1
masthead
Románová příloha
2
masthead
Národních Listů“ k číslu 357. ze dne 28. prosince 1900.
4
article
= Parní prám na Bajkalském jezeře. Nej
zajímavější částí velké sibiřské dráhy jest parní prám
určený ku převážení vlaků na velkém a hlubokém
jezeře Bajkalském ve střední Sibiři. Hory obklopu
jící jezero způsobují značné obtíže při stavbě dráhy
Definitivní plán velké sibiřské dráhy obsahuje trat
kolem jižního konce jezera, jež by spojovala stanice
na obou březích jezera. Avšak pro obtíže a značné
náklady spojené s provedením prozatím záměr tento
odročen. Nyní přerušena dráha jezerem ve dvě části
stanice na západním břehu jest Barančiky, na vý
chodním břehu Mysovaja. Spojení mezi oběma stani-
cemi obstarává parní prám, jenž od polovice prosince
až do května musí zároveň sloužit jako drtič ledu
Podnět k této myšlence podal zajisté »Jermak«, jenž
v Baltickém moři konal tak dobré služby. Parní
prám, nazvaný »Bajkal«, jest větší nežli »Jermak«
byl rovněž stavěn v loděnicích firmy Armstrong
Wbíteworth Co. Jak jsme již svého času oznámili,
byla loď rozložena a součásti její dopraveny dráhou
k jezeru, kdež sestaveny opět inženýry. »Bajka!« má
na hlavní palubě troje koleje, tak že může najednou
dopraviti dva vlaky nákladní a jeden osobní. Vlaky
vjíždějí na prám z přídy. S tímto břemenem klestí
si »Bajkal« cestu rychlostí 13 uzlů ledem 3 stopy
silným. Šroub na přídě opatřený zvláštním strojem
vyssává vodu pod ledem na přídě, takže led puká
vlastní svojí tíží. Dva hnací šrouby na zádi ženou
loď rozdrcenou ledovou plochou. Cesta, již »Bajkal«
urazí od břehu ke břehu, páčí se as na 60 kilometrů
Na jihozápadním konci jezera nalezá se přístav s ma-
jákem.
Barančik
Jermak
Sibiř
Bajkal
Armstrong Wbíteworth Company
5
article
= Zajímavé pozorování z přírody uveřej-
ňuje pařížský časopis »Cosmos«. Pojednává o otázce,
zdali vrabci napadají hrozny. Pozorovatel praví
tom: »Mohu sprostiti vrabce obvinění, jež se často
proti němu pronáší, že by totiž zaviňoval spousty
na hroznech, jež se s jiné strany připisují vosáma
sršňům. Onehdy stál jsem u svého okna, pod nímž
pnula se rěva, jejíž hrozny byly hrozně spustošeny.
As 20 centimetrů od mých očí nalézal se překrásný
hrozen, jenž uprostřed svých zmrzačených soudruhů
zůstal bez pohromy. Pojednou přiletěl vrávoravě
sršeň již poněkud zpitý, posadil se na hrozen, oblezl
jej dvakrál do kola, pečlivě jej ohledal, načež se za-
stavil, přidržel se pevně svými nohami a zkoušel
obě svoje čelistě na houževnaté slupce zrna. Jednou,
dvakrát, třikrát obnovil bez výsledku svůj pokus, brzo
na pravé, brzo na levé straně, ale zrno zůstalo ne-
zranitelné. Badatelé v oboru hmyzu, kteří se snaží
očistit své chráněnce z obvinění, že by byli škůdci
hroznů, zdáli se míti pravdu a zdálo se, že skutečně
vina spadá na vrabce. Konečně sršeň patrně unaven
přestal a zdálo se, že uvažuje. Uvažování jest vyni-
kající vlastností jeho rodu. Mozek sršňův, jejž po
této zkušenosti považuji za nanejvýš geniální, získal
záhy praktické rozluštění této obtíže. Pravil si, že
čelistě jeho na vinném zrnu jen proto sklouzají
jako na ledě, poněvadž chybí tu opora aspoň pro je-
dinou čelisť. Kdyby na zrnu byla nějaká nerovnost
podařilo by se to. Sršeň odhodlaně nanovo zachytil
se zrna, opřel se o jednu čelist a otočil se na ní
kolem své osy. Pod tímto úsilím slupka zrna povolila
a praskla. Teď měl sršeň oporu. Také druhá čelist
zaryla se do zrna a rvala a trhala je tak dlouho, až
Sršeň
6
article
zrno právě ještě kypící zdravím úplně splasklo. Sršeň
nalokav se plnými doušky skvostného nektaru, klesl
úplně zpit k zemi, kdež jsem jej ihned zašlápl«.
