K lelošním jubilejním vzpomínkám na vá- lečné události před sto lety, na boje a vítězství roku 1809, připojuji několik zpráv, jaký roz- rucb v literatuře tehdejší, jaký ohlas vlastene- ckého nadšení vzbudily současně přípravy k válce u českých spisovatelů, buditelů a jejich pak působením mezi lidem českým. Chystajesi látku pro další díly Bibliografie české historie, skutečně užasl podepsaný, jaká spousta časo- vých knížek, skladeb vyrojila se v r. 1809 s obsahem povzbuzujícím k rekovnosti, k účinné lásce k vlasti, k obrané krále Františka. Z látky nasbírané, přehojné, aspoň ukázky objasní, jaká byla válečná nálada před sto lety, kdy ženy če- ské, složivše zlaté a stříbrné okrasy na oltár vlasti, nosily okázale šperky ze železa, umělecky slévané a robené zvláště v komárovských hu tích. Pěknou ukázku věnoval p. J. Dotřel mu- seu království českého.

František J Dotřel

23 article

Z českých dějin shledávali spisovatelé do- klady, jak hrdinsky vedli si Čechové při obrane vlasti a koruny. Vydáno bylo r. 1809 několik podobných knížek. Na př. došla obliby knižka Udatnost slavného českého ná rodu podle vlastenecké historie horlivým obran cům českým a všem ostatním krajanům před- stavená. Srovnává spisovatel rekovné činy sta- rých Čechů s přítomnou válečnou dobou. Vždyí i vás, František král váš, tak jako někdy So- běslav II. své Čechy miloval, srdečně miluje, mírně nad vámi panuje, a jiného nic od vás nežádá, jen lásku vaši, upřímnou službu a za stání vaši přemilé vlasti. On při svém dosed- nuti na královskou stolici českou s vámi v Ovenci obcoval a velmi mnohé vaše rody štastné učinil a po královaku obdaroval. O, jak bych vám rád toho neobyčejného potěšení byl dopřál, kdyby jste našeho nejmilostivějšího cl- saře Františka, kdyby jste vašeho arciknížele Karla spatřiti byli mohli, jak po skonané bitvě 21. a 22. máje oných českých brdinů sobě vá- žili, rozličnými znamenitými hodnostmi poctilia obdařili, i spolu dokázali, že sobě české udat- nosti nanajvýs váží! Vždyť lev bilý prozrazuje, české síiv dokazuje, jenž jest v stitu vlasten

Čecho František král František

24 article

ském; on vás vede k obhájení, české země všeho jmění, v potýkání hrdinském. Vedle úřadních vyzvání r. 1809 k ozbro- jení, také jakoukoli zbraní, i kosami a moty- kami, uveřejnil J. Rautenkrane Prov - lání k národu českému, kde povzbu- zuje k hrdinství, k vítězství: Los padl. Válka je rozhodnuta- Nebylo možné ji se vyhnouti sic by se jí byl náš mocnář vyhnul. Rauten- kranc vykládá její příčiny ze souvěkých poměrů. Čechové, víteť, oč bojujete. Šťastaíť jste pod mírným panováním mocnáře našeho. Řemesla, umění, polní hospodářství pod moudrým řízením se stkvějí. Zákonové naši hájí jednomu každému práv i jmění jeho. Mocnář na cestách svých i v sídle svém každého rád slyší, každému udě luje rady a pomoci, jest přívětivý, tichý a vlídný jest přítelem a otcem každému, kdož se k němu přibliží. Zajisté krásnější chvály nemůže se na- šemu milému mocnáři dostati, jako když po to- lika krvavých válkách, při tak vrtkavém pokoji, při tak neobyčejných úsilováních v nás přec tak šťastný lid spatřuje! Vzhůru tedy, Čechové. braňme vlasti své, svého krále, svého jmění, i všech sjednocených s námi národů císařství rakouského. Čech, Uher, Polák a Rakušan všichni jsou skrze to silní, že všichni za jed noho jsou. Každý tento národ sám pro sebe byl by tuze nedostatečný k odporování násilnému potlačitoli. Srv. Gundelbingra, Roz mlouvání rakouských bojovníků vydané v Praze 1809.