= Kterak Konstantin Kanaris spálil ture-
ckou admirálskou loď. Zmínili jsme se již při
zprávě o úmrtí Miltiada Kanarisa, že se narodil téže
noci, kdy jeho otec, slavný hrdina Konstantin Kana-
ris vyhodil tureckou admirálskou loď do povětří
blíže ostrova Chiu. O Kanarisovi zanechal poznámky
řecký konsul v New-Yorku, D. N. Botassi, jenž ličí
hrdinný čin Kanarisův následovně: Po řeži na
ostrově Chiu, kdež bylo povražděno 30.000 křesťanů
a rovněž tolik prodáno do otroctví, odebral se ture-
cký admirál ku pobřeží Malé Asie, aby tam složil
svoji kořisť, mimo jiné nejkrásnější ženy z Chiu,
načež se vrátil na svoje kotviště před Chiem. Řecké
loďstvo, jež nemělo nijaké skutečné válečné lodi,
nýbrž toliko kupecké lodi, upravené pro válku pod
admirálem Tombazisem, nemohlo se odvážiti k útoku
a tak přijal Tombazis návrh Kanarisův, aby učiněn
byl pokus zničiti nepřátelské loďstvo žhářskou lodí.
Kanaris, jemuž se podařilo Turky oklamat, že lod
jeho jest pouhou lodí kupeckou, dostal se do zátoky.
Sršeň
Kanaris
Miltiades Kanariso
Konstantin Kano
D N Botassi
Tombazis
Kanarisův
Turek
Chios
NewYork
Asie
7
article
Řekové měli vítr v zádech a mužstvo váhalo, poně-
vadž při tomto větru byl návrat nemožný. Jen s ne-
obyčejným namáháním podařilo se vůdci, přiměti
vzdorující mužstvo ku poslušnosti. Zvolal na ně:
»Šli jste se mnou dobrovolně. Loď má plout ku
předu a vy s ní. Kdo nechce poslechnout, ať skočís
paluby.« — Měsíc jasně svítil a Kanaris dostal
se do středu tureckého loďstva, jež se domnívalo býti
v zátoce v bezpečí. Pojednou ozval se pokřik:
»Bralotta, bralotta!« (žhářská loď.) Kanaris chtěl po-
mstít krev, prolitou na Chiu, zamířil přímo k admi-
rálské lodí. Turci počali střílet, ale Rekové byli v
krytu. Toliko Kanaris sám, stoje u kormidla, řídilv
dešti kulí svoji loď k admírálské lodi. V několika
minutách přirazila přída jeho lodi s hlučným tře-
skem k boku lodi tureckého admirála a svými háky
zapletla se do jejího lanoví. Řekové spustili čluna
naskákali do něho. Kanaris zapálil pochodní doutnák
a poslední skočil do člunu. Od doutnáku jvzňaly se
bořlaviny v lodi naložené, vyrazilo z ní hotové pla-
menné moře, jež ihned zahalilo tureckou admirál-
skou loď. Z 1200 mužů na lodi nemohl nikdo uči-
niti ani pokus odtrhnouti od sebe obě lodi. Zatím co
Řek
Turek
Reková
Kanaris
Chios
8
article
Řekové ve svém člunu ujížděli, slyšeli zoufalý po-
křik Turků, zraněných a skákajících s paluby. Spu-
štěné čluny záhy se potopily, jsouce přetíženy. Ad-
mírál Rapudan paša s několika důstojníky dostal se
do velikého člunu a sekajíce šavlemi do rukou plavců,
kteří se chtěli zachytit, vzdálili se poněkud od ho-
řící lodi, když se skácel hlavní stožár, zasáhl člun
a usmrtil admirála a všechny, kdož se v něm nale-
zali. Jiná žhářská loď, jež byla vyplula s lodí Kana
risovou, nezpůsobila škody, poněvadž se byla od tu-
recké lodi oddělila. Také mužstvo této žhářské lodi
se zachránilo. Po tomto hrdinském činu odebral se
Kanaris se svým mužstvem do svého rodiště Psary.
Zde zuli obuv a putovali bosi k malému kostelíku
jenž se nalezal na výšině za městem.
Zemřelí v Praze.
Dne 19. prosince 1900: Hrdličkova Vlasta
dcera truhláře, 17 měsíců, 739—VII. Čejka Ladislav,
syn truhláře, 2 roky, 197—VII. Musil Alois, číšník.
25 roků, 625—I. Wolf Emanuel, obchodník, 36 roků.
696—II. Neumlová Rosalie, vdova po bednáři, 7
Řek
Turek
Hrdličkův
dcera
truhlář
Čejka
Ladislav
Musil
Alois
I Wolf
Emanuel
Ada
Kano
Praha
Neumlová Rosalia
9
article
roků, 101—VI. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Procházková Alžběta, manželka řezníka,
57 roků. Libich Antonín, dělník, 62 roky. Kopřivová
Berta, manželka hasiče, 28 roků. — V choro-
bincí: Procházka Jan, vrchní číšník, 58 roků. —
U Alžbětinek: Torková Marie, vdova po obuv-
níku, 67 roků.
Libich
Antonín
Bert
Jan
Procházková Alžběta
U Alžbětinka
Torková Marie
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
94. hra v předpl.
V pátek dne 28. prosince.
2. čtvrtka.
Jiný vzdu ch.
Činohra o 4 dějstvích. Napsal M. A. Šimáček. Režisén
p. Josef Šmaha.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/210. hod.
Král
Šimáček
Šmaha
Praha
národní divadlo
11
article
Švandovo divadlo na Smichové.
Švandovo divadlo na Smichové.
Začátek o 7. hod
V pátek 28. prosince.
Ve prospěch rodiny J. Vilhelma.
Novinka.
Poprvé.
Mé milé Já.
Kouzelná hra lidová se zpěvy o 3 jedn. s předehrou:
»V oblacích«. Napsal E. Karlweis. Přel. K. Lier.
30050
Režisér K. Lier.
Vilhelm
E Karlweis
K Lier
Smichová
Švandův divadlo
12
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 1/27. hod.
pátek 28. prosince.
Čfyřicátéčtvrté lidové představení za polovlöní ceny.
Chudá h o l k a.
Zejtra se hráti nebude.
roti
nachlazení!
Vlněné kazajky (vesty pletené), nakolenice, vlněné
břišní pásy, Jägrovy košile, spodky, ponožky atd.
vyrábí strojní pletárna
Král
Čfyřicátéčtvrtý
Jägrův
Pištěkův divadlo
14
article
vyburcuje ze spaní, kdykoli si večer před spaním umí-
níme, že se probudíme nazejtří v určitou hodinu. — Ano,
spala jsem, opakovala, vidouc při světle svíček, že ru-
čička na hodinách bude brzy ukazovati dvě hodiny
s půlnoci.
Obrátila se a pozorovala markýza, kterýž spal opí-
raje po způsobu dětském svoji hlavu o ruku, kdežto
druhou rukou objímal svoji ženu usmívaje se, jakoby
byl usnul uprostřed polibku.