Čecho Polák Rakušan Roza Čechy Uhry Praha Rautenkrane Provo

25 article

Básníci i hudební skladatelé závodili, po- vzbuzujíce k udatnosti písněmi a hudbou. Zobec něla zejména Válečná píseň pro če skou obranu, čerpajíc také z dějin českých Vzhůru Češi, pojďme směle na hrdého nepřitele vzhůru, bratří, do boje. Král nás volá bojov níky, na ouhlavní protivníky, poďme dobyt po koje. Hle, již blíže hranic stojí, k naší záhubě se strojí, nad námi chtí panovat. Ženy, matky chti nám bráti, naši vlast chtí zkáze dáti panny znectit, loupit chrám. Vzhůru bratří. vlasti chraňme, krále, žen a dítek braňme sláva věčná kyne nám. Ha, proč tedy prodlé- váme? Otroky-li býti máme? Vždyť jsme ješt Čechové! Ozbrojmež se udatností, buďme strašní zmužilostí, jako naši předkové. Tiť se jako slunce stkvěli, cizozemci strach z nich měli, třesouce se tam i zde: jich se jako bouřky

Čech Čecho

26 article

báli, která láme lesy, skály, slyšíc: České vojsko jde! Chlumec, Oustí, Domažlice, Pol- sko, jiní ještě více zřely česká vítézství; Slez- sko, též i země saská, míšenská i také vlaská. znaji české hrdinství! Jan Nep. Stěpánek vydal Válečníy zpěv Čechů: Zazvuč radostných písni hluk, rozlíhej se všady, již zní bubnů a trouby zvuk, u české armády. My českou udatnosi chcem zbraně ochotně vzít. A s tím heslem do boje jdem, umřít neb zvitězit. Karel (arcikníže) pýcha naší vlasti, v čele vojska stojí, ozbrojen svou udatností, sám nás vede k boji. Na po- čest miláčka Čechů tehdejších, arciknížete Karla mimo čelné jiné oslavné básně byla vydána do boje: Píseň bojovní pro české do brovolníky, od legionu Jejich zvýšenost arciknížete Karla generalissimus, pod vůdcem osvíceným pánem knižetem Kinským, v Praze u Bohumila Háse, 1809, se začátkem: Vzhůru čeští vlastencové atd. Jan N. Štěpánek upravil po česku J. z Collin Válečné zpěvy pro če- ské země obrance, hudba jest od J Weigla, eís. král. oprav. kaplemistra, v Praze.

Pol Jan Nepa Stěpánek Čecho Karel Karel generalissimus Kinská Hás N Štěpánek Collin Weigl Chlumec Oust Domažlice Praha

27 article

1809. Knížka věnována Františkovi knižeti z Lobkovie. Skladba zahájena úvodem Země české obrana: Trůn Habspurský má pevně atát zem česká vždy při něm zůstat. Vzhůru Češi, vlast chráníce, pryč k obraně na hranice. Tak zněl hlas Františka krále z eísařských síň ne- nadále. Od východu a půl noci hrůte se škůde s svou mocí, neb vlasti naší hranice bráněj Če chové chráníce, dřevce a meče broušejí, ukrut ností vchod bránějí. Následuje Bojovní přísaha: Ty Bože náš, jenž jsi žebnal děda zbra ň, té syna chraň, zde vyslyš nás, přisabáme! Císařské moci následovat, života svého nešanovzt, přisa- háme! Dojemná jest dalš! Modlitba i loučen Kmeta se synem a Ženicha vojína s milenkou; Jižtě čas zde, bubny znějí, milenko, nech mn jít, praporce v povětří vějí, musím do boje jit Proč oko tvé plyne v slzy, srdce mě tak raně Vdral by se nepřítel brzy, nešel-li bych k braně Pomlčím já k nejhoršímu, kdyby padouch směle — to dá srdci bodec mýmu, nechci meškat déle. Já jdu, při vílěz vitání má svadba naše být, při bubnu, trub rozlehání chci si tě milko vzit. Piseň »Mě« ličí nebezpečí války a hrabi- vost nepřítele, zvitězíli, vybízejíe tím důtklivěj

František knižeť Čech František král Kmet

28 article

k obraně. Na př. Vlastenská zem, kdy bude tvá, mně obranče oznam. Když mužně ji obra- ňuji, pro ni krev svou obětuji, pak ona v pravdě má. Jen nepřiteli k nám! Der se směle přes hranice, smrt ti nedá zpátky více, jen sem, jen sem, jen k nám. Tvá budiž smrt, Česká zem má, má zůstane! Po písni Dvůr Rakouský nade všecko následuje popěvek Obrana radosti Co jsem já obrancem, veselý stále jsem, vždy radost mna blaží, prsa vlaži. Zpívám v pol v lese, až to rozlehá se: Slovutná česká zem. milostná všem. Chce li mi ji kdo vzít, nechei pokojný být: krev má hned v žilách vře a pěst se spře. Vlastenci mé milé vítám každé chvíle, všecky jíti chceme, k pluku jdeme. Pozvu jich pak ke mně, dám co mám upřímně, nechť jen pivo měli, jsme veselí. Loučení předvádí výjev jak odchází od otce a matky syn. Rodiče po- vzbuzují k udatnosti, žehnají s pláčem, libají: Shledání radost nám dá. Stálou myslí chcem loučení nésti, setřit slzy každý s očí svých. krásné trvanlivé bude kvésti nám štěstí po těchto dnech truchlivých! Skladba zakončena Přáním národa, oslavou krále Františka: Františku nás tvá zem buď šťastná, živ býti máš. Kniže, an práva upevňuje, když svět zvracuje nádhernost. blaženost národu stvrzuje, zaslubuje naši vděč nost. To jest král náš! Františku náš, živ býo mášh