— Ach, pravila pro sebe, spí jako dítě! Avšak
mohl by nedůvěřovati mně, mně, kteráž mu děkuji za
štěstí nevýslovné?
Pošinula jím lehce; probudil se a úsměv rozšířil
se po celé tváři. Polibil ruku, kterou držel v ruce své,
a pohlížel na tuto nešťastnou ženu zrakem tak zářícím,
že tato nemohouc snésti chtivý jeho žár, sklonila zvolna
dlouhé řasy, jakoby se sama chtěla zříci nebezpečného
pohledu; avšak zaclonivši takto žár očí svých, vzbuzo-
vala touhu právě tímto zdánlivým odporem, takže by její
manžel byl mohl ji viniti z přílišné koketnosti, kdyby
byla neměla před ním skrývati tak strašlivé hrůzy. Po-
zvedli oba své půvabné hlavy a projevili si obapolně
vděčnost znamením, plným rozkoše, jíž zakusili. Avšak
pohlednuv zběžně na rozkošný obraz, kterýž mu posky-
tovala tvář jeho ženy, pravil markýz, jenž si vykládal
chmury, zahalující její čelo, z návalu těžkomyslnosti,
sladkým hlasem:
— Nač tento zasmušilý stín, drahoušku můj?
— Ubohý Alfonsi, kam myslíš, že jsem tě do-
vedla? tázala se s chvěním.
— Ku štěstí!
— Na smrt
A chvějíc se hrůzou vyskočila z lože; markýz
Alfons
15
article
zřízený, tento kříž, tyto posvátné nádoby, tento kalich —
kteréž byly tajně přineseny knězem — tato vůně kadidla,
vystupující k římsám stěn, k nimž pronikala dosud pouze
vůně hodů, tento kněz, oděný pouze štolou přes soutanu,
tyto svíčky v saloně — vše to tvořilo scenu podivně do-
jímavou, jež doplňuje obraz těchto dob neblahé paměti,
kdy svár občanský rozvrátil i nejsvětější instituce. Nábo-
ženské obřady měly tehdy docela půvab mysterií. Novo-
rozenci byli křtěni ve světnicích, v nichž sténaly ještě
jejich matky. Jako kdysi chodil Pán, prostičký a chudý,
těšit umírajících a mladé dívky přijímaly ponejprv tělo
Nába
16
article
Páně na témže místě, kde si večer hrály. Spojení mar-
kýza se slečnou de Verneuil mělo být požehnáno tak jako
mnoho jiných způsobem, který se příčil novému zákono-
dárství; avšak v pozdější době tyto sňatky, jimž bylo po-
žehnáno většinou na úpatí dubů, byly vesměs svědomitě
uznávány. Kněz, kterýž zachovával svědomitě takto staré
obyčeje až do poslední chvíle, byl z oněch mužů, kteří
jsou věrni svým zásadám i v nejzuřivější bouři. Jeho hlas,
neobtížený přísahou, kterouž vyžadovala republika od kněží,
šířil v bouři jen slova míru. Nerozdmychoval plápolu po-
žáru, jak to činil abbé Gudin, nýbrž věnoval se s mnoha
jinými nebezpečnému poslání, plniti povinnosti stavu du-
chovního u duší, jež zůstaly věrny katolictví. Aby dosáhl
úspěchu při této obtížné službě, používal všech zbožných
úskoků, jež vynucovalo pronásledování a markýz mohl
jej nalézti toliko v jedné z oněch slují, jimž se říkalo
ještě za naší doby »skrýše kněžské«. Pohled na tuto
bledou a trpící tvář povzbuzoval tak mocně k modlitběa
úctě, že to dostačilo, aby tomuto světskému salonu dodalo
tvářnosti místa posvátného. Posvátný úkon, kterýž měl
přinésti neštěstí i radost, se přiblížil. Než přikročil k ob-
Chouaní.
jít Verneuil
Gudin