František Dvůr Loučeň

29 article

Duchovní i světští spisovatelé, zvláště učitelé vydávali pro vojsko české modlitbičky do boje na způsob modliteb poutních. Na př. známý Aleš Pařízek, direktor cís. král. školy nor mální, vydal v Praze u B. Háse Modlitby za Božské požehnání pro vojs ko císařské v čas přítomné války, z pána země, za arciknížete Karla, za ostalní prince, vojsko clsařské zpravující, za bratří, přátele a příbuzné při efsařské armádě, za celou obec zemskou i za církev. Na Horách Kutných u Jos. Vondráčka vydána knížka: Modlitb za požehnání cís. král. vojsku v ny- nějšl válce, k užívání při ustanoveném slavném processí a třídenní pobožnosti ve far- ních chrámích Páně, složené od Alše Pa řízka a přečeštěné od Jos. Rautenkra nee, direktora hlavní školy v Nových Dvořích. K modlitbám připojeny žalmy a písně, mez nimí Píseň nábožná v čas války a Píseň sv Vojtčěcha, Hospodine pomíluj ny, Jezu Kriste

Pařízek B Hás Karel Vondráček Aleš Krist Praha Kutná u Jos Jos Nová Dvoře píseň svatý Vojtčěch

30 article

pomiluj ny.., Rautenkrane vydal ještě další modlitbičky pro vojáky: Modlitba za požehnání války proti nepříteli Rakouské říše; Modlitby k podě- kování Bohu za vítězství nad ne- přátely Rakouského císařství dne 21. a 22. máje 1809 obdržené, jichžto se uží- vati může při slavném díkůčinění ve farníeh chrámích Pražských k témuž cíli nařízeném. Piseň o slavném vítězstv í cís. král. armády u města Vídně dne 21. a 22. máje roku 1809 nad armádou francouzskou mocl pána zástupů dobytém, vydaná od Ant. Zýmy v Praze r. 1809 v úpravě lidové písně české: Radujte se sedláci, oslavuje známé vítězství nad Napoleonem a vychvaluje udatnost bojovníků Čechů: Radujte se, vlastenci, muži, děti, mlá- denci, sťastné přišly noviny, čiňme Bohu po- klony. Ženy, panny, divčičky, opušténé ovčičky, sem k nám pojďte, poslechněle, sušte slzičkyl Napoleon nepřitel, jenž naši vlast zhubit chtěl, přešel Dunaj u Vídně v máji dvacátého dne, mínil naši armádu hned na jednu hromadu, po- raziti, rozprášiti, to bez ohledu. Však náš milý prine Karel, jak se toho dověděl, sebral vojsko udatné, k obraně muže statné, Čechy, Uhry.

Antonín Napoleon Čecho bůh nepřitel Karel Vídeň Praha Dunaj Uhry

31 article

Moravce, všechny milý vlastence, jim místo dal, je spořádal k bitvě a válce. Dvacátého prvního na hod Ducha svatého přispěl nám Bůh s mi- lostí, dal nám velké vítězství, psala naše ar- máda všem Francouzům na záda vlastní krví něpis živý: Jak se zhanit dá? Bez počtu svých pobitých, také sílu děl velkých, ztratila ta zte- paná zbrojnost všude sebraná, k tomu zástup chycených, množství do vody hnaných, modrali se, topili se, v vejstrachi všech jiných. Dvacátého druhého svátku svatodušního chtěl Bonapart na- pravit, co si včera nechal vzít: bitva ráno po- čala, děla přehrozně hřměla, tu se rvali, tam sekali, byla zlá mela. Chcete vědět, proč s pral? Jenž včera již dost prohrál: Mosty jemu prine Karel plavným ohněm rozválel, by je zase stavěli, po nich utíkat mohli, musili jít, znova se bít, by mečům ušli. Vzlášť čeští land- verové, bránili se jako lvové, neustoupli žád- nému, dali příklad každému, že jsou hodní vojáci, udalní bojovníci, to nám poví, jakž nejlíp vl, kníže pán Kinský. Protož mili vlastenci, mužové i vlastenci. Nebojte se Francouzů, aniž jejich panclrů. U Vídně se vidělo, co to všechno spo

Moravec Francouz Karel plavný Kinská Vídeň